Gackt x Zyean - Ahoj, pane učiteli. - část 4.

(autobus)

Gackt

Jeho odpověď s pivem ho nejdřív trochu překvapí, ale pak se taky pousměje. Prý on ho nenechal… Zye na něj vlastní vinou zapomněl! Pak ale přijde Zyeanův umanutý pohled, když zmíní Miraino jméno. Bedlivě ho sleduje, ale nakonec se podívají jeden druhému do očí. Proč Mirai? Až teď mu dojde, že by mu jejich vztah mohl být do poslední chvíle nejasný. 

"Opravdu vypadáme jako sourozenci?" Nadhodí a tím mu vlastně jasně sdělí, jak to je. Pak však dlouze vydechne a teď je to on, kdo se podívá přes jeho hlavu někam do neurčita před sebou. Vrátí k němu pohled, sleduje ho, jak si připaluje a kdo ví proč se mu podivně naježí chlupy, když mu Zyean začne vykat. Prostě to nechce. Vadí mu to. Zye vzápětí otočí, že na to zapomínat nemá a Gackt pomalu zvedne obočí. Musí se zasmát té jeho poznámce o nemožnosti přemýšlet, když s ním někdo provádí podobné věci. Taky byl mladý a vlastně to s ním dost cloumá doteď, jenom už v tom umí chodit a taky se umí ovládat. I když po dnešku… ale jistě, že umí! Udělal to přece kontrolovaně! Někdy si dovedl dokonale lhát do kapsy. Neuhne před ním pohledem, Zyean má nejspíš právo se na něho zlobit a jakmile ho navrch obviní, že má tohle doučování následky, které jsou citelné, udělá jakési eh a konečně se podívá do asfaltu. Mohlo ho napadnout, že by to kluk v jeho věku mohl brát dost jinak, než on sám. Další poznámka ho znovu přiměje zasmát se a zajede si volnou dlaní do vlasů. Nakonec k němu těch několik kroků udělá a cigáro mu prostě sebere. Zahodí ho někam za sebe. 

"Opovaž se ještě někdy kouřit." Napomene ho přísně, ale s jistým svodem v tónu hlasu, který slibuje dost osobitý trest, pokud to poruší. 

"Nesnáším to." Dodá ještě, aby v tom měli opravdu jasno a shlíží na něj z bezprostřední blízkosti. Je to tady zase. Prostě se nedokáže ovládnout. Jakmile je dostatečně blízko u něho, začíná jednat, jak se mu chce a ne jak by měl. Vůči Mirai tohle rozhodně není fér. S její vyřídilkou by ho nejspíš kopla rovnou mezi nohy. Tak, jak mu říkal ve svém domě, se mu hrozně moc líbí ten jeho plachý kukuč. Všechna jeho nezkušenost a zmatenost a při tom takové odhodlání. Vjede mu dlaní do vlasů a chce se k němu znovu sklonit, ale to už se na zastávku přižene autobus, on si odfrkne jako by za to všechno mohl jeho řidič a odtrhne se od něho. Dveře se otevřou, lidé se vyhrnou ven a on mu pokyne dlaní, aby si nastoupil. Vleze tam za ním, rozhlédne se a uvědomí si, jak moc se mu nechce sahat ani na tu tyč. Přesto si vybere jedno z dvojic prázdných sedadel, dřepne si na něj a podívá se po Zyeanovi, jestli se posadí vedle. 

"Tady někde se kupují lístky, co?" Hledá očima automat, aby se mohl s povzdechem zase zvednout. Nějaké holky opodál po nich koukají a hihňají se. 

Zyean

 

Gackt se rozhodne promluvit a on tuší, že mu tím i odpoví. Stejně si už začíná být jistý, že pochybnosti o jejich vztahu si jen vybájila jeho hlava. Nejspíš prvním polibkem. Možná, aby trochu ospravedlnil sebe a své jednání. Odvrátí od něj pohled a vrazí volnou dlaň do kapsy. Ne, nedokáže něco podobného udělat znovu, teď už má i potvrzené, co mezi sebou mají a on je tu ten navíc. Ten pocit je zvláštní, ale rozhodně ne příjemný.

"Ne, nevypadáte." Odtuší sotva slyšitelně a je to snad ještě horší, když to vysloví nahlas. Před očima znovu scénu z kuchyně a hned si zakáže podobné myšlenky. Bude mu jen těžko odolávat, ale s černým svědomím on prostě existovat nechce, i když by vlastně neměl být jeho problém. Jenže takhle on přemýšlet nedokáže. Trhne sebou, když najednou přijde o cigaretu, kterou zvedal zrovna ke rtům a na dvě vteřiny se na něj zamračí. Chce mu vzdorovat, ale čím je blíž, tím je to horší. Prostě to nedokáže. Skládá si v hlavě další vzdorovité myšlenky tak, aby nebyl drzý. Ty se ale všechny rozutečou, když vidí pohled jeho očí a jak kdyby tušil, že u sebrání cigarety nezůstane. Zlehka přivře oči, když mu dlaní vjede do vlasů a už už by se mu podvolil nebo by ho odstrčil, sám neví. Zachrání ho příjezd autobusu a konečně si trochu oddechne. Tam bude v relativním bezpečí a doma musí vymyslet něco, aby v jeho přítomnosti zvládl být a neudělal už nic, co se mu příčí. Musí mu to říct, než se rozloučí. Nebo ne? +Zey no tak, vzpamatuj se.+ Pobídne se v duchu a automaticky kupuje dva lístky, ještě než se Gackt usadí. Po jeho otázce pozvedne dlaň a celkem mile se na něj pousměje.

"Občas jsem prostě rychlejší." Dostane ze sebe konečně nějakou větu a těkne očima k prázdnému sedadlu vedle něj a jednomu opodál. +Bude tě doučovat, musíš to zvládnout.+ Přemlouvá sám sebe a nakonec se usadí vedle něj s rukama složenýma na své tašce, kterou má v klíně. Ty holky si na pár vteřin připoutají jeho pozornost, ale už se mu ani nelíbí, jak se hihňají, takové moc v lásce nemá. Těká očima všude možně, než je zase stočí na něj a pak na místo mezi nimi. Přemýšlí, co by měl říkat, jestli nasadit svůj široký úsměv a nějak to celé přejít nebo to vyřešit jednou pro vždy. Jiná možnost, než mu to říct narovinu stejně neexistuje. A pak se prostě neovládne.

"Neměl by ses omlouvat mě ale jí." Vypadne z něj tiše a prsty si ohrává s ozdobou na zipu.

"Potřebuju doučování a Mir taky. Ale nic navíc." Vůbec neví, kde se to v něm bere, že zrovna on hodlá tyčit nějaké hranice ale kruci! Copak by něco z toho bylo reálné? Nemohl by se však potom Mir ani podívat do očí...Bude mít problém i teď. Prostě nějak vytasí své pověstné odhodlání a nějak to vydrží. Opře se pohodlněji do sedačky a zpoza pár pramenů na něj opře očka, když se odváží.

"Nemusíš mě doprovázet až domů, to vážně zvládnu." Usměje se, teď to není odmítání, ale nechce mu přidělávat starosti.

"Většinou vystupuju o zastávku dřív a jdu přes park." Zarazí se, protože mu už zase pusa jede a je to tak trochu obrana, aby nezačalo vládnout ticho. Jenže mu taky prozradil, že s radostí leze přes plot.

"Uhm, je to kratší." Nahodí svůj typicky nevinný výraz, trochu sjede níž po sedačce a málem si tašku vytáhne až před nos.

"Je mi to jasné, to patří do kategorie cigarety." Protočí nad ním očima a usměje se. Teď, když si to v hlavě trochu srovnal, se cítí mnohem lépe. Jen, aby to vydržel. Tady je to v pohodě, když jsou na očích.

"A nejspíš i to pivo. Po hrách nepůjdeš, že ne?" Střelí po něm hraným pohledem, to ani nezkoušej a rozesměje se. Už se zase příliš nehlídá a když autobus projede dírou, trochu to s ním trhne a narazí bokem do něj.

"Všechno se proti mně spiklo." Zamumlá a dává tím až příliš najevo, že ho to ani v nejmenším nepřešlo, jen se tomu nechce poddat. 

Gackt

Poskočí očima na lístky v Zyeanově ruce. Teď sám sebe usvědčil, že se tím vším nechal vyvést z míry a nedával tak docela pozor. Nechápe, jak je to možné, někde prostě zmizely dvě minuty času, kdy Zyean lístky kupoval. A tohle se mu nestávalo. Prostě nikdy. Přesto se vlídně pousměje a po jednom lístku sáhne. 

"Arigato." Řekne tiše a i jeho oči vystoupají ke dvěma slečnám naproti nim. Jen krátce. Jsou to prostě středoškolačky. Vždycky je příjemné, když se někomu líbí, ale nic pro něho to nebylo. Chvíli je mezi nimi prostě ticho, Gackt potlačuje touhu vytáhnout telefon a projet nejnovější zprávy a málem by to snad i udělal, kdyby Zyeanův hlas nepronesl něco, co je jako pár facek do tváře. Skoro nevěřícně k němu obrátí obličej a prohlédne si ten jeho. Snad nikdy nikdo se ho nepokusil moralizovat, říkat mu, co by měl dělat nebo jakkoliv hodnotit jeho kroky. Ne nahlas. A tady tohle pískle… Vzápětí na to mu nastaví mantinely a Gackt nemůže uvěřit vlastním uším. Je to jako odmítnutí a na to on opravdu nebyl zvyklý. Jeden malý kluk mu řekl Jdi domů za svou ženou a začni se chovat slušně a spořádaně. Tohle se mu opravdu těžko kouše. Zye k němu konečně obrátí pohled a přijde další pomyslný políček. Nemusí ho doprovázet domů. Přebere si to jako V tuto chvíli bychom měli ukončit naše setkání, sensei. Všechno mimo hodiny je navíc. 

"Chápu." Vypadne z něj jedno jediné slovo, které v podstatě shrne všechny jeho myšlenky i to, co po něm Zyean chce. Rozhodně si nemůže dovolit nic víc, nijak na něj naléhat, vždyť je to trestné pro pána. Přísný pohled na sebe nenechá dlouho čekat, když Zyean zmíní, že chodívá sám v noci přes zamčený park. Nakloní hlavu k rameni v káravém gestu Ale no tak, ale jakmile se Zyean sveze na sedačce níž a zacloní si tvář taškou, je Gackt zase tam kde byli na začátku. Tohle jsou přesně ta gesta, která ho na něm dostávají a po tom, co mu Zye před chvílí řekl, je to takové malé mučení. Protočí nad tím očima a plácne zády o opěru, když na několik delších chvil upře oči ven z okýnka. 

"Přesně tak. Je to v kategorii cigarety, takže dneska budeš hodný chlapec a pojedeš až k domu." Říká mu. +Jinak co? Naplácáš mu? Tím mu vyhrožovat nemůžeš, už ne.+ Pomyslí si hořce a vzteká ho to ještě víc. Koutky mu trochu povyskočí nahoru, když dojde na hry a možné zákazy. Prostě to nejde. Už zase se odlepuje zády od sedačky, aby se naklonil až těsně k němu se rty u jeho ouška. 

"Nemůžu. Všechno jsi mi zakázal." Připomene mu. Samozřejmě do barvy svého hlasu vloží úplně všechno a že to umí, ale pak se zase pohodlně opře. Autobus sebou hrkne, Zye do něj vrazí a on ho podvědomě chytí za předloktí, kdyby snad chtěl padat. Podívá se mu do očí, vidí ten výraz a potěšeně se usměje. Jeho ego se vrací zpět nahoru. 

"Podle tvých slov a přání příští zastávku vystupuju." Řekne mu a dává mu tak do rukou moc, aby se rozhodl. U toho se mu ale ani na okamžik nepřestane dívat do tváře. 

Zyean

To jeho chápu, v něm způsobí několik nepříjemných pocitů. Nechápe, kde se v to v něm bere, ale je to tak. Neměl by přece čekat nějaké pokračování. Jasně, nechce, aby se dělo něco víc. Je to proti všemu a Gackt má přítelkyni, tak je to prostě správně. Ještě několikrát to převrátí v hlavě a stejně se nemůže zbavit dojmu, že to jeho chápu mu ničí všechny vnitřnosti. Potřeboval by to s někým probrat ale s kým? Komu něco takového může říct? Nikomu. Už zase trochu zarputile kouká před sebe, než se ohlédne a je rád, že ho částečně kryje taška. Zmůže se jen na pokrčení rameny. No tak chodí přes park, to je toho. Zná deset kluků, co si tudy zkracují cestu. Ušetří pár minut, to přece za to stojí.

"Když je zamčený, nic se mi tam stát nemůže." Dá tomu neochvějnou logiku a opravdu moc se snaží neculit. Ale kdo by to zvládl pod tím jeho pohledem? A pak přijde zákaz, který se mu nelíbí. Ne, že by nebyl hodný kluk, kromě nějakých úletů, které si občas dopřeje, jako jsou právě ty cigarety a pivo ale...Proč by ho měl vlastně poslouchat? Co mu udělá, když to odmítne?

"Dostanu se pak o dvacet minut později do postele. Ráno budu nevyspalý a možná taky zaspím." Na tváří má pořád nevinný výraz a něco mu říká, že by mu asi neměl odporovat ale...Prostě to nedokáže ovládnout. Pitomých dvacet minut, jenže jemu to kolikrát zachránilo krk, aby mohl ještě na chvíli sednout k počítači a ráno pak byl schopný vstát. Není schopný vnímat nic v autobusu, než jen jeho a tón hlasu, který mu ještě pořád zní v uších, i když nic neříká. Co si před chvíli zamanul, se bortí jako domeček z karet. Tohle není fér ale vůbec. Jak se tomu má bránit, když je tak sexy a ten hlas bude mít v hlavě snad nadosmrti? A pak je tu druhá část mysli, která ryje velkým jediné jméno, kvůli kterému se tak rozhodl. Jemně se zachvěje, když ucítí jeho rty u svého ucha a koutky se mu jemně vyhoupnou. Neovládne to, stejně jako reakci celé své osobnosti, která by se nejraději naklonila Gackotvým směrem, blíž tomu hlasu. Přijde o něj, aniž by byl schopný nějak reagovat, ale uvědomuje si, že je to on, kdo tohle postavil a Gackt to očividně holá dodržet, i když to nejspíš úplně v klidu nebude. Odhodlaně vymýšlí, jak mu to vrátit, aby se alespoň na chvíli cítil jako on sám, ale v tomhle vůbec chodit neumí. Jak by taky mohl, nikdy nic podobného nezkoušel.

"Zakázal." Odkývá mu první to nejjednodušší, co teď může a přemýšlí, jak naloží s rozhodnutím, které musí udělat. Kouká před sebe, aby se trochu obrnil, když konečně stočí tvář k němu a snaží se nepřestávat mile usmívat.

"Nemusíte." Zkusí ho podráždit vykáním, ale asi ho prozradí mnutí konečků prstů v klíně, jak je nervózní.

"Ale pod podmínkou, že půjdeme přes park." V očích mu zasvítí odhodlání. Přehodí celé rozhodnutí bez mrknutí na něj a u toho se tváří, že vůbec neví, co dělá. Neví, ale zkouší na to dost neobratně přijít. Hlavně tím zavaří sám sobě, protože další vteřiny v jeho přítomnosti hodně bojkotují jeho rozhodnutí. Autobus zastaví a holky se promenádují kolem nich, jen on je vnímat nedokáže. Možná, že na jednoho z nich dělaly oči, těžko říct. On sám se krátce podívá na dveře a pak na Gackta.

"Ten zákaz ale pořád platí." Připomene mu, aby náhodou nedošlo k nějakému omylu.

"Pojedeme ještě chvíli, můžeme to využít k dalším..." Tváře mu jemně zrůžoví, protože ho napadá spoustu věcí, ale to co chce říct, to rozhodně není. Přesto očka neodvrátí a snaží se být odvážný.

"Lekcím angličtiny. Pořád je tu ten trest od vás a já prostě nechci propadnout." Sáhne do batohu a vytáhne papíry, kde má v japonštině napsaná nástin přednášky ohledně her. Nechá ho ležet na tašce, protože se pořád může stát, že vystoupí. 

Gackt

"Nebudeš nevyspalý, prostě půjdeš spát dřív. Ten jeden turnaj navíc, o který přijdeš, ti rozhodně kariéru nezničí." Je s tím hotový raz dva. Zdá se, že maličký Zye potřebuje trochu dohled a nebo ukázat, že existují i lepší věci, než je virtuální realita. Třeba ta skutečná… v jistých ohledech. Nějakou chvíli je mezi nimi zase ticho a pak mu Zyean řekne, že když s ním půjde přes park, může ho doprovodit, jak se původně domluvili. Představí si sám sebe, jak leze přes plot. Hračka… Po tom všem, co se odehrálo u něho doma s ním chce jít sám po parku? Hrozí snad zrušení zákazu nebo je to nějaký způsob, jak si Gakcta vodit jako pejska? Neodpoví hned. Autobus zastaví a mezi nimi leží ještě příliš mnoho nevyřčeného, takže tuto stanici Gackt k výstupu propásne. 

"Hm..." Vyjde z něj jenom, i když jeho tvář zůstává klidná. Znělo to zamyšleně. Zákaz platí. Sami v parku. O co mu jde? Sleduje ho, jak najednou dočista vážně vytahuje učebnice a pokládá si je na kolena. Dobře. Měl by se nějak rozhodnout, co dál. Možná má Zyean pravdu. Ten kluk už dokázal, že to má v hlavě celkem dobře srovnané. Poklepe dvěma prsty na učebnici na jeho kolenou. 

"Pošli mi tu přednášku mailem. Prohlédnu ji a opravím a pošlu ti ji zpět." Pomáhá mu s něčím, z čeho by měl Zye od něj vlastně dostat známku. Bylo to proti vší logice, ale nějak nechce, aby před posluchárnou mluvil špatně. A teď by měl jet domů, ke své přítelkyni. V tom má Zye taky pravdu. Obrátí k němu modré oči a pousměje se. 

"Díky tomu ušetříš čas a nepůjdeš přes park. Dostaneš se domů bezpečně a půjdeš rovnou spát." Zvedne kloubky volné ruky a pohladí ho po tváři. 

"Oyasumi, bunny-chan. Byl to zvláštní večer. Pěkný, ale zvláštní. Uvidíme se na příští hodině." Autobus zastaví a on se zvedne na nohy. Přejde ke dveřím, počká až se dveře otevřou a vystoupí. Opravdu ho tam nechal, ale musí to tak být. Dohnal by sám sebe někam, odkud nebylo návratu, udělal by něco, co se nedělá. Zyean měl nakonec mnohem víc rozumu, než on sám. Rozhodne se jít alespoň dvě zastávky pešky po trase, po které zrovna přijel a pak si zavolá taxi. Ne domů, staví se někde na skleničku. Mir je stejně s kamarádkami po nákupech nebo čert ví, kam to šly. On tak bude mít dost času přemýšlet nad kvalitou jejich vztahu a taky nad měkkostí jedněch nevšedních rtů… Tohle by si měl přerovnat hodně rychle, když ne do příští přednášky, tak určitě do příštího doučování.