(planetárium)
Boogie
"To tedy nevím, nikdy jsme o tom nemluvili, ani jsem se vedle tebe neprobouzel. Vlastně vypadáš jako ten typ, který někoho vyhodí z bytu hned, jakmile je po tom." Přisadí si s trefnou poznámkou pro změnu on a zamává na něj řasami jak nejnevinněji to umí. Trochu se lekne, když s ním polštář popojede směrem k Toshiyovi a poslechne ho, když se na něj podívá, ale jen na malou chvilku. Dech se mu tají v krku a musí rozpačitě sklonit oči do strany. Jenže to už má na oušku jeho rty a cítí jemné hlazení jeho dechu. Vůz vypadá jako postel? Cože? Kde na tomhle byl? Koutky mu kmitnou vzhůru, když se na něj zase na setinku podívá, ale hned očima uhne zpět k polštáři. Toshiya se poposune ještě blíž, jeho vzhled je neskutečná zbraň a jeho zkušenosti vlastně taky. Boo by musel být z oceli, aby na něj jeho přítomnost, tohle místo a fakt, že se mu líbí, nepůsobily, jenže z něj má taky trochu strach. Drží, ani se nehne, když ho laská rty na šíji, jen mu z toho naskakuje husí kůže a potlačuje touhu natočit se tam, kde je to lepší. Nakonec však přece jen nechá víčka klesnout a docela tiše si povzdechne, než ho probere ten stisk zubů. Prudce oči otevře. Co kdyby s ním dělal něco, co by se mu nelíbilo, kdyby se Boogie vzdal? Nechává si plést hlavu jeho hlasem, když ji k němu mírně natočí a u toho zbytku si honem promne rty, aby se nezasmál. Žádný zbytek? Aha a co je to, co se stane, když jeden dojde na svůj vrchol? Ne, tohle nebude říkat nahlas. Toshiyova ruka celkem nenápadně sjíždí po jeho těle, protože jí teď nevěnuje tolik pozornosti, ale prudce se nadechne a podívá se mu do očí, když si ho Toshiya otočí směrem k sobě. Poskakuje očima z jeho rtů zpět k jeho očím, zatímco Toshiya mluví. On je hodný kluk a proto by neměl dělat podobné věci na veřejnosti ani se svým učitelem! Byl by tu s ním kvůli hvězdám déle? To sotva, spíš proto, co by se dělo pod nimi. Jenže se nebrání, když se políbí znovu a zřetelně na svém těle cítí Toshiyovo vzrušení. Přestává mít vůli s ním bojovat a to ho zná pouhé dva dny! Měl by zakřičet Až na dovolené a zní to jako Až po svatbě! Bože, to jsou pitomé myšlenky!
Toshiya
Hlavou mu létají představy o tom jediném a ne, k jeho překvapení to není sex, i když ta scéna po něm možná je. Boo na jeho posteli, jak se hezky válí na břiše, úplně stejně jako byl před chvílí. Tohle by mohl pozorovat dlouho a možná by se vydržel ze svého křesla nepohnout nějakou tu vteřinku."Hm." Zareaguje jako první, protože má hromady práce s vdechováním jeho vůně a odolávání, aby se na něj nevrhl. Je to hrozné mučení ale z jedné, velmi utajované stránky, ho to baví. Odměna pak bude mnohem lepší, když bude chvíli trápit sám sebe. Vážně tomu začíná věřit.+Vzpamatuj se k čertu.+ Zanadává si v duchu ale co naplat, nemá to vůbec žádný efekt.
"Tobě bych nejspíš tu postel na chvíli půjčil." Donutí se konečně k odpovědi, dokud ještě zvládá trochu uvažovat nad tím, co říká. Ještě pár vteřin a nejspíš by mu řekl, že se hned zítra stěhuj k němu. Je to šílené, jak s ním Boo zatřásl. Vůbec netuší, jak se mu to daří, ale funguje to dokonale. Tiskne jej k sobě, nehledě na své rozpoložení, když si plně užívá jeho rtů a dlaň pomalu míří na jeho bedra, aby mu mohl být ještě blíž. Občas se ozve spokojené zamručení, kterým dává najevo, jak moc se mu líbí, mít ho ve své moci. Po chvilce se přece jen odtáhne a s nebezpečně pozvednutým koutkem, se mu podívá zblízka do očí. Všiml si, že mu přestává odporovat a jeho mozek vytváří vítězoslavné fanfáry.
"Není to lepší, když jsi konečně dostal rozum?" Dobírá si ho se svou typickou chladností, ale něco v temných očích napovídá, že tentokrát je to opravdu jen rýpnutí.
"A bude to ještě lepší, když mi konečně začneš věřit." Neubrání se odfrknutí.
"Ne, že bych nepřežil, kdyby někdo viděl můj nahý zadek, ale nepotřebuju to nutně k životu. Sem opravdu nikdo nepřijde." Vábí ho dál a snaží se strhnout ještě mnohem víc.
"A taky tu nemusíme být naposledy, já zařídím všechno, když mě necháš." Pozvedne sebevědomě bradu, než se nakloní zase o kousek blíž. Dlaní už pomalu sjíždí na jeho stehno až pod koleno, za které si jeho nožku mírně přizvedne a přehodí přes svůj bok. Prsty mapuje zadní stanu stehna, objímá jej a zajíždí i na vnitřní část. Zatím se ale nedobývá dál. Sám už ví, že nájezdu se bude bránit, ale když ho postupně vyprovokuje...To přece není nic, co by nezvládl. Sám moc dobře ví, kde jsou všechna místa, která stojí opravdu za to.
"Tak nezlob a můžeme dokončit, co jsme u parku začali. Anebo můžeš dostat na holou." V očích se mu zablýskne a je vidět, že ani to by se mu rozhodně nepříčilo, právě naopak.
"Záře hvězd na tvém hezkém zadku, no co víc si přát." Teď spíš provokuje sám sebe a je to znát na rostoucí touze ve výrazu jeho tváře. Vezme jej pevněji pod kolenem, když se tam zase pomalu přesune v neustálém hlazení a občasném stisknutí, než s ním trhne proti svému tělu.
"Dokážu ti, že je to skvělé a nebudeš chtít jinak." Je už téměř přitisknutý na jeho rtech, když s ním proti sobě pohne podruhé a pak se znovu vrhne na jeho rty.
"Budeš...jen...můj." Vyrazí ze sebe mezi jednotlivými polibky a dlaní už míří zezadu přímo do jeho klína, který si jistě zaslouží jeho plnou pozornost.
Boogie
Jemu by postel půjčil? A proč jemu ano a jiným ne? Už zase se možná naivně upíná k představám, že by mohl trochu změnit jistého nenapravitelného učitele a ve stínu těchto myšlenek je včerejšek pomalu zapomenut. Kdyby s ním chtěl Toshiya vyběhnout, bylo by to velmi snadné a Boogieho probrání do reality dost tvrdé. Vnímá, jak se Toshiyova dlaň pomalu přesouvá z jeho zad dozadu na záda a pevněji ho přivine k jeho pevnému tělu. Bylo snadné ztratit se v Toshiyově pevném objetí, i když nebyl žádná drobná maličká holčička. A ano, i tohle silně plete hlavu, stejně jako Toshiyovy povzdechy. Vlastně se nakonec ani nechce odtahovat, takže ho svými rty ještě chvíli následuje, než oči konečně otevře a podívá se do těch jeho. Dostal rozum? Ne, ještě si vůbec není jistý, že pusa není vrchol jeho odvahy, ale pravdou je, že dost povolil. "Jenže teď to není jako včera." Řekne mu. Žádné dobyvačné sahání do kalhot uprostřed chodníku. Teď byli sami, pod hvězdami a dokonce jeho ruce nemá na žádném nebezpečném místě. Už dlouho. Toshiya si nejspíš ani neuvědomoval, jak obtížné bylo, mu doopravdy uvěřit. Boo by to udělal rád, ale varianta, že si s ním jen hraje po svém, byla velmi pravděpodobná a on nechtěl být za využitého hlupáka. Jak má vědět, že o to doopravdy stojí? Co když je jen jeden z mnoha? Ale dal by si tu práci, aby sem s ním chodil? Neměl by to s jinými mnohem jednodušší? Jenom dneska před školou by jich sbalil snad sto. Toshiya pokračuje ve svých slůvkách, jak pro něj zařídí cokoliv, docela se to blíží nápadu s Madagaskarem a Boo se chce bránit čím dál tím méně. Proč by měl? Co si pro sebe chce schovat, svou nevinnost? +Nejsi holka...+ Pomyslí si. Tentokrát jeho ruku na stehnu vnímá mnohem jasněji a jakmile si Toshiya přehodí jeho nožku přes bok, zalapá po dechu a trochu se napne. Teď je mu příliš blízko, příliš intimně, trochu z toho panikaří, jenže to, co se odehrává v jeho těle, když ho Toshiya hladí až tak daleko, je něco neskutečného. I kdyby stokrát chtěl, sám si tohle nikdy nepřivodí.
"Tak nevím..." Dostane ze sebe trochu ochraptěle.
"Jestli bys byl radši, kdybych byl poslušný nebo kdybys mě mohl trestat?" Vůbec nechápe, kde se to v něm vzalo a ihned ho polije horko a stud, jenže za to může Toshiya a jeho popichování. Jenže pak už vážně trochu vyprskne smíchy a honem u toho skloní tvář, když si představí, jak mu na zadku svítí hvězdičky.
"Vypadal bych jako poník z pohádky." Míří na My little pony. Vzápětí sebou ale znovu trhne a prudce si povzdechne, když narazí klínem rovnou proti Toshiyovu tělu. Konec legrace, tohle začíná být vážné a taky neskutečně vzrušující. Vážně moc se stydí, když nedokáže poručit vlastnímu vzrušení, ale není v tom přece sám. Na rtech ho brní ty Toshiyovy, hledí mu rovnou do černočerných očí a pak už se znovu líbají a je to neskutečný vášnivý plamen, který vyšlehne opravdu vysoko. Rád by se ptal sám sebe, jak tohle zase myslel, protože to znělo, že nemluví jenom o dnešku, jenže to vůbec nestíhá. Snaží se následovat jeho rty, s jeho tělem doslova lomcuje příval vzrušení, který na něj křičí, že pár doteků na noze prostě není dost a hormony zařizují svoje. Chce přesunout obě ruce na jeho tělo a alespoň tak získat nějakou rovnováhu, ale místo toho skončí spíš na zádech pod ním a ani si neuvědomuje, jak naléhavě ho objímá kolem krku a tiskne k sobě. Bílou teniskou se lehce zahákne o jeho lýtko a začíná nenávidět svoje školní sako. Nedá se v tom hýbat!
Toshiya
Málem vyprskne smíchy, když Boo zmíní toho poníka. Ne, tohle se mu snad ještě nestalo, jenže v jeho představách se odehraje úplně něco jiného, než měl Boo nejspíš na mysli. Nebo ne? On viděl spoustu hraček, díky kterým by z něj ten poník opravdu byl, minimálně v jistý partiích. Ale to by musely první ty kalhoty dolů."Potrestám tě tím poníkem. Jen počkej, Boo-chan." Vyhrožuje mu trochu a je vidět, že si to náramně užívá. Jak by taky nemohl? Jen představa, jak ho na celou proměnu připravuje, v něm zvedá další vlny vzrušení. Ano, i ty barvy by přežil, kdyby...No, tohle určitě nenechá jen tak a při nejmenším mu pořídí jeho vlastní hračku, i kdyby jen pro své vlastní pobavení. Vůbec mu přitom nedochází, že už mu zase chce něco kupovat a dál ho rozmazlovat, i když hodně po svém. Asi si na to Boo prostě bude muset zvyknout a ideálně nerozbalovat dárky od něj před ostatními. Totchi by se rozhodně bavil výrazy, které by Boogieho okolí mělo. Ale taky si je jistý, že Boo sám by byl rudý i v partiích, kde to snad ani není možné. A to je další poznámka v jeho hlavě.
"Nakonec se ti to trestání bude líbit." Podstrkuje mu svou vlastní vizi, aniž by pustil jeho tělo a s dalšími představami jej svírá trochu víc na různých místech. Stejně se pravidelně vrací k jeho klínu a hlavně v okamžiku, kdy se jejich rty znovu spojí. Poslední kapička do pořádné vatry, je Boogieho snaha najít rovnováhu. Je mu úplně jedno, jak se to stalo a jestli to udělal schválně nebo ne. Stačí jen, aby se ocitl částečně nad ním a nedokáže se déle ovládnout. Jeho polibky se prohloubí a dostanou nezvladatelnou stopu vášně. Jestli měl nějaké myšlenky na to, že by se přece jen držel zpátky, rozhodně je smaže Boogieho nožka, která je na jeho lýtku dost citelná. Bez váhání se částečně napasuje mezi jeho stehna a pohne se s patrnou touhou proti jeho bokům. I kdyby mu Boogie řekl ne, nejspíš ho prostě nepustí, tolik s ním ta nepatrná změna polohy zamávala. Dlaň už sjíždí po jeho nožce a přizvedává si ji výš, aby ji dostal až ke svému boku a cítil mnohem víc jeho vzrušený klín proti svému. Polibky už se přesouvá z jeho rtů na šíji, kterou podrobí roztouženému nájezdu a je znát, jak moc se nehlídá. Ne, není si opravdu jistý, že nikdo nepřijde, ale teď je u to srdečně jedno. I kdyby kdokoliv viděl jeho nahý zadek, nechá to v první chvíli tak a pak je skočí seřvat, co si to vůbec dovolili na něj civět a vůbec vstoupit. Musí se trochu vyklonit stranou, aby mohl pokračovat ve všem, co má v plánu. Už nespokojeně mručí nad jeho sakem, které se z něj snaží dostat, alespoň ho rozepnout. Nejde to, vůbec se nedokáže soustředit na tolik věcí najednou. Pohyby proti jeho klínu, další a další drancování jeho šíje a k tomu rozepínat sako? I on je jenom chlap, to už je prostě příliš.+Kašlu na to.+ Ozve se jeho zvířecí podvědomí, které se dokonale utrhlo ze řetězu. Prostě ho za lem saka vezme a prudce jím trhne proti sobě. Ozve se typický zvuk a knoflíky se rozletí do však stran.
"Koupím ti druhé." Prohodí s typickým chladem, který je podbarvený touhou a začne netrpělivě tahat látku košile z kalhot. Teď momentálně nechce nic jiného, než se dotýkat jeho kůže. Vidět ji na vlastní oči. Boky už nehlídá vůbec. Žene sám sebe i Boogieho za dalšími přívaly slasti, které mu zatím stačí, ale nebude to trvat dlouho. S košilí už se zvládl poprat, aby pohladil se silnějším tlakem jeho bříško, ale víc ji asi sundávat nebude. Je to pro něj mnohem dráždivější, když je na půl oblečený.+Podvazky, prádlo...tohle bude nákup.+ Plánuje si v duchu, díky posledním příčetným myšlenkám a rozšiřuje tak svůj vlastní seznam budoucích dárků. Svými polibky se pokusí zastavit vlnu protestů, která rozhodně přijde. O tom vůbec nepochybuje. Rukou už totiž zapluje mezi jejich těla a začne se pro změnu dobývat do jeho kalhot.
"Dneska tě utéct nenechám. A můžeš si za to sám. Nemáš být tak sexy." Obviní ho bez váhání a ozve se spokojené vydechnutí, když snad strachy povolí i poslední knoflík, který mu doteď překážel.
"Můžeš mi zasténat klidně celou galaxii." Koutek se mu pozvedne, jakmile se mu podívá zblízka do tváře a mírným trhnutím posune jeho kalhoty pod úroveň klína. Víc nemůže díky vlastnímu tělu, ale radši ho nepustí. Jistě by se mu vypařil jako pára nad hrncem. A to se nestane.
"Tohle je lepší, než sny, ale na to rychle přijdeš. Klidně zkus křičet." V očích se mu ďábelsky blýskne a prsty sevře jeho chloubu, kterou se mu podařilo vysvobodit.
Boogie
Měl by nad tím trestem za poníka víc přemýšlet, ale copak na to má čas? Nemá ani ponětí, o čem Toshiya přemýšlí a i kdyby měl, netuší, že něco takového existuje. Je si čím dál tím jistější, že Totchi bude na netradiční praktiky, není to poprvé, co mluví o trestech a tom, jak by se to Boogiemu líbilo. Boo se toho trochu bojí, ale na druhou stranu se mu nechce věřit, že by Toshiya překročil hranice, kdyby řekl ne, tohle nechci, to se mi nelíbí. Jeho dlaň se posune ze stehna do klína a Boo si tiše povzdechne. Toshiya ho nenechá ani na chvilku přemýšlet, ihned se posune nad jeho tělo a vtěsná se mu boky mezi stehna a Boo ho prostě nepouští. Najednou už se mu nějak nechce. Vůbec neví, co dělá, ani trošičku ne, jenže je taky jenom kluk a některé věci se prostě nedají ovládat. To mají v tuto chvíli společné, protože Toshiya doslova pořádá nájezdy na jeho rty, až to chvílemi bolí. A stejně ho ani nenapadne, aby se mu vysmekl. Jen se ho drží o to pevněji. Nechá si přizvednout nohu podél jeho boků, takže teniska opustí Toshiyovo lýtko a zaklesne se za pevné stehno. Teď už se mu Totchi doslova tře klínem o klín a Boo ani nevnímá svoje pravidelné a o něco hlasitější povzdechy. To horko a rychle tepající krev způsobují, že je Toshiyův parfém ještě intenzivnější a přidává se k dokonalému, opojnému koktejlu. Uhne tváří do strany, aby mu udělal místo na svém krku, nechává drancovat svou pokožku, až rudne, snaží se popadnout dech, ale je to tak neskutečně příjemné. Cítí jeho ruce na těle, jen nepostřehne, co zrovna dělají, dokud už není pozdě. "Ne, sako…!" Druhé ne, je umlčeno novými polibky a on několik vteřin třeští oči před sebe. Máma ho jistojistě zabije! Trochu ho uklidní, když mu Toshiya slíbí jiné, ale v čem půjde do školy zítra? A co řekne doma, až si nebude mít ráno, co obléknout? Vždyť v té škole stráví za trest zbytek života! Jenže Toshiyovy pohybující se boky proti jeho klínu si zdařile berou veškerou Boogieho pozornost.
Krátce se podívá mezi ně, když mu Toshiya vytahuje košili z kalhot, než ucukne pohledem do strany a znovu se začervená. Ještě, že je tady taková tma! Toshiyovy ruce na jeho těle jsou nečekaně příjemné. Nechává si jím hladit bříško, skoro si u toho vrní blahem a zavírá oči, ale jakmile nenechavé ruce sklouznou k jeho klínu, oči zase otevře a začne se pod ním vrtět, jako by se mu chtěl vymanit. Marně. Okamžitě je umlčen jeho rty, i když se zatím vůbec nechystal nic říkat a jeho mozek si znovu bere dovolenou. K jeho uším dolehne Toshiyův příslib. Podívá se mu do černých očí, ve kterých zuří hotové peklo a dojde mu, že on se vážně nemíní vůbec zastavit. Boo není připravený na to, aby se to všechno stalo a už vůbec ne prakticky na veřejnosti! Srdce se mu divoce rozbuší. Musí mu říct, že tady prostě ne! Jenže místo slov opustí jeho rty rozechvělý povzdech, když mu kalhoty sjedou málem až nad kolena a on si uvědomí, že je pod ním tak trochu nahý. Cože? On mu tu vážně říká, že ho nepustí, i kdyby křičel?
"Neměli bychom..." Začne, aby ho přesvědčil, že by vážně měli odejít alespoň někam jinam, jenže pak ucítí jeho horkou dlaň v klíně, praští týlem o polštář a hlas se mu zlomí do dlouhého a hlasitého zasténání. Kruci to je dobré… nelhal.
Toshiya
"Říkal jsem, že ti obstarám druhé, klidně i deset." Odpálkuje jeho snahu protestovat. Je mu jedno, kolik ho to bude stát, hlavně aby Boo přestal myslet na pitomosti a konečně si začal užívat všechno, co mu hodlá dát. Pozoruje výraz v jeho tváři, když už pevně, ale ne příliš silně svírá jeho chloubu a to, co uvidí v očích, v něm nastartuje ještě větší chuť to celé dotáhnout do konce. Teď by ho pouštěl jen blázen a za toho se ani v nejmenším nepovažuje."Neměli bychom dělat vůbec nic navíc. Kdybych tě vezl k sobě domů, rozmyslíš si to." Je mu úplně jasné, že by to tak bylo. Nutně mu potřebuje ukázat, jaké to může být, aby bylo příště složitější ho odmítnout, ať mu předtím řekne cokoliv. Je přesvědčený o své pravdě, ale to on byl vždycky. Dopřeje mu pár pomalých pohybů, aby ještě umocnil jeho touhu. Ví, že tam někde je, už ji Boo pomalu pouští na světlo. Jakmile přestane přemýšlet, konečně se mu podaří dosáhnut svého. Nakloní se zase o kousek blíž a otře se o jeho ucho, aby si do něj mohl tiše povzdechnout. Tiskne se k němu, co jen jde, i když musí dávat prostor své vlastní ruce.
"Zařídím, aby se ti už nikdy nezdálo o ničem jiném." Slíbí mu další věc, o které si je jistý, že ji zvládne. Proč by taky ne? Boo je dost mladý na to, aby mu stačilo jen málo a pokud to nezná, bude to jistě zážitek, který ho k těm hvězdám opravdu vyhoupne. Jemu samotnému stačí málo a přitom umí být náročný. V tuhle chvíli se opravdu nejspíš jen postará o svého kolouška a pak půjdou. Pokud se dokáže ovládnout. +Marný boj.+ I jeho myšlenky začínají protestovat. Dlaň začne s pravidelnými pohyby, někdy se zastaví u kořene, aby ho víc stisknul na hranici toho, co je ještě příjemné. Hodlá to protáhnout na co nejdéle a sám...No možná by mu mohl Boo opravdu pomoci. Nakonec se přinutí odtáhnout od jeho těla a přijít o Boogieho blízkost, když se přesune vedle něj. Má to jeden hlavní důvod, může se poposunout kousek níž a mít po ruce celé jeho tělo. Podívá se mu do tváře s jistu provokací v očích, než se skloní k části odhalené hrudi. Pohodlněji se zapře o předloktí a skloní se rty těsně k lemu košile, který je sice dost vysoko ale zatím ne tolik, aby dosáhl i na bradavky. Věnuje mu několik polibků na bledou kůži, než začne nosem hrnout látku ještě o kousek výš. Nepotřebuje mu to nutně svlékat, zatím mu stačí, co vidí. Je si ale jistý, že pro příště si ho vážně vysvleče celého, jen pro svůj pocit, že ho má jako na dlani a taky proto, že by si víc užil každou linii. Teď ale pospíchá a nechce se příliš zdržovat. Několikrát ho poškádlí zuby a neodpustí si ani pár kousnutí a pak vyhrne látku ještě výš, aby na světlo z nočního nebe vykoukl i onen vrcholek. Líbne ji, obkrouží jazykem a přitom zrychlí tempo v jeho klíně. Dožene ho na vrchol a pořád si je jistý, že nebude jediný. Nedovolí, aby byl jediný. Pořád ještě mají spoustu času. Jakmile cítí pod svými prsty první náznaky jemných záškubu, podrží jeho vzrušení ještě na pár minutek, aby ho vyhnal snad ještě víc. Nesmí příliš, tohle by mohl ošklivě zkazit ale...Ne, to se jemu prostě nestává. Propustí ho, jakmile si je jistý, že výš už ho dostat nemůže. Oddech mu ale nedopřeje. Sáhne po zapínání svých kalhot, rychle se s ním popasuje a stáhne je do půl stehen, to mu bohatě stačí. Znovu se vrátí nad jeho tělo, zapře se o levé předloktí vedle jeho hlavy a položí se boky na ty jeho, i když tentokrát bez pohybu. Prsty sevře pevně a možná i trochu moc bradu, kterou natočí k sobě.
"Ještě jsem neskončil." Zní to možná i trochu děsivě ale co u něj ne, když se dostane do podobného rozpoložení? Teď trochu lituje, že si sebou nic z domu nevzal a příště asi bude nosit minimálně vibrátor schovaný v kapse kabátu nebo tak podobně. A zase za to může Boo, prostě má chuť ho vždycky něčím vyvést z míry a klidně i na veřejnosti. Umlčí všechny jeho protesty ve svých rtech. Pohne se poprvé, když si je jistý, že Boo už nebude příliš přecitlivělý a způsobuje i sám sobě neskutečnou slast. Je to znát na jeho dechu, který se prohlubuje.
"Teď půjdeme spolu." Oznámí mu, co má v plánu, když se na chvíli odtáhne a znovu zaútočí na kůži na jeho krku. Možná mu po něm opravdu něco zůstane, ale krotí se, aby to nebylo příliš. Sem tam zpomalí pohyby simulující, co by se mohlo později stát, aby vydržel ještě o chvilku déle. Nesmí příliš hnát, to přijde, až Boo začne znovu vzdychat a sténat.
Boogie
Rozmyslel by si to? No… možná na tom něco bylo, nejspíš by se to stalo, jakmile by zapl hlavu, ale to mu teď rozhodně nehrozí. Pohyby Toshiovy dlaně jsou vláčné a příjemné, v uchu ho dráždí jeho dech, který mu jasně říká, že není sám, komu se to doopravdy líbí a on ho zvolna začíná hladit po pažích, osahávajíc tak jeho pevné svaly. Příliš nad tím nepřemýšlí, ale čím jasnější má o něm představu, tím spíš toho není schopný nechat. "Když..." Chce mu něco říct, jenže dech mu vázne v hrdle podle toho, co s ním Toshiya zrovna dělá v jeho klíně a trvá to ještě několik pokusů, než se mu to podaří.
"Když chceš, abych nemyslel na nikoho jiného, tak tohle nemůže být naposled..." Sykne si, protože ten stisk je skoro moc a společně s tím pevně sevře víčka, ale jakmile to pomine, je další dráždění ještě intenzivnější. Co je zase tohle za podivný, ale velmi účinný koktejl? Toshiya to s ním provede ještě několikrát, dočista ho tím vyvádí z míry a Boo už sebou mele na všechny strany, když ho začíná mravenčit v konečcích prstů. Jenže Totchi toho zrovna jako naschvál nechá, Boo otevře oči a provází ho trochu zmateným pohledem, když se přesouvá vedle něho. Musí ho trochu pustit ze svého objetí, ale vzápětí na to už fascinovaně sleduje, jak se Toshiya sklání k jeho břichu. Jakmile se ho dotkne rty, všechny chloupky na těle se mu napřímí. Nikdy by si nepomyslel, že to bude takové. Toshiyovy rty jsou jemné a měkké, tedy do chvíle, než ho kousne a on sebou prudce cukne, jenže se mu stejně nevymaní. Nechce. Košile jede o kousíček výš, Boo přesune jednu dlaň do jeho černých vlasů a jemně stiskne, jakmile Totchi drnkne na ty správné struny. Elektrizující výboj projede jeho tělem. Je na těch místech hodně citlivý a ani o tom nevěděl. Začíná toho být opravdu moc, už to vážně bolí, když se ho Toshiya pokusí ještě jednou zadržet a z Boogieho rtů se dostane zmučený, skoro nespokojený sten, ale pak už si ho vezme první orgasmus, který prožil s někým jiným, než sám se sebou a je to zatraceně jiné, intenzivní a nádherné. Doslova ho to připraví o dech a několik dlouhých vteřin nevnímá realitu kolem sebe. Je příliš šokovaný z toho, co dovedou ruce někoho jiného. Měl pravdu, po tomhle se mu o něm bude zdát v jednom kuse, bude to chtít zas a znova a v noci bude nešťastný, že je v posteli sám. Tohle není vysvobození, to je prokletí! To by k němu taky šlo! Vůbec při tom všem nepostřehne, že si Totchi sám rozepl kalhoty nebo, že si je dokonce stahuje. Jinak by se asi začal hrabat z jeho objetí jako kočka hozená do vany plné vody. Tohle je jedna věc a něco víc zase jiná. Jenže jakmile trochu přijde k sobě, ucítí na nahém klíně ten jeho a dokonale ho to vyvede z míry. Musí se mu to krásně proběhnout po tváři, když mu věnuje vykolejený pohled. Je to vlastně příjemné, ale taky je to poprvé, co cítí jiného muže a je z toho na rozpacích. Jeho hlava musí nutně začít mapovat a ukládat do paměti jeho proporce, hebkost pokožky, prostě všechno. Asi nějaké pudové pánské poměřování se. I kdyby nechtěl, musí si nechat otočit obličej směrem k němu a jeho další slova ho vyděsí. Vyrazí ze sebe jenom jakési um, ale všechno ostatní se utopí v Toshiyově dravém polibku a Boo začne v duchu panikařit, že teď udělá všechno, co bude chtít. Neodstrkuje ho od sebe, ale prostě se toho bojí. Takhle? A tady? Prudce trhne bradou nahoru, když si tam Toshiya urve další místo pro svoje polibky a jeho boky už se nezastavují v pohybech proti těm Boogieho, ale Boo teď není schopný přestat vymýšlet. Teď půjdou spolu, on to udělá, určitě to udělá! Jenom ať to nebolí. Prudce se nadechne nosem a zadrží dech, drží se ho pevně jako klíště, až mu prsty bělají, ale nic děsivého nepřichází. Jen přívaly dalších a dalších neskutečně příjemných pocitů. I přes to, co se odehrává v jeho hlavě, jdou jeho stehna automaticky od sebe. Jeho tělo si prostě říká o to, co je mu příjemné a má očividně mnohem víc kuráže.
Žádné komentáře:
Okomentovat