(hotelový pokoj)
Uruha
 |  |
To všechno si nechá okamžitě poslat v dárkovém balení. Je vážně zvědavý, jestli po takovém dárečku Aoi zvládne ještě rýpnout. +Že by mu poprvé došla slova.+ Pomyslí si pobaveně. Trvá to sotva hodinku a už někdo klepe na dveře. To už je Uru oblečený, na sobě bílou košili, kterou nechává povlávat kolem boků a neobtěžuje se se zapínáním a volné černé kalhoty, které mu přesně padnou a zvýrazňují zadek tak, jak to měl v plánu. Po pokoji chodí zásadně bos, přijde mu to příjemnější a ty koberce k tomu přímo vybízejí. Pozdraví se s obsluhou plynulou angličtinou a vysvětlí, kam mají prkno opřít, stejně jako přebírá neopren a dvě malé krabičky ze zlatnictví. Za pár dalších minut, už je v pokoji i královská snídaně. Tuší, že už nemá moc času a tak si pospíší. Opře prkno, tak aby bylo co nejvíc na očích o stěnu, vytáhne náramek, který zavěsí na jeho špičku a na věšák pověsí i neopren, aby byl viděl. Ta kombinace černé a stříbrné, je naprosto dokonalá. Lepší by sám nenavrhl. A pak se pustí do chytání snídaně na stůl. Krabičku s prstýnkem si schová zatím do kapsy, to přijde na řadu až mnohem později. Nakonec ještě dá připravovat čerstvou kávu a sám už se spokojeně rozvaluje na terase. Plánuje si každou minutu dnešního dne do detailu, aby Aoiho dostal na kolena. No ne tak doslova, i když...Ani tomu by se nebránil, nebude si lhát do kapsy. Jakmile se ozve cvaknutí dveří, koutky se mu zvednou vzhůru a nechá mu asi dvě minuty, než se zvedne a přesune k rámu dveří na terasu, o který se s nenuceným výrazem opře. Dlouze si potáhne a pak se na něj podívá.
"Dobré ráno Růženko. Vyspinkaný?" Dobírá si ho trochu, protože Aoi by nejspíš prospal i týden, kdyby mohl. Pak se pomalu a elegantně vydá k němu, aby se k němu mohl přitisknout.
"Ty si mě ale vůbec nevšímáš, to mám za tu starost?" Ne, bez těch poznámek to prostě nepůjde. Tváří se naoko uraženě, že se dívá na všechno kolem a ne na něj.
Aoi
Aoi usnul totálně vyčerpaný. Vlastně si ani nevybaví, kdy přesně. V jednu chvíli byl ještě vzhůru, mluvil na Uruhu a v druhou už byl v kómatu, které trvalo až do druhého dne. Spal na břiše, s jednou rukou svěšenou přes okraj, nakřivo přes polovinu postele a s cípem deky sotva přes zadek, ale po tom, co tenhle pokoj zažil s nimi dvěma už to bylo stejně jedno. Nikdy by si nemyslel, že bude tolik nevybouřený, jenže Uruha byl taková utajovaná mašina, prostě k neutahání a neskutečně sexy. Později v noci to byla otázka kdo z koho. Otázka cti! Prostě odmítal skončit jako první, jenže i když byl o pár let mladší, Uruha vyhrál. Strach o Akiho ho opustil asi o něco dřív, než Uruhu. Nějak se mu nechtělo věřit, že by se mu vedle Die mohlo něco stát, i když toho pitomce nemusel. Dubaj bylo bezpečné město a Die sem jezdíval často, vyznal se tu, takže snad neudělá nějakou pakárnu. Kde by ho napadlo, co jim hrozilo, když si to rozdávali někde v oáze??? Když se konečně probudí a pohne, má na líci otlačené povlečení a asi to jen tak nezmizí. Posadí se na posteli, svěsí nohy dolů a při pohledu na budík mu ani není divné, že Uruha vedle něj neleží. "Má někde v zadku schované baterky nebo co?" Zamumlá pro sebe a postaví se. Všechno ho bolí. Sáhne po hotelovém župánku nad kolena z měkoučkého bílého materiálu, zabalí do něj tělo a s dlaní v rozcuchaných vlasech se objeví ve dveřích z ložnice. Do nosu se mu okamžitě prodere vůně kávy a připomene mu, že bez ní za tři sekundy zemře. Černé oči se proběhnou po tabuli, kde je obrovská snídaně. Ano, on má obrovský hlad. Jenže pak je tu ještě něco. Prkno na druhé straně pokoje působí trochu jako fata morgana, ale je tam. To by nepřehlédl, ani kdyby přišel o oči!
"Dobré ráno..." Zamumlá Uruhovi na pozdrav, ale oči má pořád přikovaní k prknu. Vytrhne ho z toho až Uruhovo horké tělo v jeho náručí. Okamžitě ho obejme kolem pasu a přivine k sobě, ale jeho oči mu přes rameno pošilhávají k prknu.
"Promiň mi." Zamumlá trochu zmateně, když se na něj konečně podívá. Uru umí vyrazit dech. Je nádherný jako vždycky. V košili, vymydlený, dokonalý. Celého si ho prohlédne, když si ho od sebe podrží na délku předloktí a koutek s piercingem se vyhoupne nahoru.
"Co to je?" Broukne, když ho obejde a vykročí k prknu. Pohladí ho a povšimne si šperku na špici. Ten náramek je nádherný. Opravdu nádherný a on si musí vzpomenout na kufry, které si s sebou vzal. Už to začíná? Stáhne náramek do dlaně a ohlédne se po Uruhovi. V očích mu začíná jiskřit jako pod vánočním stromečkem.
"To byl asi po čertech dobrý sex, že jsi na mě tak hodný." Začne s dobíráním, aby si Uru náhodou nemyslel, že ho to snad přešlo.
Uruha
Mohl by být naštvaný za to, že si Aoi nevšímá prioritně jeho, ale tím by podkopal celý svůj dárek a překvapení, které pro něj tak pečlivě chystal. Ne, že by mu to později nevyčetl, ale to bude v rámci povoleného škádlení. Když ví, že ho Aoi nepozoruje, potěšeně zvedne koutky, ale ani na vteřinu ho nepouští. Pořád si jej koutkem oka prohlíží a jestli existovalo něco víc sexy, než Aoi oháknutý, když jdou mezi lidi, tak je to Aoi v županu s pořád trochu rozespalým výrazem a zlehka rozcuchanými vlasy. Stojí ho to hodně sebeovládání, aby ho nedonutil zacouvat zpátky do ložnice, i když by asi po celé té noci jisté partie mírně protestovaly. No, tohle si nechá na později a možná to bude probíhat trochu jinak. Donutí se odpoutat od podobných myšlenek a krátce se otře špičku nosu o jeho šíji, než je doslova donucený se od něj odtáhnout."No rozhodně se máš za co omlouvat. Jeden se tolik snaží a ty si ho málem ani nevšimneš." A je to tady, on si taky prostě nedá pokoj. Oči ho ale prozradí jen díky tomu, jak moc spokojeně září a má pocit, že mu z celého těla sálá energie, jak kdyby spal týden v kuse a ne jen pár hodin. Proto si za poslední roky připadal na pokraji vyčerpání, tyhle chvilky jsou přesně to, co k životu potřebuje. Mít pocit, že ho někdo má opravdu rád.
"Tomu se říká osobité dobré ráno. Ale pokud se ti něco z toho nelíbí..." Okázale se podívá na svůj telefon na stolku a pak zase zpátky do Aoiho očí. Přijde o něj vzápětí a tohle už komentuje našpuleným rty a zakládá si ruce na částečně odhalené hrudi.
"Chmpf." Odfrkne si s protočením očí v sloup, ale přemáhá se, aby se dál neusmíval.
"Jestli mě hodláš vyměnit za prkno, tak zapomeň, že ještě někdy něco dostaneš." Probouzí svou hravější stránku.
"Ne, i když ta noc si to rozhodně zaslouží." Vyjde z jeho rtů k překvapení jeho samotného kompliment.
"Tohle je za to, že ses rozhodl tak, jak jsem si od první chvíle přál." Dost rýpání, teď mu zase chce říct, co se uvnitř něj odehrává a jak moc si tuhle dovolenou užívá. Ještě, aby byl Aki v pořádku ale...nějak o tom přestává pochybovat. Možná to nakonec tak být mělo. Žádné zprávy, dobré zprávy a tuhle chvilku si tím kazit nebude.
"Ještě si to můžeme rozdat na tom prknu." Vrátí se zpátky k provokacím sobě vlastním a nahodí ten nejlepší smyslný úsměv.
"Ještě tu mám pro tebe jeden dárek, ale musíš si ho najít." Pozvedne hrdě bradu, než rozplete ruce a mírně je odtáhne do stran od svého těla. Obočí mu vystoupá o kousek výš.
"Ale asi budeš muset být dost rychlý. Jeden nemůže vědět, jak dlouho vydržíš na mě sahat a ten koberec, na kterém stojím, vypadá hodně pohodlně." Zhoupne se v bocích v rytmu hudby, kterou slyší v uších jen on sám.
"Naštěstí jsem se příliš neoblékl, moc možností není." Okázale pomalu shlédne do svého klína.
"A když na mě budeš hodný, třeba tě ještě dneska na to prkno pustím." Dobírá si ho dál a něco tišším hlasem.
"Nebo potřebuješ ještě lepší motivaci? Na tu jsme prý v naší firmě odborníci. Asi ti to budu muset dokázat."
Aoi
Prý pokud se ti něco z toho nelíbí? Hodí po něm přes rameno nevěřícným úsměvem, ale v prstech zrovna převrací náramek, aby si prohlédl všechny jeho detaily. Krásné. Rovnou se pokusí sám si ho připnout. Koneckonců, kromě piercingu a županu, to je jediná věc, kterou teď bude mít na sobě. Pokud se tedy nepokusí soukat do neoprénu a nemá k tomu daleko! Uruhova další slova ho však překvapí. Tedy ta, co přijdou po přívalu kousavých narážek. Zvedne k němu černé oči plné vlídného jiskření a chvíli si prohlíží ty kočičí naproti sobě. To Uruha by si zasloužil nějaké pěkné dárky. Měl by na tom v nejbližší době trochu zapracovat. Když už ne proto, že mu dovedl ukázat, ke komu doopravdy patří, tak proto, jaký je sex s ním, ať si to trochu otočí. Tím by ho určitě poškádlil. Nakonec povytáhne obočí, když mu Uru navrhne, co by se na prknu mohlo dít. Na chvíli si prkno prohlédne. "Tak dobře, ale na vodě. Bude to muset být dost daleko na moři, aby nás za to nezavřeli víš? Není zas tak široké, jsi si jistý, že z něj nespadneš?" Hned se toho chytne. Byl by to asi opravdu akrobatický výkon, kdyby se o něco podobného snažili, možná by se spíš vzájemně utopili, ale on se své představy naučit Uruhu surfovat stejně nevzdá. Přesto nakonec zvážní, nadechne se, aby mu poděkoval, jenže to nestihne. Ještě jeden dárek? Pro pána, co je tohle za sen? Uruha, hotel, dokonalá noc, snídaně, dárky… a jaké dárky! Vykročí zpět k němu a zastaví se v jeho těsné blízkosti. Skoro se špičkou nosu opírá o jeho, když se mu podívá smyslně do očí a pak jimi klesne na jeho rty. Pořád se jemně, nenuceně usmívá, když konečky prstů přejede po jeho rukou. Ještě chvilku a ten župan se buď napne nebo rovnou rozestoupí.
"To skoro znělo, jako když máš ten dárek pověšený někde… pořídil sis taky piercing?" Vyzvídá a přemítá, jestli by se mu to líbilo. Asi ano. Mohl by si s ním hrát nekonečně dlouhou dobu a v Uruhově podání by to beztak byly minimálně diamanty. Jednu dlaň přesune na jeho bříško, po kterém ho středem pohladí. Uru má pravdu, nemá daleko k tomu, aby ho složil rovnou na koberec. Tam by taky mohl hledat a mnohem pohodlněji.
"Nebo má tvoje tělo ještě nějaké další skrýše?" Pokračuje v trochu perverzním duchu, ale no a co? On si začal. Vždycky si začíná! Uru ve svých provokacích pokračuje a Aoi už s žádostivým úsměvem dlaněmi šacuje celé jeho tělo. Jen si už nevzpomíná, jestli něco hledá nebo ho prachobyčejně osahává.
"Tak ty mě možná pustíš? Musím si říct o dovolení, pane šéf?" Brouká mu do rtů, než pod rukou skutečně něco nahmatá. Je to jako maličká krabička, taková, co se používá na prstýnky. V jeho očích se blýskne, když mu dlaní zajede do kapsy, samozřejmě tak, aby ho pohladil přes látku i v klíně a tu drobnou věc vytáhne na světlo. Ještě ji neotevírá. Jen na ni hledí a přemýšlí, co to znamená. Pomalu zvedne oči k těm jeho.
"Uru-chan… myslím, že jsem ti připravil takové chvilky, za které si nezasloužím nic z toho, co mi každý den dáváš." Přeladí na najednou na dočista vážnou notu i on.
"Já..." Na chvíli se mu zasekne hlas v hrdle a musí si olíznout náhle vyprahlé rty. +Hlavně nebuď sentimentální.+ Napomene se v duchu.
"Přál bych si, aby to někdy bylo obráceně. Abych tě mohl nosit na rukou tak, jako ty mě. Zasloužíš si to." Zvedne oči zpět k jeho.
"Miluju tě." Dívá se mu měkce, ale zpříma do očí. Nakonec se dlouze nadechne, podrží dech v plicích a krabičku otevře.
Uruha
"Kdyby to byl kdokoliv jiný, pošlu ho s takovým nápadem do míst, kde ani slunce nesvítí." Broukne smyslným hlasem, i když obsah slov říká úplně něco jiného."Jen mám jedinou podmínku, nesmím si namočit vlasy." Pohodí zlehka hlavou a opravdu se přemáhá, aby se tvářil vážně a nezačal se zase usmívat.
"A udělej si to, jak chceš." Teď už na něj málem vyplázl špičku jazyka. Nakonec si najde jen cestu do jeho koutku, o který se opře a dlouze si Aoiho prohlédne. Má toho na sobě tak málo, stačilo by jen za ten pásek zatáhnout...
"Ty mě přece nenecháš spadnout." Prohodí sebevědomě a sleduje, jak se k němu blíží. Jen to mu stačí, aby přicházel o dech a jeho srdce se rozběhlo mnohem rychleji. Ještě chvíli a začnou reagovat i úplně jiné partie. +Hm, pozdě.+ Málem by nad ním protočil očima.
"Tak ty bys na mě rád piercing? Ale no ták, miluješ moje tělo přesně takové, jaké je." Vrací mu provokaci a jemně se u toho zhoupne v bocích.
"Cokoliv navíc, by ti to jen kazilo." Přesvědčuje ho dál, protože on by do sebe rozhodně píchat nenechal. Teda...Ne, takovým způsobem. Jakmile dojde na skrýše, už má v očích patrnu touhu, protože jemu to rozhodně sexy přijde a tyhle řečičky by s ním mohl klidně vést i roky. Samozřejmě s patřičnými přestávkami. Koutek se mu pozvedne, než nakloní hlavu mírně k rameni a nechá prameny, aby ho částečně zakryly.
"Můžeš třeba začít s těmi nejtajnějšími. A pak se postupně probere všemi ostatními." Přisadí si ještě, ale ani se nepohne, tohle chce nechat úplně na něm, i když ho to stojí všechno ovládání. Koberec je pod nohama, ložnici ani potřebovat nebudou. Jestli někdy přijde doba, kdy ho nebude chtít povalit kamkoliv a kdykoliv, asi se půjde dobrovolně utopit.
"Jistě, že si musíš říct o dovolení, nejlépe písemně, jen ještě nevím, kam přesně." Shlédne pomalu na svůj částečně odhalený hrudník a obočí mu vystoupá vzhůru. Nejradši by po něm sáhl, když je tak blízko, ale ovládne se. Co však neovládne je povzdech a přivření očí, když ucítí dotek v klíně.
"Takhle ti moc šanci hledat nedám." Vydere se mu tiše skrze rty, které se ale úplně nezavřou. Jeho tělo touží po dalších dotecích, prostě se přitisknout. Podívá se mu do očí po oslovení a vidí, jak moc ho tím dárkem dostal, co ale nečeká, jsou slova, která mu Aoi řekne. Každé z nich si přál slyšet tolik let, a od něj snad ještě víc od chvíle, kdy vešel do jeho kanceláře. Stejně pořád nevěří, že tu opravdu stojí s ním a zrovna Aoi mu říká podobné věci. Tolik let jen existoval a přežíval a teď...Promne si rty o sebe, nepatrně a skoro nesměle se pousměje a do očí se mu derou slzy. To už tu jednou bylo, zase ho přemáhá pocit neskutečného štěstí a hřeje ten, když ho má někdo opravdu rád. Tohle je jeho slunce, které potřebuje k životu i když má černočerný, hluboký pohled.
"Ale ty mě nosíš na rukou." Odporuje mu měkce a sotva slyšitelně. Konečně se pohne, když otvírá krabičku.
"Každou vteřinu, kdy jsme společně, si připadám, že to děláš. Cítím se tak a vím, že v ty okamžiky dokážu naprosto všechno." Sdělí mu naprosto vážně a láskyplně ho pozoruje.
"Miluju tě. Na tom nikdo nedokáže nic změnit." Pak se konečně podívá na prsten.
"Donedávna jsem manželství bral jen jako oficialitu. Kousek papíru, který mi říká jak se mám chovat. Teď mi příšerně překáží, protože ti chci patřit úplně a bez překážek." Vezme jeho tvář zlehka do dlaní a podívá se mu upřeně do očí.
"A jednou, až budu svobodný a já budu..." Už jsou zase u toho rozvodu, ale on si to ani v nejmenším nerozmyslel, právě naopak, je si čím dál jistější.
"Bude jen na tobě, jak dlouho mi to vydrží." Usměje se na něj, než se jemně otře rty o jeho.
"Tak dlouho jsem tě hledal a teď udělám cokoliv, aby mi tě nikdo vzít nemohl. Žádné peníze ani šperky nedokážou vyvážit tvou cenu, kterou pro mě máš. Kvůli tobě stojí za to ráno vstát a vůbec se nadechnout." Chce mu toho tolik ještě říct a přitom má pocit, že to slovy vyjádřit nejde.
"Už budou jen krásné chvilky a nikdo nám je nevezme a já jednu z nich chci právě teď." Už zase mu v očích jiskří, když se konečně přitiskne na jeho rty a i celým tělem hned, jakmile mu s hravým zataháním ten pásek povolí.
Aoi
"A nebo to všechno říkáš jenom proto, že máš strach. Bolelo by to, co? Ty nemáš bolest rád. Ale prý to je při sexu fakt super." Dobírá si ho dál na téma piercing.
"Vlastně jsi mi ještě neřekl, jestli s tebou něco dělá ten můj?" Uru je s těmi řečmi neskutečný. Rozhodně budí Aoiho fantazii, ať už jde o psaní na jeho tělo nebo o možnosti, kde by mohl hledat svoje dárky. Jenže pak dojde na ten prsten a vyznání a Aoi by si nikdy nepomyslel, že ten sebevědomý, provokativní výraz v Uruhových očích, vystřídá něco tak plachého a dojatého. Jeden by si mohl myslet, že jsou to jenom dvě slova, tak dlouho s nimi otálel, ale mají neskutečnou moc. Člověk by je přeci měl myslet naprosto vážně, než je vysloví nebo ne? Teď má oči skloněné k prstýnku, který si stále dokola prohlíží a poslouchá při tom Uruhův hlas. Je to krásné, co mu říká a přesto je Aoi přesvědčený o tom, že je to pořád moc málo. Nikdy nebude schopný předčít ho v práci nebo vydělávat víc, ale měl by se o to víc snažit ve všech jiných odvětvích. Zvedne koutky nahoru, když mu Uru začne říkat, jak moc mu teď překáží jeho sňatek. To dojetí začíná lézt i na Aoiho. I jemu byl doteď vlastně jedno. Uru domů nechodil, nežil s ní a nechtěl jí, tak proč by mu mělo záležet na nějakém papíru? Jenže po dnešku… je najednou všechno jiné a to jen proto, že ze sebe pořádně a nahlas dostal, co měl říct už dávno. Nechá si vzít tvář do dlaní a oplatí mu dlouhý, něžný pohled. Má o něj trochu strach, pokud do takového rozvodu půjde, ale rozhodně mu bude stát po boku a alespoň ho podporovat. Pousměje se ještě o kousek víc.
"Jeden by si myslel, že tě jedno manželství vyléčí na celý život. Většina chlapů z chomoutu spíš utíká." Řekne mu docela tiše, ale nějak to najednou není ta typická narážka. Je prostě moc na měkko. "Nikdo si neumí říct o žádost o ruku tak stylově jako ty." Už se usmívá pořádně, když už se mu znovu dívá do očí. Tak trochu mu vlastně nedává na výběr, když mu tu říká, že by si to přál. Copak by mu Aoi na cokoliv dovedl říct ne? To už nějakou dobu nešlo… Jenže Uru mluví dál, jeho slova jsou nádherná, velmi hluboká a plná citu a on… z toho dostává závrať. V dalším okamžiku už ho má přitisknutého na svých rtech a pevně ho svírá v objetí, když mezi nimi vyšlehne ten vysoký plamen vášně. Udělá dva kroky proti jeho tělu, málem u toho zbourají nízkou skříňku, která je za nimi a několik dlouhých minut ho líbá tak vášnivě, že se málem udusí, ale pak se mu podaří se odtrhnout.
"Počkej." Položí mu ukazováček na rty a v očích mu zajiskří jako malému klukovi.
"Tady už jsme všude byli, pojď na to prkno." Začne na něj dorážet jako by ho lákal na střílení z praku sousedce do okna nebo nějakou jinou kulišárnu.
"Rovnou ho pokřtíme, podívej, jak je mu támhle u zdi smutno?" Začíná se nebezpečně culit.
"Že ty se bojíš, že se na něm neudržíš, až se na tebe vrhnu?" Hecuje ho dál, vezme ho za ruce a vede za sebou kolem stolu k prknu. Cestou míjí tu snídani, která mu připomene, jak strašný má hlad a hrábne dlaní alespoň pro toast, který si snad celý nacpe do pusy. Na druhé straně stolu stihne sáhnout po šálku kávy, dá ho na ex a zastaví se u prkna.
"Sex na moři." Zavlní obočím a čeká, co on na to.
Uruha
"Nemám nic proti manželství, jen to moje je spíš jako vězení." Odtuší bez váhání, když na to přijde řeč, ale hřejivé plamínky neopouští jeho oči. Vidí, že jeho slova působí přesně, jak měla. Atmosféra se změnila během okamžiku, ale to je další věc, kterou na jejich vztahu naprosto miluje. Ať se škádlí a rýpou do sebe sebevíc, pořád jsou tu podobné chvilky, které mu jasné napovídají, že Aoi je ten, kterého hledal. Trochu jako na té správné houpačce a jinak to nechce. Usmívá se už spíš do jeho rtů, kterých zase nemá ani na chvilku dost a pak se mírně odtáhne, aby se mu mohl podívat do očí s mírně pozvednutým obočím. Hrdě pohodí hlavou a nutí koutky, aby klesly dolů a mohl se na chvilku zatvářit uraženě."Pochybuješ snad o tom, že si o něco neumím říct stylově?" Protočí nad ním očima v sloup, ale už je zase u něj a dlaně mu vjíždí pod látku županu. S ním je víc než nenasytný a ani po celé noci nemá jediného jeho kousku těla dost. Ani za deset let si jej neprohlédne a neosahá tak, jak by chtěl.
"To ty bys měl nejlépe vědět, že se nebojím bolesti." V očích se mu blýskne, protože to je to, co on klidně snese. Po posledním výkonu, by to ani nemohlo být jinak. Stejně to vypadá, že má pořád energie na rozdávání. Zatváří se nechápavě, když Aoi celé jejich dobírání, které by rozhodně skočilo sexem, utne. Kdyby se netvářil tak k pomilování, asi po něm vyjede, co blbne. Už byl v tak krásném rozpoložení. Musí mu být vidět ve tváři, jak první nechápe, co po něm vlastně chce.
"Nechci čekat." Našpulí rty a natáhne se, aby ho do toho ukazováčku mohl kousnout. Jen zlehka a pak by si s ním pohrál a donutil ho přestat myslet na pitomosti. Pozdě, Aoi už ho vleče kolem stolu.
"Víš, jak dlouho to bude trvat?" Děsí se toho už dopředu.
"Než se oblékneš, což ti budu rozhodně ztěžovat." Jasně mu říká, co je bude čekat, než se na to prkno vůbec dostanou.
"Nemám neopren, to bude taky na dvě hodiny." Stojí si umanutě na svém, protože on samozřejmě nemůže mít jen tak něco. Klidně se převlékne dvacetkrát, než si opravdu vybere ten pravý pro něj. Žádná půjčovna, to ani náhodou. Aoi už ho zase přemlouvá a to ani nemusí nic říkat. Stačí mu jen jeho nadšení a to jak za chůze snídá.
"Tohle tě taky odnaučím." Napomene ho měkce, když vidí, jak to do sebe lije a cpe.
"Odrovnáš si žaludek." Dodá a v hlase se mu objeví náznak starosti. Zítra ho k té židli klidně přiváže, aby se v klidu nasnídal.
"Takové zlozvyky." Mumlá si dál a ne, ještě pořád není úplně nadšený, že nic nebude a musí si počkat a navíc...Prostě si zničí vlasy.
"Já se udržím všude." Odporuje mu hned a už protáčí očima.
"No dobře, tím sexem jsi mě dostal." Povzdechne si.
"Ale až tě budu svádět v kabince, opakuj si, že to byl tvůj nápad." Zajede pod látku županu, aby mohl sevřít pravou polovičku, po které ho následně pohladí a neodpustí si ani pohlazení v jeho klíně. Naposledy se na něj přitiskne.
"A že tě budu svádět." Oblízne si rty a pak ho bez polibku pustí a zamíří ke dveřím. Cestou už si zapíná košili a upravuje se. U dveří se obuje, ohlédne přes rameno a nahodí ten nejsvůdnější úsměv, jakého je schopný.
"Nezapomeň, že si chceš vzít prkno, Miláčku. Počkám tě dole." Pošle mu vzdušný polibek a zmizí za dveřmi. Cestou už loví v telefonu, kde si nějaký neopren pořídit může a taky nabídku, kterou mají. A ne, ani jeden se mu nelíbí. Jak si z něčeho takového má vybrat? Potřeboval by ideálně něco na míru, kde si přesně vybere, co na něm bude.
"Kdo navrhoval tohle, propána?" Vytřeští oči na růžovou hrůzu.
"Tak to ani náhodou!" Zavrhuje něco podobného hned a zastaví se v recepci, aby jim domluvil královskou večeři, vířivku v jednom z nejvyšších pater, kde budou mít dokonalý výhled. Počká, až se Aoi objeví a to už vede zaujatou konverzaci se slečnou v recepci. Probírají nejlepší podniky v okolí, možná si chudinka myslí, že by ji tam vzal, ale on si plánuje další a další překvapení pro Aoiho.
"Hm, jeden by řekl, že si pospíšíš." Dobírá si ho s pobaveným výrazem, nasadí sluneční brýle a vykročí ven z hotelu. Obchod je kousek, to klidně dojde pěšky a jakmile je tam, už má na ruce asi deset kousků. Nutně potřebuje vědět, jak v tom bude vypadat. Před kabinkou se na Aoiho ještě ohlédne a prsty zajede mezi knoflíky košile se skoro slastným výrazem.
"Hm, gomen, je tu prostě málo místa." Uchechtne se a s rozpustilým výrazem zmizí v ní.
Žádné komentáře:
Okomentovat