Aoi x Uruha - Máš dvounohé štěně a ještě to chlupaté. - část 1.

(bar)

Uruha

Uru se po zkoušce vrátil k sobě domů. Přece jen ho tam měl čekat Sena. Domluvili se, dal mu klíče a doufá, že si to náhodou nerozmyslel. Najednou se domů těší mnohem víc, než kdykoliv jindy. Nezapomene ani koupit víno a obstarat večeři, aby mohli mít čas jen sami pro sebe a nemuseli se zabývat nepodstatnými detaily. Čekal, že ho nejde ve studiu a nespletl se. Dokonce jej přistihl mazlit se s jeho kytarou. Asi by mu ji i věnoval, když viděl, jak dokonalý a možná snad i provinilý výraz u toho má. Neopustili onu místnost až do časných ranních hodin a ano, dostali se i ke společnému hraní, i když jen na chvilku. On by si však lepší večer přát nemohl. Konečně našel to, co hledal. Někoho, s kým může sdílet své vlastní pocity, být zamilovaný a sdílet i společnou vášeň pro hudbu. Všechno v jenom dokonalém balíčku s růžovými vlasy a neskutečně návykovým chováním. Nemohl by být šťastnější. Vzal ho samozřejmě i na slibovanou schůzku ohledně reklamy a nakonec se majiteli natolik líbili společně, že si plácli a budou v ní oba dva. Plyne z toho spousta výhod, hlavně co se vybavení pro začínající kapelu týče. Focení mělo proběhnout na druhý den a málem přišli pozdě, když se oba dva zdrželi u vybírání outfitů. Jeden by neřekl, že si to můžou užít a náramně se u toho bavit, jen kdyby je pak nečekala cesta přes půl Tokya. Navečer se však musí rozloučit. Senu čeká zkouška a on má naplánované pivo s Aoim, jak si slíbili. Hrozně se těší, dlouho si pořádně nepopovídali. Po tom, co se v kapele dělo, se jeden nemůže ani divit. Jenže Uru je navíc i zvědavý a hodlá ho zasypat tisíc a jednou otázkou na téma pan bubeník. On sám neví nic o stěhování, které proběhlo. Rei držel slovo, nechal si to pro sebe, dokud to Aoi nebude chtít říct sám. Stejně se neubrání tomu, aby po cestě do jednoho z jejich oblíbených barů, netahal telefon,  nepsal několik smsek, kterými rád Senu provokuje. Ne, že by mu chtěl kazit zkoušku, ale přece jenom tomu nemůže odolat. Píše zrovna poslední, kde mu detailně popíše, co by se mohlo na chatě, kam mají odjet, mohlo dít a pak už musí vystoupit. Jede rovnou z focení, s sebou má i několik fotek, které jim vytiskli rovnou, aby je mohli zhodnotit a on má v plánu si většinu z nich vyvěsit doma, ideálně v ložnici. Jen musí sehnat rámečky, ale to vyřeší nejspíš zítra, když bude mít chvilku. Takové malé překvapení. Usmívá se, když nad tím pořád ještě přemýšlí a vejde do baru. Jako první se kočičí oči rozhlédnou, ale Aoi tu ještě není. Snad poprvé jde včas a jen proto, že Sena musel běžet, jinak by rozhodně meškal. Usadí se k jednomu z volných stolů, po tom, co stáhne lehký kabát z ramen a pověsí ho kousek vedle sebe na věšák. Pohodlně se uvelebí s nožkou přes nohu a objedná si...No to bude složitější, má nějakou rozvernou náladu, takže zabrousí do nabídky koktejlů. Šli sice na pivo, ale podobné, obyčejné věci mu v poslední době přijdou nudné. Chce to něco barveného, nic růžového tu bohužel nemají. Ani si nevšimne, že má pozornost několika slečen, pro něj neexistují jiné oči, než ty dokonale modré a plné hravých jiskřiček. Letní touha, už jen ten název se mu neskutečně líbí, sáhne tedy po něm. Ani si nepřečetl, co je v něm. Nějak se mu chce trochu experimentovat, třeba ho to nakonec překvapí, stejně jako jedno setkání na jejich výroční párty. 

Aoi

Nebyl by to Aoi, aby neviděl věci hned co nejčerněji. Poslední týden se po Japonsku rozmohla jakási epidemie, což nebylo ve vlhkém tokijském počasí, kde nikdy pořádně nemrzlo vůbec nic divného. Horší ale bylo, že to nebylo jenom nachlazení, ale cosi velmi infekčního a lidé se s tím léčili jako se zápalem plic. Rozhodně nic, co by chtěl kdokoliv chytit a zůstat na tak dlouho vyřazený z práce, což by při místních životních nákladech mohlo být téměř likvidační. Pro něj jako muzikanta byla představa, že na tak dlouho onemocní a zkomplikuje klukům program, naprosto nepředstavitelná. Hrál, i když měl bolesti v ruce tak silné, že u toho na pódiu brečel, takže začal vážně uvažovat nad tím, že by možná bylo nejlepší z přelidněného Tokya na týden nebo dva odjet někam do hor, kde by byl čerstvý vzduch a žádní lidé. Dneska se na to na pivu chtěl zeptat Uruhy a kdyby mu to nepřipadalo přitažené za vlasy, přednese to i Kaiovi. Ten měl malé děti a také jistě nestál o to, aby to chytily. Spousta lidí si tohle dovolit nemohla, ale oni měli teď volnější program, takže sbalí Zyeana, Aoiho menšího a pojedou. Stejně spolu chtěli strávit víkend na rybách nebo tak něco. Ještě několik minut před odchodem z domu sleduje v televizi zprávy, kde se téma nové epidemie už taky přetřásá a vypadá to mnohem vážněji než to, co se obvykle po Japonsku prohání. Zřejmě nějaká chřipková mutace, na kterou lidé ještě nejdou zvyklí. Ještě po cestě do baru mu v autě během řízení volá jeho manažer. Onemocněl, má vysoké teploty a cítí se mizerně. No výborně… Ihned nadiktuje smsku. 

Všude nos roušku, vyhni se kontaktu s lidmi. Jestli je někdo v kapele nemocný, měli byste zvážit zkoušení. Omrkni hotely kolem Nagana, jsou tam krásná jezera, rád bych jel už o víkendu. A. 

Stručné, jasné, bez diskuzí, asi jako když vytížený manžel píše manželce. Zye by ho s tím nemusel poslat do háje, kdyby zabral na fakt, že budou sami mimo civilizaci. Zaparkuje na hlídaném parkovišti, na ulici nasadí roušku a sundá ji až v baru. Uruhu nepřehlédne už ode dveří, září jako diamant, očividně má skvělou náladu a svoje pověstné růžové brýle a Aoi je takový malý deštivý mráček na jeho dokonale vymeteném azurovém nebi. 

"Ahoj." Pozdraví ho, jakmile se posadí po jeho boku ke kulatému stolku a mimoděk si ho celého prohlédne. 

"Sluší ti to." Musí říct po pravdě a už v hlavě vymýšlí jak mu podat fakt, že by mohl mít psa. +Je stejně líný jako ty?+ To by asi nebylo nejlepší, ale podle Aoiho by se Uru nemusel obávat, že by pes zlobil a překážel. 

"Jak se má Sena?" Natahuje prsty po nabídce a položí si telefon tak, aby na něj viděl. 

"Už spolu bydlíte?" Našlapuje okolo jako kočka s dalším tématem, které bude muset dřív nebo později vybalit. Navštěvovali se často. Nikdy by nečekal, že v tomhle bude rychlejší, než Uru. 

Uruha, Zyean

Uru si zrovna si pohrává s telefonem a posílá Senovi další a další smsky. Nějak není schopný s tím přestat. Jak kdyby ho v tuhle chvíli nic nedokázalo rozhodit, ale i on po očku sleduje situaci, které se kolem nich stahuje jako mračna. Malinko ho to nutí vracet se nohama na zem, ale jen do chvíle, kdy se ozve telefon a přijde další smska. Jakmile dojde na fotky, už je zase úplně mimo. Pocucává svůj koktejl, který je podobně vábivý a sladký jako Senovy rty. Asi si ho bude dávat častěji, hlavně když se neuvidí. Sem tam mu oči zalétnou ke dveřím, ale Aoi pořád nikde. Nemá mu to za zlé obzvlášť, pokud se zdržel tak, jak by mu přál. Podle něj něco podobného prostě potřebuje. Zrovna projíždí poslední zprávu ohledně nové nemoci, když oči na chvíli pozvedne a už vidí kytaristu, jak míří k němu. 

Zye se zrovna chystá na zkoušku, ale zatím není schopný se vykopat z postele. Asi to dneska bude on, kdo přijde pozdě. Samozřejmě se tam nevalí sám a hraje si s Aoim mladším. Na sobě jen kalhoty, když sahá po telefonu a projede očima zprávu. Z vedlejšího pokoje řvou nejnovější zprávy a začíná cítit, že to není nejlepší situace. Ale nebyl by to on, kdyby si nějakou menší provokaci neodpustil.

Rozhodně vyberu nějaký s velkou postelí, potřebujeme místo.

Pošle mu jako první a k tomu pořídí i fotku sebe s Aoim, jak se tulí.

 

Dám na sebe pozor, neměj strach. Opatruj se a těším se na tebe Z.

Pošle ještě druhou. 

Uruha se zatváří pobaveně, když Aoimu pípne telefon hned třikrát za sebou.

"Ahoj." Usměje se na něj vřele a upije ze svého koktejlu.

"Arigato. Jsem rád, že to jde vidět. Hm, jak vidím, ty už jsi stihl nejnovější zprávy. Ale stejně, vypadáš spokojeně." Začne jako první, protože jistý odlesk v očích přehlédnout nejde, i když se tváří, že z něj za chvíli začne vážně pršet.

"No, podle toho, co jsem viděl před pár minutami, tak skvěle. A vlastně se mu to chystám v nejbližší době navrhnout. Teď je na pár dní opravdu u mě. Ale musí k sobě většinou kvůli hodinám a tak." Je vidět, že mu to není po chuti. Z druhé strany tohle je asi ta poslední překážka. Stejně ho odmítá pustit jinam, než musí.

"A co ty?" Pozvedne obočí, ale on sám očividně nebude chodit kolem horké kaše.

"A pan bubeník?" Pozvedne obočí a je jasné, že z toho, jak se Zye tvářil, když s ním mluvili se Senou a podle toho, co viděl z okna...Nemusí mít žádný šestý smysl.

"Nebo mi chceš namluvit, že je to jen tvůj dobrý známý?" Usměje se na něj pobaveně a znovu se skloní, aby upil ze svého koktejlu. 

"Nedávno jsem s ním mluvil, vypadal dost...hm rozhozeně, když jsem se zmínil o tobě." Vyzvídá, ale ne moc nenápadně. Vlastně mu úplně nedává možnost se moc kroutit.

"Snažil se nám sice namluvit, že ti jen sháněl nějaké povolenky, ale jak se u toho nakrucoval...Je v tom po uši jen on sám nebo oba?" Pozvedne pravý koutek v trochu provokativním pousmání a pozoruje pečlivě každý výraz v jeho tváři. Zná ho už dlouho a troufá si říct, že pozná, jak moc do toho Aoi spadl.

"I když musím říct, že má zajímavé koníčky, hlídá někomu psy nebo co?" Protočí očima, podle toho co v telefonu slyšel, to vypadalo na menší útulek. 

Aoi

Na chvíli se zatváří trochu zmateně, když mu Uru jako první řekne, že vypadá spokojeně. Už slyšel od Reity, že to tak je, ale vážně je to tak moc vidět? I když má zrovna hlavu plnou starostí a tváří se podle něj pořád stejně, možná spíš hůř, než normálně? Loupne po Uruhovi podezřívavým pohledem, jestli si z něj nedělá dobrý den, ale hned na to sáhne po telefonu a přečte si Zyeanovy odpovědi. Koutky mu okamžitě vystřelí nahoru. Ten kluk je prostě zlatíčko. Nejen, že ho do háje neposlal, ale dokonce okamžitě navrhne, že ten hotel skutečně sežene. Dá na sebe pozor a těší se na něj. Aoi se usmívá ještě o něco víc a jakmile si prohlédne fotku, kde jsou jeden roztomilejší, než druhý a navíc se na chvíli zasekne na detailech Zyeanovy odhalené hrudi, všechny chmury jsou ten tam. Honem mu odepíše.

Taky se těším. Sluší vám to.

Psa vzal dávno na milost. Honem telefon zase schová a konečně se začne věnovat svému příteli. Pokývá hlavou, když mu Uru řekne, že stěhování plánuje, i když by jeho reakce kdykoliv dřív byla asi spíš plná rad, aby si dával pozor a jestli to není moc brzy. Teď ale mlčí a uvažuje, jestli to vytáhnout nebo ne. 

"To je dobře." Zamumlá jenom v reakci na to, jak se Sena má, ale to už se sám ocitne pod palbou Uruhových otázek. Ne, že by to býval nemohl čekat. Podívá se do jeho očí, trochu pootevře rty a navíc se v první vteřině nezmůže. Jestli chce tvrdit, že je to jen známý? 

"No já..." Začne a naštěstí se tu objeví obsluha, aby se ho zeptala, co si dá on. Objedná si černé pivo, které mu přistane na stole vzápětí a nejdřív naznačí přípitek a pořádně se napije, než se trochu oklepe. 

"Ty jsi s ním mluvil?" Začne opatrně od toho, co ho samotného zajímá. Jak? Kde? Potkali se někde i se Senou? Zároveň se ale znovu trochu pitomě usměje a skloní lehce zasněné oči na pivo, když se dozví, že Zye působí zamilovaný až po uši a k tomu se snažil nic neprozradit. On je… Je prostě vážně úžasný. Aoi si vybral doopravdy dobře. Jeho mámě ho rozhodně už nikdy nevrátí, ani omylem ne. Nakonec dojde na psy a Aoi se rozesměje. Podívá se na Uruhu a rozhodne se být otevřený. Koneckonců byl to jeho nejlepší přítel. 

"My už spolu bydlíme." Nechá mu dvě vteřiny na to, aby to Uru vstřebal a baví se jeho výrazem. Předběhl ho! 

"Stěhoval nás Reita." Dodá a už se trochu šibalsky culí. Ano, Rei o tom věděl dřív. A taky nic neprozradil. 

"Máme spolu…." Ztichne a pak se znovu rozesměje. 

"Psa. Jmenuje se Aoi. Doopravdy. Nemůžu za to. Uru jsi k nakousnutí, když se takhle tváříš. Víš… Máme ještě jednoho, jmenuje se Uruha." Nasadí ten nejnevinnější pohled na světě a dodá svým očím štěněcí hloubku. 

"Je to Aoiho bráška a my si ho nemůžeme nechat… přece ho neodvezu do útulku. Jestli řekneš ne, budu tě muset vydírat skrz Senu, jinak to nejde. Děti musí zůstat v rodině." Už se těch štěňat potřebuje zbavit a zároveň si je zamiloval. Zye měl pravdu. 

"Je hrozně hodný, celý den prospí, dočista jako..." Zarazí se a v očích mu zajiskří. 

"Ukážu ti fotku!" Zaútočí skrz roztomilost a už mu cpe fotku pod oči, aby psu propadl i Uruha. 

"Přísahám, že ti nic nerozkouše, miluje módu!"

Uruha

Uru zvedá obočí. Chvíli to vypadá, že to z Aoiho bude páčit. Přemýšlí, co za páku na něj vytáhnout, aby ho donutil mluvit. Rozhodně chce být první, kdo to bude oficiálně vědět.

"No ty?" Pobízí ho trochu a u toho si rozverně pohrává s brčkem. Přál by mu to a není to poprvé, co si něco podobného myslí. Podle něj to rozhodně potřebuje, aby se trochu víc uvolnil a překonal všechno, co v sobě má.

"Hm, vlastně oba i se Senou. Tak nějak jsme se mu úplně náhodou dovolali a malinko vyptávali, co dělal u naší zkušebny." Prozradí mu, že je vážně viděl a ani se u toho nezačervená. No co, byl zvědavý jako všichni kluci a navíc mu samozřejmě leží na duši jen jeho blaho.

"Chudáček, vypadal vyděšeně, když mu došlo, že něco víme. Snad jsi mu nevyhrožoval?" Dobírá si Aoiho s blýsknutím v očích a skloní se ke svému koktejlu, aby se napil. Nespustí z Aoiho ani na vteřinu oči a pak se málem utopí. Tohle prostě nečekal ani v nejmenším. Snaží se neudusit a ten koktejl má snad až v nose.

"Cože jsi?" Vytřeští na něj oči, když je schopný vůbec promluvit. Ne, tomu snad uvěřit nemůže. Aoi...stěhovat k sobě kluka, kterého zná...Kde jinde by ho potkal, než na jejich výroční párty. Pak se nafoukne jako balónek, když se dozví, že Rei to ví.

"Tak to je pěkný podraz. Já na tebe tak hezky a zvu tě na pivo a on to ví první!!" Založí si ruce na hrudi a přemáhá koutky, aby se nezačal smát. Nakrčí obočí, protože to zní, jak kdyby adoptovali děti. Jestli řekne, že na něčem podobném pracují, asi ho vážně klepne. V tomhle byl vždycky rychlejší, tak kde je chyba?? 

"Ty máš psa? " Rozesměje se upřímně.

"Tohle začíná být čím dál lepší." Plácne se do čela, vytáhne brčko ze svého koktejlu a dopije ho najednou.

"Aoi? Pes se stejným jménem jako já?" Ne, dneska z toho údivu asi nevyjde. Není si v první chvíli jistý, jestli ho to těší nebo se má zlobit.

"Musí být, s takovým jménem." Našpulí rty a počká na obsluhu, aby si objednal znovu to samé, jen s dvojitou dávkou alkoholu, tohle musí trochu zapít.

"Já nechci psa, co bych s ním dělal?" Začne se Uru bránit a rozhodí rukama. Všude chlupy, to ani náhodou.

"Na to zapomeň. Máš dvounohé štěně a ještě to chlupaté. Na mě to neházej." Brání se, ale v hlavě už mu běží představy, jak asi vypadá.

"Senu? Cože? Ne, to neuděláš." Varuje ho a už protáčí očima. Jestli ho někdo opravdu přemluví, tak je to právě Sena, to ví.

"Dočista jako..." Už se začíná malinko zlobit. On přece celé dny neprospí. No, teď rozhodně ne.

"To, že jsem teď víc v posteli, neznamená, že celé dny prospím. Sena ti to řekne." Prohodí možná až příliš nahlas a zaregistruje pár nevěřícných pohledů okolí.

"Kruci." Radši se zase dlouze napije a ne, ani náhodou se nepodívá na obsluhu a už vůbec ne na fotku. Možná jen očkem....už sahá po telefonu, aby štěně prozkoumal víc.

"Vypadá celkem..." V očích už je vidět, že se nad tou kuličkou rozpouští. Nebránil by se psu, ale pořád nejsou doma...Co pak s ním?

"Víš, že je to složité a..." Přejde prstem na displeji do strany, kde čeká ještě nějaké fotky štěňat, aby si ho víc prohlédl, ale místo toho na něj vybafne fotka Zyeana.

"Hm, tohle štěně fakt nevypadá vůbec špatně." Usměje se hravě, když se na Aoiho podívá.

"Řekni, taky nic nekouše?" Trochu se zakloní, aby mu telefon nemohl jen tak vzít a natočí ho displejem k němu, aby bylo vidět, co si prohlíží.

"Máš tam víc fotek? Posíláte si podobné často?" Ne, vůbec se nestydí mu ten telefon prolustrovat celý.

"Nechce se mi věřit, že jsi ho sbalil. Ty takový morous. Nebo počkej, on sbalil tebe?" Málem se rozesměje a už projíždí ostatní fotky, co nejrychleji, dokud ho má ještě v ruce.

"Jak dlouho tě chudáček musel nahánět, abys mu něco dopřál? Pusu až na desátém rande?" Dobírá si ho a očividně se mu se tím vůbec nechce přestávat.

"Žádná společná?" Zamračí se na Aoiho a nesouhlasně zavrtí hlavou.

"Ale no tak, neříkej mi, že nemáš ani jednu?" Skoro to vypadá, že mu to vyčítá a zdatně se vyhýbá tématu pes do domu. 

Aoi

Kdyby neměl plno práce s Uruhovým přemlouváním, aby si psa vzal, asi by to nenechal jenom tak plavat, že si se Senou volají jeho příteli a dolují z něj… citlivé informace! Stalkeři! Jenže teď mu nezbývá, než to nechat trochu běžet. Protočí očima nad tím vyhrožováním, ale Zyean mu díky tomu připadá jenom o to víc roztomilý. Tolik se bál, aby neudělal krok vedle a jenom tím stále dokola dokazuje, jak moc mu na Aoim od začátku záleží. A on už se zase začíná pitomě usmívat. Když se Uruha začne dusit svým koktejlem, v očích se mu blýskne jisté zadostiučinění. 

"Nikdy bych si nemyslel, že tě uvidím, jak ti něco teče nosem." Rýpne si do něj na téma jeho dokonalého vzhledu a nahne se přes stolek, aby mu podal kapesníček. 

"Jenže ty nemáš minivan." Řekne jemně na vysvětlenou, proč to Rei ví první. Jinak by s tím šel rozhodně první za Uruhou, vždycky to tak bylo. Teď ale potřeboval rychle jednat. Pozoruje Uruhu, jak do sebe otáčí zbytek koktejlu. To vůbec nevadí! Když má špičku, je mnohem povolnější na cokoliv. A on ji má rychle, nic nevydrží. Málem by pobízel obsluhu, aby to sem nosili rychleji. 

"Ale udělám." Přivře bojovně oči, i když na Senu zatím nemá číslo. 

"Stačí zavolat Zyeanovi a zavolám mu klidně rovnou tady před tebou." Hrozí mu, dokud Uru na celou hospodu nezařve, co dělá v posteli kromě spánku. Aoi má pocit, jako když všechno na vypínač ztichlo, i když to tak není, ale několik nejbližších lidí se po nich vážně otočilo. Radši se taky napije piva, ale culí se pod vousy. 

"Jak kdyby tady nikdo nesouložil..." Hlesne. No, ale on toho ještě donedávna taky moc nestihl, ehm… Klidně mu přenechá svůj telefon, aby se pořádně chytil na háček jménem štěně a zapře se do opěrky. 

"Viď? Reitovi se taky líbí. Vlastně už má doma svoje – Reitu." Prozradí další maličký kousek skládačky. 

"Mohli bychom je venčit společně..." Už vidí, jak jejich polovičky řvou jako na lesy a poběží nejen psi, ale oni sami. 

"Já vím, ale…" Rozhodí rukama. Nechtěl toho psa úplně stejně jako Uruha, ale teď už nebyl ochotný odvézt do útulku ani jednoho. 

"Mám ještě Kaie. Plánuju ho ukázat nejdřív dětem. Vím, že je to zákeřné, ale nedá se nic dělat. Jen mám starost o Rukiho. Kvůli Koronovi..." Dělá, že nevidí možný Uruhův pohled, ale ten už mu lustruje telefon. Neměl ho nikdy pustit z dohledu! 

"Dej mi to!" Natáhne se po něm naprázdno a mine. Ani neví, co tam je. Fotky od Zyeana se mu ukládají automaticky a něco fotil taky Zye sám, takže tam nejspíš bude i on a možná bez oblečení! Tváře mu zčervenají, když dojde na kousání. Občas kouše, jenom tak trošku, třeba do ramen a do stehen… Znovu se po telefonu natáhne, když uvidí, na co se teď dívá a znovu bez úspěchu. Ihned protočí očima a okázale si povzdechne. 

"Já nejsem morous!" Začíná prskat jako obvykle. Samozřejmě, že Zye sbalil jeho, ale když to řekne nahlas, Uruha se strhá smíchy. Aoi totiž nikdy moc nelovil. Spíš mu všichni někoho dohazovali a pak to bylo ještě horší. Rozhodí rukama a vzdá boj o svůj telefon, stejně už toho viděl dost. Naštěstí tam není příliš, k ničemu takovému ho Zye ještě nesvedl. 

"Jak bychom stihli deset rande, když jsme se poznali na výročí?" Mračí se Aoi s rukama založenýma na prsou a ani si neuvědomuje jak to zní, když se Zyeanem už bydlí. Pak se zarazí a povytáhne obočí. Vážně asi nemají společnou fotku. Nebyl na to čas… nebo spíš nápad… 

"Tak vezmeš si toho psa nebo ne? Vezmeš. Přivezu ti ho večer." Tak!