Aoi x Aki - Musel bys mě svázat celého. - část 4.

(řeka v lese)

Aoi

Akiho výkřik k jeho uším vůbec nedolehne. Teď vidí jenom Miyaviho před sebou a všechno, co v sobě celou dobu držel, jde konečně ven. Lepší by bylo, kdyby si to někde vyřešili jako chlapi, aby je Aki neviděl, ale teď už Miyavi zašel vážně daleko, když si dovolil okomentovat to nejdražší, co kdy Aoi zažil. Tohle byla jejich chvilka a hodně silná a ten pitomec do ní prostě musel zasáhnout. Vlastně neslyší ani Miyaviho a jeho přiznání viny. Začne se probírat až ve chvíli, kdy mu dojde, že se Miyavi vůbec nebrání. Stejně by ho praštil ještě jednou, kdyby ho býval někdo zezadu nechytil za ruku a nezabránil mu v tom. Ještě chvíli se dívá do Miyaviho očí s nastupujícím uvědoměním, že je mu to opravdu líto, než ho někdo donutí z něj slézt a stočí mu ruku za záda takovým způsobem, až si sám zaskučí bolestí. Klečí teď vedle Miyaviho těla a pokusí se ohlédnout, ale hlas, který je napomene by si nespletl s nikým jiným. Musí se té Tetsuyově poznámce uchechtnout, ještě pořád je dost v ráži, ale po jeho dalších slovech rychle zkrotne. Tetsuya má pravdu, teď nemyslí jako učitel, ale jako něčí přítel, jenže ne poklopcem, ale prostě srdcem. Jinak to nejde. Pozornost se mu tříští mezi to, co mu Tetsu říká a to, co dělá Aki. Běžel nejdřív k Miyavimu a teď mu fouká na bolístku. Pláče a může za to Aoi a pro něj je to něco nepochopitelného a vlastně bolestného. Hyde mu říkal, že bude muset být velmi opatrný, že Aki potřebuje speciální zacházení a co udělal teď? Dohnal ho k dalším slzám, možná pocitům viny. A stejně ho neskutečně rozčiluje, když ho vidí u Miyaviho. Z toho hořkého pocitu se nahrnou slzy do očí jemu, ale spolkne je rychle a podívá se na Tetsuyu. Nechce, aby s Akim takhle mluvil, ale nedovolí si mu teď odporovat. Viděl toho dost, aby… Aoimu začne konečně docházet, co všechno by z toho mohlo být. Jenže nemá strach o sebe, ale o to, co bude bez něj Aki dělat a taky mu pořád dokola hučí v hlavě to jeho Promiň. Za co se mu jako omlouvá? Zvedne to v něm další vlnu vzteku, ale pokorně mlčí. Teusyova slova mu trochu nafackují, ale ví, že má pravdu. Podívá se mu na chvíli do očí, ale nevydrží to dlouho a hlavu zase sklopí. Akiho plačtivý hlas se mu zakousne do uší a způsobuje mu další šrámy na srdci. Tetsu ho konečně pustí a Aoi si promne bolavé zápěstí. Možná by tu studenou vodu vážně uvítal. Pak se vyhrabe na nohy a zapne si kalhoty. Poslední, co by mu scházelo je, aby se tu objevil Inoran a viděl ho takto. Všechno by si domyslel… taková ostuda. Nejradši by Tetsuyovi odsekl, že pubertu má už dávno za sebou, ale dneska to tak moc nevypadalo. Na prázdno se nadechne, když jim Tetsuya položí otázku, co teď. 

"S ním nic, šel jenom kolem..." Ucedí neochotně na adresu Miyaviho. 

"S ním taky ne, nic neudělal." Dodá plynule i na tu Akiho a tváře mu začínají hořet, ale studem. Dívá se zarytě před sebe do země a má pocit, že snad už nemá tvář. Ojet studenta na výletě, jinému dát do nosu, způsobit Akimu další starosti a špatné pocity, zklamat jeho tátu, ředitele, kamarády… protože až tohle uvidí Rei a Hyde, asi by mu měli nafackovat taky. Už zase je zpátky ten pocit, že by měl dobrovolně skončit, protože dělá jednu chybu za druhou. Selhává zas a znova, i když nikdy se špatným úmyslem a je to hořká pilulka. 

"Se mnou, co uznáte za vhodné." Vyleze z něho nakonec. Co taky jiného? Prostě přijme svůj trest, ať je jakýkoliv, pokud možno s posledním kouskem hrdosti a bude doufat, že ho Aki ještě bude chtít. 

Aki, Miyavi, Tetsuya

Miyavi ještě pořád není schopný se pořádně posbírat. Aoi má dost dobrou ránu, to musí uznat. Už dlouho ho nikdo podobným způsobem k zemi nesundal. Ale upřímně, nechal by ho to udělat klidně znovu, kdyby na to přišlo. Zasloužil by si těch ran mnohem víc a uvědomuje si to ještě bolestněji, když k němu Aki opravdu přijde a přiloží mu mokré triko na zátylek. Stejně kolouščí oči těkají k Aoimu, u kterého stojí Tetsuya. Skoro se bojí se tam podívat, jak kdyby čekal, co přijde a že mu Tetsuya Aoiho vezme a rozdělí je. A ano, tohle je taky jeho vina.

"To je dobrý, Kuře. Budu v pohodě, už to ani neoblí." Snaží se Miyavi, aby už Aki neronil slzy, ale moc s úspěchem se to nesetká.

"Opravdu?" Pípne Aki pochybovačně a pokusí se mu otřít krev z tváře a nosu. Jako odpověď se mu dostane Miyaviho bolestné ušklíbnutí.

"Bude to dobrý." Změní to trochu Miy a pokusí se na něj usmát. Sám si moc dobře uvědomuje, že tohle Aoimu neprojde jen tak. Kdyby to byl kdokoliv jiný, kromě ředitele, tak možná, ale Tetsuya je hajzl. Tedy...Vlastně je a není. Samozřejmě si vzpomene na události v lese. Tetsu se jen ušklíbne, ale nepřestává Aoiho sledovat ostřížím zrakem, kdyby se přece jen chtěl pohnout a Miyaviho dorazit. +To by bylo klidu.+ Neodpustí si rýpavou poznámku v hlavě.

"Tak s tebou, co uznám za vhodné?" Pozvedne obočí a vezme ho nad loktem, aby si ho mohl přitáhnout k sobě.

"Podívej se na něj." Šeptne mu ledově, když se jeho oči upřou na Akiho, které se snaží Miyaviho ošetřit, trochu se tam v podstatě perou.

"Máš pocit, že potřebuje chránit, hm?" Zeptá se Aoiho, aniž by ho pustil a jeho hlas ještě o pár stupňů ochladne.

"Vážně si myslíš, že není dost silný, aby to v budoucnu udělal sám?" Zeptá se ho znovu. Nutně potřebuje, aby si Aoi uvědomil něco mnohem podstatnějšího.

"Kolik vlastního uvědomění a vnitřní síly musíš mít, aby sis sáhl na život? Myslíš, že je to tak jednoduché? Dokážeš si to vůbec představit? Teď nemyslím ty zbabělce, kteří všechny upozorní a dělají to na truc, protože ví, že kdokoliv přijde. Nemyslím ty, kteří jen touží pozornosti." Pokračuje dál a krátce se podívá Aoimu na profil.

"Dochází ti, že to neudělal kvůli sobě, ale kvůli vám všem. Obětovat sebe na úkor druhých. Pořád máš pocit, že je příliš slabý, aby se nedokázal bránit sám? Někdo ho to ale musí naučit a ránu pěstí, jakýmkoliv násilím...? Začni konečně používat to, co máš na hlavě." Nebyl by to on, kdyby k tomu nepřidal urážku.

"A pak je tu odpuštění. Mohl by jít nám všem příkladem." Vyzvedne Akiho vlastnost, kterou on sám postrádal. Ne tolik jako dřív, ale přece jen...

"Je on si dokázal najít cestu k jednomu z největší grázlů na škole. A podívej, co s ním dokázal udělat a vlastně o tom ani neví." Konečně se Tetsuya víc narovná a nechá tam Aoiho stát, ať si to přebere. Přejde ke klukům, se spokojeným těknutím koutků nahoru postřehne, jak sebou Aki trhne.

"Běž stranou." Nařídí mu, než sám přidřepne k Miyavimu a prohmatá mu nos, až chudáček začne skučet.

"Zlomené to není. Škoda, možná bys konečně vypadla k světu." Prohodí a sleduje Miyaviho rty, jak formují neslyšné, trhni si.

"Už na mě nesahej." Zavrčí na Tetsuyu a ten se znovu ušklíbne, ale nezvedá se.

"Tak co, Miy-kun, copak jsi dělal, že máš tak zřízený nos?" Zeptá se ho s blýsknutím v očích a jemně kývne hlavou. Miy mu chvíli kouká neohroženě do očí, než se ohlédne na ubrečeného Akiho, který stojí s rukama před tělem a neví, jestli smí za Aoim nebo ne. Tak moc by ho chtěl obejmout, ale...

"Smýkla se mi na kamenech noha a práskl jsem sebou do vody. Nebýt Aoiho a Akiho, tak tam asi hniju doteď." Odpoví mu Miyavi s nepatrným pousmáním a snad poprvé v životě má ve tváři děkovný výraz.

"Ty jsi ale pitomec." Urazí ho bez váhání Tetsu.

"Ani k tomu potoku tě člověk nemůže pustit bez dozoru." Protočí očima a konečně vstane, aby se přiblížil k Akimu, ten ztuhne na místě a nechá Tetsuyu, aby ho vzal kolem ramen. Ani jeden nevidí odplivnutí Miyaviho na zem. Ten pitomec mu přijde draho.

"Tak, Aki-chan." Nakloní se k němu skoro důvěrně a s dravým pohledem se podívá na Aoiho. Teď ho taky trápí, ale když jeho to tolik baví. Je vidět, že se Aki jemně chvěje a vůbec mu z Tetsuyovy přítomnosti není dobře. Už se chtěl aspoň pousmát, když Miyavi stojí za nimi, ale co tady ten? Opatrně se podívá na Tetsuyův profil a vůbec se mu nelíbí, jak se tváří.

"Teď by měl přijít trest pro Aoiho, co myslíš?" Zeptá se ho nebezpečně a sleduje, jak Aki vehementně vrtí hlavou, že ne.

"Mohl bych ho nechat vyhodit a dát mu takové hodnocení, po kterém si ani neškrtne. Mohl bych ho odlifrovat do jiné části budovy, to se taky moc neuvidíte." Trápí oba dva, aby si taky příště dávali pozor ale ne, ani jemu se nelíbí Akiho slzy, které se znovu ženou z očí. Ten kluk si toho už zažil hodně.

"Anebo bych mu mohl naordinovat ten nejhorší trest." Ten se tváří jako sám ďábel.

"Bude jeho největším trestem, že se tě už nezbaví. Myslíš, že to zvládneš, Kuře?" Ušklíbne se společně s přezdívkou a konečně ho pustí.

"Neposer to, Aoi-chan. Další možnost už nedostaneš." Otočí se na patě a přejde k Miyavimu, aby ho vzal pod paži.

"No tak sebou hni, nebudu se s tebou tahat." Vrčí na něj nepříjemně a loví z jeho kapsy cigarety, aby mu mohl připálit. Tahle škola ho jednou zabije. 

Aoi

Aoi se celý napne a podvědomě naježí, když ho Tetsuya popadne za loket, ale nebrání se mu. Jen se mu doopravdy podívá do očí a snaží se o to, aby ten pohled byl co nejpevnější, aby zůstal chlap a ne ustrašené děcko. Zvolna následuje jeho pohled směrem k Akimu. Po jeho otázce se naprázdno nadechne. No ano, má. Aki je jeho láska a chránit ji bude jako oko v hlavě, kromě toho je tak křehký a… Jenže Tetsuya ho nenechá odpovědět a místo toho mu začne připomínat věci, na které by radši zapomněl. Znovu vrátí oči k těm Tetsuyovým. On přece nikdy nezpochybnil důvody, které k tomu Akiho vedly. Díky Hydovi dovedl pochopit Akiho pohled na věc i to, co ho k tomu všemu vedlo a jak to myslel, to ale neznamenalo, že nepotřebuje oporu vedle sebe? Není jeho máma, ani nechce být, ale je přece jeho přítel, od toho snad jeden druhého mají, ne? Nemůže si pomoct, ale příliš v tomhle s Tetsuyou nesouhlasí. Nahlas mu to ale rozhodně neřekne. Ví, že se ho Aki neprosil, aby dneska hájil jeho čest nebo si za něj vyřizoval účty s Miyavim, ale tohle byli i Aoiho účty, když chtějí být s Akim rodina. Tak to prostě cítí. Ne, neumí si představit, že by ho něco dohnalo tak daleko, aby si sáhl na život, ani si neumí představit, jaké to asi je. A ano, chápe, že by měl být Akimu největším příkladem, jen se mu chce momentálně křičet, že je taky jenom obyčejný kluk… Jenže o tomhle přesně mluvil Hyde. Znovu to všechno spolkne a zase pokorně skloní hlavu. Odpuštění… To bylo hodně těžké a Aki v tom byl naprosto jedinečný. On snad ani neuměl mít někomu něco za zlé, jenže podle Aoiho by se taky nemělo všechno všem odpustit a už vůbec ne hned. V téhle otázce uměl být neskutečně tvrdý. Ani on nechápal, jak to Aki dokázal, že se mu Miyavi stal opravdovým přítelem, ale až dosud ho u něj neviděl rád. Teď zůstane stát na místě, když se Tetsuya vydá ke klukům a znovu se k němu začne plížit zahanbení. Nemá to mít konce, protože Tetsuya se ho rozhodne zachránit. Právě je svědkem toho, jak nabádá Miyaviho, aby pro Aoiho lhal. A když vidí, jak Miyavi ochotně a upřímně souhlasí, má pocit, že se propadne na druhou stranu zeměkoule. Musí se od nich částečně odvrátit stranou. Jak se po tomhle komukoliv podívá do očí, to neví. Pro Miyaviho je to asi jakási forma rozhřešení, možnost vynahradit Akimu, co se stalo a Aoi ví, že díky tomu mu odpustí i on, ale jak teď odpustí sobě? Má strach, že nakonec bude pro Akiho on sám moc složitá povaha, má strach, že mu ublíží sám sebou. Když Tetsuya vezme Akiho kolem ramen, znovu se na ně podívá. Vůbec se mu nelíbí jak moc Aki pláče, když ho Tetsu takhle trápí. On za to přece nemůže, proč ho nutí tohle prožívat? Všechno, co Tetsuya navrhuje, by si Aoi zasloužil. Nemůže proti tomu namítat ani slovo a ví, že si za to může sám. Jenže… ono se nestane vůbec nic. V hlavě mu zní, aby to neposral, nechápavě se dívá za odcházejícím Tetsuyou a Miyavim a vůbec mu to nedochází. On to nechá prostě jenom tak být? On i Miyavi? Prostě se to nikdy nestalo? Ale… Pocítí zvláštní úlevu, ale vlastně se dusí hanbou čím dál víc. Není si jistý, jak s tímhle dárkem naložit. Není si jistý, že to odpustí sám sobě. Nohy má najednou trochu jako želé, když si dlouze vydechne a pomalu zvedne oči k Akimu před sebou.

"Promiň mi, Aki-chan, že jsem tě tolik zklamal. Nemělo se to stát a už vůbec ne dneska..." Skloní hlavu, aby nebylo vidět slzy v černých očích. 

Aki, Miyavi, Tetsuya

Tetsuya se zvláštně usmívá, když se krátce ohlédne na Aoiho a vidí, jak se tváří. A to je přesně to, čeho chtěl dosáhnout. Rád trápil ostatní, to o něm vědí všichni, ale je to jen lekce. S ním se taky nikdo nemazlil, i když on podobné gesta nezažil, tedy kromě toho největšího a to byla důvěra Yoshikiho. Od té doby si trochu přerovnal svůj pohled na svět.

"Nefňukej, trocha krve..." Sykne po Miyavim.

"Kdo tě má poslouchat." Dodá ještě a trochu do něj šťouchne, jen tak pro zábavu.

"Víš, kam tě pošlu?" Sekne po něm Miyavi zpátky a dlouze si potáhne.

"To si rozmysli. Pořád ještě spíš ve špatném stanu." Vrátí mu to Tetsuya i s úroky a oba se krátce uchechtnou, než zmizí mezi stromy. 

Aki neví, co by měl udělat jako první. Pořád se ještě starostlivě ohlíží po Miyavim, protože mu není dobře z toho, že odchází s Tetsuyou, i když jim právě neskutečně pomohl. Vůbec netuší, co se tu stalo. Vážně to nebude mít žádné následky? Nic se Aoimu nestane a můžou být dál spolu? Prostě tomu nemůže uvěřit. Proč by to Tetsuya dělal? Ten, který po všech jen dupal a nikdy nikomu nedal nic zadarmo. Ne, téhle záhadě asi nikdy nepřijde na kloub, ale je Miyavimu ve svém nitru hrozně vděčný, že jim bude krýt záda. Tohle mohlo špatně skončit a on by to prostě nezvládl. Nevydržel by bez Aoiho ani vteřinu, to už moc dobře ví a taky ho ani ve snu nenapadlo, že by chtěl Aoi Miyavimu vrazit. Kvůli němu? Bránil ho. Povzdechne si krátce, když se trochu popere sám se sebou a se svými pocity. Na jedné straně ten, který mu říká, že za to může on a druhý, jenž mu napovídá, jak moc na něm Aoimu záleží. Krátce pozvedne hlavu, jakmile přijde omluva a hledí na něj nechápavě s pořád ještě uslzenýma a trochu červenýma očima. Stahuje obočí k sobě, protože nechce, aby se Aoi omlouval a už vůbec, aby si myslel, že ho zklamal. To bylo vždycky přece obráceně. Moc dobře tyhle pocity zná, byl jich neskutečně plný a doháněly ho k šílenství.

"To neříkej." Napomene ho jako první a konečně se pohne z místa. Skoro to vypadalo, že do té země zarostl. Zastaví se před ním a odhodlá se, aby se dotkl jeho brady a pozvedl mu tvář. Teď už vypadá vyloženě nešťastně, jakmile uvidí kapky v černých očích. Nutí ho to polknout ty své a pokusit se o úsměv.

"Vůbec jsi mě nezklamal, ani na vteřinku. Vlastně bych ti měl poděkovat, že jsi mě tak bránil." Vezme jeho tvář zlehka a opatrně do dlaní, než se vytáhne na špičky a krátce ho políbí.

"Vůbec mě nenapadlo, jak se cítíš, když já a Miy..." +Jsme přátelé a já se na něj nezlobím.+ Proběhne mu hlavou a konečně mu dojde, co musel Aoi celou tu dobu snášet.

"Jenže já vím, že Miy za to nemůže, víš. Já se rozhodl, že to skončím, já jsem se chtěl..." Odmlčí se a na chvíli očima uhne do strany.

"On není zlý, nikdy nebyl, já to prostě vím." Stojí si za svým neochvějně.

"Jen ho nesmíš moc poslouchat." Krátce se uchechtne Aki, než stáhne dlaně a protáhne ruce kolem jeho pasu, aby ho objal.

"Neměl jsi ho praštit, ale bylo to krásné, že jsi mě chtěl chránit. Jen doufám, že si to nerozmyslíš." Natiskne tvář na jeho hruď. Všechny chmury jsou zažehnány, tedy u něj rozhodně, ale chce taky, aby byly i u Aoiho.

"Měl bych se ti k něčemu přiznat." Pípne tiše a kousne se rtu s nepatrným pousmáním.

"To, jak ses napřáhl, budu mít před očima hrozně dlouho. Byl jsi..." Odmlčí se, protože si není jistý, jestli to teď nebude hloupé a jestli to vůbec může říct.

"Sexy." Ozve se nesmělé slůvko, když se tváří mírně odtáhne a podívá se skrze řasy nahoru.

"Budeš mě vždycky držet, že ano? Až budeme sami." Očka mu zasvítí a je vidět, jak moc na něj Aoiho blízkost působí. 

Aoi

Jak by to nemohl říkat? To je teď asi to nejmenší, co může udělat. Omluvit se mu. Má opravdový strach, že si to celé Aki vztáhne zase na sebe a bude se za to vážně nenávidět. Brzy ucítí na bradě dotek Akiho prstů. Hřejí jako obvykle, jako celá jeho povaha a srdce a Aoi si ho momentálně ani trochu nezaslouží. Pomalu zvedne oči k těm jeho a letmo se pousměje, když mu Aki řekne, že ho nezklamal, ale je to smutný úsměv. Nechá se jím políbit a mírně zavrtí hlavou. Aki by mu neměl děkovat. Však slyšel, co říkal Tetsuya a navíc, Aoi vážně ohrozil možnost, že budou spolu. 

"Nevím, co mě to popadlo, vůbec jsem nepřemýšlel." Zašeptá. 

"Málem jsem všechno zničil, Aki-chan… myslím, že teď budu Tetsuyovi do smrti leštit boty každé ráno ve sborovně a ob den ručně čistit auto..." Vtipkuje, ale Tetsuya by si to zasloužil. Aki znovu překonává všechno dobré, co si o něm kdy myslel, když se dokonce pokouší vcítit do Aoiho myšlenek. Svým způsobem má pravdu, ale v momentech, kdy nedokázal takto přemýšlet, měli oni předvídat a přemýšlet za něho. I Miyavi a ne ho prostě zneužít ke svému útěku. Už na to ale vůbec nic neřekne. Je to pryč a Miyavi to dnes opravdu odčinil i v Aoiho očích. Ví, že po tomhle už mu je schopný upřímně odpustit. Uchechtne se společně s ním a opatrně položí ruce na jeho boky. 

"Nenapraví ho tahle škola, ale ty. Možná bys tady taky jednou měl pracovat. Jako někdo, kdo si prošel tímhle vším a dokázal se přes to přenést, i když… tvoje návrhy..." Broukne. Třeba by jednoho dne pracovali spolu. Nebo dokonce všichni tři i s jeho tátou. Byla to docela komická představa. Jezdili po do práce jedním autem? Pevně ho k sobě přivine, když ho Aki obejme a zaboří nos do jeho vlasů. 

"Nikdy si to nerozmyslím. Bál jsem se, že si to rozmyslíš spíš ty." Řekne nahlas svou obavu. 

"Hmm?" Broukne na to jeho přiznání a pak se snad i začervená a zároveň tiše rozesměje. 

"Přišlo ti to sexy?" Ano, teď už jsou všechny mráčky zažehnány i na jeho nebi. Podívá se dolů, do Akiho očí, ve kterých se okamžitě utopí a celý svět se znovu zastaví. 

"Normálně se neperu, ale kvůli tobě snad začnu chodit na box..." Řekne tiše, než se k němu skloní pro další polibek. 

"Miluju tě, Aki-chan, navždycky tě budu držet. A tím spíš, až budeme sami..." Dodá rozverně, než se znovu na dlouho utopí v jeho rtech. Pak už je ale načase vrátit se mezi ostatní. Tetsuya už pro ně udělal dost. Nemohou po něm ještě chtít, aby si hledal výmluvu na to, kde jsou tak dlouho. Doobléknou se a ruku v ruce se vydají po pěšince zpět k táboru. Pustí se opravdu až na poslední chvíli a když mají později všichni osobní volno, Aoi si poprvé přisedne k Miyavimu a dokáže se s ním naprosto uvolněně bavit o tom, co je oba baví, když nejsou ve škole. K udivenému pohled nejen Hideho.