Aoi x Aki - Musel bys mě svázat celého. - část 3.

(řeka v lese)

Aoi

Samozřejmě, že tohle bude trénovat častěji, jenom mu to nějak nestihl slíbit. Něžně skolí Akiho kamkoliv si jenom bude přát a klidně to svede na trénink. Nyní je ale natolik zabraný do toho, co dělá a tolik pohlcený jeho osobou, že si těch drobných bledých jizev po jeho těle doopravdy nevšiml. V jeho očích momentálně Aki nemá jediný kaz nebo vadu. Až si vzpomene, že má někde schovaný mozek, nejspíš ho to vrátí nohama na zem, ale teď je dobře, že je to takhle, nezkazí jim to jejich společnou chvilku. Koutky se mu co chvíli potěšeně vyhoupnou nahoru, když se Akiho reakce dostaví okamžitě. Každé jeho slůvko, zalapání po dechu, zasténání nebo pohyb boků dopředu je pro Aoiho odměnou a důkazem, že to všechno dělá dobře. Nejspíš velmi dobře a to ho jenom pobízí, aby toho rozhodně nenechával. Dopřeje si pohled nahoru k Akiho tváři, která je slastí změněná skoro k nepříčetnosti a když si postěžuje, že ho mučí, jenom přidá na svém dráždění. Líbí se mu, když ho Aki rozvášněně tahá za vlasy. Líbí se mu, že ho dostal do tohoto rozpoložení, kdy vůbec nepřemýšlí a je prostě jenom sám sebou. 

"A já jsem tvůj." Řekne mu přesně v okamžiku, kdy se Aki konečně dostane na svůj vrchol. Podruhé už mu nebrání a nechá ho prožít všechny nádherně slastné pocity, jakých byl před chvílí sám plný. Většinu toho zachytil do svých úst a jednoduše polkl. Nenechá ho však ani na okamžik přemýšlet nebo vychládat. Pořád dokola obnovuje vlny orgasmu, když ho jazykem zlehka očišťuje a rovnou se plynule přesouvá mnohem níž a víc dozadu. Teď je ta pravá chvíle, kdy Aki příliš nevnímá a díky tomu by to celé mohlo být snad i bezbolestné. Chce si ho připravit vlastními rty, nic jiného stejně po ruce nemají a podobně jako si hrál s jeho klínem, si teď stejně dlouho hraje i s jeho vchodem, do kterého zajede nejprve jazykem a pak se mírně odtáhne, aby se na něj mohl znovu podívat. Je to hrozně zvláštní vidět ho takto, naprosto v Aoiho moci a Aoi ví, že tohle bude chtít vidět velmi často. Opatrně navštíví jeho tělo nejdřív jedním prstem a simuluje tím pohybem to, co by mohl dělat vzápětí svým klínem. Pořád se mu při tom dívá do tváře. Částečně proto, že si chce pohlídat všechny náznaky toho, že by dělal něco, co Aki nechce, ale především proto, že je takhle prostě krásný. Aoi je přesvědčený, že po tom touží oba dva a asi by mu v první chvíli ani nerozuměl, kdyby řekl dost. Postupně ho přivyká, dokud nemá pocit, že je Aki zcela uvolněný. Po tom předchozím zážitku to ale nedá tolik práce. Nakonec se posune ze svého místa zpět vzhůru a jednoduše ho trochu zalehne, aby ho zahřál svým tělem. Otře se rty o ty jeho v mazlivém doteku, než se mu podívá do omámených očí. 

"Aki-chan, ai shite iru..." Šeptá mu, když se něžně opře boky proti němu, aby do něj mohl začít vstupovat. Okamžitě musí protočit oči za zavřenými víčky. Je to silnější, než čekal. Těsnější než cokoliv, kde dosud byl a navíc… je to prostě jeho Aki. Vždycky bude nejdokonalejší na světě. Opře si čelo o jeho, když se dostává pořád dál, ale skrz rty mu co chvíli unikají hrdelní steny, které nabírají na intenzitě. I přesto se blaženě usměje, když se konečně pozvedne na předloktí a přinutí sám sebe trochu se sebrat. Musí teď podat ten nejlepší výkon na světě! 

Aki, Miyavi

Blaženě se usměje, když mu Aoi řekne, že je jeho. Málem by se udělal jen z toho, co od něj právě slyší. Ty pocity jsou neskutečné a pohlcují celé jeho tělo a hlavně hlavu. Nepřemýšlí vůbec nad ničím, ani nad tím, z čeho by měl mít strach a už vůbec ne nad tím, jak vypadá. Teď neexistuje nic kromě Aoiho rtů, které s ním provádí neskutečné věci. Jak bez toho mohl doteď žít, tomu vůbec nerozumí. Jakmile se vzpamatuje, asi se zase bude hrozně stydět, jen co si na tohle vzpomene, ale to přijde mnohem později. Vrchol ho smete takovou silou, že se na chvíli ocitne mimo realitu a v úplně jiném vesmírů. Vnímá horko Aoiho rtů, které ho jen tak neopouští a když si uvědomí, že vyvrcholit právě tam, asi bude zrušený během vteřiny znovu. Vzpamatuje se o hodně později a to už postřehne doteky v úplně jiných místech, kde ještě nikdy nikdo nebyl. Pohne se v bocích a nechá své tělo trochu propnout, jak moc příjemné to najednou je. Je tolik přecitlivělý, že dokáže vnímat jen slast a nic jiného.

"Aoi-koi." Vydechne ochraptěle, jak mu selhává hlas. Tohle přece nemůže vydržet už ani chvilku. Jeho klín je v pozoru během několika minut, kdy už cítí mnohem víc, než je dráždění jazykem. Vůbec si není schopný uvědomit, kolik toho ještě dokáže snést, než se prostě rozpustí a vsákne do země. Nehty jedné dlaně zarývá do země, prsty té druhé si znovu pohrává s Aoiho vlasy. Tiskne víčka k sobě a pak se snaží silou vůle oči otevřít, aby viděl všechno, co s ním provádí. Je to k nesnesení krásné a podle toho se i tváří. Jeho sténání se znovu roznese do okolí a málem zní nespokojeně, když Aoi opustí prsty jeho nitro. Otevře doširoka oči, aby se na něj mohl podívat a zjistit, co je špatně, co sám pokazil. Koutky se mu zasněně zvednou, jakmile vidí, že se Aoi posouvá nahoru k němu. Dlaně automaticky vstřelí kolem jeho krku, za který si ho nevědomky táhne blíž. Teď už oči nezavírá, silou vůle je drží otevřené, aby se mohl utápět v těch černých před sebou. Zalapá po dechu, jakmile přijde i vyznání. Chce mu ho oplatit, jenže už cítí tlak něčeho mnohem většího a hlas se mu zlomí s prvním písmenkem. Nevnímá bolest, tohle se tak dokonale mísí se slastí, že to není schopný ani postřehnout.

"Já tebe taky." Vydechne sotva slyšitelně, když ho hladí po tváři a prohrabuje se hedvábnými prameny. Sám neovládne své boky, aby mu po několika pohybech vyšly vstříc. Dlaněmi přejíždí přes ramena na paže a zase zpátky, zlehka masíruje jeho šíji, které taky snad nikdy nebude mít dost. Sem tam šeptne jeho jméno a je vidět, že zase ztrácí sám sebe. Nepotřebuje moc, aby znovu pocítil jemné mravenčení v konečcích prstů, jenž postupně ovládá celé drobné tělo.

"Aoi-koi, já..." Pokusí se mu naznačit, že je toho na něj příliš, že to prostě nedokáže ovládnout. Ještě malou chvilku musí vydržet, to přece zvládne! To ani netuší, že jejich chvilka už není tak soukromou. Opodál za stromem se s pobaveným výrazem opírá Miyavi, ale zatím nic neřekne. Přece jim to nebude kazit, to by Akimu neudělal. Musí se za trest vrátit, společně s ním je tu někde Tetsuya, ale asi usrkává v táboře kávu a jeho poslal pro vodu. Nutně jí prý potřebují, ale on ví, že to bylo jen proto, aby se prošel a pěkně se nadřel. Kdyby ale věděl, co se mu naskytne za pohled, asi by si víc pospíšil. +Ještě vydrž kuře, pak to bude mnohem lepší. Trochu víc kroužit, jo to je mnohem lepší.+ Hodnotí to skoro jako chlap u televize hodnotící zápas a vážně hrozí, že asi si pánové užijí vrchol, zavře na celé okolí gól. No jo, fandí jim, co by ne, když se na ně pak může takhle koukat. Ještě si musí rozmyslet, jestli chce, aby ho pak viděli anebo si něco podobného poprvé v životě nechá pro sebe. Tohle je na jednoho kluka moc, jak se má kruci rozhodnout? A to tu ani není Hide, aby jim ukázal, jak na to. Ohlédne se krátce přes rameno, jakoby přemýšlel, jak rychle by u něj mohl být. Teď asi rychlostí blesku, jen kdyby nebyli učitelé. To je vážně smůla. 

Aoi

Doteky ve vlasech i na šíji jsou ve chvílích jako je tato neskutečně příjemné. Přivírá pod nimi slastně oči a dovolí si je chvíli vychutnat, než zvolna pohne boky proti Akiho. Najednou nepotřebuje vůbec nikam spěchat. Má dojem, že jsou tady teprve chvíli a všichni musí být ještě dlouho na výletě, i když opak je pravdou. Hráli si už docela dlouho, potřebovali se poznat, poprvé se navzájem osahat a Aoiho by ani nenapadlo, že by je tu kdokoliv mohl vidět. Oba už mají jednu pěknou chvilku za sebou, takže si věří na výdrž o něco víc. Konečně otevře oči, zamilovaně se dívá do tváře pod sebou a jeho pohyby jsou velmi něžné, krouživé a mazlivé. Proto se tomu přece říká milování a on ho chce milovat opravdu dokonale. Jakmile se ozve Akiho hlas, ví, že je toho na jeho lásku v jeden den až dost a že i přes všechny Aoiho plány vydržet tady věčně něco podobného nehrozí, takže přidá, protože se na vrchol chce podívat společně s ním. Aki je od něj jen malý kousíček, ale Aoimu stačí zavřít oči, vzpomenout si na všechno, co spolu před chvílí dělali a co dělají teď a sám už nepotřebuje nic víc. Ta dlouho ho chtěl, že dostat se teď na vrchol slasti je to nejjednodušší na světě. Šumění řeky na chvíli přehluší jeho hlas, když se to stane a ještě několik sekund zůstane jeho tělo napnuté, než se začne zvolna uklidňovat. Dovolí si povolit na rukou a opatrně se na Akiho položit, ale jenom tak, aby ho hřál a mohl se mu při tom dívat do tváře. To samo o sobě je na celé desítky minut, protože je teď po tom všem úplně jiná a naprosto… no k pomilování. Olíbá jeho čelo, nos i líce, trochu ho svými boky ještě trápí a příliš se nemá k tomu, aby z něho vystoupil. Prostě se mu nechce. Velká, černá, líná kočka. Napadne ho ale, že mu nemusí být na té zemi a s kyčlemi do stran úplně pohodlno, takže z něj ohleduplně vystoupí a přesune se na břicho vedle něj. Opírá se o předloktí a se spokojeným úsměvem se znovu podívá do jeho tváře. Na jazyku má otázku jaké to pro něj asi bylo, ale trochu se stydí na to zeptat nahlas. Ano, doopravdy. Přenese váhu na jedno předloktí, aby mu mohl odhrnout prameny vlasů z očí. 

"Budeme se muset obléknout." Řekne tiše a neochotně. 

"Aki-chan..." Začne po chvilce ticha. 

"Já..." Promne rty o sebe. 

"Jsem nikdy nezažil nic krásnějšího." Ty jeho jizvy pořád není schopný vidět. Asi už je neuvidí vůbec nikdy, jak je jím oslepený. Myslí to skutečně vážně. Je mu úplně ukradené jaké Aki má nebo nemá zkušenosti, teď s ním byl tak přirozený jak to jenom jde a Aoi se díky tomu v lásce k němu propadl ještě mnohem hlouběji. Sex byl důležitou součástí života pro většinu chlapů a on to neměl jinak a teď, když zjistil, jaké to s Akim pokaždé bude… Nejradši by spokojeně předl. Líně se přes něho natáhne pro jeho kalhoty, aby mu je podal do dlaní, ale pak už se zase sklání nad jeho tělem a líbá ho na pupík. 

Aki, Miyavi

Posledními kousíčky vůle se Aki snaží držet očka otevřená. Jediné, co chce vidět, je Aoiho pohled a jeho tvář, když jsou společně v tuhle chvíli. Jeho hlas se nese do okolí se stále hlasitějšími povzdechy. Drží se, aby to ještě chvilku neskončilo, v duchu prosí všechno možné, aby jejich spojení trvalo celou věčnost. Přesto ví, že z toho dokáže žít dlouho. Sledovat Aoiho a vědět, že jsou spolu, že ho má opravdu rád a těšit se, až konečně opustí školu a budou si to moct užít. Táta to ví a není proti, vlastně by jeho život nemohl být lepší. Po tom všem, čím si prošel a způsoboval sám sobě, se najednou všechno v dobré obrací. Kdyby to věděl ve chvíli, kdy Aoiho poprvé spatřil, asi se mu rovnou pověsí kolem krku a už ho nepustí. I v tom neslastnějším vrcholu, na který vystoupají společně, má před očima jeho tvář, i když jsou jeho oči zavřené. Nedokáže vyslovit ani hlásku, jen jej jemně hladí po šíji, kolem které protáhl ruce. Rty pořád dokolečka formuje jeho jméno, v uších mu zní jen jeho dech, který zřetelně slyší, nic víc v jeho mysli nemá místo. Po chvilce konečně očka otevře a podívá se s rozněžnělým výrazem do jeho tváře. Je tak blízko a nejen tělem, dostal se tak hluboko, že už ho z Akiho srdce nikdy nikdo nevyrve. Spokojeně si pozvedne, když mu odhrne vlasy z tváře a ještě se u toho malinko zavrtí.

"Nejradši bych se neoblékal." Vyjde z Akiho rtů a u toho už se zase červená, jak kdyby před chvilkou ne....No nic. Krátce sklopí pohled stranu, usmívat se však nepřestane. Po Aoiho oslovení zvedne zvědavě tvář a s očekáváním se mu podívá do očí. Teď to přijde. Má pocit, že na tom, co teď řekne, závisí jeho život. Co když se mu to nelíbilo? Je to hloupost, přece ho viděl ale pochybnosti, které si s sebou tak dlouho nesl, mu jen tak pokoj nedají. Pak však přijde to nejkrásnější, co mohl slyšet. Šťastně se usměje a mírně pozvedne, přetáčejíc se zlehka na bok, aby se mohl dotknout jeho rtů v něžném políbení.

"Mám to úplně stejně." Přizná se mu, jakmile se trochu oddálí a položí se zase na záda s pohledem upřeným do nebe. Krátce se zasměje, když ucítí Aoiho rty, prostě to lechtá a odváží se, zlehka si pohrávat s jeho vlasy.

"Vždycky jsem si říkal, jaké to bude, až se tohle stane s někým, koho budu mít opravdu rád." Kousne se rtu, ale mluvit nepřestane.

"Pak jsem asi přestal doufat, že by se mi něco podobného mohlo stát, i když možná jsem se někde v koutku pořád modlil, že přijde někdo, pro koho se můj svět rozzáří." Opatrně se na něj podívá.

"A ono se to stalo a teď vím, že se mi o něčem podobném nikdy ani nezdálo." Ne, tohle by si v žádném snu nedokázal představit. Je těch pocitů plný.

"A já už vím, proč je to úplně jiné, mnohem lepší. Musí být, když jsem se zamiloval a pořád je to se mnou horší." Ty kalhoty odkládá kamsi stranou. Prudce sebou trhne, když se ozve křupnutí větvičky. Začne se hrabat do sedu a očka mu padnou na Miyaviho. Ten se chudák chtěl nenápadně vytratit, protože tohle by nedokázal rušit ani on. Jenže ouha, tohle se úplně nepovedlo.

"Uhm." Ozve se jako prví, když k tomu Miy připojí odkašlání. Nakonec se široce usměje a zvedne ruce, aby jim zatleskal.

"Skvělý, větší doják jsem v životě neviděl. Uhm, přemýšlejte o tom, že napíšete scénář, mangu? Aki to nakreslí." Snaží se to trochu zamluvit, protože je to snad poprvé v životě, kdy je v rozpacích, ale nee, na něm to nikdo nepozná.

"Kdybych měl hodnotit výkon, rozhodně patnáct bodů z deseti." Rýpne si ještě, protože by to nebylo on a vážně se tak snaží vypadat. Aki na něj třeští oči, jak kdyby viděl ducha a tiskne své kalhoty k tělu, ne prostě je nepustí. A to mu vůbec nedochází, že Miy už toho dost viděl. Ale tohle je přece úplně jiné! 

Aoi

Aoi se spokojeně usmívá, když ho Aki ujistí, že se oblékat nechce a jeho pocity z dnešního prožitku jsou úplně stejné. Kdyby se mu to s ním bývalo nelíbilo… Aoi si vůbec neumí představit, co by dělal a jak by se cítil. Pořád si rty pohrává s jeho pupíkem, něžně ho olíbává a okusuje a uši má plné Akiho vyznání. Usmívá se a nejraději by to poslouchal ještě tak týden v kuse. 

"Tohle máme taky stejně." Broukne Aoi, když dojde na to, že je Aki zamilovaný čím dál tím víc. Odspodu se podívá do jeho očí. 

"Nikdy bych si nepředstavil, že budu pro někoho znamenat tak moc. Je to krásný pocit a udělám všechno proto, aby to tak zůstalo, Aki-chan. Udělám, co ti na očích uvidím, slibuju." Jako na povel zvedne hlavu za zvukem, když se ozve to křupnutí. Jeho oči jsou rázem jako led už jenom kvůli tomu, jak moc se Aki lekl. Zároveň si ale uvědomí čas a fakt, kde jsou a kdo je při tom může vidět. Prudce se posadí na paty a i on spatří, kdo přesně se na ně díval. Kdyby právě přišel a byla to celé náhoda, asi by se bývalo nic nestalo, ale každé Miyaviho slovíčko a každý Akiho stydlivý nádech v něm rozdmychávají opravdu velký vztek, který chce už dlouho ven. Najednou si vůbec nedovede domyslet následky. Jsou tady prostě jako kluci ze sídliště a ne jako učitel a studenti. To tleskání ho dráždí ještě o to víc, ale to už se hrabe na nohy. Kdyby ho Miyavi trochu znal, věděl by, že začíná být zle, ale Aoiho tvář je podivně bez výrazu, když se skloní pro kalhoty, aby si je spěšně natáhl. Ani se nenamáhá s jejich zapínám, jenom nechce mít nahý zadek. Tak doják. Mangu… Takže poslouchal. Čím dál tím lépe. To už kráčí směrem k Miyavimu a pak mu bez varování prostě vrazí jednu do nosu. To rozmáchnutí udělal ještě za chůze a nečekal by, že ho tím pošle rovnou k zemi, ale stalo se to a Aoi toho nemá dost. Rovnou ho zaklekne a popadne za výstřih, aniž by ho napadlo, že je Miy kluk z ulice a prát se umí asi tak tisíckrát líp, než on sám. Potěšeně sleduje, jak mu z nosu teče krev. 

"Za Akiho. Za to, že jsi ho za mnou poslal, abys sám mohl zdrhnout, i když jsi musel vědět, jak si to bude vyčítat. Myslíš si, že když mu teďka nadbíháš, všechno je pryč? On ti možná odpustil, ale já ti to neodpustím nikdy." Konečně mu může říct všechno, co má v sobě celou dobu zamčené. 

"Jak se ti s tou vinou dýchá? Jak se mu vůbec můžeš podívat do očí!" Už se napřahuje, aby mu vrazil ještě jednu. Za ty pitomý kecy! Za to, že je tady šmíruje! Vůbec ho nenapadne, že by někde na blízku mohl být ředitel, Akiho táta, další studenti… Stačí, že tu někde obchází Ogawa, o kterém taky nemá ani ponětí. Napadení studenta? Za to by mohl jít klidně sedět. Je od toho průšvihu jen malý kousíček a vůbec o tom neví, jak moc to ze sebe všechno potřebuje dostat. 

Aki, Miyavi, Tetsuya

Aki vůbec netuší, co by měl dělat. Zná Miyaho dobře, aby věděl, že to nemyslí zle a že...No je to prostě Miyavi. Stejně se ale nedokáže přestat stydět, protože i jemu je jasné, že tu není jen chvíli. Z druhé strany, kdyby si měl vybrat, kdo je uvidí, asi by sáhl rovnou po něm. Těká očima z jednoho na druhého a vůbec mu nedochází, co by se v dalších minutách mohl stát. A to netuší ani Miyavi. Ten se jen široce usmívá.

"Klid Kuře, tohle bylo dobrý, za to se stydět nemusíš." Zhodnotí to znovu bez váhání, ale obočí se mu začne stahovat k sobě. Asi si začíná uvědomovat, že to možná vážně přepískl. Kdyby odešel a radši nic neříkal, asi by to bylo nejlepší, ale on nikdy moc nepřemýšlel.

"Hele, hlavně v klidu, já to..." Zvládne říct, než přistane jedna do nosu a bolí to jak sto čertů. Aoi ho bez potíží sundá k zemi, tohle totiž vážně nečekal. Před očima se mu zatmí, zvládne jen bolestně zaskučet,  chce se stočit do klubíčka, ale ani to mu není dopřáno. To už je na nohou Aki, který vykřikl, aniž by mu došlo, že tím může kohokoliv přivolat.

"Aoi-chan, to ne." Křikne po něm, ale Aoi ho očividně vůbec neposlouchá. Má strach o oba dva, tohle bude strašný průšvih a zase se v něm ozve pocit, viny. Kdyby si nesáhl na život, kdyby...Prostě je to jeho vina. Zarazí se v půli kroku, když si to uvědomí a není schopný ničeho. Po tváři už mu stékají slzy a několikrát si tiše vzlykne, než se konečně pohne z místa. Už nedovolí, aby se kvůli němu něco pokazilo. Miyavi se chce v první chvíli bránit. Věděl by, jak Aoiho sundat a dát mu co proto. Není to poprvé, kdy se do něj někdo pustil. Na ulici to bylo někdy mnohem horší. Jenže to by mu nesmělo dojít, co říká. Každé slovo se mu zarývá do hlavy a ví, že má úplnou pravdu. Nikdy se tolik nestyděl, nikdy si nic nevyčítal tolik, jako to co se stalo Akimu. Kdyby to nepřežil, asi se vážně zblázní. Nebýt Hideho, zbláznil by se určitě.

"Já sobě si nikdy neodpustím." Nechá dlaně dopadnout do trávy a podívá se Aoimu do očí. Zakrvácenou tvář už skoro nevnímá, ta bolest není o nic horší, než to, že má Aoi ve všem pravdu. Choval by se úplně stejně, možná ještě hůř, kdyby byl na jeho místě. Prostě tam jen rezignovaně leží a poprvé v životě přijímá nějaký trest. Tohle si rozhodně zaslouží. Jenže Aki není jediný, kdo jim je na blízku. Tetsuya byl opravdu nedaleko a Akiho výkřik ho donutil vydat se jejich směrem. Očima prolétne situaci, všimne si každého detailu a dokáže si dost dobře domyslet, co se tu děje. Bez váhání udělá několik kroků, vezme Aoiho za napřažené zápěstí a bolestivě mu ho zkroutí za záda.

"Věř mi, že máš moje plné sympatie, kdybys ho zabil, ale ne na táboře pod záštitou školy." Sykne mu do ucha a bez problémů ho z Miyaviho stáhne stranou.

"Prober se, idiote a začni konečně zase přemýšlet mozkem a ne..." Očima těkne k jeho rozepnutým kalhotám a protočí očima v sloup. 

Aki neví, co by měl udělat první, ale nakonec poklekne k Miyavimu a starostlivě si prohlíží uslzenýma očima jeho tvář.

"Tohle jsem nechtěl, promiň." Omluví se mu prostě automaticky, než sebou trhne, když se ozve hlas učitele.

"Bože, tohle je sice hrozně dojemné..." Seká jedno slovo za druhým a ironie z toho jen čiší.

"Ale uděláš líp, kdy si namočíš triko a dej mu to na zátylek. Zastaví to krvácení." Dává mu jasné instrukce.

"Tak pohni zadkem." Zvýší hlas a Aki se konečně pohne.

"A ty?" Stočí oči na Aoiho, ale pořád ho nepouští.

"K čemu ti budou tvoje pitomé pocity, když se o něj nepostaráš? Budete pod mostem, protože nedostaneš práci ale hlavně, že se milujete." Trefuje se klidně do něj a očividně mu to vrásky nedělá.

"Uklidni se laskavě nebo tě zchladím v té vodě a hlavou napřed." Aki zůstane stát v půli cesty s mokrým trikem.

"Prosím, už ho pusťte." Vzlykne, protože nesnese pohled ani na krvácejícího Miyaviho ani na zpacifikovaného Aoiho. Málem se propadne pod pohledem Tetsuyi, ale k jeho překvapení ho opravdu pustí.

"Zaměstnávat puberťáky, Hyde je vážně magor." Trefí se Tetsu klidně i do pana psychologa změří si všechny tři pohledem.

"Tak co bych podle vás měl teď dělat?" Zeptá se a ta otázka prioritně patří Aoimu.