Aoi x Aki - Musel bys mě svázat celého. - část 2.

(řeka v lese)

Aoi

Akiho tělo se k němu tiskne, sálá jako plameny a Aoi moc dobře cítí vzrušení v jeho klíně. Je to velmi příjemné, vnímat tu pevnost na svém těle. Musí se pousmát, když se Aki brání jeho provokacím. 

"Dobře." Zašeptá a v duchu doufá, že ho nechá podívat se alespoň příště. Jednou se rozhodl být trpělivý, tak to asi vydrží ještě několikrát, jenže on by ho opravdu moc chtěl vnímat i očima. Akiho dlaně ho nepřestávají hladit a hýčkat a on si je takto užívá mnohem víc. Jinak by ho pudy nutily neustále do vedoucí pozice, kde by byl ten iniciativní a tolik by se na něj nesoustředil. Ono to má svoje kouzlo a velké. 

"Klidně bys mohl být celý zkoprnělý, já bych se postaral..." Přemlouvá ho ještě trochu, ale Akiho další věta ho překvapí a donutí se zasmát. Ale, ale, tak on doufá, no dobře. 

"Řekl sis o to." Nenechá to bez odezvy. Docela se mu uleví, že tu další šátky nejsou a v duchu si představuje Akiho rudé tváře. Představuje si toho mnohem víc, ale plno věcí nemůže vytáhnout z paměti, nikdy je neviděl. Akiho slovíčka jsou hrozně roztomilá. 

"Mám volné ruce, když tak si stáhnu šátek a přivážu tě jím ke stromu, hm?" Trochu ho potrápí. Nejspíš by ho přepral raz dva. Brní ho rty z toho, jak blízko jsou ty Akiho. Cítí to, i když na něj nevidí, ale neudělá nic, aby jim vyšel vstříc. Chce to nechat na něm. Nakonec ucítí jeho dech někde úplně jinde a Akiho slůvka ho donutí zvážnět. Zvedne ruce, pomalu ho obejme a celého přitiskne k sobě. 

"Aki-chan… opravdu moc to pro mě znamená, víš? Věříš mi a… taky chci, abys byl můj. Abychom byli svoji navzájem..." +To zní jako svatba...+ Přistihne se u myšlenky, že ho to zase tolik nevykolejilo, jak by mělo, ale na to je jeho černooká modla moc mladinká. Stejně ví, že ho už nikdy neopustí, jednou to udělá, ale mluvit o tom nebude, aby to bylo opravdové překvapení. Vymyslí si něco neskutečně romantického a zároveň vášnivého a bude se kochat těmi jeho tvářemi. 

"Nikdy bych si nepomyslel, že mě někdo sbalí na červenání se." Řekne v návaznosti na svoje myšlenky. Pak už se ale prudce a trochu trhaně nadechne, když ucítí jeho ručku rovnou v klíně. Okamžitě mu to zvedne všechny chloupky na těle do pozoru a vybičuje všechna nervová zakončení. Čekal, že to bude skvělé, ale nečekal, že až tak moc a to se ještě nic neděje. To je všemi těmi emocemi, které k němu cítí. Jejich rty se konečně potkají a Aoi pod páskou tiskne víčka k sobě, jak moc do polibku vkládá. Pevně svírá Akiho tělo, ale nechává mu prostor k pohybům a pak jednu dlaň posune, aby se mohl znovu láskyplně prohrabovat jeho vlasy. Ty si pamatuje moc dobře. Akiho hlas znovu pohladí jeho uši, jeho dlaň se vzdálí z klína, ale místo ní ucítí otření celého jeho těla a vzápětí dostane i první jeho výrazný povzdech. 

"Líbí se ti to..." Vydechne potěšeně. Oplácí mu všechny polibky, tolik, kolik jenom Aki bude chtít a rukama začne pomalu klesat přes jeho záda, až na zadek, který konečně pořádně stiskne v dlaních a pošle si ho boky proti sobě. Zmučeně si zasténá do jeho rtů, protože se stále tísní v kalhotách a tohle slibovalo příliš mnoho. 

"Nechceš se podívat, co ti patří?" Vybízí ho tiše. 

Aki

"Když já nechci být zkoprnělý." Zasměje se tiše Aki, když si prohlíží Aoiho tvář. Tak moc by si chtě být jistý, aby Aoimu aspoň částečně oplatil jeho starost, kterou mu věnuje celou dobu. Když nad tím tak přemýšlí, tak vlastně od první chvíle, kdy si tehdy na hřišti zvrtl kotník. A teď je na něm, aby mu to alespoň trochu oplatil. Mírně se zarazí, jakmile přijde na svazování. Aoi to naštěstí nevidí, ale na tváři se mu proběhne zmatení. Tohle ho snad v životě nenapadlo, ale skoro nic nezažil a zkušenosti nemá žádné. Mohlo by se mu to líbit? Vážně by mu dovolil asi úplně všechno. Kousne se krátce do rtu, ale ruce mají svou vlastní hlavu a dělají si, co chtějí. Možná jsou trochu spontánnější, než zbytek těla. K tomu se přidá i patřičná reakce, kterou svým dotekem vyvolá a nemohl by být spokojenější. Aoi vlastně nevědomky zvedá jeho sebevědomí a nutí ho víc se uvolnit. Vůbec nechápe, jak je možné, že na něj reaguje takovým způsobem a že za to opravdu může on sám. Je to opojný pocit a začíná si být jistý, že to chce dělat častěji. Dopřát mu, co nejvíc zvládne a užívat si každý výraz v jeho nádherné tváři. Teď mu v tom sice trochu brání šátek, ale příště to jistě zvládne i bez něj, možná ještě dnes.

"To ty jsi sbalil mě." Pošeptá mu, když se o něco víc natiskne na jeho tělo a sám si hlasitě povzdechne, jakmile jsou Aoiho dlaně až moc citelné na jistých partiích. Kdyby uměl říct, co ho první napadlo, asi se dozví, že zrovna tohle má dělat častěji. +Tak mu odpověz.+ Pobízí sám sebe v duchu, ale už zase se hrozně stydí. Měl by přiznat, jak moc se mu to líbí? Aoi to jistě poznal i bez toho ale...třeba by mu to udělalo radost. +Jsou to jen slova, no tak Aki.+ Nadechne se trhaně a znovu pohladí Aoiho v klíně.

"Moc se mi to líbí." Podaří se mu konečně něco říct a radši se zase na chvilku přitiskne na jeho rty. Nechává víčka klesnout a plně si to užívá, než se zase musí trochu odtáhnout. Už zvedal ruku s odvahou, která se vzala čert ví kde a nejspíš by mu ten šátek stáhl, aby se mu mohl podívat do těch uhrančivých očí, ale Aoi ho zase pošle do krajiny rudé barvy, když ho pobídne.

"Moje..." Vydechne s patrným vzrušením v hlase, které rozhodně ovládnout neumí. Prohlédne si ho celého a pak jej líbne na koutek.

"Dobře, rád se..." Odmlčí se na moment a přinutí se, aby se mu hlas nechvěl nervozitou, snaží se mu dát úplně jiný podtón.

"Pořád se tomu jen těžko věří." Položí dlaň na jeho klíční kost a společně s tím jak zas klouže po Aoiho těle se sám oddaluje a pak se úplně posadí. Asi ho tím trochu potrápí, moc mu to nedochází, ale potřebuje nutně pořádný výhled. Konečky prstů klouže níž a zastaví se až na pořád zakrytém stehnu. Posadí se na paty, a začne se potýkat se zapínáním Aoiho kalhot. První si připadá hrozně nemotorně a málem se mu několikrát omluví, když nakonec knoflík povolí a pak i zip, se kterým zachází hodně opatrně, vlastně ho trochu podloží prsty, čímž se dotkne míst, která mu pořád přijdou trochu zakázaná. Jemně vloží prsty pod lem, když se s očima upřenýma na Aoiho rysy přiblíží rty k jeho podbřišku a několikrát jej líbne. Pořád testuje, co se mu bude líbit a co už ne. Pak začne opatrně a pomalu stahovat látku jeho kalhot. Ruce se mu chvějí, srdce bije jako o závod a ne a ne se zastavit. Několik opatrných, skoro letmých polibků věnuje i stehnu, které po chvíli odhalí. Na prádlo ještě pořád nemá odvahu, ale bude ji muset někde posbírat, s ním to prostě nepůjde. Odloží spodní díl stranou a znovu si ho prohlédne. To napínající prádlo ho málem přivede k vyvrcholení a přece jen neodolá, aby se znovu nesklonil.

"Nikomu jsem nikdy nevěřil jako tobě." Vydechne nad jeho klínem, jak kdyby sám sebe potřeboval ujistit, že to tak je. Jenže on už to dávno ví.

"A doufám, že jednou budeme." Prozradí mu své nejtajnější myšlenky, protože všechny ostatní zatím zaměstnává to, co chce udělat. A pak se opravdu odváží a se zavřenými víčky přejede rty po látce Aoiho prádla. Nevěří, že to vážně udělal. Pak už je jen maličký krůček k tomu, aby ho opravdu stáhl. Tím ale jeho momentální odvaha nekončí.

"Chci, aby se to líbilo tobě. Tolik jsi toho pro mě udělal." Zní to trochu jako omluva k tomu, co hodlá zkusit. Stojí ho to pár nádechů, pár rozechvělých doteků konečky prstů po celé délce Aoiho nohou a pak se skutečně znovu skloní a velmi opatrně, sotva citelně se rty dotkne Aoiho chlouby. Přistihne se, že by chtěl zkusit daleko víc a zároveň...Jak moc by se Aoimu líbilo ho pozorovat? Měl by...? Nebo radši ne? Asi pak na místě omdlí, ale...Aoi mu věří a je to přece vzájemné.

"Až budeš chtít, tak si to sundej." Je to tentokrát on, kdo ho stydlivě pobídne a znovu se dotkne rty té sametové kůže v Aoiho klíně. 

Aoi

Aki si po tom stisku vzdychne skoro současně s ním a Aoiho koutky se znovu vyšvihnou nahoru. Chvíli se nic neděje, ale odveta stejně přijde. Aoimu se dostane nových doteků v klíně společně se slovy, že se to Akimu líbí. Za chvíli prostě vybouchne, ví to. Všechno to čekání, zavázané oči, Akiho nedotčenost, erekce, kterou má od první chvíle, kdy ho uviděl, alespoň teď mu to tak připadá… Tiskne jeho pozadí v dlaních, zatímco se líbají, hladí ho a mne a dopřává mu to, o čem se dozvěděl, že je to pěkné. Jakmile se Aki oddálí a vysloví slůvko Dobře, v Aoim se zatají dech očekáváním. Kdyby to šlo, svlékl by si ty kalhoty jenom silou myšlenky, ale tohle bude popravdě mnohem lepší. Musí se znovu usmát. 

"Mluvíš o mě jako o někom… já nevím..." Už se trochu culí. Přijde si jako nějaká filmová hvězda, když Aki neustále vyzdvihuje jeho přednosti a krásu. Hrozně se mu to líbí, zvedá to i jeho sebevědomí, ale zároveň to taky moc nechápe. Nejspíš pro sebe opravdu byli stvořeni. Cítí, jak se teplo Akiho těla vzdaluje, může se jenom domýšlet, co zrovna provádí, ale brzy ucítí jeho ručky na zapínání vlastních kalhot. Nechá na chvíli vlastní ruce jenom tak pokojně ležet, aby ho nerozptyloval, zatímco tvář natáčí jeho směrem a skrz pootevřené rty rychle vydechuje, jak s ním cloumá vzrušení. Zřetelně cítí, jak se Akimu chvějí ruce, ale připadá mu to o to krásnější, protože necouvá a pokračuje. Nakonec látka kalhot povolí a on si sotva zřetelně, úlevně povzdechne. Je to jen letmý dotek jeho prstů a navíc přes látku prádla, ale i tak se silou tiskne proti zemi pod sebou, aby se po něm nenatáhl a nevrhl se na něj. Napne břišní stěnu, když ucítí Akiho rty tak velmi nízko a znovu se usměje. Tohle nečekal, ale kruci… 

"Nepřestávej, Aki-chan… dělej, co chceš, ale nepřestávej, je to úžasné." Povzbudí ho. Cítí, jak z něj pomalu kloužou kalhoty, nadzvedne boky, aby mu to usnadnil a sám se mírně zachvěje, když znovu ucítí jeho rty i na stehnu. Akiho slova o důvěře jsou moc krásná. O hodně krásnější ale je, když Aki jeho slova pochopí přesně tak, jak si Aoi domyslel a souhlasí s nimi. Budou. Tak jako že je slunce nad nimi si ho vezme a hotovo. Hlasitě si zasténá, když z ničeho nic ucítí jeho rty znovu a rovnou v klíně. Musel se u toho celý zavrtět, jak intenzivní to bylo a ani on nemůže uvěřit tomu, že to Aki dělá. Podle Aoiho je to docela pokročilý krok, ale proboha! Chladný vánek pohladí jeho klín, jakmile se před ním ocitne úplně nahý. Nestydí se, ale teď by opravdu moc chtěl vidět, jak se u toho Aki tváří. Prohlíží si ho? Líbí se mu to? Červená se? Asi to takhle prostě nevydrží. 

"Věř mi, že se mi to opravdu líbí." Snaží se, aby to neznělo moc nadrženě, jenže to nejde ovládnout. Tím spíš, když ho Aki hladí konečky prstů po nohou. Má pocit, že se každou chvíli zblázní. Pod prsty obou dlaní už má vyhrabané důlky, jak tu není žádná deka, do které by mohl zatínat prsty. Akiho rty na penisu, to je něco, co ho málem vystřelí do vesmíru během vteřiny. Doširoka pod šátkem otevře oči, stejně tak pootevře i ústa a dlouze si zavzdychá. Jedna dlaň se samovolně zvedne a prsty se propletou s Akiho vlasy, ale nezatlačí. Nesmí. K jeho uším dolehne Akiho hlas, v první chvíli má pocit, že si to sám vymyslel, ale Aki to opravdu řekl. Smí si stáhnout šátek? Teď, když znovu cítí jeho rty v klíně? Okamžitě po něm natáhne volnou ruku a serve ho tak, aby ho měl kolem krku. Ihned se musí podívat dolů a… 

"Aki-chan! Možná se na chviličku oddal já..." Chce ho varovat jenže… 

"Je to velké selhání?" Dostane ze sebe rozechvělým hlasem po snad deseti minutách po svém prvním vrcholu. Přijde si jako by mu bylo tak dvanáct, jenže… 

"Prostě jsem se moc těšil..." Zní skoro provinile a doopravdy se mírně červená, zatímco černýma očima brousí po korunách stromů. 

Aki

Aki se neubrání úsměvu, když mu Aoi řekne, že se mu to líbí. Ten hlas, musí nutně dlouze vydechnout, protože už jen ten s ním cloumá. Když k tomu přidá ještě Aoiho ruku ve svých vlasech. Proboha, nebude chtít dělat nic jiného. Klidně mu bude podobné věci způsobovat každou minutu dne, jen aby tohle viděl a cítil znovu. Stává se na Aoim závislý, na každém jeho gestu a chce mu být, co nejblíže. Překvapil sám sebe, když se do něčeho podobného pustil, ale je to to nejlepší, co zatím zažil. Připadá si najednou mnohem jistější. 

"Věřím." Vydechne tiše a je patrné, jak moc je sám vzrušený. Těkne očima zase nahoru, když se ho znovu dotkne rty a tiše se uchechtne. Asi ho trochu trápí, ale tohle se asi smí. Neví, nikdy s nikým nic podobného nedělal. Jeho poslední zkušenost s Miym byla trochu jednostranná, ale má aspoň něco. Jen si podvědomě přeje, aby ono poprvé zažil spíš s Aoim, ale to už nevrátí, moc na výběr stejně neměl. Po očku pozoruje Aoiho a to, jak strhává z očí šátek. Zrovna v tu chvíli, jakmile vidí jeho ruku se pohnout, se skloní a se stydlivým výrazem, už zase klopíc oči, přejde rty po celé délce jeho chlouby. Bože, tohle sám asi dlouho nevydrží. To příšerné a zároveň krásné pnutí v jeho vlastním klíně prostě nemůže jen tak přecházet. Překvapeně zvedne oči a nejistě se podívá na Aoiho, když ho osloví. Trochu se lekne, že je něco špatně a proto se má oddálit, nezareaguje hned a za chvíli ucítí na své tváři kapičky hřející tekutiny.

"Uhm" Chce se mu smát, ale ne proto, že Aoi už skončil, ale proto, že na něj tolik působí. Je mu vidět na očích, jak moc šťastný je a vůbec mu nevadí, jak musí vypadat. Očka má pořád trochu nevěřícně rozevřená a pozoruje, jak se Aoiho tvář mění prožitým orgasmem. Prostě tam sedí, hledí na něj jak na spásu a nutně by si ho potřeboval vyfotit. No možná to ani nepotřebuje, tohle bude mít před očima pořád. Na jeho otázku jen zavrtí hlavou.

"Ne." Vydechne tiše, když se na něj znovu podívá.

"Právě naopak, já...Asi nic by mi teď neudělalo větší radost." Přizná se mu a v životě by ho nenapadlo, že někomu něco podobného řekne, když bude mít na tváři...Hned jak mu to dojde, zvedne konečky prstů ke koutku svých rtů, a setře trochu, která mu tam utkvěla.

"Pořád nemůžu úplně uvěřit tomu, že na mě někdo tolik těší." Dostane ze sebe. Je to pro něj možná až moc odvážné, ale už se vážně musí přestat bát. Tohle byl ten největší důkaz, že na Aoiho opravdu moc působí. Musí si to vtlouct do hlavy...Vzbuzuje to v něm touhu ještě trochu víc provokovat. Moc by chtěl, ale vůbec netuší, jak by to měl udělat...co třeba... Podívá se krátce na bříška svých prstů a pak znovu na Aoiho, než je začne pomalu přibližovat ke svým rtům. Jakmile uvidí nějaký náznak nelibosti, asi toho hned nechá, ale...prostě to chce zkusit. Třeba se dočká reakce, jakou by si přál. Kousne se do rtu, než se stydlivě pousměje a pak už se na světle ukáže špička jeho jazyka, kterou malinko ochutná.

"Příště to třeba dopadne úplně jinak." Není schopný říct, že to není vůbec špatné, to by se vážně propadl, ale takto...Klesne na všechny čtyři a začne se přesouvat nad Aoiho. Pomalu, sem tam se zarazí, aby mu dal prostor jakkoliv reagovat.

"Víš, ve stanu jsi mě svlékal a oblékal..." Shlíží na něj a je vidět, jak moc se mu paže chvějí. Kalhoty už ho pěkně tlačí, trochu jeho vlastního trápení za to, jak skvěle se teď má. Skloní se trochu k Aoiho rtům a jemně jej několikrát líbne.

"Asi potřebuju znovu pomoct." Kde se to v něm bere, to vůbec netuší, ale musí toho využít, dokud je schopný. Pousměje se nevinně, ale z očí mu sálá něco mnohem víc. Láska a teď už patrná touha a vzrušení. 

Aoi

Konečně k Akimu posune svoje oči, když mu řekne, že mu to udělalo radost. Potká se s jeho velkýma očima, rudými tvářemi a i tím, co na jeho tváři sám způsobil. Je to neskutečně dráždivý pohled. Prostě je to velmi erotické. Nikdy by si nemyslel, že by chtěl cíleně vyvrcholit na něčí obličej, jenže se nemůže přestat dívat. 

"Už nikdy žádné šátky..." Vydechne trochu ochraptěle, ale Aki se nejspíš rozhodl, že ho dneska zničí, protože začne zvedat prst, smočí ho v tekutině a… Aoi zatají dech. Vidí ten pohled, vidí ten úsměv. Co se to tady děje? Jeho klín okamžitě začne nabývat zpět pevné tvary, i když došel vrcholu jenom před malou chvílí a on se fascinovaně dívá na to, jak si Aki olizuje prst. A nevypadá, že by mu to vadilo nebo nechutnalo. Aoi se dlouze nadechne a znovu zadrží dech. 

"Uhm…." Teď je to on, kdo vydá tenhle neurčitý zvuk, protože už má hlavu plnou představ toho, jak mizí v Akiho ústech a jak se vyhoupne na vrchol, aniž by je opustil a… Konečně nechá oči zmizet za víčky, když je obrátí v sloup a padne týlem do trávy. Potřebuje pár vteřin, aby se trochu sebral. 

"Na tebe je sexy slabé slovo. Ty mě tady normálně eroticky dusíš. Ani netušíš, jak moc se mnou máváš, Aki-chan..." Prozradí mu, než se na něj znovu podívá a usměje se. Jenže Aki rozhodně nekončí. Nejspíš se na něj jen rozehříval. Začne se nad něj sám přemisťovat, Aoiho vnitřnosti udělají několik kotrmelců a dlaně zvolna položí na jeho boky, aby ho jistil a zároveň se ho mohl dotýkat. I tohle je hrozně hříšný pohled. Jenom z toho, jak si Aki říká o svlékání, mu úplně vyschne v hrdle a musí několikrát polknout. Oplatí mu několik motýlích polibků a jeho ruce zvolna sklouznou přes Akiho boky a dopředu na zapínání jeho kalhot. Aoiho ruce jsou rychlejší, zkušenější, když je rozepíná a stáhne pod úroveň pozadí, ale pak ho pevně obejme a s tichým smíchem se s ním překulí, aby ho skolil pod sebe. Dlouze se mu podívá do očí, věnuje mu další vášnivý polibek a pak se sám posadí na paty, aby z Akiho stáhl úplně všechno, co na něm zůstalo. Nakloní hlavu k rameni, samozřejmě se neubrání pohledu rovnou do klína a položí dlaně na jeho kotníky. Dvě vteřiny se nehne nic, ani lísteček, ale pak se rukama pomalu vydá po linii jeho nohou výš, ještě výš, na stehnech stočí dlaně na jejich vnitřní stranu a promne je a pak si udělá místo mezi nimi. 

"Nezapomeň dýchat. Já na to před chvílí málem zapomněl." Pošeptá mu, než se skloní a rovnou olízne jeho špičku. Vydechne nosem na citlivou pokožku, několikrát ho políbí po celé délce tam a zpět a pak ho prostě vezme do úst. Mučivě pomalu si ho nechává prokluzovat tam a zase zpět, dlaněmi si jistí jeho boky a natahuje uši po jakékoliv reakci, ale rozhodně nemá v plánu toho jen tak nechat. Chce být opravdu důkladný a nikam nespěchat. Chce poznat každý jeho kousíček, začne tady a zdrží se tu. Aki to může stihnout pro něj za něj třeba desetkrát, ale Aoi neskončí, dokud nebude mít pocit, že ho namaluje zpaměti. 

"Víš, co jsem ti slíbil na začátku, že ano?" Připomene mu, když se na chvíli oddálí, ale jen proto, aby rty mohl podráždit i zadnější partie jeho klína, než se zase vrátí k předešlé činnosti. Dodá tomu průniku hloubku a jakmile začne mít pocit, že je toho na Akiho moc, prostě s tím na chvíli přestane a sevře jej v dlani. Několik vteřin, jen tak, aby jej nepředržel, rychlý pohled nahoru, dráždivý úsměv a už se zase sklání a pokračuje. A to se ještě vůbec nedostal k jeho zadním vrátkům! 

Aki

Tiše a upřímně se zasměje, když vidí, jak Aoi zaboří hlavu do trávy. Je to tak krásné a hrozně ho těší, že s ním podobné věci provádí. V očích mu vřele zasvítí, když dostane tolik neskutečných slov. Tohle by si nevybájil ani v tom nejkrásnějším snu. Tohle je jeho nejkrásnější sen. Aoi změnil jeho život na něco, v čem chce zůstávat, užívat si každou vteřinu. Kdyby mu teď někdo připomněl, kde byl ještě před nějakou dobou a o co se pokoušel...Je to jako nějaká hodně vzdálená a špatná realita. Asi by se bránil, že to nebyl on. Tohle je jeho pravá povaha, jeho nitro, které dlouho nikdo neviděl. Chtěl by mu toho tolik říct, několikrát za minutu poděkovat, že ho zachránil.

"Chci takový pro tebe být." Pokrčí zlehka rameny a stud ho začíná opouštět s tím, jak si všechno dokonale uvědomí.

"Musel jsem umírat, abys mě mohl zachránit. Jsi můj strážný anděl. Moc tě miluju, víš." Kousne se do rtu a věnuje mu několik další polibků. Zachvěje se jemně, když ucítí Aoiho prsty na zapínání kalhot, ale už mu bránit nebude. Moc chce, aby se jich zbavil a zároveň má pořád trochu strach, co na to Aoi řekne. Některé pochybnosti jen tak nezmizí, ale neutíká. Právě naopak, potřebuje vědět, že se mu to bude líbit, aby si byl ještě jistější. Ze rtů mu unikne tiché zasténání, když kalhoty konečně opustí jeho klín a nechá víčka klesnout. Už jen tohle na něj hrozně působí a to si vůbec nedokáže domyslet, co bude následovat. Tedy ne úplně. Trochu vypískne a vzápětí se rozesměje společně s ním, když se najednou ocitne na zádech.

"Budeš tohle trénovat častěji?" Vypadne z něj dřív, než se stačí zarazit. Jeho ruce se automaticky vyhoupnou nahoru, první na Aoiho boky, po kterých ho pohladí a pak krátce prsty obejme jeho paže. Užije si každou linii svalů, než ho musí pustit. Rty ho pořád brní z toho polibku, který v něm doslova uvařil jeho krev. Ještě jeden takový a asi bude Aoiho následovat mezi hvězdy. Je mu skoro líto, že se od něj vzdaluje. Přesto se jeho tělo trochu napne v očekávání. Nejradši by si ho přitáhnul zase k sobě a bojuje s tím, aby udržel ruce, hlavně prsty zabořené v trávě. Je to krásné mučení, jen tak ležet a jen ho pozorovat, jak ho svléká. Skloní oči stranou, když se před ním ocitne nahý. Teď už musí být vidět i jizvy na stehnech, které si způsobil. Dělal to ze začátku, aby je nikdo neviděl. Už zase si vyčítá, že na sebe kdy sáhl a malinko z pochyb je zpátky. Tohle ještě Aoi neviděl. Asi jen kousíček v tlumeném světle ve stanu. Ohlédne se prudce zpátky, když si Aoi začne dělat místo mezi jeho nohama. Zase je tu ta nervozita a zároveň se nemůže dočkat, co se bude dít. Zalapá po dechu jen z toho, co mu řekne a pak se mu před očima promítne celé hvězdné nebe. Zase vidí roj meteorů jako včera, jen nejsou tak úplně na obloze.

"Aoi-chan." Ozve se jeho dlouhé zasténání, když se ho dotkne poprvé. Už se mu nediví, že to bylo tak rychlé, tohle přece nejde vydržet déle, než pár vteřin!

"Já, já..." Zakoktá se a znovu se pokouší nadechnout. Má pocit, že se mu do plic nedostává žádný kyslík. Ošije se několikrát, boky se mu samovolně pohnou proti němu. Asi brzo vystřelí do vesmíru, jak moc úžasné to je. Zakousne se do hřbetu vlastní dlaně. Očka se mu schovávají pod víčka a střídavě kouká kamsi nad sebe. Po chvilce se odváží a podívá se dolů na Aoiho. V tu chvíli se celého jeho tělo napne s blížícím se vrcholem, kterému Aoi zabrání. Z jeho rtů se ozve zmučené zasténání, které protne okolí.

"Pak kdo koho mučí." Podaří se mu ze sebe vydolovat, ale navzdory tomu má na tváři dokonale slastný a trochu připitomělý úsměv. Aniž by si to uvědomil, pozvedne dlaň a zaboří prsty mezi černočerné prameny. První se jimi jen zlehka probírá, než přijde další vlna slasti, kterou mu Aoi věnuje. To už ho za něj zlehka zatáhá, jak sobě sám nevládne.

"Jsem jenom tvůj." Vydechne několikrát po sobě a ještě se mu skrze rty probojuje i Aoiho jméno, nic jiného už v životě říkat nechce. Nic víc vlastně ani nepotřebuje. Má pocit, že ho bere vrchol podruhé, už zase se jeho tělo malinko napíná. Musí nutně každou vteřinu vybuchnout.