(Yoshikiho dům)
Inoran
"Hm, nebudu ti lhát, jsi asi vážně první." Řekne mu naprosto upřímně. Možná je to trochu nefér vůči jeho minulosti, jenže jak si má pomoct? Jen představa že na něj někdo sáhne, probouzí další stránku, která zůstávala doteď nepoznaná.
"Začínám tušit, že toho budeš zneužívat." Vydechne skoro omámeně, než vyjde rty vstříc těm Yoshiho. Nebrání se jeho polibku a ani se ho nesnaží zpomalit. Nechává se dokonale strhnout na jeho vlnu, která mu napovídá, že by ho měl zase dostat zpátky do peřin a pokračovat v průzkumu. Z druhé strany si nedokáže představit, že už by ho neviděl na sobě. Je to k nevydržení. Vztáhne ruce k jeho štíhlým bokům, které zlehka stiskne a pohne s nimi proti sobě, aniž by si to uvědomil. Co však rozhodně postřehne je to, co v něm ten pohyb vyvolá. Neubrání se zasténání do měkkých rtů a pak přijdou další a další pohyby, které mu zatemňují mysl a nutí vypínat všechno kolem.
"Yo-chan." Vychutná si jeho jméno svým hlasem a na pár vteřin zakloní hlavu s dalším povzdechem. Doteky v klíně už jsou skoro příliš a to ani netušil, že bude kdy mít problémy s výdrží. No, dneska je očividně možné všechno. Zatváří se nespokojeně, když začne opouštět místo na něm, ale musí to chvilku vydržet, aby dostal potřebnou volnost. Už zase má na Yoshim přikované oči, když ho připravuje o zbytky oblečení a trochu klukovsky se nad tím uculí, když odhalí úplně všechno.
"Asi se začnu stydět." Zavrní něžně a jakmile jsou jeho boky v dosahu, už mu pomáhá, vrátí se zpátky na původní místo. Jeho věta mu vyžene koutky ještě výš.
"Asi bych se zlobil, kdybys to vydržel." Dobírá si ho něžně a konečně se odváží sklouznout dlaněmi na jeho pozadí a promnout polovičky mezi prsty. Tohle se mu líbí, rozhodně by to mohl dělat častěji, mnohem častěji. Následují další povzdechy, dokud toho na něj není prostě příliš. Měl by být nejistý, ale nenechá se tím ovládnout. Jediná zkušenost z mládí mu dodává odvahu. Pomalu se vyhoupne do sedu, zajede dlaní mezi jeho prameny a vtáhne ho k dalším polibků, kterým už i on dává vášeň a touhu. Po chvilce se dotáhne a opře čelo o to jeho. Udýchaně se mu povídá do očí, ve kterých se blýská a jiskří.
"Nebudeš se zlobit, když tě nenechám to vydržet?" Trochu ho provokuje a odváží se poprvé prsty zabloudit mezi jeho polovičky.
"Hm byl bych rád, kdybys zazářil díky mě ještě víc, jestli je to vůbec možné." Zašeptá mu skoro do rtů, než se mezi nimi na chvíli ocitnou jeho prsty, kterými je pohladí a pak mezi ně lehce vklouzne. Očima klesne níž a tiché zasténání na sebe nenechá dlouho čekat. Mohl by se jen dívat a nic víc by nepotřeboval.
"Tak někomu propadnout. To se přece nestává." Zavrtí sám nad sebou pobaveně hlavou, než své prsty vymění za rty. Dlaní klesá pomalu dolů a brzo se vrátí k objevování míst, která navštívil zrovna před chvilkou. Je opatrný, pořád ze sebe nedokáže dostat něžnost, kterou mu s radostí věnuje a stejně jako trpělivě líbal jeho nožky, si užívá každého doteku a jemného dráždění vchodu do jeho nitra.
"Možná ten východ slunce stihneme." Broukne, když se zase na chvilku oddálí a zamíří rty k jeho šíji a dlaní rovnou do připraveného klína.
"Možná budu radši, když ho ani nestihneme vnímat." Zašeptá rozverně do ouška, když prvním článkem prstu vklouzne do jeho nitra.
Yoshiki
"Se mnou se stydět rozhodně nemusíš." Vydechne, když ucítí jeho dlaně na bocích, zatímco se usazuje zpět na jeho klíně. "Udělej cokoliv chceš." Láká ho dál do světa divů, kde nic není zakázané nebo divné. Poprvé ucítí jeho ruce pořádně na svém pozadí a je to něco neskutečného. Pro sebe si tiše povzdechne, když na okamžik zavře oči a je mu vidět ve tváři, že si dokáže požitkářsky vychutnat všechno, co bude moci. Jakmile se Inoran ocitne v sedě u něho, opře si dlaně o jeho prsa a vrací mu náruživé divoké polibky, až dokud se oba nemusí trochu nadechnout. Nechá na okamžik čelo opřené o jeho, když ho poslouchá a pak se tiše zasměje.
"Už jsem se bál, že budeš chtít hýčkat a laskat tak jako na začátku. Ne, že by sis to nezasloužil, Ino-koi, ale možná někdy nad ránem zkusím něco podobného vydržet, hm?" Brouká mu svým zvláštním hlasem, dokud se mu poslední slabika nezlomí do zasténání. To proto, kde se teď zrovna Inoranovy prsty nachází. Okamžitě ho víc sevře svými stehny, ale zároveň se u toho mírně propne v zádech, zakloní trochu hlavu a zatřepe prameny vlasů. Hodlá zářit jako kometa, pro něj rozhodně ano.
"Nějaká hvězdička by ti měla svítit na cestu." Znovu hlavu narovná, když ucítí jeho prsty na svých rtech a nepřestává mu oplácet hluboký pohled do očí, když rty obemkne jeho prsty. Ví moc dobře, proč to teď dělá a má pocit, že to snad ani nevydrží, jak se na něho těší. V podstatě nevydrží dvě vteřinky v klidu, stále se na něm smyslně pohybuje a neunikne mu žádný z Inoranových pohledů. Jemně zvedne koutky vzhůru v dalším pousmání.
"Ale stává." Oponuje mu, než se jejich rty znovu spojí a vlhké prsty se projdou po jeho těle, aby se ho vzápětí dotkly rovnou tam vzadu. Je to neskutečně příjemné a vzrušující a jemu unikají tiché povzdechy mezi všemi těmi polibky. Snaží se povolit vlastní tělo co nejvíc, ale musí se co chvíli napomínat, jak se pokaždé slastně zatne a sevře kolem jeho prstů. Začíná být opravdu velmi vydrážděný a Inoran se rozhodl, že si bude dál hrát.
"Trápíš mě." Řekne mu na jeho slova se svítáním.
"Pokud chceš tohle dělat tak dlouho, nejspíš mě budeš muset svázat." Provokuje ho, aby to trochu urychlil a pomohl si z toho toužení. Nejde to ovládnout, vychází mu pozadím vstříc a nastavuje se tak, aby si sám pomohl k lepším prožitkům. Vystavuje mu svůj krk a jakmile ucítí druhou dlaň i v klíně, jeho hlas se rozezní už naplno. Po krku mu zezadu přejíždí mráz sem a tam stále dokola a on je přesvědčený, že opravdu nic jiného vnímat nebude. A když to bude trvat až do rána, zlobit se taky nebude. Zítra je volno, nikam nespěchají, žádná práce, žádná škola, pokud se tam nic zase nesemele. A jestli ano, nejspíš spáchá nějaký trestný čin on sám, protože teď prostě nemá čas! Olíbává jeho obličej, šimrá ho konečky prstů po krku i zádech a nakonec vlastní dlaní taky sklouzne mezi jeho nohy, aby si mohl konečně osahat, co by odteď mělo být jeho. Udělá dlouhé, zálibné hmmm a začne svou dlaní cíleně pohybovat nahoru a dolů, aby ho vyhecoval k nebezpečně se blížícímu vrcholu. Nechce, aby se to už stalo, ale chce, aby to Inorana trochu vyhodilo ze sedla, že by se to stát mohlo.
Inoran
"Dobře, hrát si budeme později." Broukne mu v odpověď a v očích mu zasvítí. On sám už nemá daleko k tomu, aby si Yoshiho tělo užil v plné míře. Jeho ovládání bere za své a do hlavy se mu probuje už jen jeho zasténání a taky věta o hvězdě, která mu bude svítit na cestu. Nechá víčka klesnout a je vidět, že na něj tohle skoro působí mnohem víc, než jiné provokace. Jemu rozhodně nebude stačit jen pár nocí, když propadne, tak na dlouho."Bylo na čase, abych si užil jasné noci. Nechám se rád vést tvou září." Zavrní mu do ouška, které jemně olíbá a dál si pohrává s jeho nitrem, které cíleně připravuje na svůj vpád. Má pocit, že už dlouho nevydrží a touha být mu ještě mnohem blíž, se s každou vteřinou stupňuje.
"Jsem rád, že se to stalo." Vypadne z něj úplně upřímně a jeho hlas je o něco hrubší, když se plně ponoří do pohybů, které mu jeho společnost dopřává. A dostane se mu mnohem víc pozornosti, po které už se i jeho hlasivky rozezní naplno a podpoří Yoshiho hlas. Vlastně jim to dost ladí, ale nad tím není schopný přemýšlet.
"Příště budu něžnější..." Vydechne s dalším zasténáním, když si krátce opře čelo o jeho hruď a snaží se trochu rozdýchat přicházející slast. Ted ještě nemůže skončit, to by bylo prostě příliš brzy.
"A pečlivější." Podaří se mu vydolovat ze svých rtů, než zase hlavu pozvedne a položí dlaň na tu Yoshiho, aby ho na chvíli zastavil. Stiskne své prsty, stejně jako ty jeho a vlastně se tím připraví o vrchol.
"Svážu, jinak se hanbou propadnu, že nepředvádím výkony, které si zasloužíš…" V očích se mu objeví provokace a ještě chvíli kontroluje situaci ve svém klíně.
"Možná bych to mohl částečně udělat i teď." Uchechtne se krátce a místo prstů sevře jeho zápěstí. Ale je to jen laškování, nutně potřebuje, aby se ho dotýkal a chce vnímat jeho blízkost každým kouskem svého těla. Nakonec s jemným pohlazením pustí jeho zápěstí, aby obě své ruce přesunul na jeho boky. Povystrčí bradu, aby mohl zase chvilku dobývat jeho rty a u toho si jej jemně přizvedává a nechá pomalu dosedat na svou chloubu. Už jen první dotek ho nutí k dalším stenům, které se mu derou skrze rty a on začíná být vážně přesvědčený, že není v jeho moci tohle ovládnout a neskončit tak v polovině. Tohle se stává mnohem mladším a ne jemu proboha! Rozhodně mu ale nechce ublížit a jeho starost se projevuje i tentokrát. Svírá štíhlé boky, hladí vrcholy pánevních kostí svými palci a rty pokračuje po hraně čelisti až na šíji, kterou jemně hladí a hýčká svými polibky. Víčka už nechává pevně zavřená a přemlouvá celou svou podstatu, aby to ještě chvilku vydržel. Ozve se další zmučené zasténání, jakmile ucítí Yoshiho pozadí a ví, že dál už nemůže.
"Yo-chan, tahle noc je jen naše a není rozhodně poslední." Vyzná se mu v podstatě, aniž by si uvědomil, že to řekl nahlas a pak už pomůže jeho boků, aby neustaly v pohybech. Nechává ho řídit si tempo a jen mu zvládá trochu pomáhat, ale na víc se prostě nezmůže. Přemlouvá se v hlavě, aby ještě jeden a další příraz vydržel, ale je to marný boj. Poslední pohled do jeho očí, poslední už zběsilé polibky, než ho jednou paží objeme kolem pasu, dlaní zapluje mezi těla a pokusí se ho dohnat na vrchol ve stejnou chvíli, jako ho dosáhne on sám. Po chvilce konečně začne vnímat, jak moc se orosila jeho pokožka a vlhké prameny trochu přilepen ke tváři. Na tváři se mu objeví úsměv, který jasně napovídá, že se zatím vůbec nevrátil na zem. Je to krásný pocit. Do teď snad vůbec netušil, že je něco takového možné.
"Nejspíš jsem se zamiloval." Vypadne z něj neplánovaně, aniž by mu došlo, co vyslovil, obejme jej kolem pasu a stáhne s sebou do peřin. Konečky prstů jej hladí podél páteře a věnuje mu několik letmých polibků do vlasů. Teď je přesně ta správná chvilka na trochu mazlení a něžností. A pak...
"Hm, jak moc mě hodláš zničit? Doufám..." Zaboří tvář do jeho vlasů a nadechne se vůně, kterou z hlavy snad už nikdy nedostane.
"Že hodně." A je tam, kde byl v clubu a vlastně i před chvílí.
Yoshiki
Ne, neušel mu Inoranův výraz, když k němu promluvil o té hvězdě. Zdá se, že k němu bude muset být o něco romantičtější, že to je to pravé, jak ho udělat spokojeným. V tomhle byl Yoshiki jiný, ale proč ne. V některých ohledech si prostě budou prohazovat role, jemu to nevadí. Neumí si představit, co v Inoranově podání znamená ještě větší pečlivost. On málem nepřežil ani to laskání nohou, jak bylo dokonalé a dlouhé. Možná to bude nějaký nepoznaný druh slastného mučení, ve kterém je rozhodně profesionál. Nechá se jím zastavit v pohybech v jeho klíně a dlouze se mu podívá do očí. Musí se tiše zasmát. On ví, že tohle by nemohl déle vydržet. "Kdo by tě z toho mohl obviňovat, když je tak těžké nechat tě v klidu?" Škádlí ho, ale pak už znovu tiskne rty na jeho a nechá si jím zvolna pomoci v dosedání na jeho připravený klín. Inoran je velmi opatrný a v podstatě mu brání v nějakých neunáhlených pohybech, kterými by si tak leda ublížil. Teď by toho nejspíš byl schopný, jak velmi už chce být s ním v tom nejtěsnějším kontaktu. Zná tyto pocity a stejně na ně nebyl připravený. Je to už nějakou dobu a kromě toho se nic z toho, co má za sebou, nedá srovnat s milováním s ním. S někým, na kom mu opravdu záleží od první chvíle. Bylo to tak zvláštní, potkali se, promluvili spolu a Ino kvůli němu okamžitě dával výpovědi. Mělo to samozřejmě svoje důvody, ale rád si bude namlouvat, že on byl jeden z nich. Díky všem těm polibkům a pohlazením, které od něj dostává plnými hrstmi, si ani neuvědomuje bolest nebo jiné nepříjemné pocity. Musí několikrát povolit a klesnout a znovu vysednout výš, aby ho do sebe mohl přijmout v plné délce, ale jakmile se to stane, erupce slasti je neudržitelná. Inoranovy steny ho dráždí v uších a on je doplňuje svými. Ne, tohle rozhodně není jejich poslední noc. Ani den… ani cokoliv, co si společně usmyslí. Pevně se k němu přitiskne, aby svými pohyby v bocích zároveň třel vlastní penis o jeho břicho a pak už se jím nenechá nijak držet zpátky. Teď už je mu jedno, jestli si něco udělá nebo ne, už to nejde vydržet. Dává si záležet, aby byly pohyby jeho boků krouživé a zároveň si umí najít polohu, ve které se mu dostává nejlepšího dráždění. Poměrně rychle tempo zvýší natolik, nakolik je vůbec schopný a ví, že si muž pod ním už vůbec nevládne. Vnímá to z jeho hlasu, z rychlosti polibků i z toho, že jeho tvář vypadá zcela mimo sebe. Dívá se do ní tak dlouho, dokud jenom udrží víčka od sebe a brzy v sobě ucítí cukání jeho chlouby těsně před vrcholem. Býval by to ještě chvíli vydržel, ale Inoran se rozhodne, že takhle to nebude a on ví proč. Chce, aby tam vyletěli spolu, aby jejich první zkušenost byla právě taková a on se tomu poddá. Propne se v zádech do oblouku, pohodí prudce vlasy a sevře se ve slastné křeči tak silně, že má skoro strach, jestli mu něco neprovedl. Trvá mu to, než je schopný trochu povolit svaly a vyrazit ze sebe v posledním stenu zbytky vzduchu z plic, ale pak se víc než ochotně zhroutí na jeho tělo a oddechuje, jako by uběhl půlmaraton. Krev mu ještě pořád pění v žilách a ve spáncích trochu tepe, když se mu na tváři usadí trvalý, uspokojený úsměv. Má ještě jednu velkou příčinu.
"Taky tě miluju, Ino-koi." Odpoví mu bez váhání. Už je mu dost na to, aby poznal, že je to pravda. Tohle prostě byla láska na první pohled. Trochu překvapeně povytáhne obočí. On by řekl, že už se docela zničil teď, ale…
"Hodně. Neodpustil bych si, kdybys ráno zpochybnil pro změnu mou výdrž." Zasměje se tiše a na chvíli nechá víčka klesnout.
Inoran
Užívá si hřející tělo nad sebou a vůbec nemá v plánu ho jen tak pouštět. Tvář boří do jeho vlasů a s radostí se nechá omámit jeho vůní, která jen umocňuje krásné pocity rozlévající se tělem. Stačil jen jediný večer, jediná společná chvilka v posteli a ví, že to jinak nechce. Pousměje se nad tím okamžikem a ještě pořád se musí snažit uklidnit svůj dech. Za oknem svítí hvězdy, dokreslují neskutečnou atmosféru. Krásnější večer by si jen těžko dokázal představit. Opravdu si to myslí, dokud ho Yoshi nevyvede z omylu. Překvapeně zamrká, když se z jeho rtů ozve to vyznání a umocní jeho pocity ještě o tisíc procent."Yo-koi." Broukne jako první a je hlas zní trochu ochraptěle. Je opravdu šťastný a spokojený. Nevěřil tomu, že by mu jeho slova oplatil tak brzy. To on by ten, který propadal těmto myšlenkám hrozně lehce a nebál se je vyslovit, i když si je poslední roky prostě zakázal a hlavně, neměl na ně čas.
"Ani nevíš, co to pro mě znamená." Šeptne mu tiše do vlasů a pak se mírně odtáhne, aby mu prsty našel jeho bradu a pozvedne jeho tvář. Chce mu vidět do očí, a aby Yo viděl, co má v těch svých, jak moc září přívalem opojných pocitů.
"Znám tě dva dny a udělal jsi toho pro mě tolik. Nikdy na to nezapomenu, přísahám." Jeho slova jsou naprosto upřímná, než mírně pozvedne hlavu, aby ho mohl něžně a láskyplně líbnout na rty. Už s prvním prolnutím má pocit, že by ho do těch peřin nejradši svalil podruhé, přesto se ovládne, protože mu své vyznání chce říct naplno.
"Miluju tě." Šeptne do nich, než si je znovu na chvíli ukradne a nakonec se pozvolna dostanou k dalšímu, mnohem pomalejšímu milování, které ale není o nic méně intenzivní, než to první. Noc má pro ně vřelou náruč a oba ji probdí, než nad ránem opravdu usnou. Jen Inovi to příliš dlouho nevydrží. Je příliš nabitý a to je vždycky nebezpečné. Vzbudí ho první sluneční paprsky, které mu zasvítí přímo do tváře. Shlédne krátce na spícího Yoshiho, který klidně oddechuje na jeho hrudi a spokojeně se usměje. Líbne jej krátce do vlasů, pohladí zlehka po líci a pak se opatrně vymaní z jeho sevření. Nejradši by mu připravil snídani, v tom si dost věří, ale nechce se mu příliš promenádovat po domě a po kuchyni, kterou vlastně skoro ještě neviděl. Vyřeší to nakonec telefon, kdy jim objedná jídlo z jeho oblíbené restaurace. Není to nic nóbl ale ze stejně kategorie jako kavárna, vaří tam někdo, kdo to dělá s láskou a to se přesně hodí. Odváží se nakonec i do té kuchyně a později se mu za to omluví, aby nachystal talířky na podnos, který se mu zázračně podaří najít. Dokonce i zneužije kávovar a snad poprvé v životě nezačne ráno cigaretou. Neměl by to pořádně ani čím přerazit a takhle se za ním do postele vracet nechce. Za pár desítek minut už domem voní přivezené jídlo, stejně jako káva a když se s podnosem opře do dveří, už na něj koukají ospalé oči.
"Dobré ráno, Yo-chan." Popřeje mu a užije si pohled na něj v peřinách. Na sobě má jen kalhoty, košili si prostě neoblékl a ano, bylo to úmyslně.
"Snídani? Kávu nebo...?" V očích se mu blýskne, pobaveně se uchechtne a nohou za nimi zaklapne dveře, které se neotevřou ještě minimálně polovinu dne.
Žádné komentáře:
Okomentovat