Yoshiki x Inoran - Nebojíš se takového přípitku? - část 3.

 (Yoshikiho dům)

Inoran

Musí cigaretu típnout o něco dříve, protože taxi už je tady. Sám začíná být nepatrně nervózní a může za to Yoshiho pohled, který na sobě prostě cítí. Možná by se měl svého zlozvyku zbavit, třeba se mu nelíbí. Ukládá si, že to minimálně vyzkouší, i když to nebude poprvé, ale třeba se tentokrát podaří, má k tomu ty nejlepší důvody. V hlavě si převrací, jak mu nejlépe odpovědět na jeho otázku. Sám má před očima každý jednotlivý rys, který si zatím mohl prohlédnout, ale nechce to říkat jen tak obyčejně. Jeho společnost si zaslouží mnohem víc, to už si uvědomuje i po tak krátké době. Prostě mu propadl. Usadí se vedle něj do taxíku. Počítá s tím, že nebudu mít mnoho času. Má utkvělou představu o tom, že Yo bydlí někde v centru města ve větším luxusním apartmánu. O hodně luxusnějším, než který kdy viděl.

"Rozhodně bych popsal oči, které hřejí a dávají ostatním naději." Začne mu šeptat do ouška, aby je taxikář nemohl slyšet a vůbec nevnímá pohledy do zpětného zrcátka, ani výraz, který u toho má. Dlaň už zase spočívá na jeho stehnu a sune se po něm pomalu nahoru a dolů v jemném pohlazení.

"Stejně jako dokážou být neproniknutelné jako ta nejhustší mlha a jsou snad ještě kouzelnější, když se jeden snaží prohlédnout skrz. Je tak jednoduché se v nich ztratit." Pokračuje dál, přivírajíc u toho spokojeně víčka a probírajíc se špičkou nosu prameny vlasů. Když oči otevře, překvapí ho, že nemíří do centra ale na opačnou stranu. Ve svém poblouznění snad i přeslechl místo, kam se hodlají vydat. Nenechá se tím rozhodit, jen je mnohem zvědavější.

"Rozhodně bych popsal křivky tvého těla, které vábí na první pohled. Kontrast dokonalosti a váženosti společně se smyslnými pohyby, které jsi mi dnes ukázal." Skládá mu další komplimenty a jeho hlas se stává tišší a podbarvený touhou. Ještě chvíli a asi nedojedou až na místo.

"A stejně jsi mě nejvíc odrovnal elegancí v té kavárně. Každý jednotlivý pohyb prozrazuje, co všechno v sobě máš, hlavně sílu, díky které se postavíš čemukoliv a komukoliv." Odmlčí se na moment a vtiskne mu letmé políbení na tvář.

"A ze všeho nejvíc bych rád popsal tvé nitro. Vedeš ztracené duše a přesto dokážeš ukázat a toužíš po tom, aby se o tebe někdo postaral, to prostě vím. A já to s radostí udělám, i když to budu jen drobnosti. Hýčkat tě a rozmazlovat, i kdyby to bylo jen nošením na rukou." Dokončí svůj menší proslov, když taxi zastaví. Tohle mu vyšlo akorát, i když neměl šanci si to naplánovat. Už trochu zírá s otevřenou pusou na dům, která je jako ze snu a pro jeho romantickou stránku naprosto dokonalý. A taky už ví, že ho do toho svého prostě nepozve. Tedy dokud ho nedá pořádně do pořádku, aby se nemusel stydět za to, jak žili. 

"Nic krásnějšího jsem ještě neviděl a rozhodně nebyl uvnitř." Ujistí ho, že je naprosto konsternovaný a trochu nejistě se vydá za ním do domu. Jeho oči přitahuje každý sebemenší detail a neví, kam se koukat dřív. Je to moderní a přesto to má kouzlo samoty. Prostě naprosto dech beroucí. Musí mu to být nutně vidět na očích. Ohlédne se na něj a sáhne po jeho bocích, aby si ho přitáhl k sobě, než ho pažemi obejme kolem pasu.

"A ještě krásnější to je, když se do celého obrazu přidáš ty. Doslova úchvatná kombinace. Hrozně ti sluší." Prozradí mu, co si opravdu myslí.

"Bude mi ctí a potěšením tu být chvilku s tebou a navíc...Co bys potřeboval v ložnici víc, než postel?" I když je pořád trochu rozhozený tím, jak Yoshi žije, stejně se nedokáže ovládnout, aby nevypustil podobnou narážku. Celá ta atmosféra, kterou mezi sebou měli od první chvíle, je zpátky.

"Těším se na ráno vedle tebe, společně s výhledem ven to bude jako z pohádky." Broukne jako poslední, než ho políbí prví jen něžně, ale s každým prolnutím se jeho polibek stává vášnivějším, přesto tak docela neopouští jeho styl a s každým pohybem, jako by ho chtěl hýčkat přesně, jak mu slíbil. 

Yoshiki

I přes to, že ho sám pobídl, aby o něm mluvil, by si nikdy nevybájil, jaká slova dovede Inoran použít. Nejprve začne o jeho očích a jejich hřejivosti. Je rád, že jsou pro něho takové, i když mu většina lidí říkala, že jeho pohled je spíš divný a trochu matoucí. Pak dojde na jeho tělo, u čehož už zase trochu neklidně poposedá, jak mu to zvedá krevní tlak a vrací se vzrušení. Je to tak nezvyklé, na někoho tolik působit podobným způsobem, ale zároveň je ten pocit neskutečně návykový. Pohybuje se tak, že ho Inoran vidí takto? Najednou se mu dostává sebevědomí zase o kousek výš a připadá si pro něj velmi sexy a přitažlivý. Ale tou kavárnou ho dostane úplně. Dokonale vystihne všechny jeho emoce, které si uvnitř sebe nosí. Prostě si to v něm přečetl jako v knize a je snad jediný na světě, kdo to dokázal a k tomu s takovou lehkostí. Jeho instinkt byl správný, když se pro něj rozhodl hned tam, ve své kanceláři, při druhém setkání v životě a prvním takovém, kdy spolu mohli trochu mluvit. Inoran tam měl tak velmi smutné oči a najednou se všechno otočilo k lepšímu a od toho dne to pokračuje. 

"Jenom nošení na rukou..." Zopakuje po něm, zatímco se mu dívá upřeně do očí. Tónem hlasu mu říká, že to opravdu není zrovna málo. Jeden by nevěřil, jak může být pohlcený jenom cestou v taxíku. To všechno se stalo před tím, než se spolu ocitli uvnitř domu a Yoshiki si malinko oddechne, když mu vidí ve tváři, že jeho okouzlení není hrané. Třeba by to nemusel být ani trochu jeho kalíšek saké? Trochu tady míchá jablka a hrušky, když se snaží skloubit modernu a útulný horský styl, ale takový je prostě on celý. Směs několika protikladů. Dost výrazných protikladů. 

"Arigato." Mírně se mu ukloní při tom komplimentu, než si sundá boty a chce si svléknout i to rudé sako, ale už k tomu nedostane příležitost. Ocitne se v Inoranově objetí a nevnímá už nic víc, než jeho oči. 

"Ještě se mi tam musíš vejít ty." Řekne mu. Inoran už je zase tak milý a zdvořilý, samé bylo by mi ctí a jemu se to tak moc líbí. Když si představí tu svou malou ložničku s postelí těsně vedle okna a tím výhledem, klidně by venku mohl ležet sníh a oni by leželi zachumlaní uvnitř, ve vyhřáté posteli, nazí… +A to se taky stane.+ Umíní si v duchu a jasně tím pošle osudu zprávu, že jinak to prostě nebude. Pak už se znovu políbí a teď už tu není nikdo a nic, co by jim mohlo bránit v tom, aby pokračovali, kam až jenom budou chtít. Dlouze vydechne nosem, zatímco s ním malinko zacouvá do velkého pokoje, míjejíc barové židličky u linky. Při tom mu položí dlaně na ramena a rovnou z nich stáhne jeho koženou bundu. Nechá ji dopadnout někam k zemi a sám si nechá vzápětí pomoct ze saka. Vede ho za sebou, aniž by ho přestal líbat a když jsou v místech pohovky, už mu přetahuje tričko přes hlavu a odhazuje ho na opěru. Vytvoří mu na hlavě roztomilý rozcuch, který mu nesmírně sluší a rovnou si osahá všechno, co se mu nabídlo k prozkoumání. Jsou tu jenom dvoje další dveře. Jedny do koupelny a jedny do ložnice. Víc toho dům opravdu nenabízí. Směr jeho kroků jasně říká, které z nich jsou ty pravé. 

Inoran

+Jsem celkem skladný, když na to přijde.+ Proběhne Inovi hlavou, ale nahlas odpovědět už mu nedokáže. Příliš ho uvězní Yoshiho rty a on se jich odmítá vzdát. Však co, jeho dům je snad ještě menší, než Yoshiho vila a tam se taky vleze. Tady se bude mít jako v bavlnce a podvědomě se těší, jak bude vypadat ložnice. Opravdu si ten výhled maluje jako v pohádce a vůbec nepochybuje, že to bude ještě krásnější. Dřív byl na podobných okamžicích závislý. Miloval pocit, když se může vzbudit vedle někoho, koho...má rád, miluje? Je to moc předčasné si něco podobného myslet? Po dvou setkáních? A co když to tak opravdu cítí? Měl by být ze sebe zmatený, ale příliš se mu to nedaří. Ne vedle něj a při polibcích, které mu vrací. Je to už hodně let, kdy si mohl něco podobného užít a teď by se mu to mohlo stát zase. Jak nebyl paličatý, tentokrát se toho opravdu vzdát nechce. Letmo se pousměje do jeho rtů, když začne přicházet o bundu. Sám není příliš pozadu, na to je příliš rozvášněný, na jeho poměry určitě. Už se potýká se sakem a nechává ho někde po cestě, ani si není schopný uvědomit, kam zrovna dopadlo. Tiše se zasměje, jakmile přijde i o triko a sám se řídí jeho příkladem a dostává z něj zlehka to jeho síťované. Nestíhá si prohlížet z domu víc, pro něj má teď mnohem větší kouzlo Yoshiho odhalený hrudník. Je opravdu nádherný a jemu se připomínají roky, kdy by schopný se za klukem, mužem ohlédnout. Teď je to zpátky v plné síle ověnčené něčím mnohem hlubším. Jeho poslední záchrana, maják v bouři, který ho nenechal narazit a klesnout na dno. Bylo to vážně na poslední chvíli. Nechá své dlaně sklouznout po hebkém hrudníku a zastaví se na bocích. Chvíli se nechává vést, než odhadne, kam by měl mířit a pak už na nic nečeká. S trochu rozverným pousmáním se trochu přesune a opravdu ho do té náruče zvedne.

"Co slíbím, to splním." Broukne mu do rtů a už si je zase uzme v dlouhém polibku, kdy se snaží držet směr. Po pracích na domě, mu přijde Yoshi dost lehký, aby těch několik kroků hravě zvládl. Celkem bezpečně projde dveřmi, které otevře dloubnutím loktem do kliky a pak jen očima vyhledá postel, aby ho na ni po pár vteřinách mohl zlehka položit. Zapře se dlaní kousek od jeho hlavy a druhou pomalu sjíždí středem hrudníku. Možná za to může i alkohol, stejně jako náklonnost, že mu to nepřipadá vůbec nepatřičné právě naopak, s každou vteřinou si je jistější, že nikoho jiného nechce. Nezáleží na pohlaví ale na osobnosti a tu Yoshiho prostě zbožňuje. Všechno v jednom dokonalém a sexy balíčku. Jeho dech se prohloubí, když očima dovolí klesnout po jeho těle ve stopách dlaně, která se zastaví těsně nad lemem kalhot.

"Yo-chan." Zavrní něžně, než se s krátkým roztouženým povzdechnutím skloní k jeho hrudníku a zasype jej polibky nevynechávajíc ani jediné místečko.

"Dokonalý, věděl jsem to." Mezi prsty dlaně, o kterou se opírá, sevře jakoby pletenou pokrývku z hebkého materiálu a trochu si ji popotáhne k sobě, aby mohl bledou pokožku pohladit. První jen na pažích a pak s ní hravě přejede i přes bradavky, když přenese váhu na předloktí druhé ruky. Rty se dotkne lemu kalhot, jakmile je příliš nízko a trochu víc dosedne na paty, aby se mohl prsty poprat s knoflíkem a objevit zase kousek nových míst, která jistě ocení jeho pozornost. 

Yoshiki

Brzy vyplete hlavu i z vlastního trička a pořád se široce usmívá, i když jsou jeho oči už dávno plné roztoužené mlhy. Nemůže se nabažit výrazu v Inoranových očích, když se na něj takhle dívá a děkuje všem Kami, že se nutí chodit do posilovny. Není to sice nic přehnaného, ale udržuje se v kondici a na jeho těle rozhodně není žádný nežádoucí tuk navíc. Vůbec by nečekal, že by ho někdy mohl někdo vzít do náruče, ale když se to stane, skoro u toho vypískne jako malá holka a rozverně zavrtí kotníky ve vzduchu. V duchu má samozřejmě obavu, jestli pro něho není moc těžký, ale Inoran kráčí tak lehce a jemu se to tolik líbí. Klidně by ho takhle mohl nosit častěji, kdyby neměl strach, že by z toho mohl dostat kýlu, chudáček. Dveře od ložnice se otevřou a odhalí skutečně velmi malý prostor, který má šířku postele, která leží naproti nim a po celé její délce je dřevem obkládané okno s širokým parapetem, na kterém ještě stojí hrnek od čaje a rozečtená kniha. Na povlečení je vidět, že v něm spává, i když je zakryté pletenou dekou a kromě prostoru před postelí už se do pokoje opravdu nic nevejde. Jeho šatna je za dvířky v obýváku, ale je to spíš větší skříň, než další místnost. 

"Promiň já jsem..." +Nestačil ustlat? Povléct?+ Přál si, aby se dnes večer dostali až sem a stejně tomu nedokázal uvěřit natolik, aby to tu cíleně připravoval. Ono je to nakonec asi lepší. Prostě přirozené. Stejně nedostane šanci svou větu dokončit, protože má už zase Inoranovy rty na svých a pod zadkem se mu zhoupne matrace postele. Nechá se jím zcela položit na postel, ruce už má zase okolo jeho krku, ale ne moc silně, aby mu nechal veškerý prostor pro všechno, co by chtěl Inoran udělat. Dlouze se nadechne, když cítí jeho dlaň, jak klouže po jeho těle a ještě si najde trochu duchapřítomnosti na to, aby se natáhl po skrytém vypínači v čele postele a zapl malá, skoro vánoční světýlka, která dokonale dokreslí romantickou atmosféru. Nějak si tu dětinskou drobnůstku nedokázal odpustit. Na tohle byly asi spíž ženy, ale no a co? Pak k němu vrátí svoje oči a je to přesně v ten okamžik, kdy se Ino dívá k jeho poklopci. Jeho klín je dávno vzrušený a skoro bolestivě se tlačí proti koženým kalhotám. V uších mu zavibruje vlastní jméno, vyslovené jeho hlasem, ale místo pokračování věty dostane láskyplné polibky na vlastní hruď. Pořád udržuje váhu na jednom předloktí, aby na něho viděl, ale volnou dlaní mu zajede do vlasů a pohraje si s nimi. Znovu zvedne koutky spokojeně nahoru, když se mu dostane dalšího komplimentu. 

"Tak jako ty." Nenechá ho na pochybách o tom, že to má stejně. Přes jeho tělo se zvolna přetáhne kousek té jeho pokrývky a polaská tak rozpálenou pokožku, jenže to vůbec nepomáhá. Nesměl by se dívat na Inorana nad sebou, který si zrovna sedá proto, aby se mohl začít věnovat rozepínání jeho kalhot. Tak jako mu řekl poprvé, nestydí se před ním, ale stejně se mu dech zasekne v hrudi očekáváním, co v jeho tváři uvidí dál. Sám se zatím nemůže přestat kochat pohledem na svou novou lásku. Takhle bez trička… medová pokožka se hladce napínala přes kosti a klouby, žíly jemně vystupovaly na povrch a k tomu ten jeho klukovský úsměv… Dělal z něj chvíli někoho miloučkého a chvíli takového uličníka. Opravdu moc ho nebude chtít pustit domů a to je jinak v podstatě vlk samotář, který nesnáší, když mu někdo začne obracet pořádky, jaké chce on. A ty jsou dost vrtkavé. +Ty můžeš...+ Pomyslí si v duchu měkce a nejspíš trochu zamilovaně. Ino může prostě všechno. A on bude kopat, až někdo bude tvrdit opak. 

"Svlékni mě." Pobídne ho měkce. 

"Vezmi si, co je tvoje." Vyznává se mu neplánovaně. 

Inoran

Ta světýlka jsou naprosto kouzelná. Sice není ženská ani omylem, ale jemu se to zamlouvá k dokreslení atmosféry, kterou si dokonale užívá. Vždycky byl na podobné věci a večer tím dostává ještě mnohem hlubší rozměr. Prostě chce, aby to bylo kouzelné, se vším všudy a tohle se do jeho vidiny skvělé hodí.

"Jsi naprosto úžasný v každém ohledu a za to se omlouvat nemusíš." Dobírá si ho měkce s dalším komplimentem. Netuší, co mu chtěl říct a za co se omluvit ale na tom nezáleží. To, jak ložnice vypadá, mu jen říká, jak žije a to je přesně to, co chce vidět, i když se bude muset pořádně rozhlédnout ale ne teď. Jeho pozornost má plně ve své moci Yoshi a jen tak ji nepustí. Trochu se zarazí ve svém hlazení a podívá se mu do očí, když se i jemu dostane pochvaly a vypadá u toho trochu rozpačitě. Nebyl na to zvyklý a je to znát.

"Arigato." Poděkuje mu upřímně, než propustí přehoz ze svého sevření a začne se ho dotýkat konečky prstů. Chce si užít dosyta měkkost jeho pokožky, vnímat naplno brnění na té své, které mu způsobuje. Jeho blízkost momentálně potřebuje i k tomu, aby se nadechl a zároveň ho o něj připravuje jako nikdo v životě. Pohrává si se zapínáním jeho kalhot, je vidět, jak moc si toužívá a jiskří u v očích z každičkého kousku, který odhalí. Je to, jakoby rozbaloval ten nejlepší dárek, pěkně uzlík po uzlíku a s každým dalším je v jeho očích o něco patrnější očekávání. Znovu se mírně skloní, když lem popotáhne o kousek níž, ale zatím pořád jen provokuje vlastní fantazii a těší se, co spatří za malinkatou chvíli, protože už to déle prostě nevydrží. Očima vyhledá ty Yoshiho a uvědomí si, že se na něj dívá. Teď už se vážně trochu stydí za to, jak moc nechal unést. Nevypadá to ale, že by mu to vadilo a tak se zase o kousíček uvolní a spokojeně se pousměje. Už se chystal ho z těch kalhot osvobodit, i když se s nimi bude muset trochu prát, aby je z těch nožek dostal, když ho Yoshi vykolejí znovu. Prudce vydechne a nechá víčka klesnout. Prostě si naplno užije, jak to z jeho rtů zní, stejně jako mu doteče i podtext posledních slov. Nic jiného si nepřál, i když byl přesvědčený o tom, že to přijde mnohem později, možná vůbec. Prostě si nevěří natolik, aby ho napadlo, že by na někoho mohl tolik zapůsobit a on se to děje.

"Hm, začnu být neskutečně žárlivý a majetnický. Už jsem začal být." Usměje se vřele, jakmile mu připomene club a to, jak ho vedl ven. Prostě mu vadily pohledy na něj, hlavně ty obdivné, a že nejeden viděl.

"Už tě nikomu nedám." Odpoví mu a vlastně tím odkryje i své karty, pak pomalu sjede po celém jeho těle a zastaví se u svých prstů, které už svírají kalhoty. Kousíček po kousíčku je začne stahovat i s prádlem, hladí pokožku klouby prstů a nemůže se vynadívat. Každá linie jen potrhuje jeho dokonalost a on se nenechá vábit dlouho. Posouvá se níž a níž společně s kůží a líbá první pravou nožku, spíš ji hladí rty a skončí až u kotníku. Vrátí se mezi jeho stehna, dlaní zlehka pohladí přímo jeho klín a pak uvězní ve svém sevření levou nožku, aby nezůstala bez povšimnutí. Pomalu ji začne zvedat až na své rameno, kde ji zlehka zaklene a jak předtím měl chuť se na něj vrhnout, teď si chce užít každou vteřinu. Olíbává jeho nárt. Pak i kotník, sem tam si neodpustí po jeho pokožce přejet i zoubky. Dlaní mezitím hladí stehno, občas jej jemně sevře a neostýchá se sjet až mnohem intimnějším místům. Trvá mu to opravdu dlouho, než si dostatečně pohraje a pak nožky vymění, aby zopakoval to samé s tou pravou. Pozoruje jeho výraz, aby si byl jistý, že nic není špatně. Nakonec propustí i tento objekt svého momentálního zájmu a přesune se pomalu nad něj. Nakloní se, aby ho mohl se vší vášní políbit a nejradši by ze sebe shodil kalhoty a konečně dal volnost svému vlastnímu vzrušení ale...

"Hm, budeš té lásky a pomůžeš mi?" Broukne mu tiše do rtů, než protáhne paži pod jeho pasem a zlehka se s ním v té měkoučké posteli prohodí.

"Yo-chan, Jsem jen tvůj." Vypadne z něj vyznání, když ho vidí na svém těle, prsty už mu vjíždí do vlasů a přitahuje si ho k dalšímu polibku, který napovídá, jak moc po něm touží. 

Yoshiki

Musí pozvednout obočí v jemném pousmání, když na něj hledí dolů, ke svému zatím zahalenému klínu. 

"Už v tobě někdy někdo vzbudil takovou žárlivost?" Asi je to hloupé, ptát ho se ho po té tragédii, co má za sebou, ale je to součást dnešního škádlení a provokování, aby ty chvilky byly ještě víc horké. Nějak se mu zachtělo ho takhle vidět a nejradši by vyběhl na chodník, kde by políbil první osobu, co by šla kolem, jenom aby viděl oheň, který by to mohlo v Inoranovi zažehnout. Pak by se už ani nemusel vracet do postele, jak by z něj byl hotový, ale všechny tyhle myšlenky si raději nechá pro sebe, aby ho tím snad nevyděsil. Na okamžik zavře oči a koutky se mu zvednou ještě o kousek výš. Takže tedy ode dneška někomu patří? Nezvyklé, ale příjemné. Cítí, jak ho látka kalhot začíná postupně opouštět a to rovnou i s prádlem a oči zase otevře, aby si nenechal ujít Inoranův pohled přikovaný k vlastnímu klínu. Moc se mu líbí takto se na něj dívat, když ho svléká a asi toho ještě nějakou dobu nebude mít dost. Naštěstí je Inoran dost zaneprázdněný na to, aby ho dostal do rozpaků. Nezabrání jemnému třesu vlastního těla, když ho Inoran začne zasypávat polibky na nohou a nebezpečně se blíží zpět nahoru k jeho klínu. Tolik se na to těšil a tolik od toho očekává. Přesto je ten dotek jen krátký. Donutí ho trhnout tělem a poprvé si znatelně povzdechnout, ale Yoshiki už má v tu dobu oči přikované k Inoranovu počínání. Je to fascinující podívaná a provokuje v něm neskutečné věci. Nikdy s ním nikdo nebyl takto trpělivý, nikdy nikdo nehýčkal každý jeho centimetr a nepohrával si s ním natolik, aby v něm vystupňoval citlivost pokožky na maximum. Je přesvědčený o tom, že až se ho Inoran skutečně dotkne tam, kde to nejvíc očekává, bude už tak vydrážděný, že to možná bude příliš. Jemně v prstech svírá deku pod sebou, v očích se mu občas blýskne něco mnohem víc dravějšího, ale nechává se jím krotit a rozmazlovat a za chvíli už se pod ním nedočkavě kroutí. Vůbec ho ale nechce nabádat, aby přidal, protože nechce přijít ani o vteřinku toho, co mu chce Inoran dnes v noci poskytnout. Nakonec se ale začne posouvat nad něho a on ho okamžitě přijme do své náruče. Už si nutně potřebuje sáhnout nebo se nejspíš zblázní. 

"S radostí." Odpoví mu tiše mezi polibky, ale než stačí dlaněmi klesnout po jeho bocích ke kalhotám, už je najednou nahoře a překvapeně se rukama opře o jeho prsa. Vlasy mu u toho trochu stojí do všech stran, ale s tichým mlasknutím si olízne rty a trochu mu do hrudi zatne nehty. 

"Já vím." Stačí říct, než je donucen se sklonit pro další polibek a každý takový je zase o dost vášnivější a výbušnější, než ten předchozí. Chvíli tak setrvá, aby si dokonale vychutnal útok na Inoranovy rty, dokud ho ty vlastní nebrní a při tom si ani neuvědomuje, že už lehce pohupuje boky na jeho klíně. Příjemně ho tam tlačí Inoranovo vzrušení a je na čase, aby mu dal potřebnou volnost. Znovu si jazykem navlhčí rty, když se nadzvedne a prostě mu mezi nohy sáhne, čímž se tak trochu dotýká i sám sebe. Ze své výšky se na něj dívá s mírně zakloněnou hlavou, než se tiše zasměje a začne mu kalhoty rozepínat. Musí z něho na chvíli dolů, aby ho o ně připravil, ale kdyby se měl zdržovat tolik, jako Ino, nejspíš by už vybuchl. Možná později… 

"Nebudeš se zlobit, když to ani trochu nevydržím?" Zavrní a vrátí se do své předešlé polohy i s tím dotekem, teď už pěkně na nahé pokožce.