(Červený drak)
Inoran
Po chvilce se odtáhne od jeho rtů a konečně se může pořádně nadechnout. Stejně v jeho přítomnosti přemýšlí, jak se to vlastně dělá. Pro něj okolí přestalo existovat, a kdyby do něj někdo vrazil, asi se bude hodně divit, že je v clubu. Tolik s ním ten polibek zamával. Sklouzne dlaněmi na desku za ním, o kterou se víc zapře, s tím pohybem se i víc natiskne na Yoshiho tělo. Ještě pár sekund a asi se přestane ovládat a bude rudý až za ušima, až Yoshi ucítí, jak moc s ním dělá.
"Asi jsem něco podobného ještě neřekl, ale je dost možné, že se to opravdu stane." Kouká mu zblízka do očí a nakonec pozvedne dlaň, aby si pohrál s prameny jeho vlasů. Nejradši by se naklonil znovu a pokračoval tam, kde začali, než došlo na slova ale...
"O to víc mě přitahuješ, když se nestydíš. To já na tom budu mnohem hůř." Zavtipkuje na svou vlastní adresu, než se chce otočit a vydat se k tomu stolu. Vůbec nepochyboval o tom, že se tam Yoshimu bude chtít. Ten ho ale vyvede z míry už poněkolikáté a žádné intimní posezení se nekoná. Z jedné strany má pravdu, z té druhé....Jak se od něj má držet dál a neprovádět něco, co by rozhodně někdo neplnoletý vidět neměl? +Odkdy máš takové myšlenky?+ Zeptá se sám sebe v duchu, ale stejně se nepřestává usmívat. Sám do sebe po cestě kopne toho panáka, protože alkohol určitě bude potřebovat, aby se vůbec pohnul. Nechce se mu příliš tančit asi proto, že už to nejspíš neumí. Je o tom přesvědčený. +Byl to tvůj nápad, vzpomínáš?+ Připomene si ještě, než odloží sklenku u dalšího stolku a nechá se odvést až na parket. Tam už se mu do tváře promítnou rozpaky. Je pravda, že se tu necítí vůbec jistě. Musí se dlouze nedechnout, jakmile znovu ucítí Yoshiho tělo už jen ty ruce za jeho krkem mu způsobují husí kůži a co teprve ten zbytek. Hlasitě polkne s prvním pohnutím boků naproti sobě.
"Nejsem si jistý, že tohle vydržím dlouho." Prozradí mu víc, než otevřeně a krátce si promne rty o sebe. Jeho tělo se trochu neochotně pohne v rytmu hudby.
"Nejsem si vůbec jistý, že tohle je dobrý nápad." Dodá ještě a trochu očima těká mezi ně a snaží se, aby mu nestoupl na nohu. Kdysi rád tancoval v podstatě cokoliv. Někdo říká, že se to nezapomíná ale za ty roky...Nakonec přesvědčí sám sebe, že tím si příliš nepomůže. Stačí jediný pohled do očí naproti sobě, které jsou dnes hodně výrazné a zapomene na všechny pochybnosti.
"Ale co, lepšího učitele, bych si přát nemohl." Broukne mu skoro do rtů a prostě se uvolní. Trvá to několik minut, než se konečně plně poddá písničce. Dlaně sjíždějí po jeho těle a z beder sklouznou až na dokonalé pozadí, za které ho k sobě víc přitiskne.
"Myslím, že už tomu přicházím na kloub." Zatváří se konečně spokojeně a několikrát se pohne v bocích společně s poklesnutím v kolenou, skoro až zemi.
"S tebou to jde samo." Chytne ho pevněji v pase, když jsou zase nahoře a mírně jej pootočí do záklonu, kde si konečně zase dopřeje jeho rty a na jeho vkus o hodně vášnivěji. S takovou jej za pět minut nacpe do taxíku a rozhodně mu nebude moct slíbit, že zvládnout dojet až domů. K Yoshimu nebo k němu? To je fuk, hlavně to, co bude blíž.
Yoshiki
Jestli Inoran potřeboval někoho, kdo se nestyděl, rád mu to splní, obzvlášť teď, když už nepotřebuje ujišťovat, jak moc se mu s ním líbí. Už se tiskne k jeho tělu, když se žádostivě podívá do jeho tváře a povšimne si jeho rozpačitého výrazu. Jemu se tančit nechce! Hm, Yoshiki ale umí být velmi přesvědčivý, když na to přijde a míní mu dokázat, že tanec vlastně moc miluje. Svádí ho k tomu, aby se začal pohybovat společně s ním, nedává mu moc prostoru k odmítání, ale koutky se mu zase nadšeně vyhoupnou nahoru, když to Ino okomentuje tím, že u sebe budou tak blízko, že může být okolí rádi, že je šero. Opravdu moc mu to imponuje, že na něj tak silně působí.
"Je to dobrý nápad, mě se takhle líbí." Škádlí ho dál a možná, že to bude nakonec Inoran, kdo něco ucítí jako první, ale nevypadá to, že by z toho měl strach. Nespouští z něho oči, vidí jeho nejistotu i snahu dávat si pozor na svoje kroky, ale minutku po minutce je Inoran odvážnější a uvolněnější a za chvíli už se podvolí rytmu hudby i faktu, že jsou tu stejně každému ukradení.
"Určitě jsi chodil do tanečních. Mohli bychom zkusit i klasické tance, ale obávám se, že tady není ani prostor, ani vhodná hudba. Ti by asi koukali, kdybych po nich chtěl tango. Zvládl bys ho?" Provokuje ho dál, zatímco mu v očích hoří plameny. Uměl by si představit, že spolu někde budou sami, obují ty lakované botky, pustí tu nesmírně svůdnou hudbu a něco podobného si zatančí. Jsou to už roky, když se to učil, ale něco lehčího by snad svedli? Klidně se nechá vést.
"Mohl bys mít růži mezi rty. Miluju je." Prozradí mu už skoro šeptem a rozechvěle vydechne, když ucítí obě jeho dlaně na svém pozadí. Vypalují se mu skrz kalhoty do kůže a je to neskutečný pocit. Asi je ucítí i zítra, až bude nervózně poposedat ve svém koženém křesle a pokoušet se vnímat okolí. V uších ale bude mít jenom rockovou hudbu a možná i něco docela jiného. Musí se zasmát jeho poznámce, která rozhodně nepatřila tanci, jak pochopil a přikývne. Chce ho jen ujistit, že takhle je to v pořádku a takhle to chce taky. Nakonec to docela rozjedou, když ho Ino nutí do různých otoček i podřepů, ale když skončí v záklonu, je to přesně to, co si kdy přál, i přes fakt, že je jinak docela dominantní osobnost. V něm vždycky vládl tenhle chaotický koktejl a vyznat se v něm byla fuška a vypadalo to, že Inoran má na to přirozený cit. Na těch několik okamžiků se svět kolem nich zastaví, když se mu udýchaně podívá do očí a nechá se políbit. Věří, že ho nepustí, takže mu oběma rukama zajede do vlasů a přidrží si ho za spánky blíž u sebe, až dokud se nemusí zase narovnat. Skoro stydlivě se zasměje, zajede si dlaní do vlasů a kývnutím bradou naznačí, že teď by si mohli jít vážně na chvíli sednout. Vlastně není unavený, jen by ho byl schopný strhnout na sebe a udělat to na parketu. Něčeho se napijí a možná bude schopný s ním i normálně mluvit. Alespoň chvíli. Cestou se staví u baru pro další piva, než si uloví svůj malý stoleček a dál se samozřejmě nedrží. Přitiskne stehno na jeho, když se napije a podívá se mu do očí.
"Budeme se sem muset vrátit. Abychom si uvědomili, jak to tady vůbec vypadá." Řekne mu. Vnímá jenom jeho. Club skoro ne, natož hudbu… Jestli z něj chce někdy něco mít, bude se muset nejdřív vyřádit s objektem své touhy.
Inoran
"Začínám mít pocit, že s
tebou není nic nemožné." Usměje se na něj s patrnou touhou v očích. Ten
polibek v něm zažehl mnohé a on už tomu nechce vzdorovat. Ostatně tohle je club, tady je povoleno všechno a je na čase, aby si podle toho začal chovat. Yoshimu to očividně nevadí, takže problém je v nedohlednu. No, rozhodně si příště neodpustí podobný záklon, tohle je dokonalá kombinace něčeho provokativního a zároveň romantického. Jako stvořené pro tuhle chvíli a začíná mu docházet, že i pro něj.
"Jen si nejsem jistý, že vydržím déle, než jeden part." Prozradí mu napřímo, co se mu prohání hlavou od prvního krůčku na parketu. Kývne hlavou na souhlas, když mu Yoshi naznačí, že by si mohli sednout. Je to skvělý nápad, protože on se do těch boxů prostě těší. S tím, co se dělo před chvilkou snad ještě víc. Vede si ho s paží kolem pasu a pak se k němu skloní, aby rty naše jeho ouško.
"Bude moc nevhodné, když ti první pracovní den přinesu pugét růži a jednu budu mít mezi rty?" Provokuje ho bez známky studu, který nechal, čert ví kde. Asi na tom parketu? U baru ho musí pustit a sám objedná ještě panáky, aby náhodu neměli málo. Následuje ho k boxům, kde se usadí a spokojeně shlédne na jejich dotýkající se stehna. Zaváhá jen vteřinu, než pozvedne dlaň a položí ji na Yoshiho nožku. Musí se zhluboka nadechnout, aby se na něj nevrhl a nepovalil ho na tu sedačku. Tohle rozhodně nepřepije, s alkoholem to bude nejspíš ještě horší. Užívá si brnění v konečcích prstů a nakonec překoná sám sebe, když odolá pokušení a posune se dlaní o něco výš.
"Začínám mít pocit, že tohle bude na víc návštěv a nakonec sem možná budeme muset odděleně." Prozradí mu, jak bídně na tom je a přisune mu panáka po desce stolu před něj. Sám pozvedne toho svého a nakloní se blíž k němu. S přivřenými víčky se nadechne vůbec jeho vlasů a chvilku mu trvá, než je schopný promluvit.
"Měníš mě od základů a přitom má pocit, že jsme to konečně já." Podívá se mu upřeně do očí, když štíhlé stehno zlehka promne.
"Arigato, Yo-chan, za chvilky, které jsi mi věnoval a budu doufat, že jich bude mnohem víc." Vyjde z jeho rtů podruhé a nakloní se pro další polibek. Popustí uzdu své romantičtější stránce, která dokonale doladí jeho vyznání a poděkování. A pak ji zase pohřbí kousek pod tu, kterou v dnešní večer probudil, provokatér vedle něj.
"A třeba ti ráno poděkuju ještě jednou a možná i beze slov." Přiblíží panáka ke rtům a u toho nespouští oči z těch jeho. Obrátí ho do sebe, odloží sklenku a počká, až to Yoshi udělá taky. Pak mu dlaní vjede mezi prameny a v očích mu hravě zasvítí. To se taky děje snad jenom s ním.
"Je na čase otestovat, kolik toho jeden club vydrží." Broukne odvážně, za tohle asi taky trochu může ten alkohol, než si znovu ukořistí jeho rty, tentokrát ale ve stylu toho, co se dělo na parketu. Tohle už nejde ovládnout. Druhá dlaň už je zase zpátky tam, kde má být, totiž na stehnu a pumpuje mu krev do žil jen tím, jak se líně pohybuje v chtivém hlazení. Už neexistuje hranice, kdyby se měla zastavit. Je patrné, jak moc touží po jeho blízkosti a každém doteku. Ten zatím pořád trochu obezřetný plamínek v něm zažehl Yoshi a doufá, že ho ještě trochu přiživí. Když už se odvázal, tak ať to stojí za to. Poslední dny má opravdu pocit, že jeho život dostává nečekaný ale mnohem lepší směr. Dost přežívání, je na čase žít. A může začít rovnou s tím, že je z podobného clubu vyhodí.
Yoshiki
Hlavou mu víří představy jich dvou, jak spolu doopravdy zkoušejí tango, než obrátí oči na Inorana vedle sebe a zasměje se. Už si zase pohrává s prameny svých vlasů, které pořád někam posouvá a uhlazuje.
"A budeme u toho v ředitelně sami nebo se staneš zdrojem ještě více otázek, než budeš i bez růží? Někdo by to mohl brát jako protekci..." Odtuší do ztracena. To bude i tak. Jakmile se provalí, že spolu něco mají, což asi nepotrvá dlouho, začne se řešit, proč ho přijal a za jakých podmínek. Bude muset doufat, že to bude jedna z těch věcí, co mu vždycky nějakým zázrakem prošly. Klesne očima na jeho dlaň na vlastní noze, aby mu dal jasně najevo, že si toho povšiml, ale musí se znovu rozesmát.
"To zní vážně legračně. Budou nás muset separovat, abychom nedělali nepřístojnosti a viděli taky něco jiného, než sebe? V našem věku? Nečekal jsem, že tohle ještě zažiju." Řekne mu upřímně. Příští rok měl oslavit kulatiny se čtyřkou na začátku, už teď z toho měl depresi a najednou přijde láska jako z románu? Zdá se, že člověk opravdu na některé věci nemůže být starý nikdy. Očima pozoruje blížícího se panáka, zatímco mu Inoran říká v podstatě něco podobného.
"Pak to není změna, ale probuzení tvého pravého já." Zašeptá mu zpět, když se nosem skoro tře o ten jeho. Možná je to klub plný divných lidí, ale stejně mu to všechno připadá romantické. Je to opravdu krásné, když mu tu Inoran děkuje v podstatě za nic. Za jeho existenci a pár ukradených momentů, protože spolu až dosud vlastně ještě sami nebyli. To opatrné flirtování v kavárně do toho ještě nemohl počítat. Oplatí mu mu polibek, než se mu znovu podívá zblízka do očí a pousměje se. Zdá se, že mají stejné myšlenky a tudíž se mu to nemusí stydět navrhovat. I on touží po tom, aby spolu byli až do rána. Už dlouho.
"Budeš si z mého domu něco pamatovat nebo tě tam budu muset taky poslat odděleně? Třeba napřed, abys později našel koupelnu?" Trochu si ho dobírá.
"I když… tam tě mohu odvést osobně." Usměje se, i on vypije svého panáka a pak trochu pozvedne obočí, když Ino začne mluvit o bourání clubu. V první chvíli ho napadne, jestli ho tolik nadchl tím tancem, ale pak se jejich rty spojí tak vášnivě, až se musí zaklonit, aby ho to nesmetlo rovnou na sedačku. V takovém případě už by je odsud odvážela asi doopravdy jenom policie. Trvá to dlouho, než se přiměje, aby se od něj odtrhl, ale pak se na okamžik rozhlédne po clubu, než se mu zase podívá do tváře.
"Víš, vážně moc jsem si chtěl užít rande venku. Myslel jsem si, že v podobném clubu budeme chtít strávit celý večer, ale…" Zvedne dlaň a pohraje si s lemy jeho košile.
"Asi tomu budeme muset dát druhý pokus. Nechtěl bys..." Navrhuje mu odchod k sobě domů a tak trochu už sahá pro telefon, aby objednal taxi.
Inoran
"Hm. Nejsem si úplně jistý, jestli bych se svého pravého já, neměl začít bát." Zavtipkuje trochu a přivře spokojeně víčka pod letmým dotekem. Najednou je kolem nich příliš hluku a on by si nejradši užil chvilky s ním někde v soukromí. Měl by se začít stydět za podobné myšlenky, ale nějak se k tomu nemá.
"Myslím, že se budu tvářit, že tam potřebuju odvést osobně." Usměje se na něj upřímně a vlastně i trochu nevině. Sám tu koupelnu hledat nebude, jen aby se nepřipravil o tuhle možnost. Jen si to zkusí představit a cítí se jako v pubertě, protože se začíná probouzet i jeho tělo. Ještě chvíli a bude mít opravdový problém se ovládnout. +Copak to se mou provádíš?+ Zeptá se Yoshiho pobaveně v duchu a nejspíš dojde i na to, aby to vyslovil nahlas. Několikrát ho ještě pohladí po tváři, když se po polibku o něco udýchaněji odtáhne a sleduje ten pohyb očima. Je to pro něj fascinující vidět, že se ho dotýkat může. Chtěl to tolik už v kavárně a tady to může bez problémů realizovat. Už teď si je jistý, že s tím nebude chtít nějakou dobu přestávat. Usměje se po jeho slovech a v očích se mu roztouženě blýskne. Možná by ho měl přemlouvat, aby tu ještě chvíli zůstali ale k čemu? Stejně ani jeden nevnímá atmosféru kolem ani procházející lidi. Přece zítra neodjíždí, můžou sem zajít kdykoliv. Možná tak za patnáct let, až budou schopní vedle sebe chvíli sedět v klidu. Nějak tuší, že ani to možná stačit nebude. Asi je dokonale poblázněný, jen si prostě lepší pocit představit nedokáže. Aki má zase chuť žít, opravdu mu to věří, viděl mu to na očích. On se konečně zbavil místa, které z něj vysávalo život a pocit méněcennosti z vyhazovu jej nedostihl ani na chvíli. Podvědomě cítí, že práce ve škole je něčím, co ho bude naplňovat mnohem víc, i kdyby jen jezdil pro zásoby.
"Takových večerů ještě může být. Večeře, kino, club...Cokoliv budeš chtít." Slíbí mu bez váhání s dalším upřímným úsměvem.
"Společné snídaně." Dodá ještě a znovu se naklání k jeho tváři, aniž by si to uvědomil. Yoshi je jako magnet, který ho k sobě přitahuje a určitě to není poprvé, co si to pomyslel.
"Spíš tak padesátý." Prozradí mu trochu víc, ze svého rozpoložení a zastaví jeho ruku, která sahá po telefonu.
"Tohle nech dneska na mě." Zastaví ho i slovy a sám sáhne po svém telefonu, aby jim to taxi objednal. Prostě se chce postarat, ale takový on je a už to nejspíš lepší nebude. Navíc, pozval ho on.
"Hai, budeme venku." Ukončí hovor a zase telefon schová.
"Bude tu za deset minut, byl kousek odtud." Oznámí mu, než Yoshimu vtiskne do ruky jeho pivo.
"To ještě stihneme dopít." Zazubí se spokojeně a znovu ho pozvedne.
"Skvělý club, jen by po mě nikdo recenzi neměl chtít. Popsal bych spíš tebe a to do nejmenšího detailu." Mrkne na něj hravě a dlouze se napije. Pak už se začne pomalu zvedat a pomůže na nohy i Yoshimu. Skrze club si ho vede s rukou kolem jeho ramen a podvědomě ho brání vlastním tělem před procházejícími, aby do něj nikdo nevrazil. Sám si občas neodpustí naklonit se k němu blíž a nakonec neodolá ani polibku do vlasů.
"Koukají na tebe, asi začnu žárlit." Skoro hrdě pozvedne bradu jako už dlouho ne a už vůbec nemá v plánu jej pouštět. Před clubem mají ještě chvilku. Sáhne automaticky po cigaretách a zatváří se omluvně.
"Gomen, musím se nějak zaměstnat, abych to vydržel." Pokračuje v menším flitru a ano, teď už nejde úplně o závislost.
Yoshiki
Ruku s telefonem zase skloní a potěšeně sleduje, jak to zařizuje Inoran osobně. Yoshiki si vždycky musel všechno obstarat sám. Na něm všechno stálo i padalo, on byl ten, kdo o všem rozhodoval a všemu velel, ale uvnitř sebe měl tajné místo, které tohle všechno v soukromí občas rádo přenechalo někomu jinému. To proto to pro něj se ženami bylo vždycky tak složité. Měl je obdivovat na místo, aby ony obdivovaly jeho. S Inoranem se mu líbí. Všechno se dokonale vyrovnává a on může přirozeně používat obě dvě svá já. Převezme si svoje pivo, aby ho mohl dopít.
"Vážně? A co přesně bys popisoval?" Zajímá ho, jak by o něm Inoran mluvil, zatímco si od něj nechává pomoct na nohy. Prochází clubem, nechává se jím střežit jako by mu to tady snad patřilo a hřeje se v jeho lichotkách o tom, že po něm koukají i ostatní. Nebyl si jistý, jestli je to obdiv nebo spíš něco jiného, vlastně si přes ten alkohol nebyl ani jistý, jestli se vážně někdo dívá, ale rád si to nechá namluvit. Před clubem ještě musí na chvíli počkat na taxi a on přikývne, když si chce Ino zapálit. Sám si ale nedá. V podstatě už nekouří a velkou vinu na tom má taky jeho astma, ale obecně tohle pro něj byl spíš zlozvyk z mládí, který se mu dařilo eliminovat. Přešlapuje na místě, namotává si pramen vlasů na prst a po očku sleduje, jak mu ta frajerská uvolněnost hrozně sluší. Dělalo to z něj vážně sexy chlapa. Nakonec auto dorazí a oni nastoupí. Zamíří s nimi trochu mimo centrum, po užší silnici směrem do hor. Štíty čněly nad celým městem opravdu vysoko a v zimě tu byla ta pravá zasněžená atmosféra.
"Není to moc velký dům." Omlouvá se předem, když ho přepadne starost z toho, jak se tam bude Inoranovi líbit a jestli někde nemá moc neuklizeno. Je na něm vidět, že je trochu nervózní. Přece jenom žije roky sám a žádná ženská ručka tam nevládne. Nejednou zase tak daleko, jak by se mohlo zdát. Hory tu byly dost nebezpečné a Yoshiki nikdy nechtěl žít někde na samotě. Přesto je tu podobných domů celkem málo a sousedé nejsou vysloveně přes plot. Taxi zastaví před malou vilkou se slušnou zahradou v moderním provedení. Je z větší části v horském stylu a ve dřevě, ale je tu i dost skla a moderních prvků. Yoshiki vystoupí a proveden ho brankou za kamennou zídku, směrem ke dveřím, kde vytáhne klíče a odemkne.
"Je to vlastně jen jedna větší obytná místnost, koupelna a hodně malá ložnice..." Říká mu, než dveře otevře, vpustí ho do prostoru a nahmatá vypínač, aby rozsvítil. Okamžitě na něj upře oči plné otázek, co on na to. Je tu i malý krb a polínka, velmi moderní kuchyně i sedačka a prosklené stěny mají výhled směrem k zahradě a do lesů.
Žádné komentáře:
Okomentovat