Yoshiki x Inoran - Nebojíš se takového přípitku? - část 1.

 (Červený drak)

Inoran

Uplynulo něco málo přes týden, co spolu všichni tři jedli v nemocnici. Ino nakonec vytáhl poslední úspory a koupil Akimu nový telefon, aby mohl být s Aoim ve spojení. Byl za ním sice několikrát, ale bylo mu jasné, že by bez toho ani jeden nepřežil a co víc, sledovat Akiho, jak jen září...Co by pro to neudělal. Schová mu ho, když se vrátí do školy, kde ho mít nesměl, ale na chvíli si ho aspoň užije. On sám trávil hodiny na drátě s Yoshikim, hlavně po večerech a společně ladili smlouvu a možnost, jak opustit své místo, co nejdříve a vyhnout se tak lhůtě, kterou kde kdo musel dodržet. Nakonec stačilo jen odmítnout část odstupného a bylo vyřešeno. Zrovna včera mu skončil poslední pracovní den v bývalé firmě. On však žádné volno nechtěl. Jediné, co si přál, bylo nastoupit, co nejdříve a dokázat sám sobě a hlavně Yoshimu, že to nebyl krok vedle. Nakonec ale podlehl nátlaku a nechal si víkend volný. Sám slyšel, jak se události na škole vyvinuly. Vyřešit Akiho psychologa, se nakonec jevilo, jako ten nejmenší problém a Hyde byl jen pro. On taky, aby něco odmítl. I s ním si Inoran padl do noty a po společném rozhovoru věděl, že pro Akiho je tou nejlepší volbou. Kde kdo by Hydovy názory odsoudil, jemu se však líbily a Akimu taky, jak si stačil všimnout. No možná to bylo spíš díky vidině toho, jak moc brzo bude moct zpátky a být poblíž Aoiho. A pak tu byl onen útěk. Ina děsila jen představa toho, jak dva kluci běhali po lescích. On by na to málo přísný, aby jim dokázal dát adekvátní trest, asi by jim jen domluvil. Ještě se toho bude muset tolik učit. A už s tím pomalu začíná. Zatím si podal přihlášku na dálkové studium. Jen základy, které by mu mohly v začátcích pomoct. O tom ale taky nikomu neřekl. Hide ani Miyavi nebyli poslání pryč ze školy. Nakonec se všechno napůl ututlalo a napůl vyřešilo omluvami a nápravnými opatřeními, společně s dvojnásobnou dávku Hydových sezení.  Samozřejmě oba vyfasovali tresty a podmínky, které jen mohli dostat a k tomu i starost o mladší studenty, pod dozorem. Jejich přípravu na hodiny, doučování a všelijakou jinou pomoct Jak Miy s radostí říkal, dělají jim blbečky na počkání. Ale byl rád, že tady mohli zůstat. Dost ho vyléčila představa, že Hideho odvezou někam pryč. Na oko se tvářil jako hodný kluk, ale veškeré vtípky šly na jeho triko. Tak, aby se na ně nepřišlo a Hide...ten jich měl taky dost v zásobě. Jediné, co začal brát opravdu vážně, bylo pití. Všechny své zásoby nenápadně zničil hned, jak byla příležitost a Hidemu řekl, že mu na ně po útěku přišli. Zničil by jakoukoliv možnost, aby měl Hide problémy a tohle jimi dost smrdělo. Aki měl do školy dorazit večer, aby vzbudil, co nejméně rozruchu. U vchodu si ho přebral Hyde a zavedl do jeho pokoje, kde už byla tma. Ale nepovedlo se, jen ho Miy spatřil, probral celou školu hlasitým výkřikem. 

"Kuřeee, je zpátky." A začal ten pravý večírek.

Inoran se mezitím usadil do auta a zamířil domů. Potřeboval si sbalit věci a připravit se na pondělí, kdy měl oficiálně nastoupit. Měl hotovo za pár minut a pak se jen usadil do křesla a sáhl po telefonu. Chvíli přemýšlí, co za zprávu napsat, než se do toho pustí.

Dobrý večer, pane řediteli. Co tak nechat práce a sejít se ve městě? Přece jen bych rád probral podmínky smlouvy. V deset u Červeného draka? 

Dopíše a začne se chystat. Jeho šatník je vážně v žalostném stavu, ale podaří se mu vykřesat černé upnuté triko, které není vybledlé časem a k tomu přesně padnoucí jeany. V rohu skříně najde i klobouk, který už na sobě neměl sto let, kdysi byl jeho oblíbený. Zhodnotí svůj vzhled v zrcadle, než vyběhne na zastávku a sedne na autobus. Auto rozhodně nechá doma, na suchu sedět nehodlá. Je na místě s předstihem a ještě si dopřeje cigaretu venku, než půjde dovnitř.

Yoshiki

Všechno se potvrdilo. Když si večer volal s Inoranem, dozvěděl se, že Aoi a Aki jsou v tom až po uši a že Aoi Akiho samozřejmě zázračně vyléčil během chvíle. Neměl by dovolit, aby Aoi dál pracoval ve škole, ale o život toho chlapce šlo mnohem víc, takže se dál tvářil jako že o ničem neví a Aoiho na chodbě zdravil jako by ho ani býval nikam neposlal. Vnímal jeho zaskočené pohledy, ale když Yoshiki nechtěl, neviděl do něj nikdo. Celý den pak trávil tím, že konečně zpovídal svoje podřízené, jak to bylo oné osudné noci a nakonec měl u sebe i Hideho a Miyaviho. A taky jejich rodiny. A stůl plný posudků, nařízení a doporučení, jak se k dané situaci postavit. Neexistovala šance, jak zařídit, aby se věc ututlala, ale společně s Tetsuyou si ji hodně upravili a nařídili oběma chlapcům lhát společně s nimi. Nikdy se do žádného lesa nedostali. Pouze v noci vyběhli na parkoviště, tak jak studenti viděli z oken. Bylo to proto, že se jim podařilo získat čipovou kartu. Chtěli si tam schovat cigarety. Nic víc. Žádný útěk. Učitelé si jich všimli, báli se, že k útěku došlo a proto byla brána otevřená. Pokud někdo ze studentů tvrdil, že to nebyla pravda a viděl něco jiného, Yoshiki si stál na svém, že se asi přehlédl. A to tak tvrdošíjně, že si k němu nikdo už víc nedovolil. Byl to tenký led, ale kdy se na něm nepohyboval? Chtěl je zachránit, tak jako kdysi Tetsuyu. A pokud on věřil, že je to možné? Hide se tak vyhnul vězení a k jeho překvapení kluci od následujícího dne skutečně sekali latinu. I se všemi tresty, podmínkami, omezeními a nadřízeními. Nikdy nesměli promluvit, ani před přáteli ne a on věřil, že tuhle důvěru nebudou chtít zklamat. Aki se vrátil v pořádku do skupiny a byl vítán tak jako nikdy žádné šikanované dítě ne. Z někoho, kdo ve skupině neměl své místo byl najednou někdo, koho všichni milovali. Ruki se taky dost změnil, byl mírnější, míň nadával, poslouchal Reitu jako pejsek a Die? Ten se zase rozpovídal, konečně se na svět trochu usmíval a ovlivňoval tím spoustu dalších dětí ve skupině. Tak se mu ten problém snad podařilo zažehnat. Hydovi vyčinil, že stačí jediný poslední přešlap a skupina neujde rozpuštění, ale místo, aby se Hyde lekl, mu skočil kolem krku. Yoshiki se u toho málem pobrindal svou kávou, ale zbytek dne se usmíval jako sluníčko i on. Měl k tomu všechny tyto důvody. I když museli nakonec změnu zabezpečení dotáhnout do konce a škola přišla o hodně peněz a taky se dočkal velké pozornosti rodičů i některých osob zvenčí, nedokázalo to zničit jeho optimismus z nového vztahu. Už tomu tak v duchu říkal a odmítal si připustit, že by to mohlo být jinak. A navíc – Sugizo to místo nejspíš vezme! Den byl prostě skvělý a jakmile mu napsal Inoran a navrhl večerní schůzku, hodně se činil, aby si ten čas udělal a slíbil mu, že přijde. Červený Drak byl známý rockový club, trochu underground a byl situovaný do bývalého válečného bunkru. Chodila tam taková směska existencí, že tam nebudou divní ani ve svém věku, ale kdokoliv tam byl spatřen, byl automaticky považován za nekalý živel. Yoshikiho to pobavilo, vzhledem k jejich poslední konverzaci v kavárně. Trochu si připomenout mladá, rebelská léta… pan ředitel zrovna této školy! Vtipné. I on si dal se svým vzhledem záležet, světlé mikádo trochu navlnil, nalíčil vlastní tvář makeupem i stíny a taky rudou rtěnkou, natáhl kožené kalhoty a rudé sako pod zadek a pod ním měl oblečené jen síťované tričko. Množství doplňků je samozřejmost. Přesně takhle se dopraví autem na hlídané parkoviště a odtud dojde ke clubu pěšky. Pro auto se nejspíš staví zítra, ale v tomhle outfitu nechtěl, aby si ho někdo příliš všiml. Nejprve ho zezadu nepozná, ale jakmile ho trochu obejde a spatří jeho profil, dotkne se jeho ramene.

"Ahoj, nečekáš dlouho?" Zazubí se a je najednou celý nervózní z toho, co na jeho vzhled řekne teď. Je to tolik jiné, než jak se dosud viděli.

Inoran

Cigareta mu kvalitně ukrátí chvíli. Začíná být nervózní, protože sám si není jistý, jak by se  tento večer měl vlastně vyvinout. Už to pozvání do clubu bylo něco, s čím by normálně nepřišel, ale po té debatě v kavárně prostě nemohl jinak. Tak nějak je přesvědčený o tom, že to oběma prospěje. Hlavně je to club, tam je víc povoleno, než zakázáno. Za jeho mladých let to tak bylo a on pochybuje, že se to změnilo, spíš to bude jen horší. Udělá krok stranou, aby típnul cigaretu do přistaveného popelníku a  srovná kožený náramek na pravém zápěstí. Jakmile se ohlédne, konečně spatří Yoshiho v celé kráse. No, rozhodně mu klesne brada, protože podobné vzezření, by si ani ve snu nepředstavil a co víc, neskutečně mu to sluší. Vlastně převrací jeho názory od první chvíle. Sám si teď připadá, že si se svým oblečením dal málo záležet.

"Páni." Vyjde z jeho rtů jako první, než se zmůže na přání dobrého večera. Stokrát si v hlavě převracel, jak ho přivítá a všechny myšlenky se mu rozplynou, najednou je všechno hrozně málo.

"Úplně jsi mi vyrazil dech, moc ti to sluší." Složí mu kompliment bez dalšího váhání a přiblíží se ještě o krok.

"Ne, ne před chvíli jsem dorazil, jen jsem si stihl zapálit, takže jdeš akorát." Usměje se na něj upřímně. Všechny pochybnosti, které měl po rozhovoru s Akim a Aoim se vypaří.

"Kde jste nechal pana ředitele?" Zeptá se ho s nádechem pobavení a pozvedne dlaň, aby ho klouby pohladil po tváři. Kolem nich projde několik lidí¨, ale nikdo jim nevěnuje přílišnou pozornost.

"Hm, začínám se trochu bát, že na sebe strhneš všechnu pozornost a na mě už čas mít nebudeš." Dodá ještě, než se krátce nakloní a prostě jej krátce políbí. Nedokázal tomu odolat, v jeho přítomnosti hranice prostě přestávají existovat.

"Tohle ahoj se mi líbilo trochu víc." Znovu se pousměje, než k němu netáhne dlaň a počká, jestli ji přijme. Pak se společně s ním vydá do nitra clubu, kde už to žije. Hrají něco mnohem tvrdšího, než na co byl zvyklý z mládí, ale nezní to vůbec špatně.

"Co si dáš?" Nabídne mu obstarání pití, ale je tu takový hluk, že ho asi neuslyší. Prostě k němu přistoupí blíž s dlaní položenu na jeho boku a trochu ho natiskne k sobě, když ho paží obejme. Nakloní se k oušku a jeho tělem už projíždí příjemné brnění. Toho snad nebude mít nikdy dost.

"Copak to bude dobrého?" Zopakuje svou otázku a jemně se otře tváří o tu jeho, když se oddálí. Nejradši by ho nepouštěl, ale asi bude muset. Už jen ten parfém ho dostává do kolen.

"Jak v jednom kroku zařídit, abych přestal myslet na cokoliv jiného..." Nedořekne svou větu. Dost pomalu a okázale si prohlédne celou jeho postavu.

"Páni podruhé." Zopakuje a zavrtí sám nad sebou hlavou.

"Už mě napadají jen samé hříšné myšlenky a tentokrát v tom čokoládové cappucino a zákusky nemají vůbec žádné místo. Tohle bude minimálně na panáka." Vybere si sám, jen to nebude přehánět, rád by byl úplně při smyslech a rozhodně se tu nechce motat po clubu. Asi bude jediný, ale to mu vůbec nevadí.

"Nemohl jsem se tě dočkat, víš." Znovu se nepřemůže a nakloní se blíž k němu, aby ho políbil na tvář. Ještě, že nejsou někde v nějaké vybrané společnosti, tohle by mu asi neprošlo a už zase se přistihne při myšlence, že vůbec netuší, jak se bude ovládat ve škole.

Yoshiki

Vidí ten pohled v jeho očích a společně s obdivným Páni ho to ujistí, že vypadá opravdu dobře. Nebyl si jistý, jak bude Inoran reagovat na nalíčenou mužskou tvář nebo tolik výrazné oblečení, ale když chtějí být dnes v noci těmi rebely, tak pořádně! 

"Díky." Zahihňá se skoro jako malá školačka a udělá u toho i takové to pokrčení v kolenou, zatímco dlaní nervózně svírá předloktí druhé ruky. Na otázku, kde nechal pana ředitele jenom pokrčí rameny, ale pořád se kření od ucha k uchu, v jeho očích tančí hvězdičky a vypadá jako by mu bylo tak o dvacet let míň. 

"Tobě to taky sluší." Řekne a myslí to upřímně. Mohlo se to zdát jako obyčejné oblečení, ale dokonale jim to rozdělilo role a vedle sebe se prostě doplňovali. A klobouky mu moc sluší. Nechá se jím pohladit po tváři a pak se trochu očima rozhlédne kolem sebe. 

"Myslím, že tady chodí hodně odvážnějších modelů." Řekne mu, i když nejspíš ví, jak to myslel. Je rád, že se mu tolik líbí, opravdu ze srdce ano. Klesne očima na jeho rty malý okamžik před tím, než se přiblíží a pak spojí a opětuje mu opatrný první polibek. Ve škole bude všechno jinak, trochu obráceně, ale pro dnešní večer hodlá být jeho křehkým doprovodem. 

"Mě taky." Broukne do jeho rtů a pro druhé políbení se nakloní spontánně blíž. Pak ho prostě vezme za ruku jako by spolu chodili a bylo jim osmnáct a vejde do nitra clubu, kde si to zvědavě prohlíží. 

"No páni. Doba dost pokročila." Nejspíš jsou tím zaskočení oba dva, ale vlastně se mu to dost líbí. 

"Zajímalo by mě, jak ti lidé vypadají na ulici, kdybys je potkal třeba při cestě do zaměstnání." Směje se a společně se protáhnou k baru. Přes hudbu ho vůbec neslyší, takže si poklepe na ucho a Ino se musí naklonit blíž. 

"Prostě pivo." Zasměje se. Tak jako za starých časů. A pokud do toho padnou panáky, bude asi uvolněnější, než by si na začátku pomyslel, ale no a co? Dneska se prostě nechce hlídat ani držet zpátky. V ničem. Jsou si dost blízko, když z jeho rtů dostane další kompliment a podívá se mu zblízka do očí. To skoro vyznělo jako by myslel na… ne on ví, že tím myslel jeho osobu, ale stejně to uvnitř něj zažehne plamen. Mírně pootevře rty, když se mu po výrazu tváře proběhne touha, ale možná je moc impulsivní a měl by trochu zabrzdit. Kousne se jemně do spodního rtu a rozpačitě si začne namotávat pramen vlasů na prst. 

"To jsme nejspíš dva." Prozradí mu, když Ino zmíní hříšné myšlenky, ale nejhorší na tom je, že on je měl už od chvíle, kdy si ho vzal v ředitelně do hlavy. Ino ani nevěděl, jak moc si přál, aby se věci vyvíjely přesně takto. Kdo ví, čeho by byl schopný, aby ho zaujal, kdyby se hned nechytil? Tou dobou už jsou u baru a Yoshiki se o desku opře dlaněmi, když nadšeně vyhlíží obsluhu. Na tváři znovu ucítí jeho rty a obrátí k němu oči. 

"Já tebe taky ne. Byl to skvělý nápad sem zajít." Budou tu trochu jiní, než normálně, odvázaní… Brzy dostanou pivo i panáky a Yoshiki vezme toho svého do prstů. Natočí se k němu čelem a opře loket o bar. 

"Tak na co? Na nás? Na… hm… na to, abys už nikdy nemyslel na nikoho jiného? Nebojíš se takového přípitku?" Láká ho, ale než Ino zareaguje, pošle si alkohol do úst a okamžitě je přitiskne na ty jeho, zatímco se k němu přitiskne i tělem a volnou dlaní si přitahuje jeho tvář za jeho týl blíž k sobě. Předá mu dávku alkoholu do jeho rtů a spojí to ve vášnivé políbení, až někdo okolo pískne. Tady je asi každému jedno, že ani jeden z nich není děvče.

Inoran

"Dobře, tak začneme pivem." Odkývá mu nadšeně a sám těká očima i po okolí. Jak Yoshi zmínil vizáž lidí v běžné odpoledne, hned si to představí. Několik z nich jako sám sebe, v trochu obnošeném saku, jak pospíchají do práce. Asi málokdo chodí takto oblékaný i normálně, no spíš nikdo.

"Myslím, že bych nikoho nepoznal." Broukne si spíš pro sebe s nádechem pobavení a sám se opře bokem o bar s trochu frajerským postojem, o kterém ani nevěděl, že umí. Cítí se tu skvěle a může za to hlavně Yoshi, který se jeho polibkům nebránil. To mu dodává víc odvahy a taky sebevědomí. Nenapadlo by ho, že by mohl být přitažlivým pro někoho jako je on, ještě s takovým postavením a pomalu přestává řešit jejich pohlaví. Rozhodně v dnešní večer. Nakloní se k obsluze a objedná jim dvě piva a k tomu panáka temné tekutiny.

"Budu doufat, že ti ty hříšné myšlenky ještě chvíli vydrží a jen tak nepřejdou." Club v něm probudí něco, co dlouho spalo a chce mu něžně provokovat. Jen zlehka podporovat atmosféru, kterou mezi sebou nastolili už v té kavárně. Protočí panáka mezi prsty, a snaží se pohlédnout skrze tekutinu na jeho dno, když přijde přípitek, který ho zaskočí a zároveň potěší. Už si může být jistý, že to nebude jen chvilkové. Možná by se k něčemu podobnému dokázal uchýlit, ale podvědomě ví, že by ho to později dost mrzelo. On na tohle nikdy nebyl. Zvedá obočí o kousek výš a rád by mu odpověděl. Nedostane ale vůbec prostor a už cítí jeho měkké rty na těch svých. Pár okamžik zůstane jen zaskočeně stát s rukou svírající panáka několik centimetrů nad deskou. Vychutná si jak panáka, tak polibek, který v něm rozproudí krev mnohem lépe, než kdejaký alkohol a on snad poprvé v životě má myšlenky na to, že by si někoho přivezl domů první večer. A ideálně hned.+Kruci, tohle je síla.+ Proběhne mu hlavou, ale trvá to sotva dvě sekundy, než odloží panáka, protáhne paži kolem jeho pasu a aniž by polibek přesušil, posune ho trochu vedle sebe tak, aby ho uvěznil mezi svým tělem a barem. Ani neví, jak se mu to stalo a přestal se úplně ovládat. Racionální myšlení vzdalo boj o to, aby se začal chovat tak, jak je zvyklý a jeho tělo a zbývající části duše křičí, že jestli toho nechá, něco se mu stane. Sevře o trochu víc jeho bok a sklouzne dlaní v jemné pohlazení až na stehno, které si taky neodpustí sevřít, než se trochu udýchaně odtáhne a podívá se mu zpříma do očí. Teď je to on, kdo sáhne po svém panáku a nepřestává se zlehka tisknout na jeho tělo.

"Asi začínáme být populární." Zareaguje na písknutí, které nepřeslechl.

"Na nás a na to, že už nikdy nebudu myslet na nikoho jiného. Máš to stejně?" Zeptá se jej, ale ani on na odpověď nepočká. Obrátí do sebe panáka a zopakuje jeho polibek se vším všudy. Podruhé už se mu znatelně prohloubí dech, když se oddálí, ale ještě toho nemá dost. Skloní se kousek, odrhne mu vlasy před rameno a skloní se k jeho šíji, aby ji několikrát políbil.

"Co kdybych dneska byl galantní a pak tě doprovodil domů. Chtěl jsem říct ke mně ale asi spíš do hotelu, můj dům bychom bez obtíží zbourali." Zavrní u do ouška, než se oddálí.

"Páni potřetí, právě jsem se zeptal, hned v první večer. Nestydíš se, mě takto svádět?" Pozvedne nepatrně obočí.

"Neposadíme se?" Zeptá se s hravým blýsknutím a kývne hlavou k sedačkám opodál a hlavně v přítmí. Ne, že by mu vadila pozornost a nechtěl by si užít vřavu v clubu ale...To soukromí je najednou mnohem lákavější.

"Ten club byl vážně skvělý nápad." Pochválí snad poprvé v životě sám sebe a je mu vidět na tváři, že tím spíš myslí to, co se mezi nimi právě děje. Ta odvázanost je tak osvobozující a začíná mít pocit, že ho jen tak něco nezastaví.

Yoshiki

Vnímá pod rukama Inoranovo několikavteřinové konsternování, než se pohne, aby mu polibek oplatil. On zase nečeká, že bude muset udělat úkrok stranou a skončí uvězněný mezi jeho tělem a barovou deskou, která ho teď příjemně tlačí do zad. Je to vzrušující, připadá si, jako by mu nebylo ani dvacet. Cítí se tak opravdu skvěle a Inoran je první osoba po letech, která je to schopná zařídit a před kterou se nestydí být sám sebou. Inoranova dlaň mu sjede po těle, nechává za sebou brnící a po dotecích toužící pokožku a celým tělem projede nová vlna vzrušení, když se dostane až na stehno. Trochu udýchaně se od něj odtáhne, ale v očích mu jiskří jasné zlobivé plamínky. 

"Vážně?" Zase se zahihňá tak, jak to umí jenom on a jednou dlaní si pohrává se svými vlasy. Vůbec to nezní jak by mělo. Místo obav, aby ho někdo nepoznal vypadá, že si všechnu tu pozornost náramně užívá. Nemyslí si, že by ho takto kdokoliv poznal, obzvlášť přes den a v obleku. Poslouchá jeho přípitek, opravdu moc mu chce odpovědět, ale nestihne to a nový polibek mu oplatí s ještě silnější vášní. Trochu tady překážejí a dělají divadlo a i když jsou tu lidé tolerantní, nejspíš by měli uhnout někam na stranu. Úsměv mu z tváře nezmizí, když poslouchá Inoranovo šeptání do ouška a u toho přikyvuje. Tak tedy k němu. Yoshikimu to nevadí, na své půdě se bude cítit dobře a klidně mu ukáže, kde bydlí. Hotel mu přišel příliš neosobní. Mírně se odtáhne a podívá se mu zblízka do očí. 

"Tvůj dům stojí na přelomu tektonických desek? Nebo máš v plánu se jednou z nich stát?" Teď, když už s tím začali, ho asi nic nepřinutí, aby přibrzdil. Musí se znovu rozesmát. 

"Nestydím. Nikdy jsem tím pocitem moc netrpěl." Přizná se mu pobaveně a přes jeho rameno se podívá někam ke stolkům v přítmí. Je jich tam několik volných a u mnoha z nich se děje mnoho nevázaných nepřístojností. Oni oba nemají daleko k tomu, aby k podobným taky sklouzli, ale když už sem přišli… 

"Ne." Řekne mu nakonec. 

"Právě proto, že ten club byl tak skvělý nápad." Řekne mu, popadne do ruky své pivo, volnou rukou ho chytí za tu jeho a vede ho za sebou rovnou na parket. Po cestě do sebe to pivo skoro celé obrátí a odloží ho na cizí stolek, okolo kterého zrovna jdou. Vtáhne Inorana do centra všeho dění na parketu a rovnou mu položí ruce kolem krku, když se k němu přitiskne v prvním zhoupnutí boků. Není to vysloveně ploužák, ale je to docela sexy písnička a on nemíní být daleko od něho.