(nákupní centrum)
Inoran
"Myslím, že mi to vadit přestává." Dostane se zase na povrch jeho upřímnost a sděluje mu, jaký vnitřní souboj, který byl vyhraný dost rychle, před chvílí vedl. Proč se tomu měl bránit? Proč si nedopřát něco, co chce a po čem touží? Aspoň na chvíli. Užívá si Senovy měkké rty podbarvené příchutí, kterou z hlavy nedostane. Vlastně ani nechce. Oplatí mu pohled do očí, když se oddálí a koutky už se mu zase zvedají. Nepřišel žádný z hororových scénářů a ani on příliš nevnímá servírku. Stejně se ale projeví jeho povaha a nakonec se na ni přece jen podívá, aby poděkoval mírnou úklonou. Sám si přitáhne svou kávu, kterou sevře mezi dlaněmi, ale ani ho nenapadne se o kousek posouvat. Je mu tady naprosto skvěle a užívá i každý, sebemenší dotek na Senově nožce. To mu ke štěstí stačí, není ten typ, který by sen na něj bezhlavě vrhal. Je spokojený, že ho neodhání a neklepe si na čelo.
"Uhm." Zarazí se, když zaslechne jeho hlas a krátce se zasměje s očima upřenýma do své kávy.
"Vzal jsem je tak trochu i sobě." Odtuší jako první, než se na něj koutkem oka podívá.
"Asi je to dobře, jen nám smysluplná konverzace bude váznout." Prohodí pobaveně, než se zakloní a zapře zády o opěrku. Už zase na něj kouká a to kafe bud mít nejspíš studené, nějak ho na něj přešla chuť.
"Nebudeš jíst?" Zeptá se ho, ale má co dělat, aby se nezasmál. V jeho očích je něco mnohem hravějšího. On by teď jíst nedokázal. Má z toho polibku příjemně sevřený žaludek a asi i ten nápoj bude příliš.
"Možná ti můžu trochu pomoct." Nadhodí první myšlenku, která mu vyvstane na mysl a sáhne po jeho vidličce, kterou jemně vymaní z jeho sevření. Zaboří jí do salátu a vytáhne kousek hrušky s karamelem.
"Hm, vypadá to lákavě." Prohodí Ino ale vůbec se nekouká na salát ale na něj. Jak kdyby nedokázal myslet na nic jiného.
"Vyzkoušíš to?" Zeptá se jej tiše. Potlačuje nutkání si druhou rukou pohrávat s jeho prameny a nakonec je to příliš velké pokušení, než aby to nezkusil.
"Povíš mi něco o sobě? Cokoliv ti jako první přijde na mysl?" Pobídne ho měkce a tiše a očima těká mezi jeho prameny a salátem, kde vyhlíží další soustíčko, které by mu mohl dát. Třeba ta chutně vypadající jahoda. No, jestli se vůbec trefí. Nakonec je dost možné, že toho skončí víc na stole, než u Seny v puse. A pak se bude do nekonečna omlouvat servírce, co tu natropil. Ale na to bude čas mnohem později.
Sena
"Takže sis nebyl jistý, když jsi mě sem bral a nikdy dřív jsi něco podobného nezkoušel?" Začne sbírat svou zvídavou odvahu. "Myslel jsem si, že hledáš cíleně." Prozradí mu zase část svých myšlenek, ve kterých je Inoran očividně o dost větší dravec. Očividně tu budou vedle sebe sedět potichu, ale to nakonec Senovi moc nevadí. Když mu Inoran připomene salát, skoro sebou trhne a hned sáhne po vidličce, ale nezůstane mu v rukou dlouho. Nechá si ji sebrat, když k němu stočí svoje oči a zadívá se do jeho tváře. Tuší, co by mohlo následovat a nesplete se. Kruci, jak se jí tak, aby to vypadalo sexy? Všechny rady světa, honem! Sena je přesvědčený o tom, že s otevřenou pusou a žvýkající bude vypadat příšerně úplně vždycky. Není od něho schopný odtrhnout oči, aby se podíval, co za sousto mu nabral. To až když Ino zmíní, že to vypadá lákavě. Tak moc ho vyvádí z míry na místo, aby to bylo obráceně. Sena vždycky dovedl lidi kolem sebe do rozpaků, tak co se to krucinál dneska děje? Přikývne, že to opravdu vyzkouší, přece si to objednal, ale proč to znělo tak, že Ino nemluvil o salátu? Možná mu tu omdlí a steče pod stůl. Přesto přijme nabízené sousto, obejme rty vidličku a na chvíli oči přikryje nalíčenými řasami. Stáhne tu hrušku dolů a co nejopatrněji ji polkne, aby nenarušil ten křehký okamžik. Skoro ani neví jak chutná. Možná jako Inoran. Chce o něm něco vědět? Trochu ho rozptyluje tím, jak si hraje s jeho pramínky, ale je to moc příjemné.
"Hm… chodím na univerzitu. Vážně. I s těmi vlasy. Jednou bych se chtěl věnovat podobným věcem jako když jsem tě dnes oblékal." Upřesní, proč trpí zrovna touto mánií. Třeba by mohl oblékat i někoho slavného? Vytvářet mu celý look? Ohoh, nějaké V-kei skupině!
"Co ještě… hmm… je mi osmnáct." Vypálí na něj z ničeho nic, aby tady bylo jasno a karty na stole. Není si jistý, že Inorana napadlo, že není plnoletý. Mohlo by mu z toho koukat hodně problémů, kdyby si Sena později usmyslel, že šlo třeba o zneužití a on mu tím chce ukázat, že není taková krysa. Nejspíš kvůli všem těm dárkům a kvůli tomu, jak krásně mu s ním dnes je. Trochu zvážní a dlouze se mu podívá do očí.
"Teď mě posadíš do toho taxíku, že jo?" Řekne, když pokývá chápavě hlavou. V tuto chvíli je zcela přesvědčený o tom, že páteční večeře se konat nebude. Byl pro něj mladičký až moc. Skloní oči, ve kterých se odrazí jisté zklamání a natáhne ruku po své kávě, aby ji nakonec nepil studenou. Je opravdu skvělá, jenže mu celá nějak zhořkla. Kdyby to neřekl… +Je mi jenom osmnáct, teď jsem vylezl ze střední, mám partu praštěných kamarádů a celé dny děláme jenom pitomosti. Mám chodit na brigádu, ale moc se mi nechce a využívám toho, že mi máma stejně na všechno dá, když zabrečím. Typický ukázkový příklad někoho, koho tahle společnost odmítá. Tady všichni tvrdě dřou, ne?+ Doplní si v duchu několik svých špatných vlastností a u toho si zahrne pramen vlasů za ucho. Už se dívá někam jinam.
Inoran
Upře oči na Senovy rty, když přijmou nabízené sousto a je si jistý, že je to další věc, kterou by rád viděl klidně stokrát. Má pocit, že nikdy neviděl někoho tak okouzlujícího ve všem, co dělá. Málem by tím, že myslí jen na podobné věci, tu vidličku upustil. Naštěstí se nic takového nestane. Na chvíli jí dá stranou, když se mu Sena rozhodne prozradit něco o sobě. Tolik se těší, co se dozví, že snad ani nemrká. Všechno si pečlivě ukládá do hlavy a jakmile padne jeho věk, ozvou se v ní varovné vykřičníky. Tohle už je opravdu propastný rozdíl, ale spíš ho trochu vyděsí fakt, že není plnoletý. Mohlo by to skončit opravdu příšerně pro oba dva a to nebere v potaz pohlaví. Může přijít o všechno, o svou práci, reputaci a skončit na ulici s takovým posudkem, že na ní ani kousek verše nezarecituje. Prohání se mu hlavou podobné úvahy. Musí to na něm být hodně vidět, že jej to zaskočilo, asi i to jak moc přemýšlí a dává si všechny informace dohromady."Vypadáš straší." Vypadne z něj jako první úplně pitomě, ale je to jen obrana, aby získal mnohem víc času. Jak kdyby mu bylo něco platné, že si to víc promyslí. Všechno mu napovídá, že se s ním nesmí podruhé vidět, jen...Prostě to tak nechce. Asi shoří v pekle jen kvůli tomu, na co právě myslí. Jeho otázka ho však dokonale zasáhne. Nakrčí obočí a je to i on, kdo odvrátí pohled. Pak se podívá zpátky a Senův smutný výraz v něm rozežene všemožné pochybnosti. Proč hned myslet na to nejhorší? Proč jednou opravdu neudělat to, co sám chce?
"Ano, nakonec tě do toho taxíku posadím." Prohodí jako první a jsou to poslední sekundy do vlastní popravy.
"Hm, přednáším a věnuji se už dlouho Japonštině se zaměřením na literaturu." Začne mu povídat sám o sobě, aniž by blíž osvětlil, jak to s tím taxíkem myslel.
"Do dneška jsem byl přesvědčený, že věci, které se nemění a zapadají do denního stereotypu, jsou nejlepší a pro mě nejvhodnější, že tak prostě žít chci." Pokračuje dál a sáhne po své kávě. Šálek ale jen protočí mezi prsty.
"Je mi pětatřicet a mám jen svůj byt, žádnou ženu ani rodinu." Pak šálek odloží a vezme do ruky i ten Senův, aby ho donutil jej položit. Položí konečky prstů na jeho vzdálenou tvář, aby ho donutil se na něj podívat.
"Sena-chan, upřímně." Začne pomalu, aniž by se mu přestal koukat do očí.
"Nevím, co se to děje a ani nevím, jak to nazvat." Mluví tiše, aby ho mohl slyšet jen on a u toho ho jemně hladí placem po bradě a sem tam zavadí i o ret. Trochu díky tomu pohybu ztrácí nit ale...To nějak zvládne, musí, má jednou možnost.
"Do toho taxíku tě chci posadit ale jen proto, aby se ti o cestě nic nestalo a asi nebudu spát, pokud nebudu vědět, že jsi dorazil v pořádku domů." Řekne mu, co si skutečně myslí. Teď stranou společnost a pohled na něj.
"Neměl bych to říkat a neměl bych to dělat, vůbec se neznáme, ale já nechci, aby to u jednoho odpoledne skončilo, víš." Právě položil hlavu na špalek a dal Senovi do ruky sekeru. Co s ní udělá...Důsledky asi řádně promyslí ve chvíli, kdy ho přestane mít před očima.
"Nebudu ti lhát, tvůj věk je sice jen číslo, ale taky dost nízké. Jen se prostě nechci vzdát šance tě pořádně poznat. Okouzlil jsi mě, udělal jsi můj den něčím mnohem zářivějším a já se toho nechci vzdát. Kluci, holky v tvém věku ti toho můžou nabídnut mnohem víc a já moc času nemám, přesto doufám, že mi s tou večeří nedáš košem. Pořád moje nabídka platí." Dokončí svůj monolog a už zase je v zajetí pohledu na jeho rty. Jsou příliš blízko na to, aby jim odolat. Mírně se nakloní, aby jim byl ještě blíž.
"Možná jsem se zbláznil, možná bys mě měl poslat pryč a ano, bylo by to tak nejlepší. Ale mně se ta představ nelíbí, co tobě?" Zeptá se jen, ale na odpověď nepočká. Znovu ho políbí, ani tentokrát nikam nespěchá, prostě si Senovy rty pořádně vychutná, co když je to opravdu naposledy?
Sena
Pořád hledí před sebe a ucucává svou kávu, když mu Ino po nekonečných vteřinách ticha řekne, že vypadá starší. Trochu rozechvěle vydechne. Tak se to stane. Pojede domů. Jen ho asi chce nechat dojíst a dopít. Když si ale poslechne, že je učitel a ještě k tomu Japonštiny, obrátí k němu oči a nevěřícný pohled. Dokonale se v něm spletl a ještě horší je, že Japonštinu nikdy moc v oblibě neměl. "Tak odtud umíš všechny ty verše?" Kromě toho milovník stereotypu. Senovi před očima naskočí představa Inorana v houpacím křesle, s knihou na klíně a kakaem v ruce, na nose brýle, přes kolena kostkovanou deku… +Stejně je sexy… kruci, učitel?+ Prohlíží si ho celého od hlavy dolů a zase zpátky a snaží se to nějak pochopit. Kde vzal tolik peněz, to jsou učitelé tak dobře placení? Asi učí na vysoké? Nějaké lepší? Jenže pak mu řekne, kolik přesně mu je a Senovy rty dnes už poněkolikáté klesnou od sebe. Jasně, vlastně s něčím podobným počítal, ale stejně. +Není to poznat...+ Pochválí ho v duchu zaskočeně. Nechá si vzít z ruky kávu, když sleduje jeho dlaně a poslouchá o tom, že mu žádná manželka klacky pod nohy házet nebude. Nechá si k němu znovu otočit tvář a zadívá se mu upřeně do očí. Inoranův dotek je něžný a příliš nenasvědčuje tomu, že by mu ten taxík chtěl doopravdy volat. Sena snad začne poprvé v životě litovat, že není starší. A znovu ho překvapí. Sena nakloní hlavu mírně k rameni. Jak by mu mohlo za jediné odpoledne tolik záležet na jeho zdraví? Jeho hlava ještě pořád nechápe plný význam jeho slov a stejně mu to už zvedá koutky nahoru.
"Nechceš..." Zopakuje po něm tiše, zatímco skloní oči, ale hned je k němu zase zvedne. Tolik se navzájem okouzlili? +Vadí ti, že to není prachatý byznysmen, ale kultivovaný učitel? Ne, vůbec ne, kazit ho bude o to zábavnější.+ V očích mu trochu zaplane zlobivý plamínek nad tou myšlenkou. Začne si na prst namotávat pramen vlasů, když mu Ino dál říká, že je velmi mladý a co by rád. Jenže jemu už běží hlavou představy jeho dokonalého staršího milence a nic dalšího ho příliš nezajímá. Všechen strach z toho, že bude muset hned domů nebo z toho, co by mezi nimi být naopak mohlo, je najednou pryč. Jako by se mu Inoran otevřel, zpřístupnil a trochu víc zlidštil. Co by mu tak nabídli kluci a holky jeho věku? Stejné vzrušení? Parfémy a večeře? Zkušené, měkké polibky?
"Mě taky ne..." Vydechne jenom, než se jejich rty znovu spojí v novém polibku. Opatrně se při něm pootočí jeho směrem a jednou dlaní se zapírá o sedačku vedle svého stehna, zatímco druhou opatrně položí na jeho předloktí té ruky, kterou ho Ino drží za bradu. Je to poprvé, co se ho takto dotkne. Jemně ho sevře a odvážně, i když nijak průbojně mu vrací prolnutí rtů, zatímco ten jeho salát na stole tiše vadne.
Inoran
Odehraje se v něm něco nepopsatelného, když Sena prozradí, že se mu také nelíbí. Nic jiného si nepřál slyšet a už ví, že se tomu bránit prostě nechce. Stačilo mu jen jediné ujištění. Kdyby ho Sena odmítl, asi se stáhne do ústraní a opravdu se nechá odehnat. Takto ale není příliš nad čím přemýšlet. Mírně pozvedne koutky, i když si pořád užívá jeho rtů a jeho polibky jsou mnohem hlubší, než v prvním prolnutí. Senova dlaň jej hřeje na kůži a začínají mu vládnout představy, jaké by to bylo, kdyby se ho dotýkal mnohem víc. Sám druhou dlaň, která doteď spočívala na desce stolu, stáhne a nechá ji klesnout ke štíhlému boku naproti, který jemně sevře a zlehka si ho přitáhne ještě kousek blíž. Nutí se, aby se odtáhl a zblízka se mu podívá do očí. V těch jeho hřeje něžnost a touha se postarat, být tím jediným, kdo to dokáže. Takový byl vždycky a má pocit, že se Senou je to mnohem horší. Snad ho tím nevyděsí."Toho salátu je trochu škoda. Ale klidně ti koupím druhý." Vyjde z jeho rtů a nádechem pobavení, než se zase mírně nakloní a otře se o jeho rty. Snad s tím ani nedokáže přestat. Vyruší ho až odkašlání servírky, která jde právě kolem. Ta asi tolik pochopení nemá a jistě ho nebude mít ani jejich okolí, ale to je to poslední, co by teď chtěl řešit.
"Myslím, že příště budu mít to kafe osolené." Neodpustí si pobavenou poznámku, když se jeho oči stočí do těch Senových a znovu sáhne po vidličce.
"Dáš si ještě trochu?" Zeptá se jej a je jasné, že s ním už se nejspíš normálně nenají. Když starost, tak se vším všudy.
"Sena-chan, ne že bych tě chtěl kontrolovat, ale taky nechci, abys kvůli mně měl problémy." Krátce těkne očima ke svým hodinkám. Je mu jasné, že si nemůže přijít, kdy chce, tedy myslí si to. Většina to tak měla a nejspíš bude muset tu večeři naplánovat o chvilku dřív, než by to udělal běžně. Je vidět, že mu to nevadí spíš naopak.
"Možná bys mi mohl dát číslo a já ti pak velmi rád popřeju dobru noc." Bez čísla ho pravděpodobně nikam nepustí.
"Ještě mi musíš prozradit, kde tě mám v pátek vyzvednout a v kolik na mě budeš mít čas." Pozvedne mírně obočí a všichni kolem jsou zase zapomenuti. On sám si teď pohrává s pramenem jeho vlasů a sem tam jej pohladí po tváři. Tohle by taky mohl dělat donekonečna.
"A já budu doufat, že to bude co nejdřív a třeba vymyslím ještě něco navíc." +Klidně i program na celý víkend ale...moc brzo, Ino, moc brzo.+ Krotí své nadšení, ale má pocit, že mu Sena nutně musí vidět do hlavy. Možná se opravdu začne stydět i on. Přesune pozornost k tomu salátu a nabídne mu další sousto. Už to chtěl udělat před chvíli, ale úplně na to zapomněl.
"Jen začínám tušit, že nám ta večeře zabere hodiny." Uchechtne se hlavně sám sobě. Asi na něj začíná jít puberta, vlastně první. I jeho matka by řekla, že žádnou zatím neměl. No, kdyby ho teď viděla, nestačí se divit.
"Můžeme před tím klidně jít ještě nakupovat?" Testuje trochu jeho povahu, jestli je do podobných věcí opravdu tak zapálený. Navíc, myslel to vážně, když říkal, že se mu líbí ho sledovat.
"Nebo zajít na nějakou přehlídku, až bude příležitost?" Začíná se projevovat jeho, snesu ti modré z nebe, když budeš chtít. Asi by s ním dokázal dělat cokoliv a nebude se u toho tvářit jako manžel, kterého žena tahá na operu a on potají poslouchá metal. Možná tím opravdu vyváží svůj věk a problémy s tím spojené a že jich bude, to ví už teď.
Sena
Brzy pocítí Inovu dlaň na svém boku i jeho přiblížení a všechno už v něm zase hraje tichou rozechvělostí. Zatváří se na oko provinile, když se mírně odtáhne, ale v první chvíli se na salát vůbec nepodívá, jen na Inovy rty. Pak se však trošku narovná, i když má kolena pořád natočená jeho směrem. Najednou jako by se něco mezi nimi přeplo. Už nejsou dva cizí lidé, už jsou dva, co spolu něco mají a je to najednou mnohem důvěrnější prostředí. Sena se vždycky otrkával rychle. Znovu pocítí otření jeho rtů na svých a má trochu fascinované oči jenom pro něho. Té servírky a jejích projevů by si snad ani nevšiml, prostě ho nezajímá. "Tak to abychom pořád chodili někam jinam. Tokyo je dost velké na to, aby nám zkoušení všech jeho restaurací pár let zabralo." Řekne mu hravě. Co že to před tím Inoran říkal? Že má rád jistý stereotyp? To si ale vybral opravdu špatnou múzu. Čas trochu z něj smést všechen prach uplynulých desetiletí.
"Dám." Přikývne a ochotně otevře rty pro další sousto. Teď už se neobává toho, jak při tom bude vypadat, když si řekli všechny ty věci. Naopak, snaží se svými rty udělat to nejdokonalejší O, jakého je schopen a u toho se mu dívá přímo do očí. Doufá, že v něm evokuje všechny hříšné myšlenky, které jenom jeho hlava vymyslí. Hodlá mu teď trochu přitápět pod kotlem. Když mu však Inoran připomene kolik je hodin, sáhne do kabelky po svém telefonu a zkontroluje jeho displej. Schovává se v chlupatém bílém obalu, ze kterého visí přívěšek s kamínky. No a co! Inoran měl pravdu, měl by jet. Ale vůbec se mu nechce! Tolik ho to s ním baví… Našpulí rty, chvíli se pere se svou rebélií v hlavě a pak přikývne.
"Máš pravdu. Bylo by pitomé dostat zaracha hned ze začátku, že?" Nadhodí a nadiktuje mu svoje číslo. Samozřejmě si hned uloží i jeho a napíše si ho jako Pan Armani. Rád by si tam dal jeho fotku, ale má trochu strach, aby do toho máma nestrkala moc nos, kdyby zahlédla, že je to někdo starší. Bude si tam muset dát něco neurčitého.
"V pátek?" Zopakuje po něm, zatímco přemýšlí, jak to udělat. Neměl stálou brigádu, většinou si hledal něco, co souviselo s jeho vášní, třeba líčil lidi, co někam šli a tak podobně. Tohle si dovede zařídit, řekne mámě, že má něco podobného a škola byla jen do čtyř. Pak se musí připravit, hm… Doma o půlnoci, pokud nebude jako spát jinde, ale to mu nesvede nabídnout, moc se stydí. Nedovede si představit, že by se už v pátek stalo to, na co myslí celý den. Jako že… plánovaně…
"V pět to pohodlně stihnu." Řekne a nadiktuje i adresu, ale místo setkání si s ním domluví schválně o ulici bokem. Mají hodně zvědavých sousedů a jak by vysvětlil, do jakého auta to nasedal? Zasměje se jeho slovům a měkce mu zazáří v očích, když mu říká, jak dlouho budou večeřet. Nechává se klidně popotahovat za vlasy a zas a znovu otevírá ústa, dokud ten salát nesní. Při slovech nákupy mu hned zazáří oči. Neměl by se asi nechat takhle vydržovat, ale… když Ino rozdává? Je moc špatné brát?
"Tak dobře." Kývá rozverně nohou a v duchu si ukládá, že za to na něj musí být opravdu hodný. +Uděláš všechno, aby byl spokojený. Konec kostkovaným dekám a kakau!+ Oči se mu zaskočeně rozšíří při slově přehlídka a dychtivě přikývne.
"Tak jo, nikdy jsem na žádné nebyl." Je vidět, jakou mu tím nápadem udělal radost.
Inoran
"Hm, to by bylo." Odsouhlasí mu jako první na toho zaracha. Asi by ho hodně mrzelo, když by ho zrovna teď, když se tak hezky potkali, nemohl vidět. +Unesl bys ho? No, možná i ano.+ Pomyslí si pobaveně a dál se věnuje Senovu krmení. Občas se přistihne, že zůstane fascinovaně zírat na jeho rty a zapomíná, že chtěl něco říct."Hlavně teď, když mám pár nápadů, kam tě vzít." Prozradí mu, o čem celou tu dobu přemýšlí a už se nebojí říct své myšlenky nahlas. Padla poslední bariéra a on se za ní podíval hrozně rád. Senovo číslo si hned uloží, on sám si k němu připojí i fotku, kterou nenápadně pořídí. Chce, aby se tam tvářil přirozeně tak, jak ho vidí celou tu dobu a podaří se mu to.
"Skvěle to bude akorát, abychom stihli všechno." Teď má samozřejmě na mysli ty nákupy. Není ten typ, který by myslel hned na něco mnohem...intimnějšího. Chce si s ním užít každou chvilku a pokud se stane něco víc, bude to rozhodně příjemné a asi mu to zamotá hlavu, tím si je jistý.
"Jen mám obavy, že pátek je nějak moc daleko. Příště si rozmyslím, který den navrhuji." Dobírá si sám sebe. Pravdou ale je, že během týden tolik volna nemá. Ostatní dny kromě dneška a pátku má ještě večerní hodiny a kurzy pro veřejnost. Uloží si ještě adresu, i když si je jistý, že by ji nezapomněl a je nejvyšší čas, aby se zvedli. Zaplatí tedy a pomůže mu galantně vstát, než se společně s ním vydá centrem k jeho východu. Taxi volá až teď a doufá, že tím sobě dopřeje ještě pár okouzlujících chvilek v jeho společnosti. Cestou mu ještě ukazuje, kam by se mohli podívat a zahrnuje to i ono klenotnictví, které předtím nestihli. Možná mu tam koupí ještě něco, než odjede domů. Na rande se přece dárky nosí, i když možná spíš kytky? Nebo ne? Už ví, s kým se poradí a zavolá mu hned, jak dorazí domů. Kdo jiný by mu mohl poradit, než Uru. Byl sice o nějaký ten rok mladší ale vkus...ten by mu mohl jen závidět. Lepší nápad dostat nemohl. Jakmile se ocitnou venku, začne lovit ve svých taškách a nakonec vytáhne kabát, který mu Sena vybral jako poslední. Opatrně odtrhne cedulku a bez váhání mu jej přehodí přes ramena. Není zima, ale už je přece jen chladněji, navíc má skvělou možnost si ho za ramena přitáhnout blíž. Vtiskne mu letmé políbení na tvář.
"Už se nemůžu dočkat, až tě zase uvidím a to jsme se ještě ani nerozloučili." Sklouzne dlaněmi na jeho pas a pomalu si ho přitáhne k sobě.
"Dávej na sebe pozor." Prohodí tiše, než se mu v očích hravě blýskne.
"Hlavně na starší pány v kabátech od Armaniho." Rýpne si sám do sebe, než se mírně skloní, aby si mohl naposledy vychutnat jeho rty. Co naplat, taxík už je tady a on ho prostě musí pustit.
"Dobrou noc, Sena-chan." Popřeje mu ještě, než ho za ruku odvede k autu, otevře mu zadní dveře a nechá ho nastoupit.
"Odvezte ho, kam si bude přát." Sdělí řidiči a vtiskne mu patřičný obnos, který by mu stačil na projížďku po polovině Tokya.
"Sladké sny." Popřeje mu ještě s posledním pohledem do jeho očí a pak dveře opatrně zavře a ani mu nedojde, že mu ten kabát zůstal a s ním i velká část Inových myšlenek.
Žádné komentáře:
Okomentovat