Sena x Inoran - Líbil by se mi ten klobouk. - část 2.

(nákupní centrum)

Sena

Nechce mu říct kde nebo pro koho pracuje? Sena si nemyslí, že je to tak nudné, jak tvrdí, spíš si myslí, že prostě nechce cizímu klukovi hned říkat, kde dělá. Přece jenom už to bylo dost osobní a pokud tohle je flirt a náhodou by z něj něco koukalo, nejspíš by nestál o to, aby ho Sena kdekoliv hledal, nedej bože by ho tam viděli kolegové, nadřízení nebo třeba jeho manželka? Svého nového klobouku se vzdát nechce. Jen se zasměje a udělá krůček dozadu. On ví, že je, ale proto ho chce. Je to artefakt. Vzpomínka, kdyby se už nikdy neviděli. Bude nad ním pár dní vzdychat, dokud vůně parfému nezmizí a život pak nejspíš půjde dál. Těší mě, nic víc? Tohle si Sena přiřadí ke své předchozí myšlence. Nechce mu ani prozrazovat svoje jméno, ale jemu nevadí, že sám řekl svoje. On není žádná významná osoba, jejíž identita by musela zůstat přísně utajena. Bude mu říkat nějak jinak. Třeba pan Armani? Pobaveně se zasměje vlastním myšlenkám a už se rozhlíží, jestli tu od té značky něco nemají. To gesto s dlaní se mu hrozně líbí, je to tak elegantní. Opětuje mu úklonu, jen mnohem hravější. 

"Mě taky těší." Řekne mu. Šťastně se usměje, když se Inoranovi jeho výběr líbí a provází ho po cestě ke kabince jako by mu ten obchod patřil. Žádné prodavačky už k němu rozhodně nepustí. Jakmile ale dojde na ten vtip s pozváním k němu domů, Senu polije horko a doopravdy zčervená. A to se mu vůbec nestává často! To… tohle myslel vážně? Pan tajemný a takový krok? +Takže mu jde o... hm… o postel+ Snaží se v něm nějak zorientovat, ale moc to nejde. Ví toho příliš málo. Inoranovo vystupování je mu ale milé, líbí se mu. +Vlk taky sliboval...+ Směje se pobaveně v duchu. Než stačí nějak odpovědět, Inoran už je v kabince a on si sedne na pohovku u zrcadel. Prohlíží si s nohou přes nohu sám sebe v jeho klobouku a pobaveně se směje tomu jeho povídání si, které je zevnitř slyšet. Jak asi vypadá, když nemá věci? 

"To je dobře! Bylo by špatně, kdyby ses v tom necítil!" Zavolá za ním a překvapeně stočí oči na prodavačku, která mu nabízí šampaňské, jak je v takových obchodech zvykem. To asi proto, že pochopila, že z nich bude mít kšeft a ne malý. Jenom ta perla… Sáhne po něm dřív, než se ho někdo zeptá na občanku a požitkářsky v něm smočí rty. Tohle je skvělé, to by mohl dělat celé dny, kdyby na to měl rozpočet. Závidí lidem, co si to mohou dovolit. Ohlédne se za sebe, když se Inoran objeví před kabinkou a znovu mu klesnou rty od sebe. 

"No kruci..." Vypadne z něj upřímně a neubrání se, aby jeho modré oči skenovali podstavu před sebou nahoru a dolů a tak pořád dokola. Šaty dělají člověka a když je někdo vražedně sexy i bez nich, je to na oběšení se. 

"Um..." Skoro by to šampaňské vylil. Vstane a zvolna k němu dojde. Kývnutím hlavy připustí, že možná je, ale tolik mu to sluší. 

"Takhle ale bude jedno, co říkáš, všichni budou vnímat jenom to, jak dobře vypadáš." Pochválí ho, než se vyhoupne na špičky a volnou dlaní mu ty vlasy začne přerovnávat. Má u toho soustředěně pootevřené rty. Mile se usměje, když klesne zpět na chodidla, zase ho polije ta horkost a musí utéct, jak moc se začíná stydět. Je odvaha sama, ale jen dokud je dost daleko. 

"Je toho tady plno." Řekne mu, odloží skleničku a pak to začne. Za chvíli je poblíž kabinky celá hora oblečení. 

"Džíny, casual trička, sexy kostkovaná košile, kožená bunda! Ta nikdy nesmí chybět. Černá? Modrá? Černá, ten střih je sexy. Tady tenhle náramek a hodinky a… když košile, tak červená. Na..." Cpe mu ji do ruky. Na tohle snad nikomu nemůže stačit ani zlatá kreditka. 

"A vrcholný kousek dnešního odpoledne… tadáááá!" Nastaví před něj ramínko s nádherným černým kabátem právě od Armaniho. 

"Já zapomněl na boty!" Plácne se do čela. 

Inoran

Pomalu se podívá na Senu, jako by se bál, že přijde vlna kritiky. Ne, nebyl chodící sebevědomí, nikdy se podobnému chování nenaučil a šlo to vidět právě v těchto chvílích. Nepodceňoval se, ale taky nic nepřeháněl, vlastně byl dost skromný, když na věc přišlo. O tom svědčí i jeho malý byt, který nestojí tolik a navíc je trochu stranou centra a dál od školy. Nemusí být prostě nutně v centru dění a dost často si užívá klidu. Sena teď ale vypadá, že to má právě naopak. Už jen to jak sedí na pohovce a s tou sklenkou....sluší mu to, to by klidně přiznal i nahlas, kdyby ho nevykolejila jeho reakce, jakmile opustí kabinku. Až tolik dokázalo změnit oblečení? Trpělivě vyčkává, než vstane a přejde k němu, aniž by z něj spustil oči. Už zase se jemně usmívá a v duchu si gratuluje, že zatím neproběhl žádný trapas, který by měl na svědomí.

"Hm, děkuji, jsi laskavý." Vypadne z něj upřímně a věnuje mu mírnou úklonu hlavou.

"Jen by mě asi měli poslouchat, když budu přednášet." Zavtipkuje a sám sebe si v zrcadle prohlédne. Vypadá opravdu jinak, možná i o pár let mladší, ale to on nedokáže dost dobře posoudit. Ani si neuvědomí, že jeho dlaň si najde cestu až na Senův bok, když mu přerovnává vlasy a shlédne mu do tváře. Pozoruje každý jednotlivý detail, jemné rysy a chce se dotknout pramenů, na chvíli si jeden ukradnout, ale to už mu Sena uteče. Málem si zklamaně povzdechne, ale může se jen krátce zasmát, když ho vidí, jak bere obchod útokem. No, jeho peněženka asi zapláče, možná spíš jeho konto. Na tohle mu hotovost rozhodně stačit nebude. Nebrání se však, musel by mu zkazit radost a to se mu příčí. +Svůj šatník prostě daruješ, třeba někomu udělá radost.+ Nestačí Senovi ani v nejmenším, sotva si vyzkouší jednu věc, už má před kabinkou dvacet dalších. Většinu z nich si prostě vezme a vyzkouší až doma, možná za týden to opravdu stihne všechno.

"No páni. Jeden by neřekl, že je toho tu tolik, co by se mohlo hodit." Možná by měl začít brzdit, aby vůbec na zaplacení měl. +Letos žádná dovolená.+ Upozorní sám sebe v duchu a rozpačitě se poškrábe ve vlasech. Ten kabát si ovšem jeho pozornost získá a taky Sena, jehož zápal je nakažlivý.

"Musím říct, že jsem se dlouho při nakupování tak nebavil." Poděkuje mu v podstatě a už si obléká dlouhý kabát. Je skvělý, padne mu přesně a dodává mu mnohem elegantnější vzhled.

"Dej mi minutku." Poprosí ho, když ho opravdu za jeden z pramenů zlehka zatáhá a zmizí s pár kousky v kabince. Nakonec vyjde v jeanách, bílém triku a kožené bundě. Samozřejmě nesmí chybět náramek a hodinky, které mu vybral.

"Tak a můžeme jít dál." Kývne hlavou, než se společně s ním odebere k pokladně. Ta cena je monstrózní, ale je pravdou, že jeho kontu zase tolik neublíží. Když jeden moc neutrácí a neplatí drahý podnájem ani auto, může si jednou v životě dopřát podobný...No úlet, jinak se to nazvat nedá.

"Tak, teď jsi na řadě ty, Sena-chan." Broukne tiše, napůl ověšený taškami, když se k němu nakloní a pak mu nabídne rámě.

"Je čas na tvou odměnu a věř mi, že klobouk je žalostně málo." Odtuší s upřímným úsměvem, když ho vede kolem další obchodů. Zastaví se až v dalším patře a zůstanu stát uprostřed před výlohami. Je tu klenotnictví a několik dalších butiků, taky malá kavárna.

"Teď je to na tobě, kam půjdeme. Můžeš si vybrat cokoliv. Honorář za skvěle odvedenou práci." Vysvětlí mu svůj nápad.

"Zachránil jsi mi reputaci, nejspíš i život a taky odpoledne, které by bylo jinak nudné a plné utrpení." Pak ho ale něco napadne, mohl by..? Bude se mu to líbit nebo ho bude mít za blázna? Prostě to zkusí. Posune se za jeho záda a kývne hlavou k jednomu z obchodů.

"Potřebuju tě ještě chvíli pozorovat a pak možná změním i svou přednášku, víš....Jak jen to říct?" Odmlčí se na moment, než se krátce nadechne a ponoří se do slov, která hodlá vyslovit. 

"Jen díky tobě objeví se snad 

v mých básních něco, co mne přežije; 

vždyť o tobě i hlupák může psát, 

když světlo tvé mu inspirací je. 

Desátou múzou buď, jež vyváží 

těch dávných devět, uctívaných věrně, 

kdo se pak tebe vzývat odváží, 

tomu dej stvořit verše nesmrtelné." 

Zarecituje s lehkostí, než se mírně pousměje a užívá si vůně jeho vlasů.

"Přece mě nenecháš na pospas, hm?" Zeptá se jej, než vytáhne svou vlastní kreditku a pobaveně ji pozvedne, než přiblíží rty k jeho oušku.

"Kdo by odolal pohledu na tebe, když nakupuješ." 

Sena

"Je toho tady spousta a to jsme pořád jenom v jednom obchodě." Řekne mu s výrazem Nemám čas, ještě jsem nepřinesl všechno. Pravda je ale taková, že se v duchu opakovaně vrací k Inoranově dlani na vlastním boku. Udělal to spontánně, bylo to na něm vidět, ale jasně tím projevil jistou náklonnost. Ne, že by těch signálů už tak nebylo dost. Sena měl za sebou spoustu provokací – jenže to byl jenom flirt a většinou s vrstevníky. Před klukama se tvářil jako postelový král, jenže… Doopravdy žádnou neprošel. Ne se vším. Vlastně si myslel, že tuhle zkušenost má mezi nimi za sebou jenom Ricko. Tvářili se jako parta rebelů a zatím? +Jste si ani neštrejchli...+ Ušklíbne se sám nad sebou v duchu. Kdyby na něj měl sáhnout někdo tak zkušený jako je pan Armani, nejspíš by měl srdeční zástavu hned na místě. Zastaví se před ním až v okamžiku, kdy mu pomáhá do kabátu a klopí oči při tom komplimentu. Někomu připadají nákupy s ním zábavné? Nevídáno… Kluci většinou s křikem utíkali, jenom s tím začal. Občas s sebou vláčel Boogieho, ale to jen proto, že byl moc hodný, než aby mu řekl ne a Sena toho klidně zneužil. 

"Díky." Řekne najednou docela tiše a zvedne k němu oči, když ho Ino zatahá za pramínek. Pak ale osamí a honem si doběhne dopít tu skleničku. Nic jim tady rozhodně nenechá! Když se Inoran vrátí, košile jsou ty tam a před ním stojí neskutečný frajer v rebelské bundě, který ho znovu přinutí zírat s pusou mírně pootevřenou. +No pane Armani…?+ Poslepu odkládá sklenku, která stojí tak moc na kraji stolku, že málem přepadne a rozbije se. 

"Sluší ti to. Jdeš na rande?" Koutky se mu zlobivě zvednou, ale býval by se snad i začervenal z toho, jak to znělo, nebýt Inoranovy věty, že jdou dál. Oni oba? Doprovodí ho ke kase, chvíli zírá na tu astronomickou částku, kterou tam Inoran bez váhání platí a pak k němu zvedne pohled s otázkou vepsanou v očích. Snad si pan Armani nemyslí, že má Sena na něco podobného? Možná to se svým chováním trochu přehnal, ale copak nevidí, že to oblečení není značkové? Přesto přijme nabízené rámě a trochu konsternovaně s ním míjí další a další výlohy. Nemůže uvěřit už jenom tomu, že s ním někam jde a dýchá vůni jeho parfému. Vždyť nic neudělal, jen nosil oblečení do kabinky. +Jde o tu postel, určitě jo! Dneska? Udělal bys to?+ Ptá se sám sebe. Kruci…! V novém patře se rozhlíží kolem sebe, jeho oči přitahují především ty šperky, ale netroufá si na nic z toho ukázat. Jen se usmívá jeho řečičkám o tom, před čím vším ho zachránil. Jeden cizí, trochu drzý kluk? V okamžiku, kdy se mu Inoran začne posouvat za záda už si připadá jako v nějakém snu. Brní ho z něj celé tělo, kradmo se dívá po všech lidech, kteří je míjejí, někteří se dívají. Potřebuje se na něj dívat? Polévá ho nové a nové horko a ano, taky vzrušení z té chvíle. A pak… on mu tu doopravdy recituje báseň? Nikdy nic podobného nezažil, ani neslyšel o nikom, kdo by zažil. Hledí před sebe naprosto vyvedený z míry a má strach, že se snad zamiluje. Nemá ani ponětí, jestli to složil sám nebo je to nějaké slavné dílo, je mu to jedno. Zní to úžasně. On a múza…? Před očima se mu mihne jeho kreditní karta, na oušku cítí jeho dech a jestli se teď probudí, vážně zdemoluje svůj pokoj vzteky. Rozechvěle se ohlédne přes svoje rameno, když k němu zvedne pátravý pohled. 

"Ale pane Armani..." Splyne mu ze rtů do ztracena přezdívka, kterou mu v duchu dal. To nejde? To nemůžu? Bojím se, co budete chtít pak? Copak mu může něco z toho říct? Co by mohl chtít a nebylo toho moc? 

"Ještě nemáš parfém… tenhle je hezký, ale nehodí se ti k bundě." Vypadne z něj. Třeba si tam vybere gumičku do vlasů nebo tak něco… 

"Dal bych si kokosové latté..." Je z něj úplně mimo a asi je to dost vidět. 

Inoran

Pozoruje částečně Senův profil a přemýšlí, jestli to opravdu nebylo příliš. Vzdal recitování básní na střední škole, kdy mu to jedna holka omlátila o hlavu, do té doby to nezkoušel, ale dnes měl neskutečné nutkání na tom něco změnit. Jak kdyby ho jeho společnost k tomu přímo vybízela. Nestačí se zamýšlet nad tím, proč to tak je, jen po jednotlivých kousíčcích pokračuje v objevování linii tváře, které ještě nestačil zachytit. Je kouzelný, když se tak zapálil do hledání kousků pro něj a ještě mnohem kouzelnější, když ho dokáže vyvést z míry. Doteď si nevěřil, že by mu stačilo k podobnému rozpoložení jen tohle, prostě popustit uzdu svému vlastnímu já. Ono je to zdá se dost. A odkdy chce vlastně okouzlit mladého kluka? To pohlaví mu tolik vrásky nedělá jako spíš jeho věk a že už jich pár má. Ne, pro něj většinou nebylo důležité číslo ale povaha a to, co mu dokáže jeho společnost ukázat. Sena jej zaujal na první pohled a hrozně moc si nechce odpouštět jeho blízkost. Už jen jak může momentálně stát a vdechovat jeho vůni. Opojné. Mohl by klidně sám začít skládat básně, stejně má pocit, že by nedokázal slovy vystihnout, jak se právě cítí, jak na něj celá jeho osoba působí. Najednou nemá potřebu bránit se tomu, co chce udělat a pohledy okolí už nevnímá vůbec. Když ho Sena osloví a ještě použije přezdívku, kterou nejspíš dostal, tiše se zasměje.

"Hmm. Nemám pocit, že bych si podobné jméno zasloužil. Představím si pod ním někoho mnohem víc okouzlujícího." Je vidět, že se mu to líbí. Jen kdyby slyšel své jméno jeho hlasem, asi by to bylo o hodně lepší. Pak krátce pozvedne obočí a ve tváři se mu objeví překvapení.

"Tak já potřebuju parfém?" Ozve se o chvíli ticha, když si konečně dostatečně užil Senovo rozpoložení. Pořád se usmívá, ale zatím neodstoupí. Následuje i káva, kterou by si dal a usmívá se o to víc, tohle přesně chtěl slyšet. Kdyby mu chtěl utíkat, už je nejspíš rychle pryč a neřekne mu, co za kávu by si dal. Něco se v jeho hlavě přehoupne trochu jiným směrem a ještě trochu se nakloní, když mu krátce položí dlaň na bok. Je to už podruhé, co to udělá a je to stejně hřejivé, jako poprvé.

"Mám takový menší návrh." Řekne nakonec a stočí tvář mírně stranou. Skoro zaboří svůj nos do růžových pramenů a neubrání se tomu, aby mírně přivřel oči. Proč si to pořádně neužít? Alespoň jedno odpoledne, jeden večer, než mu Sena popřeje dobrou noc a pojede domů. Samozřejmě, že mu objedná taxi. Pak může několik dní přemýšlet, jaké je to škoda, že už ho neuvidí a asi by za to měl být rád. Teď však nedokáže podobným způsobem přemýšlet, vlastně to nikdy moc neuměl. Hrozně se v něm pere přesvědčení s touhou udělat to tentokrát jinak.

"Půjdeme mi vybrat parfém, který se bude hodit a ty si vybereš jeden pro sebe." Nastíní mu svou vlastní myšlenku a pak pokračuje.

"Pak tě s radostí pozvu na to latté a budu doufat, že mi nedáš košem." Šeptá mu tiše a přistihne se, že tu dlaň z jeho boku pořád nesundal. A taky to zatím neudělá.

"Víš, asi by byla škoda, kdyby to oblečení přišlo nazmar." Odtuší jako první, než se trochu narovná a konečně pustí jeho bok.

"Jak jsi to říkal? Rande?" Dodá ještě neutrálně, ale v očích mu svítí, když jej pomalu obejde, zůstane stát před ním a shlíží do jeho tváře. Celou tu dobu si dodává odvahu a snaží sám sebe ujistit, že ho Sena neodmítne. Taky se přemlouvá k tomu, aby sebral dost odvahy. Podaří se a jeho dlaň vystoupá až k jemně řezané tváři a přejde konečky prstů po hraně spodní čelisti. Tam ale neskončí a pohlazením sklouzne přes rameno na paži a míří až k zápěstí. Nechce mu dávat možnost se rozhodnout, tolik si přeje, aby souhlasil. Jemně sevře jeho zápěstí a protáhne si ho přes předloktí, aby ho znovu mohl vést.

"Mimochodem, jsem Inoran." Prozradí mu své jméno.

"Přezdívka se mi líbí, ale v této situaci budu radši za své jméno." Krátce se na něj podívá a pomalu si směřuje k parfémům. Nesvírá ho nějak pevně, pořád mu dává možnost se vysmeknout. 

"Který by se ti líbil?" Ptá se ho a záměrně míří k těm, které by se hodily spíš k Senovi a ne k němu.

"Chtěl bych ti udělat radost, dovol mi to, prosím." Požádá jej měkce a volnou dlaní pohladí hřbet té Senovi. Opravdu se krotí, aby si ji nepřitáhl ke rtům a nevěnoval mu krátké políbení. To už by asi bylo příliš nebo ne? 

Sena

Trochu skepticky kmitne obočím a rozhlédne se kolem sebe. Někoho mnohem víc okouzlujícího? To myslí vážně? Sena by o sobě nikdy neřekl, že má špatný vkus, takže se pan Armani podceňuje nebo to je jenom slušnost? Copak nevidí, jak ty holky zakopávají, když je míjí? 

"Um..." Udělá a semkne rty. Co když to vyznělo jako že potřebuje parfém, protože mu třeba nevoní teď? Sena ze všech sil doufá, že to tak není a pozorně k němu natahuje uši, když se k němu už zase sklání. Tak návrh? +Teď přijde ta postel!+ Prostě se té představy není schopný zbavit. Nedovede si vysvětlit, proč by jinak došli až sem. Poslouchá jeho hlas těsně u svého ouška, vlasy se mu jemně zachvívají pod dotekem jeho nosu a povytáhne trochu obočí, když se doslechne, že by měl dostat dárek. Líbí se mu to. Proč ne, když pan Armani nabízí? Obrátí za ním tvář, musí se podívat trochu za sebe a nahoru a usměje se. 

"Rande." Přikývne na potvrzení svých předchozích slov. Když už mu to tak sluší, přece ho s tím nepošle domů? Už se nadechuje, aby mu řekl, že tedy půjdou, ale ten Inoranův dotek na jeho vlastní tváři ho dokonale uzemní. Hledí na něj rozšířenýma očima a magická chvilka se pořád protahuje. Po těle mu naskakuje husí kůže v návaznosti na klouzavý dotek po paži, až dokud se Senovy prsty jemně nesevřou kolem Inoranova předloktí. Znovu se usměje, když skloní hlavu. Teď už ani nemá smysl nic říkat, prostě po jeho boku vykročí k parfémům. 

"Inoran..." Zopakuje po něm a doslova si jeho jméno poválí na jazyku. Je nezvyklé. Není to jedno z těch, která běžně nosili jeho spolužáci. Když ho v parfumerii Inoran vyzve, aby si vybíral jako první, zamíří spíše do té dámské části. Vidí jeho trochu překvapený pohled, ale má tam vytipovaných pár kousků, které jsou sice pro ženy, ale s mužským podtextem nebo květinově svěží… ty má nejradši. Poukáže na flakónek od Gucciho, který si přeje už dlouho a pak po něm hned sáhne. Na testovací papírky se může vykašlat, rovnou s ním pokropí svoje zápěstí, otře je o tepny na hrdle a pak ruku natáhne směrem k jeho nosu, aby si taky přivoněl. 

"Hmm?" Pozvedne trochu bradu jako královna. 

"Myslím, že dneska už ti Armani zůstane. Mají krásné vůně, i když nejsou nejdražší." Zamýšlí se jako by cenovka byla přesnou mírou luxusu. Vezme ho spontánně za ruku a vede k vybraným parfémům. Chvíli poskakuje prstíky z jednoho na druhý, než sáhne po Pour Homme, otevře lahvičku a dá mu přivonět. Polil by ho s tím, ale příliš by se to bilo s vůní, kterou už má Inoran na sobě. Najde si i tu vůni, co zrovna nosí, postříká s ní testovací papírek a mimoděk si ho přiloží k nosu. Teprve pak k němu zvedne oči a hříšně se mu v nich blýskne. Sáhne po flakónku znovu a postříká s ním šátek, který má v tašce. 

"Normálně si říkám o trička z rande, ale musel bych tě svléknout. Tak si dám pod polštář alespoň tohle." Jeho flirtovací kuráž je zpět a úmyslně sklání tvář ke kabelce, zatímco celé jeho bytí očekává reakci.