Sena x Inoran - Líbil by se mi ten klobouk. - část 1.

(nákupní centrum)

Inoran

Inoran učil na této škole už pár let. Měl prostě štěstí a taky mu hrálo k dobru, že se dostal sem na praxi a pak už nebyl problém, aby nahradil učitele Japonštiny, který šel do důchodu. Sám vyrůstal nedaleko a byl z dobré rodiny, jen to pořádně nebylo znát. Nepotřeboval se tím chlubit, stejně jako svým platem. Hodně učitelů to tak dělalo, ale on si na to nikdy nepotrpěl. Dnešní hodina se opravdu povedla. Měl radost, když si studenti opravdu otevřeli knížku a přišli na přednášku s něčím novým. Jistě, měl dané osnovy a víceméně se jich držel, mnohem raději byl, když přišli s vlastní názorem, i kdyby se to úplně netýkalo probíraného učiva. On sám se k němu v návaznosti na diskuzi pokusil stočit a pak pomaloučku zjistili, kolik může mít minulost a současnost společného. Jeho hodiny byly spíš dlouhé rozhovory spojené s probráním dané látky. Mělo to výsledky a jemu to vyhovovalo. Prvních pár let, když nastoupil, se snažil kopírovat styl učení svých bývalých profesorů, ale připadal si v tom hrozně křečovitě. Jednoho dne se rozhodl, že si najde vlastní cestu a podařilo se. Ještě teď, když usedá do autobusu, si přebírá poslední přednášku a dělá si poznámky, které jim rozhodně příště přednese a je zvědavý, jestli zvládne rozpoutat další diskuzi. Je něco k šesté hodině a on pospíchá, aby stihl jedno z nákupních center. Počítá, že se tam zdrží. Za čtrnáct dní ho čeká jeden větší seminář a nutně si potřebuje vybrat nějaké oblečení. Jeho zápal pro školu měl za následek, že prostě nestíhal a teď to taky honí už tak trochu na poslední chvíli. Pokud něco nevybere dneska, bude mít problém. Pak už se sem nejspíš nedostane. Je tak v půli cesty, kdy do už tak přeplněného autobusu nastoupí dáma v letech. Okamžitě schová své poznámky do tašky a uvolní jí místo. Rozhodně byl nejpohotovější, ale co za chvíli už vystupuje. Krátce se na zastávce rozhlédne a poupraví na hlavě klobouk, který mu trochu víc spadl do obličeje. Přemýšlím, kam se vydá jako první. Nakonec mu oči padnou na první obchod, kde mají snad od všeho něco a vejde dovnitř s milým úsměvem a pozdravením. Se svou typickou galantností pomůže prodavačce, které málem stoh krabic spadne na hlavu a rovnu se zeptá, kde by mohli mít vhodné kousky pro něj. Zdvořile odmítne pomoct, přece jen si první musí projít v klidu a navíc...necítil by se úplně skvěle, kdyby kolem něj měl někdo skákat, i když prodavačka vypadá, že by to uvítala. Odebere se tedy ke košilím, kde začne přemýšlet o něčem, co by nebylo tak...obvyklé. Nechce vyloženě zářit, ale taky už ho trochu nudí typická kombinace košile a saka. Poposune se kousek dál a najednou mu není dost dobré. To se mu stalo kdy, že je tak nerozhodný? Hodnotící pohledem si měří modrou košili, kterou nakonec vrátí zpátky.

"Ne, tohle určitě ne." Okomentuje si pro sebe a posune oči kousek dál. Obyčejné bílé triko a černé sako s tříčtvrtečním rukávem? Ta kombinace se mu zamlouvá. Nebo jen vesta a návrat ke košili? Pověsí vedle sebe tyhle dvě možnosti a začíná být opravdu bezradný.

"Já si snad hodím mincí." Zasměje se krátce sám sobě.

"Teď bych tu pomoc ocenil." Prohodí si pro sebe a rozhlédne se kolem. Nic naplat, všechny dámy se rozutekly po ostatních zákaznících, kteří je ulovili mnohem dřív.

"Abych nakonec neodešel jen s novým kloboukem." Dobírá si sám sebe, než znovu a znovu hodnotí vybrané věci. 

Sena

Nový semestr přinesl Senovu oboru i několik nových předmětů, na které se neskutečně těšil. Vybral si stylistiku, což nikoho v jeho okolí nemohlo překvapit i přes fakt, že jeho kamarádi odešli na mnohem techničtější nebo jak to říct, chlapečtější obory. I tak ho překvapilo, kolik kluků nakonec na škole našel, i když z nich byl ve svém stylu jednoznačně nejodvážnější. Nesnesl by, aby mu někdo zakazoval makeup nebo barvu vlasů a tohle byla nakonec jediná univerzita, kde se to naopak nosilo. První semestr byl v podstatě jen opakování obecných předmětů ze střední společně s mnoha dalšími jinými třídami, ale teď začnou ty odborné věci. Hurá! Strašně se těšil na své učitele v této oblasti, ale ti ho nakonec celkem zklamali. Ten chlápek vypadal docela obyčejně, nijak zvlášť nevybočoval z řady a ženská zase jako pravý nefalšovaný hipster… dost nuda. Slyšel, že naopak obyčejnou Japonštinu učí někdo dost sexy a co víc, měli by ho konečně dostat i oni, když se zbaví okolních tříd, aby mohli jet pomalejším tempem, protože na této škole to nebyl zas tak stěžejní předmět. Tenhle učitel se prý na to hodil výborně, protože byl pověstný svým ojedinělým stylem výuky. To Senovi vůbec nevadilo, Japonštinu zase tolik nemiloval. Proč to chtěl někdo učit? Zatímco se Boo mořil na doučování a po odeslání nejzábavnější fotky jeho života už se neozval, jde on na nákup, protože to přece potřebuje do školy! Jeho rodina nebyla úplně bohatá, ale nebyli ani žádní chudáci. Na všechny ty značkové butiky si musel nechat zajít chuť, ale měl dost peněz od rodičů i z brigády, aby mohl donekonečna nakupovat v běžně dostupných obchodech. Byl mistrem prolézání slev a výprodejí, aniž by kdokoliv cokoliv poznal, ale to neznamenalo, že se i tak nechodil kochat na Ginzu do nejdražších obchodů, co tam stály. Je to zrovna jeden z těch typicky pánských butiků, kde si nejspíš nikdy nic nekoupí, kde se zrovna teď prochází, ale kochá se pohledem na pěkné košile i na jejich nositele. Sako dělá z chlapů frajery a ne že ne. Poklepává konečky prstů o kovovou tyč, na které košile visí a přes její vrchol průzračně modrýma očima pozoruje jednoho šviháka. V těsných džínách, botkách na podpatku a topu končícím nad pupíkem tu působí dost divně a ani by u toho nemusel mít růžové zvlněné prameny, kšiltovku na hlavě a tašku přes rameno. Precizní makeup je samozřejmost, bez toho ven prostě nechodí. Ani s košem ne! Co kdyby ho někdo viděl třeba z okna? Poklepává prstíky pořád dál a dál, zpoza té tyče mu kouká jenom čelo, oči přilepené bokem a najednou mu dojde, že klepe rovnou do něčí dlaně na ramínku. Trochu se lekne a přeskočí očima do tváře na druhé straně. Maličko mu klesne brada, když se střetne s milým, oříškově hnědým pohledem, lemovaným jemnými vráskami a korunovaným kloboukem, ale hned na to se mu koutky rtů vyšvihnou hříšně nahoru. Kousne se krátce do spodního rtu, tiše se zasměje, když ho úmyslně pohladí přes kloubky dlaně, jak opouští prsty jeho ruku a zmizí na druhé straně za saky. Honem oběhne tyče tak, aby se ztratil mezi oblečením, trochu se tam přikrčí a přitiskne si dlaň na ústa. Vždycky rád dělal tyhle věci, nestyděl se, ale tady tenhle… moc hezký chlap. Nasadí si zpět vážnou tvář a vykročí k pokrývkám hlavy, kde si před velkým zrcadlem začne místo kšiltovky zkoušet různé variace na klobouky. Většina mu padá do očí a visí na nich cenovka, velká jako jeho plat z brigády. 

Inoran

Už asi po sté si přerovnává svůj výběr. Pořád to není úplně ono a nedává mu to ten správný efekt, kterého by chtěl docílit. Byly dny, kdy šel do obchodu, vzal si první, co mu přišlo pod ruku a bylo to skvělé. A pak tu byly dny jako tento, kdy mu nebylo nic dobré. Možná by to měl opravdu nechat na jindy. Ale ještě tomu dá šanci. Nadechne se dlouze a vezme opět za jedno ramínko, aby si prohlédl košili ze všech stran. Vypadá opravdu skvěle, vůbec nepochybuje, že bude pěkně sedět. Byl to sice dražší kousek, velmi kvalitní ovšem. Takový střih padl kde komu a zkoušení je vlastně skoro to poslední. Není tu poprvé, proto si je jistý kvalitou. +Možná by bylo na čase navštívit trochu jiný obchod.+ Zamyslí se, jestli jeho roztodivné pocity nepramení právě z toho. Někteří jeho přátele si z něj občas dělali legraci, že by si měl víc užívat a občas se troch odvázat. Jenže co oni vědí? Dřív si našel čas na nějaký ten club ale teď, když o večer doučoval, samozřejmě zadarmo, toho času bylo čím dál méně. Krátce těkne očima k růžové košili, ale tu zamítne v další vteřině, to už je trochu moc odvázané. Je plně ponořen do vlastních myšlenek, když ucítí dotek na své dlani. Ta hřejivost ho hned probere a on stočí oči přes tyč do průzračně modrých, tak nezvyklých pro tuto zemi. Na první dobrou ho zaujme a neovládne koutky, které se vyhoupnou v milé pousmání a pak zmizí. Ještě, že tak jinak by nejspíš viděl, jak málem přepadne mezi košile, jak se snaží vidět víc. Rozhodně má neznámé stvoření jeho plnou pozornost. Ta barva vlasů by nešla přehlédnout a ty oči! Trhne sebou, když k němu přijde prodavačka a snaží se mu pomoct a poradit. Co naplat, jeho to oblečení už tak úplně nezajímá. Tedy zajímá, ale stejně si zatím nevybral.

"Arigato, ještě se porozhlédnu." Poděkuje jí s úklonou a zamíří se zvědavým pohledem na obchůzku a je vidět že něco, spíš někoho určitě hledá. A pak jej objeví u klobouků. Chvíli jej pozoruje, dostal se až za jeho záda, trochu stranou, aby ho v zrcadle neviděl a může si dopřát být nepozorován pár minut. Někoho s podobným vzezřením už dlouho neviděl. Odvahu mu rozhodně upřít nemůže a v prvním okamžiku si byl opravdu jistý, že kouká na slečnu. Vlastně o tom pořád dost polemizuje. Jeho šestý smysl mu ale napovídá, že to tak úplně není. Možná taky trochu profil, uhm. Nějaká skrytá trochu uvolněnější stránka má chuť mu ten dotek vrátit. První to jistě nebylo naschvál ale to pohlazení...Nakonec se přece jen pohne z místa a přistoupí až k jeho zádům, drží si však odstup na necelý krok. Sáhne pomal po klobouku, který mu právě sedí na hlavě.

"Hodně záleží na střihu. Tenhle rozhodně ne." Mírně se vykloní, aby mu viděl na profil a na tváři si drží svůj typicky milý a někteří říkali, že okouzlující úsměv. Neváhá, než sáhne po trochu jiném, který vypadá mnohem menší a taky ne tak hluboký a posadí mu ho na růžové prameny. Ta vůně se mu dostává do nosu a asi mu nedá chvíli spát. Tohle úplně nedomyslel, když přišel až sem. +Kolik mu je?+ Napadne ho jako první a hned se mu v hlavě rozběhne moralizování jeho vlastního podvědomí.

"Proč zrovna klobouk?" Vypálí otázku dřív, než se stačí zarazit. Už je zase zvědavější, než by bylo vhodné. 

Sena

Je tak zaujatý kloboukem, že si v první chvíli nevšimne, kdo se mu postavil za záda. V odrazu zrcadla chodil pořád někdo, prodavačky, zákazníci a on jim nevěnoval pozornost. Trochu se však lekne, když mu klobouk zmizí z hlavy a hned se ohlédne po narušiteli. V prvním okamžiku mu v očích blýskne jak se chystal na pár ostrých slůvek, ale spatří tam jeho a ta jiskra se změní v hřejivě rozvernou. Koutky se znovu vyhoupnou nahoru a on se otočí čelem zase ke zrcadlu, dělajíc drahoty a snažíc se vypadat, že se mu ten muž nijak zvlášť nelíbí. Opak je pravdou. On sám moc dobře ví, že mu tenhle klobouk neslušel, je spíš zvědavý, ale nic na to neřekne a nechá si na hlavu posadit jiný. Sám by po něm nesáhl, ale teď, když ho má? Vypadá to vážně dobře. Překvapeně natáčí hlavu zleva doprava a zase zpět a prohlíží si sám sebe. Nakonec se ale modré oči skrz odraz posunou k oříškovým. Sevře okraje klobouku do prstů, stáhne si ho z hlavy a otočí se k němu čelem. 

"Nevím. Jenom tak. Za chvíli to bude zase něco jiného… jen se dívám, jestli mi něco nepadne do oka." Dělá rozmarného, zatímco si důkladně prohlíží rysy tváře před sebou. Rozhodně nepřizná, že si v tomhle obchodě nekoupí nikdy nic kvůli těm cenovkám. Teď momentálně na to samozřejmě má! Co on ví! Pak se ale usměje, nakloní hlavu k rameni a zavrtí se v bocích ze strany na stranu. 

"Vždycky košile?" Zeptá se ho s novým, milým úsměvem, protože přece vidí, co má na sobě a co si před tím vybíral. Okázale si prohlédne celou jeho postavu, opravdu moc se mu líbí a zase se vrátí pohledem k jeho očím. Nikdy takhle se žádným mužem rozhovor nenavázal. Nemyslel si, že by se chytli a ono to šlo docela samo. Srdce mu z toho divoce buší vzrušením, ale nedá to najevo. Kolik mu je? Je bohatý? Úspěšný? Vypadá tak… A k tomu ta tvář. Někde doma má asi nádhernou mladou ženu, se kterou se chlubí… hm… určitě nemůže ani projít metrem, aby se holky neplašily… Nakonec stočí oči k nabídce klobouků, vybere jeden jako ze třicátých let, vezme ho do rukou a pomalu přejde až k němu. Zvedne ruce, sebere mu jeho klobouk a posadí mu na hlavu ten nový. Je u toho docela blízko, blizoučko a okamžitě ví, co to je za parfém. 

"Stronger with you..." Vydechne tiše. 

"Armani." Upřesní, o čem to mluví, než se otočí na patě a unikne z jeho dosahu. Přiloží si dlaň na rty a pro sebe se tiše zasměje. Flirtuje s ním? K smrti rád! Neexistovala šance, že by ho v přelidněném Tokyu ještě někdy potkal, tak co? 

Inoran

Trpělivě vyčkává, než si Sena sám sebe dostatečně prohlédne. On sám sleduje pozorně odraz v zrcadle a nemůže koutkům poručit, aby se pohnuly dolů. Sluší mu to, vlastně úplně všechno, co má na sobě. Nikdy by si nepomyslel, že se mu bude něco tak nezvyklého líbit, ale je to tak. Nedává na svém výrazu nic z toho, co se mu prohání hlavu znát. Pomalu klesne očima, když se oči stočí k těm jeho, i když jen přes odraz. Nějak se nemá k tomu, aby od něj ustoupil. Prostě se mu tu líbí a nechce si to pro tuhle chvíli odpírat.

"Hm a už padlo?" Zeptá se, aniž by přemýšlel, jak by to mohlo vyznít. Prostě to z něj vyletělo úplně samo a později si to možná vyčte. Nebyla to zrovna společensky přijatelná otázka, když si domyslí možný podtext.

"Ano, většinou jsou to opravdu jen košile. I když to tak dřív nebylo." Kývne hlavou na potvrzeních vlastních slov.

"Možná je na čase s tím trochu něco udělat." Pokrčí krátce rameny a v hlavě se mu začne rodit plán, který nakonec snad uskuteční. Uvidí, jak se to celé vyvine. S mírně pozvednutým obočím sleduje, co se bude dít dál. Sjede očima na klobouk, který vzal do rukou a nechá si ho s klidným výrazem posadit na hlavu. Co se v ten okamžik přihodí uvnitř něj, už tak klidné není. Kdy naposledy s ním tolik zamávala něčí blízkost?

"Máš skvělý přehled. Znáš ji dobře?" Zeptá se ho s náznakem zvědavosti ohledně druhu svého vlastního parfému. Třeba někdo z jeho přátel? Ohledně možnosti, že je to jeho třeba jeho mnohem bližší přítel...Ne, nad tím se teď zamýšlet nebude. Tahle varianta byla přece pro společnost, ve které žijí nepřijatelná. To by někdo jako on měl vědět moc dobře. +Měl by ses víc odvázat.+ Zní mu v hlavě hlas jednoho z jeho známých a teď si pod tím představí dvacet jiných věcí, než jak byla rada původně myšlena a ano, nepoznává sám sebe. Ale proč by to pro jediné odpoledne, spíš podvečer nemohlo být jinak? Je to zábavné. Zrovna chtěl sáhnout po dalším kloubku a posadit mu ho na hlavu, když mu Sena unikne jako lasička. Zůstane chvíli stát na místě, sklopí hlavu a pro sebe se o trochu víc pousměje. Tohle byl skutečný flirt? Už je na tom vážně tak špatně, že to nepozná nebo to jen kvůli jeho pohlaví a odmítá si to připouštět? Nejspíš. Přesto všechno vzhlédne a vyhledá ho očima. Pozoruje každý jeho pohyb a zjišťuje, že mu přijde opravdu přitažlivý. Detail neposedných a zvlněných pramenů, které se zavlnily tím útěkem, je pro něj momentálně asi nejvíc. Možná ještě to zasmání s dlaní před rty.

"Budu to brát jako znamení z vyšších míst." Prozradí mu část svých vlastních myšlenek, i když je to pořád dost neurčité. Teď je to on, kdo se pohne, ale vypadá to, že jej jen tak mine. Jakmile mu stane po boku, mírně se nakloní a přiblíží rty k jeho tváři.

"Potřebuju pomoct, budeš tak hodný?" Zeptá se, když ho jemně vezme za zápěstí a vede sebou k výběru, který nechal viset stranou. Vůbec si nevšimne, že se výběr poradce rozhodně nezamlouvá prodavačkám a asi nejde tak úplně o to, jak Sena vypadá a že se sem příliš nehodí. Pustí jeho zápěstí a poposune ho s dlaní na bedrech trochu před sebe.

"Za nějakou dobu mě čeká seminář, bude tam spousta nudných a vážných lidí a já bych rád troch vybočil z řady. Nesmí to být příliš, aby mě tam vůbec pustili." Upřesní své požadavky a teď už stojí za jeho zády o něco blíž. Natáhne ruku kolem jeho boku a konečky prstů se dotkne látky saka.

"Vypadáš jako přesně ta osoba, která mi může pomoct. Třeba za...kávu? Nebo cokoliv, co se ti tu bude líbit?" Láká ho bez přemýšlení. Cítí se dobře a nechce se mu podobné rozpoložení opouštět. Do teď myslel jen na práci a možná by s tím mohl chvíli přestat. Pustí látku a dlouze si povzdechne.

"Jsou to skvělé kousky, ale pořád to není ono." Pokrčí rameny.

"Jen bych měl ještě jednu otázku. Jak se můj poradce jmenuje?" Dodá, když se k němu mírně skloní, ale pak se zase hned narovná a konečně opustí jeho blízkost. Přejde k tyči a prohrábne několik košil. Ne, dneska není schopný to pořádně zkombinovat. Něco se s ním děje. Asi už opravdu stárne, jiné vysvětlení neexistuje. Pořád ho ale neskutečně děsí představa hnědého saka. Asi na tom zas tak špatně nebude, no ne? 

Sena

Ohlédne se po něm přes rameno a mezi prsty stále svírá ten jeho klobouk, ve kterém Inoran přišel. Znovu si ho s nic neříkajícím úsměvem prohlíží od hlavy až k patě a přemýšlí, jestli říkat, že ano. 

"Padlo." Potvrdí mu s hravým tónem v hlasu a znovu si dá dlaň před rty, aby zamaskoval smích. Takže tenhle muž přišel do obchodu s košilemi, aby zjistil, že už ho nudí? Chce trochu… omládnout? 

"Myslím, že znám dobře všechny parfémy, které existují." Říká mu, zatímco přechází za dalším stojanem s košilemi a jsou mu za ním vidět jenom oči. Nespouští je ze svého nového objevu, jen si prsty už zase hraje s ramínky a nakonec vyjde na druhé straně, aby si vybral jiný stojan. Inoran se za ním otáčí, oplácí mu pohledy a zatím to nevypadá, že by odtud spěchal pryč nebo měl dost Senovy přítomnosti. Povytáhne trochu obočí, když dojde na to znamení a namotává si u toho pramen vlasů na prst, zatímco sáhne po příliš velkém saku, navlékne ho na sebe a už zase se prohlédne v zrcadle. Prodavačky už nejspíš zmerčily tuhle jejich hru, protože se dívají směrem sem, něco si říkají a jedna se dokonce mračí na Senu, který si sem očividně přišel jenom hrát, ale nic nekupuje. Jenže co mu může říct? Vůbec nic. Vyjde z něj tichý, zaskočený povzdech, když se Inoranovy rty ocitnou příliš blízko a už ho vede s sebou poblíž kabinkám. Nechá se a podvědomě se vyrovnává se zvláštním brněním pod cizími prsty. 

"Seminář?" Zopakuje po něm, když se na něj ohlédne, ale pak už očima poskakuje po jednotlivých vybraných kusech. 

"Jaký seminář?" Je zvědavý na jeho práci. Nějaká velká firma? 

"Ty chceš mezi ty nudné lidi zapadnout?" Tahá pobaveně za tmavé košile i vestičku a samozřejmě, že mu tyká, když už si tak hrají. Je to drzé, ale on si začal. Inoranova blízkost trhá Senovu pozornost na kusy. Koutek oka stáčí za sebe, když se kolem něj protáhne Inoranova ruka a už ho brní celé tělo. On ho vážně někam zve? +Máma tě zabije! Rozhodně si s žádnými staršími muži nic nezačínej! Nevíš, co je zač, může se tvářit mile a pak… oni si rádi vydržují mladší milenky a milence!+ Běží mu hlavou. 

"Líbil by se mi ten klobouk." Z ničeho nic se otočí čelem k němu a na hlavu si posazuje Inoranův klobouk. Ten, ve kterém sem přišel. Je cítit po jeho šampónu na vlasy. Dělá samozřejmě pravý opak, než jaký si pomyslel a u toho s jiskřením v očích sleduje jeho tvář, co on na to. Stočí kritický pohled na ty jeho skvělé kousky, ale Inoran má pravdu. Nejspíš jsou. Jen prostě pro jinou věkovou kategorii. 

"Jmenuju se Sena." Prozradí mu a pak už se otočí na podpatku a začne prolézat obchod. Nakonec si ale vybere černou klasiku, jen v moderním střihu a z materiálu, který bude sedět jako druhá kůže. Sako je tak trochu elastické a dokonale se přizpůsobí postavě. Sněhově bílá košile musí zůstat rozhalená u krku, žádná kravata! Tím celý look získá na neformálnosti. Do knoflíčkové dírky u krku mu vetkne perlu, takže si ji dává v krabičce stranou a vybere velmi nevšední tmavé polobotky s jakýmsi vzorem, který je patrný jen na světle. To celý outfit osvěží. Všechno mu to přines ke kabince. 

"Vím, vím nevypadá to zase tolik extra, ale tím celý projekt nekončí, zásadní jsou taky vlasy." Gestikuluje zaujatě a nejradši by si ho vzal do parády sám. 

Inoran

"Právě, že nechci zapadnout a ztratit se v davu." Odtuší klidným hlasem a pozoruje Senu. Každý jeho jednotlivý pohyb. Něco ho na něm vábí, nedokáže přesně určit, co to je. Jen se prostě nemá k odchodu. Naopak podvědomě si přeje, aby tahle chvilka trvala, co nejdéle. Později nad tím bude hodně přemýšlet, možná dnes opravu nepůjde spát a před očima bude mít ty průzračně modré. Kde se tu vzal? A co s ním provedl? Otázka za otázkou mu vyvstává v hlavě, ale tento vnitřní souboj na sobě nedává znát.

"Když ti řeknu, kde budu přednášet, přijdu ti ještě nudnější a to nechci." Vyhne se elegantním obloučkem položené otázce. Zatím na sebe nechce prozradit o moc víc. První chce vědět víc o něm. Možná trochu obrana, nezná ho a byl vždycky opatrnější, i když to teď tak nevypadá. Pomalu sklouzne očima od své klobouku sedícího na růžových pramenech a vypadá překvapeně.

"Jsou tu daleko pěknější kousky, už je trochu obnošený." Oznámí mu a pozvedne ruku, aby se dotkl krempy, která nese drobné známky opotřebení, i když jen zblízka. Má ho prostě nejraději. Je mu trochu líto, že si Sena nevybral tu kávu. Chápe to, byl by neopatrný, kdyby s ním šel hned, i když mezi lidi. Možná se mu ho nakonec povede přesvědčit.

"Těším mě." Ukloní se mu s dlaní položenou na hrudi a jeho oči dostanou hravější nádech, tohle si prostě nemohl odpustit. Jenže to už mu zase Sena utíká. Mírně nad tím s pobaveným výrazem zavrtí hlavu, než se rozejde v jeho stopách. Prodavačky už nevnímá vůbec. Přece chce něco koupit, tak proč by si stěžovali? Má našetřeno a bez mrknutí tu nechá polovinu své výplaty, jen aby si to víc užil. Po očku pozoruje jeho výběr a ty kousky vypadají sice jednoduše, ale mnohem víc svěže, než to co si vybral sám.

"Máš skvělý vkus." Ohodnotí to naprosto upřímně. Odhadl, co by se mu mohlo líbit a nevypadá to, že by vybral něco, co by se mu příčilo nosit. Musí mít skvělý cit, stačí jen se na něj podívat. Málokdo dokáže nosit něco podobného a vypadat v tom skvěle. Následuje ho ke kabince a postaví se do jejich dveří.

"Hm, takže si tě mám pozvat před seminářem, abych tvému výběru neudělal ostudu vlasy?" Zeptá se ho narovinu, než si vezme ony kousky a zmizí v kabince.

"Abych si to náhodu neoblékl obráceně." Žertuje skrze dveře, ale je celkem rád, že s ním dovnitř nešel. Asi by se i ve svém věku styděl. No, možná právě kvůli tomu věku. Pomalu ze sebe sundá svou vlastní košili a pak i kalhoty. Prohlédne si jen v prádle oblečení, které mu vybral a užije si dotekem jemnou látku košile. Je vážně nádherná. Jak to, že si jí předtím nevšiml?

"Musí uznat, že se mi hodně líbí." Prohodí ještě nahlas a nakonec se začne i oblékat. Jakmile má všechno na sobě, prohrábne si dlaní vlasy, aby se rozprostřely trochu neposedněji a pak z kabinky vyjde. Na jeho tváři se usadí výraz, který dává najevo, že si úplně jistý není. Sedí mu to všechno přesně, jen je to pro něj dost nezvyklé. Rozhodí mírně rukama a pak se krátce zasměje.

"Není to spíš na nějakou hezkou večeři?" Teď trochu naráží na možné pokračování, než na to, jak bude na semináři vypadat. Klidně by si to rovnou nechal na sobě. S každou chvilkou je mu to oblečení o něco příjemnější.

"Našel jsi tu ještě něco, co by mi sedlo?" Nahodí, protože je vidět, že by klidně obnovil polovinu šatníku, asi to opravdu potřebuje.