Ruki x Kamijo - Můžeš si za to sám, tys to chtěl. - část 3.

(Kamijovy pokoje)

Kamijo

"Pořád jen odmlouváš." Napomene ho, aniž by přestal dlaněmi zkoumat jeho tělo. Odnesou to nejen stehna, ale vrhne se i dál po jeho nožkách, aby se zase mohl pomalu vrátit nahoru a skončit na ideálně tvarovaném pozadí. Je z něj vzrušený a v hlavě se mu pečlivě zavrtává myšlenka, že by si nikoho krásnějšího představit nemohl. Všechny detaily jsou pro něj okouzlující, opojné a nikdo ho tolik nedostával do kolen.

"Hm, vím, ale chci to slyšet." Popustí uzdu svému já, které tyto věci k životu prostě potřebuje. Teplá voda ohřívá jejich těla a to jeho ještě o trochu víc přitopí, když se dlaně přesunou na boky a pohne Rukim proti sobě. Nekrotí se a nechá svůj hlas vyznít s tichým zasténáním. Co lepšího by si mohl vymyslet, snad jen tu měkoučkou postel, která na ně čeká vedle. Luxusnější pokoje tady v harému stejně nikdo nemá. +Ani Die, ani Hyde.+ Stojí si zarytě na svém a hádat se s ním v tomto ohledu, je na vraždu během vteřiny. Bedlivě ho pozoruje, když se ruka zvedá k jeho pramenům a jeho obočí se mírně stáhne. Jak kdyby věděl, že od něj může čekat cokoliv. Ví, že v Rukim dřímá mnohem víc, než ukazuje v běžné dny a teď to chce vidět a slyšet naprosto všechno. Chce, aby byl s ním tím, kdo skutečně je. Žádné přetvářky, žádné masky, žádné plazení po kolenou. O to mu jde u všech ostatních ale u něj ne, právě naopak. Pomalu klesne očima na svůj pramen, který padne do vody a pak zase očima vystoupá do Rukiho tváře. Jindy by se neskutečně zlobil, nejspíš by to dotyčný odnesl několika hodinovou vichřicí ale teď... Koutky se mu mírně pozvednou v nevypočitatelném, smyslném pousmání a ještě chvilku počká, co bude následovat dál. Zopakuje své pozorování i s druhým pramenem, a když oči zvedne podruhé, hoří v nich plameny smyslného pekla. V ten samý okamžik, kdy Ruki sahá po sponě, on sám vztáhne dlaň k jeho pramenům a proplete mezi nimi prsty na temeni.

"Moc jsem to chtěl, ale nikdo neřekl, že ti to projde jen tak." Nasadí o něco nebezpečnější podtón v kombinaci s jasně vepsanou provokací a sevře jeho prameny, přitom zlehka nehty podráždí pokožku jeho hlavy. Zatáhne mírně dozadu, aby se dostal lépe k jeho šíji a nakloní se k ní, aby mohl špičkou nosu přejet po hebké kůži.

"Budu tě mučit, když to uděláš." Vyhrožuje mu bez zaváhání a špetky studu, než ho několikrát na bledou pokožku políbí.

"Máš dostatek odvahy, abys to nakonec ustál, Ru-chan? Se mnou není nic obyčejné." Varuje ho podruhé, aniž by se oddálil a špičkou jazyka přejede po místech, které doteď hýčkal polibky. Volnou rukou mezitím klouže po jeho těle. Předtím ji však pokaždé ponoří do vody a nechá kapky, aby smáčely sametovou pokožku. Trochu víc ho zahřát a rozpoutat něco, co ostatní jen těžko rozpoutat dokážou.

"Už máš strach?" Zeptá se ho, když se mírně oddálí a přiblíží k jeho rtům.

"Ne? Měl bys začít." Provokuje jeho představivost a dlaní, která právě spočívá na bedrech, sklouzne mezi jeho polovičky, obkrouží místo jeho budoucího potěšení a s dalšími polibky do něj jen zkusmo pronikne.

"Mohl bych ti říct, že za každý vlhký pramen jedno vyvrcholení, ale po několika bych tě zabil. Se mnou ti bude stačit jedno." Se slovem vlhký si krásně pohraje svým hlasem a dává mu mnohem erotičtější podbarvení, než by si kdo dokázal představit. Občas se k němu donesla pochvalná slova, že dokáže svým hlasem přivodit orgasmus. Možná by to opravdu stačilo, kdyby se hodně snažil. Měl by to zkusit zrovna s ním? Ne, na to by musel být trpělivější a to teď není. Možná za pět let? Přestane s jeho drážděním a znovu sevře jeho bok, možná o něco silněji, než měl původně v plánu, prostě to teď nedokáže ovládnout. Netrhne jím proti sobě jako poprvé, jen velmi pomalu posune jeho tělo po svém klíně a pak zase zpátky. Je to skoro líné, ale on ví, že mnohem dráždivější, než rychlé pohyby. Ty si dopřeje za chvíli, teď už o tom nepochybuje. No, nedává mu moc na výběr, ale kdo by mu dokázal odolat? V Kamijových očích, je to prostě nemožné. 

Ruki

Už když se na hladině ocitne první Kamijův pramen vlasů, v Rukim se všechno sevře trémou a očekáváním. I on sleduje pečlivě každou Kamiho reakci a je to opravdu pověstné dráždění hada bosou nohou. 

"Nutíš mě zlobit, abys mě mohl trestat? Jsi skrytý sadista?" Má ještě pořád dost drzosti, ale vůbec si není jistý, jak dlouho mu ta kuráž vydrží. Kami ho chtěl takového, tak to má. Měl by se osmělit ještě mnohem víc! Kami ho přiměje tahem za vlasy, aby zaklonil hlavu a on krátce na to ucítí jeho nos i rty. Musí se ho jednou dlaní přidržovat za rameno, zatímco ta druhá pořád spočívá na sponě a místečku, které stačí stisknout, aby se rozepla. Má, má dostatek odvahy a dokáže mu to. Tohle jeho mučení bude přece jenom slastné mučení a on velmi touží poznat, jaké to je. Jak moc jiné to je, než když byl s princem. Jaké to je s někým, koho… Zarazí sám sebe v tom uvědomění, skoro vytřeští oči někam do prázdna za jeho rameno, ježe ve stejný okamžik pocítí i Kamiho prst okolo svého vchodu, takže tu reakci může jeho milenec přičíst právě tomuto. Přece mu teď žádný strach neukáže, jenže Kami s ním dělá neskutečné věci, říká mu neskutečné věci… Smrt z orgasmu? A mohl by si vymyslet lepší? Možná je právě tohle, co by měl chtít? Stejně si nedovede představit, že by o něho jednou přišel. Prý bude stačit jenom jeden? Rukimu se chce těžko věřit, že by to mohlo být až takové, ale všechno, co se tu děje je velmi jiné, než co prožil. Skoro magické… Kamijův hlas se kolem něj omotává jako ty jeho vlasy, skoro by se ho mohl dotknout, nechat se jím hladit a hýčkat, stejně jako s ním Kami umí šlehat a společně s tím pomalým pohybem na jeho klíně Rukiho rty opustí táhlý sten. Kamijo ho začíná mít ve své moci, Ruki zvolna vypíná hlavu a nebude to trvat dlouho a oddá se všemu, co s ním chce provádět. Cítí ten jeho prst uvnitř sebe a připadá mu to jako ta nejpřirozenější věc na světě. Vůbec to nebolí, právě naopak… Rukiho dech se začíná měnit na mnohem hlubší, trhanější a pak spona prostě cvakne a všechny vlasy klesnou k hladině, po které se líně rozprostřou. Ru nemá ani dost sil, aby ji odložil někam za něho na okraj lázně. Prostě ji upustí a ona klesne k zemi. Snad si na ten špendlík později nesednou nebo nestoupnou. Poposedne si na jeho klíně, cítí, jak ho tlačí Kamiho napřímené mužství, ale ještě se mu na klín nechystal. Chce si jen rukama pohrát s jeho vlasy jako dítě s oblíbenou hračkou a u toho se usmívá. Ne nezbedně, ale prostě zamilovaně. Vůbec o tom neví. 

Kamijo

Pohrává si s ním jako s nikým, koho měl ve svých rukách. Jen tím ovšem maskuje starost o jeho osobu. Nutně potřebuje, aby to bylo to nejlepší, co Ruki zažil. Chce, aby mu propadl a viděl v něm někoho, od koho nechce nikdy odejít. On sám by ho jen tak nepustil. V očích se mu odrazí něco mnohem hřejivějšího, když si prohlédne každý detail tváře a jeho reakci na dráždění, které mu dopřává. Všechno dělá jen pro něj a sebe odsouvá stranou. Vypadá to, že ho má ve své moci, on sám však ví, že je to úplně obráceně. Byl by schopný toho správce, který na něj sahal zabít, kdyby k tomu dostal příležitost. Neštítil se toho, tady to byl jeden dlouhý boj o život. Byl z toho unavený, stejně jako z nekonečných tahanic o místečko na výsluní, ale mohl to dělat jinak? Těžko, nebyl by tam, kde je teď, kdyby byť jen na chvíli povolil ve svém snažení. Postupně do něj pronikne i druhým prstem a hledá uvnitř něj to správné místečko, které mu ukáže víc z jeho nepříčetnosti, donutí ho vypnout cokoliv, co v hlavě má a dostane tam pouze sebe. Nic menšího si nepřipustí. Zarazí se na vteřinu, když ucítí povolení spony a prameny se mu svezou podél tváře a dopadnou na vodní hladinu.

"Hm, tohle jsi neměl dělat." Ozve se jeho hedvábný hlas a v očích se mu blýskne. Není v nich ale nic nebezpečného, tedy ne v tom pravém smyslu. Vášeň uvnitř se rozhoří vlastním plamenem, když ho vezme za boky, ve vodě se s ním pomalu přetočí a vysadí jeho nahé pozadí na okraj.

"Za každý pramen, chci jedno tvé zasténání, Ru-chan." Říká mu, co ho čeká, když se bez váhání napasuje mezi jeho stehna a přejde po nich dlouhými nehty, zanechávajíc po sobě rudé cestičky. Skloní se k bledé kůži, která pocítila jeho dotek a položí špičku jazyka na začátek své nové značky. Zvedne k němu oči, aby viděl, co to s ním provede a pak se po ní začne posouvat. Konejší podrážděná místa, dává mu pocítit svou péči a prsty pravé ruky hladíc jeho chloubu v téměř neznatelných dotecích. Chce ho vydráždit, pak zase ukonejšit a celé to opakovat, dokud ho nebude prosit, aby si ho vzal. Jakmile se jazykem ocitne téměř u jeho chlouby, na chvíli se oddálí a trochu pozvedne, aby dlaní mohl zajet mezi prameny.

"Však ty pocítíš, co znamená mít všechnu mou lásku." Vyzná se mu neplánovaně a je to úplný opak, než mu tvrdil před chvílí, ale jak se tomu má bránit? Místo toho, aby vyvracel svá slova, se vrhne na jeho rty, které líbá, dokud mu zlehka nezačnou natékat a pak ho propustí z jejich zajetí, stejně jako sevření dlaně. Sjede pod vodní hladinu, až je jeho kotníků, za které jeho nožky vytáhne nahoru a zaklene paty o kraj nutíc ho položit se na chladnější podlahu. Trápí ho, to on ví, ale ten kontrast jistě bude stát za to, tomu prostě věří. Skloní se k jeho chloubě, kterou první jen přejede jazykem, než ho vezme celého mezi své rty a je rozhodnutý mu ukázat to nejlepší, co dokáže a jen u klína rozhodně nezůstane. Prsty vyhledává místo, kde už dneska byl a pak k němu sklouzne i rty. Vymění konečky za svůj vlastní jazyk, kterým se dobývá dovnitř a střídá to s hýčkáním citlivé pokožky kolem. První vyvrcholení a let do nebe díky jazyku, druhý přijde díky ruce v jeho klíně a při třetím mu dopřeje sebe samého. Hodlá ho zničit svou pečlivostí a uměním, které za ty roky vypiloval k dokonalosti. Jakmile začne vnímat jemné náznaky blížícího se vrcholu, oddálí ho stiskem své ruky na těch správných místech a zintenzivní obratnost svého jazyka, který už neopouští jeho nitro. Ještě chvíli malého mučení a pak mu to opravdu dovolí. Možná si počká, dokud neuslyší své jméno a pak znovu a znovu... 

Ruki

Ucítí ve svém nitru i druhý prst, který se snaží uvolnit jeho svaly a připravit ho na cokoliv, co se mezi nimi bude dít. Nemá prostor k tomu, aby udělal cokoliv jiného, než se tomu poddal. Chce to takto, chce jeho a kromě toho má dávno z hlavy vymazáno cokoliv mimo jeho oči a hlas. Když si ho Kamijo začne přizvedávat proti sobě, nadechne se a očekává jen jediné, jejich spojení. Jenže to se nestane a místo toho ho Kami zvedne z vody jako pírko. Pod zadkem ho zastudí zdobené dlaždice na okraji lázně a z té vyhřáté vody a jeho náruče je to jako by někdo vytáhl mořskou pannu na souš. To rozčarování se mu proběhne po tváři. 

"Ještě, že to není za každý vlas." Vyrazí ze sebe, ale to už zaklání hlavu a zatíná svaly pod jeho nehty, které se mu zatínají do stehen. Automaticky položí dlaně na jeho předloktí, ale ne proto, aby ho zastavil, je to jen podvědomá reakce. Trhne celým tělem, když se ho Kami jednou dlaní dotkne v klíně a uhranutě ho sleduje, jak se sklání k místům, která před tím podráždil. Jeho jazyk trochu lechtá a zároveň konejší místa, která před tím podráždil. Ruki se musí zapřít dlaněmi dozadu, aby udržel balanc a zároveň nepřišel o nic z toho výhledu. Dýchá skrz pootevřené rty, rychle a skoro nepravidelně, podle toho, co s ním zrovna zažívá. Znovu se potká s ledovou modří jeho očí, na okamžik zavře ty svoje, když mu Kamijo zajede dlaní do vlasů a pak se na něj honem znovu podívá. A ústa se mu rozestoupí ještě mnohem víc. Je to neskutečně dráždivé prohlášení, které mu otočí všechny vnitřnosti vzhůru nohama, ale zároveň si moc dobře uvědomuje, cože mu to řekl. Není si vůbec jistý, jestli to myslel v tomto významu, ale rozhodně to tak znělo. Nadechne se, chce se ho na to snad i zeptat, ale vzápětí pocítí na svých rtech ty jeho a je to neskutečný útok. Připadá si jako gazela, která poklidně pila u řeky a najednou po ní vystartoval krokodýl. Tak jako ona, ani on se tomu není schopný bránit, jen se pokouší stíhat všechna prolnutí, ustát toto zemětřesení a ani se nepokouší mu v tom jakkoliv konkurovat. Rty už má celé naběhlé, ale odmítá se vzdát, dokud to Kami nepřeruší sám. Poslušně si nechá vytáhnout nohy z vody a opřít je o okraj lázně a ještě poslušněji se s dlouhým povzdechem položí na studenou podlahu. Je to nepříjemné, vyskočí mu z toho po těle husí kůže, ale jeho horká pokožka okamžitě vyrovnává teplotu. Ani si neuvědomuje, že si při tom dlaněmi zajel do vlasů a že na strop upírá omámený pohled. Místností se ozve jeho dlouhý sten, když v klíně ucítí jeho ústa, v první chvíli se schoulí, pokrčí nohy proti břichu a dotkne se dlaněmi jeho vlasů jen proto, aby vzápětí zase povolil a vyšel mu boky vstříc. Zvedne si pravou ruku před obličej a zakousne se do její hrany a pak už se jen utápí v nekonečném svíjení ze strany na stranu, vlastních stenech, propínání v bocích a snaze uniknout mu, stejně jako snaze dostat se jeho rtům blíž, než to vůbec jde. Voda už dávno oschla a nahradily ji jemné kapičky potu. S posunem Kamiho rtů níž si připadá, že to už nemůže snést, ale mýlí se. Snese toho ještě nejspíš hodně a Kamijo to moc dobře ví. Hraje si s ním, brání jeho vyvrcholení a ukazuje mu věci, o kterých by si Ruki nikdy nepomyslel, že jsou možné. Nechápe své vlastní tělo, že je schopné toho unést tolik, ale i kdyby se chtěl podívat do nebe, Kamijo mu v tom okamžitě zabrání a donutí ho nešťastně sténat, skoro skučet. Ruki už má do dlaně otisklé vlastní zuby snad tisíckrát, ale neuvědomuje si je, zarývá nehty do podlahy okolo sebe, po které jen kloužou, aby vzápětí našel alespoň jeho ramena, přitahuje si ho za prameny vlasů a zase ho pouští a slabiky, které ze sebe vyráží, by mohly být jeho jménem, ale nejde mu to dokončit. Nakonec se mu hlas zlomí do zmučeného zasténání a jeho tělo konečně dostane tolik kýžené uvolnění. Je to neskutečné. Před očima mu tančí hvězdičky, nemůže dýchat, všechny svaly se mu stále dokola silně zatínají a přesto cítí příval těch nejnádhernějších pocitů, jaké kdy zažil. 

Kamijo

Doslova si užívá každičký jeho pohyb i tu nejmenší reakci jeho těla. Ví, co udělat, aby ho dohnal na kraj příčetnosti a klidně to udělá. Jen pro ten pocit, že bude opravdu jeho. Ru mu nutně musí propadnout, aby na tom byli alespoň trochu stejně. Vždycky v tom bude trochu rozdíl. Kamijo jen tak někomu nepropadá. Ruki zařídil něco, o čem si myslel, že se nikdy nestane. Mít pro někoho takovou slabost...Bude ho stát život i místo na výsluní, tím si je jistý a přes to, se toho pocitu nechce ani na vteřinu vzdát. Bude neskutečně trpět, až zase Ru půjde za princem. Jen myšlenka na to, že by k němu choval stejnou náklonnost, rozvíří pocity, kterými nikdy netrpěl. Žárlivost, tak se tomu prý říká a on jí bude plný. Nechá po tom uvědomění víčka klesnout a zintenzivní své dráždění jeho nitra. Zařídí, aby na něj myslel kdekoliv a kdykoliv, i kdyby přišel někdo, kdo na něj zapůsobí. Nikdy ho nikdy nepředčí. Vždycky byl majetnický ale ne na osoby, jen co se věcí týkalo. Ru mění zažité pořádky a srovnané myšlenky, kterými zatřásl jako ta vichřice, kterou mu vyhrožoval on sám. Spokojeně si vrtní pod každým jeho dotekem a sem tam musí sevřít jeho boky, aby sebou příliš neházel. Nebrání jim tolik, jako spíš koriguje jejich pohyb, aby mu neutíkal. Líbí se mu mnohem víc, hlavně ten výraz ve tváři, který stojí za všechny potíže, které by kvůli němu mohl mít. A že jich bude. Je jím oblouzněný, ale pořád si uvědomuje, co je oba čeká. Tady v harému nic takového nemohlo mít dlouhou budoucnost. Ne s jeho povahou. Přijde kvůli němu o hlavu, tím si je jistý ale...Kvůli němu by tomu šel vstříc s hlavou hrdě vztyčenou. Pro Rukiho cokoliv. +Ru-koi.+ Proběhne mu myšlenkami a vyryje si jeho jméno přímo do srdce během chvilky. Nechtěl to, nestál o nějaké city, které ho jen oslabují, ale stalo se a on s tím nechce vůbec nic dělat, jak si to pořádně užít. Ještě chviličku jej trápí a dává mu to nejspíš, čeho je schopný, než propustí Rukiho zdánlivě křehké tělo z okovů a nechá jej vyvrcholit. Podporuje jeho orgasmus ještě chvilku jemným hlazením v jeho klíně a rty konejší rozpálenou pokožku na stehně, aby umocnil slastné pocity, jak jen dokáže. Dá mu chvilku, kdy se dlaněmi rozběhne po jeho hrudníku a pak sklouzne až k zápěstím, za které ho vezme.

"Pozor, ať nemáš závrať." Pošeptá mu měkce hedvábným hlasem, když ho za ruce zatáhne a nutí jej se zase posadit. Nenechá ho na té zemi ležet dlouho, ještě by mu nastydl a navíc, ve vodě jim bude teď mnohem lépe.

"Pojď za mnou, Ru-koi." Šeptne tiše a políbí ho do středu hrudníku, než ho s paží kolem pasu stáhne k sobě do teplé vody.

"Pojď za mnou, můj osude a vezmi si mou duši, klidně úplně celou." Zavrní měkce, když se rty dotkne kůže na jeho šíji a přejede ji po celé délce.

"Nic víc nechci, jen tebe, jak jen to bude možné." Jeho hlas je stále hlubší a o něco hrubější, jak už sám svému vzrušení nevládne. Velmi pomalu se s ním přetočí, aby si ho znovu usadil na klín, ale tentokrát už jeho boky spouští přímo na své přirození. Už s prvním dotekem se neovládne a zavrátí hlavu. To, že si stálé máčí své opečovávané vlasy, už jde mimo něj. Pak mu to připomene, ale teď na to není ta správná chvíle. Prudce se nadechne nosem, než zase svou tvář mírně skloní. Tu Rukiho vezme zlehka do svých dlaní, jakmile na něj dosedne úplně a donutí ho se mu podívat do očí.

"Jsi pro mě to nejcennější, co mám. To si pořádně zapamatuj. Ty jsi ten, kterého miluju. Nezapomeň." Šeptne mu do rtů, než ho dlouze políbí a už líbat nepřestane. Dlaně sklouznou na štíhlé boky, kterými první jen zlehka pohne proti sobě. Stačí mu jen chvilka, než s těmi pohyby nedokáže přestat. Postupně zrychluje a střídá za pomalejší tempo. Žene sám sebe do nebe tam, kam přece patří oba dva. Bude jim to tam moc slušet. Dává si na čas, zdržuje svůj vlastní vrchol, jak jen dokáže a že to umí dlouho. A pak prostě přestane. Stojí ho to veškeré přemáhání, ale Ruki je tu na prvním místě. Sevře prsty kolem jeho chlouby, aby ho pár zkušenými pohyby ještě popohnal.

"Tak to dokonči. Ne já ale ty." Pobídne ho s dlouhým, táhlým zasténáním, které jasně značí, že on už na vrcholu skoro je.

"Ukaž mi, komu patřím." Ozve se jeho hlas a ke konci věty se zlomí, jak o něj přijde slastí. 

Ruki

Kamijovo hlazení v klíně způsobuje, že se orgasmus ještě několikrát vrací v doznívajících, slábnoucích vlnkách, než ho to všechno přejde úplně a zanechá po sobě jen dokonalý pocit. Ucítí jeho ruce na těle, prsty se omotají kolem jeho rukou a vzápětí už ho Kamijo opatrně zvedá do sedu. Ru zatne svaly na břiše a poslechne, ale i když ho Kami nabádal, aby si dal na závrať pozor, stejně se dostaví a on si na okamžik omámeně zajede dlaní do vlasů. Tváře má zrůžovělé, po celém těle mu naskákaly rudé flíčky a pohled má dokonale omámený. Přesto k němu zvedne oči, když ho Kamijo láká k sobě jako přenádherná siréna a dokonce se ho dovede chytit kolem krku, než sklouzne zpět do vody a k němu do objetí. Voda je stále velmi horká a pro jeho tělo je to další šok, ale zvykne si rychle a padne na něj příjemná únava. Moc dobře si ale pamatuje, co mu Kamijo sliboval, tady se odpočívat rozhodně nebude. A pak se najednou probere ze všeho toho poblouznění, oči se mu doširoka otevřou a jeho mozek mu doslova vpálí význam Kamijových slov. Můj osude… silně se zachvěje. Má si vzít jeho duši? On, obyčejný Ruki si má vzít jeho duši? Proboha proč? Posune oči k těm jeho, chvíli se na něj dívá jako by si nebyl jistý, jestli si Kami nevzal nějaké drogy a pak se mu po tváři rozlije dokonale zamilovaný úsměv. Ne, neví, co dělají, bude to muset vědět Kamijo za ně za oba. Neuvědomuje si, že se v harému podobný sen žít nedá, on ho právě žije a co bude zítra je mu v tuto chvíli úplně jedno. Existuje jenom tento okamžik, tato přítomnost a Kamijova slova. Odkud se to vzalo? Jak dlouho je to takhle a Ruki to jenom neviděl? Zavře oči, když si nechá zhýčkat pokožku krku a dál poslouchá jeho hlas. 

"Nemám vůbec nic, co ti nabídnout, Kami-chan..." Vydechne důvěrně. Není to jako když si některé konkubíny našly vlivné mecenáše, proč to chce takhle? S ním ho nic nečeká, žádná budoucnost, Ruki ho odsud nemůže odvést. Nebo může? Když bude dostatečně blízko princi? Šlo by to? Najednou se všechno jeho přemýšlení upne tímto směrem. Teď začne ten pravý souboj se Senou na život a na smrt, protože on se z Akiho ložnice prostě nesmí nechat vyšachovat. Potřebuje mu být blízko, přátelit se s ním, získat nějaký vliv a pak… nějak zařídit… je si jistý, že tohle se v historii paláce ještě nestalo, ale třeba by to dokázal? Nechá se jím navádět na jeho klín a než se naděje, pocítí jeho špičku proti svému vchodu. Je dost připravený na to, aby se potřebně uvolnil a nebál se. Stejně to s ním neskutečně zacloumá, ze rtů se mu vydere dlouhé zasténání a na okamžik zvrátí hlavu dozadu, než ho do sebe pojme celého a Kami ho přiměje, aby se na něho zase podíval. Ruki mu věnuje další šťastně omámený úsměv, než se jejich rty pro tuto chvíli na trvalo spojí. Uvnitř jeho těla vyšlehne vysoký plamen, vezme si ho vášeň a je silně umocněná Kamijovým vyznáním. Drží se ho pevně kolem krku, tiskne se k němu celým tělem, nechává se vést v pohybech na jeho klíně a vrací mu polibky se stejnou hladovou divokostí. Kdyby teď někdo vešel do dveří, nevěděl by o něm. Každou chvíli to vypadá, že si sáhne na další vrchol, ale Kami jejich pohyby zase zmírní, aby je posléze vybičoval k ještě větší dravosti. Takhle se to opakuje několikrát, Rukimu se točí hlava z té horké vody, svaly na stehnech ho pálí a stejně nepřestává. Nakonec všechno na chvíli ustane, ale jen proto, aby v klíně pocítil Kamiho dlaň, která ho okamžitě odešle málem do mdlob. Kami ho vyzívá, aby to dokončil on sám, ale je to skoro nad jeho síly. Přesto se znovu pohne v bocích a společně s ním dojde dalšího vrcholu. Povolí mu v rukou jako hadrová panenka, ale poměrně rychle se zase sebere. Musí si opřít čelo o jeho, hrudník se mu prudce zvedá a zase klesá a celé jeho nitro je naplněné Kamiho láskou a touhou. Má pocit, že se po tomhle už nikdy ani nepostaví na nohy. Nakonec ho znovu pevně obejme a prostě se o něj vyčerpaně opře. Rty má poblíž jeho ouška. 

"Taky tě miluju, Kami-chan… a dostanu nás odsud." Špitne mu velmi tiše. Velmi odhodlaně.