Ruki x Kamijo - Můžeš si za to sám, tys to chtěl. - část 2.

(Kamijovy pokoje)

Ruki

Trochu mne rty o sebe a snaží se neposadit na zadek jenom z toho, jak Kamijo líbá. Jistě, není to poprvé, ale dneska mu to připadá nějaké jiné. Možná je to tím, co prožil, možná mu chce naplno ukázat jak moc zkušený a šikovný je a možná je to tím, kvůli čemu ho před chvílí popíchl. Měl pocit, že to vnímal i z jeho povzdechu a stále se tomu zdráhá uvěřit, ale Kami ho v tom začne utvrzovat svými dalšími slovy. Ruki na něj hledí skoro s posvátnou úctou, jistou bázní, novým poznáním a především narůstající jistotou, že je to tak, jak tuší. 

"Kami-chan..." Hlesne a rozpačitě oči skloní. Ne, že by se necítil stejně, když odcházel na noc pryč a bylo to docela často. Jenže v tomhle světě neexistovala možnost jak by kdy mohli být doopravdy spolu a navíc si sice s Akim řekli, že si ho bude volat spíš kvůli zábavě, než potěšení, ale stejně se to občas stalo. Netušil, jestli o tom Sena ví… Princi nemohl říct Promiň, už nechci, někoho mám a zároveň to nevypadalo, že by měl v dohledné době Akiho přestat zajímat. Nechává ho, aby se ho dotýkal, zatímco se mu už zase dívá upřeně do tváře a trochu nad ním zavrtí hlavou. 

"Já měl za to, že před tím jsi sem nikoho nepouštěl a hřál ses celkem schopně sám." Začne být trochu drzý, ale možná je to proto, že Kami pootevřel vrátka jisté rovnocennosti mezi nimi. Cosi příjemně nervózního se mu mihne po tváři, když se Kamijo tak jasně podívá směrem k Rukiho klínu. Jeden by si myslel, že po tom šoku, který před chvílí zažil, nebude chtít o něčem podobném ani slyšet, ale jeho tělo si myslí něco úplně jiného. Je tady v bezpečí… s ním… Neodpoví mu. Jak by mohl? Není schopný vymyslet žádnou trefnou odpověď, jen za ním mírně pootočí tvář, když ho Kami obejde zezadu a trochu omámeně přivře oči, když ucítí jeho dech na svém oušku. Hrozně s ním mává. Ví, že to umí, že to má nacvičené, ale nejspíš by to svedl, i kdyby vůbec netušil, co znamená sex. Chce mu dávat lepší důvod pro stížnosti, než je polibek? Kruci… tady začíná být vážně horko. Teď, když už ví, jak hřích chutná… jaké by to bylo s ním? +Při tom jak líbá? Ty se vážně ptáš?+ To už hledí někam ke stropu a trochu pitomě se usmívá. Poslouchá jeho neskutečný hlas, nechává se zaplétat do jeho pavučin a dokonce už se ani nestydí, když se látka jeho kimona rozestoupí a klesne k zemi. Před chvílí se hrozně bránil, aby to někdo jiný udělal a teď… ale Kami mu říkal, že se mu líbí? Cítí se jako loutka, kterou si může vodit na provázku jak ho napadne a vůbec s tím nechce bojovat. Dlouze, rozechvěle si vydechne, když ucítí jeho rty na ramenou a citlivé šíji. Okamžitě mu naskočí husí kůže a trochu hlavu skloní, aby mu udělal víc místa. Nechce přijít o jeho teplo, které se teď vzdaluje, ale rychle se mu v hlavě skládá dohromady, cože mu to řekl. Když za ním půjde, dá ke všemu svolení. Vlastně mu tím řekne… Ohlédne se za jeho vzdalující se postavou a nad klínem ho pálí jeho poslední dotek. Tahle výuka zašla někam úplně jinam, hodně daleko od dohledu nad svěřencem, ale kdo by sem chodil? Nikdo si to nedovolí. Musel by to být Aki osobně. Netrvá mu to moc dlouho, než se pohne z místa a skutečně vejde za ním do lázní. Vzduch je prosycený parou a vůněmi z olejů do koupele a před ním stojí ta dokonalost v jasně rozvázaném kimonu a s odhalenou šíjí. Stejně před ním stále cítí jistou plachou bázeň. 

"Nesmíš se mnou spát." Řekne přímočaře a nasadí u toho svůj drze zarputilý výraz. Možná Kamijo čekal nějaká obratná a vzletná vyjádření, ale to by nesměl být Ruki, aby to nezazdil podobným prohlášením. Čeká, jestli ho tím popíchne a Kami se otočí nebo co se bude dít. 

"Nikdo nesmí, jenom princ." Začínají mu rašit rohy, když tím jasně upřesní, že nemyslí odpočinek, obejde lázeň po obvodu, aby je dělila skoro celá a začne si do ní přelézat. Tak trochu dráždí kobru bosou nožkou a je mu vidět na očích, že se těší, až uštkne. 

Kamijo

Už jsou skoro všechny prameny tam, kde mají být a drží pevně. Nestrpěl by, kdyby mu jediný padl do vody. Stejně se ale na svou činnost nedokáže příliš soustředit, protože pořád natahuje uši, kdy se konečně ozvou kroky. Nemyslel celou dobu na nic jiného, než jak moc mu bude vadit, jestli si to Ru rozmyslí a nepřijde. Tolik mu záleží na tom, aby mu byl opravdu blízko? A je v tom jenom fyzická blízkost? Ne, už dávno ne. Povzdechne si sám nad sebou a neubrání se protočením očí v sloup. I tak se spokojeně pousměje a v očích mu hřejivě zaplane, když se bosé nožky opravdu rozezní na podlaze v lázních. Ještě se ale neotočí, jen okázale kontroluje, jestli jsou opravdu všechny prameny tam, kde mají být. Koutky se mu zlehka pozvednou, když přijde první jeho zkonstatování, co nesmí.

"Hm, něco bych ti měl prozradit, Ru-chan." Ozve se jeho hedvábný hlas a krásně se rozezní po celých lázních. Tohle na této místnosti zbožňoval úplně nejvíc a nebyla to jediná místnost, kde zní skvěle.

"Nikdy jsem se příliš nestaral, co smím a co ne." Dokončí svou větu, ale pořád se neohlédne. Nechává si to na poslední chvíli, až se ozvou další slova. Ano, nesmí, ale chce. Chce být tím dalším, kdo se ho bude dotýkat a možná i mnohem víc. Je přesvědčený, že dnešní večer mají pro sebe a správci se budou starat o to, aby měl Ruki klid a byl připraven, kdyby....kéž by to mohl zakázat. Tyhle myšlenky ho nakonec zničí, ale teď jim dává dostatečný prostor. Tentokrát snad může. Pomalu se otočí a probodne ho pohledem, jak se přesouvá na druhou stranu a trpělivě sleduje, jak se noří do teplé vody. Je jako šelma, která čeká, kdy se její kořist uvelebí k odpočinku, aby mohla zaútočit. Rozhodně si dává na čas, než pozvedne své dlaně a přejede jimi po středu svého vlastního hrudníku, než doputuje až na ramena a nechá látku sklouznout po pažích k zemi. U toho na Rukiho hledí skoro vyzývavě. Nechá špičku jazyka, aby se líně proběhla po rtech, než se vydá směrem k lázni ze své strany a co nejdál od Rukiho. Jak kdyby chtěl stupňovat napětí mezi nimi a dostat ho do bodu, kdy nebude chtít nic jiného, než aby byl u něj.

"Dobrá tedy, poprvé dodržím zákaz a nedotknu se tě. Když tedy nesmím." Vezme to z úplně jiného konce a doufá, že tím Rukiho překvapí. Trochu mu oplatit ty jeho růžky. Pozvedne pravý koutek ve smyslném pousmání a nechá své tělo pomalu nořit do příjemné vody. U toho slastně přivírá víčka a nasadí výraz největší rozkoše, kterou kdy zažil.

"Je to vážně příjemné, nemyslíš?" Mluví s ním pořád, než oči otevře a zabodne je do těch Rukiho. Ledová modř snad musí hřát, jak moc rozpáleně působí celé tohle představení i na něj.

"Mnohem radši bych si užil tvých doteků. Budu si muset ale vystačit sám." Skoro ďábelsky se pousměje, než se znovu pohladí na své kůži nad hladinou a pak zapluje dlaněmi i pod ni.

"Až si to rozmyslíš a přece jen budeš chtít trochu zlobit, klidně si přidej. Jen příliš neotálej." Povzdechne si dlouze, když se dotkne svého vlastního klína, než nechá hlavu trochu spadnout dozadu a mírně pootevře rty.

"Ani já nevydržím všechno a nezapomeň, že moc dobře vím, kde se dotknout a kam sáhnout, aby to bylo ještě rychlejší." Jeho hlas se o něco prohloubí, rozhodně se nestydí a nemá v plánu s tím ani v nejbližší době začínat.

"Pamatuješ, Ru-chan, na naše první společné koupání?" Zeptá se ho se smyslným důrazem na jeho jméno, a znovu tvář skloní, aby se na něj mohl podívat.

"Pamatuješ, jak příjemný byl dotek na stehnech? Hm, už to cítím. Opravdu jsem se nemýlil." Následuje další povzdech, tentokrát se stejně hlasitým zasténáním.

"Každé citlivé místečko bych mohl hýčkat, ale nesmím." Vrací mu jeho předchozí slova.

"Nedotkl bych ani třetiny, kolik jich na svém těle máš a dovedl bych tě k vrcholu. Řekni, věříš mi to?" Nechá víčka znovu klesnout, když jen podporuje pod hladinou své vzrušení a sevře sám sebe. Je to představení jak pro Rukiho a oči, tolik mu chce všechno vynahradit tím nejlepším možným způsobem. Většina mu nestála za to, aby se tak snažil. Teď ale ví, že chce být v očích naproti sobě tím nejlepším a trumfnout úplně všechny, kteří se na něj jen podívají. Prostě se mu dostane do hlavy a už tam nikoho jiného nepustí. 

Ruki

"Ale to bys měl, harém má hodně pravidel a hodně trestů." Pokračuje ze svého místa, když už sedí ponořený v lázni a nekoukají mu ani ramena. Jenom ta jeho střapatá hlava. Oči má upřené na Kamija a uši plné jeho dokonalého hlasu. Celé jeho tělo je napnuté očekáváním a nervy v něm hrají jako na shamizen. Na který mu to mimochodem moc nejde. Kamijo se zvolna otočí čelem k němu a on si poposedne jenom z toho jednoduchého pohybu. Cítí se jako ptáče v trávě, nad kterým krouží orel a vlastně ho to hrozně vzrušuje. Poskočí očima od modři jeho očí k jeho dlaním, které právě připravují bledé tělo o všechnu látku a pak ještě kousek níž. Nejde tomu poručit a je mu jasné, že přesně o tohle Kamijovi jde a v duchu se tím náramně baví. +Proboha, co na mě vidíš?+ Ptá se ho v duchu už asi po tisící… Kamijo se pohne a Ruki sebou znovu cukne na místě, až se hladina zvíří jemnými vlnkami. Neblíží se ale k němu, pouze si vybere místo na opačné straně a Rukimu klesnou rty od sebe, když mu řekne, že se ho dotýkat nebude. Cože? Ale teď, když si dodal odvahu a přišel sem za ním? Celou dobu si na něj sahá jak chce bez ohledu na to, jestli se to Rukimu líbí nebo ne a teď, když je tu sám od sebe, tak zase nic? Co je tohle za vrtochy? To zmatení mu musí být vidět na očích. 

"Uhm." Vydoluje ze sebe souhlas, zatímco ho fascinovaně sleduje, tedy především jeho výraz ve tváři. Kami je opravdu nádherný a Ruki má z toho pohledu naprosto připravený klín. Teď je rád za tu vzdálenost i hladinu vody. Ještě se nepřestal stydět, i když už má s Akim něco za sebou. Otrká se vždycky až o něco později. Na prázdno polkne, když se jejich pohledy setkají a Kami začne mluvit o tom, jak si bude muset pomoct sám bez něho. Klesá očima společně s Kamijovými dlaněmi, které hýčkají jeho hruď a pak zmizí pod hladinou. Skoro ten dotek cítí sám na sobě a to tam ani nevidí! Znovu si neklidně poposedne, když ho Kami popohání, aby se k němu připojil dřív, než bude pozdě. Vlastně by ho mohl sledovat celé dny a zároveň k němu opravdu chce. A taky se stydí pohnout z místa. Nepochybuje o tom, že Kami zná opravdu všechna tajná místa a může si jenom domýšlet, jaké to je, když se jich dotkne. V tu chvíli už si okusuje spodní ret a sjede v lázni ještě o kousek níž, takže už má ponořenou bradu. Potlačuje váhavé pohyby své dlaně směrem k vlastnímu klínu, jako by měl Kamijo nějaký speciální pohled, který by to ihned odhalil. Zase ji raději položí zpět vedle sebe. Dlouze se nadechne a podrží vzduch v plicích, když mu Kamijo připomíná jejich první společnou koupel. Chvěje se jenom z té vzpomínky a ví moc dobře, co cítil a co nyní cítí i on. Zase se na svém místě povytáhne, jako by odsud mohl dohlédnout k tomu, co dělá. Při Kamijově zasténání už se mu chce vážně sjet pod hladinu nebo si alespoň dojít na chodbu zakřičet. On moc dobře ví, že Ruki povolí, Ruki to ví a stejně se nechává týrat, protože to je prostě vzrušující. 

"Myslím, že se nemusíš dotýkat vůbec žádného a podaří se ti to." Přizná mu popravdě trochu přiškrceným hlasem. Nakonec to opravdu nevydrží a pohne se pomalu směrem k němu. Pěkně po obvodu lázně, asi jako když nezvedený pejsek leze zpátky za páníčkem. Nakonec se ocitne před ním s očima velkýma jako talíře a připomíná u toho štěně na dešti, když hledí bez hnutí do jeho půvabné tváře. Nakonec se ale odhodlá, vezme ho za obě dlaně, které tak vytáhne z jeho klína a prostě se pod ně vsouká sám. Teď už klečí mezi jeho stehny, choulí ramena k sobě a nakonec si dovolí položit dlaně na jeho prsa. Pořád je mezi nimi ten zvláštní vztah učitele a žáka, už tam asi zůstane a tím spíš to Rukimu plete hlavu a připadá mu to tak vzrušující. Ještě víc zakázané, než by bylo, kdyby byli jen pouhou součástí harému. 

Kamijo

Sem tam si Kamijo dovolí otevřít oči, aby viděl, že všechny jeho provokace zasáhnou ten správný cíl. Nemohl by být spokojenější, když vidí, jak na Rukiho působí i na dálku. Trochu se tím ujišťuje, že je všechno v naprostém pořádku a že mu opravdu chce být blíž. Už si moc dobře uvědomuje, že Ruki má jako jediný to výsadní právo a může se rozhodnout. Nikomu jinému by to nedovolil a vzal by si, co chce. Teď je to jiné. Potřebuje vědět, že po tom Ruki bude opravdu toužit a oddá se mu bez váhání či nějakých pozdějších výčitek, to by prostě nesnesl.

"Ale já bych se chtěl dotýkat, víš." Broukne sametovým hlasem, který je plný smyslnosti a vábení, stejně jako touhy, která pomalu zaplavuje jeho tělo. Věděl, jak se sám sebe dotknout, aby to bylo o kousíček příjemnější ale zase ne tolik, aby se přivedl příliš brzo k vrcholu. To si všechno nechává pro to plaché zvířátko naproti němu. Svými pohledy ho dostává do kolen a vábí mnohem víc, než kdyby si šel cíleně za svým. Nikdy by si nepomyslel, že by mohl mít pro podobné chování slabost, ale děje se to a nechce to jinak. Nechá víčka znovu klesnout, stejně jako mírně zakloní hlavu. Přesto však natahuje uši a koutky se mu roztouženě pozvednout, když uslyší pohyb ve vodě. Dokázal to, přinutil ho pohnout se z místa a přijde sám, aniž by on musel jít za ním a víc ho pokoušet.

"Jen pojď, já tě nekousnu." Prohodí s nádechem pobavení, které se mu vloudí do hlasu a pak se na něj upřeně podívá. Své dlaně nechává pod hladinou, aby mu nakonec přece jen neutekl. Pustí ho k sobě, co nejblíže a hledí mu upřeně do očí. V těch svých lehký, dravčí odlesk, kterým dává najevo, jak moc o jeho blízkost stojí.

"Rád tě vidím, hezky u sebe." Zavrní spokojeně a nechá ho, aby mu stáhl ruce z klína a přijme jej do své náruče. Dlaněmi sjede po linii jeho těla v jemném pohlazení, než skončí na bedrech, která pomalu pohladí přes celou šířku. Znovu se vrátí na boky a pak si užije kůži, až doputuje k pažím. Zamíří až k zápěstím, aby je posunul na svá ramena,  pak protáhl nad nimi a donutil Rukiho posunout se mnohem blíž.

"Už přestaň pochybovat, jak moc krásný pro mě jsi. Bohužel nejen pro mě. Kdyby to tak nebylo, nikdo si tě nevšimne." Broukne mu zblízka do rtů a pak promne jeho dokonalá stehna, než jej donutí se obkročmo usadit na jeho klín. Voda se jemně zavlní s každým pohybem a hýčká jejich těla. Lepší místo si opravdu vybrat nemohl. 

"A pokud nedokážeš přestat pochybovat o sobě, nepochybuje o mém úsudku, víš, že to nesnáším." Napomene ho, ale v očích mu zajiskří a je vidět, že to nemyslel tak úplně vážně. Rozhodně by se na něj nedokázal zlobit.

"Líbí se ti u mě, Ru-chan? Je to lepší, než na druhém konci, hm?" Provokuje ho dál a konečně se mírně nakloní, aby ho políbil. Užívá si jeho měkké rty, které prostě nenásilně a svým uměním donutí, aby se mu poddaly. Jen však na chvíli, protože chce vidět část povahy, kterou mu Ru příliš neukazuje, ale ví, že tam je. Tu, která se nebojí.

"Vypadáš rozechvěle. Budeš ještě víc, když se tě opravdu dotknu? Hm, co třeba tady? Je tam dost příjemně." Zavrní, aniž by ho přestal pozorovat a sklouzne dlaní na jeho zadek, u kterého se však nezataví. Místo toho zajede prsty mezi polovičky ale nic víc, jen ho cíleně provokuje a chce, aby se začal dožadovat dalších doteků.

"Nebo si mám vybrat jiné místo? Tady je to taky moc příjemné, heboučké." Druhou dlaň přemístí na stehno a sjede na vnitřní stranu, kterou poškádlí bříšky prstů.

"Ještě mi můžeš ukázat sám, kde by se ti to líbilo. Na mém těle samozřejmě." Pokračuje ve hře, kdy to vypadá, že spíš učí, než cíleně svádí. Znovu se nakloní blíž k jeho tváři, ale nepolíbí ho, jen jemně uvězní mezi zoubky jeho spodní ret, mírně vsaje a trochu ho poškádlí špičkou jazyka, než ho zase propustí.

"Tady přece můžeš být tím, kým jsi. Nezapomínej na to, pokud mě nechceš rozzlobit." Napomene ho tiše, šeptajíc jednotlivá slůvka, kterými ho spíš chce přilákat, než mu cokoliv vytýkat. 

Ruki

Rád tě vidím hezky u sebe – rezonuje Rukimu hlavou pořád dokola a dokonale to rozechvívá jeho tělo. Ruki moc dobře vidí ten lesk v jeho očích a nejradši by mu řekl, že mu rozhodně nevěří, že by ho nekousl, ale nějak si teď nedovolí žádný odpor. Celý se rozechvěje, když ho Kamijo začne hladit po zádech a těle a poslušně si nechá posunout dlaně až ho obejme kolem krku. Posune se ve vodě ještě kousek k němu, břichem už se úplně opírá o to jeho a je trochu níž, než on, takže mu skoro odevzdaně hledí do očí. Kamijova slova mu na okamžik připomenou ten útok, ale teď, když je s ním v bezpečí jejich lázně a především jeho objetí, vlastně ho to nevyvede z míry. Ten pocit se vrátí nejspíš, až bude někde sám. I když s doprovodem. Pochybuje, že by ho před něčím ochránil, kdyby mu chtěl někdo skutečně ublížit. 

"Nemyslím si, že se to stalo proto, jak vypadám..." Začne zase. Myslí si, že skutečná oběť je možná spíš jeho mentor, kterému by ublížilo přijít o svěřence. Musel by začít znovu s někým jiným. Nebo dílo náhody? To sotva, to by podle něj správce neriskoval. Tiše si povzdechne při doteku Kamiho dlaní na stehnech a vodní hladina se tiše zavlní, jakmile se začne přesouvat na jeho klín. Hlavou se mu prohánějí vzpomínky na noci s Akim, ale věnuje jim jen poloviční pozornost. Spíš mu říkají, co by se mělo dít, než s kým se to dělo. V očích se mu zlobivě blýskne, když ho Kamijo napomene a trochu u toho nakrčí rty. Tsssss… 

"Oh..." Vyjde z něj jenom, když trochu umanutě uhne pohledem do strany po jeho otázce, ale copak to není jasné z reakcí jeho těla? 

"Víš, že líbí..." Řekne mu. Nejen kvůli svému klínu, ale i proto, že už není schopný usnout, když je Kamijo mimo ložnici. Chybí mu jeho hřejivé teplo, vadí mu, že neví, co s ním je a vlastně pořádně nechápe proč. Nechá se jím políbit a okamžitě u toho zavře oči. Zatím je všechno v Kamijově režii, protože s ním není schopný bojovat ani jedinou buňkou svého těla. Je to všechno příliš dokonalé, skoro neúnosné a z jeho rtů unikne první tichý povzdech. Jakmile ale ucítí jeho dlaň na svém pozadí a ještě dál, okamžitě napne stehna, oddálí se od jeho rtů a blýskne po něm pohledem. Tak rychle?? Než se naděje, má jeho druhou dlaň z vnitřní strany na stehna, zalechtá to a zalomcuje to jeho žaludkem a on skoro nadskočí. Kromě toho má plné uši jeho hlasu a celkově to není fér! Co? Má se ho pokoušet dotýkat, aby se mu Kami mohl zasmát, jak neobratný je a jak mu to vůbec nejde? Kruci, s kým si to tady začíná? Už zase se nechá tahat za rty, Kami si s ním hraje jako kočka s klubíčkem a Ru jde jako ovce na porážku. Ochotně a slepě. Měl by být sám sebou? Opravdu ano? Neklidně si na jeho klíně poposedne a pořád dokola studuje jednotlivé detaily jeho tváře. Nakonec jednou dlaní vystoupá k jeho dokonalému účesu a uvolní pramen. Je tak dlouhý, že okamžitě dopadne na vodní hladinu a namočí se a Rukimu zajiskří v očích. Udělá to s dalším a ještě s jedním. Provokuje ho tím a dráždí a chce rozpoutat uragán. Vyhodit ho z toho jeho dokonalého sedla a vidět něco, co tenhle harém ještě neviděl. 

"Můžeš si za to sám, tys to chtěl." Přisadí si, tahajíc za větší sponu. Klidně mu to vyčte, to si určitě nedovolí každý.