(tábor v horách)
Sugizo, Aoi, Die, Hide, Ruki, Yoshiki
"Chudáci, takový šok si ani nezasloužili." Říká mu. A to pánové nemají ani ponětí, že o nich ví i on. Nejspíš by se neměl bavit nad Aoiho výrazem pokaždé, když si bude myslet, že je nenápadný, jenže Yoshiki uměl být taky dost škodolibý. Su se protáhne vozem až dozadu, kde by studenti mohli dělat nepořádek, ale je vřele uvítán mezi ně. Nemůže moc okatě pokukovat po Tetsuyovi, tak se bude věnovat své druhé nepřístojnosti – bude si tam s nimi špitat o všem možném, jako by byl jeden z nich.
Už jsou asi pět minut na cestě, když Die zvedne překvapené oči k Hydovi, který se nad ním objeví s kytarou. Cože? Tady a přede všemi?
"Ale já..." Ozve se snad ještě tišeji, než obvykle mluví Aki a za chvilku už Hyde sedí vedle něho. Není schopný na něj tak vřele nezírat, ale je dost vysoký a odevšad je na něj vidět, takže by si na to měl dát pozor. Převezme si jednu kytaru a ohlédne si dozadu na Miyaviho.
"Moc toho ještě neumím. Jestli tady někdo hraje, bude to ostuda." Doopravdy se trochu červená. Hide se ze svého místa spokojeně šklebí, ale sám neřekne nic o tom, že umí. Nikdo to neví. Ještě pár kluků vypadá zaujatě kytarou, nejspíš taky umí něco brnknout. Die si nástroj posadí na stehno a vrhne po Hydovi plachým pohledem. Kterou? Copak on ví kterou?
"Vždyť umím asi dvě." Pípne a ještě by polemizoval nad slovem „umím“. Nakonec si ale vzpomene na jednu, co si pouštěli, když byl na řadě Dieho výběr u Hyda v kanceláři. Je sice z těch pomalejších, ale líbí se mu tolik, že ji začal trénovat jako první. Začne první tóny, zatímco se po očku dívá na Hydovu tvář a nepochybuje o tom, že mu hned dojde, co je to za píseň, kdy ji slyšel a také, že ji určitě umí. Pro sebe se usmívá nad jeho slovy, že ta kytara, co drží, je už jeho. Pořád si to nemyslí a nebere ji tak, ale…
"Je naše." Opraví ho šeptem. Chtějí spolu přece jednou žít a pak si nebudou dělit věci na moje a tvoje.
Aoi si ve předu čile povídá s Reitou, hlavně o tom, co mají v plánu za program, jak to udělají, kdo si co vezme na starost. Jenže jeho radar směrem Aki funguje, i když je zrovna zády k němu. Jeho tiché Tohle nepřežiju se k němu přes zvuk motoru nedonese, ale zavolání Miyaviho už ano. Okamžitě se ohlédne, rentgenovým pohledem přelétne hlavy všech studentů a tu jednu jedinou nevidí, protože Aki sklouzl na sedačce málem až na podlahu. Nenapadne ho nic lepšího, než vstát a začít „nenápadně“ cosi hledat v příruční tašce, umístěné v prostoru nad jejich hlavami, jen aby se mohl přes hlavy všech podívat Akiho směrem. A uvidí, jak moc je bledý. Opravdu si tak moc stojí na vedení, že ani nevymyslí, že by Aki nemusel chtít, aby ho takto viděl. Ochranitelský pud se probudí okamžitě a už míří směrem k němu.
"Jsi v pořádku?" Zeptá se ho se starostí v očích.
"Donesu ti vodu." Hrne se zase zpět, protože u řidiče je vestavěná skříň s několika chlazenými nápoji. Vytáhne odtud lahev balené vody, kterou mu donese. Posadí se k Akimu, naštěstí je tu volné místo a otevře mu tu lahev, než mu ji podá. Stará se o něco víc a jinak, než by jako učitel měl a není schopný se kontrolovat, ani když je o pár sedadel dál přímo ředitel.
"Hmm, vážně by ti nebylo líp vedle Ogawi? Třeba bys ho nažhavil." Pere se Hide s potměšilým smíchem s Miyaviho rukama, ale jakmile se položí k němu do klína, prohrábne mu dlaněmi vlasy. Jeho oči hřejí a nemůže jinak, než souhlasit s Miyaviho poznámkou. Jen ať se všechno točí kolem benjamínka Akiho a kytary, oni si vzadu na sedačce klidně užijí jeden druhého. Nechá ho, aby se mu probojoval nejdřív pod tričko a pak se prudce prohne proti opěře, když tu jeho všetečnou ručku ucítí i v klíně. Sem tam se po nich někdo nenápadně ohlédne, ale s nimi si nikdo začínat nechce, takže za chvíli každý dělá, že nic nevidí a neslyší. Tedy až na Sugiza. Ten položí dlaň na předloktí kluka, se kterým rozmlouval v tichém rozloučení, vstane a posadí se na zadní pětku pěkně doprostřed. Přehodí si nohu přes nohu a poklidně se na ně podívá.
"Jestli chcete nechat stan do dvojice, tak radši moc neprovokujte, jinak si neužijete ani v noci. Myslím, že Ogawa-sensei se o to rád postará." Řekne jim s dobrosrdečným úsměvem a pro jistotu zůstane sedět na místě. Má odtud krásný rozhled na celý autobus. Na Hydovo naklánění hlavy k Diemu, na špitání ředitele s Inoranem, což nepovažuje za zase tolik divné, když je nový… na Aoiho přehnanou starostlivost. Jediný, kdo se nechová divně, je Reita a momentálně nabručený Tetsu. Usměje se na jeho týl. Hide po Sugizovi loupne očima, pak je stočí na Miyaviho a s otráveným výrazem je nakonec ukotví ve výhledu okýnka. Po zbytek cesty se bude muset spokojit s jeho hlavou v klíně a laskáním jeho vlasů.
Ruki všechno pozoruje ze svého místa asi uprostřed autobusu a jakmile se u Reity objeví prázdná židle, zvolna vytáhne z uší sluchátka. Nemá telefon, ale má starou dobrou mp3. Hyde si brnká, Su dozoruje zezadu, Ogawa dělá, že neexistuje, ředitel a ten nový si povídají, Aoi je u Akiho… Vytáhne se na nohy a proplete se uličkou pro změnu dopředu. Z ničeho nic si sedne na volné místo vedle Reity a dělá, že nevidí ředitelův udivený pohled. Má ho teď přímo po své levici.
"Je mi taky nějak blbě, můžu si radši sednout dopředu?" Obrátí k Reitovi vlčí úsměv a děsně nenápadně posune dlaň směrem k jeho, aby mohl konečky prstů najít ty jeho a jemně po nich přejet. To mu ke štěstí prozatím stačí. Cesta utěšeně ubíhá a hodinka je pryč jako nic. Když autobus zastaví, Ruki se přes Reitovo tělo nahne k okýnku jako velká – spíš malá – voda. Na plácku u silničky není nic. Jen stromy. Vysoké stromy kam až oko dohlédne, nad nimi hrozivé štíty hor a hluboký les. +Medvědi… opice...+ Napadne ho a ven se mu nechce ani za nic.
"To tam budeme spát?" Má na skle ještě pořád obě dlaně a pod břichem Reitův klín. Už teď má strach a co teprve, až se setmí?
"Co když přijde medvěd? A co když bude pršet? Co když někdo spadne ze skály? A co až bude v noci zima?" Vyptává se a leknutím sebou škubne, když ho někdo tahá za rameno na nohy.
"Pojď ty černá kroniko, vystupujeme." Zaševelí stále spokojený ředitel a strká ho před sebou na schůdky. Po silnici se plazí mlha, i když je ještě pořád docela hezky. Večer ale bude dost vlezlo. Možná i sprchne. Studenti se pomalu vysoukají ven před autobus.
"Vezměte si všechno, řidič odjede a vrátí se pro nás až za týden!" Volá na všechny Su a pro jistotu rozdává sprej proti medvědům. Ruki zírá na ten svůj s výrazem To jako vážně? Pak se otočí na Reitu.
"Zařiď to jak chceš, spím s tebou." Zašeptá.
"Tábor je hodinu pěšky, nechcete si dát svačinu?" Je pořád slyšet Sugizův optimismem nabitý hlas. Aki vypadá všelijak, jenom ne tak, že by si chtěl dát svačinu a Aoi nejistě postává vedle něj.
"Vždyť jsme právě snídali. Jdeme!" Zavolá Yoshiki, který vypadá, že hravě zdolá Eeverest a už si bere batoh na záda. Su pro sebe protočí očima. Už to začíná. Organizátor je tady.
Tetsuya, Reita, Hyde, Aki, Miyavi, Inoran
"To vykání mělo celkem kouzlo." Broukne k němu, jen krátce se na něj podívá s menší provokací vepsanou v očích a pak se trochu vykloní do uličky, aby zahlédl kousek cesty. Začíná být zvědavý, jak to bude na místě vypadat, i když si to samozřejmě před odjezdem našel a zjistil, co mají nejblíže, kdyby bylo cokoliv potřeba. Od jídla až po zdravotnická zařízení, asi deformace z minulosti.
Tetsuya je čím dál ubručenější a může za to hlavně fakt, že Su si šel dozadu, za těmi puberťáky a jeho tu nechal prostě samotného. Byl by schopný vypakovat celý autobus, jen aby mu v tom zabránil ale... Jo, je tu ředitel, tohle by mu neprošlo. Propálí ty dvě hrdličky na předních sedadlech pohledem a pak si tiše zavrčí pro sebe, než si založí ruce na hrudi a zamračeně hledí ven z okýnka. Tohle bude pekelný týden a on s radostí zařídí, aby ho měli všichni stejný.
"To zvládneš, neměj strach." Pobídne Dieho Hyde ještě jednou a krátce se dotkne konečky prstů jeho předloktí, po kterém ho zlehka pohladí. Takhle to nikdo neuvidí a on se toho rozhodně nebojí. Vřele se ohlédne po Akim, který Die podporuje taky a usměje se na něj.
"No vidíš, to je přece základ a u těch svou je spousta akordů, s těmi zvládneme i něco nového." Nekrotí se ve svém nadšení a zaposlouchá se do toho, s čím začne. Za chvíli se klidně přidá, protože tu píseň zná a je to tak o kterou se tehdy vsadili. Slíbil mu za ni kytaru a vlastně…To splnil do puntíků. Po chvilce přidá i svůj vlastní hlas a je vidět, že se rozhodně nestydí, naopak velmi si to užívá. Po Dieho slovech na něj zůstane pět vteřin zírat a dokonce to zkazí, než se na jeho tváři objeví doslova zamilovaný výraz. Tohle prostě nešlo ovládnout.
"Všechno bude naše." Oplatí mu jeho slova bez váhání a mírně se opře tak, aby mohl hrát a zároveň mu byl o nenápadný kousíček blíž. Dění za sebou přestal vnímat před pár minutami.
Aki se zrovna snaží propadnout do země, když se vedle něj náhle objeví Aoi. Výraz ve tváři napovídá, že je to to poslední, co by u něj měl vidět. +Viděl tě v pyžamu v nemocnici, horší už to být nemůže.+ Proběhne mu hlavou a nakrčí nad tou myšlenkou obočí. Může, pokud mu bude fakt zle a Aoi mu nedej Gackt bude držet vlasy. To už by vážně nepřežil.
"Dávám mu pět minut, než to tu celé pozvrací." Ozve se Miy, který je samozřejmě slyší a nevzdává svůj boj s Hideho svršky, aby se pod něj dostal.
"Nebudu zvracet, nic mi není." Stojí si Aki zarputile za svým a kouše se u toho do rtu. Co naplat, je mu vážně mizerně a určitě to na něm jde vidět. Než však stačí říct cokoliv víc, je Aoi zpátky a sedá si vedle něj. Je lepší jak Kinedryl, žaludek částečně přestane protestovat, protože v jeho přítomnosti prostě neexistuje, stejně jako všechny ostatní vnitřnosti.
"Arigato." Poděkuje mu a neslyšně zformuluje i jeho jméno, aby si ho užil alespoň takto a v duchu. Jak je u něj tak blízko, už je trochu jeho odvaha zpět a nenápadně se dotýká dlaní jeho stehna. Aspoň malinko si to potřebuje užít. Místo toho, aby řešil, že bude celou cestu vedle stážisty, jak ho popichují kluci, vytáhne z kapsy stařičký přehrávač a nabídne mu jedno sluchátko s nevinným výrazem a mírným pokrčením rameny. Není to příliš? Snad ne, vždyť by jenom poslouchali…společně.
"Jo nažhavil, ale po tom by shořela polovina planety a já mezi prvníma." Odtuší Miy se smíchem a mírně se začne otáčet, aby byl jeho klínu blíž. On se rozhodně nestydí a rád mu ukáže, čeho všeho je v autobusu schopný.
"Ale tebe můžu nažhavit a bude to milionkrát příjemnější. Chceš to zkusit, Hide-chan." Provokuje ho bez známky studu. Dokud se k nim nepřidá Sugizo. Jo, měl ho celkem rád, z učitelů asi nejvíc ale…Teď mu vyloženě překáží.
"Kdo má čekat až do stanu?" Uhodí na něj, ale nakonec poslušně vyplete dlaně a složí si je na hrudi.
"Víte, co je tohle za mučení?" Tváří se, že za pět sekund umře, pokud si aspoň ještě jednou nesáhne. Nezmůže nic, Sugizo se od nich už nehne.
"To je ten nejhorší trest." Protáčí očima a jediné, co ho dostatečně uklidní, jsou Hideho doteky ve vlasech. Tak by vydržel i deset let, jak je to příjemné.
"Hm, jen nepřestávej." Pobídne ho smyslně, jak kdyby dělal něco úplně jiného. Vydrží mu to přesně pět vteřin, než se začne pobaveně culit.
Rei zatím dál studuje svoje poznámky, aby nic nezapomněl, než dorazí na místo. Hlavně nic z programu a mohl ho klukům přednést. Tohle je na něm a zase z toho má stažený žaludek. Je to tak vždycky, oddechne si pořádně, až se všichni bezpečně vrátí do školy. Stejně má ale tyhle výlety nejradši, kluci se víc uvolní a většinou ani nikdo nemá takové roupy, jak ve škole. Ono to bude asi taky tím, že je řádně zapřáhne. Překvapeně se ohlédne, když se vedle něj objeví Ruki. Hned se na něj usměje tak, jak by se rozhodně usmívat neměl a spěšně pokývá hlavou.
"Jasně, sedni si, ve předu je to vždyť o něco lepší." Poposune se o milimetr blíž k němu a spokojeně vydechne, když se ho nenápadně dotkne.
"Hm, je tu celkem chladno, táhne ode dveří. Na, tak to bude lepší." Dodá a přes jeho nohy ledabyle přehodí malou deku, kterou měl na složení pod hlavu. Tím zakryje i jejich dlaně a může tu svou pootočit, aby sevře tu Rukiho s propletenými prsty.
"Tak co, měl jsem pravdu?" Dobírá si ho trochu pobaveně.
"Nemám nejspíš počítat s tím, že mi pomůžeš s programem, hm?" Zeptá se ho a hned sám nad sebou mávne rukou. To byl vážně pitomý nápad. Vsadí se, že si Ruki najde svůj způsob, jak ho sabotovat ale tak, aby to nebylo příliš a neměl z toho problém. Už ho prostě dobře zná. +Jasně, když někoho miluješ…+ Proběhne mu hlavou. A pak se konečně dostanou na místo a to je teprve něco na jeho ovládání. Ruki se naklání přes něj, v nose má jeho vůni a tělo skoro na tom svém. Okamžitě se mu plnou silou připomene všechno, co dělali v tělocvičně, na samotce a je v pytli. Teď ho nezachrání ani svěcená voda.
"Ru, prosím." Zamumlá tiše, drtí zuby o sebe a sedí natisknutý do opěrky s rukama trochu rozhozenýma od těla, aby mezi nimi byl dostatek prostoru. Kdyby byli sami, neudělá to, ale teď…Kruci, pak by nemohl ani vstát.
"Jo, tam budeme spát, ale ještě dvě vteřiny a vyhodí mě." Poslední část věty sykne zase tiše, aby ho nikdo neslyšel. To už kolem nich prochází Hyde s kytarou přes rameno a poplácá ho po rameni.
"Venku je dost chladno. Možná se to nakonec bude hodit." Rýpne si do něj, protože on to samozřejmě ví a stejně tak začíná podezřívat i Tetsuyu. Některé pohledy mu prostě neušly a co si budou...On zná toho nabručence dost dobře, aby si všiml něčeho navíc, co dopřává jen jediné osobě.
" Jo, černá kroniko, hodíme tě medvědovi a my ostatní zdrhneme. Jako takovou pusinku." Ozve se Miyi, když prochází kolem a zasměje se upřímně. To už jsou všichni z autobusu venku. Jako poslední se trochu vypotácí Aki. Ne, ani Aoiho přítomnost nakonec nepřekonala nevolnost, ale naštěstí zvládl udržet všechno v žaludku. V duchu se za to poplácá po rameni.
"Tohle proti medvědům?" Podívá se na sprej skepticky a trhne sebou, když za zády uslyší hlas táty.
"Budete dělat takový hluk, že všichni nás radši objedou obloukem." Prohodí s milým úsměvem a sám srší energií.
"Tady je vážně nádherně." Rozhlédne se kolem nadšeně a ani počasí mu nemůže očividně zkazit náladu.
"Hm, tak to asi bude muset vypadat, že je to za trest." Šepne Rukimu Rei zpátky a málem se neudrží, aby vyprsknul smíchy. Nadechne se, aby všem sdělil, kudy půjdou a kde si mají dát pozor, než se ozve Su a vzápětí i Yoshi. Pozvedne nad ním obočí a pak jen rozhodní rukama.+Je to můj výlet nebo tvůj?+ Rýpne si do něj v duchu.
"Tak jdeme, bando. Ještě tu večeři musíme ulovit a uvařit." Vtipkuje bez váhání a podvědomě se drží v Rukiho blízkosti. A taky ví, proč to dělá. První je terén celkem schůdný, ale za pár metrů už narazí na hrbolatou cestu plnou kamení. Tetsuya jde na konci celé skupiny a vražedným pohledem všechny popohání, aby se neloudali.
"Věř mi, jsem horší jak kdejaký medvěd." Dloubne Miyaviho do zad, když ho vidí, jak vytahuje cigáro a už si ho rve do koutku.
"Takže ho taky můžu vydýmit?" Prohodí tiše k Hidemu a upřímně se rozesměje.
"No jo, už jdu." Protočí očima a přemáhá nutkání na Tetsuyu vytasit prostředníček.
Aki se nebrání Aoiho společnosti a nadšeně mu ukazuje kde jaký lísteček. Tedy vzdychá nad ním a podvědomě tuší, že bude mít Aoiho pozornost.
"Jé, tam něco bylo." Ukáže mezi stromy, kde se něco šustlo.
"To bude ten medvěd." Vtipkuje Miy, ale upřímně. Potkat ho, tak ho veškerá odvaha přejde.
"Houby medvěd, jen nějaký pták." Ozve se pro změnu Hyde, který tam kývne hlavou znovu a opravdu se ozve zatřepání křídel.
"A jaký…" Přispěje k všeobecnému veselí svou poznámkou a jen on ví, že tohle rýpnutí patřilo hlavě Diemu. On si tu pusu prostě hlídat neumí a jak jsou mimo školu, jde to ještě hůř.
"Takového Aki určitě neviděl." Neodpustí si Miy přispět trochu do debaty.
"Co kuře? Nebo už jsi pokročil?" Udělá několik rychlých kroků, aby ho dohnal a zlehka ho plácne po zádech. Sám pořád svírá Hideho ruku a odmítá ho pustit.
"Jsem rád, že vás humor nepřechází. Možná to přejde, až uvidíte, kde budete spát a někdo ty stany musí taky postavit." Ozve se Reitův hlas.
"To máme za chvilku." Nadšení neopustilo ani Ina, který se pořád tak nějak drží vedle Yoshiho a sem tam ho upozorní na místečko, kam by se rád podíval. No ideálně s ním, to je asi jasné.
"Vypadá to, že už jsme na místě." Ukáže Ino před sebe. Rei v tu chvíli koutem oka zaregistruje Rukiho, který málem šlápne na vratký kámen a chytí ho těsně nad loket.
"Opatrně, ať tě nevezeme do nemocnice." Ozve se víc starostlivě, než by bylo vhodné.
"Tady je ale místa." Zírá Aki s otevřenou pusou na menší palouček, který je vyloženě uprostřed lesa a vzápětí zakopne o větev, kterou všichni ostatní bez problémů překročili.
"Každý tu má své místo. Jako první je potřeba postavit stany, než bude noc." Rozhlédne se po ostatních.
"Dneska dáme volnější program, jen se před večeří trochu protáhneme. Ráno si dáme už budíček a pěkně rozcvičku a trochu běhu. Potřebujete být ve formě, než někam polezeme." Dokončí nástin programu.
"Mám v plánu z nás udělat týmy. Ten s největším počtem bodů, dostane na konci týdne odměnu. A bude stát za to."
"Hm, co to bude další skvělý výlet?" Kontruje Miy a už se rozvaluje na pařezu opodál a ano, to cigáro už hoří.
"Ne, přežít to s vámi mi bude stačit zase na dlouhou dobu, ale všechno se dozvíte. Mám tu seznam. Takže. Tetsuya, Miyavi. Hodně štěstí oba…" Málem se opravdu rozesměje, když se ozve COŽE na celý les a cigáro Miyimu vypadne z pusy.
"Tak tohle nepřežiju, kde je ten medvěd?" Dodá ještě, než se málem rozeběhne do lesa. A Tetsuya nevypadá o nic lépe.
"Tohle jsme si neodmluvili." Vrčí na Reitu a vypadá to, že ho tou krosnou umlátí k smrti.
"Chtělo to změnu." Pokrčí jen rameny a pokračuje.
"Aoi a Aki." Čte dál ze svého seznamu a tváří se naprosto neutrálně. Za to Ino se s pozvednutým obočím podívá na Yoshiho a Aki bez pardonu rudne.
"Hm, tak dobře." Pípne skoro neslyšně a snaží se tvářit nějak přijatelně svému věku a fakt, že bude v týmu v podstatě s učitelem. Uvnitř ale všechno skáče radostí. To má vážně tolik štěstí?
"No jo, kuře to vyhrálo už zase." Ne, Miy asi pusu jen tak držet nebude.
"Tak Su, Hide." Ozve se Reitův hlas znovu a na tuhle reakci se taky dost těší, ale Su je pohodář, ten s Hidem problém mít nebude.
"Já budu s Rukim a vás jsem nějak neměl ke komu přidělit. Netušil jsem, jestli se k nám přidáte." Osloví uctivě Yoshiho a Ina. Jsou prostě malinko navíc.
"Ale budeme rádi, když nám uděláte zdravou konkurenci." Ino se rozhodně netváří odmítavě.
"No, proč by ne. Já jsem pro každou špatnost." Kývne hlavou a už dřímá v ruce vak se stanem. Rei ještě počká, až se k tomu vyjádří Yoshi a pak pokračuje.
"Odteď musíte všechno dělat společně. Týmová práce se bude hodnotit taky. Začneme tím stavěním a každý z vás pak dostane část přípravy jídla. Body máte rozepsané tady. Za všechno nějaké dostanete a taky je můžete rychle ztratit." Rozdá všem malé deníčky v obalu, kterým nepronikne voda.
"Tak jdeme na to." Sám se energicky chopí stanu a popožene Ruki.
"Sám to stavět nebudu."
Sugizo, Aoi, Die, Hide, Ruki, Yoshiki
Ruki se mračí na Miyaviho záda po té jeho poznámce o předhození medvědovi, ale nevadí mu ani tak to, že ho chce obětovat, jako spíš to, že mu řekl, že je pusinka. To jako, že je malý? A chce do zubů? Pak si ale vzpomene na Reitovo rozkošné mumlání, když byli spolu v autobuse a po očku se snaží dohlédnout na jeho kalhoty, jestli je to pravda. Před ním přistane jeho batoh a při představě, že se s ním má nést hodinu na něj jdou mdloby, jenže co může dělat? Nasouká si ho na záda a přemýšlí, jestli dostane omluvenku ze všech aktivit na zbytek týdne, když si teď hne s plotýnkou. To by nemuselo být nakonec tak špatné, uvažuje jako správný puberťák. Jakmile Sugizo uslyší Inoranovu poznámku, že je tady nádherně, hned mu ve tváři zazáří nový úsměv a přimotá se mu po bok. "Že ano? Není nad zeleň okolo, čerstvý vzduch a nebe nad hlavou. Počkejte, jak se vám bude líbit, až se probudíte s první ranní rosou!" Švitoří a Hide protočí očima, protože sensei to očividně myslí úplně vážně.
"Jo, bude to pecka. Rosa padá asi v pět ráno a všichni budeme durch." Mrmlá a na Rukiho z toho jdou mdloby. Ani Diemu se tahle představa zrovna moc nelíbí, ale jako obvykle mlčí a všechno pozoruje spíš „z dálky“. Jakmile Reita zahlaholí, že večeři si budou lovit, visí na něm vyděšenýma očima už polovina skupiny, ale nakonec se všichni dají do pohybu. Die se ještě ohlédne na autobus, mizející za zatáčkou a nějak mu z toho není dobře. Jak kdyby měl takové neblahé tušení. To asi ta mlha v korunách jehličnanů a vysoké štíty nad nimi. Kdyby svítilo slunce, všechno by působilo jinak.
Na cestě je hodně míst, kde si všichni musí navzájem pomáhat a Diemu je jasné, že tohle je jeden z učitelských záměrů. Stmelit skupinu nějakým pořádným dobrodružstvím, kde se musí spolehnout jeden na druhého.
"Pozor na ty cigarety, stačí malá nepozornost a mohli bychom způsobit velký požár." Žádá Sugizo skupinu, aby nekouřili.
"Zapálit si můžete, až bude večer pořádné ohniště." Je vidět, že mu velmi záleží na tom, aby se v zeleni nepřihodila nějaká tragédie. Ohniště se obežene kameny, ale tady stačí jiskra ve vysoké trávě. Každý může jít vedle svého miláčka a dokonce to ani nevypadá podezřele, takže toho všichni zneužívají. Aoi se tváří pobaveně a trpělivě na Akiho co chvíli někde čeká, dokud je Tetsu nepopožene svým pohledem. Když dojde na šustot v listí a medvědy, Ruki se zastaví a třeští oči na to místo, ale Hyde všechno otočí ve vtip s ptákem a celý skupina se rozesměje. Dokonce i ředitel. Aoiho přejde humor ve chvíli, kdy se k nim příliš přiblíží Miyavi a ještě vtipkuje na téma co Aki viděl a neviděl. No neviděl, ale uvidí! Musí se hlídat, aby na něj nebyl přehnaně zasednutý, to je neprofesionální. Bude se přes tu událost muset nějak přenést. Kromě toho má pocit, že mu Hide vidí až do žaludku pokaždé, když na něj upře ty svoje divné oči. Jak s ním může Miyavi být? +Vrána k vráně...+
Nakonec se dostanou až na nachystané místo a je dokonale malebné. Dokonce je obehnané plotem, to kvůli medvědům. Prostě je to bezpečnostní prvek.
"Na noc se plot zamkne a nikdo za něj nesmí, jasné?" Švitoří Sugizo.
"Budeme do něj pouštět elektřinu, abychom byli v bezpečí, ale nebojte, žádný medvěd nepřijde!" Vypadá, že co chvíli zahodí boty, obejme nejbližší strom a bude tančit kolem ohně s tantrickým bubínkem. Rukimu se trochu uleví. Vtipné je, že zatímco jeho Rei co chvíli chytal, aby neupadl, je to nakonec Aki, kdo si znovu skoro vyvrtne kotník. Aoimu se při tom orosí čelo a hned se ohlédne, jestli to neviděl Inoran, jak špatně hlídá, ale vypadá to, že ne. Celá skupina složí batohy na jednu velkou hromadu. Dříví už je pro dnešní večer nanošené, aby kluci rovnou nezemřeli na místě, ale od zítra už budou sbírat. Pak už se jen musí uvařit, ale je tu i základ na něco pořádného na dnešní večeři. Všichni jsou unavení. Reita jim začne vykládat, jak je hodlá honit do cvičení dokonce i tady a kluci začnou nespokojeně brblat.
"To je jak čínská spartakiáda." Komentuje to Hide. Myslel si, že budou mnohem víc zálesačit, než cvičit. Když dojde na týmy a odměny, zatváří se překvapeně dokonce i ředitel. Jemu si nikdo o svolení na speciální odměnu nežádal, takže něco museli nachystat kluci sami. Možná dokonce za svoje peníze. Je na to upřímně zvědavý, ale tím spíš si nechce nechat sdělit detaily. Sám bude mít motivaci dohnat svůj tým k vítězství.
Rei začne všechny rozdělovat do týmů po dvou a když zazní první jméno, Aoimu škodolibě povyskočí koutky. Tohle je pomsta a ať si to Miyavi užije. Za to Diemu přijde, že už si toho kluci vyžrali dost, za to, co udělali, ale zřejmě to bylo pořád ještě málo. Inu za chyby se platí a to už mu dávno odpustil incident mezi nimi dvěma. Hide po Miyavim starostlivě stočí koutky očí. Vypadá to, že tenhle výlet si nakonec jako jediní neužijí. Jenže po tom, jak jim Ogawa pomohl prostě mlčí a hledí do země. Další jméno a Aoi je čím dál tím spokojenější. Rei je prostě kámoš. Snaží se dělat jakoby nic, ale výraz satisfakce potlačit nejde. Yoshiki si vymění pohled s Inem. Je možné, že o nich Reita ví a tohle udělal úmyslně? +Takže protekce, pane učiteli?+ Začíná se projevovat Yoshikiho sonar. Ve skupině je patnáct dětí a zrovna Aoi a Aki. Když Hide vyfasuje Sugiza, úlevně si vydechne. Ten chlapík s ním půjde kouřit za pařez, tím si je jistý. Rozhodně by nechtěl ředitele a už vůbec ne nějakého jiného studenta. Jak by nemohl dělat věci podle sebe, asi by ho zabil. To, že Rukiho dostane na starost Reita Yoshikimu nepřijde tak divné, slyšel, že spolu dělají pokroky, ale jakmile dojde na to, že by měl být s Inem, zatímco ostatní učitele mají studenty, zakročí.
"Ne, ne to je v pořádku. Chápu, že jsi o nás nevěděl, ale myslím, že oba rádi zachováme způsob spolupráce učitel a žák. Nevyjde to u všech, ale rád si vezmu dva, když jsou kluci v lichém počtu. Tady Inoran by si mohl vzít Kaita." Vybere mu nejmíň problémového chlapce a sám si přiřadí dvě kvítka, která vypadají vyloženě odvázaně. Vypadá to, že po Tetsuyovi je tu postrach číslo dvě. Právě si tím zničil možnost být neustále s Inoranem, ale oba dva byli dospělí a byli tady především kvůli dětem a pomoci jim, ne kvůli sobě a svým touhám. Kdyby měl tušení, podle čeho to Reita rozděloval, asi by ho za to pěkně vytahal za ucho a dal Tetsuyovi jeho. Zato Su už trochu něco tuší.
"Zapomněl jsi na Hyda." Ozve se nahlas a vysloveně si chce počkat na to, jestli padne jméno Die a jestli ano, čeká ho s kolegy vážná promluva v soukromí za pařezem.
Yoshiki si dojde pro první deníček a když míjí Inorana, šeptne směrem k němu.
"Zdravá konkurence. Snaž se. Když mě porazíš, můžeš mít tři přání." Pošeptá mu s letmým svůdným pohledem, popadne tužku a už honí kluky, aby se vrhli na stan. Ruki sebou trhne, když ho Rei popožene jako by byl cizí, zamračí se na něj a má chuť nakopnout obal se stanem. Velmi okázale se na Reitu podívá, aby mu to z toho pohledu bylo jasné, ale sehne se a práskne s tím na jejich místo. +Víš, jak mě bolí záda a nohy??? Já nemám svaly jako ty!+ Zlobí se na něj. Die ještě stále neví, kam patří, takže trochu nejistě postává na místě a snaží se nedívat na Hyda, ale nepřeje si nic jiného, než aby to tak bylo. Vypadá to, že Su a Hide si nakonec padli do noty dobře a ostatním hrozí, že jejich stan bude první. Kluci, co zůstali bez učitele frflají, že to není fér, protože učitelé vědí jak na to a jejich týmy mají výhodu. To byla trochu pravda.
"Rei vám jistě upraví bodování." Baví se Sugizo zasahováním do Reitova vedení. Vidí, jak ho to štve a je u toho roztomilý. Aoi samozřejmě ví, jak se staví stan a je mu jasné, že Aki vidí stan možná poprvé v životě. Nejraději by mu řekl, ať si sedne a odpočívá, ale nakonec se u toho dost nasmějí, když si tyčkou málem vypíchnou oko a Aki se zamotá do plachty. Je u toho k sežrání, Aoi by mu v ní nejradši svázal ruce a vrhl se na něj, ale to nejde. Osobně z toho má spíš kemp, než práci.
Žádné komentáře:
Okomentovat