(tábor v horách)
Sugizo, Aoi, Die, Hide, Ruki, Yoshiki
Ruki má pocit, že se k tomu autobusu ani nedovleče. Jeho fyzická kondice je k uzoufání, batoh je snad větší, než on a k tomu nesnáší výlety do přírody. A to radši ani nemyslí na to, že se jde od autobusu ještě další hodinu pěšky. To nikdy nepřežije! Už se zase tváří jako dřív a ani se nesnaží vypadat jinak.
"Mají nás tady chránit, ne zavraždit." Stěžuje si, když se konečně dostane až před autobus, kde batohem práskne o asfalt vedle Tetsuyi a hned si na něj sedne s úlevným aaaaah! Na ty jeho záda to není nic moc, ale nechce si nechat pomoct. Nechce, aby za něj někdo musel nést věci, které prostě potřebuje. Pootočí hlavu, když se mu do koutku dostane pohyb a spatří Reitu s Aoim. Neskutečně sexy Reitu s… ne, ten druhý ho nezajímá. Hledí na něj s pootevřenou pusou, úplně ignoruje naštvaný Tetsuyův pohled, protože chce naložit batoh, na kterém Ruki sedí a zvedne ho až pohlavek, který mu přerovná vlasy. Vrhne po něm nazlobeným pohledem, ale vyskočí na nohy a otře si zpocené dlaně o kalhoty. Tolik mu z něj buší srdce… Nadechne se, aby ho alespoň pozdravil, ale to už ho za rameno popadne Sugizo a vecpe na schůdky.
"Pět..." Počítá u toho a Ru si musí najít místo v autobuse. Alespoň přilepí obličej na okýnko.
Aoi kráčel po boku Reity, nesl si svoje zavazadlo jako by nic nevážilo a doslova zářil. Jeho život se otočil o sto osmdesát stupňů, najednou měl svou lásku, nového tchána, dokonalou kariéru, Aki byl živý, zdravý, řekl mu, že ho miluje a počasí bylo taky výborné. Pojede s Akim a přáteli na výlet do skal, zalezou si, zahrají na kytaru u táboráku a on si rozhodně najde chvíli, kdy se nikdo nebude dívat. Nepochybuje, že Reita přemýšlí stejně a nějak si určitě zvládnou krýt záda. Musí se zasmát, když vidí toho jeho Rukiho. U autobusu si batoh naloží sám a už černýma očima pročesává okolí, kde se schovává ten jeho poklad. Nevidí ho ani za tmavými skly autobusu. Přitočí se nenápadně k Sugizovi, nakoukne mu přes rameno a… kolonka Aki ještě odškrtnutá není.
"Jsou na záchodě..." Okomentuje Su zbývající studenty a v Aoim hrkne. Ta zkušenost se mu okamžitě promítne před očima a navíc… není tu ani Hide a Miyavi… +Co tam dělají?+ Napadne ho ustaraně. Proč je tam zrovna s nimi? Potlačuje nutkání se tam rozeběhnout a nervózně poskakuje očima okolo. Oddechne si až ve chvíli, kdy se k nim od školy blíží pět postav. Aki, Hide, Miyavi, Die a je s nimi i Hyde. Aoi je v tu chvíli zralý na panáka.
Die se courá po jednom Hydově boku a kluci zase po tom druhém. Vykračují si a klábosí, Hyde za sebou zamyká a on… si myslel, že s ním bude sám alespoň na chodbě, ale to by tam ti dva nesměli využívat chvíle samoty úplně stejně. Byli spolu na pokoji, vášnivě se líbali a mysleli si, že autobus doběhnou pak, ale nějak jim nedošlo, že se jejich blok bude zamykat. Hyde samozřejmě kontroloval všechny pokoje, aby se během jejich nepřítomnosti nic neztratilo a vyvlekl je ven, kde Die zrovna opouštěl svůj pokoj… samozřejmě plánovaně… a k ničemu. Přesto hleděl mlčky do země, když kladl nohu před nohu a nedal na sobě nic znát. Ani jemu se do hor moc nechtělo. Měl to podobně jako Ruki, byl spíš městské dítě a spát ve stanu s pavouky nebyl jeho styl, ale když viděl, jak se Aki těší…? Byl tak moc rád, když se jim vrátil a i když si musel počkat, až ho Miyavi pustí z náruče, stejně si ho pak ukradl pro sebe a povídal si s ním dlouho do noci o všem, co se ve škole dělo, když tam Aki nebyl. Aki se na ten výlet na rozdíl od něho těšil opravdu moc a snažil se Die nakazit svou náladou, ale moc to nešlo. Die si uměl živě představit dokonalého Hyda, visícího na skalní stěně a sebe, bílého v obličeji a neschopného stoupnout si na první kámen. A to ani nemluvil o faktu, že se doslechl, že Hyde měl v minulosti něco s Ogawou… um… tak tohle z hlavy snadno nedostane… Pořád bude řešit, jestli se po něm Tetsuya moc nedívá.
Hide s Miyavim příliš nečekali, že by měli jet na výlet společně s ostatními. Vyžírali si jeden trest za druhým a tohle byla spíš odměna a možnost být spolu víc, ale Hyde si trval na svém, že jednou jsou skupina a prospěje jim to a tak jeli taky. Když nad tím teď Hide přemýšlel, celá ta noc mu připadala jako sen, který se nikdy nestal, ale kdykoliv se podíval na Akiho ruce, vrátil se nohama na zem, připomněl si, že málem umřel a on šel málem sedět a kdo ví, co by byl s Miym. Jdou k autobusu jako poslední, protože se trochu zasekli na pokoji, ale všechno mají sbalené a od toho dne sekají latinu. Musí. Jinou šanci už jim nikdo nedá a to si uvědomují i oni dva. Kromě toho našli sami sebe a to byla největší motivace. Jediné, co mu připadalo divné, byl fakt, že se jim podivně vyhýbal stážista Aoi. Hide si toho nejdřív nevšiml, ale po čase mu došlo, že utíká z jakéhokoliv kontaktu s nimi, byť by šlo jenom o oči. Něco v tom bylo. Hide ale nebyl schopný přijít na to, co by mohlo zrovna Aoimu vadit, i když v tom nějak musela vězet ta osudná noc. Jeho fantazie nedošla tak daleko, aby mu došlo, že Aoi s Akim něco má a zuby nehty se drží, aby za to Miyaviho rovnou nezabil. I oni zalezou do autobusu, Su je spočítá a obsadí si místo pěkně vzadu. Samozřejmě vedle sebe. Ani jeden netuší ani to, že jsou největší šťastlivci široko daleko, co si mohou mačkat ruku celou cestu. Stejně už to všichni věděli… A ne, nikdo se jim neposmíval. To by si mohl zkusit. Hide si opírá chodidlo o rantl pod okýnkem a hledí ven a pak spatří něco šokujícího. Zacuká s Miyaviho rukou a kývne bradou k oknu.
"Ty hele není to Akiho táta?" Matně si ho pamatuje, když Aki přijel poprvé do školy.
Yoshiki už se nemohl dočkat, jak se ostatní budou tvářit na tenhle malý vtípek. Nebyl takový kaskadér, aby přijel s Inoranem jedním autem, protože o nich pořád vůbec nikdo nevěděl, ani Aki ne, ale načasoval si to tak, aby na parkoviště dorazili v podstatě společně. Všechny děti už jsou v autobuse, kromě Die a tomu padne brada jako prvnímu. Měl sem dorazit nový učitel a jediný, kdo tu je, je… Teď je to on, kdo tahá za rukáv Hyda. Zcela podvědomě a automaticky. Prostě už k němu patří. Yoshiki zaparkuje svoje auto, vyskočí z něj jako by byl sám studentík a v outdoorových kalhotách a batohem přes rameno dojde ke svým ovečkám.
"Dobré ráno, jak se všichni máte?" Blýská po nich hollywoodskými úsměvy, očividně má exkluzivní náladu – aby ne, po tolika číslech – a s jiskřícíma očima sleduje vystupujícího Inorana. Sugizovi se koutky začnou zvedat jako prvnímu. Očividně mu to zapaluje o malinko víc, než zbytku šokované skupiny. Aoi ještě pořád stojí vedle Reity a jeho mozek si dává zuřivě dohromady všechny asociace a narážky na téma – Asi mám novou práci. Cože? Co? Asi přijel jenom dát Akimu sayonara, ale… proč má krucinál ten batoh? To už jsou ale oba dva u nich.
"Rád bych vám představil novou posilu našeho týmu." Řekne Yoshiki, poplácá Inorana po rameni a nechá ho, aby se přivítal s učiteli. Aoi se prudce otočí k autobusu a místu, kde už sedí Aki. Vypadají oba dva úplně stejně vykolejeně. +To je vtip? Nestačí, že jede ředitel, pojede i jeho táta?+ Ne, že by neměl radost, jen… takhle mu nedá ani pusu!
Tetsuya, Reita, Hyde, Aki, Miyavi, Inoran
"A ještě nám dá na krk dalšího nováčka, no výborně, jak kdyby nestačil stážista." Mumlá si pod nos, nemá v úmyslu s tím jen tak přestávat a rve další pitomý batoh do zavazadlového prostoru. Jestli v nich kluci měli něco křehčího, je to rozhodně napadrť, jak to tam pere.
"Tak dělej, nebudu tu kvůli tobě týden." Sykne po Rukim, přijde i záhlavek a v očích se mu zlověstně blýskne.
"Dávej si pozor, co vyslovuješ nahlas." Sekne po něm podruhé, aby ho slyšel jen on a vyrve mu batoh zpod zadku. Klidně ho z toho autobusu může vystrčit a svede to na nešťastnou náhodu. No a co, že ho z toho prťavého okýnka bude muset rvát, to se přece stává. Málem ramene dloubne do vzpěry, která drží prostor otevřený a spadne mu na hlavu, když se na vteřinu střetne se Sugizovým pohledem, koutky se mu vyhoupnou nahoru. A stejně mu ještě vrátí jeho dobírání, když si na cestu oblékl košili. Nakonec se šel po jeho narážkách převléknout a už má na sobě jen upnutý nátělník a přes něj sportovnější model košile, jejíž lemy mu vlají podél těla. A ano, už má koupené i sportovní kalhoty. U toho taky trpěl jako zvíře.
"Než všichni pohnou zadkem, bude tma." Vrčí do prostoru a nejradši by s těmi výklopnými dveřmi práskl. Reitovi stačí jen vylézt se smíchem ze školy, když zrovna Aoimu vyprávěl jeden ze svých oblíbených vtipů, který by se dal použít jako skvělý kanadský žertík na Tetsuyu. Jakmile mu do očí padne Ruki, úplně zapomene, co chtěl říct. Uchechtne se sám nad sebou a okázale ignoruje Aoiho pohledy.
"Myslím, že budeme mít dvakrát tolik studentů." Prohodí do prostoru, jakmile zaslechne Sugizovo počítání a pootevře svůj batoh, aby Aoimu ukázal, co za poklad sebou veze. Pár piv na večer, aby si mohli trochu zklidnit nervy a on to potřebuje obzvlášť. Naštěstí ještě pár přivezl rovnou na místo. Začne být opravdu nervózní, jakmile přijde blíž k autobusu.
"Musíme je pak ještě přepočítat, než odjedeme a zkontrolovat, jestli máme všechno." Připomíná sobě i všem ostatním a následuje další úsměv, když vidí, jak Aoi nahlíží Sugizovi pod ruky.
"No některé kluky rozhodně neztratíme." Odtuší s neutrálním výrazem, ale je jasné, že Aki bude pod drobnohledem, aby si třeba nezadřel třísku. Ale co si budou, u něj to nebude o moc jinak. Vystoupá očima k okýnkům a krátce se potká s Rukiho očima. Usměje se na něj a pak jej zase odvrátí, jakmile k němu dolehne hluk od školy. To se právě ven dostává taková malá banda a hlasově tomu rozhodně kraluje Miyavi, který se očividně nemůže dočkat. Vypadnout ze školy? Okamžitě a nejlíp se už nevracet. Ještě ho nepřešla dobrá nálada z toho, že mohli oba s Hidem zůstat ve škole a užívat si společné chvilky. On se za to rozhodně nestyděl a rozbil by hubu každému, kdo by měl slůvko proti a ano, Akiho návrat byl další důvod k oslavě. Stejně ho pořád hryzalo svědomí, že byl zodpovědný za to, co si udělal a staral se o něj. Měl pocit, že ho s Hidem skoro adoptovali.
"Mámo, máš svačinu?" Rýpne si do Hideho se širokým úsměvem.
"Pro nás oba." Přitáhne si Akiho pod paži se smíchem a neodpustí si plácnout Hideho po tom jeho výstavním pozadí. Aki se tiše zasměje a dloubne Miyaviho do boku, aby ho pustil, protože on se dívá rovnou na Aoiho a prostě nechce, aby ho tak viděl. Po tom, co si řekli a jak se tvářil na to, co mu o onom večeru řekl má tušení, že ho nemá zrovna v lásce. Jenže…pro něj to byl opravdový přítel, stejně jako Hide, Die a Ruki vlastně taky. Prostě nedokázal přemýšlet jinak a po tom přivítání už vůbec. Za to, že si ublížil, si může jen a jen sám, tak to prostě je. Kdyby nebyl hloupý…Ano, teď už ví, že to byla pitomost a ten největší důvod nového směru jeho myšlenek stojí u autobusu a…Usmál se na něj. +Je vážně nádherný.+ Proběhne mu hlavou a zrudne, když sklopí pohled do země.
"Ale ale kuře, copak?" Rýpne si do něj tiše Miy, když ho vidí.
"Budeme všechny odhánět, abyste měli soukromí a můžeš ho sbalit." Dodá ještě, protože ani jemu se Aki s ničím nesvěřil. Tohle nesměl nikdo vědět. Dokázal to v sobě udržet i přes to, že večery trávil s Miyim v posteli a povídali si. Za to Miy se mu svěřil s tím, co provedl první den a pak toho litoval, protože mu Aki nedal ani na chvíli pokoj a hustil do něj, že se má Diemu omluvit. A on…Začínal si připouštět, že by to možná mohl udělat.
"Dej mi batoh." Stáhne Akimu tu jeho krosnu, která je pomalu větší jak on z ramen a to samé udělá u Hideho, i když počítá s tím, že se s ním popere.
"Ale no tak, potřebuju, abys měl hromadu energie, víš." Broukne mu skoro do ouška a s blýsknutím v očích se na něj usměje.
Hyde taky září na všechny strany, i když se schválně nabídl, že bude zamykat školu a doufal, že se mu podaří ukradnout poslední chvilku s Diem. Nepovedlo. Jediné, co ho hřálo, byl fakt, že za sebou měli další sezení, které se neslo v duchu toho předešlého. Prostě z toho jejich brlohu jen tak nevylezou. Kráčí s úsměvem za nimi, sebou vleče dvě kytary v obalu a sleduje, jak Tetsu cpe poslední batoh do autobusu. Jedna z nich je jeho stará a ta druhá úplně nová. Má v plánu ji později věnovat Diemu a vlastně mu ji narve při první příležitosti do ruky. V rámci terapie, samozřejmě.
"No teda, jeden by neřekl, že máš takový talent." Dobírá si ho bez váhání, ale oči mu pořád utíkají za Diem, kterému věnuje několik okouzlujících úsměvů a zamilovaných pohledů. Samozřejmě tak, aby ho nikdo neviděl.
"Nacpu tě tam klidně taky. Tam se vlezeš, moc místa nepotřebuješ." Odsekne mu Tetsuya a jeho pohled značí, že je toho klidně schopný.
"Hm, myslím, že je budeme muset rozesadit, jinak to Hyde nepřežije." Rýpne si Rei tak, aby ho slyšel jen Aoi a žene poslední kluky do autobusu.
"Tak co, máme všechno?" Zeptá se ostatních, když se tak hezky sešli.
"Nemáme ředitele." Ozve se Tetsuyův hlas a ani on očividně není nadšený, že s nimi Yoshi pojede. Jindy by mu to nevadilo, kdyby… Pomalu stočí oči na Sugiza a prohlédne si ho od hlavy až k patě.
"Nemáme? Tak třeba to nestihne." Zasměje se Hyde po menším vtípku.
"No tak, nebude to zlý. Třeba bude mít dost práce s nováčkem." Pokračuje a šťouchne bokem do Aoiho.
"Yoshiki má vždycky oči všude, pánové." Prohodí znalecky Rei.
"Tohle chce plán." Prohodí spiklenecky a krátce se rozesměje.
Inoran se nemohl dočkat a ano, doma se moc neohřál. Vlastně tam za poslední dny nebyl skoro vůbec, hlavně ne přes noc, kromě toho, že si musel sbalit věci na cestu. Za odstupné, které dostal, nakoupil zbytek vybavení, zaplatil si kurz, o kterém přemýšlel kvůli škole a dal dohromady Akiho pokojíček. Prostě ho vyměnil za svou vlastní ložnici a koupil mu pár nových věcí. Vytvořil pro něj koutek se stolem, kde se dala polohovat část desky. Všechno jen kvůli tomu, že Aki opravdu s návrhy začal. Dostal od něj jeden přes Yoshikiho a nakonec mu to nedalo, aby si ho nepověsil v ložnici na stěnu, až teda po tom, co si ono sako nechal ušít. Přijede s větším rachotem na parkoviště, na sobě sportovní, trochu upnuté triko černé barvy, volnější kalhoty a nesmí chybět ani sluneční brýle. Všechno je nové a má to jeden velmi konkrétní důvod. Na krku se mu houpe řetízek a jeho tvář zdobí upřímný úsměv. Zrovna, když si pohodí tašku na rameni, vystupuje z auta i Yoshi. Dlouze se na něj zadívá, než se vydá společně s ním za ostatními.
"Zdravím." Mávne rukou společně se svými slovy a černé brýle kryjí pobavení v očích, když vidí výraz Aoiho a hned na to se podívá i k oknům autobusu na Akiho, který už je přilepený na skle.
"To snad…" Ozve se Aki a oplatí Aoimu pohled, ten jeho je naprosto vyděšený. +A máme po výletě.+ Proběhne mu hlavou, než zajede na sedačce, vlastně skoro až pod ní a schová se. Z jedné strany má radost, s tátou vždyť rád trávil čas ale kruci, doufal, že se mu podaří být chvíli s Aoim sám a…
"No, kamaráde. To jsi dost v pytli." Ozve se Miyaviho hlas ze sedačky za ním, kde se doteď v podstatě válel skoro s hlavou na Hideho klíně.
"Tohle na velkou párty nevypadá." Dodá ještě a natáhne se, aby ho konejšivě poplácal po hlavě.
"Neboj, my ho zabavíme. Že jo?" Dloubne do Hideho.
"Není nad to nastoupit zrovna na výlet." Pokrčí rameny Ino, když vykročí k ostatním a přivítá se jako první s Hydem, který mu klidně vykročí vstříc a bez váhání ho obejme. Ano, popovídali si dost a vlastně si i potykali.
"No páni, taky jsi mohl něco říct." Zasměje se upřímně.
"Vítejte mezi námi." Přidá se i Rei, jedny oči navíc, no co? Jeho spíš děsily ty Yoshiho, které by mohly vidět víc. Ino se beztak bude starat spíš o Akiho. A pak mu to dojde a koutkem oka pohlédne na Aoiho. Hned si dá za úkol, že mu s tím nějak pomůže a to samé se prohání hlavou Hydovi.
"Vítej...Jsem Inoran." Opraví Reitu a podá si s ním ruku. Jeden z mála, kdo vypadá opravdu nadšeně je Tetsuya. Dozor navíc totiž znamená míň práce pro ně a víc chvilek se Sugizem. Yoshi na ně jistě nebude mít tolik času, někdo nováčka musí zaučit a on vůbec nepochybuje, že se ho ujme. Jen to, jak vypadá spokojeně. No, určitě kvůli tomu. Jeho dedukce jsou asi šílené, ale to mu vůbec nevadí.
"Hm, myslím, že ten úsměv tě brzo přejde. Stačí pět minut s tou bandou." Kývne Tetsu hlavou směrem k autobusu, ale i přesto přistoupí k Inovi a podá mu ruku.
"Tetsuya." Představí se a očividně ho vůbec netrápí, že už mu tyká. Ohlédne se na Sugiza a ten úsměv mu jistě napoví mnohé, ale nejspíš jen jemu.
"Rád tě vidím." Pozdraví Ino Aoiho, stejně všichni ví, že byl u Akiho, jen ne proč. Je jasné, že spolu mluvili a i to, že se znají víc.
"Nejvyšší čas vyrazit, ať nepřijedeme až večer." Prohodí Rei a sám už se vytáhne do autobusu s takovým menším výskokem přes dva schody.
"Tak, pánové." Začne jako první, když stojí tak na půl stranou, aby pustil i ostatní.
"Jedeme sice na výlet, ale pravidla platí stejná. Stejně jako tresty, jen mytí nádobí bude hodně náročné v podobných podmínkách, tak si to rozmyslete." Zatváří se nad míru pobaveně, než se všichni usadí. To už ale zasedací pořádek začne rozhazovat Hyde.
"Aki prosím, sedneš si vedle, říkal jsem si, že by mi Die pomohl hrát a u toho trochu potrénoval." Usměje se a sám se usadí těsně před něj.
"Jasně, to bude super." Usměje se a rozhlíží se po volném místě.
"Doufám, že to nebudou takové ty odrhovačky. Jinak asi dobrovolně vyskočím." Ozve se Miy s poznámkou.
"Ještě si můžeš jít sednout dopředu." Zavrčí Tetsuya výhružně.
"Vedle mě."
"Ne díky, to je dobrý." Miyaviho hlava zmizí za sedačky a tam se pitvoří, aby dal jasně najevo, co si o něm myslí a vzápětí se zase válí na Hideho klíně. Ino se zastaví u předních sedadel. Počkal dost dlouho, aby byla ostatní zabraná.
"Máte tu volno?" Zeptá se Yoshikiho, koutek mu povyskočí a je rád, že mají ostatní dost práce, aby tu bandu zklidnili.
"Myslím, že mě teď víc proklíná, než je nadšených." Sdělí mu s nádechem pobavení a konečně si stáhne sluneční brýle z očí.
"A nejvíc mě dostaly pohledy těch dvou." Zašeptá mu a málem mu to nedá, aby se nerozesmál. Myslí samozřejmě Aoiho a Akiho.
"Tak fajn, jsme všichni? Máme všechno? Tak vyrážíme, bando." Poklepe řidiči na rameno, dveře se zavřou a vyrazí. Tetsuya sedí s nevraživým výrazem u okýnka a loví z kapsy špunty do uší. Stačí jen první brknutí do strun, které vyloudí Hyde.
"Já vím, jsem zmetek, ale tohle si nezasloužím ani já." Zavrčí si pro sebe. +Zlatí jeleni.+
"Jak jsi na tom Die?" Zeptá se ho Hyde a může na něm oči nechat.
"Minule už ti to šlo, dáme si nějakou společně, hm? Kterou?" Pobízí ho s prosebným výrazem, aby se nestyděl, než se k němu nakloní a krátce klesne očima k nové kytaře, kterou mu dal do rukou.
"Takhle je tvoje, víš. Přece bys ji jen tak nenechal ležet." Odtáhne se, aby to nebylo podezřelé.
"Jen zahrej Die-kun, bude to určitě dobré." Pobízí ho Aki, než se autobus dá do pohybu a on si na něco vzpomene. Kruci, měl si sednout víc dopředu. Stačí mu jen několik kilometrů a sveze se na sedadle o kousek níž a už začíná nabírat zelený odstín. No výborně, tohle se mu už dlouho nestalo, hlavně proto, že poslední dobou jel spíš autem.
"Tohle prostě nepřežiju."
"Hej kuře, jsi v pohodě?" Hrabe se do sedu Miy, když zaslechne jeho slova.
"Budeš zvracet?" Ptá se ho a pak se zasměje.
"Hlavně dobře miř. Je tu spousta cílů." Pobízí ho a už vidí, jak se bude tvářit třeba Tetsuya, když ho ohodí.
"Nebudu zvracet, to zvládnu." Stojí si snad poprvé Aki paličatě za svým, protože se to nesmí stát a hlavně ne před Aoim. Musel by se hanbou propadnout.
"A ticho nebo si toho někdo všimne." Akiho hlas je nečekaně pevný a neoblomný a v podstatě na něj sykne. Miy nad tím pobaveně pozvedne obočí.
"Kdo by řekl, že bude kuře tak prskat? No vidíš to?" Podívá se na Hideho a stačí mu dvě vteřiny koukat do jeho očí a už se mu prsty snaží dostat pod triko a sahat mu mezi nohy.
"Když mu bude blbě, budou se o něj všichni starat, toho musím využít."
Žádné komentáře:
Okomentovat