(Gacktova vila)
Zyean
"Tak jdeme na to." Odloží pečivo na talířek vedle, srkne si piva, které tu potají popíjí a pustí se do toho. Za chvíli už je úplně v jiném světě a ani se nenaděje a je po zápase.
"Skvělý." Vyskočí ze židle snad dva metry do vzduchu, protože samozřejmě vyhráli a pak mu oči padnou na hodiny.
"No do háje." Má asi pět minut, aby tam byl.
"Ty jsi blbec." Plácne se do čela a málem se přerazí, jak se snaží doobléknout, zároveň večeří a u toho hází pár nezbytností do batohu. Když doslova vypadne ze dveří, košili má zapnutou jen na půl, uzel kravaty se mu houpe tak v polovině hrudníku a vlasy už zase trčí do všech stran. Zastávka je nedaleko a není si úplně jistý, jestli mu zrovna něco pojede, ale bez váhání se rozeběhne, přeskočí nedalekou lavičku a prudce zahne za roh, aby viděl, jak poslední člověk nasedá do autobusu. Rozeběhne se ještě rychleji a tak tak, že se protáhne skrze dveře. Tak tohle bylo o fous. S úklonou se omluví řidiči a pokračuje dál do vozu, aby se usadil. Očima kontroluje čas a povzbuzuje autobus, aby jel rychleji. Smůla, tohle se mu asi nepodaří. Teď nemá ani myšlenky na hry, prostě se bojí, že kvůli pozdnímu příchodu, ho Gackt vyhodí ze dveří. +Můžeš si za to sám.+ Nadává si v duchu a podupává nervózně nohou. Jakmile už je skoro na místě, stoupne si ke dveřím, jakoby mi ty dvě sekundy mohly zachránit život a stejně rychle vyskočí z autobusu. Tak a teď to bude hledat, to je jasné. Rozhlédne se skoro zoufale kolem a pak už hrabe telefon. Navigace je to jediné, co ho uchrání před ještě větším zpožděním. Honem si nacpe žvýkačku do pusy, které se pak nenápadně zbaví a už zase přidá do kroku. Nečekal, že by to opravdu bylo někde tady, ale je a jemu málem padne brada, když uvidí ten barák. No kruci?+Možná bych měl popřemýšlet o změně zaměření.+ Proběhne mu hlavou, když přestane vyjeveně zírat a vydá se rovnou k domu. Přes plot se asi nedostane, ale někde tu určitě bude zvonek, to je jasné. Nakonec se mu ho podaří najít, pokusí se trochu zkulturnit, i když je to marná snaha. Trhne sebou prudce, když se ozve bzučák. Teď už trochu provinile sklání hlavu a s dlouhým nádechem se vydá ke dveřím. Stejně neuhlídá očka a začne se rozhlížet, co je kde k vidění, je zvědavý jako opice. Hned, jakmile se dveře otevřou, otevře i pusu on sám a začne.
"Já se hrozně moc omlouvám, prostě jsem se doma zasekl a pak mi ujel autobus a pak jsem to nemohl najít a..." Kousne se několikrát do rtu a ne, nahoru se prostě nepodívá.
"A jdu pozdě." Vydechne naposledy a přemýšlí, co by mu ještě řekl, aby si to trochu vyžehlil.
"A pak jsem asi půl hodiny hleděl na ten barák." Vypadne z něj naprosto upřímně s provinilým pousmáním, než vytočí nenápadně hlavu stranou a trochu nahoru, aby koutkem oka viděl, jak se tváří.
Gackt, Mirai
"Říkám ti upaluj se obléct, jinak ti nasekám na holou. Nemysli si, že se mu budeš ukazovat v tomhle." Napomíná jí se smíchem. Mirai byla nádherná. Velmi mladá, o dost mladší, než on a on ji zbožňoval. Byla úplně jiná, než většina mladých Japonek, nesvázaná a to uměl málokdo ocenit. Její rodina nebyla nejradši, že jí nadbíhá o tolik starší muž, ale když viděli, kde Gackt bydlí, rychle to přehodnotili. Ode dveří se ozve zvonek a Mirai po Gacktovi střelí rychlým pohledem.
"Ne!" Ozve se z pohovky rázně, ale ona už se smíchem letí ke dveřím a rovnou je rozrazí. A pak jí úsměv trochu zjemní, zatímco v černých očích hravě jiskří. Dívá se do vlasů skloněné hlavy mladíka, který jí dnes měl učit počítat. Vypadá provinile, však má taky důvod, ale ty jeho omluvy jsou roztomilé. On je roztomilý. Gackt se za ní ocitne vzápětí, popadne ji za boky a plynule ji strčí za sebe přesně ve chvíli, kdy Zyean zvedá hlavu, aby se na ně podíval.
"Jsem rád, že se ti líbí." Řekne mu na uvítanou, než se ohlédne přes rameno, kde ještě pořád vykukuje zvědavá Mir.
"Ten dům." Upřesní hned a udělá na ní jakési huš. Mirai vzápětí se smíchem zmizí a Gackt ustoupí ze dveří. Má na sobě bílé domácí kalhoty a bílé tričko a na krku jemný řetízek. Pozdě, už ten její zadek určitě viděl. Mirai zmizí někde nahoře a oni jsou pro tu chvíli sami.
"Dostal jsem vyčiněno, že jsem tě vylekal a proto nechceš přijít, je to pravda?" Zavrní skoro do ztracena, když ho sleduje, jak si zouvá boty. Natáhne ruku a zatahá ho za tu neupravenou kravatu, ale pak ho pustí a dveře za ním zaklapne. Vede ho za sebou do kuchyně, spojené s obývákem. Od jídelního stolu je vidět rovnou do náruče velké bílé pohovky, která vypadá jako z prachového peří a láká svou pohodlností. Ukáže mu na židli, na kterou se může posadit a přejde k lince.
"Čaj? Kávu, limonádu?" Nakloní hlavu k rameni, ale to už se mu za zády objeví oblečená Mirai. Moc to nevylepšila. Má na sobě černou, upnutou sportovní sukýnku těsně pod zadek a tílko stejné barvy, je bosá, vlasy rozpuštěné… Gackt si ji měří pohledem To jako vážně? Jenže ona ho jen obejde, vezme z lednice pivo a donese ho Zyeanovi.
"On určitě neřídí a už je plnoletý." Řekne.
"Není." Kontruje hned Gackt, protože si samozřejmě zjistil kde co, ale Mirai je to tradičně jedno a sedne si za stůl naproti Zyeanovi. Podepře si bradu dlaněmi a podívá se mu rovnou do těch zvláštních očích.
"Ahoj, pane učiteli." Řekne a Gackt protočí očima. Přesně na tohle sbalila jeho.
Zyean
Nepadne ho, kdo v první chvíli otevře, ale koutkem oka zahlédne jeho a pak i hmmmm....ano ten koutek zůstane přilepení na něčem, co netušil, že tu uvidí a je v koncích hned v první sekundě."Tohle je jinej level." Zamumlá si pro sebe totálně mimo, než konečně zvedne hlavu a nechápavě se podívá Gacktovi do tváře a je v pasti podruhé. Vůbec netuší, co mu říkal a ty oči mu v tom taky nepomáhají.+Ještě, že se moc nepotřebuju soustředit.+ Poznamená si v duchu a naprosto nevinně se usměje.
"Líbí..." Přistihne se, že se trochu vyklání do strany, aby nenápadně nahlédl za jeho záda.
"Ten dům." Tak nějak tónem svého hlasu omluví zvědavost. Samozřejmě, že nakukoval dovnitř kvůli vybavení a tak se i tváří. Udělá pár kroků dovnitř a způsobně se zuje, když se narovnává, najednou cítí, jak se mu kravata zvedá a i ten tlak. Pak mu dojde, že je to on, kdo ho za ni zatahal a opravdu nenápadně polkne. +Kam si to jen vlezl?+ Opakuje si pořád v duchu, ale nepřestává se široce usmívat.
"No, já se jen tak něčeho neleknu." Vypadne z něj poznámka, kterou by si asi měl odpustit
"Tak jsem to nemyslel." Nakrčí jemně obočí a vzápětí se rozesměje. Gackt rozhodně není jen tak někdo, ale asi si nedokáže přestavit, jak by ho mohl vyděsit.
"Popravdě, jsem prostě zapomněl hlídat čas a pak už bylo tak nějak pozdě a ten první autobus mi vážně ujel." Vysype ze sebe pravdu a krátce rozhodí rukama, než se podívá na široké, sportovní hodinky bíle bravy se silikonovým páskem.
"Akademická, hm tři čtvrtě hodinka. Gomen." Uculí se nevině a dál těká očkama po celém vybavení domu. Tohle je naprostý luxus, jejich byt by se asi vešel do jediné místnosti a nakonec se přistihne, že zírá s otevřenou pusou a nejen na tu pohovku. Taky trochu na pána domu. A vůbec...+Tak rodina nebo holka?+ Ptá se ho v duchu, ale tohle si nahlas rozhodně nedovolí. Byl by asi hodně rychle venku. Málem by se ozvalo druhé cože, když přijde na to, co si dá, protože udržet pozornost zrovna teď, je pro něj nadlidský výkon.
"Uhm, totiž..." Snaží se to nějak zahrát, aby bylo vidět, že ho poslouchal a nekoukal po všech čertech, když se objeví i Mirai a jeho pozornost nemá šanci se dát dohromady. +Prostě se tvař chytře, třeba to nepoznají.+ Přemlouvá se v duchu, ale moc mu to nejde. Minimálně Gackt to pozná, tím si je jistý. Oči mu zasvítí, když se objeví pivo, které by ho asi trochu zchladilo a vyrovnalo hladinu, která se nebezpečně zvedla asi tak vysoko, jako je sukně Mirai. Přemáhá nutkání na pořádný facepalm a možná rychlý telefonát Rickovi, aby mu přijel nafackovat a on se probral. Už ho slyší, co mu radí. Určitě něco ve stylu, zavři se s ní v pokoji a buďte ticho nebo s ním? Málem by nad tím i zrudl.
"Neřídím." Ozve se od něj bez váhání, protože to pivo je lákadlo číslo tři a vzpomene si na to rozpité na stole vedle počítače. Máma ho zabije ale vážně!
"A k plnoletosti mi chybí už jen kousek. Prsty naznačí jak málo to je a je to přesný opak rybáře, prostě kecá s velikostí, jen ji zmenšuje. Usadí se pohodlně na židli a odloží batoh k jejím nohám. Už, už se nadechuje, že se zeptá, kde má teda začít, když Mirai předvede něco, po čem se málem sbírá se země. Nebyl by to ale on, kdyby ho někdo dokázal na dlouhou dobu vyhodit ze sedla. A to byl od té chvíle, kdy vstoupil do dveří. Podepře si po jejím vzoru bradu a široce se usměje.
"Ahoj, studentko." Oplatí jí její slova a pak se bez váhání natáhne přes stůl, aby se dotkl jejích štíhlých předloktí a trochu jí lokty poodsune od sebe.
"Takhle to bude mnohem stabilnější, lepší úhel a vydržíš tak mnohem déle. Mimochodem jsem Zye." Mrkne na ni bez váhání, když začne s tím, čemu vážně rozumí, aby se vyhnul nesmyslnému mumlání, než si přitáhne pivo, letmo koukne po Gacktovi s prosebným výrazem, který jasně říká, že si dá vážně jen jedno a už si ho nenápadně přitahuje k tělu.
"Tak s čím začneme?" Nadhodí do prostoru a už staví plechovku na hranu, stačí jen počkat, až se hladina uvnitř vyrovná a uklidní.
"Matika? Fyzika? Zákony? Rovnice? Bude legrace, no vážně." Ujistí jí bez přemýšlení, protože pro něj tenhle svět zábavou je.
"Jen jsem slíbil, že nic do povětří nevyhodíme. Občas se ale nehody stávají." Ozve se tiché syknutí, když si to pivo trochu přidrzle otevře.
"Tohle je skvělý po tom sprintu na autobus. Arigato."
Gackt, Mirai
Možná by ho za tu nedochvilnost měl poslat rovnou pryč. Něco mu nabídl, v podstatě ho vytáhl z průšvihu a Zyean to stejně nebyl schopný dodržet. Nepochyboval o tom, že se zasekl u toho svého počítače, ale už jenom kvůli Mir a tomu, jak by se na něj mračila, jeho omluvu prostě taktně přejde. Trochu se ušklíbne, když se mu tu snaží namluvit, že bude plnoletý za chvíli, však už zná datum jeho narození. Chvíli je od lednice pozoruje a skoro by to mohl označit za flirt. Jestli si Zyean myslí, že je to jeho sestra, tak se trochu splete, ale co už, dá mu to sežrat, až se vrhnou na angličtinu. Jeho oči dostanou dravčí nádech, když sleduje, jak se Mir dotýká, ale ta najednou dělá, jako by tady Gackt ani nebyl, culí se na Zyeana a nechává si opravovat lokty. Měl by mu za to střelit, i kdyby to byla jenom sestra. Takhle před starším bratrem… "Mirai." Slyší ji představovat se a otočí se k nim na chvíli zády, když z lednice vytahuje gin a tonic. Tohle bude chtít rozhodně něco ostřejšího. Míchá si u linky svůj drink a poslouchá proud jeho řeči, zatímco Mirai vytahuje vlastní skripta a učebnice a posune je Zyeanovi přes desku stolu.
"Umícháš mi taky?" Hodí otázkou ke Gacktovi.
"Ne, nesoustředila by ses." Ozve se docela studeně. Mir po něm vrhne pohledem.
"A nejsi ty náhodou ještě v práci?" Kontruje hned a Gackt si úmyslně požitkářsky přihne ze sklenky.
"Jestli nedostaneš dobré známky, nepojedeš na Hawai." Medově se usměje, Mirai nafoukne tváře a vrátí se pohledem k Zyeanovi, aby mu vysvětlila, kde přesně teď jsou a co je problém. Gackt odejde na pohovku, ze které má na ně parádní výhled, rozvalí se tam jako Pán Bůh osobně a vyhodí bosé nohy na konferenční stolek. U toho sleduje ztlumenou televizi, ve které běží poker. Po půl hodině vysvětlování je jasné i jemu, že Mir má mezery už od střední školy a nemá tudíž, na čem stavět. Tohle bude větší práce, než si oba mysleli, ale Zye má svatou trpělivost, dokonce zařídil, že ji to baví a on se občas přistihne, že si ho dlouze prohlíží. Mirai zrovna zaujatě okusuje tužku, ze které už snad polovina chybí, ale každé chybě se hlasitě směje jako by prohrála bingo, místo, aby ji stresovalo, že to neumí.
"Hmm, tak nevím, asi jsi špatný učitel, měli bychom tě potrestat." Řekne Zyeanovi Mirai a popotahuje se u toho za pramen černých vlasů. Rozhodně to přece není tím, že je ona špatná studentka.
"Když to tak poslouchám, budou nám dva dny v týdnu málo, tohle se nikdy nenaučím." Vzdá to nakonec a ofoukle se opře do opěry svojí židle. Je na ní vidět, že už jí to nebaví. Stočí oči na Gackta na gauči. Vypadá, že zapomněl, že je s nimi v místnosti.
"Podívej se na něj, jak nás provokuje." Šeptá Mirai, která by se taky nejradši válela a dívala se na televizi.
"To jsou ty jeho karty, nemysli si, že má tenhle barák z učitelského platu. Když jsi dobrý na čísla, měl bys to taky zkusit. Ať tě vezme do casina." Navrhne. Půjdou všichni a najdou panu roztomilému pěknou kost.
Zyean
Jen na krátkou chvíli stočí oči za Gacktem, když zaslechne cvaknout lednici, ale hned se zase věnuje Mirai a už si přitahuje skripta, ze kterých se většinou učilo nejlépe. Je tam dost příkladů, které by mohl použít a už si v hlavě přeskládá, kde začít, aby to bylo, co nejjednodušší."Tohle zvládneme levou zadní." Pokývá několikrát hlavou ale je jasně vidět, že je ve vlastním světě. Tohle je něco pro něj. Není to tolik, jako když sedne za počítač, je však vidět, že v tom jistá záliba je. Nadšení ve tváři prostě neskryje.
"Chce to vzít jen opravdu od začátku. Vyplatí se to." Prohodí si spíš pro sebe, trochu sebou trhne, když je svědkem menší slovní přestřelky. Několik poznámek se mu dere na jazyk, nakonec je však spolkne. On to doučování prostě potřebuje a většinou z nich by si to jistě zkazil. Konečně zvedne oči k Mirai a vidí její roztomile nafouklé tváře. Uculí se, než radši pohled zase zaboří do knihy.
"Tak to bych se měl snažit, abych tě na tu Hawai dostal." Broukne tiše jen k ní a několikrát se kousne do rtu. Nedá mu spát polemizace nad tím, jaký vztah mezi sebou mají. Líbí se mu a k jeho smůle oba dva. Je schopný se v duchu trápit myšlenkou, koho by si vybral, kdyby na to přišlo. Jenže...ani jedno není hra pro něj, to prostě ví. Nebyl na tom se sebevědomím špatně, ale taky ví, co je většinou za problém. Obdivoval holky, které to s ním vydržely déle, jak týden. Tady by tomu dal maximálně dva dny, kdyby o něj snad někdo z nich projevil zájem. On už za sebou několik zkušeností měl, ale o tom kluků nepovídal. V tomto ohledu byl tajnůstkářský, i když s nimi rád prohazoval narážky, které se postelových zkušeností týkaly. Trvá to pár minut, než už sedí vedle ní a snaží se jí dostat do těch nejzákladnější věcí. Ani na vteřinu ho neopouští úsměv a milé chování. Sem tam přidá nějakou historku, většinu, co prováděli s kluky v obchoďáku a taky to, že díky fyzice zlomil jednomu z ochranky nos, když se prudce rozražené dveře od východu odrazily v tu správnou chvíli zpátky. Jen s Mirai to vypadá na mnohem víc hodin, než s čím počítal.
"Mám nápad." Prohodí nakonec, když vidí, že už se tím zabývají příliš dlouho. Nikdy není dobré to přehnat, pak už to prostě nejde.
"Mám rozdělaný návrh na jednu hru, je to amatérská práce, ale mohl bych do ní vložit místo úkolů vzorce, které tě pak pustí dál. Úplné základy. Možná bys je pak líp dostala do hlavy." A už je zase u něčeho, čemu dokáže úplně propadnout, ten zápal mu musí být vidět na očích. Párkrát jimi těkne ke Gacktovi, který je ale úplně mimo a prohlédne si ho déle, než by bylo vhodné. Naštěstí vypadá tak, že přemýšlí a hledí skrz. Trochu sebou trhne, když přijde na řadu šeptání a nakloní se k ní blíž, aby jí lépe slyšel. Vzápětí toho trochu zalituje, protože je příliš blízko a nedokáže se soustředit na obsah jejích slov. Po pár minutách se přistihne, že ani nedýchá a snaží se to nějak obratně zamaskovat.
"On si to teď může dovolit. Musí uklidnit nervy, než přijde na řadu moje angličtina." Šeptne jí zpátky s vtipem na svou vlastní osobu.
"Jak to není quest jsem v pytli." Dodá ještě a u toho se zatváří skoro znalecky, než se rozesměje. Jakmile ale přijde na poker, jen zavrtí hlavou, složí ruce na stůl a položí si bradu na předloktí.
"Ne díky, mě tohle nikdy nelákalo. Ze začátku to většinou baví jako hra, ale pak jdou stejně všichni po penězích a to není ono." Povzdechne si. Poker ho bavil ale jen chvíli.
"Chtěl bych dělat hry pro zábavu. Jasně, chci se tím živit, ale není to o penězích, víš. Udělat někomu radost, kdo to má stejně jako já. Třeba ho dostat od věcí, na které chce na chvíli zapomenout." Rozmluví se mnohem víc a pak se zarazí.
"Uhm, no nic tohle sem nepatří. Když teda budeš chtít, počítám, že zítra bych ti tu hru mohl poslat, snad ti to pomůže, ale neboj, nejsi na tom vůbec špatně, jen tomu musíme dát trochu hm směr, nic víc." Usměje se na ni a mile sáhne po skriptech.
"Tohle jsou dobré příklady, jednoduché a přitom je to ten nejpodstatnější základ. Zkus si je, když budeš mít chuť a kdyby náhodou tak se klidně ozvi, poradím ti." Ujistí jí bez váhání, než sáhne do svého batohu a vytáhne svou vlastní starou učebnici. Je už trochu potrhaná, stránky jsou občas i pokreslené jeho malůvkami, které později třeba hodil do animačního programu. Sem tam i nějaké vtipy, které ho v tu chvíli napadly ale hlavně...
"Vem si ji, je tam spousta věcí a i moje poznámky, které ti třeba pomůžou, nějaké vychytávky a tak. Já už ji nepotřebuju, jen zkus ignorovat to, co je mimo učivo." Vypadá trochu rozpačitě, protože tohle je takový neurčitý deník za roky, které strávil na staré škole. Podrbe se ve vlasech a začne srovnávat její skripta.
Žádné komentáře:
Okomentovat