(Hydova kancelář)
Hyde
Konečky prstů klouže po jeho těle, když si dává chvilku a nechává své tělo přivyknout. Jsou věci, které se nedají uspěchat a pak je prožitek mnohem větší. To on moc dobře ví a nechce sebe ani Die ochudit ani o kousíček toho, co mu může nabídnout. Stejně tak ví, že mu dopřeje smršť ve svém vlastním podání. Die si přece zaslouží tohle všechno prožít a hlavně si to pořádně užít. Shlédne do jeho tváře a vřele, roztouženě se pousměje."Jsem rád, že se ti tam líbí." Popustí uzdu svým slovům a doufá, že to na Die nebude příliš. Vypadá roztomile, když sám sobě nevládne. Tohle bude chtít vidět hodně často a začíná mít obavy, že jejich sezení budou končit nějak podobně. Kdo by tomu dokázal odolat? Jakmile pohne boky poprvé, už se přestane ovládat úplně. Oplácí mu polibky, vrhá se na něj se svou typickou smyslností a nic ho od něj nedokáže odtrhnout. Pokojem se začínají rozléhat i jeho pravidelné steny, které se trochu zbytečně snaží tlumit. Ještě, že je od chodby dělí dvoje dveře, jinak by o tom snad věděli všichni, kdo kolem projdou. A jemu by to bylo srdečně jedno. Ohrožuje všechno i program, ale nedokáže nad tím vůbec přemýšlet. Zasténá hlasitěji a prudce se pohne proti Dieho klínu, když jej vezme za vlasy.
"Neskutečný." Vydechne s dalším přívalem slasti, který mu Die uvnitř těla způsobuje.
"Dokonalý." Složí mu další kompliment, když se jeho tempo zrychlí a nedává jim možnost to celé prodloužit. Možná tak po sté se mu to opravdu podaří. Leda by si za chvíli dali další kolo, možná by se zvládl krotit. Na pár vteřin...Už cítí, jak se kolem něj omotávají úponky orgasmu, ale Die skončí jako první. Cítí jeho pnutí, cítí všechno, co mu nabídl a je to krásný pocit. Zmučeně vydechne, když ho přitiskne ke svým bokům. Sám by potřeboval dosednout ještě jednou ale tím, jak to Die celé oddálí, ho žene k větší nepříčetnosti. Všechny buňky čekají, až povolí a pohne se naposledy společně s Dieho dlaní na své vlastní chloubě. Pak už se nechá vynést do nebes a s posledním zasténáním, se zlehka zhroutí na Dieho hrudník. Má pocit, že ho někdo polil vodou, jak je zpocený a i když zběsile dýchá, má pocit, že se každou chvíli snad udusí.
"Cesta do pekla je prý krátká, ale tohle bylo klepání na nebeskou bránu." Ozve se tiše, když jsou jeho hlasivky zase použitelné a místo toho, aby zůstal nečině ležet, začne mapovat bledou kůži pod sebou rty.
"Nic sladšího jsem nikdy neochutnal. Víš, jak budu vypadat, když se na tebe jen podívám." Stočí oči k jeho tváři a trochu se povytáhne. Složí si dlaně pod bradu a zavrtí se na jeho těle.
"Přesně takto. Myslím, že jsem se zamiloval." Jeho výraz mluví úplně za všechno.
"Kdybych jen tušil, jaké to s tebou bude, asi se na tebe vrhnu kytara nekytara." Hravě se usměje, než se ještě trochu povytáhne, líbne jej na špičku nosu a pak si popotáhne jeho spodní ret.
"Ne, že bych si to nepředstavoval ale..realita předčila očekáván a já se těším, co přijde příště." Doufá, že ho moc netíží, ale dolů se mu z něj rozhodně nechce. Prostě jen hrábne po dece a oba přikryje.
"Dopřejeme si společnou chvilku, společnou sprchu a pak ti budu muset popřát dobrou noc." Ne, vůbec se netěší na loučení, ale sezení bude jistě brzy. Prostě si ho naplánuje a někam do svého rozvrhu vměstná.
"A pak ti na výletě potichoučku vlezu do stanu a budu tam až do rána." Provokuje jeho představy o další společné noci v přírodě. Jen neví, co udělá s dalším obyvatelem přístřešku. Asi ho vypakuje před stan do tmy a chladu.
Die
"Tohle mi asi do posudku nenapíšeš ani obecně. Jak odůvodníš, že jsi měl vyléčil?" Ozve se konečně ochraptěle z přemíry toho vzdychání. Musí svoje sevření trochu povolit, protože Hyde nevypadá, že by chtěl znaveně odpadnout někam vedle něho. Po těle ho lechtají a konejší jeho rty a klidní rozbouřená nervová zakončení.
"Myslím, že tak budeme vypadat oba. Vůbec nevím, co si teď počnu, jsem mizerný herec..." Broukne a snaží si představit sebe jako zdroj příštích fotbalových problémů. Hyde se totiž často chodil dívat. A on teď bude hrozně zakopávat. Oplatí mu dlouhý pohled do očí, ale pak mu rty nepokrytě klesnou od sebe. On mu to doopravdy řekl? Je to reálné, prostě se to stalo a už to není jenom o tom jiskření mezi nimi, jsou to opravdové city, které se Hyde nebojí přiznat? Promne rty o sebe a pak se mu po tváři rozlije ten nejupřímnější a nejšťastnější úsměv, jaký na něm kdy kdo viděl. Nejdřív neodpoví, jen se znovu zasměje té poznámce o vrhání se na něj o dost dřív, ale pak zvedne pravou dlaň a pohraje si s konečky jeho vlasů na spánku.
"V tom nejsi sám. Myslím si, že jsem na tom stejně. Taky jsem se zamiloval." Ubezpečí ho tiše, než se trochu začervená.
"Mám soustavně zvyšovat laťku?" Broukne a na okamžik skloní oči. Cítí se trochu zvláštně, když jsou v něj vkládána taková očekávání. Hyde vypadá docela hravě a nejspíš… by Die měl být trochu… kreativní? No dobře, pokusí se o to. Už přece ví, že to nebolí. Pod dekou je mu s ním příjemně teplo a ospale. Uměl by si představit, že by tady usnuli a probudili se až ráno a byla by to nejlepší noc jeho života, ale to se nestane. V téhle škole nikdy… Okamžitě mu to vykouzlí smutné oči na tváři, ale až tehdy, když si o něj Hyde opře spánek a nedívá se. Bude mít jeho vůně plný nos a bude mu v té posteli hrozně chybět, ale musí si pořád připomínat, že ho má, že už není sám. To je to důležité. Koutky se mu zvednou až když Hyde připomene školní výlet a jeho zajímavou možnost. S jiskřičkami v očích se zadívá na strop. Skutečně by mohli?
"To budeme muset být asi hodně, hodně potichu… žádné šustění..." Řekne a pak vyprskne smíchy. Myslel spacákem, jinak s ním rozhodně počítá!
Hyde
Zarazí se v laskání Dieho těla, když mu jeho vyznání oplatí. Nečekal to tak brzy. Věděl, že mu musí dát čas, ale to neznamená, že by mu to sám neřekl. Podle něj Die potřeboval ujistit, že to s ním myslí rozhodně vážně. Bylo to na Hyda dost nezvyklé, aby se začal tolik zaplétat, ale nebránil se tomu. Pokud to tak cítil, bylo to v tom nejlepším pořádku. Usměje se na něj zamilovaně a pohladí ho konečky prstů po tváři."To moc rád slyším, vlastně bych nic neslyšel raději." Sdělí mu šeptem, než si znovu uzme jeho rty v krátkém, ale velmi procítěném polibku a zase se pohodlně uvelebí na jeho hrudi. Snad mu Die řekne, kdyby ho náhodou...No tlačil.
"Hm, ne." Odtuší jako první, když zmíní nějaké laťky.
"Mám mnohem lepší nápad." V očkách se mu blýskne, když si znovu položí bradu na složené hřbety dlaní a kouká mu zespodu do tváře.
"Můžeme ji zvyšovat společně. To nám jde skvěle." Rozverně se pousměje a trochu se zavrtí. On prostě nedokáže chvilku ležet v klidu a skoro to vypadá, že je tu ten mladší on. Jenže v takových chvílích dokázal dost dobře popustit své hravější já. Pak se zase pohodlněji uvelebí a začne si pobrukovat. Už jim moc času nezbývá, ale můžou si ještě pár společných minut užít. Rozesměje se společně s ním, když si uvědomí, co řekl.
"To budeme a já mám obavy, že se budu muset hodně krotit. Asi si pořídíme do té doby nějaký odhlučněný stan. S tebou je těžké... nic neříkat." Nazve to nakonec nějak přijatelněji. Die se bude možná ještě divit, co všechno dokáže vypustit z pusy. Pan velký psycholog. Spíš hodně malý, neposedný a hlavně do většiny věcí po hlavě skákající šílenec. Jeho druhá stránka, ta přijde později a pak Die vezme nohy na ramena. Krátce se usměje nad svými myšlenkami.
"Pak můžeme šustit od rána do večera." Vyprskne podruhé.
"Kazíš mou snahu tvářit se jako dospělý a uvědomělý." Obviní ho měkce a zapíchne ukazováček do jeho hrudi.
"Myslím, že tvůj dnešní posudek nebude vůbec chvályhodný." V očkách mu tancují hvězdy a stěží přemáhá koutky, aby nevyskočili nahoru.
"Vůbec žádný pokrok, jen samé...potíže." Pokračuje dál a kdyby měl po ruce brýle, asi si je nasadí, aby dodal svému vystoupení váhu.
"Co jen s tebou udělám?" Zeptá se ho a začne se trochu zvedat z jeho hrudi a až teď ho nechá opustit jeho nitro. Není to vůbec příjemný pocit, mohl by tak klidně i spát.
"Asi to bude chtít přidat několik sezení. Prostě je na čase uplatnit na tebe trochu intenzivnější terapii." Ohlédne se krátce po hodinách. Mají jen pár minut, ale kdyby se sezení trochu protáhlo...Teď už má do andělských křídel na svých zádech daleko. Leda by zčernaly.
"Možná třikrát, čtyřikrát týdně? Ano, to by možná mohlo stačit. A dnešní sezení zakončíme..." Posouvá se při svých slovech po jeho těle níž a níž.
"Velmi intenzivní, trochu šokovou terapií. Měl by ses něčeho chytit, Die-chan." Oznámí mu, když se skloní rty k jeho klínu.
"I z postele se dá při velmi silné léčbě spadnout." Mrkne na něj, než se skloní úplně a přejede jazykem po celé délce jeho chlouby. Zatím si s ním jen pohrává, olíbává ji, dokud se mu nedostane patřičné odezvy. S radostí ho vrátí na pokoj úplně zničeného. Jinak by snad klidně usnout nemohl.
"Nebo už chceš jít spát?" Zeptá se, když se na chvíli oddálí a s tichým smíchem jej obemkne mezi prsty a přijme do svých úst, co nejdál to jde.
Die
Oplácí mu ten vřelý polibek po jejich vzájemném vyznání a uvnitř těla se mu pomalu rozlézá pocit neskutečného klidu a vyrovnanosti, jakou už dlouho necítil. Tedy do chvíle, než Hydovi zasvítí v očích a jemu je jasné, že se sprcha a odchod do pokoje ještě nekonají. Prostě mu to kouká z výrazu tváře a Diemu pomalu začíná docházet, jak neúnavné stvoření tu s ním je. A taky výrazně hravější, než on sám. Utahat Hyda bude náročné. A to je z nich on ten mladší a měl by být nadrženější! Hyde se na něm neustále vrtí a vzhledem k tomu, že svoje spojení ještě nepřerušili, je to neustálé obnovování malých vlnek touhy uvnitř jeho těla. Musí se usmívat na strop, když mu tady říká, že s ním je těžké nic neříkat. Samozřejmě chápe, co přesně těmi slovy myslí a vůbec netuší, jak by podobnou věc na školním výletě vysvětlovali. On sám neví, jak moc hlasitý byl, prostě si na to nebyl schopný dávat pozor. Po té další poznámce se ale musí hlasitě rozesmát i on a shlédne dolů k jeho očím. "Myslím, že je to jenom maska a poslední dobou ti moc nedrží." Dobírá si ho trochu, než vytáhne obočí opravdu vysoko.
"Tak já jsem potížista? Já? Myslím, že by ze mě kluci na pokoji měli radost. Konečně splňuju osobností profil místních chovanců..." Odtuší s hranou dotčeností, protože málokdo tu byl tak vzorný jako Die. Možná už jenom Aki. Hyde se na něm začne narovnávat a přiměje ho, aby z něj konečně vyklouzl. Die si povzdechne a v tu chvíli si uvědomí, jak zvláštní bude usínat bez něho. Už teď se cítil prázdně a to ho měl pořád ve svém náručí a na svém těle. Jeho nový trest se mu ale moc líbí.
"Hm, a to říkáš jenom jako součást hry nebo to jde skutečně uplatnit?" Zajímá se zvědavě. Samozřejmě, že s ním chce strávit co nejvíc času.
"Mám sehrát nějakou zlobivou scénku, aby ti to ostatní učitelé věřili?" On by toho pro něj byl vážně schopný. Jen by se asi každý divil, že se tu horší, místo aby se zlepšoval. No není tohle na opravdu moc návštěv u psychologa? Hyde se mezitím posouvá po jeho těle dolů, on už ho zase pečlivě sleduje, aby mu neuniklo opravdu nic a jak dojde na šokovou terapii, najednou ví, co chce udělat. Teď, když byl uvnitř něj? Neměli by jít vážně do té sprchy? Vůbec si není jistý, že je to nejlepší nápad, ale o moc víc už toho nevymyslí, protože vzápětí ucítí jeho rty rovnou v klíně a ty ho okamžitě donutí propnout se v bocích a naplnit místnost vlastním hlasem. Pevnost je zpět během vteřinky a on skutečně najde oběma rukama okraje postele, které v nich pevně sevře.
"Nepotřebuju spánek..." Dostane ze sebe trhaně, protože po předchozím zážitku je ještě dost přecitlivělý, jenže to, co s ním Hyde dělá je něco neskutečného. Dokáže jen prudce mrkat, zírat na strop, který ve skutečnosti nevidí a kloubky na rukou mu z toho bolestivě bělají. Mizí v jeho ústech snad až po kořen, nechápe, jak je to možné a ví, že už nikdy nebude chtít nic jiného. Býval by přísahal, že to není fyzicky možné, jenže se to děje a je to až příliš krásné, než aby to vydržel dlouho. Druhý orgasmus přijde o hodně rychleji, než by si přál.
"Já snad začnu škemrat o něco na zdržení..." Vyrazí ze sebe, jakmile je schopný mluvit a hrudník už se mu zase prudce zvedá.
Hyde
V hlavě si přeskládává odpovědi, které mu později řekne. Teď nemůže, připravil by ho o zážitek a ano, je si jistý, že ho s ním Die bude mít a jen tak na něj nezapomene. Nesmí, má v celé škole mnohem mladší konkurenty a je si jistý, že minimálně deset se za Diem otočilo. Prostě to ví a nikdy by mu to nebyl schopný vymluvit. Hyde si ale bere za výhodu své vlastní zkušenosti. Rozhodně ví, kam sáhnout, aby ještě vystupňoval jeho slast. Nebojí se toho a nikdy nebude. Přidá k dráždění i své dlaně, kterými první jen přejíždí po stehnech, jemně je mne a tiskne, aby ukonejšil rozpálenou pokožku. Sem tam přivírá slastně víčka, nepotřebuje nutně přímo akci, jemu stačí jen ohled na Die, jak si to užívá. Mohl by ho pozorovat hodiny a neměl by dost. Je to hrozně návykové. Začíná si být jistý, že se ke klasickému sezení už nikdy nedostanou a nejspíš pořídí do kutlochu mnohem větší postel. Čistě proto, aby měli pohodlí až...Možná by tomu konečně měl přestat říkat terapie ale je to víc, než dráždivé. Ústa už se pravidelně pohybují, ruce bloudí, kam jen dosáhnou a nakonec zabloudí i kousek dál do míst, která před chvíli považoval za zakázaná. Zatím promne jen strany jeho polovičky a na pár vteřin propustí jeho chloubu ze zajetí horkých rtů."Ukážu ti, kde jsou doteky ještě příjemné ale jen doteky, nenechám si sebrat své místečko." Ne, rozhodně nemá v plánu změnit jejich postavení v posteli, na to se mu příliš zamlouvá, ale chce, aby Die věděl, že půjde jen o dráždění a nenechá se unést, aby v tom bylo cokoliv víc. Asi má pocit, že by se mohl leknout a poslední co chce, je to celé zkazit.
"Postarám se o tebe se vší láskou." Vyzná se mu podruhé a znovu se skloní. Tentokrát už ho dráždit nepřestane, přesune se pohodlně mezi jeho stehna. Tam se moc líbí. Jsou krásná, pevná, štíhlá a i jejich pokožka volá po ochutnání, ale teď na ni prostě nemá čas. Bříšky prstů první jen zkusmo zabloudí k Dieho vchodu, která zlehka obkrouží a očima zkontroluje jeho reakci, aniž by přestal s pravidelnými pohyby a drážděním přirození svým jazykem. Tomu přece nedokáže odolat, i když ho trochu vyvede z míry. Počítá, že se to stane, poprvé je to zvláštní pocit, moc dobře si to pamatuje. O to obezřetněji právě postupuje. Až si je jistý, že si Die dostatečně zvykl, je ve svých dotecích o něco odvážnější, dokonce mu v nestřeženou chvíli koneček prstu pronikne až dovnitř. Samotného ho to trochu překvapí, ale rozhodne se v tom pokračovat. Jen jeden prst, který si najde cestičku k mnohem citlivějším místům a snad dá Diemu pocítit slast, kterou ještě nepoznal. Kdo jiný by mu to mohl lépe ukázat? Však on ví, kam až...dosáhnout. Dává si na čas, zpomalí své pohyby, aby ho dohnal k nejvyšší možné slasti, prostě ho chce tím nejlepším způsobem potrápit, dokud si ho nemusí trochu přidržet za boky. V ten okamžik zrychlí tempo svých rtů a dovede ho k vrcholu, aniž by se oddálil. Prostě přijme všechno, co mu nabídne bez mrknutí oka, dokonce si to užije. Pohodlněji se opře o jeho stehno, když si prsty setře koutek, aby mu nic nezůstalo, kde nemá a pak se pomalu vysouká až vedle něj a natáhne se pro deku, aby je mohl přikrýt. Přiznává si, že intimnosti s ním zbožňuje, ale tyto chvilky má snad ještě mnohem raději. Je to taková ta blízkost, kdy se uvnitř něj kumulují pocity, které si dlouho odpíral.
"Jednou takhle budeme ležet u mě doma." Nastíní mu, kam se ubírají jeho myšlenky a pohladí ho po dlouhých pramenech.
"Ráno se probudím vedle tebe, přinesu ti snídani do postele, tedy až mě z ní pustíš. Už se na to moc těším." Zavrní spokojeně a pak si položí hlavu na jeho hrudník, než nechá víčka klesnout.
"Ty totiž o nic škemrat nemusíš. S radostí udělám, co ti na očích uvidím. Jen musíme..." Vydechne trochu déle.
"Ještě chvíli vydržet. Není to nic, co bychom nezvládli." Dodá, aby bylo jasno, že on tomu rozhodně věří.
"Máš přece svého milovaného psychologa, který ti poleze do stanu a možná i do postele." Uchechtne se krátce a koutkem oka se na něj podívá.
"Vypadáš hmm spo-...Uspokojeně." Dobírá si ho trochu.
Die
Už když Hyde vyslovoval to, že si nenechá vzít své místo, bylo mu jasné, co chce udělat. Tam mu opravdu nikdy nikdo nesáhl a v první chvíli si nebyl úplně jistý, že to chce, ale ten dojem mu Hyde okamžitě smazal z hlavy a už se tam nikdy nevrátí. V kombinaci s jeho ústy to bylo přímo šílené, nápory slasti s ním lomcovaly jako nikdy a on mu dovolil úplně všechno, oddaně a důvěřivě. Později, až bude mít prostor nad tím přemýšlet, bude nejspíš vzdychat nad tím, jaké to je mít tak zkušeného milence. A taky nad tím, jak mu vlastně vyhovovuje tohle rozdělení rolí mezi nimi. V životě to měli opačně, než v posteli, ale aspoň se to pěkně vyvažovalo. Teď je rád, že ještě dýchá. Po chvilce se Hyde objeví nahoře po jeho boku a zakryje jejich rozpálená těla přikrývkou. Jak se Die přinutí, aby vstal a odešel odsud, to opravdu netuší. Už teď se mu oči klíží vším tím vypětím a především, je mu v jeho blízkosti prostě dobře. Pootočí se na bok, aby ho mohl přijmout do své náruče a oběma se leželo lépe. Hyde začne mluvit o jejich společné budoucnosti a jeho to podivuhodně zasáhne. Nějak na ten příval emocí není připravený, ale je to v podobně něžné chvilce tak zvláštní, poslouchat, jak moc s ním počítá ve svém životě a jaké by to mohlo být. Dieho představivost se skutečně rozeběhne tím směrem, před očima vidí byt, ve kterém nikdy nebyl, představuje si, jaké to tam je, jak to tam voní a jaké tam mají věci a taky fakt, že tam spolu prostě žijí. Jen doufá, že to není jeden z těch nedosažitelných snů, který se nesplní. Tiše se zasměje jeho poznámce. "Kvůli snídani do postele tě z ní možná pustím." Připustí a pootočí tvář, aby se mu mohl podívat do očí. Už teď by se nejraději probudil vedle něho, ale po tom útěku kluků je všechny hlídají a počítají o to víc. Nemůže si dovolit usnout, možná jen na chviličku. Hyde si složí hlavu na jeho prsa a on ho jemně šimrá konečky prstů na páteři nad pozadím.
"Já vím." Řekne tiše a klidně, ale uvnitř se tak necítí. Chtěl by to hned… Dlouze si zívne, protože ho ta příjemná atmosféra zaplavuje víc a víc. Nechá víčka klesnout a ještě jednou se tiše zasměje.
"To mám." Sevře ho pevněji.
"Jen je u mě v posteli dost posluchačů." Zmíní kapacitu jeho pokoje. Koutky mu znovu cuknou a pod zavřenými víčky protočí očima.
"Jsem. Doufám, že ty taky..." Zívne si ještě jednou a pak se opravdu propadne do krátkého spánku. Když ho Hyde tiše budí, má pocit, že spal snad pět vteřin a dokonce se prachobyčejně vykašlou na tu sprchu. To aby spolu mohli ležet co nejdéle. Skočí si do ní ráno… Chce ho ze sebe cítit, až bude usínat sám ve své posteli. Alespoň to, ne mýdlo…
Žádné komentáře:
Okomentovat