Die x Hyde - Než jsme se potkali. - část 3.

 

(Hydova kancelář) 

Die

V první chvíli očekával pouze částečné nalehnutí Hydova těla na vlastní, ale za pár okamžiků už ho má obkročmo na klíně a do široka otevřenýma, fascinovanýma očima sleduje, jak se to krásné stvoření narovnává do sedu. Sice se mu vzdaluje, ale zároveň má na něj mnohem lepší výhled, včetně všech jeho smyslných výrazů, úsměvů a gest s jazykem. Není schopný dát ruce z jeho zadku dolů a Hydova slova mu vyrazí dech. Je na nich něco nesmírně dráždivého, i když se v první chvíli chtěl bránit, že to není vůbec pravda. Opravdu ho to nenapadlo a to ještě ani ve chvíli, kdy si sedal na postel, což nejspíš jasně zapadalo do psychologického obrázku jeho nenormálnosti. Jenže teď se to změnilo a on není schopný ani odporovat. Jejich hnízdečko? Zní to tak krásně a zároveň provokativně… Jeho tu není nic a s Hydem vlastně úplně všechno. Hyde je jeho. Konečně mu ten fakt naplno dochází. Ještě kousíček… Projede jím vlna tak silného vzrušení, že se diví, že ho vlastním klínem rovnou neshodí dolů. Opravdu si myslel, že Hyde mluví o kalhotách, ale musí se potichu zasmát, když se začne vzhůru hrnout jenom jeho tričko. Sleduje střídavě jeho posouvající se ruce a jeho tvář, dokud se před ním neskloní a nedá jeho prsům pocítit příval slastného škádlení. Trochu se propne v zádech, sevře jeho polovičky pevněji a zavře oči. Ze rtů mu splyne tiché povzdechnutí a uši má plné Hydova broukání, slibujícího mnohem, mnohem víc. Proti bokům se mu zvolna rozpohybují i ty Hydovy a dráždí tak obě citlivá místa najednou a ano, Die začíná ztrácet hlavu. Znovu oči otevře až ve chvíli, kdy ho Hyde požádá o pomoc s vlastními kalhotami. Tohle začíná zacházet docela daleko, ale přesto mu poslušně pomůže, jakmile se Hyde ocitne vedle něho. Pak už o ten kousek oblečení začne přicházet i on a přistihne se, že sleduje každý jeho sebemenší pohyb, ale ne proto, že by to bylo nepříjemné a on byl ostražitý, ale proto, že je to pro něj nesmírně vzrušující. Koutky mu kmitnou vzhůru, když dojde na slova o svobodě. Bude jí zřejmě tolik, kolik jen tahle škola dovolí. Posledním kouskem oblečení, který na sobě má, je najednou jeho tričko a on se ve vteřině rozhodne. Posadí se, uchopí křížem přes boky jeho lemy a prostě si ho přetáhne přes hlavu, takže se před Hydem ocitne zcela nahý. Zadoufá, že na něm není ani gram tuku navíc nebo nedej bože nějaký jiný kaz, ale nic takového v Hydových očích nevidí. Dlouze vydechne dodávajíc si tak odvahy a natáhne po něm ruce, aby si ho začal přitahovat zpět ke svému tělu a na sebe. Opět se položí do pokrývek postele a zároveň s tím pohybem dovysvlékne i objekt vší své touhy. Takhle spolu ještě nebyli a on je přesvědčený o tom, že tohle už neovládnou. Dneska se to stane a on se tím konečně vyléčí. Doopravdy tomu věří. Položí pravou dlaň na přechod mezi Hydovým krkem a čelistí a přitáhne si ho k sobě pro nový polibek. 

Hyde

Chce se už pomalu přesunout k němu na postel a pokračovat v něžném škádlení vlastních těl. Jenže Die ho překvapí a doslova vykolejí, když se na posteli posadí a přetáhne si triko přes hlavu. I kdyby nebyl psycholog, došlo by mu, jak moc velký krok to je. Kolik důvěry v něj Die musí mít, aby to udělal opravdu sám a bez pomoci. Hydovy oči se naplní něčím mnohem hřejivějším, je na něm vidět, jak moc mu propadl a ano, pravděpodobně se zamiloval, i když si to sám zatím není úplně schopný připustit. Poslední pár let si myslel, že jemu se něco podobného vyhne. Ne, že by chtěl, jen prostě neměl štěstí. Je fakt, že nad tím nikdy zvlášť netruchlil ale teď? Jak bez toho mohl žít? Vydechne dlouze, když si ho musí nutně prohlédnout. Doslova hltá každý milimetr jeho těla, dokud ho ještě pořád celého konsternovaného Die nezbaví posledního kousku látky a nepřitahuje k sobě a zpátky na své tělo. Poslechne víc, než rád a znovu se pomalu usadí na něj a sevře víc stehna kolem jeho boků.

"Možná už se budu opakovat ale snad mi odpustíš, že nejsem tak kreativní." Odtuší jako první, když se zapře dlaněmi vedle jeho hlavy a sklání se ke rtům, které na něj volají a vábí ho k sobě. Jeho hlava je o tom přesvědčená a jiné partie už dlouho taky.

"Jsi to nejkrásnější stvoření, které jsem kdy viděl. Budu proklínat každou vteřinu, kdy se budeš schovávat pod oblečením." Šeptne mu zblízka do rtů, než ho konečně políbí. Tento polibek je jiný, mnohem intenzivnější. Nedokáže to ovládnout a dává do něj vášeň, která prostoupí jeho tělem. Přenese váhu na pravou dlaň a tou druhou pohladí jeho hrudník, než sjede až na bok, který roztouženě stiskne. Trvá to jen pár chvil, než rozpohybuje boky proti Dieho klínu, tentokrát se toho ale nebojí a dává jim oběma pocítit narůstající vzrušení. Sám ví, že už se dneska nedokáže ubrzdit. Měl by být opatrnější, dát mu čas ale copak to jde ovládnout? Die mu nedal ani náznakem pocítit, že by bylo cokoliv špatně. Chce ho, moc ho chce ale je to po dlouhé době chtíč, který nepramení jen z tělesných potřeb. Krátce se odtrhne do jeho rtů a něžně, trochu provokativně se pousměje, než sklouzne až na Dieho dlaň na svém pozadí a sevře ji.

"Budeš té lásky a pomůžeš mi trochu." Zavrní smyslně, než si přitáhne jeho prsty ke svým rtům a s očima upřenýma do těch jeho je obemkne rty. Doslova si to užívá, pohrává si s nimi a nebojí se ani jazyka. Za chvíli si je jistý, že už by ho nemohl víc napínat, vlastně spíš sám sebe. Propustí je tedy se svého vlhkého sevření a nasměruje vstříc svému pozadí a rovnou mezi polovičky. Nakloní se víc na jeho tělo, znovu se zapře dlaní o postel a skloní se k jeho oušku.

"Budu jen doufat, že se těšíš stejně jako já." Zapřede mu do ouška, o které se otře a několikrát políbí na lalůček.

"Tak už mě netrap, Die-chan. Nepřeju si nic jiného, než tě vnímat a hlavně cítit, co nejblíže." 

Die

Hyde se po chvíli opět usadí na jeho klíně a on mu chce říct, že mu kreativní přijde docela dost, s tím, co už s ním zažil, ale dostane se mu dalšího komplimentu, který smaže jeho poslední pochybnosti, které mu před chvílí běžely hlavou a přiměje ho zvednout koutky rtů nahoru. Jejich rty se potkají v novém polibku, který pro Die začne v tom samém opatrném tempu, ale Hyde ho začne rychle strhávat na svou vlnu, plnou vášně a narůstajícího chtíče. I kdyby se Die chtěl bránit, je taky jenom kluk se všemi svými pudy a potřebami, konec konců i díky nim vždycky podlehl své maceše. Jak by mohl vzdorovat muži, do kterého se zamiloval, kterého by opravdu chtěl a který je tou nejkrásnější osobou pod sluncem? Bude se muset osmělit a někdy mu to i říct. Hyde mu neustále věnuje krásná slůvka a Die se v tomhle ještě příliš neotrkal, ale dá si to jako další cíl, na kterém bude pracovat. 

"Takových vteřin tady asi bude dost." Šeptne mu zpět s něžným úsměvem, jakmile jsou jeho rty na okamžik volné a jeho hruď už se zvedá o poznání rychleji. Skončí spolu v dalším polibku, který je ještě divočejší, než ten předešlý a Die popustí jednu svou dlaň z Hydovy polovičky na průzkum jeho zad a všech míst, na která jí dosáhne. Zároveň s tím vnímá, jak se i Hydova ruka posouvá po jeho těle a vypaluje do něj horkou stopu. Hydovy boky mu zas a znovu připomínají, co by se mezi nimi mohlo dít, dráždí jeho nahý, vzrušený klín k nepříčetnosti a způsobují mu už pravidelné tiché povzdechy. Hyde si půjčí jeho bloudící dlaň a začne si ji navádět ke svým rtům a v ten okamžik Die pochopí. Měl by to být on, kdo to udělá? Doopravdy si myslel, že jako starší a zkušenější zaujme Hyde opačnou roli, ale možná, že tohle je to, co chce? Tohle mezi nimi nejspíš bude mnohem přirozenější. Je z toho v prvním okamžiku trochu zmatený, není si jistý, že bude vědět, co má dělat a vážně nerad by mu ublížil, ale Hyde nezná slovo stud a sám se postará o to, aby se Die v situaci rychle zorientoval. Fascinovaně sleduje svoje prsty, mizející v Hydových ústech, užívá si vlhkost, která se kolem nich svírá, hravost jeho jazyka a to samo o sobě je mu hrozně příjemné. Vydržel by to snad hodiny, prostě si nechat okusovat ruku, protože je na ní velmi citlivý. Pak už se ale jeho ruka začne posouvat dozadu kolem Hydova boku a nezastaví se, dokud se bříšky prstů opatrně poprvé nedotkne jeho vchodu. Je to vážně úplně jiné, než se ženou, ale překvapivě mu to nepřipadá nepřirozené. To Hyde je z nich dvou ten, který by mohl pociťovat větší obavy, když se ho chystá pustit do svého těla, ale jeho slova říkají něco úplně jiného a opět nesmírně provokují a dráždí Dieho příčetnost. Skoro není schopný dostat ze sebe ochraptělá slova, když mu chce odpovědět. 

"Ještě nikdy jsem nikoho tak moc nechtěl jako tebe." Otře se tváří o jeho, když ho má tak blízko. Vlastně se všem těm věcem hodně vyhýbal a teď v něm hoří plamen, živený benzínem jménem Hyde. Vyhoví jeho přání a opravdu vlhkým prstem vklouzne do jeho nitra. Vyzkouší si několik opatrných pohybů, které by měl za chvíli dělat něčím úplně jiným a rychle přijde na chuť touze začít si hrát. Tím spíš, čím víc Hyde reaguje na různé pohyby. Za chvíli už celým tělem naslouchá jenom tomu a dráždí jeho nitro a vchod v krouživých pohybech, stejně jako v těch dovnitř a ven, než sám od sebe přidá i druhý prst. 

Hyde

Postřehl Dieho zmatenost ale doufá, že ho to brzo přejde. Udělá pro to maximum. Nejspíš není první, kdo od něj čeká, že to celé bude v jeho režii a že to bude on, kdo vynutí to celé vést. Jenže on to umí jen trochu jinak, než jsou všichni zvyklí. Má svoje způsoby jak toho docílit, i když to celé vypadá úplně jinak. Vlastně ho těší, že ho tím překvapil, jen se modlí, aby to nebylo příliš. Nerad by něco pokazil a vyčítal by si to ještě hodně dlouho. Koutky se mu spokojeně pozvednout, když konečně uslyší Dieho hlas a říká mu věci, které donutí zas a znovu vypínat okolí. Líbí se mu, chce ho. To je to jediné, co už zvládá pustit do své vlastní hlavy. Všechno je správně a Dieho prsty už jsou velmi patrné v místech, která hoří a čekají na jeho pozornost. Ani si neuvědomí, že se pohne proti jeho ruce. Vedl ho čirý instinkt a touha po něčem mnohem citelnějším. Pohne se podruhé, čímž podráždí i jeho klín, když se Die osmělí a způsobuje mu slast, jež ho obepíná svou náručí a nehodlají ho jen tak pustit.

"Nemohl bych se sebou vydržet, kdyby to bylo jinak." Odpoví mu na jeho slova.

"Doufám, že na naše společné chvilky budeš myslet hodně často. Já budu." Zavrní znovu, než ho znovu políbí, aby v jeho rtech utlumil hlasitější zasténání. Nedokáže se ovládat, brzo ho nejspíš bude slyšet až na chodbu, jestli se zrovna v tu chvíli pokusí nadechnout. Ale jinak to nechce. Už se plně přizpůsobuje jeho dotekům uvnitř svého nitra. Vychází mu vstříc a boky se volní přesně tak, jak si Die přeje. S každým dalším dotekem se uvolňuje o trochu víc a sám tomu napomáhá. Ví, jak si první okamžiky co nejvíce zpříjemnit a nebude se zdráhat své zkušenosti využít. Kdy jindy, než právě teď.

"Můžu jen doufat..." Broukne smyslně, když se mírně narovná, aniž by mu přestal koukat do očí.

"Že budu ten nejlepší lék." Sáhne dlaní dozadu a jemně sevře jeho chloubu mezi své prsty, aby ho nasměroval vstříc svému nitru, když se mírně pozvedne na kolenou.

"Úplně na všechno." Vydechne nedočkavě, když začne velmi pomalu a opatrně dosedat.

"A taky jediný lék." Ozve se společně se zasténáním, když ho přijme úplně celého. Šlo to kousíček po kousíčku. Ví moc dobře, že tohle se nedá uspěchat, teď si obzvlášť dával záležet, aby to bylo mučivě pomalé. Die si přece zaslouží něco speciálního. Prohne se trochu v bedrech, zapírajíc se dlaněmi o jeho hrudník, než jemně zatne prsty do boků, na které sklouzne a přemáhá se, aby nenastolil vražedné tempo v honbě za vrcholem. Tak moc si chce užít extázi a zároveň touží udělat tuhle chvíli nezapomenutelnou. Jako první sevře své nitro kolem Dieho chlouby, než svaly povolí a poprvé se pohne v krouživém pohybu.

"Hezky krůček po krůčku. Přesně, jak jsem ti slíbil." Doluje ze sebe mezi jednotlivými povzdechy a pak už rozpohybuje své boky v pomalém ale pravidelném tempu. První se zapírá dlaněmi vedle Dieho hlavy pak klesne na předloktí, aby mu byl blíž a olíbává jeho rty, hranu čelisti, prostě si ho vychutnává plnými doušky.

"Tohle je pořád jeden z prvních, umím toho mnohem víc a všechno ti ukážu, když budeš chtít." Slíbí mi klidně, protože pro něj to není záležitost jen jednoho večera, už od první chvíle ne.

"Se mnou se není čeho bát, právě naopak. Chci vidět všechno, co skrýváš. Do posledního doušku. Neboj, já se neutopím a tobě to taky nedovolím." Šeptá mu starostlivá, touhou podbarvená slova, aby mu dodal jistotu a zároveň vyprovokoval a nechal ho popustit své nitro. Kdy taky jindy by mu měl ukázat víc, než při tom nejlepším, co spolu můžou dělat? 

Die

Ta jeho odpověď mu zvedne koutky nahoru v pobaveném úsměvu, ale už není schopný víc mluvit. Jeho prsty se ztrácejí uvnitř Hydova těla a i kdyby s nimi zrovna nic nedělal, Hyde by si sám uměl poradit pohyby svých boků. Dostává je na kolena oba dva, když si s Dieho pomocí sám dělá dobře a zároveň dráždí Dieho klín. Podle toho, co se tady děje už Die nikdy nebude myslet na něco jiného, nejspíš ani na učení ne. Z výborného studenta se stane někdo, kdo pětkrát propadne a až mu položí otázku, proč se to děje, nejspíš nebude ani vědět, jak se mluví. Jeho lék úplně na všechno? Ó ano, to Hyde dozajista bude. Nadechne se, aby mu to řekl, ale hlas se mu zlomí v dlouhé zasténání, když ucítí jeho horké prsty kolem vlastního penisu a pak i mnohem víc, protože už se špičkou opírá o Hydovo útlé nitro. Dívá se mu do očí, ani nemrká, aby mu nic neuniklo z výrazu, který Hyde dostane, až do něho bude pronikat. Vnímá, jak se Hydova stehna zpevní, když se musí takto pozvednout a dech se v něm docela zastaví v očekávání toho, jaké to bude. Nevyrovnají se tomu ani jeho nejdivočejší představy a že už po pletkách v kuchyni nějaké měl. Je to velmi pomalé a velmi těsné a on má dojem, že exploduje jenom z toho, že musí nehnutě ležet a vydržet to, dokud ten pohyb není alespoň poprvé dokončený, aby mu nic neprovedl. Tiskne dlaně k Hydovu tělu, pořád si připomíná, že mu nemůže udělat žádné modřiny a jeho hrdlo opouští přidušené steny. Je to k zbláznění a to ta pravá jízda teprve začíná. Jakmile se uvnitř něj ocitne celý, popadne druhý dech. Tohle je neskutečné, naprosto jiné. Lepší. Nejen proto, že je ten prostor mnohem těsnější a vyvolává víc pocitů, ale hlavně proto, s kým tady je. Hyde zatíná prsty do jeho boků a on na oplátku do jeho pozadí a nemůže se očima dostatečně napást všeho, co nad sebou vidí, hlavně jeho výrazu. Je neskutečně krásný. Nechápe, co to s ním dělá, když kolem něho stahuje své svaly, ale nejspíš to bude hodně rychlé. Nakonec se vzdá, uvolní šíji v polštářích a zavře oči, aby mohl už jenom prožívat všechno to, co mu Hyde dává. Jeho rty už opouští pravidelné sténání, navazující na Hydovy pohyby a po chvíli si uvědomí, že mu svými dlaněmi sám pomáhá a prudčeji ho za zadek posílá proti sobě, i když se Hyde snaží, aby to tak rychlé nebylo. Prostě to nemůže ovládnout. Snaží se mu vracet udýchané polibky a jen těžko věřit tomu, že by to mohlo být ještě lepší. Pustí jeho zadek, zajede mu oběma rukama do vlasů a přidrží si ho za ně u své tváře, aby mohl dál svádět malý souboj s jeho jazykem, až dokud si pro něj nesáhne orgasmus, který přijde rychleji a prudčeji, než by si kdy myslel. Je to okamžitá exploze uvnitř Hydova těla, která ho propne proti jeho bokům a donutí na několik vteřin přestat vnímat svět. Vůbec si neuvědomuje výraz své tváře ani to, jak pevně ho při tom k sobě tiskl. Na celém těle mu okamžitě vyskočí drobné kapičky potu.