Aoi x Aki - Ty víš jak to bolí, být sám. - část 4.

(nemocnice)

Aoi

Aoi je trpělivě sleduje a uvažuje, kolik psychologů tady asi pracuje a jak moc je Aki zná. Dostali z něj někdy něco? Asi ano, když nenavrhli, aby ho někam zavřeli. Nebo to jsou oni, kdo ho poslali do školy, potažmo navrhli podobné řešení jako poslední? Jakmile dojde na Hyda a na to, že se to Ino pokusí zařídit, skloní hlavu, pro sebe se usměje a dá to za úkol sám sobě. Hyde je hrozně přetížený, má toho na starost strašně moc a tím spíš v poslední dnech, ale potom, co se z něj, Aoiho a Reity stali přátelé věří, že mu vyjde vstříc a pomůže. Přece mu to říkal, že pro ně udělá cokoliv, jen aby se Aki vrátil do normálního života. 

"Nějaká vaše oblíbená restaurace?" Vyzvídá Aoi, když vidí, jak si notují v doneseném jídle a řeč se vrátí opět k němu. 

"Já vím. Na škole mi to tak nikdy nepřišlo, ale teď v praxi to konečně vidím ze všech úhlů. Myslel jsem si, že mám neotřesitelný nadhled, ale Aki mě vyvedl z omylu asi tak druhý den." Zavtipkuje na vlastní adresu i na téma jejich vztahu a hned na to se začervená. Nebylo to nevhodné? Asi by neměl dělat vtipy. Skromně skloní oči do klína, když ho Inoran v podstatě pochválí a hned na to i Aki. 

"Snad. Myslím, že jsem toho ještě moc nepředvedl." Zahuhlá. +Stejně mě vyhodí, až zavraždím Miyaviho.+ Prostě to ví, že se nebude snadno ovládat, až ten jeho obličej uvidí. Prachobyčejně Akiho využil, i když věděl, jak je křehký a Aoimu je úplně fuk, jestli toho teď lituje. Pozdě! Pak ale stočí oči na zářícího Akiho. Líbilo by se mu na tak rušném místě? 

"Je to zvláštní jak chtějí lidé z hor nebo venkova do města a opačně." Zasměje se, ale přikývne. 

"Je to obrovské město, ale příjemné. Je tam toho opravdu hodně. Snad všechno, na co si vzpomeneš, ale život je tam hodně drahý. Mnohem dražší, než tady. Pro hodně lidí je to problém." Připustí. On doufá, že si se svou školou vydělá dost, ale taky by záleželo, kam by pak nastoupil do práce. 

"Kdyby náhodou měli místo tady..." Naznačí a pokrčí rameny. Pak by se stěhoval do Akiho rodiště. Nechce se mu od Reity a Hyda a ani z místa, kde celkem zapadl a cítí se tu dobře. Dokonce i Tetsuya už ho snad vzal na milost. Líbí se mu, jak se na něj Aki dívá, doslova se hřeje na výslunní toho pocitu a pak se pozastaví nad mumláním sestry. 

"Přijde a za co?" Diví se, ale natáhne prst k Akimu a píchne ho do žeber. 

"Za drobky v posteli!" Zasměje se. I on nastaví uši, když Ino zmíní, že by si to nevybral, ale skoro se smíchy zadusí jídlem, když Aki okamžitě zaútočí přímou otázkou. Inoran sice hrozně zapírá, ale podle tváří je vidět, že to není tak docela pravda. Někdo se mu líbí! Vrhne kradmým pohledem po Akim, co on na to. Mohl by se zlobit, že chce Inoran s někým být, když jeho máma umřela nebo by si naopak přál, aby jeho táta nebyl sám? Takhle dobře ještě Akiho nezná. 

"No já..." Zakoktá se, protože přeskakuje pohledem z jednoho na druhého, ale pak přikývne. 

"Ve škole. Nabízejí pokoj všem učitelům, kteří dojíždějí z daleka. Myslím, že Sugizo tam taky bydlí. A Hyde v podstatě taky." +Teď už i Reita… mohli bychom se nastěhovat k Tetsuyovi ha ha… ne tohle nikdy neříkej nahlas...+ A pak vyvalí oči na Inorana, když jim řekne, že ho vyhodili z práce. Za co proboha? A z čeho budou žít? Aki vypadá stejně překvapeně, ale naštěstí se hned dozvědí, že Ino má nejspíš něco lepšího a Aoi se úlevně opře do židle. Uf, protože tohle by Aki nemusel snášet dobře. Po tom zážitku, co mají za sebou se chvíli bude bát opravdu všeho a tohle byly dost zásadní životní otázky. Odsune prázdný talíř a už jenom dopíjí svou kávu. Poslechne si, co Inoran dělal za práci. 

"Rozhodně to na tobě není vidět." Zasměje se tomu jeho stárnutí a už se mezi nimi cítí jako v opravdové rodině. Opravdu příjemně. Jako by je znal oba mnohem déle. Nakonec dojde na Akiho plány do budoucna a Aoiho srdce se trochu sevře. Vzdal je všechny, žádnou budoucnost neplánoval. To uvědomění je hrozně strašidelné, ale naštěstí se to snad změní. Inoran v to očividně doufá taky, když se toho tématu hned chytne a prozradí na Akiho jeho vášeň. Aoi po nich už zase docela opatrně pokukuje a rozvažuje, jaká slova použít. Pořád a pořád má na paměti, co mu říkal Hyde. 

"Musel jsi mít s mámou nádherný vztah..." Hlesne tiše. Aki kreslil, ona šila, pořád spolu… nebylo divu, že to nesl tak hrozně zle. Sevře jeho dlaň nazpět, aby věděl, že je tu s ním a opatrně si prohlíží jeho profil. Po Inových slovech se bojí, že Aki nebude chtít k podobnému zážitku pustit nikoho jiného, ale Aki vlastně není vůbec agresivní. Nevyjíždí podobným způsobem. Na plno mezi nimi zazní příčina smrti jeho maminky a Aoi se zatváří trochu překvapeně. Čekal toho hodně, ale jak si kdy Aki mohl dát za vinu něčí nemoc? Přece jí nijak netrápil? 

"Myslím, že tvůj táta má pravdu. Máma tě měla ráda a bolelo by jí, kdyby tě viděla nešťastného. To žádná máma vidět nechce. Možná by jí udělalo radost, kdybys v jejím odkazu pokračoval. Kdyby viděla, jak děláš něco, co měla taky ráda." Zkusí to po svém. 

"Byl bys hrdý na podobnou práci, věř mi. A ona taky. Třeba jí to v příštím životě řekneš." Usměje se na něj a znovu jeho dlaň sevře. 

"Navíc jsem hrozně zvědavý na ty návrhy a taky jsem děsný na módu. Asi začínám mít hrozně obnošený šatník..." Udělá psí oči. Už ho zase trošku vydírá, ale jenom tak maličko. Něžně. Třeba by pro něj Aki navrhoval rád? Nejdřív jenom do šuplíčku, než se osmělí? 

"A podívej na tátu, to sako..." Zatahá Ina za sako, než mu to dojde, zrudne a vrhne po něm omluvný pohled. 

"Totiž já jsem tím nechtěl říct, že… já jenom… nebudu dělat vtipy..." Málem se propadne skrz židli. 

Aki, Inoran

"Líbí se ti představa, že budeš pracovat tady?" Zeptá se Ino a je vidět, že ho to zajímá. Většina mladých spíš odházela do Tokya. On osobně má Nagano mnohem radši. Je to sice město, ale pořád je tu takový menší ruch. Navíc na předměstí je v podstatě klid a mají kousek do lesů. Tam trávil dost času, dříve.

"Tak to ten dům prodávat nebudu." Zavtipkuje Ino a propálí Aoiho pohledem hodnotícího otce, než se rozesměje.

"Gomen, to prostě nejde ovládnout." Pak už se ale tiše uchechtne Aki na ty drobky v posteli. Oba jej zdatně odvádějí od tématu máma, které si tak trochu pořád převrací v hlavě. Ví, že má táta pravdu, oba mají, jen je pro něj hrozně těžké si to připustit a srovnat v hlavě. Jak kdyby to prostě neuměl.

"Já nedrobím." Našpulí trochu umanutě rty a podívá se na tátu, aby mu to řekl.

"A když, tak to rychle uklidí. Nemá rád nepořádek." Práskne ho bez váhání Ino a pobaveně sleduje Akiho zrudlé tváře.

"A jak tak poslouchám tak ti ani nabízet pokoj u nás nebudu. Tohle pro tebe v tuhle chvíli není lákavá nabídka." Pokrčí rameny ale je vidět, že ho to rozhodně netrápí. Bude chtít být s Akim, nemá mu to za zlé.

"Ale určitě vás pustí ze školy třeba na sobotní oběd." Navrhne bez přemýšlení. Chybí jim k tomu jen co? Jeho podpis a to přece není žádná překážka.

"Ale tati, k nám domů nee." Zamračí se Aki, protože je tu zase to, o čem si povídali s Aoim. Jeho pokoj. A Inovi to dojde vzápětí.

"Poslouchej, dám všechno z tvého pokoje do krabic, vymaluju tam na bílo a ty si řekneš, co bys tam chtěl. Pak můžete klidně přijet, hm?" Navrhne bez váhání Ino. Hrozně ho těší, že Aki chce tohle všechno zakrýt a snad už zakopat minulost a své stavy, které se jistě objeví, ale třeba je dokáže zvládnout.

"Tak dobře, jen s tím budeš mít práci." Nakrčí Aki obočí a dostane se mu reakce v podobě protočení očí.

"To není práce, to bude zábava. Všechny černé myšlenky zavřít do krabic. Kdo by to nedělal rád? Arigato." Poděkuje ještě s úklonu Aoimu, aby bylo jasné, že je rád za ten kompliment.

"Snažil jsem se hodit do gala." Zavtipkuje tentokrát on.

"Měli opravdu krásný." Vrátí se k tématu máma, kterému se chce Aki vyhnout. Jenže Ino už si začíná uvědomovat, že tím ničeho nedocílí, musí to prostě přijmout.

"Trávili společně opravdu dost času." Usměje se na Aoiho a je vidět, že vzpomíná. Nechá Aoiho, aby Akiho ještě víc podpořil a v jeho očích je patrná vřelost. Aoi to opravdu dokáže nádherně podat. Pozoruje je oba a ano, vážně je přesvědčený, že udělal dobře, když ho k Akimu pustil. Někoho takového rozhodně potřebuje.

"Asi máš pravdu." Klopí oči Aki a u toho žmoulá jednu dlaní lem deky a druhou si pohrává s Aoiho prsty, aniž by si to uvědomil.

"Jen, vždycky když na ni myslím hrozně chci, aby byla zpátky." Pípne tiše a snaží se ovládnout slzy.

"Nevím, proč musela zrovna ona. Já nechci..." Začíná ho zase dostávat do kolen jen myšlenka na minulost.

"Bylo to tak dáno, Aki. Tomu nedokážeme poručit ani jeden. Zase se setkáte, opravdu tomu věřím." Vloží se do toho Ino.

"A oba víme, že by se zlobila, kdyby věděla, že v tom dál nepokračuješ." Pak se odmlčí a nechá Aoiho pokračovat. To už Aki pomalu zvedne oči a krátce se zasměje nad tou poznámku o Aoiho šatníku. Opravdu by to zase mohl zkusit? Líbilo by se mu to? Vůbec si nevěří, ale chce dokázat Aoimu, že si nevybral špatně, že přece něco umí. Snad. A pak přijdou psí oči a odkýval by mu snad všechno. Nesměle přeje palcem po hřbetu jeho dlaně, jakoby si nebyl jistý, jestli vůbec může.

"Dobře, já to zkusím." Souhlasí nakonec. Ino se spokojeně usměje, když Aoi souhlasí a pak přijde narážka na jeho sako. Ohlédne se na Aoiho a pak prostě vyprskne smíchy, tohle byla trefa do černého a vůbec se na něj zlobit nedokáže.

"Vidíš, jak mi nenavrhneš oblečení, budeš se za mě stydět. A pak už vás ani na to jídlo nevezmu. Aoi se mnou takto nepůjde." Opravdu moc se snaží tvářit vážně.

"Za poslední dva roky jsem si vůbec nic nekoupil, čekám celu tu dobu na tebe." Ujistí Akiho a pak se znovu podívá na Aoiho.

"Ale ale, snad se mě nebojíš?" Dobírá si ho trochu.

"Já se vážně neurazím. Navíc, máš pravdu, tohle sako už mám snad pět let." 

"Šest." Zamumlá Aki a už se zase trochu usmívá. V hlavě má ještě jednu věc a chtěl by se na to Ina zeptat.

"Tati, víš, máš ještě..." Nedořekne, protože ho Ino přeruší. 

"Dovezu ti tvé skicáky do školy, stejně jako všechny potřeby." Tohle je to nejmenší, co pro něj může udělat.

"A no...ještě ohledně mámy." Teď už Akimu není skoro rozumět.

"Nějaké fotky." Vypadne z něj nakonec.

"Dovezu ti jich pár a hlavně tu, kde se koupeš. Tu musí Aoi nutně vidět." Decentně si odkašle a sleduje vyděšený pohled Akiho. Chtěl jen odlehčit téma a zdá se, že se mu to povedlo.

"Ne, tati, tuhle zrovna ne. To mi neuděláš." Prosí ho očima.

"Hm, když mi slíbíš, že o tebe nebudu muset mít strach." Vydírá ho? No, jen tak lehce.

"Jinak Aoimu ukážu hodně usvědčujícího materiálu, mám ho plná alba." Baví se Ino a Aki sebou plácne na postel a zaboří tvář do polštáře.

"Propadnu se do země, jestli něco podobného uvidí." Mumlá si pro sebe a u toho se tiše pochechtává. Ino zatím sáhne pro svou peněženku a vytáhne fotku Akiho mámy v letních šatech. Jsou jednoduše střižené, lem jejich sukně nezvykle nepravidelný a jeho vzor jsou složitě propletené linie, které dohromady tvoří bledě modré obrazce. Vypadají, jako by si oblékla letní oblohu bez mráčku, stejně lehce.

"Dej mu ji, až budeš jistý, že je ten správný čas." Pošeptá Aoimu, aby ho Aki neslyšel. Vkládá do něj hodně a ta fotka je toho důkazem.

"Už se nestyď, Aki. Byl jsi kouzelný jako malý i s holým zadkem."

"Tatiii." Ozve se okamžitě, když se Aki zvedne do sedu a teď už se tváří jako typický puberťák a propaluje Ina pohledem s rukama založenýma na hrudi.

"Aaaw, tohle mi už pár let chybělo. Hm, přijde i práskání dveřmi od pokoje?"

"Ty jsi hrozný, jeden tě ani naštvat nemůže." Špulí Aki rty.

"A co bude s tím prozrazením toho objevu?" Snaží se mu to vrátit Aki a jak to tak vypadá, trefil se do černého.

"Já přece neřekl, že nějaký je." Zamlouvá to Ino, ale moc se mu to nedaří. Vypadá zase rozpačitě.

"Mě neoblafneš, tak kdo to je?" Poposedne Aki a je zvědavý jak opice. On by to prostě tátovi přál.

"Uhm, já si myslím půjdu zapálit." Začne se Ino zvedat.

"Zbabělče." 

Aoi

"Ano." Přizná Aoi. 

"Nejde ani tak o místo, vlastně jsem toho z města ani okolí ještě moc neviděl a Tokyo mám rád, ale nějak mi celá škola přirostla k srdci." Zasměje se tiše. 

"Kolegové, jejich přístup, prostředí a z ředitele jsem sice trochu mimo, ale nevypadá jako někdo, kdo by vám chtěl jít po krku, že?" Pronáší, aniž by tušil, že Inoran by měl být jeho kolega a s Yoshikim má pletky. Klidně by tu mohl pronášet, že je ředitel debil a neměl by ani ponětí, kdo sedí vedle něj. Naštěstí si to nemyslí. Pak se však zarazí a nejistě se pousměje. To, jestli prodají dům, záleží na něm? Nemá ani odvahu se ujistit, co tím myslel. 

"Tak Aki nemá rád nepořádek? A kruci..." Přeskočí na jiné téma. Nebyl bordelář ve smyslu nechuti vysávat nebo mýt nádobí, ale jeho věci a oblečení se válely opravdu všude. Byl ten prototyp, co klidně upustí tričko na zem a pak ho tři dny překračuje. 

"Pokoj u vás?" Zeptá se nejistě. Inoran by skutečně chtěl, aby tam Aoi bydlel? Kdyby bydlel, pomohl by mu s domem, ale Aki nesmí ze školy ani na víkend, taková byla pravidla. 

"Hm..." Zahučí a je vidět, že by se celkem rád rozdvojil. Dům by mohl být v pořádku, než se Aki vrátí domů. Možná kdyby řekl klukům, dali by si tam s ním pár víkendů a pomohli? Pak zas někdy pomůže on jim? Pravdou bylo, že nemuseli říct, kam tak docela jedou, kdyby jeli za Inoranem na oběd, asi jako když ho bral na stěnu a pak šli do kavárny. Akimu se to ale zdá se nelíbí a Aoi k němu stočí svoje oči. Jeho naléhání před tím, než Ino přišel, zdá se nepomohlo. 

"Já jsem mu říkal, že tam nemusím vůbec vstupovat." Zvedne Aoi dlaně a zasměje se. Když dojde na Akiho mámu, musí se Aoi zamyslet nad tím, jaké to celé musí být pro Inorana. I pro něj to byla tragédie, musel se s tím sám poprat, ale svůj žal musel zadupat do země, aby mohl podpořit svého syna. Nikdy si nemohl dovolit být ten na dně. Obdivuje ho. Doopravdy. Jednou mu to večer u skleničky řekne. Určitě to potřebuje slyšet. Víc ale stiskne Akiho dlaň, když ho začne přepadat smutek po mámě a jen z pohledu na něj se mu sevře srdce a má pocit, že bude brečet taky. 

"Nebudu lhát Aki-chan, že si neumím ani představit, co bych dělal, kdyby se to stalo mojí mámě." Řekne mu měkce. 

"Přijít o mámu je jedna z nejtěžších věcí na světě." Nechce mu říkat, že to bude dobré, chce, aby věděl, že se mu snaží co nejvíc naslouchat a pochopit ho. Být prostě na jedné lodi. Vřele se usměje, když Aki souhlasí, že se o to pokusí. 

"Vážně se na to těším." Řekne s jiskrou v oku Inovi. Tedy, než udělá tu botu. Inoran se tomu směje, ale jemu moc do smíchu není. Tváří se pořád stejně provinile. 

"To není pravda." Snaží se chabě bránit, když Inoran řekne, že by s ním nikam nešel. Dva roky… má ve skříni plno věcí starších, než dva roky. Pokukuje po nich a vážně moc chce to cigáro. Jenže když Aki upřesní stáří saka, vyprskne smíchy už i on. 

"Pardon, to se nedá." Obhajuje se, ale je opravdu překvapený, když s tím vším chce Aki začít hned. Zdá se, že si to v hlavě přerovnal rychle a Aoi bude už brzy svědkem jeho práce. To je skvělé! Chvíli je poslouchá s těmi fotkami a znovu se rozesměje na celé kolo. 

"Ale já jí chci vidět! Teď, když vím o její existenci jí prostě musím vidět!" Dožaduje se koupající se fotky. 

"Neměl bych o tobě vědět všechno?" Nasadí lísavý pohled. Sám někde u mámy takové fotky má a doufá, že na nich sedí silná vrstva prachu. Jestli je někde ukazuje sousedkám! 

"Tak ono je toho víc?" Spráskne Aoi nadšeně ruce, zatímco se směje nešťastnému Akimu v polštářích. Překvapí ho však, když mu Ino posune jakousi fotku. Pod stolem se na ni krátce zadívá a upře na něho skoro vyděšené oči. Pochopí okamžitě. Vrhne rychlým pohledem po Akim, ale neviděl je a tak si fotku opatrně vloží do zadní kapsy, kde ji hned nezmuchlá. Pak ji opatrně uschová v peněžence a jemně na Inorana kývne. Kruci… najednou cítí strašnou zodpovědnost a jestli Inorana zklame, asi spáchá seppuku. Špičkování mezi otcem a synem neustává a on se už zase směje s nimi, ale cigára mu už doslova tančí před očima z celé té situace. Inoran tomu nasadí korunu, když zmíní, že on kouřit jde a teď je to Aoi, kdo by sebou nejraději plácnul do polštářů, ale samozřejmě zůstane s Akim. Mohl by se do Ina taky obout, aby je nenapínal, ale… ještě si to prostě nedovolí. Nebo…? 

"My jsme vyšli s kůží na trh a tvůj táta dělá tajemného." Řekne jakoby bokem, ale schválně tak, aby ho Ino slyšel a nasadí znovu psí oči. 

Aki, Inoran

"Prostě to nějak vymyslíme, aby Akiho pokoj byl v pořádku a pak přijde i Aoi." Ukončí celou debatu na téma hororový pokoj, který nesmí nikdo vidět. Najednou má Ino energie na rozdávání a stačilo k tomu jen pár vět. Hlavně snaha Akiho se znovu pustit do svého koníčku. Však on ví, jak moc navrhování miloval a občas hezky i týral jeho po obchodech, aby nabral inspiraci. Jemu nakupování nevadilo, ale byly to opravdu...dlouhé hodiny. Teď by si je klidně dal i týden v kuse. Možná by ho mohl opravdu vytáhnout s sebou. Třeba by mu tím zvedl náladu.

"Myslím, že Aoiho už neodradíš." Prohodí ještě Ino a zatím jen sklízí ze stolu. Na chvíli se vyhne tématu jeho známosti.

"To je v pořádku, klidně se směj. Tohle už totiž trochu k smíchu je." Pokrčí rameny a podívá se na Akiho, která na něj hledí spíš soucitně.

"Měl jsem tě vytáhnout mnohem dřív." Odtuší tiše a myslí samozřejmě ty obchody. A pak se podívá na Aoiho.

"Nekoukej na mě tak." Obviní ho měkce,  už se zase červená. Jak by mu na něco takového mohl říct ne? Jen se podívá do jeho očí a už by mu odkýval naprosto cokoliv ale...nesmí se přece dát tak snadno.

"To bys mi neudělal." Opáčí mu a tentokrát je to on kdo nahodí smutná očka a snaží se tenhle předem prohraný souboj vyhrát.

"Všechno jo ale postupně. Třeba za dvacet let." Brání se ještě Aki, protože je právě zralý na to utéct z nemocnice a všechen usvědčující materiál podpálit. Tohle se nesmí nikdy dostat na světlo a tátu asi přerazí jen za to, že něco podobného vůbec vyslovil.

"Náhodou, jestli ho nedostaneš ty s kohoutem na hlavě po koupání, tak už nic." Vloží se do debaty Ino a už má v tašce naskládané všechny odpadky, aby je mohl vzít ven a zbavit se jich. Snědli toho dost a Aki taky, což mu dělá největší radost.

"Rozdíl mezi námi je ten, že já mám za něj zodpovědnost." Ukáže na Aoiho prstem, aby podobné kousky nezkoušel na něj. Rozhodně mu neskočí na jeho prosebný pohled.

"Až přijde ten správný čas, tak vám to oběma řeknu, zatím není co." Ukončí diskuzi na tohle téma a opravdu se snaží tvářit rozhodně, moc mu to nejde protože Aoiho pohledu se přidá ještě Aki a to už je něco na něj.

"Tohle na mě vůbec nezkoušej." Varuje ho se smíchem a pomalu couvá ke dveřím. Nejvyšší čas se ztratit nebo opravdu prozradí něco, co nechce. Zatím se toho moc nestalo a on sám si není jistý, co se bude dít dál. Pak by se mohlo stát, že se někdo z nich podřekne a bude vypadat jako pitomec, když si celou událost v kavárně vzal tolik do hlavy. Stejně si musí pořád opakovat Aoiho slova o Yoshim. Asi bude vážně skvělý člověk, i když určitě přísný, aby udržel podobné zařízení v chodu. Asi by nad ním neměl přemýšlet zrovna teď, ale nedokáže si pomoct.

"Dobře, já už vyzvídat nebudu." Rezignuje tak na půl Aki ale na očích mu je vidět, že to jen tak z hlavy nepustí. On není ten syn, který by mu měl za zlé jakoukoliv známost. Právě naopak. Sám doma není a rozhodně se nedá říct, že by se o tátu staral, spíš naopak. Rozhodně je a čase, aby to někdo udělal. Určitě to potřebuje. Aki sám je toho zářným příkladem, jen na všechno prostě rodina nestačí.

"Ale pak chci být první, kdo se to dozví." Upře na něj vážný pohled, kterým jasně značí, že tohle je smlouva na život a na smrt.

"Určitě, možná to bude dřív, než si sám myslím." Protočí očima, protože tohle bylo spíš popíchnutí, aby v tom pokračovali.

"Není to tak jednoduché, co se týká jeho práce a tak." Vypadne z něj dřív, než se stačí zarazit a málem tašku upustí.

"Uhm." Prohrábne si vlasy.

"No, tak já už myslím půjdu."

"Cože jeho??" Vytřeští na něj Aki oči, jak kdyby ho viděl poprvé.

"Tati, počkej tohle přece." Snaží se ho zastavit. Nikdy by ho nenapadlo, že by to jeho táta mohl mít podobně. Ne, nezlobí se na něj ani na vteřinu, spíš naopak, najednou jsou si zase o trochu bližší.

"Teď nemůžeš jen tak odejít." Tak trochu ho prosí a to už je Ino skoro u dveří.

"Promiň, já se s tím musím trochu vypořádat první sám." Povzdechne si, pak klika opravdu cvakne a Aki zůstane s Aoim v pokoji sám.

"Páni. Nezdá se mi to?" Podívá se na Aoiho, než se zamračí.

"Myslíš, že se s tím hodně pere?" Zeptá se a sám si i odpoví.

"Určitě ano, já s tím taky hodně zápasil." Už zase žmoulá konec deky.

"Hm." Broukne a najednou mu přijde, že by možná neměl být táta sám. Nechce to říct, ale to on taky nechtěl. A jak se mu teď ulevilo, když to nemusí tajit.

"Nemáš náhodou chuť na cigaretu?" Zeptá se Aoiho, než se pomaloučku a nenápadně přisune k němu a vtiskne mu pusu n tvář.

"Arigato." Poděkuje mu za čas, který strávili společně a že ho s nimi trávit chtěl. Kde kdo by s křikem utíkal, to prostě ví ale on ne.

"Udělal jsi toho pro mě tolik." Pípne, když už zase kouká kamsi mezi ně a pak sebere všechnu svou odvahu a prostě se mírně pozvedne, aby dosáhl na jeho rty. Tady ještě může, až budou zpátky ve škole, bude to mnohem horší. 

Aoi

Kohout na hlavě po koupání? Aoi se vážně snaží nesmát, ale je to opravdu těžké. Stejně jako těch Akiho dvacet let, které musí uplynout, aby se na tu fotku směl podívat. Inoran jim zatrhne další vyzvídání o jeho tajemném vztahu v začátcích a tak toho nenechají. Tedy do chvíle, než se dozvědí, že nejde o ženu. Asi zírají oba stejně. Jednak kvůli tomu, že oni oba jsou mužského pokolení a jednak proto, že Ino měl před tím manželku a nevypadalo to, že by ji nemiloval nebo si celou dobu pletl vlastní orientaci. Takže pod obojí? No a pak že to není dědičné? V duchu se tomu pousměje, ale stočí oči na Akiho, který se najednou dožaduje dalších slov. Nevypadá tím nijak pohoršený právě naopak. Je to proto, že se sám točí za klukama? Inova další slova si opět získají Aoiho pohled. Takže je to pro něj celé nové. Nediví se, že je z toho ve svém věku a po vydařeném vztahu, který mu přinesl Akiho tolik paf a už vůbec se nediví, že o tom zatím nechce mluvit. Vlastně je div, že to před nimi vůbec nakousl. Netrvá to dlouho a Ino jim z pokoje v podstatě uteče. Nechal je tu samotné, Aki má oči jako talíře a Aoi se pohodlně opře do své židle. Přikývne. 

"Myslím, že ano. Myslím, že je tím překvapený. Jeden by řekl, že se už v jeho věku trochu zná a podívej. Ten někdo musí mít obrovské charisma, protože si myslím, že jinak by zůstal u žen." Vyjádří svůj názor a sám je čím dál tím zvědavější, koho jim Ino jednou představí a jak bude vypadat. Možná je to dobře, že to není ženská, protože by ji Aki mohl donekonečna porovnávat s mámou a to by nebylo moc dobré. Aki by sice neuměl mít k nikomu špatný vztah, ale stejně. Je to tak zvláštní, on sám to prostě vzal jak to přišlo a nepere se s tím ani trošku. Sice ještě neví, co na to jednou řeknou jeho rodiče, ale hodlal žít tady, s Akim a jeho tátou a dělat si věci po svém tak jako tak. Už vylétl z hnízda a nehodlal se vracet. 

"Mám. Celou dobu." Odpoví mu. Rozhodně mu tu ale nehodlá kouřit ani z okna a z pokoje ho nikdo nedostane dřív, dokud nebude muset. 

"Jsi docela příjemná odvykačka." Usměje se na něj. Na tváři mu mlaskne Akiho pusa a on vstane a vrátí se k němu na postel, aby mu mohl být ještě chvíli co nejblíž. 

"Není za co, Aki-chan, prostě jenom jsem vedle tebe, tak jak bych měl a jak chci." Řekne mu s úsměvem, než se Akiho rty přitisknou na jeho, on se k němu pootočí a oběma rukama ho schová ve svém náručí. Stráví tam s ním zbytek dne, až dokud se nemusí vrátit do školy a nechat Akiho odpočívat. Přesto má ten nejšťastnější úsměv na tváři, když se prochází po chodbách, jako by se nikdy žádné neštěstí nestalo. Všechno je ještě pořád vzhůru nohama, hlavně kolem Hideho a Miyaviho a zabezpečení školy, ale on… prostě musí jít zjistit, jak jsou na tom Reita a Hyde a pokud mají náhodou volno, zajde s nimi na pivo. Řekne jim, jaký prožil den a možná je požádá o pomoc při opravě jednoho domku…