Hromadné - Počkej na mě, ještě chvilku... - část 3.

(škola)

Yoshiki, Hide, Sugizo, Aoi

Sanitka zmizí na silnici a najednou je všude kolem hrobové ticho. Yoshiki začíná mít pocit, že je to na něj trochu moc a chvíli si mne kořen nosu, aby neřekl něco unáhleného. Učitelé se samozřejmě snaží vysvětlovat jeden přes druhého, ale nakonec i beze slov přesunou svou pozornost na kluky, kteří potřebují obstarat jako první a vedle něj zůstane stát jenom Tetsuya. Vůbec neví, jak by měl s celou situací naložit. Aki je v nemocnici a to samo o sobě bude problém. Jeho škole se podobné incidenty nestávaly. Za okny jsou snad všichni studenti vzhůru a viděli, co se stalo. Musí je nahnat zpět do postelí. Pak tady má ty dva útěkáře a jednomu z nich hrozí vězení. Ví, kam Tetsuya svou obhajobou míří, ale uvažuje, zda je reálné jim dál ustupovat a krýt záda. Dost na tom, že se upsal svému matikáři, nemůže takhle krýt každou zbloudilou duši téhle školy. A ten Hydův program, ten všichni odborníci napadali od začátku a i ten se rozhodl krýt, zatím to moc nevycházelo a možná by ho měl s okamžitou platností zrušit. Má toho hodně co na práci a k rozvažování. Zarazí Tetsuyu gestem dlaně.
"Obvolej učitele z ostatních programů, ať donutí všechny jít spát. Ráno se bude pokračovat ve výuce obvyklým způsobem. O Akiho stavu ani o tom, co čeká ty dva nikomu ani slovo, prostě jim vysvětlíte, že se všechno teprve řeší. Co se týká vás a tohohle kroužku… o tom si promluvíme později. Teď jděte spát, Tet-chan..." Dodá měkčeji, poplácá ho po rameni a otočí se na patě, aby zašel do budovy. Na okamžik se však ještě zastaví.
"Hydo-kun… postarej se i o něj." Kývne bradou směrem k Aoimu. Toho si zavolá později a probere s ním tuhle událost i to, co s ním provedla. Cestou do ředitelny z toho vůbec nezmoudří, ale jednu věc musí udělat hned. I přes pokročilou noční hodinu vezme do ruky svůj telefon, najde si v kartotéce kontakt na Akiho otce a vytočí jeho číslo. Trvá to dlouho, než se na druhé straně ozve rozespalý hlas. Yoshiki se představí jménem školy i svým vlastním.
"Nevím jak podat tuto informaci, asi je vám jasné, že v tuto hodinu nevolám jen tak, pane Kiyonobu. Vašeho syna před malou chvílí odvezla sanitka do státní nemocnice v Naganu. Ani při důkladné prohlídce se nám nepodařilo najít předměty k sebepoškozování a dnes v noci byl nalezen naším stážistou ve svém pokoji s pořezanýma rukama. Rád bych vám řekl, že bude v pořádku, ale nemám zatím bližší informace o jeho stavu. S hlubokou pokorou přijmu jakékoliv vaše kroky v této situaci, kdy naše zařízení zcela selhalo." Mluví čím dál tím tišeji. Aki může zemřít… zařízení se stane nedůvěryhodným… on sám za to nese zodpovědnost. A cítí se čím dál tím hůř.
"Měl byste jet za ním. Až to situace umožní, měli bychom si nejspíš promluvit osobně. Prozatím na shledanou." Dodá s lítostí v hlase a telefon položí.

Mezitím venku Hide pozoruje Miyaviho nečekanou reakci kvůli Akimu. Ví, že si k němu našel zvláštní cestu, ale netušil, že je to až takové. Nijak do toho nezasahuje, jen mu to vůbec nepřidává na klidu. Místo, aby myslel na sebe, uvažuje nad tím, co si tady Miyavi počne, až ho odsud odvezou a nebude tu mít ani Akiho. Miy si jeho stav dával za vinu a vypadalo to, že se každou chvíli doopravdy sesype. On sám zatím zdařile ignoruje třes vlastních rukou. Nakonec ale oba musí odejít s Hydem a sestrou dovnitř budovy a místo na samotku míří rovnou k psychologovi. Usadí se odevzdaně do jednoho křesla a celkem ochotně přijme od sestřičky sklenici s vodou a tabletku na nervy… Miy by jich měl asi dostat celé plato. Využije chvíle, kdy si jich ti dva ještě nevšímají a mluví mezi sebou, vstane, přesune se k Miyavimu na pohovku a prostě si ho vtáhne k sobě do obětí.
"Bude v pořádku, ššššš…." Šeptá mu do vlasů a trochu ho kolébá.

Aoi se za Sugizovým tělem už sotva drží na nohou. Tiskne víčka i zuby k sobě, potlačuje slzy, ale celé jeho tělo se třese a nejde to zastavit. Cítí, že mu Sugizo obléká svou mikinu, úplně zapomněl, že sem vyběhl polonahý, protože svoje tričko použil jako obvazy. Musí se opřít dlaněmi o kolena a v předklonu zhluboka dýchat, jenže mu pohled padne na černé skvrny od krve, kterými má nasáklé kalhoty. Je jí tolik! Jak by tohle mohl přežít? Nejspíš prachobyčejně hysterčí a nejde to ovládnout. Jeho uši přitáhnou až slova Miyaviho, který právě řekl, že je to jeho vina. Cože?
"Co tím chceš říct?!" Hned po něm vyjede, ale Sugizo ho pevně drží za ramena a Hyde už vede kluky pryč. Aoi se s ním v kratičkém pokusu popere o svobodu a pak se konečně trochu uklidní a prostě si kecne na asfaltku. Sugizo si přidřepne k němu.
"Tohle není jen běžná starost o studenta..." Řekne mu tiše a Aoi k němu pomalu obrátí černé oči. Měl by se přiznat? Stejně je to po dnešku už jedno nebo ne?
"Ne… není..." Zašeptá, aby ho slyšel jenom on a Su si povzdechne. Tohle je snad čím dál zamotanější.
"Ještě nedělej nic unáhleného. Počkej, jak se věci vyvinou, zkusíme ti pomoct… jasné?" Nabádá ho šeptem.
"Jdeme dovnitř." Dodá.
"Chci do nemocnice." Staví si hlavu Aoi a Su se pousměje.
"Jdeme dovnitř nebo tě tam Reita odnese."

Tetsuya, Inoran, Hyde, Reita, Miyavi

Tetsuya čeká všechno, dokonce je připravený i na nějaké okamžité výpovědi, ale to se zatím neděje. Je to šílená situace, hlavně co se Akiho týče. Stejně mu pořád vrtá hlavou to, co říkal Miyavi. Muselo se stát něco víc. Každý z nich a hlavně Hyde by si musel všimnout, že se děje něco víc. Ať si o panu psychologovi myslí, co chce, jakmile jde o obor, rozhodně stojí za jeho názory. Poslouchá každé Yoshikiho slovo a nakonec přikývne.
"Zařídím všechno do puntíku." Souhlasí mu bez váhání a ani ve snu by ho nenapadlo protestovat. Sleduje ještě chvíli ředitelova záda, než se sám vydá pryč, aby zařídil, co musí. Bude mu to ještě nějakou dobu trvat. Jakmile dorazí na chodbu, vidí všechen ruch kolem. Obvolá ostatní učitele a sám si stoupne doprostřed chodby.
"Do postelí a všichni do jednoho, jestli tu uvidím jedinou nohu, uvidíme se příští dva měsíce každý večer." Zařve, aby překřičel všechny a počká, než dozor převezmou za něj.

Inoran měl náročný den. Vlastně to je sotva hodina, kdy se dostal do postele. Každý den trávil v práci celé hodiny, aby vydělal nějaký ten yen navíc a mohl zaplatit Akiho školu. Bylo to náročné, ale není nic, co by pro něj neudělal. Zrovna se neklidně převaluje na posteli, když se mu kousek od hlavy rozezní telefon. Jakmile se Yoshiki představí je na nohou. Ani si to neposlechne celé a už převrací dům vzhůru nohama, aby našel peněženku klíče od auta, které hledá ještě třikrát, než si uvědomí, že je má v ruce.
"Hai, já...Arigato za zprávu." Hlas se mu zlomí a dokonce se i zapomene rozloučit. Jeho tělo pohání jen fakt, že musí být u Akiho, co nejdřív. Jinak by se nejspíš zhroutil na podlahu. Celou noc pak prosedí u postele svého syna a prosí všechny, aby mu pomohli a zachránili ho. Jeho stav je vážný, ztratil hodně krve.
"Bude to v pořádku, zvládneme to společně." Mumlá pořád dokola a nedokáže zastavit slzy. Jestli přijde i o něj....

Hyde mezitím odvede kluky do své pracovny. Je mu jasné, že dnes nepůjde jen tak spát. Postará se o ty dva uličníky a pak i o Aoiho, potřebuje ho stejně jako oni, toho si všiml. Položí na stůl oběma sklenku s vodou a léky na uklidnění, než se ještě domluví se sestrou, aby byla poblíž, kdyby ji potřeboval. Jen se krátce ohlédne přes rameno, aby viděl jak Hide konejší Miyaviho, který setí napůl zhroucený na židli s hlavou v dlaní.+Opravdu větší trest, než jsme všichni čekali.+ Povzdechne si v duchu. Jeho program zabral v jistém smyslu a v tom druhém se totální zhroutil. Na pár vteřin zavře oči, aby se zkoncentroval a potlačit selhání a i jistý pocit viny, za to, co se dnes v noci odehrálo. Neuhlídal to, nepoznal nic a měl. Od toho tu přece je. Dlouze a tiše vydechne, než se vrátí ke klukům.
Miyavi se roztřese, když ho Hide obejme a konejší. Má pocit, že je z něj totální slaboch, ale nedokáže si pomoct.
"Kdybych ho tam neposlal." Broukne sotva slyšitelně a dýchá, jak kdyby uběhl maraton. Hyde se mezitím přidřepne před ně, aby viděl Miyavimu do tváře.
"Miyavi...Aki je teď v dobrých rukou. Doktoři dělají, co je v jejich silách. Opravdu." Snaží se ho trochu uklidnit.
"A co když to nebude stačit do háje." Křikne po něm zlostně, jak kdyby za to Hyde mohl.
"Musíš se teď hlavně uklidnit. Jakmile budu vědět, jak je na tom. Budeš první, kdo to bude vědět." Slíbí mu, co může splnit. Říkat mu, že je v pořádku...to mu nepřijde fér.
"Dám ti teď léky, ty ti pomůžou se uklidnit a pak si můžeme popovídat." Pokusí se s ním navázat řeč, než se krátce podívá na Hideho.
"Anebo to nemusíš říkat mě. Povíš to třeba Hidemu?" Teď mu nejde o přiznání ale o to, aby se Miyavi srovnal sám se sebou.
"Nemůžu vás tu nechat samotné, to jistě chápete, ale půjdu se posadit tam do křesla." Ukáže za sebe.
"A dám si sluchátka, abych vás neslyšel. Souhlasíte?" Podívá se Miyavimu do tváře. +Teď není čas na pokusy.+ Napomene se v duchu ale Miyavi k jeho překvapení přikývne.
"Dobře." Splní, co jim slíbil a opravdu si nacpe sluchátka do uší, jen je neustále po očku pozoruje. Miyavi si Hyda nedůvěřivě prohlédne a pak se podívá na Hideho.
"Můžu za to já, že možná umře, slyšíš. Já ho poslal za Aoim, aby ho zabavil. Nevěděl, že chci zdrhnout. Jinak by to neudělal." Dívá se na něj se staženým obočím.
Mezitím na parkovišti se snaží Rei pomoct Sugizovi s Aoim. Chvíli to vypadá, že Aoi vyběhne za nimi ale Sugizo ho zastaví. Přidřepne si k němu. Sám poslouchá a přebírá si to po svém. Je možné, že by to měl Aoi podobně jako on s Rukim. Zakoukal se do Akiho? Vypadá to tak.
"Pojď, půjdeme, vezmu tě k sobě, mám tam i panáka." Mírně se pousměje a vezme Aoiho pod paží, aby mu pomohl vstát.
"Zachránil si ho. Viděl jsem to triko, Aoi-kun." Opravdu tomu věří.
"Hyde dá vědět, kdyby se cokoliv dozvěděl, určitě tam má spoustu známých." Pokusí se o uklidnění ještě jednou a přemýšlí, jestli mu neříct o sobě samém. Třeba by mu to opravdu pomohlo.
"Postarám se o něj." Kývne rozhodně směrem k Sugizovi.
"A napíšu Hydovi, ať nám dá vědět, až bude mít čas." Dodá ještě, protože to Aoimu rozhodně pomůže úplně nejvíc a pak ho nastrká do dveří svého kabinetu.
"Jen si udělej pohodlí." Pobídne ho, než sáhne do jedné za skříní, kde má nějaké své věci a vytáhne flašku. Oba mají v podstatě padla. A jeden panák nic nezkazí. No ne?
"Uhm, tobě na Akim hodně záleží, že?" Opře se zadkem o stůl a podívá se na něj upřeně.
"Víš, totiž nejsi sám, komu na nějakém studentu záleží víc, než by mělo." Řekne trochu neurčitě a vypadá nervózněji, než kdy jindy. Neřekl to na přímo, tak by to možná mohl ukecat, ale třeba mu to opravdu pomůže.

Hide, Aoi

Hide natočí ucho blíž k Miyaviho rtům, když začne šeptat, že Akiho někam poslal. Zostražití, aby mu rozuměl, ale zároveň se dívá po Hydovi opodál, jestli neposlouchá i on. Asi ano, protože se k nim rozejde a dřepne si před pohovku. Hide se dívá na rysy psychologovy tváře, zatímco Miyaviho pořád konejší v náručí, ale ani on nečeká, že se Miy tak utrhne.
"Pšššš…." Udělá na něj znovu, když si ho pevněji přimáčkne k boku a vypadá to, že to funguje. Sám mu podá sklenici s vodou a tabletky, protože to vypadá, že bude asi jediný, od koho si je Miy vezme a pak nechají Hyda, aby se vzdálil. +Máš sluchátka, ale čert ví, jestli do nich jde i hudba, hm?+ Pomyslí si, ale ono je to asi jedno. Po tom, co se stalo v lese, by možná neudělali zase tak zle, kdyby některým učitelům zkusili pro jednou věřit. Slyšel ředitele, pochopil, že postup měl být jiný a pochopil i fakt, že to chtěli nějak ututlat. Těžko říct, jestli kvůli nim samotným nebo pro jejich učitelské dobro, ale to už mohlo být Hidemu jedno. Přeruší tok svých myšlenek, aby se Miyavimu mohl podívat do očí a poslouchat ho. Chvíli mu to nedává smysl. Proč by to měla být Miyaviho vina? No a, tak ho poslal, aby si pokecal se stážistou, co na tom? Kdyby s ním Aki nechtěl mluvit, tak by tam nešel ne? Nekryl ho přece vědomě… Že by si to kuře sáhlo na život jenom proto, že si domyslelo, že tak bylo příčinou jejich útěku? Cítil za to tak velkou vinu? Hidemu to přišlo na hlavu, ale hodně kluků tady trpělo na deprese a rozhodily je i mnohem větší kraviny, které by s ním ani nehnuly. +Jestli jsi to udělal kvůli tomuhle, Aki-chan, tak ti nařežu, jen co se vrátíš...+ Pomyslí si a jeho oči jsou pořád podivně pevné a trochu chladné. Přesto zajede Miyavimu dlaní do vlasů.
"Nic není tvoje vina, nadělali jsme se tady větších hovadin. Oba víme, jak po Aoim koukal." Šeptá, aby ho Hyde pokud možno nemohl slyšet.
"A třeba by nám nakonec i chtěl pomoct?" Pokrčí rameny.
"Nevíš, co se mu v té jeho makovici událo." Zavrtí hlavou, ale pak se na chvíli odmlčí.
"Aki se z toho dostane a pak ho budeš hlídat jako oko v hlavě, hm? Jednou pro mě přijedete spolu." Přitiskne rty na jeho čelo.
"Nesmíš se teď skládat, kdo se o něj pak postará v tomhle blázinci? A kdo o mě, hm?" Připomene mu jeho „povinnosti“. Bylo dost nepravděpodobné, že by Akiho otec dovolil, aby tu pokračoval ve studiu, ale musel dát Miyavimu nějakou motivaci. Když teď Miy přijde o ně o oba, bude o něj mít vážně velký strach… Sevře pevně víčka, protože je mu z toho uvědomění nějak do pláče. A vážně moc nechce jít sedět.

Aoi zvedne unavené oči k Reitově tváři a chvíli uvažuje nad jeho slovy. Docela si tu padli do oka, chtěli jít na pivo, i když to zatím ještě nestihli a panák by mu asi opravdu pomohl. Měl Sugiza rád a právě se mu přiznal, ale byl taky o deset let mladší než on, měl k Reitovi blíž a asi to prostě tak nějak raději řekne jemu, než Sugizovi. Přikývne a nechá si pomoct na nohy. Děkovně kývne Sugizovi za pomoc i za mikinu a vykročí s Reitou k budově. Su sám bude držet zbytek noci dozor na chodbě, nejspíš i s Tetsuyou. Ostatní nechají odpočinout a Hyda pracovat. A možná bude muset i k řediteli. Po tomhle už mu post zástupce asi vážně nehrozí.
Aoi vejde společně s Reitou do jeho kabinetu a posadí se na malou válendu, kterou tady má. Opře lokty o kolena a na chvíli schová tvář do dlaní. Nemůže myslet na nic jiného, než na to, jak Aki vypadal, když tam ležel a taky na to, že neví, co s ním je. Nechá dlaně klesnout, až když na něj Rei promluví a zůstane ticho. Hledí před sebe a zvažuje možnosti, ale co Rei řekne vzápětí, to by ho ani ve snu nenapadlo. Rychle zvedne oči k jeho tváři a tu nervozitu vidí okamžitě. Rei a… ale teď se rozešel… kvůli někomu tady??? A komu? Aoi si ničeho nevšiml?
"Kdo to je?" Vypadne z něj, než se mu koutek mírně, ale pořád nesmírně smutně zvedne nahoru. 

"Nějak se to přihodilo, když jsem ho bral na tu lezeckou stěnu..." Začne pak sám o sobě.
"Stihl jsem mu dát jenom pusu, nic víc… nepřemýšlel jsem moc nad tím, co bychom dělali dál…" Vzpomene si na to, jak bral potom Akiho do kavárny a jak mu utekl ven, protože si myslel, že se Aoimu líbí servírka. Zvedne koutek znovu nahoru.
"Myslel jsem si, že kdyby se mu podařilo všechno přeprat rychle a dobře se učil, mohl by být třeba za rok venku a..." Pokrčí rameny.
"Pak už by to bylo jedno, kde pracuju..." Vyslovuje věci, nad kterými musel Reita bezpodmínečně uvažovat taky. Nejspíš moc dobře ví, jak se Aoi cítí, co prožívá… Čím víc si Aoi v duchu přehrává to jejich malé rande, kávu, odpočívadlo, polibky… tím spíš vidí znovu tu kaluž krve, je větší a černější a jemu se udělá skoro špatně. Jak tohle přežije, než jim z nemocnice zavolají?
"Až odjede pryč, připrav mi plato prášků, tři lahve whisky a Hyda s půlročním předplatným..." Vůbec si nepřipouští, že by to Aki nepřežil. To se prostě nestane.

 Hyde, Reita, Miyavi

Miyavi pořád po očku kouká na Hyda opodál. Pořád mu úplně nevěří, ale začíná si taky ve svém rozpoložení uvědomovat, o co se všichni venku snažili. Hlavně Tetsuya. Mohl už putovat rovnou do vězení, za ten nůž, ale nikdo to na něj neřekl. Měl by to celé přehodnotit? Začít nad tím opravdu přemýšlet? Nedokáže se ale úplně soustředit, pořád má před očima Akiho a ty noci, kdy se vzbudil s noční můrou a nakonec si vlezl k němu do postele, aniž by se stalo cokoliv navíc. Bylo mu ho líto a prostě měl potřebu se o něj starat. A dneska to tak po...Nechá víčka na moment klesnout a snaží se pustit Hideho blíž a opravdu se podvolit jeho konejšení.
"Nadělali." Odsouhlasí mu jako první, ale už zase nešťastně krčí obočí, když přijde na koukání po Aoim. Však on to věděl, proto ho zkusil poslat za ním. Jenže se konečně do hlavy probojuje zpátky i to, co Hidemu hrozí.
"Promiň, tohle jsem celé zvoral. Měli jsme vážně zdrhnout. Kruci, nejradši bych jim to nedovolil." Mračí se, ale není to na Hideho, i když upírá oči do těch jeho.
"S kým jim tady budu pít krev." Postěžuje si, ale je za tím mnohem víc. Pohladí ho po pažích a tentokrát je to on, kdo si ho přitáhne blíž k sobě. Hyde nebo ne, možná mají poslední chvilku, kdy můžou být spolu. Pak je nejspíš strčí na samotku a Hideho převezou. Je o tom přesvědčený.
"Hide-chan." Broukne se starostí vepsanou v hlase.
"Hlavně na sebe dávej pozor. Počkám na tebe nebo se dostanu za tebou." Ujistí ho, že kromě něj nikoho jiného v hlavě nemá. Ne takovým způsobem. Jakmile Hide semkne víčka, už ho tiskne ke svému tělu a několikrát jej políbí do vlasů.
"To zvládneme, fakt. Budu na tebe myslet celé dny. Napíšu ti dopis a pak pošlu ten pilník." Slibuje mu jako malý kluk a pak se odtáhne.
"Seš přece kluk s tím nejhezčím zadkem. Můj." Zavrní mu do rtů, než krátce těkne očima k jeho očím a zase zpátky a pak se na ně prostě přitiskne se vším zoufalstvím a láskou, kterou v sobě má. Kruci, nevydrží bez něj ani vteřinu. Ani jeden z nich netuší, že Hyde to poslední slyšel a taky viděl. Hned na to odvrátil pohled s mírným úsměvem a přepnul písničku. Na tohle rozhodně nějakou romantickou baladu.  Sáhne po svém malém laptopu a začne psát zprávu. Odbornými kličkami tam do detailu popíše, jak moc Miyavimu pomohl, když má kolem sebe někoho, kdo mu důvěřuje. Je to pravda ale taky další pokus o to, Hideho před vězením zachránit. Svědčí jim to společně, pokud nevymýšlí kraviny.
"Nejradši bych tě zatáhl za ty dveře, víš." Ozve se Miyaviho hlas podruhé, snažíc se o své typické já. Nejde to příliš dobře, ale možná mu konečně dochází, že když se zhroutí, nikomu nepomůže. Bude to Hide líp snášet, když bude vědět, že on sám je v pohodě? Bude to fungovat i obráceně?
"Miluju tě, ty blázne." Splyne mu ze rtů sotva slyšitelně.
Rei zatím pozoruje Aoiho a přemýšlí, jestli se mu tu sesype nebo ne. Doufá, že se mu podaří s ním promluvit a dát ho trochu do pořádku. I když...Jak by se choval on, kdyby tak uviděl Rukiho? Už jen ten první záchvěv, když nevěděl, pro koho sanitka jede. Asi by vyváděl úplně stejně. Mlčky čeká, až Aoimu dojde, co mu tu prozradil a mírně se pousměje nad jeho reakcí.
"Řekl bych ti, ať hádáš ale v tuhle chvíli..." Zavtipkuje trochu, než se pohne a vtiskne Aoim sklenku do dlaně. Pak se usadí vedle něj.

"Je to Ruki." Prozradí mu nakonec úplně upřímně a vyposlechne si celý jeho příběh, dost krátký ale za těch pár dní...

"To asi nepřemýšlí v prvním okamžiku nikdo. Vlastně to ani nejde. Spadl jsem do toho ani nevím jak a není z toho cesta ven. Vlastně, když nad tím tak přemýšlím. Koukal na tebe jako na nejvyšší svátost." Pousměje se a položí Aoimu dlaň na rameno, než pozvedne sklenku.

"Na Akiho, ať je brzo fit." Popřeje mu a krátce se napije. Su ví, proč sem šli, noční směnu po nich nikdo chtít nebude.

"Je to šílený, jak si člověk myslí, že má naplánovaný všechno do detailu a pak přijde někdo, kdo s tím otřese a ani sám netuší jakou má moc." Usmívá se upřímně, když hledí do své sklenky.

"A je to peklo ho tady sledovat a nemoct udělat nic, když vidím, že si do  něj někdo byť jen rýpne." Povzdechne si, protože tohle musel Aoi zažít, s Akim určitě.

"Pamatuješ si na první tělocvik, jak se Miyavi  navezl do Rukiho. Už tehdy jsem si myslel, že mu jednu vrazím, měl jsem prostě nutkání a to jsem sám nevěděl, jak moc horší to bude. Ani praxe ti nepomůže." Podívá se na Aoiho.

"Vážně jsem přesvědčený o tom, že bude Aki v pořádku. Jen se podívej, co už má za sebou. Osud mu moc nepřál a stejně se s tím snaží prát. Za kým vždycky přišel, pokud něco potřeboval? Za tebou." Vyhodnotí to během vteřiny.

"Aoi-kun. Když to teď vím, myslím si, že šlo o něco ohledně tebe. Možná měl pocit, že ti ublížil. Po tom, co říkal Miyavi a jak to do sebe zapadá...." Vypadá, že opravdu přemýšlí.

"Co se dělo, než ses dozvěděl, že utekli?" Snaží se tomu přijít na kloub, stejně jako Hyde ve své pracovně.

Hide,  Aoi

"Myslím, že jsme to dost zvorali oba dva..." Odtuší trochu dutě Hide. Pousměje se a pokrčí rameny. 

"Nevím, asi budeš muset zkazit Akiho. Zní to trochu jako nesplnitelný cíl, ale když se budeš hodně snažit?" Pokouší si z toho dělat legraci. Miy mu začne klást na srdce, aby na sebe dával pozor, on se trochu ušklíbne a podívá do strany, ale je to jen na oko, aby pořád vypadal silný. Vůbec netuší, jak to ve vězení chodí, ale slyšel hodně historek. Měl ostré lokty, ale nebyl vysloveně zločinec… mohli by mu tam dát pěkně zabrat. 

"Určitě to bude jen s nízkou ostrahou, tam to bude jak v hotelu..." Ví, že nebude, ale co mu má říct? Znovu se na něj podívá, když mu Miyavi začne slibovat, že na něj počká a pak se rozesměje, když dodá, že se dostane za ním. 

"Prosím tě jen to ne. Při našem štěstí by tě odvezli na druhou stranu Japonska." Jenže i když se snaží vtipkovat, cítí se stále hůř a beze vzdoru se nechá vtáhnout do jeho náruče a líbat do vlasů. 

"Jasně, že jo." Ujistí ho šeptem a zvolna mu dochází, že si tady vyznávají nehynoucí lásku, jak kdyby spolu chodili deset let a měli pět dětí. I kdyby tam Hide strávil třeba jenom půl roku, stejně je to dlouhá doba a byli tak mladí, že na něj Miy za pár dní zapomene, ale může se tím alespoň utěšovat. Jejich „vztah“ si ještě ničím neprošel, nic nezažili, co by ho k němu tak dlouho táhlo? Nechá se zase odtáhnout, podívá se mu do očí a musí se opravdu upřímně usmát. 

"Fakt nejhezčím na celé škole?" Zeptá se, ale Miy dodá, že je jeho a on si těžce povzdechne. Ten polibek by ho odeslal do kolen, kdyby býval stál. Vůbec nečekal takovou sílu a emoce a dovede tam jen tumpachově sedět a oplácet mu ho s rukama podél těla. Na Hyda si v tu chvíli ani nevzpomene, spíš se mu začne intenzivně připomínat jejich jediná společná noc. 

"Jak víš, na co myslím." Odpoví mu, když Miy zmíní ty dveře. Jeho hlas je trochu chraplavý narůstající touhou, ale pár měsíců si budou muset nechat zajít chuť. A pak se mu Miy vyzná. Hledí zblízka do jeho očí, dlouze a zkoumavě, než zvedne pravou ruku a bříšky prstů ho pohladí po rtech. 

"A já tebe." Zašeptá s hvězdami v očích, které má jenom pro něho. Je to tak, uvědomil si to v autě a Miy by to měl vědět. Zhluboka si povzdechne a ohlédne se po Hydovi. Čeká posun událostí každou chvíli.

"Ruki..." Zopakuje Aoi po Reitovi s pochopením a zároveň to zní zaskočeně. Tak na toho by si ho vůbec netipl. Byl to hezký kluk, malý, drobný, ale neskutečně protivný a podle Aoiho dost… nevyzrálý. Tím chováním… Ne, že by si Aki se životními situacemi uměl poradit lépe… Ruki byl alespoň vcelku. 

"Hmm..." Udělá zamyšleně po té úvaze. 

"Ale ano, když si ho představím vedle tebe, asi ti sluší..." Zvedne k němu vřelý, i když trochu dutý pohled a převezme si s díky sklenku. Naznačí přípitek a honem se napije. Potřeboval by jich tak pět najednou, pak odpadnout do bezvědomí a vzbudit se až ráno s informacemi o Akim. Když mu Rei začne popisovat svou situaci, chápavě přikyvuje, protože to je beze zbytku to samé, co u něho. Jak se tomu můžou bránit? Není to tak, že by si tady jako dravci vyhlíželi oběti, oba dva to myslí vážně. A co teprve rodiče jejich lásek…? Na to radši ani nemyslet. 

"Vážně?" Vydechne Aoi. Všiml si, že Aki chodí především za ním, ale koukal na něj takhle? +Ty jsi dobrý pařez, Aoi-kun...+ Pomyslí si na svou adresu. 

"Jo..." Vydechne znovu, když Rei začne popisovat, jak se cítí, když se k Rukimu někdo chová nevhodně. Dlouze se na Reitu zadívá, když mluví o hodině tělocviku a pak se trochu usměje. 

"Tak moc jsem ho nechtěl vozit zpátky, když jsme byli venku… Jenže tentokrát jsem ho nezachránil, Rei-kun. Bylo to úplně k ničemu, že za mnou šel, já..." Chce pokračovat, jenže Reita vysloví něco, co ho dožene k děsivému uvědomění. Udělal to kvůli němu? Miyavi řekl, že je to jeho vina. Aki za ním přišel chvíli před tím, než kluci odešli a… poslali ho? A myslel si Aki, že se přijde na to, že Aoi špatně hlídal? To už bylo k pochopení, proč tak šílený krok. Bál se, že zklame svou lásku? 

"Musím za ním." Vyskočí na nohy, na místo, aby tohle všechno Reitovi vysvětlil. 

"Musí vědět, že tam jsem, aby zabojoval a… musí vědět, že za to nemůže..." Začne se hrnout ke dveřím a vypadá to, že ho nezastaví ani betonová zeď.