Hromadné - Nechovej se jako snob, víš, že to nesnáším. - část 3.

(salónek)

Aoi, Die

Ani jeden si Uruhy nevšímají až do chvíle, než se ozve a tón jeho hlasu zní, jako když kočka seká drápy po psím čumáku. Die k němu stočí oči, zatímco Aoi se dál vyzívavě dívá do tváře Die a provokuje ho pohledem. Die oči vrátí, ten pohled ho vážně vytočí a udělá krok vpřed, ale to už tam stojí Aki a opírá si dlaně o jeho prsa. Shlédne do jeho tváře, než se přes jeho hlavu znovu podívá na Aoiho a posléze na Uruhu.
"Není na tohle trochu starý?" Rýpne si Die ohledně krádeže Akiho, zatímco Aoi okázale protáčí očima na znamení, že Uruhovi vůbec nevěří, že by mu to bylo jedno. Aki dostane taky zpraženo, aniž by vůbec za něco mohl a obočí obou pánů vystoupá hodně vysoko. Aoi si začne zakládat ruce na prsou s tím samým okázalým pohledem okolo sebe, zatímco Die se začíná pobaveně usmívat na Akiho.
"S tím kolouškem jsem to trefil, co?" Škádlí ho.
"Kolik ti je?" Tahá z něj, místo aby si něco dělal z Uruhova vyhrožování. Aoi Uruhu chvíli bez hnutí sleduje a pak vyletí i on.
"Takže ty jsi to zpackal, ale my budeme trpět za dveřmi? No tak to je logika pana šéfa!" Mračí se a Die udělá něco jako ohoho a pak se rozesměje.
"Pan plamínek, tohle jsi chtěl? Ale to jsi měl říct, že je rád krotíš." Dobírá si Die Uruhu, zatímco si opírá loket o barový pult. Už se po nich ohlížejí lidé, protože v Dubaji se výtržnosti příliš netolerovaly. Vyvedou je, pokud budou ještě chvíli pokračovat a možná je navrch i vykopnou z hotelu, bylo to tu hodně přísné.
"Dejme si radši toho panáka." Navrhne Die jako první, ale neodpustí si u toho flirtující podtón a Aoi se zamračí ještě víc. On ho prostě nepřekousne ani vedle jednoho z nich! Kdyby měl peří, vypadal by jako balónek. Aki do toho zahlásí to o hormonu a Die se rozesměje podruhé.
"To je tvůj syn?" Ptá se Uruhy a Aoi se celý rudý vzteky probojuje k baru, aby si objednal celou lahev. +To je takový idiot… dělá to schválně!+ Nadává v duchu, než si nalije do skleničky jako by se chystal pít džus a taky ji tam celou obrátí. Die už se mezitím baví s Akim jako by se nechumelilo, když k němu stáčí pobavené oči.
"Už to úplně chápu, ale neboj se. Nevydrží moc alkoholu..." Mávne na obsluhu, aby přiobjednal ještě jednu lahev, protože Aoi vypadá, že tu svou vypije sám. Nalije panáka a podá ho Uruhovi, co mává ukazováčkem na Akiho.
"Na, to je na nervy. Bylinková…." Stočí oči na Akiho a mrkne.
"Za chvíli bude saň spát a ty budeš volný." Pošeptá mu a zasměje se, když je Aoi označen za chudáka.
"Nejspíš je masochista, něco mi říká, že mu to vyhovuje." Najednou se s Akim baví na účet obou dvou a pomalu se dostává z té ukřivděnosti. Nejspíš to tak mělo být… To černoočko vedle něho je zábavné. Roztomilé… Aoi to jejich šeptání jedním uchem poslouchá, zatímco popíjí a najednou k nim otočí tvář.
"Ha, ha, ha, vy jste oba vtipní." Vrtí nad nimi hlavou.
"Chtěli jsme jít na nákupy, Aki-chan..." Připomene mu, co měli v plánu a naposled se tím pokusí dostat ho z dosahu Die, ale radar té antilopy už se otočil Akiho směrem. Aoi by měl být rád. Měl by mu dát šanci? Loupe po něm očima a pak Uruhovi sebere toho panáka.
"Nechlastej tolik pořád." Die vyprskne smíchy, protože zrovna Aoi s tou svojí lampou má nejmíň, co mluvit.
"Běžte si na nákupy, já vám ho do půlnoci vrátím." Zvedne zkřížené prsty. Aki je přece dost starý, ne?
"On toho nenechá." Zlobí se Aoi.

Uruha, Aki

"Hm, možná trochu. Neříkej, že se ti to nelíbí?" Provokuje Die Aki, i když je pravda, že z Uruhy má trochu nahnáno. Vycházeli spolu vždycky dobře ale nikdy by se s ním víc nepřel. Škádlit klidně, ale rozhodně ne hádat. Uru pro něj byl autoritou, i když to tak na první pohled nevypadá.
"Nebuď zvědavý, můžeš pak tipovat, kolik mi je." Mrkne na Die ale nehodlá se vzdalovat. Přece jen bude asi jistější, když bude stát mezi nimi. Trochu síly má, aby to zkoušel. Uru se zatím pořád mračí, dokud Aoi nevyletí. Téměř neznatelně se mu vyhoupnou koutky nahoru. Ne, že by ho chtěl provokovat víc ale moc dobře si pamatuje, co by z podobných výbuchů mohlo být a...je v pasti. +Budu trpět mnohem víc, než ty.+ Proběhne mu hlavou a nasadí zpátky trochu podmračený pohled.
"Hm, úplně dokonalá." Neodpustí si menší rýpnutí, a když Die pronese to o krocení musí se po něm ohlédnout a málem by se rozesmál. Kdyby jen věděl kdo koho v podstatě krotí.
"Hm, tys to nepoznal?" Pozvedne nepatrně obočí, když si přece jen neodpustí rýpnutí a sleduje, jak se Aoi odporoučí k baru.
"Povedl se mi, že?" Mrkne na Akiho ale nedává na sobě znát, jak moc by si přál, aby to tak bylo. Tohle může tušit, jen Aoi, kterému to naznačil a ten právě zdatně bojuje s flaškou. Vzpomene si na jejich setkání v hospodě, kdy byl pod obraz.
"Nebudeš po mě chtít půl litr, že ne?" Nadhodí jako první ale už ho vážně nechce tolik štvát. Mnohem raději by byl, kdyby se kolem něj konečně všechno uklidnilo.
"Moje nervy jsou celkem v pořádku." Našpulí na Dieho rty ale stejně mu oči pořád utíkají na Aoiho. Nějak si není úplně jistý, že za ním vůbec může, aby nedostal flaškou po hlavě. Druhá možnost, která ho napadne je mnohem lepší a má co dělat s jeho tělem na tom baru ale to už by je asi vážně vyrazili. +Jsi nenapravitelný.+ Pochválí se v duchu Uru. Za to Aki už si těch dvou moc nevšímá. Očka se upírají na Die a tiše se uchechtne na to o nervech. Nastaví ouško, aby si poslechl, co mu Die chce říct a pak se zlobivě pousměje a v očích mu zajiskří.
"A kam mě vezmeš?" Provokuje ho dál.
"Nemusíme chodit zas tak daleko, když tu taky bydlíš." Nebojí se říct to rovnou a nevypadá ani moc v rozpacích. Když pod tím jeho pohledem by se jeden vážně roztekl pod ty barovky.
"Nebuď na něj zlý. Taky to nemá jednoduché." Zamračí se trochu hraně na Die ale svá slova myslí upřímně. Co si taky s jejich rodinou vytrpěl, to nechce zažít nikdo.
"Stará se o mě hezky, víš." Pohodí hlavou, jedno z gest, které má rozhodně po strýčkovi a pak si opře špičku jazyka do koutku, když se tady dohadují o jeho půjčení. Usmívá se na svého panáka, přejíždí bříškem prstu po jejím okraji a...tuhle pozornost on prostě zbožňuje.
"Přece tu nejsem jeden den, Aoi-chan. Vynahradím ti to zítra u vody. Co říkáš? Ty, já prkno?" Vábí ho rozverně, aby už se nezlobil a taky se něčím rozptýlil. Aoi se jen tak  zlobit nepřestane a tak se Uru přece jen rozhodne a přistoupí k němu. Jejich partička už nemá tolik pozornosti. Nakloní se k jeho zádům a opře si bradu o jeho rameno.
"Když se konečně přestaneš zlobit a snažit se odpravit pod bar, měl bych nápad, jak si celý večer zpříjemnit. Aki stejně má hlavu úplně někde jinde a nejen tu." Šeptá mu do ouška smyslným hlasem a u toho zlehka přejíždí konečky prstů po jeho boku.
"Co takhle se projít při měsíčku na pláži. Najít si hezký koutek, kde nás nikdo neuvidí." Svádí ho nepokrytě dál a je mu úplně jedno, že ho ti dva klidně můžou slyšet.
"Tak jestli na tohle nezabere, tak dočista zmrzl." Utrousí tiše Aki a krátce se uchechtne, než trochu postrčí Die bokem.
"Není do půlnoci trochu málo?" Pozvedne nepatrně obočí a konečně se taky pořádně napije, aniž by z Die spustil oči.
"Víš, já klidně vydržím jednu noc nespat a chci vědět, z jakých důvodů zrovna koloušek." Upře na něj hnědá očka, než se odlepí od baru a vykročí. Udělá dva kroky, než se ohlédne přes rameno.
"Přece mě nenecháš jít samotného, co když se mi něco stane? Víš, jak se budu hrozně bát, když se ztratím?" A už zase ten jeho nevinný úsměv a nechá do očí prostoupit hranou vyděšenost.

Aoi, Die

"Ne, to jsem nepoznal." Řekne Die pobaveně.
"U mě ses chtěl nechat hýčkat a konejšit..." Klidně pustí do éteru, co mezi nimi bylo a Aoi trochu křečovitě sevře prsty kolem skleničky. Dá se člověk zabít skleničkou? Tenhle dutohlav těžko… Od něj se ta sklenka odrazí jako míček… Die stočí oči na Akiho.
"Jo, to povedl..." Klidně mu složí kompliment a prohlédne si ho o něco víc.
"I ty drzosti má po tobě. Myslel jsem, že jsi mladší a ty máš takového synka..." Rýpne si a Aoimu vystřelí koutky nahoru. No dobře, jeden maličký bod pro Die. Pak se ohlédne po Uruhovi. Jen oni dva vědí, co vtípek s půllitrem znamená. Usměje se na něj a mrkne.
"Tyhle hrátky asi nejsou pro mě..." Připustí. Die se zamyslí nad Akiho otázkou.
"Co noční projížďka džípem po dunách pouště? Třeba ještě seženeme místo..." Napadne ho. Je to docela adrenalin, nebe bývá jasné a plné hvězd a nekonečná poušť je krásný zážitek. Aoi povytáhne obočí, že tohle je originální nápad, to by se Akimu mohlo líbit. Pak se na něj otočí a opře lokty o bar za sebou.
"Dobře..." Řekne jednoduše na jeho návrh o zítřejším surfování. Přeskočí pohledem na Die a naznačí mu podříznutí krku, jestli se Akimu něco stane nebo nebude líbit. Die na něj udělá výraz Ale prosím tě a nakonec přikývne. Jenže to už Aoiho polechtá v oušku Uruhův hlas a on nastraží uši. Stočí po něm černé oči a poslechne si jeho návrh. Pláž a moře… šumění vln… horký písek… horký Uru… Pootevře jemně rty, zatímco si snaží představit, co by se tam mohlo dít a okamžitě pocítí počínající pnutí v kalhotách.
"Ono to zabere..." Hlesne Die, chvíli pozoruje Akiho vzdalující se zadek a pak s úsměvem vykročí v jeho stopách. Už nemůžou vidět, že Aoi s Uruhou nevydrželi na baru o nic déle. U vchodu do baru Die Akiho dojde, otevře mu dveře a nechá ho projít.
"Zařizuje se to v recepci. Stavím se tam. Skoč se převléct. V noci je na poušti hrozná zima a budeš celý od prachu a písku. Vem si šátek na obličej a brýle." Instruuje ho, protože on už tam byl. Mrkne na něj, plácne ho po té pevné prdelce a sám odejde zjistit, jestli se jejich výlet uskuteční. Naštěstí ano. I on si skočí do pokoje, aby na sebe oblékl pohodlné kalhoty, triko s dlouhým rukávem a na krku si nechá viset šátek, který si pak bude moct natáhnout přes tvář. Má s sebou ještě mikinu, sluneční brýle a vlasy má pevně stažené na krku.  Počká na Akiho v recepci.
"Tohle je Ali, vezme nás tam a bude řídit, jinak bychom v dunách zapadli, ale je to docela kaskadér. Ptá se, jestli chceme vzít i čtyřkolky?" Mrkne a hned kývne, že chtějí. Po těch ohníčcích v Akiho očích se nemusí ani ptát. Tohle bude paráda a je pravda, že kočičí očko by asi neocenilo, až by se vrátilo zaprasené od hlavy až k patě se zrnky písku i mezi polovičkami. Cesta na poušť není zase tak dlouhá. Dálnice je večer prázdná a poušť není moc daleko. Dostanou krátkou instruktáž a nastoupí si do auta. Ali je připoutá křížem krážem, aby mu nikde nevypadli a ani nepočká na znamení, že jsou připraveni. Některé duny jsou i několik metrů vysoké. Jízda dolů bude jako horská dráha.
"Co myslíš, převrhneme se?" Stačí Die říct, než sebou auto škubne a oni vyrazí.

Uruha, Aki

"Trochu jsem si pospíšil." Nenechá se už vyprovokovat Uru ale čím blíž je Aoimu, tím víc přestává řešit okolí. Už tak nějak povolil, aby trávili večer odděleně. Aoi měl pravdu, Aki je už velký kluk a pokud to tak chce, neměl by mu bránit. Die vypadá jeho svěřencem zaujatě a možná to prospěje oběma. Usměje se do Aoiho kůže, když si to představí ale nahlas nic neřekne.+Vyděsil bych tě, o tom nepochybuju.+ Pomyslí si na adresu Die, protože Aki jednu věc uměl dobře, zalézat lidem pod kůži.
"Líbí se ti ta představa?" Provokuje ještě Aoiho, aby neměl ani nejmenší pomyšlení mu utéct nebo zůstávat u baru. A ono to funguje, nemohl by se sebou žít, kdyby mu odolal. Krátce dlaní přejde po jeho stehnu a pak ho zlehka vezme za ruku.
"Tak pojď ty moje okouzlující tsunami. Chci to vidět na vlastní oči." Ohlíží se po něm přes rameno, když si Aoiho vede do jejich pokojů, aby vzali aspoň deku. No, je dost možné, že se nejprve zdrží tam. Do rána mají ještě času...

"Džíp?" Rozsvítí se Akimu v očích, když mu Die nastíní plán, který by společně mohli uskutečnit. Nejradši by se mu vrhl kolem krku a řekl mu, ať si s ním dělá úplně co chce. Kombinace neskutečně sexy Die a džípu v písečných dunách, je něco na něj. Má pocit, že vzduch kolem přitopil tak o sto stupňů.
"Kde se můžu upsat ďáblu?" V očích se mu blýskne ale už si to společně s ním cupitá dveřmi a několikrát přikývne. Trochu nadskočí, když se mu dostane plácnutí a pošle mu ještě vzdušný polibek s rozverným úsměvem, než se skutečně skočí převléknout. V pokoji se nasouká do světle šedého trika s dlouhým rukávem, které obepíná těsně jeho tělo, stejně jako černé upnuté kalhoty, které rýsují přesně ty partie, které chce. Zadek samozřejmě! Sám si troch pospíná vlasy, aby mu zbytečně nepřekážely a dá tak vyniknout svým očím. Pak ještě šátek, který vyhrabe a ani netušil, že nějaký má.
"Už letím." Ozve se jeho hlas, když rychlým krokem přijde k recepci a pozdraví se s Alim. To nadšení na něm musí být hrozně vidět a několikrát horlivě přikývne, protože ty čtyřkolky chce rozhodně taky. Cesta uběhne hrozně rychle, ani se nestačí moc rozhlížet, protože má moc práce s prohlížením Die a občasným rýpnutím do jeho osoby. Ale jakmile vstoupí a přijdou až k džípu je vidět, jak moc v nebi je. Nebo v pekle? No ono záleží, co se bude dít po tom.
"Tomu se  říká rande snů. S chlapem snů." Složí mu bez ostychu kompliment a hbitě naskočí, aby se nechal připoutat. Stihne se na něj ještě naposledy podívat.
"Takhle na těsno to není špatný." Mrkne na něj a pak vypískne skoro jako holka, než se rozesměje.
"I kdyby, mě je to fuk. Ale umřít nechci, až zítra." Samozřejmě proto, aby si s ním tu noc užil. Nic jiného momentálně k životu nepotřebuje. Směje se na celé kolo a pak už radši nic neříká nebo budou křoupat písek ještě týden. Nahoru a dolů...Hází to s ním do všech strana ale pásy ho drží skvěle.. Přeje si jen jedno, aby tahle jízda neskončila. Tohle je adrenalin přesně pro něj. Jak jen to Die věděl? Má snad radar nebo co? Zasměje se znovu, když se džíp přehoupne přes dunu a už zase letí skoro střemhlav dolů. Nejradši by křičel ještě a šlápni na to. Jednou se mu to skutečně podaří a pak se opravdu málem převrhnou nebo to tak aspoň vypadá. Ale ne, ani tohle ho nepřinutí být pořád stejně nadšený.+Jen se těš,až budeme sami, za tohle ti rozhodně hodně poděkuju.+ Slíbí Diemu v hlavě a nejspíš mu to poví hned, jak slezou. A klidně i před Alim. Asi se bude hodně divit ale tohle Akimu rozhodně vrásky nedělá.

Die

To Akiho nadšení v očích je vážně nakažlivé a vykouzlí Diemu dokonale spokojenou náladu. Všechna rozmrzelost z odmítnutí je už úplně zapomenutá. Jede si prostě bezstarostně užívat s krásným klukem, co se ničeho nebojí a vypadá to, že budou oba na to samé. Die možná vypadal jako princezna, ale často tím klamal okolí. Už v autě mu Aki dokonce složí kompliment a on spokojeně pokývá hlavou.
"Jsem rád, že jsem se ti trefil do noty, taky jsi mi mohl říct, že jsem se zbláznil." Zasměje se a musí se pevně chytit rámu auta, protože to už se škrábe pískem k nejbližší duně, kola hrabou, písek lítá všude kolem a Ali nakopne koně ke slušné rychlosti. Brzy už létají po písečném moři jako diví, občas si zakřičí, občas se smějí jako šílenci, hází to s nimi do všech stran a střemhlavé sjezdy hrozí převrácením auta, ale Ali je skvělý řidič. Dokonce to s nimi ani nezahrabe, i když to tak několikrát vypadalo. Aki Aliho pobízí k ještě větším šílenostem, Die se tím skvěle baví a všechen ten čas uteče jako voda. Oběma je líto, když džíp zastaví dole pod dunami a je čas vystupovat. Ali jim zase pomůže z pásů ven. Jsou úplně obalení pískem, Die jasně cítí, že ho má v každém záhybu kůže i pod šátkem a pod oblečením, ale to nevadí.
"Napijeme se." Řekne jim Ali a dovede je zpět k vozu, kterým sem přijeli, odkud vyloví lahve s vodou. Die si část nalije do obličeje, když si stáhne šátek a trochu si ho tak omyje. Podívá se na vyzubeného Akiho, kterému z té špíny koukají jenom oči a dlaní mu ji ještě trochu rozmaže po tvářích. Spokojeně se u toho usmívá. To už ale přijíždějí Aliho přátelé a vezou sebou na nakladači dvě čtyřkolky. Ali jim dá krátkou instruktáž, jak se ovládají a pak jim ukáže na opačnou stranu silnice, kde je pro ně bezpečná trasa. V tom písku tady by mohli bez zkušeného průvodce špatně skončit. Tam ale můžou sami. Celé je to asi na čtyřicet minut a pak je Ali vyzvedne na cestu k hotelu. Die přikývne a narazí si na hlavu helmu. Usadí brýle na nos, schová tvář pod šátek a kývne na Akiho.
"Kdo to první zahrabe, kupuje celý týden pivo." Řekne mu, několikrát potrápí motor a vyrazí. Honit se s ním je skoro o život, protože je co chvíli vyhodí do vzduchu nějaká nerovnost nebo nečekaný kámen. Samozřejmě jen co zmizí Alimu z očí, nejedou ani chvíli za sebou, ale předhánějí se jako malí kluci a nakonec je to Die, kdo to do svahu málo rozjede a zahrabe se metr pod vrcholem. Čtyřkolka se ani nehne, i když s ní lomcuje sem a tam a nakonec z ní musí se smíchem slézt. Stoupne si na jednu stranu na rám a rajtuje po něm, dokud se vozítko z písku neuvolní a nezačne sjíždět dolů. Zase ji nakopne a vyletí nahoru na duny za Akim, který tam čeká. Na chvíli se tam zastaví a on vytáhne hledí a sundá brýle. Ukáže mu zašpiněnou rukou na hvězdy, které odsud vypadají doslova na dosah ruky.
"Nikde na světě to není tak krásné jako odsud." Řekne mu svou domněnku.
"Nedal nám na to moc času." Stočí k němu oči a prohlídne si jeho tvář. Chtěl by mu dát alespoň pusu, jen by se asi srazili helmami. Uvolní ji pod bradou a na chvíli stáhne.

Aki

Přijde mu, že jeli sotva pět minut, když džíp zastaví. Jeho tělem koluje taková dávka adrenalinu, že snad nebude spát do konce jejich pobytu tady. A hned zítra sem jde znova, to prostě ví. Očka mu září na všechny strany, na tváři mu hraje dokonalý úsměv a ani na chvíli na místě snad nepostojí. Zvládne v první chvíli jen kývnout na to napití a sám sáhne po lahvi. Přiblíží ji ke rtům, když se podívá na Die a stane uprostřed pohybu. Několikrát zamrká a jeho výraz dává jasně najevo, jak moc je v transu, když první kapičky vody smáčí jeho tvář. Zírá na něj, jak kdyby ho viděl poprvé se rty mírně od sebe. Vzpamatuje se v okamžiku, kdy se ho dotkne na tváři a spokojeně přivře víčka. Kdyby se viděl, jak teď vypadá...ale ta špína je prostě všude.
"Budeš to ze mě drhnout ještě týden." Klidně mu bez ostychu oznámí, že se nechá. Chtěl by ho ještě trochu popíchnout a to už jeho pozornost připoutají přijíždějící čtyřkolky.
"Ty chceš, abych ti úplně propadl, přiznej se." Pohled na Die na čtyřkolce je něco mezi vznášením na obláčku a dokonalém slastném peklu. Obojí si klidně nechá líbit. Jenže jak dojde na hecování, už sám sobě nevládne.
"A ještě platí večeře." Křikne po něm se smíchem a vyrazí do písku i on. Tady je ten terén opravdu lepší. A čím víc si je na čtyřkolce jistější, tím víc přidává a nechává se strhnout soubojem. Občas se přistihne, že plně nedává pozor a hodnotí výhled na Dieho. Několikrát se mu to málem stane osudným a je v písečné pasti první. Nakonec na něj s pobaveným výrazem čeká na duně a sleduje jeho pokusy se z písku dostat.
"Už teď vím, kde mi tu večeři budeš servírovat, Die-san." Provokuje ho svým hlasem a slovy. Když už začíná přemýšlet, že mu půjde pomoct, Die se přece jen vyhrabe a za chvíli ho má u sebe. Zadkem se opírá o rám čtyřkolky a podívá se směrem, kterým ukazuje. Nadechne se, jak neví, co v  první chvíli říct. Teď zmizí všechna rozvernost a nahradí ji roztomilost, když se očima pase na hvězdném nebi.
"Já vlastně jednu z nich pozoruju, už od chvíle, kdy jsem po večeři došel do recepce." Vyplyne z jeho rtů trochu neplánovaně a sám stáhne helmu z hlavy, než ji odloží na sedadlo čtyřkolky. Pokusí se trochu si otřít tvář šátkem ale příliš si nepomůže.
"Víš, já jsem rád za každou chvilku. Den přece nekončí. A kdyby ano, pár tu před námi ještě je, než se budeme muset vrátit domů." Broukne měkce a na chvíli, jak kdyby před ním stál někdo úplně jiný. Je to jen mžik, než se do očí vrátí typická hravost a sáhne po jeho triku na hrudi, aby ho sevřel mezi prsty a přitáhne si ho k sobě. Tak trochu se uvězní mezi ním a tím pekelným strojem.
"Můžeme to klidně udělat ještě krásnější." Podívá se mu zpoza řas do očí, než se mrně pousměje a povytáhne bradu, aby ho políbil. Chtěl být jen odvážný a protnout tu hranici, prostě ji smazat. S prvním prolnutím ale nechá víčka klesnout. O něco víc sevře látku jeho trika a druhou dlaní vystoupá po jeho hrudi až k šíji, kterou jemně promne a nakonec ji jen zlehka hladí konečky prstů. Oddálí se až mu dojde dech a opře si čelo o jeho bradu. Culí se s očkama zavřenýma, než se mu podaří konečně promluvit.
"Děláš tuhle dovolenou nezapomenutelnou, víš o tom?" Oddálí se, aby se mu mohl znovu povídat do tváře.
"Víš jak budu hrozně trpět, až budu muset domů?" Nahodí výraz kolouška choulícího se v křoví a snaží se ovládnout koutky, aby se nesmály, jak moc spokojený je a udržely ještě chvilku podobný výraz.
"To se dělá takhle plést hlavu mladým klukům?" Obviní ho měkce ale ani na vteřinu ho nepouští, nejradši by ho nepustil nikdy ale tím by asi Die vyděsil, kdyby mu to řekl.