Hromadné - Nechovej se jako snob, víš, že to nesnáším. - část 2.

(Salónek)

Uruha, Aki

Uru už mlčí, když sleduje, jak se Aoi zajímá o motorku. Líbila by se mu taková? Nebo nějaká, kterou by si sám vybral? Určitě by měla styl. Připisuje si ke svým snobským myšlenkám, že mu jednu v nejbližší době podaruje.+Koupím mu ji tady nebo až doma?+ Přehaduje se sám se sebou a pak se podívá na Aoiho a mírně se pousměje.
"Ale no ták, Aoi-chan." Začne s udobřováním, když Aki už není v doslechu. A taky moc dobře ví, jak na to. Snad to ví! Mírně se nakloní v křesle a zlehka jej vezme za zápěstí, aby si ho přitáhl k sobě a poklepe zlehka na područku, aby se k němu usadil.
"Ty sám víš nejlíp, že mám od první chvíle oči jen pro tebe." Odmlčí se krátce a v očích mu hravě zasvítí.
"A i jiné partie." Decentně si odkašle ale už má nutkání mu konečky prstů přejíždět po tom výstavním stehně. Je si trpělivě počká, jestli se opravdu usadí a u toho na něj upírá smyslný, trochu prosebný pohled.
"Nedám." Odtuší, jako první.
"Má to být výchovný pobyt, jak by to vypadalo, kdyby všechno dostal hned a bez práce?" Vysvětlí mu to vzápětí ale pravda je trochu někde jinde. Upřímně má o Akiho starost. Copak on ví, jak do toho může lehko spadnout, i když se tak netvářil a co po tom? Nesnese představu, že by mu Die zlomil srdíčko. Už jenom proto, co mu tehdy v noci řekl. Ale teď se na Aoiho nepodívá. Co kdyby věděl, co si o tom myslí? Má pro Akiho slabost, vždycky ji měl. Někdy si opravdu přál, aby měl podobného syna. Proto se na něj tolik upnul. Už už chce tahat telefon, aby Aoimu ukázal část jeho dárku, protože to není jenom prkno, které mu objednal, na zakázku samozřejmě. K tomu nesmí chybět ani neopren dotažený k dokonalosti, aby hezky ladil. A ne, ani jemu se nechce brzo domů, užívá si to tady každou minutou, až... Zvedne oči ve chvíli, kdy se objeví Die. Trochu mu zatrne ale není to proto, že by v něm zůstalo víc, jak si Aoi myslí. Zase ho dohání jeho myšlenky a pocit, že by se mu měl omluvit osobně. To ale asi není nejlepší nápad. Zvedne tvář k Aoimu a je jasné, že ta jeho poslední poznámka nebyla mířena na dobré místo.
"Můžeme, pokud mě chceš vidět zbytek večera zavřeného v pokoji. Tohle pro mě příjemný rozhovor nebude." Ušklíbne se nepatrně.
"Já počítal s tím, že se tam zavřeme úplně z jiného důvodu." Nachází zase svůj klid a rovnováhu ale potřeboval k tomu zbytek sklenice i cigarety.
"Zatím jsem tu jediný, kdo má co porovnávat v posteli. A víš, ty vymoženosti v hotelu, nad kterými si před pár hodinami prskal." Provokuje jeho fantazii.
"Už jsi mě někdy viděl otvírat kartou tu malou lednici, co je až na zemi?" Tváří se, že se baví o počasí, až na ty koutky, těm poručit nejde. Zarazí se uprostřed pohybu, když si všimne Akiho jak otáčí hlavu a je mu jasné, koho u baru vidí. +Nech to na něm, je dospělý.+ 
Aki si ještě chvíli brble pod nos pro sebe, když se usazuje u baru a objednává si dalšího panáka. Však on se  k nim vrátí, až jim dá chvilku pro sebe. Na ně se nemůže zlobit dlouho, hlavně když se ohlédne přes rameno a chvíli je pozoruje. Kdo by na ně byl naštvaný? A navíc...On je schopný si ten kontakt sehnat sám a připlést se Diemu pod nohy, to tak zvládne levou zadní. Už má něco za sebou. Zatváří se spokojeně nad svými myšlenkami, když se málem utopí, jakmile mu do zorného pole padne přesně ta osoba, nad kterou ještě před chvíli přemýšlel. A kruci! Zblízka vypadá ještě mnohem líp, než když ho jen letmo zahlédl na chodbě.+Jeden by se ani nedivil, že mi to číslo nechceš dát.+ Rýpe si do Uruhy aspoň v duchu a hledá ty nelepší hlášky, kterými by mohl začít. No jo, ale jak má přemýšlet, když je jen pár míst od něj. +Jen klid Aki, to zvládneš. Sbalil ho Uru, dáš to i ty.+ Obrní se, popožene sebevědomí kousek výš a sklouzne ze židle, aby se i se sklenkou opřel o bar v jeho blízkosti. Mohl by to uhrát na známost a že ví, kdo je ale do toho se mu příliš nechce. Kdo ví, cos i udělali a mohl by tím zabít šanci hned ze startu.
"Co takhle trochu Japonštiny? Jednomu by se začalo i stýskat." Vyjde z jeho rtů jako první, než se na ně podívá a nadhodí prosebná, skoro psí očka, která umí úplně nejlíp. Ani ten nevinný výraz nemusí vůbec trénovat.
"Když to bude víc jak jedna věta, prozradím ti, kde všude jsi tématem číslo jedna a stačilo jen, abys prošel kolem recepce." Pobízí jeho zvědavost, třeba se mu to podaří.
"Nepočítá se běž a už se nevracej. Zmiz mi z očí a dej mi pokoj. Možná bych jich vymyslel ještě pár." Pousměje se hravě a pozvedne sklenku, než se krátce nalije. Očka z něj však nespustí ani na vteřinu.

Aoi, Die

Aoi stočí oči k Uruhově dlani na vlastním zápěstí a zatváří se opravdu překvapeně, když po něm chce, aby se k němu tak důvěrně posadil zrovna tady, všem na očích. Hned se rozhlédne kolem sebe, samotného by ho to nenapadlo, ale už ví, že Uru ho trápí moc rád. A nechce mu to dát zadarmo. Šéf nařizuje! Zvedne se a skutečně se na tu područku posadí, ale je na něm vidět, jak je z toho nervózní. Ten pocit ještě zesílí, když ho Uru začne hladit po stehnu a u toho použije ten svůj dráždivý a svůdný tón hlasu. Skoro viditelně si polkne a těkne k němu očima, ale skoro je plaše skloní. Ano, on vlastně ví… pořád mu to připadá neuvěřitelné, proč si tenhle sexy bohatý šéf vzal do hlavy zrovna jeho. Našpulí rty a nafoukne tváře, když Uru nechce Dieho číslo Akimu dát. On v tom vůbec nevidí to, co běží hlavou Uruhovi, ale spíš to, co napadá jeho. Prostě s ním měl pletky a teď nechce, aby je s ním měl někdo další z rodiny? Nebo jak to je? Hájí snad jeho soukromí? A proč?
"Jindy mu dáš všechno a jeho mu dát nechceš?" Pokračuje tvrdošíjně ve svém žárlení. Protočí očima, když se Uruhovi za Diem vůbec nechce. On by tam klidně šel a pořádně mu šlápl na kuří oko. Zamával mu jejich spojenýma rukama před obličejem a bylo by, ale taky nechce, aby se mu Uru doopravdy v tom pokoji zavřel. Měl by Die pustit z hlavy, ale jak to má udělat, když ví, co spolu měli a že je tady? Uru ho láká na úplně jinak strávený večer jako by toho po příletu neměli dost a on začne trochu měknout. Je mu vidět na očích, že nad tím začíná přemýšlet. Prý jediný, kdo má co porovnávat… tak on ho nepřestane dráždit? Jenže pak se mu v mysli okamžitě zhmotní Uruhovo nahé pozadí, když se sklání k oné ledničce a začne mu být horko. I on se podívá tím směrem, co Uru a spatří, že se Aki rozhodl přejít k okamžitému útoku na tu dlouhonohou potvoru. Stejně tak vidí, jak se nad tím Uru zasekne a založí si ruce na prsou.
"Co je zase? Neříkej, že ti vadí, že by ti na něho sáhl." Rýpne si podmračeně a radši ho popadne za tu dlaň na stehnu a nepokrytě si ji poposune mnohem výš. Najednou mu bar plný lidí vůbec nevadí.
Die se u baru skoro lekne, když na něj z ničeho nic někdo promluví jeho mateřštinou, i když má na přehlídku přiletět hodně Japonců. Okamžitě tím směrem stočí svoje šikmo posazené oči a prohlédne si mladinkou tvář po svém boku. Roztomilé rysy. Překvapeně povytáhne obočí, když mu ten kluk začne říkat o tom, že si o něm někdo švitoří a mimoděk se okamžitě rozhlédne po celém lokále, než se vrátí očima zase k němu. Nakloní hlavu mírně k rameni, ale pousměje se, když mu Aki rovnou naznačí, že nechce, aby byl ihned odmítnut. Prohlédne si ho ještě jednou a lépe. Je tady sám, za Uruhu si náhradu nenašel a společnost vyhledával vždycky, proč taky ne. Tomuhle klukovi to moc slušelo a očividně mu padl do oka, tak proč ho tu nezdržet? Natočí se k němu čelem a opře se loktem o bar, když mu pozvednutím sklenky oplatí přípitek.
"Hledáš partnera na… pití?" Ta odmlka je jasnou narážkou, po které si olízne špičkou jazyka horní ret a v očích mu dravě zasvítí. Vůbec netuší, že si ho na tu několikametrovou vzdálenost Aoi prohlíží a protáčí nad ním očima.
"Vidíš ho, lovce? Ten půjde s kýmkoliv." Nevylepšuje Dieho osobnostní profil a v jeho hlase je znát satisfakce. To on se nechal dlouze dobývat, není žádná rajda! Ne, že by snad Aki byl kdokoliv, byl to nádherný kluk a uměl se udělat sexy.
"Necháš mu Akiho napospas?" Nervózně poposedne a nejradši by mu šel dát druhou do nosu už jen za to, že plete hlavinku zrovna jejich Akimu. Mračí se nad tím čím dál tím víc a ještě chvíli, nevydrží to a Uru se mu na tom pokoji zavře, až se Die dozví, že jsou tady a Aki patří k nim. Die odloží sklenku stranou a mile se usměje.
"Jsi tu na dovolené? Exkluzivní hotel, že? Už jsi byl ve městě?" Zkoumá si nový terén a všechno, co by z něho mohlo koukat.

Uruha, Aki

Uru se zatváří spokojeně, když vidí Aoiho, jak polkne. Ano, tohle mu jde, jen aby to mělo nějakou trvanlivost. Jak zná Aoiho, dlouho mu to nevydrží a to se potvrdí vzápětí. No, co naplat, asi bude muset s pravdou ven. Nebo ho to nepřejde nikdy.
"Sice jsi k sežrání, když tolik žárlíš a hrozně mě to těší ale..." Odmlčí se na moment, aby si srovnal, co mu chce říct.
"Nejde o to, že mu ho dát nechci ale Aki je ještě mladý. Netuším, co si od toho třeba bude slibovat a upřímně, nesnesu pomyšlení, že by mu někdo třeba ublížil." Odhalí nakonec všechno, co si chtěl nechávat pro sebe a znovu se dlouze napije.
"Nejsem jeho táta, já vím ale..." Krátce si povzdechne a je jasné, jak moc ho má rád a má o něj strach.
"Ať si klidně Aki sáhne, na tom mi nezáleží. Jen bych byl rád, kdyby se ho to příliš nedotklo." Odtuší nakonec a pak se prudce ohlédne po Aoim, když mu povysune dlaň o hodně výš, až je mu z toho horko.
"Možná jsem měl odpovědět úplně jinak, aby jsi mě zatáhl do pokoje a už z něj nepustil. Možná spíš..." Rozhlédne se krátce po salónku a pak se povytáhne výš, aby ho opravdu slyšel jen on.
"Abys nechtěl ničit další stoly. Víš moc dobře, že ten můj v kanceláři, už potřebuje vyměnit." Broukne mu smyslně a pečlivě sleduje, jestli to bude mít takový efekt, jaký by si přál. K tomu ještě poposune svou dlaň na jeho stehně ještě o kousek výš a smyslně se pousměje s provokací vepsanou v očích.
"Velice rád si přidám na účet i nějaké škody na hotelovém vybavení. Možná už pak neubudu takový snob, co ty na to?" Neodpustí si ještě poznámku a snaží se nedívat k baru, aby ho zase neochromila starost.
Za to Aki by nemohl být spokojenější. Musí se pobaveně pousmát a v očích mu stejně tak zasvítí, když si všimne, že Dieho překvapil a k tomu to rozhlédnutí. No, jak nejlíp nasadit brouka do hlavy, tohle se mu opravdu povedlo. Ale Die překvapí i jeho, když se hned pustí do věty, která zní všelijak. Jenže on si ji samozřejmě přebere tak, jak se to hodí jemu. Byl by padlý na hlavu, kdyby to neudělal.
"Nejen na pití." Odpoví mu bez váhání a je jasné, že se rozhodně nestydí. Ani se nepozastaví nad tím, že by si ho neměl tak prohlížet, jak to právě dělá.
"Obojí můžu klidně dělat i sám ale mnohem lepší jsou ve dvou." Nehlídá si svůj jazyk a nemá to ani v nejbližší době v plánu. Už ho ani nenapadne se ohlížet po svém doprovodu a všímat si, co dělají. Ještě by mu Die zmizel a kde by ho pak honil...No, možná by věděl. Pak přijde další otázka a on se klukovsky a trochu rozverně pousměje.
"Jsem tu za trest. Trochu jsem zlobil, víš. Takové malé vězení a hledám někoho s kým budu moct utéct a vidět kousek světa." Promne si rty o sebe, než si na chvíli opře špičku jazyka do koutku a teprve pak opustí Dieho oči a krátce se napije. U toho už loví další cigaretu, aby si mohl připálit.
"Trochu zlatá klec a ne, město jsem ještě neviděl. Nevíš o někom, kdo by mě chtěl..." Odmlčí se nechá to slovo schválně viset dlouho ve vzduchu, než odloží sklenku.
"Ukrást a ukázat mi, co je tu nejlepší?" Zlehka se opře o desku a teď už se klidně natočí na barovce celým tělem Dieho směrem a okázale si ho prohlédne.
"Víš, takové ty běžné věci jako je město, pláž, možná další exkluzivní pokoje. Třeba mi poradíš Die..." Prozradí mu, že zná jeho jméno a pečlivě zvažuje oslovení a hlavně to, které by mu mohlo přijít lepší.
"Die-san." Broukne měkce a tiše.
"Neprovokuj mě. Aoi-chan." Prohodí Uru a už se zase troch mračí. Přemýšlí, jestli to udělat jen proto, aby ho zlobil nebo proto, aby Akimu zabránil se zaplést víc. Stačí jen, když vidí jeho posed na barovce a dokáže si dost dobře domyslet i ty pohledy.
"A navíc, vypadáme oba jako kdokoliv?" Urazí se na oko ale za moment vstane z křesla a vezme Aoiho za zápěstí.
"Tak fajn, máš co jsi chtěl. Jdeme ho pozdravit, hm?" Vytáhne ho bez váhání na nohy a podívá se mu dlouze do očí.
"Ale varuju tě, jestli si dáte do nosu a je mi jedno, kdo začne...Ošetřovat tě nebudu, s tím nepočítej. Já se tomu chtěl vyhnout." Pohodí hrdě hlavou a vykročí směrem k nim.
"Hm, musím říct, že svět je opravdu malý." Prohodí, jakmile jsou dostatečně blízko a bez váhání Diemu jemně pokyne hlavou.
"Měl jsem za to, že se potkáme až na přehlídce." Dodá ještě a snaží se o klidný podtón. V očích má ale zase už jen omluvu.
"Ale vlastně jsem rád, mám možnost se ti omluvit osobně, i když tuším, že o to nestojíš." Dodá ještě naprosto vážně a pak stočí oči na Akiho.
"Ale asi bychom vás, dál neměli rušit. Hezky se bav, Aki-chan." Popřeje mu naprosto upřímně a stočí oči na Aoiho s výrazem spokojený?

Aoi, Die

"Já ne..." Chtěl říct nežárlím, ale není to pravda a nemá cenu, aby se Uruhovi pokoušel namluvit opak. Místo to si poslechne, že chce Akiho chránit. Die bude asi pěkný svůdník.
"A proč sis s ním začínal ty, když jsi hledal pravou lásku?" Myslel si Uru, že ho změní? To samé si může myslet i Aki.
"Podle toho, jak se mnou Aki flirtoval, když mě viděl poprvé, než jsi přišel ty, bych řekl, že od toho zase tak moc nečeká. Flirtuje s kde kým." Mávne nad tím rukou. Kluk se přece musí otrkat a poučit životem, ale ne… s tímhle prostě ne. Jenže Uru to bere mnohem vážněji, než se zdá a Aoi se na něj dlouze zadívá.
"Záleží ti na něm." Pokývá hlavou a usměje se.
"Stejně tě neposlechne, Uru-chan… ty bys poslouchal?" Broukne a sleduje jejich spojené dlaně, když si Uru tu jeho sune ještě výš, až ji má skoro v klíně. Najednou je tu vážně děsné horko a Aoi se kradmo rozhlédne, jestli se nikdo nedívá.
"Jestli toho nenecháš, tady je taky hodně stolů..." Vydechne šeptem. Ne, to by neudělal, ale někde víc z očí veřejnosti asi ano. Jako v té kanceláři. Tam taky mohl přijít kdokoliv. Nakloní hlavu trochu k rameni.
"Taková rebélie, unese to tvoje pověst? Co když se o tom napíše v novinách? Nebo nás odsud vyhodí? Půjdeš se mnou spát do hostelu?" Jen to vysloví, hned by v nějakém chtěl Uruhu vidět. Společná ložnice i koupelna třeba s patnácti dalšími lidmi, už teď se v duchu baví. Tedy do chvíle, než ho Uruha vezme za ruku a vleče rovnou k baru za těmi dvěma.
"Nemyslel jsem, že vy dva vypadáte..." Snaží se mu říct, ale už je pozdě. Pche, prý ošetřovat tě nebudu.
"Tak mě třeba ošetří někdo jiný..." Neudrží jazyk za zuby a nepochybuje, že tím Uruhu nakopne ještě víc, ale to přesně chce. Jen ať si tu antilopu podá.
Mezitím u baru si Die mimoděk pohrává s pramenem dlouhých vlasů a naznačí rty dlouhé ahááá, když Aki jednoznačně upřesní, co všechno by s ním dnes mohlo být. To se mu líbí, žádný ostych. Jsou tu oba na dovolené a když ho tak pěkně balí? Pak se rozesměje a upije ze své sklenky.
"To je strašlivý trest. Musíš tady hrozně strádat." Pronáší škádlivě. Nejdražší hotel v Dubaji, no to je příšerné!
"A kam chceš utéct? Poznávat život ulice?" Aki mu to vzápětí osvětlí a brzdit očividně nechce. Znovu se rozesměje, když dojde na ty pokoje..
"Je pravda, že je prý každý jiný. Asi aby ses nenudil, kdybys tu byl za trest častěji." Jenže jakmile padne jeho jméno, hned přivře oči a zbystří.
"Odkud mě znáš, jsi z branže?" Napadne ho jako první. Chodí na jeho přehlídky? Die si je jistý, že on Akiho nikdy neviděl.
"Prozradíš mi svoje jméno nebo ti mám najít nějakou přezdívku, koloušku s hlubokýma očima?" Brouká mu svůdně, když se u baru posune o půlkrůček blíž. A pak z boku uslyší důvěrně známý hlas. Odvrátí zrak od Akiho rovnou na Uruhu a po jeho boku je samozřejmě ten zloděj. Trochu rozmrzele zamručí, když je vidí a oba si důkladně prohlédne.
"Asi máme rádi stejné věci..." Rýpne si rovnou a ta provokace samozřejmě patří Aoimu. Hotely...chlapy… nepochybuje, že mu to dojde a v černých očích uvidí okamžitou reakci. Už se ježí.
"Copak, přišel sis pro dluh?" Poklepe si na nos, když se kouká Aoimu do očí. Jenže Uruha místo všeho začne s omlouváním a dokonce se tak i upřímně tváří. S tím Die tak docela nepočítal a tím spíš ho píchne, že mu utekl. Podívá se krátce stranou a je vidět, že to celé dost kouše. Pak k němu posune oči zpět.
"Je to minulost. Doufám, že se ti moje kolekce bude líbit." Dá najevo, že se spoluprací s ním stále počítá. Ten dotčený výraz z jeho očí ale nezmizí. Když vyjde najevo, že ti dva Akiho znají, vrhne po něm pohledem plným otazníků a Aoi pro sebe trochu vyprskne. Die ho hned zpraží očima a Aoi pokrčí rameny.
"Ty tu rodinu prostě nenecháš na pokoji, co?" Prohodí a Die se rozesměje.
"A to říkáš ty? Máš do té rodiny taky o něco větší vhled, že ano?" Připomene mu Seiko, protože o tom od Uruhy ví. Přeci ho utěšoval. Aoi nafoukne hrudník a už se znovu vzájemně propalují pohledem.
"Vůbec si vedle něj nezasloužíš stát, už jednou jsi řekl ne." Zapíchne Die prst do Aoiho hrudníku, ten ho prudce strhne stranou a vypadá to, že si ty nosy vážně rozbijí.

Uruha, Aki

"Někdo jiný?" Zvládne zareagovat, když na Aoiho sykne a je vidět, jak se mu to nelíbí. Neví, co první, jestli Aoimu ukázat, že nikdo jiný ho ošetřovat rozhodně nebude nebo se věnovat Diemu a tomu, jak se na něj Aki nepokrytě usmívá.+Už si chycený, ani jsi ho pořádně neviděl.+ Proběhne mu hlavou a málem se plácne do čela. Za to Aki je v sedmém nebi. Teda byl, dokud se tu neobjevili ti dva. Tak koloušku. No tak to si klidně nechá líbit. Může mu to šeptat klidně i hodiny tím svým hlasem. Vůbec si v první chvíli neuvědomuje, že na Dieho hladově civí a nemá daleko k tomu, aby ho popadl za zápěstí a prostě ho odvedl sebou. Asi by se nebránil, co tak pochopil z jeho flirtování. To je přesně partie pro něj.
"Nepochybuju o tom, že bude a budu rád, pokud naše dohoda ohledně práce bude dál platit." Kývne hlavou Uru ale je jasné, že se pořád cítí provinile. Obzvlášť, když vidí, jak se Die chová. Až na tu narážku. Ani si neuvědomí, že už podvědomě nakročuje, kdyby si vážně ty nosy chtěli rozbít znovu. Za to Aki těká z  jednoho na druhého a neví, jestli se má smát nebo mít strach, co se tu semele. Ne, že by si neužil pohled, jak se ti dva perou. Ale nebylo by to o něj, tak by asi tak nadšený nebyl. A navíc ho začíná trochu štvát, že Die věnuje většinu pozornosti Uruhovi a ne jemu. On má Aoiho, proč mu nenechá Die? On snad začne i žárlit nebo co?  Jen na chvilku si půjčí ale pak ho asi nevrátí, na to má moc sexy zadek. Uculí se, když si uvědomí, že by ho po něm nejradši plácl ale to by asi bylo moc na všechny. Uru se zrovna nadechuje, aby něco řekl a taky se trochu zapojil do debaty. Možná něco ve stylu, jak mají opravdu minulost nechat být a že by si mohli klidně dát skleničku a zkusit to všechno hodit za hlavu. Těká pohledem z jednoho na druhého, než do sebe začnou šít navzájem. Aki se baví a jemu to začíná lézt na nervy. Tohle rozhodně není dovolená, jakou by si představoval. Začíná špulit rty a zakládat si ruce na hrudi, jak je mu to proti srsti, než vzdorovitě pohodí hlavou.
"Jako malí kluci." Prskne si pro sebe už trochu naježeně. To tady do sebe budou šít celý večer? Jistě, trochu mu to zvedá ego, když se o něj takto škubou ale už toho má taky plné zuby. Tohle poslouchat nebude už ani vteřinu. Pozvedne bradu, když Die zapíchne prst do Aoiho hrudníku a už to vypadá, že si do nosu opravdu dají. V tu chvíli toho má právě tak akorát dost.
"Tak to už by stačilo." Ozve se jeho pevný hlas, teď z něj ten šéf doslova sálá. Jistě, jistě, ti dva si tady povyrazí a on pak bude platit škody, to ani náhodou. Ve stejně chvíli, kdy se pohne on sám, je už i Aki na nohou a zatímco se Uru postaví mezi ně, Aki si stoupne před Dieho a s naprosto nevinným výrazem se mu opře o hruď.
"Buď se začnete oba chovat jako dospělí a necháte to být. Nebo sbalím Akiho a vy dva to tu klidně můžete rozbít. A mě...to bude jedno." Oznámí jim nekompromisně a sjede oba dva naštvaným pohledem.
"Ale..." Ozve se Aki, který se svého místečka rozhodně nehodlá vzdát a do teď po očku pokukoval na Die přes rameno a házel po něm laškovné pohled.
"A ty teď taky mlč." Uru je rozjetý ani si to neuvědomuje.
"Lezete mi krkem oba dva." Sykne po nich podruhé. Natáhne se k baru a pošle do krku na jeden lok panáka, který před chvílí objednal Aki.
"Zpackal jsem to já, to víme všichni. Jestli si k tomu hodláte vjet do vlasů, tak pro mě za mě ale já jdu do pokoje a Akiho beru sebou." Střelí pohledem po Aoim.
"A zamknu nás tam oba." Dodá ještě, aby bylo jasno, že ho tam klidně nepustí, pokud se oba dva konečně neuklidní.
"Budete mít po zábavě." Prudce se nadechne nosem a pak se provokativně pousměje.
"A pokud konečně trochu zklidníte hormon, dáme si panáka všichni a pak si půjdeme každý po svých." Ano, už kruci svolil, že si Aki může s Diem vyrazit, aniž by si to uvědomil.
"Já nevím, mě se ten hormon klidnit moc nechce." Ozve se Aki s tichým uchechtnutím a je hned o patnáct čísel menší, když se na něj Uru rozčarovaně podívá.
"Jo, vždyť už mlčím, tati." Popíchne ho ještě trochu ale neujde mu cosi vřelého, co se blýskne Uruhovi v očích. Ale Aki si nedá pokoj a zase se ohlédne přes rameno.
"Kdo mě pak zachrání, až mě zavře do věže? Říkal jsem, že jsem tu za trest." Šeptne tiše, aby ho slyšel jen Die a nezavařil si tím ještě víc. Rozčileného Uruhu už viděl a taky není o co stát.
"Jeden by řekl, že za pět sekund začne škrábat. Chudák Aoi. Moc si moře neužije, slaná voda pěkně do ran štípe." Odtuší ale to už Uruha zabírá taky a varuje ho vztyčeným ukazováčkem. A Aki se schoulí k Diemu ještě víc.
"Mám já to nějaké mládí? Jeden si ani nic neužije. A já bych si užíval." Tak trochu se snaží strhnout pozornost na sebe a přitom sbalit Die. Však co, Uru ho přece nechce, no ne?