Hromadné - Budeš mé osobní, velké překvapení? - část 4.

(Torova ložnice)

Mana

Čeká, co se bude dít, klouže pohledem po tvářích každého z nich a všimne si toho pohledu mezi Torou a Sagou. Imponuje mu, jak se Tora tváří a zároveň je jasně patrné, že když už se dostali až sem, Saga s tím skončit nechce. A nejen on, protože promluví ten nejplašší a taky chce pokračovat. Musí trochu zaklonit hlavu, aby na něho viděl, ale Naovy rty se přiblíží a dostane několik něžných polibků. Přivře pod nimi oči a když se Nao dostane až k čelisti, oči úplně zavře. Kruci, tohle je prostě příjemné. Leží si tu jako královna světa a nechává se obletovat ze všech stran. Proč na tohle lidi ještě nepřišli a tvrdošíjně si trvají na monogamních vztazích? Nejspíš proto, že pak by už vážně nastal konec světa kvůli vší zhýralosti. Zároveň s tím vnímá i Sagův dotek na stehnu, posouvá se výš a výš, Mana začíná zatahovat břicho v očekávání doteku přímo v klíně a… najednou nic. Přiměje ho to otevřít oči a podívat se na ty dva. Tora pronese něco, co ho donutí zvážnět a přesunout pozornost k němu. Takže nakonec vážně každý zvlášť? Sagova ruka je odsunuta stranou a on se na něj krátce podívá, jak na to zareaguje. Jenže toho nestihne zase tak moc, protože sebou skoro trhne, když ho Tora sevře rovnou v klíně a pak už ho odešle rovnou mimo tuhle galaxii. Protočí oči pod zavřenými víčky, propne se v zádech a unikne mu první sten, ale jakmile se k tomu přidají ještě Sagovy rty na noze a Naovy na hrudi, má pocit, že ho vzala útokem celá kavalerie. Bylo to jako lusknutí prstů a z plného vědomí se propadl do naprosté odevzdanosti. Je toho hodně ze všech stran, co útočí na jeho mysl, chtěl by se dotknou alespoň jednoho z nich, ale prostě to není možné. Prudce víčka zase otevře, několikrát rychle zamrká a snaží se zkoncentrovat, ale jediné, co svede, je silně zatínat prsty do povlečení a odpovídat Torovým dobyvačným polibkům. Vedle něho se musí něco dít, protože zaznamená změnu v Naových projevech a brzy po nich i Sagův hlas. Vlastně si z toho dovede domyslet, kam mu právě sahá a i tohle je pro jeho mysl nesmírně vzrušující. Nevidí na ně, ale dovede si je dobře představit a děje se to jen malý kousíček od něho. V ohybu krku a ve vlasech se mu znovu ocitne Naova tvář, která jako by u něj skoro hledala útočiště před přívalem těch slastných pocitů, jenže ani teď nedostane šanci se mu věnovat, protože Tora už si zvedá jeho nožku výš a dává ji do strany, což značí, co má v plánu. Ozve se výrazně hlasitěji, když se i jemu dostane pozornosti na těch nejzažších místech a po Torově oznámení k němu znovu zvedne oči. Velmi zkoumavě. +Nesmí mě balit?+ Pomyslí si skoro pobaveně, jenže mu to nevydrží dlouho, protože už ho vnímá uvnitř sebe. Trochu to bolí, po tom, co tu dnes dělali. Nemyslel si, že se to stane ve stejný den ještě jednou, ale zároveň je v tom i mnoho příjemného. Tak Tora začíná panovat na území jménem Manovo tělo? Dlouze vydechne, když mu řekne, že s ním prostě nebude nikdo jiný. Ještě ráno se neznali… později spolu laškovali a teď… Co bude zítra, svatba? Dívá se do jeho tváře neschopný jakéhokoliv slova. Jen ví, že ho to za ním táhne a že při jeho oznamování zapomíná, že se ještě něco děje taky vedle něj. Připomenou se mu kluci sami. Naštěstí to berou dost pobaveně. Nadzvedne se pomalu na předloktí, podívá se na ně, chvíli si je prohlíží, pak vrátí oči k Torovi a natáhne k němu bradu, aby ho hluboce políbil. Pochopil z toho dost jasně, že ten magnet nefunguje jenom z jeho strany, ale stejně ho popadne chuť si hrát. A trochu i s ním. Jednou dlaní zatlačí do jeho hrudi a vyhoupne se do sedu. Pak to samé udělá i se Sagou a oba ty alfasamce odešle do patřičných mezí.
"Tvoje ložnice. Moje pravidla." Řekne taky konečně něco, vezme Naa za ruku, vstane a vede ho od postele a od nich. Elegantně samozřejmě… Zastaví se u protější stěny, kde je komoda, postaví si ho tak, aby byli oba bokem k nim a položí mu dlaně na prsa. Čas na malé představení. Stočí k nim oči a nasadí si svou masku jako kdyby tohle byl jeden velký fan servis. Dovede být velmi profesionální. Sjede těmi drápy po celé Naově hrudi, trochu se u toho zakloní a propne v zádech jako při nejvyšší slasti a pak si na tu komodu vysedne, zatím jen bokem a přitáhne si Naa k polibku.

Tora, Saga, Nao

Saga už se moc nesnaží dostat k Manovi blíž. Stejně by to skončilo tím, že by si s Torou nakonec dali do zubů, to prostě ví. Navíc je tu Nao, který očividně chce jeho pozornost a on mu ji velmi rád dá. Vždycky pro něj měl slabost a teď si to může naplno užít a nejen on. Pohladí naposledy Manu, aby si vlastně tak trochu rýpl, než se přesune blíž k Naovi a užije si ho všemi smysly. První se položí zlehka vedle něj, ale nevydrží mu to dlouho. Nao si ho k sobě začne přitahovat a mírně se nadzvedne, aby ho několikrát krátce políbil s dalším zavzdycháním, které už se nese ložnicí. Další, tentokrát dvojhlasné, přijde ve chvíli, kdy se jejich klíny dotknout a Saga ten prožitek ještě umocní, jakmile se proti štíhlým bokům pohne. Neubrání se několika něžným pohlazením po tváři.
"Sluší ti to, víš." Broukne Saga zastřeným hlasem a sleduje rudnoucí tváře, které ho snad dráždí ještě víc. Několikrát zčervenalá místa políbí a pak si povzdechne, jakmile se jeho protějšek osmělí a konečně sevře jeho pozadí.
"Tobě taky." Broukne Nao měkce a v očích mu září hvězdy, které naznačují, jak moc na něj situace působí a že možná v tom je i trochu víc, než jen obyčejné alkoholové hrátky.
"Koukal jsi na mě už předtím?" Provokuje ho Saga dál, aby se mu přiznal k něčemu úplně jinému, než je teď vhodné. Trochu se zarazí, když přijde nakrčení obočí a pozoruje, jak se Nao kouše do rtu. Je to zvláštní, ale vůbec se mu nelíbí, co teď vidí. Jak kdyby se mu nelíbilo, že se ptá.
"No tak, Nao-chan. Jen  mi to řekni." Broukne něžně s jistou rozverností v očích. Není to tak úplně chuť povyšovat své vlastní ego. Sám si úplně neuvědomuje, jak moc to chce slyšet.
"Koukal." Přizná se nakonec Nao sotva slyšitelně a odvrátí od něj tvář, aby se na něj nemusel podívat, jak moc v rozpacích teď je. Saga se mile usměje, než jej znovu pohladí a donutí ho zlehka otočit tvář jeho směrem.
"Jsem rád, žes to řekl." Sdělí mu upřímně, než se skloní a políbí jej. Víc toho ale nestihne. Stejně jako Tora. Ten už se naplno ponořil do polibků a neměl daleko k tomu, aby brzy došel k vrcholu. To Manovo úzké nitro toho bylo příčinou a taky pocit, že se jeho slovům nebrání. Možná to opravdu chtěl slyšet a nevadí mu, že mu propadl mnohem víc, než by si na začátku dne myslel. Jenže to prostě nedokáže ovládnout. O to větší je jeho překvapení, když ho donutí se z něj zvednout a s dlouhým, nespokojeným zamručením opustit jeho nitro. Podívají se na sebe nechápavě se Sagou a sledují, jak si Mana nárokuje Naa a tahá ho z postele. Nechají je tam sedět úplně vykolejené s probuzenými klíny. Pánové, kteří zůstali na posteli, se na sebe nechápavě podívají a pak následují očima ty dva. Nao se po každém kroku ohlédne přes rameno, ale poslušně následuje Manu.
"Co to děláme?" Zeptá se ho tiše, aby ho slyšel jen on. Nejradši by se vrátil za Sagou do postele, kde mu bylo skvěle. Krátce si povzdechne, jakmile ucítí dotek na svém hrudníku a nechá víčka klesnout. Jeho tělo je až moc vydrážděné, vůbec se nedokáže ovládnout. Zlehka sevře Manovy boky a promne je mezi svými prsty, než se na něj podívá a je vidět, jak moc se mu od něj nechce odtrhávat pohled.
"No páni." Povzdechne si sotva slyšitelně, když Mana předvádí své divadlo a nechá se klidně přitáhnout k polibku. To už začíná být na Toru trochu moc. Začne se hrabat z postele, aby Naa odeslal zpátky do postele a sám ho nahradil. Zastaví ho až Sagova dlaň na předloktí.
"Počkej..." Houkne k němu klidně.
"Copak ty nerad porno v přímém přenosu? Jen je nech, ať si hrají." Kývne několikrát hlavou.
"Podívej, jak jim to sluší." Prohodí skoro jako ďáblík na jeho rameni, který mu našeptává, co má dělat. Tora chvíli vypadá, že ho neposlechne a prostě mezi ně vpadne. Jakmile se ohlédne zpátky na ty dva u komody, už vnímá, jak se Nao přibližuje k Manovi a očividně si nevládne. Pokládá dlaně na jeho stehna, hladí ho zlehka po nich a posouvá se blíž k němu, aby cítil i teplo jeho těla. Zatím ještě není příliš odvážný, ale polibky mu oplácí zdatně.
"Hm, asi máš pravdu." Ozve se Torův hlas, když se nechá ukecat a po Sagově vzoru, se víc uvelebí na posteli.
"Byla by to taková škoda." Ozve se Saga znovu a sám zamíří svou dlaní do vlastního klína, který zatím jen několikrát pohladí. Na tohle se klidně koukat bude a rozhodně si to užije. Tora jen první pozvedne obočí, ale nakonec přiková pohled k divadýlku u komody, kde se Nao odváží o trochu víc a zkusmo pohladí Manu na chloubě, než ji sevře mezi prsty. To už je na tygra moc, pohodlně se opře o předloktí a sám si dopřeje několik krátkých pohybů. Nejradši by sáhl po foťáku, ale ani neví, kde zůstal, jestli už neskončil někde zakopnutý pod postelí.
"Co takhle věnovat pozornost i někde jinde, Nao-chan?" Pobízí ho Saga, kam má sáhnout.
"Těm stehnům jsi tak moc nedal a co teprve zadek na nakousnutí?"
"Že si nekousneš?" Přidá se i Tora a oba pánové na posteli svorně zakloní hlavy a ozvou se s povzdechnutím. Nao se jen nesměle pousměje do Manových rtů, ale přece jen sjede dlaní z jeho boku na polovičku, která není na komodě a mírně ji promne mezi prsty. Skoro to vypadá, že se pořád trochu bojí.
"Nerušte." Obviní nakonec oba pány na posteli, když se ohlédne přes rameno a omluvně se usměje na Manu. Krátce sklopí očka mezi ně, než je zase pozvedne a natáhne se pro další polibky. On nikdy nebude dravý jako ti dva, ale neustává s hlazením hebké pokožky a nakonec se odváží rty sklouznout trochu stranou a užít si taky trochu Manovy šíje.

Mana

Mana Naovi na jeho otázku neodpověděl. Nepovažoval to za důležité, protože mu to vzápětí názorně předvedl a tak jak si myslel, Nao se nerozhodl odporovat. Obecně z něj jde taková zvláštní submisivní aura a těžko říct, jestli by se výrazněji ozval, kdyby se mu něco nelíbilo. Manovi zatím přijde, že se sebou ochotně nechá orat, kdyby toho třeba chtěl někdo zneužít. +Ty ho teď zneužíváš...+ Řekne sám sobě v duchu, ale v tomhle rozpoložení nad tím není schopný hlouběji uvažovat. Líbí se mu to obdivné vydechnutí z jeho úst, než mu je nadobro zavřel v polibku a brzy uslyší od postele i Sagův hlas. To je v téhle místnosti rozhodně největší dravec, ale Mana je taková tichá voda, co břehy mele. Umí obvykle využít jakékoliv reakce a povahy, která se mu dostane do rukou a nepochybuje, že si poradí i s ním. Sagovi se nejspíš podařilo Toru zadržet, protože neslyší žádné kroky směrem k nim, teď se tam ale nemá čas podívat. Na svých stehnech už cítí opatrné Naovy doteky a vnímá i jeho hladovější polibky. Začíná se do toho dostávat a ještě chvíli a už se z Manových pavučinek nevyplete. Sám ho pobízí svými rty, nedá mu možnost zmatkovat nebo si myslet, že něco dělá špatně a brzy se mu dostane odpovědi v podobě doteku v klíně. Horoucně vydechne do jeho rtů zároveň s povzdechnutím a sám stále hladí jeho ramena i prsa, po kterých ho často škrábe dlouhými nehty. Jakmile se od postele ozvou povzdechy, je mu celkem jasné, čím si tam pánové krátí čas a Saga se ozve s tím, co by chtěl právě teď vidět. Překvapí ho i Tora, když si najednou přisadí a ač se Nao ohradí, aby ho nerozptylovali, stejně se odváží položit svou ručku na Manovo pozadí. Mana se zlehka potěšeně usměje, nechá víčka klesnout a dál se opíjí jeho polibky až do okamžiku, než Naovy rty sklouznou na jeho krk. Zakloní trochu hlavu, aby mu udělal dostatek prostoru, ale zároveň se teď může podívat přes jeho rameno směrem k posteli. Modré oči se okamžitě provokativně, skoro ďábelsky zapíchnou do těch dvou, co si tam tak dělají dobře a Manou projede elektrizující vlna vzrušení. Rozhodně není proti podobnému pohledu imunní a k tomu to ustavičné, opatrné laskání. Sklouzne dlaněmi po Naových prsou na boky, dozadu a rovnou na zadek, který v obou dlaních pevně stiskne, aby ho hned na to doslova přirazil proti sobě a neví, jestli ho víc baví pohledy Tory nebo Sagy. Oba trochu žárlivé, jen každý na jiného. Kam až to nechá Tora zajít, když mu před chvíli šeptal slůvka o tom, že s ním nikdo jiný být nesmí? Vrátí dlaně na Naova ramena čistě proto, aby se o ně mohl opřít a vysednout si na komodu úplně. Musí u toho dát kolena od sebe, ale přes Naoovo tělo toho moc vidět není a to vědomí ho baví. Pravou dlaní  se dotkne jeho tváře, ukazováčkem si pozvedne jeho bradu, podívá se mu dlouze do očí a znovu ho políbí, ale teď mnohem divočeji a náruživěji. Pak vrátí ruce na jeho zadek a znovu si ho pošle proti vlastnímu klínu. Hlasitěji si zavzdychá pod náporem slastných pocitů a především kumulující se touhy. Jeho tělo ví, co by po podobných dotecích mělo následovat a žádá si to. Jeho útlá postava se za Naovým tělem úplně ztrácí, jsou mu vidět tak možná kolena, lýtka a chodidla a taky toho využije. Nechá pány na posteli, aby jim pracovala představivost, když se trochu schoulí k Naovi do náruče a konečně vezme do dlaně jeho penis. Zvedne k němu oči, najednou mnohem měkčí a plné něhy a začne si s ním obratně hrát. Volnou dlaní mu prsty přejíždí po rtech a vážně se moc těší, jak se ti dva budou tvářit na steny, které jistě brzy opustí Naovy rty.

Tora, Saga, Nao

Nao je z jedné strany celý nesvůj, když se opravdu může Many dotýkat. Nikdy by si to ani nepomyslel a teď k tomu má dokonce svolení. Své tělo už přestává ovládat a vždycky si sykne a zároveň povzdechne, jakmile ucítí Manovy nehty, které se probíhají po jeho kůži. Je to neskutečně návykové a snad by se ani nebránil, kdyby víc přitlačil. Jak kdyby trochu bolesti podporovalo jeho vzrušení. Kde se to v něm bere to vůbec netuší. Jeho dlaň je o cosi odvážnější a dráždí Manu rovnou v klíně, dokud se nedostane víc mezi jeho stehna. Následuje další povzdech a zaklonění hlavy, aby to mohl ještě trochu přizdobit zasténáním. Jeden by mohl říct, že je to pěkné divadlo pro pány na posteli, ale on už je vlastně vůbec nevnímá. Tolik se nechává pohltit slastí a pobízivé komentáře Sagy slyší, jak kdyby někde z dálky. Neubrání se být hlasitější, jakmile se jejich boky setkají a jeho tělo se znatelně rozechvěje přívalem touhy. Saga si to užívá plnými doušky. Nejradši by se Naa dotýkal sám, ale zas se neumí přinutit na ně nekoukat. Takové pnutí, jak se přemáhá, aby si ho sobecky nenechal pro sebe a stejně se dál spokojeně rozvaluje na posteli a jemnými pohyby ve svém vlastním klíně podporuje své vzrušení, ale nežene se k vrcholu. Nejspíš by ho ani nepotřeboval, ale když ono je to tak příjemné.
"Jen se nestyďte!" Ozve se ze Sagových rtů a jakmile spatří další trhnutí Many s Naem, málem se odporoučí na záda do pokrývek, aby se přece jen k orgasmu dohnal, tohle už bylo skoro příliš. Pak se ještě ozvou Naovy pravidelné steny, jak se Mana začne činit pro změnu v jeho klíně. Teď už Saga pustí svůj vlastní klín, protože by rozhodně skončil. Ne, prostě věří, že to Tora dlouho nevydrží a pak to nebude on, kdo celou scénu zkazí a bude si moc užít Naovo štíhlé a pěkně stavěné tělo. Chce ho jen pro sebe a zároveň nemá problém ho komukoliv půjčit.+To zní, jak kdyby byl tvůj.+ Rýpne sám od sebe v duchu a krátce se ohlédne vedle sebe.
"Jeden by se začal červenat." Ušklíbne se s nádechem pobavení, když vidí, že snad ani nemrká. V duchu si odpočítává vteřiny, kdy konečně vyletí. Tora přestal pohyby ve svém klíně a teď se trochu mračí na celou scenérii u komody. Má stejný problém jako Saga, jen jeho myšlenky se víc přiklání na stranu přerušení. Každý dotek Naa mu ježí vlasy na zátylku a zároveň si užívá jakýkoliv mimický záchvěv na Manově tváři. Je to vražedná kombinace, ale jistá žárlivost nad ním pomalu získává moc. Ty pohyby už jsou snad příliš. Moc simulují  to, co by se mohlo dít, kdyby to nechal zajít příliš daleko. S každým dalším zasténáním od komody, se posunuje blíž ke kraji postele. Svůj klín už nechává být. Je to vzrušující, to by dostalo každého chlapa, ale je tu něco mnohem víc. Šílená touha být místo Naa a Manovy mnohem blíž. Už ví jaký je v posteli. Chce ho celého a se vším všudy. Nevydrží se dívat už ani vteřinu. +Jsi ztracený.+ Proběhne mu hlavou, než se prudce postaví.
"To už by stačilo." Ozve se jeho hluboký hlas, který se zvučně rozezní pokojem a je jasné, že hranice jeho trpělivosti právě přetekla.
"Je to hezký, jde vám to skvěle, ale už to stačilo." Rozmluví se trochu a ozve se uvnitř něj pocit lítosti, jakmile sebou Nao trhne a provinile se po něm ohlédne. Sám Tora přejde k nim, přitiskne se Naovy na záda a objeme ho krátce kolem pasu, než mu krátce přejede rty po šíji.
"Jste sexy spolu, ale já se nevydržím na něj jen dívat, víš. Běž za Sagou, už se na tebe těší." Broukne nakonec měkčeji, než si vůbec myslel, že svede a s jakousi omluvou vepsanou v podtextu. Jemně jej odtáhne od Many a splácnutím přes zadek vyšle Naa k posteli. Sám se bez váhání napasuje mezi Manovy stehna, která mírně pozvedne s napnutím svalů na pažích. Trochu jej podtrhne, aby se mohl dráždivě dotknou špičkou jeho vchodu, o který se několikrát otře.
"Nezvládnu sledovat, že tě má někdo jiný." Prohodí roztouženě, než se skloní k jeho rtům.
"Bylo to hezký, ale bylo toho příliš." Dodá ještě po krátkém odtáhnutí a se svou typickou hravostí se natlačí trochu proti němu, aby vzápětí mohl vyklouznout. Udělá to znovu a už nepřestane, dokud se v jeho nitru neocitne celý.
Nao se mezitím vydá k posteli a před ní se zastaví s rozhozením rukama.
"Už mě tam nechtějí." Broukne s hranou plačtivostí a užívá si zablýsknutí v Sagových očích.
"Ale já tě chci." Ozve se Sagův hlas bez váhání. Pozvedne se na posteli, aby ho mohl vzít za zápěstí a skolit pod sebe na břicho do peřin. Hned na to zalehne a přibije jeho dlaně za zápěstí k pokrývkám. Okusuje jeho ramena a kůži mezi lopatkami, než zlehka rozpohybuje boky proti jeho pozadí.
"Tak už to udělej nebo se snad bojíš?" Vyjde z Naových rtů rozvášněně, tohle se mu rozhodně líbí a překvapuje sám sebe, když ho málem vyžene k vrcholu představa, že by do něj Saga opravdu pronikl hodně rychle.
"Skrytá stránka, o které nevím?" Zeptá se ho v blízkosti ouška a nakonec se mu rozhodne jeho přání splnit. Dráždí ho jen jeho slova a co teprve až to udělá. Ozve se dvojhlasné a dost hlasité zasténání od Naa, skoro výkřik, když si Saga ne moc vybíravě razí cestu do jeho těla. Rosí se z toho kůže obou.
"Tohle bylo skvělý." Zavrní spokojeně a hlavně dost udýchaně Nao, jakmile se Saga opře čelem mezi jeho lopatkami, aby se udržel ještě chvíli od vrcholu.
"Až moc, ty sadisto." Obviní ho měkce a konečně rozpohybuje boky v trochu zběsilém tempu.

Mana

Najednou se pokojem rozlehne Torův hlas a nejspíš je to vážně za pět minut dvanáct. Kdyby Mana pokračoval ještě chvíli, nechal by Naa, aby to udělal. Nejdřív to vypadalo, že se to pánům na posteli snad bude líbit, ale projevilo se cosi, co bylo mezi Manou a Toru už chvíli cítit, totiž že v tom jejich velmi mladém vztahu bylo cosi víc. Ustane se svými pohyby v Naově klíně, ale ještě z poza něho nevykoukne, jen poslouchá a brzy se Torův hlas rozezní ještě jednou. Trochu se za Naaem narovná a když zvedne oči, už vidí svého dobyvatele za jeho zády, jak se k němu tiskne a šeptá mu do ouška. I tenhle pohled je vzrušující, ale Tora nepřišel proto, aby se do toho vložil, ale aby mu ho vzal. Přijde o Naoovu hřejivou blízkost a místo ní dostane tu Torovu. Pořád mu hledí upřeně do tváře, nechá si od něj pozvednout nožky výš a uvědomí si, že opilost je ta tam. Rozhodně z většiny. Musí se oběma dlaněmi chytit okraje komody, aby se mu na ní v této poloze alespoň trochu dobře sedělo, obzvlášť po tom, co má z jejich předešlých hrátek za sebou. Jemně se otře nosem o jeho, když se k němu Tora přiblíží tváří a šeptá mu, že se na to nesnese dívat. Manu cosi znovu silně zahřeje u srdce a trochu vyhrkne, když mu dřevo podjede pod zadkem. Ještě kousek a býval by si kecl rovnou na zem, ale takhle jen provokativně zavadí o Torovu špičku a povzdechne si. Tora na nic nečeká a rovnou do něj vstoupí, takže se teď ložnicí zvučně rozezní jeho hlas a prsty sevře křečovitěji kolem hrany nábytku. Opodál se nejspíš dějí nevídané věci, ale Mana už je nevnímá. Neslyší ani to, co říkají, ani jejich povzdechy, protože teď už má Torovu plnou přítomnost uvnitř sebe a nic dalšího se mu do vnímání nevejde. Nechává jej znovu drancovat vlastní tělo, oči se snaží mít co nejvíc otevřené, aby viděl každý výraz v jeho tváři, i to jak se mu vlasy lepí na obličej a čelo rosí potem a sám pohledem lačně klouže po jeho hrudi, napínajících se svalech, drzém úsměvu i všech těch kérkách, které zdobí jeho pevnou pokožku. Nakonec se mu podaří rychle přehmátnout a obejmout jej kolem krku, aby se k němu mohl přitisknout co nejblíž a zároveň ho tím pustí opravdu hluboko. Torovy rty jsou o dost výš, než Manovy, ale stejně po nich náruživě vyjíždí kdykoliv může a když zrovna nemůže, olíbává a okusuje jeho prsa a klíční kosti. Zatíná nehty do jeho šíje při každém Torově přírazu, snaží se to všechno vydržet co nejdéle, ale nakonec to už nejde ovládnout a pokropí jeho břicho svou vrcholnou extází. Celé tělo se mu chvěje vypětím a ví, že už takhle dlouho nevydrží. Přiblíží rty k jeho oušku.
"Odnes mě..." Vydechne na něj, než se sám poposune natolik, aby ho Tora mohl nadzvednout celého. Kývne mu bradou jemně k vedlejší místnosti. Ti dva vypadají spokojení a unavení a všech těch provokativních hrátek už bylo dost. Pokud jde o Manu, ať jim Tora tu postel pro dnešek přenechá a on s ním klidně bude na pohovce vedle, kam je také brzy nesen. V obýváku je úplná tma, ale jeho oči si brzy přivyknou natolik, aby z něho viděl alespoň něco. Nechá se jím položit na pohovku, hned po něm natáhne ruce, aby nikam neodcházel a přilehl si k němu a spěšně se přesune do jeho náruče.
"Co se to dnes přesně stalo?" Zeptá se ho tiše, když mu konečky prstů přejíždí po hrudi ve škrabkavých kruzích s očima upřenýma někam do tmy. Jeho tělo už vychládá, ale zatím ho nechce pustit ani pro deku. Intenzivně vnímá jeho vůni i zvláštní klid uvnitř sebe. Mluví o všem… o jejich setkání, společných chvílích, té hospodě a drzém chlapovi u baru i téhle zkušenosti, ze které nakonec vlastně trochu utekli. Ale když viděl Sagu s Naem společně, nepochybuje o tom, že jsou nakonec spokojení. Možná víc, než kdyby svůj bláznivý nápad dotáhli do konce. Dost na tom, že si to rozdávali přímo vedle nich. +S touhle kapelou už žádný alkohol!+

Tora, Saga, Nao

Užívá si každý milimetr Manovy kůže i rtů. Nedokáže jich mít dost, nechce, aby jich kdy měl dost. Každým kousíčkem svého těla se snaží naslouchat tomu jeho, aby věděl, kdy se přesně pohnout. Je to dravější, než poprvé, ale přitom je vidět, že si dává záležet na každém pohybu. Prostě si to hlavně užít a aby byly spokojené obě strany. Jiný už nebude. Mne ve svých dlaních jeho stehna, sem tam je silněji stiskne, aby pocítil svaly napínající se pod kůží. Je to opojné, každý Manův povzdech a zasténání je to jediné, co se mu dostává do hlavy. Ty dva na posteli už nevnímá vůbec. Možná mu to plně dojde až ráno, co se tu vlastně stalo. Alkohol už v jeho hlavě není a stejně se v tuhle chvíli nezvládne pozastavit nad tím, co se v této ložnici odehrálo. Nastavuje své rty, kdykoliv je to možné. Když ne, šeptá slůvka podobná tomu, že ho nikomu nedá. Je z něj úplně mimo sebe a o to upřímnější všechno je. Propadl mu tak rychle, ale kdo by se divil, když je to Mana osobně. Kdo by mu nepropadl? S posledním přírazem se konečně pořádně hlasově projeví i on a předpoví tím svůj vlastní vrchol o příraz později, než byl Mana. Kolena se mu rozechvějí, svaly taky tím vypětím, ale ani na vteřinu nezaváhá, když je vyzván, aby si ho odnesl.
"Kamkoliv si budeš přát." Broukne měkce, než se nakloní k jeho oušku a políbí ho několikrát pod něj.
"Mana-sama." Dodá ještě s jistou rozverností, než ho pořádně obejme kolem pasu a nese ho vstříc obýváku. Budou se tam mačkat, ale nic jiného ani nechce. To, co se událo za nimi, mělo trochu jiný průběh. Saga skoro poslušně vycházel vstříc Naovým potřebám a pronikal do něj, přesně tak, jak mu napovídaly jeho steny. Okusuje jeho kůži, olíbává jeho šíji, když se k němu Nao pootočí tváří, aby ho aspoň na chvíli viděl. Oba dva jsou pohlceni sami sebou. Sagova dlaň si natočí Naovu tvář trochu k sobě, aby ho mohl políbit aspoň na koutek a ani jim dlouho netrvá, než s posledním přírazem skončí společně.
Saga se zhroutí na Naova záda a hlasitě oddechuje. To, že Tora ani Mana už nejsou v ložnici ani nepostřehl. Pomalu se po chvíli přesune vedle na postel a přitáhne si chvějící tělo do náruče. Věnuje mu několik polibků do vlasů, než si zlehka poddá jeho rty, aby se jim taky trochu věnoval. Kouká do těch už zase trochu vyplašených ale spokojených očí a musí se usmívat.
"Budeš takový častěji?" Zeptá se ho s udýchaným pobavením a hravě jej líbne na špičku nosu. Zahřeje ho, když se mu dostane tichého zasmání.
"Když se ti to tak líbí, proč by ne?" Loupne po něm Nao pohledem a mírně se poposune, aby ho mohl krátce políbit.
"Líbí a jinak to nechci." Sdělí mu Saga takové malé vyznání a natáhne se po pokrývce shrnuté stranou. Nikdo si kromě nich postel nenárokuje, tak se klidně můžou rozvalovat tady.
"Příště to může být ještě lepší." Pípne Nao sotva slyšitelně a hodně nejistě, protože ráno a vlastně i teď může být všechno jinak.
"Bude, příště si to spolu víc užijeme." Slíbí mu Saga bez váhání a nechá konečně víčka klesnout.
"Hezky se vyspi, Nao-chan." 
Jakmile se Tora s Manou přesunou do obýváku, zlehka ho položí na pohovku a přilehne si k němu. Tak nějak si mezi své nohy zamotá štíhlou nožku a opře se čelem o to jeho. Kouká mu do očí a snaží se přijít na to, co se bude dít dál. Dal toho najevo příliš, šel s kůží na trh a může se stát cokoliv. Pořád čeká, kdy přijde věta, díky, užil jsme si to a teď už jen práce. Upřímně se toho děsí, protože v tu chvíli by musel odejít. Nedokázal by vedle něj pracovat, aby neviděl, co se událo včera a dneska.  Nakonec se zatím beze slova trochu pootočí, aby si Mana mohl udělat lepší pohodlí na jeho hrudi a vzdálenou ruku si hodí pod hlavu. Budou oba dolámaní z toho gauče, to už ví teď, ale stejně by to za nic nevyměnil. Rozhodně ne za mačkání v posteli s dalšími členy kapely.
"Hm, spali jsme spolu...dvakrát." Odtuší jako první s nádechem pobavení, aby trochu odlehčil situaci, i když se to příliš nehodí. Nakonec se přece jen trochu pohne, aby zabořil tvář do jeho pramenů.
"Propadl jsem ti úplně jiným způsobem, než jsem si myslel, že to jde." Vyzná se mu v podstatě.
"Pak budu trpět jako zvíře, když to nebudeš mít aspoň trochu stejně. Nerad bych se tvé blízkosti vzdával." Vypadne z něj naprosto upřímně a u toho už tiskne víčka k sobě.
"Nic neříkej, prostě jen spi." Nařídí mu měkce. Nechce slyšet nic, bude ho to sice chvíli trápit, ale mnohem radši to uslyší třeba ráno, až tohle celé kouzlo možná trochu opadne. Zvedne se z postele, aby jim tu deku přinesl. Ráno by jim jistě byla zima a pak se znovu napasuje v podstatě pod něj.
"Oyasumi, Mana-chan a doufám, že budeš mít jen samé sladké sny. Já už si jeden užil." Popřeje mu, než začne pomalu usínat, aniž by jej přestal hladit po zádech.