Epilog - část 2.

 (Smuteční síň)

Kamijo, Uruha, Ju-ken, Reita, Toshiya, Shinya

Je to šílené vidět Takeshiho fotku společně s nimi a vědět, že už se to nikdy nebude opakovat. Uru věděl, že ten den jednou přijde, ale nikdy se na to nedokázal připravit. Jeho tělo se pořád chvěje, nedokáže s tím přestat a tiše popotahuje. Loučit se s ním je skoro nad jeho možnosti. Tolik toho pro něj udělal, byl mu tak blízko…Ne, nikdy na něj nezapomene, to ví. +Dobrou noc a spi sladce.+ Popřeje mu, když shlédne na jeho tělo a pak musí doslova utéct, aby se na místě nezhroutil. Víc prostě nedokáže. Jen se schoulí do Hideho náruče a zaboří tvář do jeho ramena, aby už víc nemusel vidět a to ještě neví, co ho čeká. Shinya je na tom úplně stejně, dokáže udělat jen několik kroků, ale blíž se neodváží. Možná je to opravdu neuctivé ale…Ne, nemůže ho takto vidět. Prostě by to nezvládl. Jen se mu z povzdálí hluboce ukloní a slzy se mu znovu rozběhnou po tvářích. I on tu má svou oporu a o tu se hodlá opřít, co nejdříve. Neví, co by dělal, kdyby tu Kai s ním nebyl. Nepotřebuje, aby mluvil, jeho přítomnost mu bohatě stačí, aby se s tím dokázal alespoň částečně poprat. Dost na to, aby přestal na chvíli vzlykat. Ju-ken se bez váhání vydá směrem Takeshimu. Drží si neutrální výraz, ale oči ho dokonale prozradí. Boo byl jeho světlem, když se to dozvěděl, byl u něj a dělal pro něj první poslední. Posléze mu opravdu upřímně poděkuje, a kdyby to ještě bylo možné, řekne, že ho miluje mnohem víc. Nikdy by si nepomyslel, že pro něj bude někdo tak mladý takovou oporou a ono se to děje. Prostě ví, že si vybral dobře. Mírně se na něj pousměje a pohladí jej po tváři, než společně zamíří k připraveným židlím. Vedle něj se posadí Shin, který mu zlehka sjede po paži a smutně se na něj pousměje, než se přitulí ke Kaiovi, aby se pokusil zahnat chmury. Nejde to. Toshiya trpělivě vyčkává, na svou povahu až nezvykle, než se všichni rozloučí i on sám přistoupí a koutkem se mu pozvedne.

"Vždycky jsi měl styl a tohle bylo taky takové." Složí mu svůj osobitý kompliment, než se ušklíbne a vydá se k ostatním. Reitovi nepřijde úplně na místě, aby se loučil i on sám. V podstatě se neznali. Skoro mu přijde, že tu nemá vůbec právo být ale i přesto se odhodlá a se vší úctou, jaké je schopný, se mrtvému muži ukloní. Udělal pro ně tolik. Zaslouží si od něj mnohem víc, ale sám neví, co by mohl udělat, snad mu jen popřát šťastnou cestu a to taky v duchu udělá. Všichni už mají za sebou zastávku u Kamija, který se drží zuby nehty, aby na sobě nedal znát, jak moc ho ztráta otce zasáhla. Tolik bolesti, tolik zármutku a ještě k tomu zlost za pohledy své vlastní rodiny na Senu. Vypadalo to, že ta vůbec nemá právo být, přitom měl to největší. Znal jeho otce mnohem víc, než ostatní. Všichni, kdo jsou teď tady, věděli, jaký doopravdy je. Ano, ani on neměl tušení, co všechno dokázal zařídit a o co se dovedl postarat. To uvědomění přišlo příliš pozdě. Přesto všechno je rád, že si stihli alespoň pár věcí vyříkat a že nakonec pochopil, co za tím vším stálo. Teď je na čase aby doručil jeho vzkaz a předal odkaz. Má toho tolik na práci, ještě toho čeká spousta podepisování a úředničiny. Nechce si však tím tento okamžik zkazit. Tohle je to jediné správné rozloučení, které by si otec přál. Mezi těmi, kteří ho milovali, ať už to bylo jakkoliv. Sám zůstane stát, aby všechno mohl spustit. Je přesvědčený o tom, že to bude ve velkém stylu. Jeho otec by nic menšího nedovolil, jakmile se jednalo o klenoty, dělal pro ně vždycky jen to nejlepší.

"Na tohle se nejspíš nedá připravit, nebudu to tedy prodlužovat." Ujistí je všechny a zaregistruje několik poposednutí a znatelnou nervozitu. S krátkým povzdechem obrní sám sebe, než vloží flashku a spustí přehrávání souboru na ní. Jako první se objeví kancelář v Min a pak i Takeshiho postava. V jedné ruce svírá sklenku s alkoholem a v druhé, mezi prsty kouřící doutník. Ztěžka se posadí do křesla a je vidět, že to bylo pořízeno poměrně nedávno. +Věděl jsi, že to brzo přijde. Věděl jsi to a nic nám neřekl.+ Obviní ho Kamijo v duchu a odvrátí tvář, aby nebylo vidět, jak tiskne čelist a znatelný odlesk v očích, značící slzy. Ozve se tiché vzlyknutí od Shinyi a dlouhý nádech Uruhy, který se v první chvíli odmítá dívat. A pak se místností rozezní Takeshiho chraplavý hlas.

"Hm, tak to vypadá, že nadešel můj čas." Prohodí s mírným pousmáním a krátce se napije.

"Doufám, že to mělo minimálně styl, jinak…Chtěl jsem říct, že bych se sebou nemohl, žít ale to už nejspíš není reálné." Dovolí si menší vtípek, než se dlouze nadechne a pokračuje.

"Je na čase, abych ještě naposledy urovnal vše a dal vám, co vám právem náleží mé klenoty a perly." Přivlastní si je bez váhání, tohle mu vždycky šlo a zdá se, že si to neodpustí ani na posledním videu.

"Mohl bych začít být sentimentální, ale rád bych se toho vyvaroval. Všichni jistě moc dobře víte, jak mi na vás vždycky záleželo a jak mě zasáhly vaše osudy. I těch, které jsem znal jen krátce. Každý z vás jste si prošli horšími i lepšími okamžiky a jsem hrdý na to, že jsem u hodně z nich mohl být. Arigato, že jsem vás viděl vyrůst, obrnit se proti světu a...vlastně i zamilovat. Ty nejlepší roky jsem prožil s vámi a…se svým synem." Dodá ještě, aby bylo jasno, že on k jeho životu neodmyslitelně patří a rozhodně ne v poslední řadě, jak si vždycky myslel.

"Udělal jsem několik kroků s předstihem, aby mě podobná situace nezastihla nepřipraveného. Každý z vás si to opravdu zaslouží. Nikdo vám tyto zásluhy nemůže upřít a jsem rád, že se mi to povedlo dokončit." Uzavře úvod a je vidět, že se chystá mluvit ke každému z nich.

"Aoi a Reito. Jste jedni z těch, které jsem znal nejkratší dobu. Přesto mě detaily vašeho života zasáhly plnou silou. I vy jste pro mě svým způsobem speciální a je mi líto, že jsem měl tak málo času vás poznat. Přesto budu rád, když přijmete s radostí můj dar." Mírně se ukloní, než se rozhodne pokračovat. 

"Nadějná kariéra se musí podporovat, Aoi-chan. Proto jsem si dovolil zařídit v centru kanceláře s tvým jménem. Už žádní nadřízení a žádná omezení. Myslím, že to bude pro tebe a Akia velmi vhodné. Klíče ti budou doručeny poštou, hned jak po mé smrti projde všechny potřebné podklady právník. Tvá nová právní kancelář čeká jen na své jméno a disponuje účtem, který ti pomůže do začátků. Věřím, že po tom, co jsem o tobě slyšel, budeš na výsluní velmi brzy. Několik životopisů tvých zaměstnanců jsem si dovolil nechat položit na tvůj stůl. Mají ty nejlepší recenze, ale je jen na tobě, které si vybereš. Hodně štěstí a hm…nezlob." Koutky mu jemně povyskočí, ale nemíní ztrácet čas.

"Reito, byl jsi klenotem mého syna a..." Krátce se uchechtne.

"A tvé chování a věci, které jsem o tobě slyšel, mě asi nepřestanou udivovat, ale i ty máš speciální místo. S překonáním minulosti ti pomohl Aoi a já si dovolím přispět ke tvé budoucnosti. Licence, kterou ti daruji, je prvním krůčkem. Tím druhým je stáj na okraji Tokya. Je jen malá, ale jistě se ti podaří z ní vykřesat to nejlepší a možná ti pomůže tvůj obchodní partner, který snad s radostí rozšíří své pole působnosti. Co ty na to, Kai-san?" Pozvedne obočí a znovu si napije, aby mu nevyschlo v krku. A pokračuje u Kaie.

"K tomu ti s radostí přidám své rozjeté podniky, co se sázek týká. Byl to nový projekt, o kterém jsme mluvili a ty jsi měl být jeho velkou součástí. Čekají tě hodiny tvrdé dřiny, abys to dotáhl do konce, ale věřím, že zrovna ty si s tím hravě poradíš." Vlastně ho tím pochválí a na jeho tváři se objeví zvláštní výraz, jak kdyby přesně dokázal odhadnout, jak se Kai bude tvářit.

"Shin-chan, můj Andílku. Tohle mi oslovení mi jistě Kai naposled odpustí. Vím, jak moc ti záleží na tvých přátelích a taky vím, že k tvé spokojenosti stačí jen prémiový účet do jistého obchodu." V očích se mu hravě blýskne, když o tom mluví.

"Proto ode mě dostaneš dva dárky. Tím druhým bude můj vrtulník, který tě dopraví kdykoliv a kamkoliv. Teď je tvůj a můžeš se vrátit během chvilky do Tokya, kdykoliv si usmyslíš, stejně jako si můžeš nechat kohokoliv přivézt. Věřím, že tak budeš nejspokojenější." Kývne hlavou na potvrzení svých vlastních slov. Jenže pořád není u konce.

"Ju, byl jsi mi vždycky dobrým přítelem a já děkuji za roky tvých trefných poznámek, stejně jako skvělého úsudky, kdy zasáhnout a kdy ne. Ochranka je jednou z nejdůležitějších součástí a bez tebe by Min nešlapala tak, jak má. Dokázal si ji ochránit od všech výtržností a za to ti patří můj dík. Přesto si myslím, že máš mnohem větší potenciál a dokázal jsi mi to několikrát. Proto ti věnuji jednu z bezpečnostních agentur, která mi patřila. Samozřejmě vím, jak moc nesnášíš papírování, takže jsem na to najal tvým jménem ty nepovolanější. K tvým předním zákazníkům bude, jak doufám patřit i Min, kterou je potřeba chránit, stejně jako její děti. Boo-chan, ty máš před sebou ještě studia. Dopřej si jich, kolik jen budeš chtít, Tvé studentské konto troch narostlo a je jen na tobě, jak s ním naložíš. Pak jsou ti otevřené dveře ve firmách mých přátel, ať se rozhodneš pro jakýkoliv obor. Hodně štěstí a dělej toho obra šťastným, zaslouží si to za ty roky v ne moc povedeném manželství." Řekne to na plnou pusu a rozhodně se nestydí, proč taky, když už je mrtvý.

"Toshiya-san. Tvá konta jen kvetou a jsem rád, že jsem ti v tom mohl trochu pomoct. Mám několik rozjetých projektů přesně v tvém oboru, které by potřebovaly dokončit a chybí jim tvá ráznost. Budu rád, když se ti zalíbí natolik, abys v nich dál pokračoval. Budu tím neskutečně poctěn. Šelmičko. Tvé studijní výsledky se rapidně zlepšily a myslím, že nikdo z nás radši nechce znát detaily toho, co tě k tomu nutí." Zatváří se nadmíru pobaveně.

"Nejsem si ale úplně jistý, že podobné zaměření, je pro tebe to pravé. Dovolím si tedy do toho trochu vstoupit. Až dokončíš studia." Zdůrazní, aby bylo jasné, že tohle je jeho podmínka.

"Dovolil jsem si pro tebe koupit podnik sloužící k výrobě motorek na zakázku. Tam snad uplatníš svou kreativitu a naplní tě to dostatečně, abys jiné místo nehledal. Ať je tvá vášeň i tvou obživou a dělá ti radost každým dnem. Díky tobě jsem byl zase mladý a plný sil. Za to ti patří můj velký dík. A za ten zadek taky." Decentně si odkašle, ale v očích mu zasvítí. 

"Hide-san, získal jsi jeden z nejzářivějších klenotů, starej se mi o něj se vší láskou péčí a udělej prosím všechno, co mu na očích uvidíš. I ty pořád ještě studuješ. Přesto si myslím, že by pro vás bylo vhodné, mít své vlastní hnízdečko, které vám nikdo nevezme. Klíče od mého oblíbeného luxusního apartmánu vám budou předány brzy a je jen na vás, jak si ho přizpůsobíte. Doufám, že se nebudete ohlížet na prostředky a pořádně s nimi otřesete k vaší spokojenosti. Uru-chan. Kocourku, který mi stál po boku dlouhá léta. Naše speciální pouto nám nikdo nevezme a jsem opravdu šťastný, že jsi našel svou druhou část, kterou jsi tolik postrádal, i když sis to nikdy nepřipouštěl. Rozzářil jsi spoustu mých dní a dal mi pocit, že si tvou péči opravdu zasloužím. Arigato za každou minutu, kterou jsi mi věnoval. Věř, že na ně nezapomenu ani v příštích životech. Ale i ty si zasloužíš svůj speciální dárek a doufám, že se v tvých očích zatřpytí onen lesk, který tolik milujeme. Všechny šperky pochází jen z jediného klenotnictví a to je teď tvoje. Kdo taky jiný by ho dokázal vést se vší grácií a elegancí. S tvým vkusem to bude naprostá hračka a prosím buď po boku Seny, který tě jistě bude potřebovat, prostě mi na něj trochu dohlédni." Mrkne na kameru.

"A teď přišla na řadu i má rodina. Všichni do ní patříte, ale jak známe úřady, berou to trochu jinak. Kamijo, můj synu. Je mi líto, že jsem ti nebyl lepším otcem. Přesto všechno jsme si k sobě našli cestu a i přes málo času, jsem rád, že některé bariéry byly prolomeny. Snad jsi nahlédl mnohem hlouběji a víš, že jsem tě vždycky miloval a i přes své stařecké chyby v tebe věřil. Dával jsem to málo najevo a omlouvám se." Ukloní se, aby dodal svým slovům váhu.

"Patří ti velká část rodinných majetků a také má skromná garáž. Vím, že jsi pro luxusní auta měl vždycky slabost. K tomu mám ještě jednu maličkost. Všiml jsem si tvého nadání na čísla a rád bych ti k tomu všemu věnoval i firmu, ve které právě pracuješ. Je pro tebe šitá přesně na míru a myslím, že tady jsi opravdu našel svůj potenciál. Přeji to mnoho štěstí do dalších let a věřím, že po boku tak dokonalého kvítku, se ti bude jen dařit." Usměje se vřele a následuje další pořádný doušek, protože i na něj to začíná být příliš a dohání jej stíněný pocit. Nejde o tom jen tak mluvit, když si uvědomí, že tohle je to poslední, co od něj uslyší.

"Můj kvítku sakurový. Když jsem tě viděl poprvé, byl jsi takové malé vyděšené poupátko. Neskutečně jsi rozkvetl a já u toho mohl být. Bylo mi potěšením a velkou poctou sledovat každý tvůj krůček. I ty jsi našel své místo a já pevně věřím, že je to nejen po boku mého syna, který si získal tvou přízeň, ale taky v Min, pro kterou jsi tím srdcem a bez něj nemůže dál žít. Patří ti právem už dlouhá léta a je jen formalita, když ti bude patřit i na papíře. Už dávno ti náleží každý její kousíček. Protože ty a jedině ty jsi vždycky byl a budeš její duší. Vím, že se o club postaráš ve velkém stylu a bude jen dál vzkvétat. Přeji ti spoustu šťastných let a pořád mou krev potrap, ať o tebe musí vždycky trochu zabojovat. Ono to občas není na škodu." Zatváří se rozverně ale je vidět, že to celé dojímá i jeho. Nakonec krátce skloní tvář, a když ji pozvedne, už se zase usmívá.

"Myslím, že vás jeden starší muž zdržel hodně dlouho. Je na čase se rozloučit, ale to už asi máme za sebou. Tak tedy vše nejlepší do dalších dní, když si na mě občas vzpomenete, jistě mě to bude v dalším životě hřát. Sayonara moji milí a napijte se na mě. To mi ke spokojenosti úplně stačí." Odmlčí se, dlouze si potáhne, pozvedne sklenku na jejich zdraví a pak video skončí. 

 Kamijo není v první chvíli schopný flashku vytáhnout a cokoliv říct. I on sám je teď v koncích, je to na něm vidět. Nic neřekne, jen si Senu přitáhne do náruče a teď už neuhlídá své slzy.

"Postaral se o všechny do jednoho, proč jsem to dřív neviděl." Zamumlá mu do růžových pramenů s dlouhým trochu trhaným nádechem. Rei ještě pořád neodlepil oči od obrazovky a je v rozpoložení, kdy vůbec nevěří, co se tu vlastně všechno stalo. Dostal toho tolik a nic proto neudělal. Má sto chutí padnout před tu flashku na kolena a děkovat ještě několik dlouhých let. Přesto všechno sáhne po Aoiho dlani a podívá se na něj s výrazem, štípni mě, jestli se mi to náhodou nezdá. Tenhle stařík ho dokázal i po smrti vykolejit jako snad nikdo v životě. Shin už se ani nesnaží ovládnout potoky slz, které si zase nachází cestu na jeho bledou tvář. Boží ji do Kaiova hrudníku a otřásá se s tichými vzlyky. 

"Ještě bylo moc brzo, aby odcházel, tohle si nezasloužil." Mumlá pořád dokolečka, ale uvnitř je neskutečně šťastný, co víc by si mohl přát, než je možnost vidět se svými jedinými přáteli, kdykoli bude chtít. Tolik se trápil, že bude tak daleko a Takeshi to vyřešil dokonale za něj. Vrtulníkem bude v Tokyu během okamžiku. Prostě si za nimi klidně zaletí na kafe, co by mohlo být jednoduššího? Ju-ken nic neřekne, jen se zvedne ze svého místa, pustí Boogieho a odejde ze sálu pryč. Stačí jen, když se za ním zaklapnout dveře, opře se zády o stěnu a sejde po ní k zemi, kde si opře předloktí o pokrčená kolena a zaboří tvář do dlaní. Toshiya se mračí na počítač před sebou čím dál víc a vzdorovitě tiskne rty k sobě. Jak kdyby se snažil sám sebe přesvědčit, že to s ním vůbec nezamávalo a v duchu obviňuje Takeshiho a nadává mu, co mu to jen dělá. Takhle přece ztratí tvář. Ještě chvíli bude přemýšlet nad tím, co se tu všechno odehrálo a pro boha….Ne, on prostě nepustí ani slzu. NIKDY! Uru už se ani nesnaží nic ovládat, rozbrečel se asi v polovině videa hned po tom, co přišla řeč na ně. Hide už bude celý mokrý, jak se ho jeho slzné kanálky snaží neustále utopit.

"Udělej s tím něco." Zaklene prsty do jeho svršku a umanutě na něj špulí své rty, jak kdyby mohl obrátit celý svět vzhůru nohama. Prostě Hide zařídí, aby se jim vrátil. Musí!

Sena, Hide, Boogie, Taiji, Kai, Aoi

Sena má pocit, že mu dech vázne přímo v hrdle a on není schopný naplnit plíce kyslíkem, když vidí Takeshiho na videu jako by byl živý a tady s nimi. Hledí na něj skrz tmavá skla brýlí, bradu hrdě zvednutou a zuby nehty se pere s dalším přívalem pláče. Pleť má z toho snažení úplně flekatou, i když se jeho makeup hodně snaží. Poslepu najde Kamijovu ruku vedle sebe a tak trochu do ní zaryje nehty, ale jakmile ho v uších pohladí Takeshiho hlas, mírně skloní hlavu a vlídně se pousměje. Za ten vtip by mu jí hned nejradši lískl, jenže to už nejde. 

"Mělo to styl." Zašeptá pro sebe a když se podívá doprava, vidí tam Taijiho, který pro sebe pokyvuje hlavou. Má dojem, že oni už rozhodně všechno dostali a bylo toho mnohem víc, než by si kdy mohli dovolit žádat nebo přát. Nejen dovolenou snů a plno dárků, ale taky je dal všechny dohromady se svými polovičkami, i když to u některých vypadalo beznadějně. Jakmile Takeshi promluví o tom, že některé znal jen krátce, Aoi si vymění pohled s Boogiem, i když od sebe sedí ob několik míst. Zdá se, že starý pán měl slabost pro komplikované osudy nebo povahy a Aoi by najednou nejraději znal všechny. Vždycky byl dost zvědavý, což se mu jako právníkovi hodilo. Jakmile Takeshi poděkuje, téměř všichni kývnou hlavou v mírné úkloně jako by je snad mohl vidět. Jakmile Aoi uslyší svoje jméno, skoro sebou trhne a vymění si pohled pro změnu s Reitou. A pak to přijde. Už měl pochopit, že když Takeshi něco dělá, tak jenom ve velkém stylu, ale tohle mu doslova vyrazí dech. Otevře pusu, div mu do ní nenalétají mouchy a jasně na sobě cítí pohledy ostatních, když se po něm otáčejí. Senovi dokonce na okamžik sklouznou brýle na nos, ale usmívá se. Aoi už se nadechuje, aby se se starým pánem začal hádat, ale je to jenom video. Nemá to žádný smysl. A vracet dary Kamijovi bylo maximálně neuctivé. Aoi cítí jak nabírá červeň do tváří, ale tohle je všechno, o čem kdy snil. Už se nebude muset klepat o svou práci kvůli vztahu s Reitou. Vybere si případy jaké chce a časem zaměstná vlastní podřízené. Začíná díky tomu zářit štěstím. Nakonec vstane a ukloní se do hlubokého, uctivého předklonu, než se zase posadí. Páni… vlastní kancelář, zaměstnanci, peníze… Reita a jeho syn… neuvěřitelné. 

"Já jsem se uměl jít napít." Vydechne tiše a Taiji se zasměje. Pochopil, že mluví o první noci v Mihrunise. U toho zlobení se zasměje pro změnu Sena a má dojem, že slyšel i Kaie. Znovu zčervená a přesune pohled na Reitu po svém boku, protože došla řada na něho. Sen nekončí, protože Reita licenci moc chtěl a jeho vlastní stáje? 

"Ale nebudeš tam mít žádné pekelné zvíře jako tehdy na tom víkendu, že ne?" Ozve se hned a teď už se jich směje víc, především Kai! Byl čas rozloučit se s Takeshim trochu líp, než jen samými slzami. Tak by to chtěl. 

"To rozhodně." Ozve se Kai na znamení souhlasu s Takeshim ze svého místa a pošle přes uličku vřelý pohled Reitovi. Pozvedne však obočí a vrátí pozornost k videu, když padne jeho jméno. On měl všeho dostatek a vypadá teď celkem překvapeně. Sázková kancelář? Takeshiho sázková kancelář? Ano, byla v plenkách, ale… otec se pomine. A Kaiovi se na tváři rozlije všehoschopný úsměv. I on po Aoiho vzoru vstane a ukloní se. Sevře Shinyovu dlaň, když dojde na Andílka a pokusí se ho tím povzbudit, když doteď tolik plakal. Nad tím prémiovým účtem se musí znovu tiše zasmát a skrýt tvář v dlani. Je mu úplně jasné, kde to je a Aoimu nejspíš taky, protože se po nich otáčí jako by čekal náruč dárků. Když však Shinya dostane ten pověstný vrtulník, nejraději by Takeshimu zatleskal. Tohle opravdu postrádali a cesta z hor byla dlouhá. Bude muset nechat vybudovat přistávací plochu, ale to bude to nejmenší. Horší bude strach z toho, až Shinyu vypustí samotného na oblohu. 

Boogie až dosud mlčky poslouchal a bylo mu úplně jasné, že dojde řada i na něho, jinak by tu neseděl. První se ozve Ju-kenovo jméno a on se na něj s očekáváním podívá, když slyší, jaké dárky tady létají vzduchem. I on dostal celou živnost, podobně jako Aoi a Reita a Takeshi jim tím zajistil blahobyt do konce života, pokud budou dost šikovní. Nadšeně sevře jeho předloktí a zaznamená i pohled Seny. To proto, že Mihrunisu teď vedl on a jejich spolupráce tím nekončí. Uslyší i svoje jméno a podívá se k monitoru s rudnoucím obličejem. Proboha… už si dovede představit, co znamená Trochu narostlo a k tomu jisté místo prakticky kdekoliv? Asi omdlí… Začne se ovívat dlaní a také vstane k úkloně, když s tím kluci začali. 

"Tohle stálo i za hlavu pod vodou..." Přidá se k obecnému snažení o lepší náladu všech a ohlédne se po Senovi, který se zatváří sice trochu dotčeně, ale zároveň s tím mu kývne bradou na znamení, že pokud Boo dovolí, bude to mezi nimi zapomenuto. A Boo mu v tu chvíli opravdu odpustí. Kdy a kde jindy by měl, než při této příležitosti? Senovi se podivně uleví a skloní oči zpět ke svým rukám, když Takeshi pokračuje. Pak už dojde na Taijiho s Toshiyou a Taiji se pro sebe usměje, když Takeshi předá Toshiyovi další možnosti k podnikání. 

"Vymlátí z nich všechno, i duši." Prohlásí a Sena se smíchem pokývá hlavou. Sám by ale nečekal, co starouš nabídne jemu. Jednou nohou sice zůstane ve svém oboru, ale navrhovat motorky? To jako vážně? Obličej se mu okamžitě rozzáří nezřízeným štěstím a ani se nemusí dívat vedle sebe, aby věděl, jak teď vypadá Toshiya. Těch motorek se prostě už nikdy nezbaví a Tai vyskočí na nohy, aby se uklonil hned několikrát. Tohle je prostě sen a když je darovaný Takeshim, Totchi nemůže říct ani slovo. A to i přes to, že tu Takeshi otevřeně mluví v podstatě o sexu s ním a jeho zadku! S tím výrazem v očích se na svého miláčka podívá a v očích mu jiskří sto zlobivých čertíků. 

"Víš, co je na tom nejzábavnější? Musíš mě nutit dokončit studia s vědomím, co budu dělat po nich." Škádlí ho a vypadá to, že ještě chvíli a skončí spolu někde jinde, než na smutečním obědu. Jakmile dojde na Hideho, ten se zatváří až podivně vážně a hledí do Takeshiho očí jako by byly živé. Už pochopil vážnost jejich vztahu, v podstatě si tu předávají milence. Uruha pro něj musel být to nejcennější, co kdy měl a jistě by se ho nikdy nevzdal, dokud by měl ještě slušný věk. Kolikrát si pokládal otázku, jestli by si ho v těch dobách Uru vůbec všiml? Teď, když vidí, jaký je Takeshi formát, co všechno dokáže, zařídí… jak se Uru vůbec může ohlížet za Hidem? I on vstane k úkloně, ale ví, že ten byt nechá navždycky jenom Uruhovi. Tím se vzdává jakéhokoliv dárku, který by měl být výhradně pro něho. Jeho dárkem je totiž osoba vedle něj. Nic cennějšího Takeshi neměl a darovat nemohl. Necítí na sobě zvláštní pohled Seny, ale zdá se, že ten to pochopil a přemýšlí nad tím úplně stejně. Hide by si možná mohl stěžovat, že ostatní dostali osobnější dárky, ale tenhle diamant dýchal. Sena by nad tím skoro uronil slzu. Neudrží se v okamžiku, když Takeshi začne mluvit o tom, aby s ním Uru dál pracoval a dohlížel na něho a sálem se ozve decentní zasmrkání. Tedy než mu dojde, jak je to s tím klenotnictvím. 

"Cože?" Vyskočí na nohy a podívá se na Uruhu přes všechny hlavy. 

"Takže všechny šperky dostane on? To není fér!" Zlobí se na oko straka zlodějka jako by sama nedostala až dost a Taiji vyprskne smíchy. 

"Sena nikdy netroškařil." Směje se dál, ale v Senových očích je vlídná jiskra. Je to jenom vtip. Skoro… Pak ale dojde na rodinu a on ví, že ještě nebyl na řadě. Dopředu loví z kabelky další kapesníky a zapluje na své místo, protože ví, co přijde v podobě jeho reakce. Poslouchá všechna slova, která patří jeho Kamijovi a je za ně nesmírně šťastný. Tohle všechno si potřebovali s Takeshim říct a usmířit se a naštěstí to stihli. Podobně tiše poslouchá i všechno, co bude Kamijo dědit. Jako jeho jediné dítě toho nedostane málo, ale ty auta a firma vyrazí dech i Senovi. 

"Budeš skvělý šéf." Řekne mu, když stiskne jeho dlaň a Taiji se zase rozesměje. 

"To není ironie!" Okřikne ho hned Sena, protože v Min to moc dobře nedopadlo. Taijiho smích to ale nezarazí, jen k nim omluvně zvedá dlaně. Nechá toho, až když dojde na Senu. O jeho minulosti vlastně nic nevěděli, nikdy o sobě nemluvil, možná jen s Uruhou. Taiji se na něj musí chtě nechtě dívat, stejně jako Aoi a vlastně i Boo, i když jsou to všechno jen kradmé pohledy. Sena má oči zaryté do svého klína a ten den se mu vybavuje naprosto do detailů. Den, kdy ho Takeshi zachránil. A je to, už bulí. Schová tvář do dlaní, ale nejde to zastavit. Jen kýve hlavou zas a znova, když zvedne uslzené oči k těm Takeshiho, aby se na něj naposled podíval. Taiji musí uhnout pohledem do strany, protože to vhání první slzy do očí i jemu a to se snaží neslyšet Uruhu a Shinyu. 

"Tohle je zas zážitek, starouši. Ty víš, jak s námi zatřást." Řekne tiše. Takeshi se začne loučit, Sena zuřive vrtí hlavou a pak se v hale rozhostí úplné ticho. Je po všem. Nechá se vtáhnout do Kamijova objetí, drobná ramena se mu třesou a trvá mu dlouho, než se uklidní. Aoi věnuje Reitovi trochu rozpačitý pohled. Vůbec neví, co má dělat. Kolem nich je taková atmosféra, tolik slz… prostě zůstanou tiše sedět, dokud Kamijo nerozhodne, že obřad ukončí. Podobně se cítí i Boo, ale když se Ju zvedne a někam jde, zmateně se otočí na židli a hledí na jeho záda. Chtěl by vyskočit na nohy a běžet za ním, ale Aoi se natáhne po jeho dlani a zadrží ho. 

"Dej mu pár minut." Zašeptá s vlídným úsměvem. Kai hladí Shinyova záda celými dlaněmi a trpělivě čeká, než se jeho zármutek přežene. Bude tu sedět klidně měsíc v kuse, tohle potřebuje čas. Taiji si nenápadně otírá slzy a hledí všude jinde, jen ne na Toshiyu. On nebrečí… skoro… Hide drží Uruhovu tvář v dlaních a je nešťastný z toho, jak nešťastný je Uru. Krčí čelo marnou snahou ho ukonejšit, ale nejde to, nemá tu kouzelnou moc. Raději ho pevně přivine do své náruče, zaboří nos do jeho vlasů a nevnímá nic kolem nich, jen Uruhu. Neexistuje nic, co by mohl říct nebo udělat. Může jen doufat, že se s ním Uru bude mít dobře a že už ho nikdy víc nezklame. Nepochybuje o tom, že byt plný Takeshiho věcí bude další nápor na Uruhovy nervy, ale alespoň po něm bude mít velkou památku.