Epilog - část 1.

 

(Smuteční síň)

Kamijo, Uruha, Ju-ken, Reita, Toshiya, Shinya

Večírek v Min pokračoval do brzkých ranních hodin. Neobešlo se to ani bez tance a nakonec se všichni společně dokázali bavit. Toshiya  s Taijim se dostali ze Senovy šatny o dost později a začali společně s Hidem opíjet Kamija. Ten se po nějaké době začal se svou typickou grácií motat kolem a zářil jako sluníčko. Uruhovi se podařilo ukonejšit vášně mezi Senou a Hidem a nakonec s novým šéfem seděli oba dva Hidemu na klíně a krmili ho společně. Ty drobky si potom Uru vyčistí v pokoji. Když už venku začalo pomalu svítat, odebrali se všichni do pokojíčků, aby si užili trochu soukromí. Jen Shin už žádný neměl, ale přece jenom tu bylo dost volných místností, aby jednu z nich mohl Kaiovi ukázat. Takeshi celou dobu posedával na svém trůně, který později přesunuli dolů pod pódium, aby mohl být se všemi. Ani on nezůstal osamocen a mezi rozplýváním nad tím, jak se mu všechno podařilo zachránit, šeptal svému novému objevu do ouška spoustu sladkých řečiček. Byl to moc hezký kluk, trochu plachý, ale něco mu koukalo ze skoro černých očí. Nakonec se i oni dva odebrali do Takeshiho ložnice, která jako jediná zůstala nedotčená, na rozdíl od pokoje před ní, kterým Kamijo započal přestavbu pro Boogieho. Neuběhly ani dvě hodiny a před clubem zastavila sanitka. Takeshiho záliba v ignorování nařízení od doktorů si vybrala svou daň. Naposledy se jeho rukou zacvakly dveře od tajemné ložnice, kam se dostali jen někteří. Kamijo byl na místě jako první. Jen nepatrné podlomení kolen prozradilo, jak moc ho pohled na svého mrtvého otce dostal. Měl však na paměti i jeho pověst a tak donutil všechny přítomné doktory podepsat smlouvu o mlčenlivosti, stejně jako zřízence, kteří si přijeli pro jeho tělo. Min v ten okamžik vyhasla, stejně jako Takeshiho srdce přestalo tlouct.

Uběhl sotva týden, kdy se konal oficiální obřad, kde byla přítomna pouze Takeshiho rodina. Nikdo z veřejnosti se dovnitř nedokázal dostat. Kamijo byl ten, kdo pronesl pár slov se Senou po boku, kterého dokázal utěšovat.  Byla to rána pro všechny. Jeho matka však odmítala pustit dovnitř i Takeshiho nejbližší přátele. Totiž ty, kteří měli co dočinění s clubem. Ale Kamijo odmítal připustit, aby se s ním nemohli rozloučit. Po všech oficialitách a poděkováních zůstal sál tichý. Ne však na dlouho. Odbyla přesně dvanáctá hodina, kdy se dveře znovu otevřely a mohli vstoupit ti, kteří jeho otci byli také velmi blízko. Ať se jeho matka klidně zblázní, tohle by si přál, Kamijo je o tom přesvědčený. Navíc je tu ještě jedna věc, kterou je potřeba předat a tou je část otcovi závěti, která se týkala přímo jich. Sám je tím, kdo otvírá dveře a vpouští všechny dovnitř. Poslal jim všem zprávu s hodinou a dnem, kdy mají dorazit. Sál je bohatě vyzdoben. Otcova fotka, která byla na oficiálním obřadu, je vyměněna. Nahradila ji ta, kde sedí na pomyslném trůnu společně se všemi klenoty. 

Jako první vstoupí Uru společně s Hidem. On sám v prvním okamžiku propadl naprostému zoufalství a ve své hlavě Takeshimu vyčetl jeho slib, že jim zůstane na blízku. Uvnitř něj se objevilo obrovské prázdné místo, které už nedokázal nikdo nahradit. Kočičí oči byly celou dobu vyhaslé a odmítal se hnout z domu.  Club byl uzavřen do doby, než se vyřeší pozůstalost. Jediné s kým Uru komunikoval, byl Sena, se kterým telefonoval ve dne v noci a po zbytek času se choulil v Hideho náruči.

"Já to nezvládnu." Pípne sotva slyšitelně, ale jakmile uvidí Senu, pustí Hideho a zamíří rovnou k němu, aby ho objal a není schopný ho pustit.

"Co nám to udělal?" Vzlykne do jeho vlasů a už zase mu po tvářích stékají slzy. Za nimi se dovnitř protáhne Toshiya, který vede s paží kolem ramen Taijiho. Tváří se pořád stejně, skoro to vypadá, že je tady za trest, ale i jeho zasáhla zpráva o Takeshiho smrti. Pro něj byl tím nejlepší poradcem a nebýt jeho, není tam, kde je dnes. Vděčí mu za hodně a úplně nejvíc za Taijiho a možnost ho vůbec poznat.

Vlastně hýbal jejich životy tak moc, že v Toshiyových očích je snad poprvé v životě vidět opravdu upřímný smutek. 

Je až k podivu, že se Shin sem dokázal vůbec dopravit. Když prochází dveřmi do sálu, jeho tělo se jemně třese a tiché vzlyky napovídají, jak moc velká ztráta to pro něj byla. On byl ten, kdo se v první chvíli zhroutil a nedokázal se pohnout z místa. Trápily ho noční můry, kde viděl Takeshiho tělo a nedokázal se jich zbavit. Má pocit, že už ani nedokáže brečet, že už nemá co a i tak se z jeho velkých, teď skoro vyděšených očí řinou dva malé potůčky. Je dalším, kdo se vydá rovnou k Senovi a vlastně i Uruhovi, aby se vměstnal mezi ně.

"Tohle není prostě možné." Mumlá si pro sebe a snad tomu není pořád schopný uvěřit.  K ostatním se postupně přidají i Reita s Aoim a stejně tak Ju s Boogiem. Dva z nich už za sebou mají jeden pohřeb, který byl před dvěma dny. Je to neskutečně smutné období, i když Takeshiho tolik neznali. Stejně pro ně udělal víc, než kdokoliv předtím. Už jen proto jej má Rei v úctě. Vděčí mu za hodně a nedopustil by, aby se této události neúčastnili. 

Ju-ken na tom byl o něco hůř, co se posledních příchozích týče. Sám zařídil, aby byl club v bezpečí a pak odjeli s Boogiem domů, kde se beze slova zavřel v koupelně. Potřeboval ticho a klid, aby tuhle zprávu dokázal vstřebat. Takeshi byl pro něj někým hodně blízkým a on sám neuměl příliš dobře bojovat se smutkem. Nebylo to nic, čemu by mohl vrazit pěstí, aby to vyřešil. Pár vteřin, kdy za ním Boo přišel, se zvládl mračit i na něj ale nakonec si ho přitáhl k sobě, skoro jako nějakého plyšáka a společně v tichu seděli několik dlouhých hodin, než se odhodlal vůbec promluvit a zavzpomínat na hodně společných okamžiků. 

Kamijo zatím stojí opodál a přivítá se postupně se všemi. Jeho tvář neprozrazuje nic navíc, ale rozhodně ji nezdobí smyslný úsměv, který si držel dost často. Nakonec je všechny gestem vyzve, aby se k němu připojili do menšího hloučku před velkou fotku. Vypadá to spíš jako takový rodinný kruh.

"Arigato za váš čas a ochotu sem přijít." Začne jako první a zatím zvládá kontrolovat svůj hlas.

"Celá rodina byla zásadně proti tomuto setkání. Já ale vím, jak moc by si přál, abyste tu byli právě vy, všichni do jednoho." Kývne hlavou, aby potvrdil svá slova a odmlčí se, když se mu hlas nepatrně zlomí.

"Většina z vás byla pro mé otce důležitou součástí života a jakýmsi světlem, které naplňovalo jeho dny. Je to teprve pár týdnů, kdy jsem to opravdu pochopil a je mi upřímně líto, že až tak pozdě. Rozhodně máte právo se s ním patřičně rozloučit, jak se sluší. Je tu ještě jedna věc, kvůli které jsem vás sem pozval. Část otcovi závěti byla přečtena při oficiálním obřadu. Druhou část však viděl jen notář a ta patří vám."  Kývne hlavou na listinu na stole.

"Ke mně se však dostala ještě jedna verze, shodná s tou, která je notářsky ověřena. Je to nahrávka, kterou pořídil můj otec. Já sám jsem ji ještě neviděl, je totiž určená nám všem do jednoho." Vytáhne z kapsy flashku.

"Je na každém z vás, jak se s ním rozloučíte. Pak si ji společně pustíme." Krátce stočí oči na notebook na stole připojený k projektoru a židlím pro ně.

Sena, Hide, Boogie, Taiji, Kai, Aoi

Když to ráno přijel Kamijo domů, stačil Senovi jeho výraz, aby pochopil, že se stalo něco opravdu strašného. Několik desítek minut se mu nedařilo dostat z něj příčinu jeho rozpoložení a potlačovaných slz a hlodala v něm čím dál tím větší úzkost, ale nakonec mu to Kami musel říct a v tu chvíli se pro Senu na několik dlouhých minut zastavil svět. Modré oči hleděly na svou lásku trochu nevěřícně, rty se několikrát zvedly do úsměvu a zase opadly jako by Kamijo žertoval a pak se prostě odvrátil, objal svoje tělo rukama a odešel se posadit k velkému oknu do zimní zahrady, za kterým začínalo svítat. V první chvíli nedokázal ani plakat, jen se mu v hlavě odvíjelo všechno, co kdy s Takeshim zažil, od okamžiku, kdy Senu našel, až po nedávnou noc, kdy mu club skoro věnoval. Slzy pořád nechtěly přijít a když se zkoušel zvednout a být oporou Kamijovi, nohy se mu podlamovaly a hrozilo mu zhroucení. Tak jako vždycky, všechno pečlivě zamykal uvnitř sebe namísto, aby to pustil ven a ulevilo se mu. Nakonec si oba poplakali v ložnici, kde proleželi celý den v objetí. Kami mohl začít zařizovat později, ale nejdřív se na to musel trochu obrnit. Bylo to hodně peněz, majetků, vlivných známých… Bylo potřeba vyřešit závěť, pojistky, převést peníze, zajistit obřad, rakev, květiny, prostě všechno… Kamijova matka toho nebyla schopná i přes rozmíšky, které se svým mužem měla. Sena byl jediný, kdo směl na oficiální část obřadu a to jenom proto, že už byl součástí rodiny. I tak se na něj široké příbuzenstvo mračilo proto, odkud pochází a proto, jak popletl Kamijovi hlavu. Mohl stát tiše v pozadí, ale jednou byl bordel mama a hodlal jí zůstat, takže se na to oblékl do elegantního černého overalu, posázeného třpytivými kamínky, obul boty na klínku i množství viditelných šperků a s makeupem si dal obzvlášť záležet. Tak ho měl Takeshi rád a tak se s ním rozloučí. Na nos posadil velké brýle, do rukou vzal růžové květiny a ani na chvilku nepustil Kamijovu ruku. Myslel si, že bude silnější, ale slzy se mu kutálely po tvářích jako hrachy a když došlo na to, aby na otevřenou rakev položil květiny, podlomily se mu tam nohy a téměř omdlel. Zvedalo ho několik párů rukou a rodina ho nejspíš nesnášela ještě víc. Teď, když s Kamim čeká na ostatní a v hale už nikdo jiný není, se cítí o něco lépe. Už se rozloučil, ale děsilo ho, jak budou vypadat kluci. Jako první se tu objeví Uru a Sena rovnou rozpřáhne ruce a vyjde mu vstříc, aby si vzájemně padli do náruče. Okamžitě ho to přinutí znovu brečet, teď, když jsou spolu a chvíli si tam fňukají navzájem do vlasů.

"Já vím..." Pípne Sena a hladí Uruhu po vlasech. Ví, že byl pro Takeshiho ještě trochu víc. Hide mezitím dojde ke Kamimu, aby mu podal ruku a vyjádřil upřímnou soustrast. Ani neví, co říct. Už si zvykl na ten fakt, že Uru byl staříkův milenec, i na to, že k sobě cítili cosi speciálního. Když ho ale viděl, jak pro něho truchlí, rvalo mu to srdce, namísto aby ho to rozčilovalo. Nemohl udělat víc, než ho utěšovat, být mu co nejblíž a nechat ho, aby se s tím popral po svém. Snažil se vtipkovat, že odešel jak nejlépe uměl a že chce umřít taky tak, ideálně při akci s ním, ale dostal jenom výchovný pohlavek a další slzy. 

Brzy je tu i Toshiya a připojí se k němu. Taiji vypadá, že se s tím popral asi nejlépe, ale kdyby mu viděli do hlavy, věděli by, že to tak není. Nechce se hroutit, stačilo, že to tak špatně nesou kluci, ještě aby začínal i on, ale uvnitř sebe truchlí úplně stejně. Znal se s Takeshim nejkratší dobu, ale byly to nejzábavnější roky jeho života a vděčil mu vážně za hodně. Neměl tak těžký osud a původ jako ostatní, ale stejně… Pořád se mu do hlavy vkrádají ty poslední pletky s ním. +Stihli jsme si vrznout fakt na poslední chvíli...+ Pomyslí si směrem k němu, když stojí nad rakví a hledí do jeho tváře s nic neříkajícím výrazem, ale očima plnýma smutku. Nikdo jako on už existovat nebude. Nikdo s jeho hlavou a schopnostmi, s tím jak si poradil s věcmi a lidmi kolem sebe… +V tý posteli jsi byl stejně dobrej… Jednou se potkáme.+ Slíbí mu a ohlédne se ke dveřím, do kterých je skoro dovlečen Shinya. Taiji si povzdechne. Je mu jich hrozně líto. Shin se připojí k Senovi a Uruhovi a Sena ho přitiskne k nim. Taiji se z místa zatím nepohne. Když do dveří vejdou i Aoi s Reitou, má Aoi trochu otupělý výraz. Mají za sebou pohřeb jeho bývalé ženy a matky Akia, taky nepříjemnou rodinnou sešlost plnou obviňování a tahání špíny a teď tohle. Mrzí ho, v jakém stavu všechny vidí, ale i oni přejdou ke Kamijovi, aby mu popřáli upřímnou soustrast a pak k rakvi, aby se rozloučili s jeho otcem. Pořád mu přišlo nefér, aby byli obdarováni stejně jako ti čtyři, kteří pro něj tolik znamenali a tolik s ním zažili. Ztěžka si povzdechne, ale pak odstoupí stranou a zapřede s Kamijem tichou řeč ohledně toho, kdy bude budhistický obřad, kde se tělo spálí. Nakonec se objeví i Boogie s Ju-kenem a Boogie míří rovnou k rakvi, aby na ni položil květiny, které přinesli. Chvíli tam stojí mlčky vedle Taijiho, než se na něj odváží podívat a vymění si všeříkající pohledy. Krátce ho obejme, poplácá po zádech a vrátí se ke svému partnerovi. I přes svou křehkost to nesl statečněji, než někteří ostatní, snažil se myslet na všechno dobré, co pro ně starý pán udělal a jak jim pomohl a byl přesvědčený, že tímto životem jeho cesta nekončí. Snažil se chlácholit hlavně Ju-kena, který pro něj tolik let pracoval a poprvé ho viděl v takovém rozpoložení. Pořád ho hladil a objímal, nosil mu co mu na očích viděl, jen aby nebyl tolik smutný. Nakonec se všichni shluknou okolo Kamija. Sena se na tu fotku nemůže ani podívat, jinak by zase začal a schovává obličej za velké brýle a navrch černý krajkový vějíř. Taiji se zatváří odmítavě a nazlobeně, když Kami zmíní jak moc byla jeho rodina proti. No jo, pro ně byli všichni špína, coury z bordelu… Tuhle snobskou smetánku jejich životy nikdy nezajímaly a viděli je jen jako narušitele, se kterými si Takeshi užíval. Taiji byl přesvědčený, že v mnoha ohledech pro Takeshiho byli oni víc rodinou, než nějací jeho vzdálení bratranci a kdo ví kdo, kdo mu zavolal možná tak na Vánoce. Všichni se jako na povel ohlédnou k listině na stole a dokonce i Sena vypadá zaskočeně, když se v Kamijových rukou objeví ta flaska. Neřekl mu o ní. Zejména Shinya s Uruhou potřebují nejvíc času nad zesnulým, než se konečně všichni posadí na připravená místa. Kai si přitáhne Shinyovo tělo k sobě a nechá ho opřít spánkem o své rameno. Nepromluvil snad za celou dobu ani slovo, kromě kondolence. Sám je zabraný do mnoha myšlenek. Ještě nedávno se s Takeshim škádlil a trumfoval kvůli Shinyovi a teď tohle… Neupustí slzu, ale… je mu to vážně, hluboce líto.