Die x Aki - Nechovej se jako snob, víš, že to nesnáším. - část 4.

(Beduínská oáza)

Die

Ještě chvíli sleduje jeho tvář a pomalu mu dochází, co všechno mezi nimi padlo. Placení piva a večeří po celý týden… to, že ho později musí celého umýt… Akiho pohled, když si omýval ten obličej… nebyl k němu slepý, jen má až teď trochu prostoru, aby si to pořádně uvědomil.
"Budete tu celý týden?" Zeptá se z ničeho nic pod hvězdným nebem. Fashion week trval přesně tak dlouho, ale Uruha se tu původně tolik dní zdržovat nechtěl. Jak moc by naštval černoočko, kdyby je nechal odletět domů samotné s tím, že jim Akiho později do Japonska přiveze osobně? A chce si ho na sebe tak moc fixovat? Nad tím musí ještě trochu přemýšlet, možná má jen mysl moc rozjařenou ze společně stráveného času. +Trochu vychladni, buď chvíli sám se sebou a uvidíš, jak rychle ti sejde z mysli nebo ne...+ Snaží se to brát za racionální konec, ostatně tak jako vždycky, jen tentokrát mu to moc nejde a neví proč. Samozřejmě, že chce, aby mu propadl, vždycky to chce, i když ten vztah nemyslí vážně, protože je prostě egoista, jenže…
"Řeklo se platit večeře, ne servírovat a dělat otroka..." Řekne mu tiše a měkce, s pobaveným úsměvem ve tváři, zatímco Aki upírá oči na hvězdné nebe. Jsou to trochu dětské oči, bude hodně mladičký, ale komu to vadí? Nakloní hlavu trochu k rameni, když mu Aki složí ten kompliment a pak oči na chvíli skloní.
"Teď vypadám spíš jako asteroid po nárazu na povrch Marsu, než jako hvězdička..." Aki pokračuje a opět mu dává najevo, jak rád by s ním trávil víc času. Znovu na něj pohlédne, teď, když už je bez helmy. Má ten prach všude, snad i v očích. Nechá se k němu přitáhnout za tričko a shlédne mu do očí ze své výšky. Trvá to jen pár vteřin, než se k němu Aki natáhne pro polibek, on mu položí dlaně na boky a kupodivu mu ho celkem něžně oplatí. Je dobře, že sem na ně není ze silnice vidět, těžko říct, jak by se na homosexualitu dívali v arabské zemi, byť vyspělé. Lepší bylo nikoho nedráždit. Trvá to dlouho, déle, než by čekal a kromě toho by si Akiho tipl spíš na něco dravého a netrpělivého, ale tohle je vážně překvapení. I to jeho opření hlavy, zatímco má Die nos v jeho vlasech. Ozve se v něm nepatrný hlásek ochranitelského pocitu, který vůči Uruhovi neměl, protože Uru byl dospělý a životem obouchaný chlap, který sám provokoval, seč mohl.
"Aki-chan..." Dostane ze sebe tiše. Chtěl by pokračovat o tom, že by se na něj neměl v žádném případě nijak upínat, ale snad by mohl být pro jednou něčí letní láskou? Aki se mu znovu podívá do očí, on zvedne dlaň a odhrne mu vlasy z čela.
"Teď jsi mě potkal. Třeba se domů budeš těšit opravdu hodně..." Naznačí mu, že ho vlastně nezná, ani neví, jestli si sednou v posteli. Co vyhovovalo jeho tatíčkovi nemusí nutně vyhovovat jemu. Pak se ale tiše rozesměje a přikývne.
"To se dělá. Aby měli na stará kolena na co vzpomínat." Sám se skloní, vezme jeho bradu do dvou prstů a ještě jednou ho políbí, než mu kývne zpět ke stroji.
"Nenechme je čekat… jestli sem ještě chceme znovu jet." Narazí si helmu zpět na hlavu a závodní duch je brzy zpět. Uklidní se teprve tehdy, když by je Ali mohl vidět a vynadat jim. Přijedou jen o pár minut déle, než by měli. Die se s ním chvíli baví a pak se ohlédne na Akiho.
"Ptá se, jestli chceme nocovat v poušti. Kus odtud je oáza, beduíni by udělali večeři a pak nám půjčili stan. Nebude tam sprcha..." No a? To jednou přežije i barbína jako je on, je to dobrodružství…

Aki

"Hm, dost sexy asteroid. Začínám se těšit na ten velký třesk." Nechá vyplynout slova, když se na něj znovu podívá. Die jejich polibek neukončil. Neřekl mu, aby se držel zpátky a Akimu to dává jistou naději, že ho nakonec dokáže přesvědčit, že mu za to stojí. Nikdy se nevzdával předem a teď si jeho mladinká hlava usmyslela, že ho prostě udolá. Ve všech směrem, ne jenom přes tu postel, ke které se bezpochyby dostanou. Vidí mu to na očích. Die je úplně jiné liga, než kterou většinou zval domů, obrazně řečeno samozřejmě. O to víc se musí snažit, aby to bylo nezapomenutelné na obě strany. Koutky se mu mírně pozvednou, když přijde oslovení, jaké si přál. Všechno tohle bere jako náznaky, že zatím míří tím nejlepším směrem.
"Tak to se budeš muset víc snažit, abych domů opravdu chtěl. Nedám se otrávit jen tak." Věnuje mu jeden ze svých nejlepších úsměvů, aniž by se ho pustil. Stačí mu jeho dlaně na svých bocích a jemné brnění rtů od jejich polibku, aby si chvilky užíval mnohem víc.
"Hm, tak to si musíme udělat ještě nějaké fotky. Do alba víš, co když všechno na stará kolena zapomenu. Je to ještě dlouho." Mrkne na něj s další dávkou rozvernosti ale už o něco klidně pozvedne po jeho doteku bradu, aby vyšel vstříc jeho rtům.
"Tohle bylo na další deset let. Ještě pár dekád ti zbývá." Popíchne ho, než ale přikývne a s letmým pohlazením po břiše, když ho obchází, aby si ho pořádně prohlédl, než nasedne. Ještě si přeci můžou  trochu zablbnout.
"Víš, s tím servírováním...Pak jsme si to mohli klidně otočit." Křikne na něj ještě, než kola rozhrnou písek a vyrazí na cestu zpátky. Po vzoru Die trochu zklidní své rozvíření a už celkem ukázněně dorazí až k Alimu. Usměje se na něj a ukáže mu zvednutý palec, když se jich ptá, jaké to bylo. Pak už se věnuje ještě na chvilku čtyřkolce a prohlíží si ji ze všech stran. Možná by mohl někoho uprosit, aby mu podobnou koupil. Anebo...Mohl by si na ni vydělat sám. Už má v hlavě pár nápadů, kde by chtěl začít. Musí se tu pořádně rozhlédnout, aby věděl, jestli to vůbec má smysl. Nechtěl zůstat viset rodičům na krku do konce života a taky nechtěl být jako Seiko, které vlastně skoro nic nepatřilo. Naposledy pohladí sedlo čtyřkolky, když je zase nakládají.
"Normálně mi bude smutno." Zamumlá si pro sebe, než se ohlédne na Die. Sjede ho pohledem od hlavy až k patě. Po tomhle zážitku už by ho nemělo překvapit, že by spal v takových podmínkách ale překvapilo!
"Já jsem rozhodně pro. Když zážitek, tak se vším všudy. Navíc, já ve stanu ještě nespal." Rozesměje se upřímně, než je Ali naloží do džípu a odveze až k oáze.
"Myslíš, že mě odradíš tím, že tam nebude sprcha?" Neodpustí si poznámku, když se ocitnou na místě a on se nenápadně přitočí blíž k němu, aby je nikdo neslyšel. A pak ho sjede dlouhým, zkoumavým pohledem.
"Ne, to ti rozhodně nepomůže." Opře si špičku jazyka do koutku, než se rozesměje. Přivítají se s pár muži, kterým jim vyjdou vstříc a Akimu to nakonec nedá, aby se trochu poposunul blíž k velbloudovi opodál.
"Stejně jsou příšerně velcí." Zkoumá ho z bezpečné vzdálenosti. Jeden z beduínů ho pobízí, aby šel blíž ale to už Aki odmítavě vrtí hlavou.
"Ne, ne, to je dobrý. Má to vlastní mozek a rozhodně žádná řídítka ani brzdu." Mává dlaněmi a culí se, když ho ani na chvíli nenechají vydechnout. Ne, ještě s ním uteče čert ví kam a co on potom?
"Die si to určitě rád vyzkouší. Mě bolí zadek z té čtyřkolky." Hraje divadýlko a pobízí ho gestem dlaně, aby to byl on, kdo poleze na zvíře.
"Jeho zadek je očividně v pořádku." Zazubí se naprosto nevině a v očích se mu objeví trochu škodolibosti. +To máš za toho otroka.+ Proběhne mu hlavou pobaveně.

Die

Aki na návrh přikývne a on to Alimu honem sdělí. Cesta do oázy netrvá moc dlouho, obzvlášť, když si u toho celou dobu povídají o zážitku i o rozdílných zvycích v Japonsku a v Arábii. Brzy dorazí do malé oázy, kde není po turistech ani památky. Je tu několik stanů pro několik rodin, které zde žijí, uprostřed napajedlo s palmami a opodál stáda velbloudů. Dva mají osedlané a leží ve stínu palmového listí. Hlavní stan, ve kterém se jí, je hodně velký a prostorný a poblíž něj několik žen, něco vaří na otevřeném ohni a rožní se tam maso. Všemu dominuje červená barva a množství krásných koberců. Stejně jako Aki se i on se všemi pozdraví a představí se a Ali jim ukáže, kde se mohou u studny opláchnout, kde budou spát a kam mají přijít na jídlo. Tedy spíš Diemu, protože Aki stojí u velblouda a neskrývaně si ho prohlíží. Die se po něm ohlédne, ale zrovna dostává do rukou věci na převlečení – tradiční beduínský oblek kandúr.
"Arigato…" Řekne a znovu se ohlédne. Rozesměje se, když se jeden z beduínů pokouší přemluvit Akiho k jízdě na velbloudech a tvrdí, že jsou hodní.
"Já jsem slyšel, že to jsou kousavé potvory!" Houkne tím směrem, aby bylo jasno, že on na ně taky nepoleze. Ještě chvíli oba dva čelí různým poznámkám a přemlouvání, ale ani Die se přemluvit nenechá. Raději se vymluví, že by nestihli večeři a už couvá ke studni za tábořištěm. Jsou tam celkem z očí i z doslechu.
"Já ti dám bolavý zadek, to se ti splní!" Sykne po něm a pro jistotu se ohlédne, ale nikde nikdo. Oběma rukama se opře o kamenný obvod studny a nahlédne dovnitř.
"Za trest bys měl tahat vědra." Žádný jiný mechanismus tu nebyl. Přes to se toho chopí sám. Jakmile je kýbl vody nahoře, začne ze sebe svlékat špinavé oblečení. Žádné mýdlo, žádná sprcha, jen kus hadru a voda, kterou si vytahají.
"Tímhle stylem bych to z tebe smýval vážně rok..." Prohodí, když už je do půl těla a nakonec skončí v prádle. To dolů radši dávat nebude, i když má tu špínu zalezlou fakt všude. Co on ví, jak je to tu s nahotou a s ženskými. Chvíli to vědro pozoruje a pak ho prostě popadne a obrátí si ho dnem vzhůru nad svou hlavou. Voda vyšplíchne, zlije ho od hlavy k patě a on se znovu rozesměje. Musí se celý otřást, protože je to neskutečně studené a teď v noci už začíná být lezavá zima. Musí spěchat, aby nenastydli.
"Tak další..." Vrací ho na lano. Následují desítky minut pokusů dostat ze sebe všechen prach. Marně… Zato s moc pěkným výhledem. Nedovolí si tu víc, než si prohlížet Akiho postavu a je hodně na co se dívat. Jeden by neřekl, že pod tím oblečením schovává tak vypracované tělo. Úmyslně si stoupá čelem k poušti, aby jeho pohledy nebyly tak do očí bijící a on na to měl klid. Kapky vody, sem tam špína, pevné svaly… vůbec se mu nechce podat ten kousek oblečení, který si mají vzít, ale musí, takže k němu s všeříkajícím úsměvem natáhne dlaň. Pak si přetáhne přes hlavu ten svůj.
"Když módní týden, tak se vším všudy." Okomentuje svůj netradiční vzhled.

Aki

"Máš taky strach, tak se přiznej." Prohodí k Diemu s tichým smíchem ale je rád. Asi by o něj měl vážně strach. A o sebe taky, je to vysoko. Ne, že by před chvílí neřádili na čtyřkolkách ale to je úplně jiné. Nakonec se přece jen od velbloudů odlepí, aby ho tam náhodou nevysadili bez jeho souhlasu. Minimálně jeden z nich na to určitě vypadá. Tak trochu se schovává za Die, když si radši přebere oblečení a už za ním míří ke studni. Ohlédne se několikrát přes rameno, aby si byl jistý, že jsou tu opravdu sami a pak se prudce ohlédne zpátky a nepokrytě se rozesměje.
"Hm, teď nevím jestli mi vyhrožuješ nebo mě lákáš." Ukazuje mu trochu i tu druhou stránku, která mnohem radši zlobí a dobírá si jej. Už už mu chtěl dokázat, že ty vědra klidně tahat bude, protože měl poměrně natrénováno. Ale co si budou povídat, sledovat, jak se toho chopí on...každé napnutí svalů...Zvládá se jen opírat o kraj a prostě ho sledovat.
"Rok? A nebylo by to málo?" Vypadne z něj dřív, než by si to vůbec uvědomil. Pořád je uvnitř sebe přesvědčený, že je to jen typické chování, kdy někoho moc chce. Jenže někde v koutku ví, že by si dokázal představit víc, než rok.
"Prosím tě, za rok bys ze mě zešedivěl." Rýpne si do něj, aby trochu zakryl své rozpoložení a sám už loví lem svého trika. Bude další na řadě to ví. Zarazí se uprostřed pohybu s trikem někde v půli hrudníku a  překříženýma rukama. To už se totiž svlékl Die. To by mu samo o sobě dost stačilo. Jeho oči neví, kam dřív. Ani si v první chvíli ani nemůže vzpomenout, jak se nadechnout. Za to jiné partie fungují až příliš dobře. Vážně? Tak rychle? No páni. A ono to má ještě další stupínek, když Die sáhne pro vědro a zlije se od hlavy až k patě. V ten okamžik už jen zvládne rozhodit rukama.
"Vzdávám se, prostě si ty kalhoty sundám a řeknu, vem si mě." Protočí  očima sám nad sebou. Nebude si lhát do kapsy. Diemu by stačilo mávnutím malíčkem a prostě udělá čelem vzad.+Kruci.+ Počastuje sám sebe a stojí ho to značné přemáhání, aby si zakryl na chvíli výhled tím, že se svlékne. Nestydí se, věří sám sobě dost a taky pro to něco dělá, aby nemusel. Sám se snaží omýt a teď je hrozně rád za studenou vodu, která ho trochu zchladí. Jakmile ale zjistí, že má Dieho pozornost, i když dobře skrývanou, koutky se mu nepatrně pozvednou. Toho prostě musí využít. Kolik takových příležitostí bude mít. Snad se mu líbí, jinak budou jeho snahy úplně zbytečné. Do očí se mu dostane trocha nejistoty, která ale zmizí hned, jakmile si pomalu stáhne kalhoty. A pak začne s mytím. Schválně trochu natahuje čas, kdy dlaněmi přejíždí po svém těle. Stejně to nemá význam, potřeboval by horkou vanu. Pro teď to musí stačit. Trochu déle se věnuje i vlastnímu hrudníku a u toho spokojeně přivírá víčka, i když by se jeho tělo nejradši začalo třást zimou. A pak toho prostě nechá, jak kdyby někdo zakřičel dost. Přetáhne si vyfasovaný oděv přes hlavu a srovná podél boků. Ty barvy se mu zamlouvají.
"Tak to abys naplánoval týden nudismu. Na ten bych se moc těšil." Zazubí se na něj ale než stačí cokoliv říct, tak vykročí k jednomu ze stanů, kde mají povečeřet. Všechno je krásné, i když je to venku v pustině. Chvíli se nedokáže odtrhnout a trochu blokuje provoz, než do něj někdo šťouchne, aby se pohnul z místa. S úklonou se omluví a usadí se na své místo, které mu bylo přiděleno. Za chvíli už mají večeři u sebe a Aki nějakou dobu baví všechny tím, když se snaží opakovat slova. Ne, na tohle prostě nemá. Zlatá angličtina, tohle je fakt šílené. Raději si zacpe pusu. Jakmile je po večeři, dostanou do ruky kalíšky s čajem. Aki si ho trochu nevěřícně prohlíží, jen ta vůně se mu zdá minimálně zvláštní.
"Odneseš mě, když to nepřežiju?" Zeptá se ho tak, aby jim nikdo nerozuměl. Pak se k němu nakloní trochu blíž.
"A kam, když budu jen v mdlobách?" Ale pak už se zase musí věnovat ostatním a nemá příliš možností si do Die rýpnout. Konečně se začne společnost rozprchat a oni jsou dovedeni k jejich stanu. Aki trochu netrpělivě vejde dovnitř a prohlédne si jeho vybavení. Nakrčí obočí, oddělené postele, jak jinak.
"Budeš se na mě koukat, jak spím?" Zeptá se Die, jakmile osamí a on začne pomalu couvat do nitra stanu.
"Jak dlouho vydržíš ležet tak daleko?" Pozvedne pravé obočí a provokativně se na něj pousměje.
"Když už víš, co pod tím mám. Něco jsi mi přece slíbil."

Die

Tak jak to je? Nejdřív řekne, že rok by byl málo, potom zase, že by s ním nevydržel… Zatím nemůže přijít na to, jak to má nastavené Aki sám a nerad by si začal vylévat srdíčko, aby to pak bylo zbytečně. Zase… +Zpropadená rodina...+ Pousměje se, ale ten jeho pohled mu neunikl. Bylo to neskutečně příjemné a ego zvedající a Aki mu tím dal jasně najevo, jak moc se mu ten pohled líbil. Kdyby mu nehrozilo umrznutí a ukamenování za nepřístojnosti na veřejnost, asi by s oblékáním tolik nepospíchal. Už jen proto, co tu Aki předváděl s omýváním vlastního těla a Die nepochybuje o tom, že úmyslně. Malý provokatér… Však on mu předvede, jaké jsou následky. Zasměje se jeho poznámce o nudismu, protočí nad ním očima a než mu Aki úplně uteče, natáhne se, aby ho ještě přes ty hadry stihl štípnout do zadku. Pak se celkem spořádaně dostanou na večeři, kde už to žije. Jsou tu opravdu všichni, hraje se na bubínky a tamburíny, servíruje se několik chodů a i když některým pokrmům od pohledu moc nevěřil, nakonec to bylo opravdu výborné. Neskutečný zážitek. Pokecali si, popili čaj a nakonec i místní vražednou pálenku a Die nevěděl, co si prohlížet dřív, zatímco se Aki pokoušel naučit místní jazyk. Při jeho otázce se k němu nakloní kousek blíž.
"Kdyby ses nenechal zaměstnávat velbloudem, dávno bys věděl kam." Broukne, ale pak se nachýlí i čas této večeře. On už trefí, ale Ali je stejně vyprovází až před stan na okraji tábořiště. Popřejí mu dobrou noc a něž by se Die nadechl, Aki už je uvnitř. Znovu protočí očima.
"Taková krásná noc! Já myslel, že budeme pozorovat hvězdičky?!" Houkne za ním, ale vlčácky se usměje a ve vteřině je za ním uvnitř. Rozhlédne se po malém prostoru, kde jsou prakticky jen dvě úzké postele a koberec mezi nimi, ale vypadají pohodlně. Jsou krásně zdobené a plné polštářků. Kupodivu je tady dost teplo. Nechápe, jak to beduíni udělali, ale uvnitř nezmrznou. Stejně to ale bude na velké tulení, až se svléknou. V tom hábitu by asi stejně neusnul, prostě to nebylo jeho a i když to bylo čisté, bylo to cítit něčím, co ani trochu nepřipomínalo domov.
"Jak dlouho? Deset...devět..." Začne mu odpočítávat. Je si jistý, že sem za nimi už nikdo nepřijde. U čísla pět, už se zase svléká a odhazuje oblečení k posteli. Je tu tma jak v pytli, žádná lampička ani nic. Jen svíčka, na kterou musí být opatrní.
"Víš, že nesmíš ani hlesnout? Tohle by byl strašný průšvih, kdyby něco slyšeli." Varuje ho, ale očividně je odhodlaný to risknout, protože se k němu přiblíží, přitáhne si ho za oblečení blíž, tak jako Aki na dunách jeho a bez okolků mu ho začne tahat přes hlavu.
"Za chvíli uvidíš, kde všude mám ještě písek..." Ušklíbne se šeptem, olízne si dva prsty, ale místo, aby s nimi zamířil kamkoliv na Akiho tělo, natáhne ruku k té svíčce a s očima upřenýma do jeho jen malý kousíček od jeho tváře, ji se syčením zhasne.

Aki

"V hotelu začneš od pětky, přísahám." Opáčí mu bez přemýšlení ale zatím se ani nepohne z místa. Jen trochu popotahuje ten přehoz, který mu trochu připomíná koberečky. V tomhle snad ani sexy být nemůže, ne? No, stejně se o to pokusí. Naštěstí Die nemusí dvakrát pobízet a snad po desáté dneska mu málem klesne brada. Už jenom to, jak se svléká a ví, že ho už nezastaví. Ani nechce! Jen ať pokračuje. Trochu se nakrucuje na místě, jak nedočkavý je. Už aby byl u něj a mohl si na to všechno, co má před očima sáhnout. Přesto se přemluví, aby zůstal stát a užil si celé představení až do konce.
"Budu ti tiše sténat do ouška. Slibuju." Vrhne na něj hraně plachý pohled, jak kdyby mu chtěl v první vteřině utéct. Udělá však jen několik kroků dozadu, aby byl blíž k posteli ale nesvlékne se. To s radostí přenechá jemu. Možná, pokud to oblečení neskočí z jeho těla úplně samo, vůbec by se tomu nedivil. Jakmile narazí na postel, zastaví se a počká si s trochu netrpělivým výrazem, až Die dojde k němu. Nechá se popotáhnou a pak klidně i svlékat. Jakmile se konečně před ním ocitne nahý, chytne jej za boky, které stiskne a pak ho po nich pohladí.
"Já vím a tam kde doteď nebyl možná taky bude." Prohodí s nádechem pobavení a vrhne na něj překvapená očka, když si olízne prsty.+Tak rychle a hned?+ Napadne ho jen jediná možnost, proč to udělal. Ne, že by mu něco tak přímočarého vadilo ale chtěl si ho pořádně užít. Pomalu si vychutnat všechno, co by mu mohl dát. Tohle si prostě nechce odbýt jako rychlovku, kterých už má za sebou dost a dost. Neubrání se tichému zasmání, když jen zhasne svíčku. I tohle bylo sexy, kruci.
"Vážně jsem myslel, že ten písek budu mít hrozně rychle opravdu všude." Prozradí mu, co si jeho mladinká hlava vybájila a co se nestane. Ne hned. Skousne si ret, když se teď už jen v prádle přitiskne na Dieho tělo a povytáhne bradu, aby se přiblížil k jeho rtům.
"Nepředstavil bych si nikoho lepšího, kdo by dokázal tohle léto udělat nezapomenutelným. Ve všech směrech." Zavrní mu tiše do rtů a jasně mu tím říká, že nepřemýšlí nad tím, co bude dál. Chce ho i na jeden večer.
"A nebudu se zlobit, když to nebude jen léto." Dodá nakonec, protože tomu už nechce vzdorovat. Pro něj jsou obě varianty schůdné. I když ví, že už teď bude trpět, když to bude jen pár večerů. Zatlačí do jeho boků, aby se sním pomalu pootočil a donutil ho tlakem na ramena dosednout na postel. První si o kraj zapře jen jedno koleno a pak i druhé, než dosedne na jeho klín a dlaněmi jej pomalu pohladí po tvářích.
"Jsem jen tvůj, co se mnou uděláš?" Broukne měkce a tiše, než se laškovně pohne boky, proti jeho tělu. To už je na něj ale příliš, místo toho, aby si zasténal, utopí svůj hlas v Dieho rtech, které si ukradne v nedočkavém polibku. Je v něm tolik hravosti, trochu netrpělivosti, jak dlouho na to musel čekat. Pohne se v bocích podruhé a po pár minutách se udýchaně odtáhne, než si opře čelo o to jeho. Neotvírá oči, jen mu na tváři hraje spokojený úsměv.
"Hrozně moc tě chci. Od té chvíle, kdy jsem tě uviděl v té recepci." Prozradí mu na sebe bez váhání.
"Jak ti kdo může odolat, hm?" Broukne ještě, než se znovu pohne a věnuje mu další polibky, dlaněmi vjíždějíc do jeho vlasů.