(Koktejlový ráj)
Toshiya
Musí se ušklíbnout, když na něj Boo nedokáže hledět dlouho. To jeho klopení očí, je snad ještě mnohem návykovější, než drzost, kterou si dovolil, když seděl na stole. Nechápe, jak se mu to daří, ale dostává ho do kolen. Samozřejmě uvnitř, na venek by něco takového nepřipustil. Sem tam očima těkne na své prsty, které pořád nepouští černé hedvábí a nemají to v plánu, dokud o něj prostě nepřijde."Jistě, peněz máš dost." Odtuší chladně, když mu hbitě uteče.+Taková lasička.+ Poznamená si v duchu a v očích se mu dravě blýskne. Už si plánuje, jak využije omezeného prostoru ve výtahu a strká si do kapsy peněženku a telefon. Bez toho nikam nejde. Sáhne po svém kabátu na věšáku, který je lehký a sahá skoro ke kolenům. Bílou košili klidně nechá rozhalenou u krku. Jen letmo na sebe koukne do zrcadla, nasadí sluneční brýle a vykročí z bytu. Zavře, zamkne a jakmile se ohlédne Boo už stojí u schodů. Málem by se nad tím rozesmál. Je vážně k sežrání...Teda...Ne, vůbec na něj nepůsobí.
"Máš strach, že bych ti stáhnul kalhoty?" Neubrání se poznámce a protočí nad ním a očima v sloup. On rozhodně po schodech nepůjde. To ani náhodou. Nastoupí a nechá se dovézt dolů a celých několik vteřin přemýšlí, co mu provede příští doučování. Mohl by stůl přestěhovat do ložnice. Už ho vidí, jak se usadí na malý koberec uprostřed obýváku, jen aby tam nemusel. Pobaví sám sebe, než se dveře výtahu dole otevřou.
"Hm, dobře." Odsouhlasí mu.
"Ale to pití je na mě." Upozorní ho vážně. Ten hot dog mu přijde asi jako menší zlo, než ta v plastu zabalená, neidentifikovatelné tekutina. To přežije. Vykračuje jistým krokem s pevným držením těla a propaluje pohledem osoby, které mu padnou do oka. Je zvyklý na pozornost, i když se tak netváří, prostě si ji užívá. Obočí mu pomalu stoupá a oči se stáčí na Boogieho, jakmile se do svých slov začne plést. Mírně se nakloní k němu a stáhne brýle kousek dolů.
"Já vím, že vypadám dobře. Ale klidně si to od tebe rád poslechnu." Rýpne si do něj a vytasí se, se svým egem, když se zase narovná a vymění si pohled s procházející mladičkou dívkou, která málem zakopne. Ano, teď vypadá opravdu spokojeně. Nadechne se, aby pokračoval ve svém dobírání, ale přeruší ho Boogieho telefon. A u toho se taky náramně baví.
"Maminka má starost." Zamumlá si uštěpačně, aby ho Boogie slyšel, ale zároveň se nic nedostalo k telefonu.
"V kolik máš večerku, Boo-chan?" Zeptá se ho jako první s chladným pobavením, než mu krátce přehodí ruku přes rameno a přitáhne si ho k sobě.
"Vidíš, tvé mámě bych se taky líbil. Možná bych se jí mohl představit, hm? Třeba by na mě byla milejší, než ty." Provokuje ho dál, ale to už dojdou až ke stánku, kde ho prostě pustí a otráveně pozoruje ulici, nechajíc ho, aby se o ty hot dogy postaral sám. Zaplatit ho však nenechá. Sevře mu silněji zápěstí a dlaň s penězi stáhne dolů. Sám sáhne po své peněžence a odpočítá cenu. Nedůvěřivě hledí na svou svačinu a skoro to vypadá, že poletí v první chvíli do koše nedaleko. Nakonec ale překoná sám sebe a opravdu si kousne. Není to vyloženě zlé, jen nesmí myslet na to, co všechno by v tom mohlo být.
"Tohle si vyberu, tomu věř." Prskne po něm trochu, než ho popadne nad loktem a už ho vede dál ulicí.
"Možná bych tě za to tykání měl pozvat na skleničku, tak se to dělá ne? Už jsi byl někdy opilý, Boo-chan? Nebo taky panic?" Ne, on si to prostě nedokáže odpustit.
"V čem všem ještě?" Mohl by ho klidně trochu zkazit. Trochu víc. Zakousne se do své svačinky a už ani nevnímá, že ho má skoro celý v sobě. A ano, chutnalo mu to, ale to nepřizná.
"Jsme tady." Kývne hlavou k jednomu podniku kousek od nich, když se zastaví a znovu se mírně nakloní k němu.
"Klidně se s tebou vsadím, že uvidím tvůj slastný výraz. A nejspíš budu první." Krátce se mu podívá do očí, když si stáhne brýle a pak vykročí k podniku. Není příliš velký, ale rozhodně mají velký výběr. I s alkoholem. +Kdybych objednal za tebe? Ty názvy stejně neznáš.+ Baví se klidně dál na jeho účet, než vybere jeden ze stolů. Stáhne si kabát z ramen a pohodlně se posadí. Za moment je u nich obsluha. Asi brigádnice ale tím lépe.
"Já rozhodně pojedu do tropů." Pokývá zamyšleně hlavou.
"A k tomu i kapku něčeho ostřejšího." Sjíždí očima možné kombinace.
"A pro něj." Vypadá, že nad tím opravdu přemýšlí. Sladký Boo, co by tak k němu šlo?
"Bílou v kombinaci s jahodou..." Bílá čokoláda rozhodně, bez ní by to nebylo ono. Pak ještě chvíli těká očima po lístku.
"Ano, mandle k tomu." Odkývá sám sobě a odloží lístek. Teď už je trochu imunní proti pohledům a upře černé oči na Boogieho.
"Zajímalo by mě, jak budeš vypadat se šlehačkou." Co provede po tom, až ho uvidí, to je ve hvězdách. Pak stočí oči na obsluhující a mírně pozvedne obočí, protože tam pořád stojí.
"To je všechno." Trochu neurvale ji odpálkuje, protože teď ho prostě jen zdržuje.
Boogie
"Obvykle tak v devět. Těžko asi můžu říct, že jsem s tebou někde venku?" Musí se doma ještě umýt, nachystat si věci do školy a jít včas spát. Dneska naštěstí žádná brigáda ani mimoškolní kroužky. Vlastně už chodí jenom do hudebky a ještě málo. S vysokou už skoro nic nestíhá, jenom všechny seminárky mu požírají neskutečné množství času a pak taky kluci. Teď je sedm hodin a musí počítat i s cestou domů. Nechá se stáhnout k jeho boku a pohledů na ně vůbec neubude. Možná si myslí, že je jeho syn nebo tak něco? Nebrání se mu, nemá to cenu. Pokud náhodou Toshiya narážel na možné pletky s jeho mámou, absolutně to nepochopí.
"Máma je milá. A já taky." Pousměje se a loupne po něm očkem.
"To ty nejsi. Celé odpoledne se mě snažíš vyděsit k smrti..." Cítí se najednou dočista přirozeně. Asi proto, že tady jsou na veřejnosti a není to Toshiyovo teritorium. Po chvíli dojdou ke stánku, kde jim oběma objedná dva velké hotdogy se vším a pro sebe se pousměje, když Toshiya opravdu zaplatí za něho. +Konečně milé gesto… možná ještě to s těmi obrázky… a polévkou… vlastně není tak hrozný...+ Probírá se vlastní hlavou, zatímco ho po očku sleduje, jestli bude jíst. Má radost, že ano. Sám se pootočí bokem a hlavou skoro zády, když si poprvé kousne do svačiny, protože si je jistý, že tohle neunikne narážkám, ale nic se nestane a zbytek už dojí po cestě v klidu. +Však je to jen párek, proboha...+ Protočí pobaveně očima a kmitá pohledem po výlohách a všem, co je za nimi k vidění. Je toho dost. Dvakrát se zastaví, jednou zakopne a zrovna ukládá mastný papírek do sáčku v batohu, aby ho později vyhodil, když mu Toshiya položí tu otázku. Zastaví se uprostřed ulice a pomalu k němu vystoupá očima.
"Nebyl a zítra jdu do školy." Připomene mu. To by mu doma dali! Na toho panice už radši nic neříká, ale znovu se dají do chůze.
"To nevím. V čem ty? Určitě jsi nemohl dělat všechno na světě?" Vyptává se, než se zastaví u podniku. Chvíli na něj hledí přes ulici, než vrátí oči k Toshiyovi a zasměje se.
"Možná máš pravdu, podle toho, co nosí na podnose." Viděl procházet servírku a na tácu byly takové věci, že si snad nikdy nemůže vybrat. Zaklesne obě ruce za popruhy batohu a nechá se jím odvést až ke stolku, kde ho odloží. Se spokojeným výrazem těká očima všude okolo, lokty opřené o desku stolu a dlaně pod bradou. Servírka ho překvapí, ještě ani nesáhl po nabídce, ale Toshiya to okamžitě vyřeší za něho. Podívá se na něj, ale proč ne? Bílá čokoláda s jahodami a mandlemi a šlehačkou, no potěš! Kalorická bomba a jestli to bude dobré, dá si ještě tři. Úsměv mu trochu opadne, když Toshiya zmíní tu šlehačku, ale pak ukloní hlavu k rameni v gestu Ale prosím tě, už zase a vesele se dál rozhlíží. Prostě to musí hodit za hlavu. Sensei je takový a jiný nebude.
"Kdybys mohl jet do tropů, kam bys jel?" Vyzvídá, než si i on uvědomí, že je ještě servírka tady. Ne na dlouho. Položí mu dlaň na předloktí.
"Už jsi zase protivný, vidíš?" Vážně se na něj podívá.
Toshiya
"Hm takže nikdy ne opilý, nikdy ne v posteli." Vypočítává, když se servírka odporoučí a možná i vypadala trochu naštvaně, ale to je mu srdečně jedno. Ať je, vrásku mu to nepřidělá."Počítám, že nelžeš ani nepodvádíš." Pokračuje dál ve výčtu Boogieho vlastností. S každou další se jen víc ušklíbne a nakonec nad ním protočí očima.
"Možná bys vážně potřeboval trochu zkazit." Pokývá si hlavou a je rozhodnutý se toho sám ujmout. Nic by si neužil a to nedopustí. A pak si to užije Totchi sám. Vůbec mu nedochází, co všechno je schopný udělat. Většina mu nestála za tu námahu, ale teď si vybral nový cíl. Bude těžké ho dostat, ale on si uměl jít za svým, i kdyby to mělo být přes milion překážek. Tou hlavní je teď Boogieho povaha. I tu hravě zvládne. Kdyby se to tomu maličkému tak příčilo, utekl mu, jakmile vyšli z domu a už by ho neviděl. To se však nestalo. Nakloní se trochu víc nad stůl a koutky se mu zlověstně pozvednou.
"Dělal jsem toho dost." Mluví tiše a pozoruje Boogieho tváře. Je si téměř jistý, že jeho slova budou mít efekt. Jen mu něco málo připomene.
"Nebo myslíš, že lžu? Viděl jsi přece mou koupelnu. Co říkáš na mé hračky?" Pozvedne obočí a užívá si každou minutu, chvíli potrvá, než jim nápoje namíchají a přinesou.
"Máš pocit, že nejsem schopný úplně všeho?" Je vážně zvědavý, co mu odpoví. Vypadá, že opravdu přemýšlí nad jeho otázkou na místo, kam by odjel. Vlastně o tom příliš nepřemýšlel, ale už teď se mu v hlavě zrodí další plán.
"Asi Hawai." Pokrčí nakonec rameny, ale výraz v očích jasně napovídá, že ještě neskončil. Shlédne na dlaň na svém předloktí a přikryje ji svou vlastní. Chvíli mu to vydrží, než drobnou Boogieho ruku silněji stiskne a jen tak ji nepustí. Znovu se nakloní nad stůl a popotáhne spojené dlaně blíž k sobě, aby mu zamezil se odtáhnout.
"Mám pro tebe návrh, možná spíš sázku." Odtuší jako první a je jasné, že to nic nevinného nebude.
"Budu tě doučovat a dovedu tě ke zkouškám na konci semestru." Hraje si s ohněm, Boo by to nakonec mohl uhrát úplně jinak, aby se tomu i vyhnul. Jenže s poctivými je to snadné, měl by dokázat odhadnout, že to neudělá.
"Pokud dáš závěrečný test na výbornou, pojedeš se mnou na Hawaii." Byt sice sežere spoustu peněz, ale bude úplně stačit, co si za tu dobu vydělá za doučování. Možná vezme ještě jednoho dva studenty a pak s tím rozhodně nebude problém. Zámožní rodiče platili skvěle, prostě si dopřeje dovolenou a pochybuje, že pojede sám, na to si věří dost.
"Pojedeš se mnou a strávíš se mnou týden v jednom pokoji." Upřesňuje svou vlastní nabídku.
"Pokud neprojdeš na výbornou, můžeš si vymyslet, co budu muset udělat já. Může to být úplně cokoliv." Jde se svou vlastní kůží na trh a pak ho teprve pustí. Ještě chvíli a asi by ten stůl nebyl žádná překážka. Musí se zhluboka nadechnout, ale to už je tu jejich objednávka. Boogieho nápoj má dokonce i paraplíčko. Neubrání se ironickému úšklebku.
"Sladká, až z toho budu mít cukrovku." Odtuší ledově, než sám sáhne po tom svém. Možná si do toho nalije ještě tak půl flašky a pak možná klidně usne. Jindy by si našel za Boogieho dost rychle náhradu na večer ale dneska...Si snad pomůže sám nebo co? Kruci.
"Já jsem vždycky protivný a nesnesitelný. A stejně na mě pořád zírá." Pohodí hlavou k servírce, která zrovna prochází nedaleko.
"Prostě si nemůže pomoct. Máš to stejně?"
Boogie
No, ano. Ani opilý, ani v posteli. Trochu se z toho začervená, ale nakonec to zase rychle hodí za hlavu. Byl vysoce adaptabilní na jakoukoliv situaci a Toshiyovo chování byla jedna z nich. "Měl bych lhát a podvádět?" Udiveně se na něj podívá. Vypadá snad jako nějaký budoucí kriminálník? S podobnými lidmi nechtěl mít nic společného.
"Nepotřeboval." Zase mu očima uteče a teď si konečky prstů pohrává s objednací kartou. Konečně si čte, co je na ní napsaného, ale ani netuší, že měl Toshiya pravdu. U poloviny z těch věcí netuší, co to je. Boogieho pohled se zastaví mezi řádky a docela pomalu se vrátí k Toshiyovým černým očím. Rudá je zpět.
"Já jsem nemluvil jenom o… hmm… myslel jsem všechny věci na světě." Snaží se uvést věci na pravou míru, ale vybavení koupelny si pamatuje až moc dobře. Dokonce ho má uložené v telefonu. Jak se mu líbí?
"No já..." Několikrát zamrká. Co má na tohle říct?
"Je to… um..." Odkašle si. Potřeboval by vodu.
"Nikdy bych tě neodhadl jako hravý typ." Dostane ze sebe, když se dívá všude okolo. Nejspíš ano, nejspíš je schopný všeho a Boo si je jistý, že si většinu těch věcí ani neumí představit.
"Věřím ti." Ubezpečí ho, aby měl od toho tématu klid a je rád, že se řeč stočí na cestování. Hawai ho překvapí. Je to pro něj dost civilizované místo, které je vlastně jenom přes oceán.
"Já bych nejradši na Madagaskar!" Objeví se mu hvězdy v očích, když si ten tropický ostrov u jihu Afriky představí. Je to mnohem divočejší místo, pravá džungle. To by bylo něco! Asi by pištěl jako malá holka při prvním pavoukovi, kterého by potkal. Když pocítí ten stisk na svém předloktí, podvědomě s dlaní trhne, ale hned na to se Toshiyovi upřeně podívá do očí a naslouchá jeho návrhu.
"Ty mě zveš na dovolenou?" Vypadne z něj zaskočeně ještě dřív, než může Toshiya plně objasnit podmínky svého návrhu. Nebylo nic snadnějšího, než udělat v písemce úmyslnou chybu. Jenže v tomhle ohledu ho Toshiya odhadl skvěle. Jednak by to na něj nikdy nesehrál a jednak by o tu výbornou sám stál. Samozřejmě, že bude usilovat o co nejlepší výsledky a k tomu navrch cesta za hranice? S ním… v pokoji… celý týden… je mu úplně jasné, kam tohle míří. Ale proč by říkal ne? Přece může vždycky donést dvojku. A v neposlední řadě mu za to ještě může vymyslet třeba nějaký trest? Prostě proto, že Boo naschvál udělá chybu? To je samo o sobě lákavá varianta.
"Proč bys to dělal?" Nechápavě zamává řasami, než se před ním objeví jeho čokoláda a on se nadšeně nadechne a zadrží dech v plicích.
"Óóó..." Hned si hraje uvolněnou rukou s paraplíčkem a vzápětí si ho píchne za ucho. Sáhne po lžičce, namočí jí do čokolády a oblízne ji. Zavře na chvíli oči s výrazem, který se vážně nebezpečně blíží tomu slastnému a hned na to vezme šálek do obou rukou a napije se, až se mu šlehačka obtiskne na špičku nosu. Udiveně stočí oči k Toshiyovi vedle sebe.
"Přece vidíš, jestli na tebe pořád zírám?" Projeví se jeho dokonalá naivita, než mu to dojde a zamračí se.
"Neměl by sis o sobě tolik myslet, víš?" Moralizování číslo dvě. Klesne modrým pohledem na Toshiyův drink. Vážně by ho zajímalo, jestli je tak dobrý jak vypadá. Sice v něm zmizelo půl litru alkoholu, ale třeba to není hnusné?
Toshiya
Čekal podobnou reakci na vybavení jeho koupelny a hezky si pogratuluje. Samozřejmě, že mohl přejít na nějaké neutrální téma, ale to by musel být snad mrtvý."Divil by ses, jak moc si to dokážu...užít." Poslední slovo skoro zašeptá. Pohrál by si s ním, donutil by ho prosit, tím si je jistý a pak...Ne, nemůže na to myslet nebo to udělá tady a hned. Tohle by nejspíš neprošlo ani jemu a to je taky to jediné, co ho dokáže trochu zkrotit. Obočí se mu trochu zvedne, když zmíní zrovna Madagaskar. Na to by ho rozhodně netipl ale dobře, chce zrovna tenhle kout, má ho mít. Asi vybere všechny své úspory.
"Dobře, měním to na Madagaskar, ale pod jednou podmínkou. Bude to o nejbližších prázdninách." Odmlčí se na chvilku.
"Pokud bude tvůj průměr v té době lepší než dva, pojedeme společně." Upřesní celé podmínky. Bude to těžší, ale on se nikdy nebál výzev. Za to by mohli jet mnohem dřív. Nadechne se, aby mu odpověděl, proč to dělá. Vymyslel další skvělou provokaci, která mu ale úplně zmizí z hlavy, když Boo oblízne lžičku. To paraplíčko s ním nezamává zdaleka tolik jako představa, kdyby tu lžičku vyměnil za něco úplně jiného. Touha a chtíč je zpátky, stejně jako myšlenky jen na jedinou věc. Teď by mu odkýval jakoukoliv zemi a za jakýchkoliv podmínek. I snad oddělené pokoje, aniž by si uvědomil, s čím souhlasí.
"Chci tě vidět v posteli." Odpoví mu naprosto upřímně a ani u toho nehne brvou. Chtěl to slyšet a jemu se teď hodně špatně přemýšlí. K tomu mu nepřidá šlehačka na Boogieho nose. Teď se mu opravdu koutek pozvedne a usměje se jako už dlouho ne. A ten výraz!! Ten musí nutně vidět, ale úplně někde jinde, ne s nesčetným množstvím párů očí. Proč ho jen bral sem?+Protože by ti jinak utekl. Zamkl bych ho. To už je na kriminál ne? A vadí mi to?+ Několikrát zamrká, aby se probral a přestal se dohadovat sám se sebou. Natáhne pomalu dlaň jeho směrem a prstem mu setře šlehačku, která mu tam zůstala. Skoro fascinovaně hledí na ten pohyb a dotek v něm vyvolá mnohé. Teď by rozhodně neměl vstávat. Pak si ukazováček vloží mezi rty a vypadá u toho opravdu spokojeně.
"Vidím a taky vnímám tvoje tělo, Boo-chan. Možná líp, než si dokážeš představit." Nepřestane ani na chvilku a protočí očima. On si bude klidně dál myslet dost. Zatím mu to v ničem nepřekáží, tak proč by toho nechával?
"A tobě se to taky bude líbit. Věř mi." Dívá se mu ještě chvíli do tváře, než si všimne pohledu na jeho drink. +Máš na něj chuť. Jen si klidně dej.+ Pobízí ho v duchu a sám se napije a ukáže mu svůj vlastní, dokonale slastný výraz. Je to skvělé a ne, že ne. Nemusí ani nic předstírat.
"Je to vážně výborné. Nejde v tom nic cítit. Je to, jako bych v těch tropech už byl." Prozradí mu, jak skvělý jeho koktejl a s výrazem ďábla, který ho pokouší k nepravostem, posune drink před něj.
"Vyzkoušej ho. Neboj, trocha alkoholu ještě nikoho nezabila a není to zrovna silné pití." No tak dobře, teď trochu kecá, ale to mu snad nemůže mít nikdo za zlé. Klidně ho odnese do nejbližšího bezpečí, k němu domů samozřejmě, kdyby to přehnal.
"Z pár doušků na mol nebudeš." Dobírá si ho pobaveně.
"Já zatím vyzkouším ten tvůj." Natáhne se pro změnu po jeho sklenici. Bude to příšerně sladké, snad se z toho nakonec neosype.
"Je to jen vodka. Já v tvém věku zvládl celou flašku a nic mi nebylo." Pokrčí rameny, jak kdyby podobné množství vypil každý druhý. Pak se ale nakloní.
"Nebo se bojíš, že pak budeš povolnější?" Snaží se ho trochu vyprovokovat. U něj doma se mu to povedlo, třeba to zabere i podruhé.
"Už vím, máš strach, že kdybych tě políbil po tom, přiznal by sis, že se ti to líbí. V tom je problém, hm? Máš strach, že se ti to se mnou bude líbit a nedokážeš odolat." Rýpe do něj schválně.
"Jak bys pak se sebou mohl žít, když tě bude přitahovat někdo tak protivný jako já." Narovná se a neubrání se krátkému zasmání. Na vteřinu věčně zamračený výraz povolí.
Boogie
Skoro se topí v rozpacích jenom si představí, že Toshiya na jakoukoliv z těch hraček byť jenom sáhne, natož, aby s ní něco dělal nebo se s tím nedej bože blížil k němu! Radši se při tom dívá do desky stolu, ale stejně je mu všechno vidět na obličeji. Překvapeně zvedne oči, když je Hawaii vyměněna za jeho ostrov snů, který je opravdu daleko a cesta tam velmi drahá. Kruci… tohle stojí za pokus přežít vedle něho týden nebo ne? Najednou ho to láká o sto procent víc. Jenže to by musel… +Spát se svým učitelem? Popros Senu, něco ti ukáže...+ Prožene se mu hlavou a nutno dodat, že je chvíli konsternovaný sám ze sebe. Nejbližší prázdniny jsou v období Vánoc, deset dní volna, kdy mu univerzita stejně naloží jako soumarovi, to bylo za necelé tři měsíce. Co se asi stane do té doby? Třeba Toshiyu dávno přestane bavit. "Tak dobře." Odsouhlasí mu to zvesela. Boogie se zrovna zabývá svou lžičkou, když mu Toshiya zcela jednoznačně řekne, že ho chce do postele a jemu opravdově zaskočí. Hrabe oběma rukama po ubrousku, div tu čokoládu nevylije a vrhá pohledy po nejbližším okolí, jestli je někdo neslyšel, než věnuje jeden trochu káravý i jemu. +Tohle mi nedělej.+ Proletí mu hlavou, ale copak si za to odpoledne ještě nezvykl? Toshiya mu setře z nosu šlehačku, o které ani nevěděl, že ji tam má a Boo střelí pohledem ke své mikině a břichu. Jak to myslí, že vnímá jeho tělo? Všechno se zdá být v úplném pořádku, ale on je z něj dokonale mimo a nejspíš už nikdy nebude přirozeně bledý jako to dosud bývalo.
"To nevím..." Mrmlá si pro sebe, když mu Toshiya tvrdí, jak z toho bude nadšený a z nervozity skládá z ubrousku origami jestřába rychlostí světového mistra. Umí to ještě ze základky. Jeho oči se ale zaseknou v Toshiyově tváři, když mu sám předvede výraz hodný orgasmu a Boogiemu nepokrytě klesne brada. To si dělá…tohle je… Po páteři mu sjede mrazík a částečně to nakopne jeho klín. Ať chce nebo ne, sensei je neskutečně krásný a umí se jednomu dostat do hlavy a do představ. Několikrát zamrká a přinutí se od něj odtrhnout oči, které skloní k jeho drinku. Usměje se a natáhne po sklenici štíhlé prsty, když si ji přitáhne k sobě a přivoní si k tomu. Je z toho cítit alkohol, dost alkoholu, ale taky plná, ovocná chuť.
"Tohle budou mít na tom Madagaskaru?" Okamžitě háže všechno ostatní přes rameno. Přenechá mu čokoládu a zasměje se.
"Celou flašku? To je trochu na otravu alkoholem, ne?" Vodka, no fuy! Vždyť to chutná jako čistý líh, proč to někdo pije? Už si skoro vkládá brčko mezi rty, když ho Toshiya zase popíchne a on k němu zvedne trochu načuřený pohled.
"Nemám. Nic by to nezměnilo." Stojí si odhodlaně na svém a tomu konci o protivnosti se musí zasmát. Zavrtí nad ním hlavou a konečně se napije. Je to sice dobré, opravdu skvělé, ale zároveň ho to štípavě zahřeje v krku, až se za něj musí chytit, podívat se stranou a pevně sevřít víčka. Normálně mu to vehnalo slzy do očí!
"Cože? Nic v tom není? To není ani dvojitý panák!" Trochu pokašlavá, ale pak mu zajiskří v očích a napije se ještě jednou, než mu tu věc začne strkat zpátky.
"Na, vezmi si to, máš nějaké divné spalování." Chce si vzít zpátky svou čokoládu a natáhne po ní obě ruce. Vlastně se tu výborně baví a ani si to neuvědomuje.
Toshiya
"Hm, myslím si že jo a možná i mnohem lepší." Vábí ho dál, aby si to náhodou ještě dneska nerozmyslel. Všiml si, jak na něj Boo koukal a je čím dál víc přesvědčený, že jeho snaha nebude marná. Jen musí trochu změnit přístup a to půjde hodně těžce.+Zvládneš všechno, jsi nejlepší.+ Pobídne se v duchu. Pozvedne bradu, když Boo nakonec oči skloní a sáhne po jeho nápoji. Pozoruje ho, užívá si pozůstatek rudých tváří a sám pomalu zvedá koktejl, aby přece jen ochutnal. On tu žádný bez alkoholu vlastně ještě nepil.+V tomhle si panic.+ Vysměje se sám sobě a pak se rozesměje krátce ale upřímně. Boogieho reakce je naprosto dokonalá a kdyby ho pak nezavřeli, asi ho popadne a donutí se napít ještě jednou, aby to mohl vidět.
"Není, jen na to musíš být stavěný." Odtuší jako první, když se konečně přestane trochu bavit a je schopný ze sebe dostat slovo.
"Ne, dvojitý ne." Zavrtí odmítavě hlavou.
"Možná spíš dva a půl." Pokrčí rameny s trochu znuděným výrazem. Pohne se o to rychleji, jakmile uvidí, že Boo sahá po svém koktejlu.
"Hm, myslím, že ti ho nedám, začal mi chutnat." Lže a nehne u toho ani řasou.
"Jen si ho nech a dej si ještě a já ti možná trochu nechám." Ne, opravdu neměl v plánu ho opít, ale když vidí, jak se toho chce rychle zbavit, touha ho k tomu ponouknout, je ještě větší.
"Skoro vypadáš jak holka, piješ jako holka." Začne do něj rýpat znovu a u toho s hranou spokojeností ve tváři popíjí jeho koktejl.
"Začínám mít obavy, co najdu v kalhotách, až se tam dostanu." Nepřipouští si ani na vteřinu, že by to nedokázal. Lže podruhé, protože Boo prostě holka není, kdyby tak vypadal, rozhodně ho nezve na dovolenou a zůstane jen u prachobyčejného doučování. Tohle to však nepřipomíná ani na chvilku. Tohle už si srovnal před hodně lety.
"Ale třeba mě budeš chtít přesvědčit, že to tak není." V očích se mu blýskne, kdyby byli doma, asi se neovládne a ty kalhoty mu stáhne. Prostě jen tak, aby ho ještě víc vyvedl z míry. Těkne očima krátce po jeho dlaních, které se pořád snaží ukořistit koktejl a uvězní je obě v těch svých.
"Boo-chan." Zavrní tiše, když se znovu trochu nakloní.
"Jestli někam chceš jet, budeš se muset pořádně učit." Už zase se do jeho hlasu dostává touha. Teď to bude všechno svádět na Madagaskar. Boo chce jet, očividně i za cenu toho, že budou spát v jediném pokoji a pochybuje, že je tak naivní, aby si nedomyslel zbytek.+Potáhneš kufr navíc, aby ti náhodou něco nechybělo.+ Naráží na své oblíbené doplňky.
"Co takhle přidat ještě hodinku týdně, možná bych to mohl brát jako dva plus jedna zdarma." Čím víc u něj bude, tím víc bude mít možností, aby ho konečně svedl. A vůbec mu nedochází, že ho začíná přemlouvat, což nikdy dřív nedělal. +Dvě hodiny sexu plus hodina učení...Ne, to mu neříkej.+ Napomene se v duchu.
"Dokonce mě napadlo, že bych tě vzal na večeři za odměnu, ale když máš tu večerku. Škoda toho humra." Pustí jeho dlaně a teď už s okázalým nezájem vezme jeho sladký koktejl a pořádně se napije.+Bude moje smrt.+ Znovu vypadá, že pije to nejlepší na světě. Snaží se na svůj obličej vrátit podmračný výraz, ale po dlouhé době se k němu musí nutit. Co to s ním krucinál provedl?? A je to vážně tak špatné nebo by takový mohl na chvíli být? Jen s ním samozřejmě, ostatní si užijí jeho nálady dosyta. To vlastně ještě Boo pořádně neviděl. Pobaví ho představa, jak Boo bude utíkat, až se opravdu naštve.
Žádné komentáře:
Okomentovat