Aoi x Uruha x Aki - Nechovej se jako snob, víš, že to nesnáším. - část 1.

(Dubaj)

Uruha, Aki

Pátek nebyl daleko a Uru se věnoval prioritně práci, aby se jejich výlet mohl opravdu uskutečnit. Tak nějak se stalo, že ve velkém apartmánu byli na těch pár dní tři, naštěstí tam byl i pokoj navíc. Aki v něm trávil dost času ale ne úplně proto, že by s nimi rád netrávil čas ale spíš proto, aby jim dal prostor. Jeho rodiče si o něm mysleli, že je pořád ještě puberťák. No je ale taky ví, kdy se trochu uklidit z cesty. Však zábavu si užije v Dubaji. Jeho samotného ho překvapilo, když ho Uru chtěl vzít s sebou. Jistě, samotného ho tu nechat nemohl, ale kdyby moc chtěl, jistě by mu sehnal hlídání. Aoi den před odletem zmizel domů, prý aby si zabalil a Daichi ho nakonec dovezl i s několika kufry za hlasitého smíchu obou. Uru si neodpustil poznámku, jestli letí na výlet nebo se rovnou stěhuje a oči napovídaly, že by se tomu vůbec nebránil. Večer ještě chvíli společně poseděli na terase, dali si dobré víno a Uru nebyl jediný, koho napadlo, že takto by to klidně mohlo být. Akiho měl upřímně rád, skoro ho mrzí, že s ním takto nemohl trávit čas mnohem dřív. Ráno museli velmi brzo vstát, protože je čekal opravdu dlouhý let, i když soukromým letadlem to bylo mnohem kratší, než klasickou linkou. Jeho letadlo bylo plně vybavené, takže nebyl problém se na chvíli natáhnout. Jediné s čím měl Uru opravdu problém, byl nedostatek soukromí. Aki si toho samozřejmě všiml.
"Klidně si mu na klín sedni, já to přežiju. Myslím, že už jsem víc viděl v mnohem lepším rozpoložení." Utrousí poznámku a rozesměje se hlasitě. Víc však nedodá, jen ať si lámou hlavičky.
Nad ránem dorazí do Dubaje a mají přímo na letišti připravené auto, aby je přepravilo na hotel. Ubytovává se sice až v pozdějších hodinách, ale když má jeden dost peněz, není nic nemožné. Aki nakonec dostal svůj vlastní pokoj a oni dva...Ano, měli jen jeden. Uru si Dubaj chce prostě užít a pořádně. Die se od onoho dne neozval a jemu to přestalo dělat vrásky. Očividně zapomněl dost rychle a to je dobře. Na chodbě před pokoji se Uru na Akiho usměje.
"Běž si na chvíli lehnout. Večer nás čeká raut a já bych rád předtím ještě skočil na nákupy hm?" Podívá se na oba dva, jestli s tím souhlasí a pak popostrčí Aoiho do pokoje, kde oni dva rozhodně spát nebudou. On ho prostě nenechá. Sejdou se až na oběd v restauraci pod vodní hladinou, která je prosklená a je vidět spousta ryb. Je to vážně nádhera, on toto místo opravdu miluje.
"Doufám, že se ti to aspoň trochu líbí?" Zeptá se Aoiho měkce a Akiho nadšení, jak se lepí na sklo, jej opravdu pobaví.
"Páni, támhle byl žralok." Prohodí Aki s doširoka otevřenýma očima, jak je nadšený. Chvilku to trvá, než se skutečně všichni usadí.
"Kousek odtud je velké nákupní centrum, tam by mohli mít snad všechno, co si jen představíte." Láká je do obchodů a vypadá...Ne, on je opravdu šťastný jako už dlouho ne.
"Možná si ten výlet trochu prodloužíme, jen budu muset pracovat odtud." Nadhodí svůj nápad. Nemusel by to být jen víkend, i když se bude muset hodně ohánět a možná je nechat opravdu několik hodin denně samotné. Jenže to vypadá, že Aoi si s Akim rozumí a on ani nežárlí. Skoro mu přijde, jak kdyby ho adoptovali.
"Tak co si dáte?" Pobídne je, aby si oba vybrali a Aki se zazubí.
"Úplně všechno a pak klidně prasknu." Hladově hltá jídelní lístek.
"Jak si z toho má jeden vybrat?" Rozhodí rukama skoro zoufale a zaklepne lístek.
"Aoi je asistent, ten se o to postará." Dodá nakonec a upře na něj důvěřivé oči a skoro nevinný výraz, který mu jde naprosto skvěle.
"To je jak máma a táta...jeden platí, druhý vybírá." Dodá Aki ještě a trochu se přikrčí, skoro čeká výchovnou.

Aoi

Bylo to jenom pár dní, ale rychle si zvykl, že je netráví doma a že ani u Uruhy v bytě nejsou sami. K Akimu si brzy našel stejně vřelou cestu jako k němu choval jeho šéf a zjistil, že si dost rozumí. Aoi dokázal být mnohem víc rebel, než Uru a často ho společně s Akim přiváděli k šílenství svými odrzlými poznámkami a pubertálními nápady. Tady se přece nemuseli chovat na úrovni. Aoi pak na Uruhu často dorážel, jestli je rád, že se setřela hranice mezi šéfem a podřízeným a on teď může být ještě drzejší. Bylo to hodně proklábosených večerů ve třech a hodně promilovaných nocí ve dvou. Když došlo na odlet do Dubaje, Aoi s sebou naschvál přitáhl několik kufrů navíc, i když v nich nic nebylo. Čistě proto, aby splnil svou výhrůžku a alespoň bude mít místo na všechno, co si tam za svůj plat bude moct dovolit koupit. Už teď s Akim plánovali, kam se dá jít, kam ho vypustí samotného a kde budou naopak řádit společně. Ze všeho nejvíc se ale těšil na vlny a dlouho se mračil, když mu Uruha zakázal vzít si na palubu prkno. Prý mu tam nějaké sežene, ale on chtěl to svoje! Je nafouknutý dokonce ještě chvíli potom, co mu Uru v letadle sedne na klín za Akiho okázalých poznámek, ale ať už znamenaly cokoliv, přisoudí to v duchu jen dalším provokacím. Ani ve snu by ho nenapadlo, že je na tom stole mohl vidět. Ani po probdělé noci se kupodivu necítí ospalý a jakmile uvidí hotel a všechnu tu nádheru, je vzhůru naprosto dokonale. Pro něj tyhle věci stále nejsou běžné a vypadá to tu spíš jako v paláci. Mimoděk si honem zkontroluje košili, jestli není zmačkaná. Uruha v recepci všechno vyřídí, na chodbě pošle Akiho spát a jeho strčí do dveří stylem pána domu, který si pronajal prostitutku a už se nemůže dočkat. Musí se tomu pro sebe pousmát a pár minut ho zlobí s tím, že bez vybalení všech kufrů s ním nic nebude, ale na odpočinek ani kufry nedojde. Než si užijí postel, koupelnu a veškeré vybavení tohoto apartmánu, jsou nakonec rádi, když se stihnou alespoň převléknout a Aoi si pořídí několik fotek pokoje a výhledu na památku. Samozřejmě se dívají rovnou na moře, mají ho skoro u nohou a on je tím pohledem dokonale pohlcený. Aki s Uruhou ho musí ven doslova vyvléct se slovy, že když půjde, podívají se i na pláž.  Nakonec skončí v luxusní restauraci a stejně jako Aki, i on má hlavu neustále v záklonu nebo jí kroutí kolem dokola jako sova, jak se snaží prohlédnout si všechny rybky.
"Moc dobře jsi věděl, že mi s tím vyrazíš dech." Vydechne okouzleně a natáhne dlaň přes stůl, aby v ní sevřel tu Uruhovu. Uru doslova září a jeho tváři to dodává nový, okouzlující podtext. Kluci vypadají, že se obchoďáku snad nedočkají, i když jeho lákají vlnky za hotelem, takže jim ten nápad odkývá a sem tam se po očku dívá po místních a jejich nevšedním oblečení. Zrovna se probírá jídelním lístkem, u poloviny chodů ani neví, co si má představit, když jim Uru řekne, že by tady chtěl strávit víc času. Ještě si ani nevybalil, ale už teď vypadá, že ho zalily pocity, které sám nečekal. Jak by mu to mohli odmítnout? Aki si užije prázdniny a on ho stejně bude následovat i do pekla, ať už se smlouvou nebo bez ní.
"Hmm, Uru nám musí vydělat na všechny zdejší radovánky, protože my budeme utrácet rychlostí shinkanzenu." Mrkne na Akiho, jenže Uru mu to vzápětí vrátí s výběrem jídla a v tu chvíli už je u nich obsluha. Aoi zvedne na číšníka zaskočené oči, chvíli listuje, malinko koktá a nakonec objedná zcela náhodné menu, které nejde zrovna moc dohromady. Skoro by přísahal, že viděl, jak číšníkovi povyskočilo obočí nahoru, ale zachoval dekorum a odešel a hned na to se všichni tři rozesmějí.
"Tak já jsem podle tebe máma?" Otočí Aoi černé oči na Akiho.
"Nebo máma vydělává víc, než táta?" Zdá se, že všechny možnosti jsou špatně.

Uruha, Aki

Uru se jen nepatrně pousměje, když mu Aoi řekne, že věděl, jak se mu tu bude líbit.
"Já ti rád vyrážím dech, zapoměls?" Neodpustí si poznámku a vůbec ho netrápí, že jej Aki slyší. To už by se, se svými slovy musel krotit dávno. Nic by si však nepřál raději, než vidět oba zářit podobným způsobem. Prostě jim tu Dubaj klidně pozlatí, jen když se budou celou dobu tvářit takto. Rozdal by se, pro ně rozhodně. Aki se pobaveně ušklíbne ale z oček se mu hvězdy neztrácejí ani na vteřinu.
"Myslím, že Aoi ještě neví, jak moc rychle se dá utrácet." Zazubí se na oba dva a skoro by si hodil nohy na stůl, kdyby k nim právě nedorazil číšník, který si je nenápadně zkoumavě prohlíží. Hlavně mu neušli spojené dlaně svou můžu.
"Tomu se říkám vřelý vztah zaměstnavatele se zaměstnancem." Odkašle si Aki a teď je to Uru, který navzdory vychování a slušnému chování vyprskne smíchy.
"Myslím, že kdyby viděl některé části, asi by s hrůzou utekl." Přidá se k němu bez váhání a číšník radši i s objednávkou uteče. Pak ale vytáhne svůj telefon a tváří se nanejvýš zaujatě, když kontroluje svůj účet.
"No myslím si, pánové." Začne pomalu a u toho se tváří, jak kdyby měla jejich hotel za několik málo minut smést vlna tsunami.
"Že nám to bude stačit jen asi tak na deset let. Pokud si dám tak dlouhé volno." No co, proč by se trochu neohnal svým kontem? Oba dva si to podle něj zaslouží. Aoi obzvlášť. Aki to zná, jeho rodina je na tom taky dost dobře. Ohlédne se krátce přes rameno, když jim všem donesou šampaňské. Tohle si nemohl odpustit, prostě chce oslavit jejich příjezd a bez bublinek by to rozhodně nebylo ono. Chce říct pár slov ale je dokonale odrovnaný rozdělení na mámu a tátu. A Aoi tomu vůbec nepomáhá. Vzdá to, odloží sklenku a neubrání se protočení očima v sloup.
"Zadek jako táta ale manévry jsou rozhodně mámy." Musí si ho trochu dobírat. A Aki na chvilku nezůstane pozadu.
"Rozdělení v ložnici radši vážně vidět nechci." Zarazí se, když si na něco vzpomene.
"To už vlastně vím. Hezky zadek, Aoi-chan." Zazubí se na něj a to už je u nich číšník podruhé s předkrmem. Hezký kluk, rozhodně má Akiho pozornost. Asi protekce, takový mladíčci se na tahle místa moc nedostali. Jen chudákovi málem vypadne tác z rukou. Aki je však dost rychlý, aby mu pomohl.
"Opatrně s tím. Musíš být trochu pozornější." Je to trochu napomenutí ale jeho hlas zní měkce a spíš vábivě, než vyčítavě. A očividně je mu úplně jedno, že u stolu má oba....rodiče. Stačí mu jen zaregistrovat rudé tváře a očka těkající všude kolem a je mu jasné, že to není odmítání. Tedy, on si to tak prostě přebere.
"Klidně tě to naučím. Lekce, možná dvě a půjde ti to samo." Ani si nevšimne, že se Uruha poposune víc k Aoimu a opře se ramenem o to Aoiho, když kouká na Akiho a jeho dnešní oběť.
"Tomu se říká skvělá škola. Na tebe to taky zabralo, u něj to nebude problém." Koukne koutkem oka na Aoiho, jak se tváří a jestli se bude trochu bránit nebo mu to vrátí jinak. Aki zatím bezostyšně cpe své číslo číšníkovi do kapsy. No, možná bude o pár let starší ale zkušený asi očividně ne a to se mu zamlouvá.
"Asi se nakonec budeš muset spokojit jenom se mnou. Aki už má program." Mladíček rudne dál a radši rychle uteče. Aki se spokojeně uvelebí na židli.
"Zvládnu je oba, o to neměj strach. No ták, co ten pohled, byl k sežrání. Když dovolená, tak se vším všudy, ne?" Těkne očima k Aoimu hledají u něj odporu.
"Nemůžeš si užít jen ty Uru-chan a tvářit se uvědoměle." Rýpne si ještě trochu ale naštěstí už je tu jídlo a jemu to spolehlivě zacpe pusu. Aspoň na pár minut.
"Uděláš mu přednášku, mámo?" Prohodí Uru, jakmile odloží svůj příbory a sáhne po sklence vína.
"Tak co, jdeme na ty nákupy?" Pozvedne obočí. Ani účet řešit nemusí, to mu nakonec připočítají k pobytu. Nějaká položka sem nebo tam.
"Taxi by tu mělo být do patnácti minut a já bych si dal ještě cigaretu. Vedle je salónek, kde nám k tomu udělají kávu." Pozve je ještě tam a sám se začne pomalu zvedat. Jenže Aki sedí a div si nemůže vykroutit hlavu.
"Jsi s námi ještě na jedné planetě?" Dloubne do něj a málem ho shodí ze židle, jak sebou trhne.
"Jo, jo, vždyť už jdu." Trousí se za nimi s rukama v kapsách.
"Odkdy je tak prudérní?" Dloubne loktem do Aoiho, když je vedle něj.
"Dělej s tím něco, já na vás klidně počkám." Pobízí ho s blýsknutím v očích a trhne hlavou k výtahu, kterým by se dostali na pokoj.
"Neříkej mi, že jste spali celou dobu." Prohodí s výrazem, klidně to řekni ale stejně ti neuvěřím. Ohlédne se přes rameno a zůstane skoro jako opařený. Viděl tu postavu, ty vlasy, kruci. Pořád ještě jde ale nedívá se kam, takže se málem přerazí o křesílko.
"Viděli jste ho." Tahá Aoiho za rukáv, jak kdyby mu tu osobu mohl přičarovat. Ale pozdě, je v tahu, zmizel za rohem.
"Mají v seznamu hostů i fotky?" Zeptá se s klukovským výrazem. Je jasné, že pokud by něco takového existovalo, hned to má v rukách a bude hledat, dokud ho nenajde.

Aoi

"Čím víc času trávím s vámi dvěma, tím jsem raději, že mluvíme japonsky a nikdo nám nerozumí." Prohodí Aoi, když se oba tak odvázaně baví před chudákem číšníkem. Je to pěkný kluk, ale on nikdy nebyl na podobné typy, tihle Arabové mu připadali příliš chlupatí a prostě jiní. To se s Uruhou vedle něj nedalo srovnat. I když ten klouček měl pěkné kučeravé vlasy a velké černé oči. Jakmile začne Uruha mluvit o svém kontě, několikrát zamrká, jestli si s tou částkou nedělá legraci, ale pak po něm hodí ubrousek.
"Nechovej se jako snob, víš, že to nesnáším." Usmívá se na něj, ale pravda byla, že to takhle Uruhovi moc slušelo.
"Hm, deset let prázdnin, mohli bychom tě s Akim vzít za slovo, užít si s tebou, dokud jsi mladý a za těch deset let to bude tak akorát, abychom tě kopli do zadku a našli si mladší model, který bude peníze ještě mít." Provokuje ho svými slovy, ale v očích mu dobrosrdečně jiskří. Něco takového by v životě neudělal. Donesou jim šampaňské a Aoi se znovu překvapeně, ale potěšeně usměje. Už ví, jak chutná to, na které je zvyklý Uruha a vážně se na něj těší. Se sklenkou malý kousek od rtů se na něj podívá.
"Tak manévry mámy? Ještě, že to jsou ženské, komu se říká krk, jenž otáčí hlavou rodiny..." Odtuší okázale. S tím rozdělením v ložnici mu Aki nahraje, jenže pak řekne něco, co už není jen narážka. Nemusí být génius, aby si domyslel, o které souloži to nejspíš mluví, i když doma je mohl vidět taky, ale to už by jim musel cíleně lézt do ložnice.
"Já jsem to říkal, že není zamčeno." Prohodí, ale dívá se u toho do talířku před sebou a není schopný potlačit mírně se červenající tváře. Prý hezký zadek… Konečně si připije alespoň s Uruhou zatímco má Aki oči jenom pro kolouška s tácem a překvapí ho plynulou angličtinou.
"No fajn, už vím, kdo za mě bude všude mluvit..." Prohodí šeptem. Ví, že Uru umí taky skvěle a vůbec se mu před nimi nechce otevírat pusu. Na rameni pocítí Uruhův dotek a obrátí k němu oči, zatímco mají před očima to balící divadlo.
"Tak na mě to taky zabralo..." Zamračí se Aoi a začíná si zakládat ruce na prsou.
"Aki má program a já asi nakonec taky, když jsi tak sebejistý..." Škádlí ho, ale v okamžení to hodí za hlavu.
"Půjdeme zítra na prkno?" Uvalí na Uruhu dokonale psí oči. Už teď má pocit, že přichází o čas ve vodě. Jakmile se k nim Aki vrátí pozorností, Aoi vyprskne a zacloní si ústa dlaní. Vydá zvuk podobný uhmhmmm a loupne očkem po Uruhovi.
"Řekl bych, že ses potatil, Aki-chan, tohle po mě nemáš. Teď se na tebe mračí a sám ještě nedávno taky zvládl dva, že ano?" Připomene mu kousavě Die, ale jenom v dobrém. Tohle téma mají za sebou a on taky není žádný svatoušek, co se jeho sestry týká.
"Přednášku?" Podiví se Aoi nad prvním chodem a zamyslí se.
"Tak za prvé, každého sbalíš na peníze. Za druhé, na nikoho se nevaž. Za třetí dva jsou málo, sežeň si ještě minimálně další dva a za čtvrté, vzal bych si je do postele všechny najednou." Dává Akimu docela jiné rady, než asi Uru myslel. V podobném duchu se nese celá večeře, než se společně zvednou, aby se přesunuli do snobského salónku. Aoi si zrovna pochvaluje, jak to jídlo bylo neskutečně dobré a krásně nazdobené, když začne být Aki odrzlý, takže mu střelí výchovnou za ucho.
"Jak kdybys nevěděl, že on zkrotit nejde..." Přidá se k němu okamžitě a sám se ohlédne, na koho to Aki kouká, když málem políbí koberec. To nebyli žraloci… I on poznal tu vysokou postavu a nezaměnitelné vlasy. Uru mu říkal, že tu bude, ale…
"Ty jsi věděl, že bude ve stejném hotelu?" Okamžitě se naklání k jeho uchu a snaží se, aby to neznělo žárlivě, ale tohle jednomu otráví den. Uru ho sice poslal do háje, ale jestli mezi nimi byla přitažlivost předtím, co když na něj tenhle návrhář bude zase dorážet?
"Fotky nebudou potřeba..." Ohrnuje nos Aoi a podrží jim dveře, aby mohli vstoupit do salónku. Okamžitě tahá cigarety, aby si spravil chuť.

Uruha, Aki

"Tak to vypadá, že ti budu muset dát soukromé lekce angličtiny." Prohodí Uru po cestě do salónku. Na ty se vyloženě těší a je toho rozhodně víc, na co by se mohl těšit. Trochu decentněji přejde fakt, že je Aki nejspíš v té kanceláři viděl ale co, musel je nejspíš i slyšet doma. Krotit se krotili, ale kdo by to s Aoim vydržel dlouho. Navíc, už je dospělý a ne zrovna svatoušek. A stejně...
"A podrobnějšího hodnocení se nedočkáme?" Zeptá se ho po cestě, aby Aoimu aspoň trochu vrátil jeho drzosti. Už se zase začíná rozjíždět a jemu to chtě nechtě zvedá koutky nahoru.
"Vlastně s tím prknem." Podívá se na Aoiho s blýsknutím v očích.
"Něco bych pro tebe měl ale...to až budeš hodný." Povytáhne bradu nahoru v hrdém gestu.
"I když si to pořád můžu rozmyslet, když by ti mohli být čtyři málo. Já se dělit nebudu." Pohodí hrdě hlavou a propálí ho pohledem. Však on mu ty nápady s více obyvateli v posteli hezky rychle rozmluví, až budou sami. Ale Aki je zdá se úplně mimo, protože od té chvíle, kdy se mihl v jeho zorném poli Die, kouká pořád tím směrem a kruci, nejradši by se tam rozešel, aby zjistil, co je zač. To mu vydrží přesně do chvíle, než Aoi začne něco šeptat Uruhovi.
"Co? Já to chci vědět taky. Vy ho znáte?" Dožaduje se odpovědi a Uru už protáčí očima. Tohle je vážně úplně pitomá situace. Ještě na sebe narazí na snídani a...Jistě, chtěl si to s ním vyříkat ale Die o to evidentně nestál. Bude to minimálně dost trapná situace a tuší, že se budou vzájemně vyhýbat,  když on není z těch, kdo by si to přál. Měl rád věci vyřešené. A tady mu to tak rozhodně nepřipadlo. Zatím nic neřekne ale nelíbil se mu podtón v Aoiho hlase. +Tohle není dobrý.+ Sám jasné ví, kde je jeho plná pozornost ale jak to vysvětlit o kousek vedle, to vážně netuší? Pokud dojde na podávání rukou, držet dál se nemůže. Málem si promne obličej, jak se celá tahle Dubaj začíná komplikovat.
"Nevěděl." Odtuší jako první a Aki mu div nevisí na rukávu, aby zaslechl víc.
"Neboj, já šeptat nebudu." Uklidní ho a poplácá po tváři.
"Počítal jsem s tím, že bude v druhém hotelu. Není o nic méně luxusnější a navíc je blízko všech akcí." Vysvětlí mu, že se tu rozhodně neměli potkat a že to nebyl žádný jeho provokativní plán, jak Aoimu zničit nervy.
"Ale jsi roztomilý, když žárlíš." Usměje se na něj smyslně, krátce se rozhlédne, jestli kolem nich nikdo není a dotkne se dlaní jeho dokonalého pozadí.
"Hai, Aki-chan, oba dva ho známe. Já asi o trochu víc." Leze to z něj jako z chlupaté deky a už si připaluje taky, k tomu objednává panáka pro dva...pro tři, když se Aki máváním před jeho obličejem přihlásí.
"Byl to Die. Je jeden z nadějných návrhářů." Představí ho a sám se pohodlně zhroutí do nejbližšího křesla. Můžou se jen modlit, že se tu třeba neobjeví.
"Tys s ním spal?" Napadne Akiho jako první a koutky mu na vteřinu opadnou. Už jenom proto, že to není čistě jeho objev a vůbec si neláme hlavu s tím, že jeho Die zatím ani neviděl. Co není bude! Žádné může, aby bylo jasno.
"Tak trochu." Odtuší Uru ale nemá v plánu mu lhát. No co, náhoda je blbec a zrovna teď má skvělý smysl pro humor.
"Mám ti s ním sjednat rande?" Zeptá se Uru Akiho trochu rýpavě.
"Mě určitě nic neodmítne." Koukne po očku na Aoiho, další odplata za ty jeho větičky.
"Tak dělej." Ozve se Aki neplánovaně a už se mu dobývá do kapsy kalhot, aby našel jeho telefon. Minimálně si ukradne jeho číslo. Je mu jasné, že Uru mu žádné rande domlouvat nebude a už vůbec ne s někým, kdo prošel jeho ložnicí.
"To je tak skvělý v posteli, že se máma tváří jak před pohřbem?" Neuhlídá si svůj jazyk a dostane se mu akorát plácnutí po ruce, aby Uruhovy kapsy nechal být.
"No ták, Uru-chan, to budu mít k narozeninám." Prosí ho s psím pohledem.
"Dostal jsi ode mě motorku." Odtuší Uru s naprostým klidem a pozvedne nepatrně obočí. To už se Aki otáčí na Aoiho a zkusí štěstí tam.
"Přemluv ho, udělej s tím něco. Když ho sbalím já, budeš mít pak klid." Zkouší to z jiného konce a hází pro změnu prosebné očima na Aoiho.
"Ty jsi neskutečný." Povzdechne si Uru pobaveně.
"Všichni určitě čekají na takové pískle, jako jsi ty." Rýpne si do něj dobrácky Uru a sleduje, jak do sebe Aki kopne panáka.+Tolik k výchově.+
"Krkavčí rodiče." Broukne si pro sebe Aki a namíří prst na Aoiho.
"Zapomeň, že ti bude překládat v půjčovně s prkny." Postaví si hlavu a míří ke vzdálenému baru.
"Puberta." Ozve se Uru pobaveně a podívá se na Aoiho.
"A mě se budeš divit, že jsem si dal říct, když jsi mě vyměnil." Úplně ignoruje fakt, že on je tu ten ženatý. Ale to je jen malá vada na kráse. Teď a tady určitě.

Aoi, Die

Prý podrobnosti… Aoi to radši nekomentuje nahlas nebo se jich od Akiho doopravdy dočká a pak už tomu červenání se nezabrání vůbec nic. A na tom by si ti dva až moc smlsli. Jenže pak dojde na prkno a Uruhovu tajemnost a Aoimu je nejspíš jasné, na co naráží. Vážně by mohl? Má ho? A jaké? Je jen malý krůček od toho, aby zemřel zvědavostí, pověsil se mu tu na nohu a začal škemrat, aby se na něj šli podívat teď hned. Zabrání mu v tom až velké téma jménem Die. Nechápe, co na něm oba dva mají… jasně byl to hezký chlap, ale tak se zase uklidníme, taková pecka to nebyla… NE NEBYLA! Aoi se pro sebe mračí, jeho tvář má teď umanutý výraz a nechává se konejšit tím, že tu Die být neměl. Díky hádce mezi jím a Uruhou ví, že sem měli v plánu jet, možná se Uru o tomhle hotelu zmínil a ten zmetek si tu pokoj zarezervoval schválně? Ne, teď je asi ze žárlivosti paranoidní… Uru si ho kvůli tomu hned začne dobírat, ale málem nadskočí, když tak nečekaně ucítí jeho ruku na zadku. Vrhne po něm pohledem, který říká Nech toho, ale úsměv, který při tom má, říká něco docela jiného. A pak se dá Uru do vysvětlování.
"Tak trochu..." Neudrží se, aby nevstoupil do dialogu a sám do sebe obrátí svého panáka. O tom, jak Diemu natáhl, radši nemluví, ale když si na to vzpomene, vyčaruje mu to na tváři spokojený úsměv. Jenže pak Uru řekne, že mu Die nic neodmítne, on po něm stočí okamžitě nevěřícný a superdotčený pohled a zavrtí nad ním hlavou.
"To snad není pravda..." Zlobí se.
"Radši už nic neříkej..." Varuje ho. Vůbec by nečekal, že Aki vezme Uruhovu nabídku vážně a bude se mu sápat po telefonu jako divý. Kruci, co s tím Die mají? Teď se mračí pro změnu na něho.
"Můžeš mi vysvětlit, proč je z něj vaše rodina tak strašně na větvi? To ho sbalíš a bude všude chodit s námi? Jsi si jistý, že pak bude koukat na tvůj zadek a ne Uruhův?" Ne, vůbec se mu to nelíbí, ale zákon schválnosti říká, že přesně to se stane. Bude mít Die pořád na očích a kontrolovat, jestli má oči na Akim a ne na Uruhovi. Bože! Když se jich Aki zeptá, jestli je Die dobrý v posteli, je to na něj tak akorát, aby bouchl. Jen ať se to Uru rozhodne potvrdit! Okázale si povzdechne a protočí očima, zatímco mává na obsluhu, že nutně potřebuje další skleničku. A taky hodně cigaret. Asi tak karton. Die k narozeninám, to je pěkný dáreček… nejradši by Akimu řekl, že mu zahne, než by řekl Arigato, ale rozhodne se nebýt tak jízlivý. Motorku??? Dávají si k narozeninám motorky? A čemu se ještě diví?
"Jakou?" Zajímá se hned a chce, aby mu ji Aki ukázal v telefonu. Jenže Aki si dál paličatě stojí na tématu Die a teď chce, aby to zařídil Aoi. On by byl nejradši, kdyby ho už nikdy vidět nemusel, ale začíná se nadechovat, že se u Uruhy opravdu přimluví. Aki je rychlejší a uteče jim k baru. Aoi stočí svůj pohled zpět na Uruhu.
"A proč mu to číslo nechceš dát, když jsi s ním skončil?" Přisadí si.
"Bojíš se, že si budou povídat o tom, jaký jsi v posteli?" Škádlí ho a v ten okamžik se pan dlouhonohý opravdu objeví v salónku. Aoi znovu protočí očima a ušklíbne se.
"Půjdeme pozdravit?" Šije dál do Uruhy, zatímco Die kráčí rovnou k baru, kde si chce koupit cigarety do zásoby, než vyrazí do města. Tady byly za výhodnější cenu, i když ta ho tolik netrápila. Zatím nemá ani ponětí o tom, že je žhavým tématem stolku opodál a dokonce i v tomto ubytování je nevinně. Ještě pořád si nerozmyslel, co by chtěl Uruhovi říct na jeho zprávu a na to, že mu zrušil tento víkend. Ví, že je tu nejspíš někde potká spolu a nestačil si k Uruhovi vytvořit takové pouto, aby z toho byl tak špatný, ale doopravdy si chvíli myslel, že to s ním Uru myslí vážně a nebyl na podobná odmítání zvyklý.