Shinya x Die x Taiji - Mě se klanět nemusíš. - část 1.

(Svatyně)

Shinya

Už je tu přece jen pár dní a začíná si zvykat. Vlastně ho tu dost rozmazlují, hlavně Die, jak ho dává dohromady. Každá maličkost mu kouzlí úsměv na tváři a vůbec radši nemyslí na to, proč tu je. On se uměl radovat z kdejaké drobnosti, po tom, co celé dny trávil na poli, se ani není čemu divit. Pracuje pilně, učí se všemu, co by měl umět. Nakonec zjistí, že chůze a lehké pohyby jsou pro něj to nejjednodušší. Občas si připadá, že to jen dřímalo v něm a čekalo na probuzení. Zbytek je horší a je toho spousta. Všechno si ale poctivě ukládá do hlavy a každý večer opakuje. Prostě by nesnesl pomyšlení, že ho Die něco učí a on to nebude umět. Cítí se v jeho přítomnosti bezpečně a nejradši má večery, kdy si vleze k němu do postele a prostě se přitulí. K jeho překvapení ho Die první večer neodstrčil a další taky ne, pokud byl ve svých pokojích. Smutnil, když tam byl sám a vlastně příliš nespal. Prostě se bál, že mu bude někdo chtít ublížit a taky se to jednou málem stalo. Ani neví, kdo to byl ale při praní mu strčili obličej do vody. Naštěstí byl skoro pořád dozorem a hlas přicházejícího doprovodu neznámého vyděsil. Shinyu to ale vyděsilo mnohem víc a prostě utekl zpátky do pokojů. Čekal trest, asi přijde později, ale na tom mu v první chvíli nezáleželo. Seděl dlouho v koutku a brečel. Jistě, uvědomoval si nebezpečí, ale že by to přišlo tak brzy? Trvá to dlouho, než sám sebe přesvědčí, že je tu pořád líp, než co by se mu bývalo stalo, kdyby si ho Die nevybral. Večer ale špatně usíná a budí ho noční můry. Ráno mu dá dost zabrat, aby zamaskoval pozůstatky noci. K jeho překvapení ho Die bere sebou na piknik. Ponese jídlo samozřejmě, ale do zahrady se moc těší. Sám tam nemůže, s ním ano. Modrá očka už zase září, když sleduje každý strom a keř, snad i každého ptáčka, který se mihne kolem a jakmile spatří sedícího motýla, už je u něj a rozněžněle si prohlíží.
"Má nádherné barvy." Sdělí Diemu a podívá se na něj. Pak zmlkne, tohle by neměl dělat.
"Omlouvám se." Prohodí pokorně a přicupitá zpátky k němu. Dnes má na sobě blankytně modré kimono, které podporuje barvu jeho očí. Je velmi jednoduché, ale rozhodně ne nejlevnější. Stejně vždycky ve chvilkách, které má pro sebe, tajně dokola obdivuje to bílé. Sám se způsobně usadí a začne všechno chystat s mírným úsměvem. Celá zahrada jej nabíjí energií, pořád však pokukuje po svatyni. Mohl by? Tváře mu zrudnout, jak se stydí zeptat. Nakonec zvědavost a touha se podívat zvítězí.
"Mohl bych na chvilku jít dovnitř?" Zeptá se sotva slyšitelně a klopí oči na svá kolena. Už i jeho posed se viditelně zlepšil, stejně jako držení celého těla. Tak trochu čeká odmítnutí ale to nakonec nepřijde a on se rozzáří ještě víc. Bez rozmyslu si poposedne a už by ho objal, kolem je ale pořád dost lidí a naštěstí se zarazí včas.+Tak večer.+ Dá si za úkol, že nevynechá ani jedinou příležitost. Pak se pomalu zvedne a naučeným, lehkým krokem zamíří ke svatyni. Skoro s posvátnou úctou otevírá dveře, zuje se a za chvíli už se ocitne uvnitř. Neví, kam se dřív podívat. Je to nádhera, nikdy v podobné nebyl. Zamíří pomalu k oltářům a poklekne. Cítí v sobě nádherný klid, to ticho kolem je osvobozující. Položí si dlaně na stehna a sklopí hlavu, nechávajíc víčka klesnout. Vlastně děkuje za každou dobrou věc, která se mu tady stala.

Die, Taiji

Ano, z Die se od toho dne opravdu stala mamka a to na plný úvazek. Zařídil, aby Shinya svým vzhledem vyrážel dech na potkání a to se taky dělo. Na konkubínu s nejnižším statusem úctyhodné, že ano? Ta růžová holubička vypadala, že pukne jako nadívaný holub, pokaždé, když se prošli kolem. Kamijo už se mu o několik vrásek postaral a teď to vypadalo, že se opravdu hodně bojí i jeho a Shinyi. A to je dobře! Samozřejmě mel v plánu Shinyu představit princi co nejdřív, aby odřízl  i Rukiho, který vypadal po návštěvě princových komnat dost v pohodě. I kdyby mu ho měl hodit rovnou do náruče a tvrdit, že omdlel, tak to udělá. Po pravdě v nejbližší době čekal, že minimálně Senovi rupnou nervy, ztropí princi nějakou nepěknou scénu o tom, co musí a nesmí a bude po lásce. Shinya se opravdu pilně učil, vypadal, že je zapálený do všeho, co si Die umanul, i kdyby to mělo být pilování nehtů s předstíráním, že je v tom taky technika a Die konečně… Dříve by si pomyslel, že má zábavu, teď se cítil k něčemu dobrý. Aniž by si to příliš připouštěl, byl alergický na všechny pitomé pohledy na Shinyu a místo, aby ho sám trápil, sem tam mu dal nějakou maličkost nebo mu jinak pomohl. Jinak byl ale neustále na stráži jako orel nad polem hrabošů a jakmile zmerčil zmíněný pitomý pohled, lítalo peří. Ne jeho. S Kamijem a Hydem chodili opatrně kolem sebe a nikdo zatím na minu nešlápl, ale už to cítil v kostech. Peskoval Shina za ty pohledy, když měl být na noc jinde a u srdce ho příjemně hřálo, že je bez něj nešťastný. Těžko říct, jestli by ho poprvé v životě mohl mít někdo upřímně rád nebo jestli je to jen z vděku. Když se dozvěděl o tom Shinyově topení, ztropil scénu v hlavní síni, kde vyhrožoval celému harému bez rozdílu, i když nevěděli, kdo to byl. Zatím se to neopakovalo. Bylo mu úplně jedno, co si o tom ostatní pomyslí, však věděli, že nikdy nehrozí jen tak. Křepelička z toho byla tak vyjukaná, že se kvůli tomu nevyspali oba, takže byl o to mrzutější. Do zahrady se vydali s celým hejnem sloužících a doprovodu a jelikož byl jeho chráněnec v zácviku, musel kmitat taky. To mu ale zjevně nebránilo, aby se nerozpouštěl nad každým lístečkem. Die to okázale přehlížel a kupodivu mu nelezlo na nervy tohle, ale to, když někdo komentoval, že je Shinya jako malý. V tu chvíli ten spratek schytal pohlavek a on ho vyrazil ze svých služeb zpět na harémové dno. Když se ho Shin zeptá, jestli by mohl do svatyně, nejdřív se tím směrem zaskočeně podívá a pak mu pokyne dlaní, že smí. On sám se moc nemodlil. Měl by, ale co bylo jemu svaté, po pobytu tady? Navíc tam se mu nic nestane. To by si nikdo nedovolil dokonce ani tady a Die odsud vidí na vchod.

Samozřejmě by muselo spadnout nebe, aby Taiji nevěděl, že někdo přišel. Je potichu, když se proplete mezi dřevěnými sloupy a spatří záda v drahém kimonu. Nikdo z hlídačů ani sluhů.
"Přinesl jsi oběť duchům a předkům tohohle místa?" Zeptá se a málem vyprskne smíchy, když Shin leknutím nadskočí. Honem se ovládne, obejde ho, aby na něj viděl a v tu chvíli by se nejraději rozesmál. On se vážně uměl inkarnovat. Zrovna on, se kterým cloumala puberta a věčná touha, se narodí do rodiny budhistického kněze a slouží v harému!!! Mezi nejkrásnějšíma klukama na světě a nesmí na ně ani sáhnout!
"Mě už přišlo vytrestat hodně kvítků, ale tentokrát jsem asi provedl něco šíleného, když mi Kami poslali zrovna tebe. Kde se bere taková krása?" Řekne mu s lehkým a trochu drzým úsměvem, opře se bokem o sloup, překříží nohu v kotníku a sáhne do vnitřní kapsy širokého rukávu, aby odtud vylovil listí ke kouření, které obratně smotá a připálí. Při vůni kadidla a všech vonných tyčinek, které tu hoří, se tohle rozhodně ztratí. Potáhne si a zbytek zase schová zpět do rukávu oděvu, značícího místního kněze. Zvolna vykročí směrem k němu. Ve svatyni panuje hrobové ticho a klidná, vyrovnaná atmosféra.
"Tebe jsem tu ještě neviděl. Kašleš na modlení nebo jsi nový?" Teď už se opírá o sloup asi půl metru od Shina a ze své výšky si prohlíží jeho neskutečné rysy. Ten princ se ale má… Tenhle trest přišel určitě za to, co s Rickem provedli Inoranovým nevěstám.

Shinya

Jemně svírá dlaněmi látku kimona a hlavu nezvedá. Nikdy neměl možnost jít do svatyně, nikdy mu nikdo neříkal, jak se má chovat, i když po tom vždycky toužil. Teď tu možnost má a lituje, že určitě řádně nevstoupil a neudělal vše, co měl. Snad mu to prominou a nebudou se na něj hněvat. Poprosí je v duchu i za tohle a pak děkuje ze Dieho péči, kterou mu dává v náznacích pocítit. Dokonce se i omluví za ten pohlavek, který kvůli němu ten kluk schytal a přeje mu štěstí do dalších dní. Ukládá si do paměti, že podobné chování, které ukázal dneska má následky. Všechno tady má následky, každý jeho pohyb a slovo může komukoliv ublížit. Bude si muset dávat velký pozor, co dělá a co říká. Neuměl být takový jako Die, on by nikomu ani myšlenkou neublížil. Začíná mít ale pocit, že to  je špatně. Nahlas by to ale nepřiznal. Měl by být neviditelný a nic by se mu třeba nepřihodilo. Jenže Dieho péče tvoří přesný opak a on má pocit, že má na sobě čím dál víc očí, když prochází harémem. Někde v temném koutku ho to těší, když vidí obdivné očka ale z té druhé...Už ví, že se tím stává terčem. A není mu z toho vůbec dobře. Jenže neudělá nic, aby své mentoru něčím uškodil. Právě naopak, čím víc mu dá pocit, že se o něj bude starat, tím víc se Shin bude snažit, i když to znamená, že bude muset sdílet postel s někým jiným. Sevře víčka o cosi pevněji, když jeho tváře zalije horkost a pak se ozve hlas v jeho blízkosti. Nadskočí snad metr nad zem, jak kdyby mu neznámý mohl vidět do hlavy a vědět o čem přemýšlí.
"Oběť?" Pípne sotva slyšitelně a nejistě uhlazuje látku kimona na svých stehnech. Jen krátce si dotyčného prohlédne, pomyslí si něco jako moc hezký a pak zase očka sklopí.
"Nevěděl jsem, že bych měl." Zrudne o cosi víc, jakmile si uvědomí své pochybení a hned na to se na něj rychle podívá a překvapeně zamrká.
"Krása?" Začne se ohlížet kolem sebe a jako první ho napadne nitro svatyně. On neví, že tady je království Taijiho. Jak by mohl, ještě ho neviděl.
"Nevím, jsem tu poprvé, ale vydržel bych tu hodiny." Začne se zvědavě rozhlížet kolem, jak kdyby zapomněl, že tu není sám. Všechno přitahuje jeho modrá očka, každý detail, každá linie zlatého zdobení.  A pak se mu do hlavy probojují další Taijiho slova. Ano, on je tu poprvé ale Taiji zdá se ne. Pečlivěji si prohlédne jeho oblečení a pak i zhodnotí chování ale co ten přidrzlý úsměv? Sluší mu ale neměl by se kněz tvářit jinak?
"Hai, jsem nový." Pokorně odpoví a znovu sklopí oči i hlavu, až se mu zlatavé prameny svezou podél tváře.
"Kdybych mohl chodím sem denně." Pokusí se napravit kolik do dnešního dne zameškal dob strávených modlením. Možná, kdyby mohl a byl pokornější, neunesli by ho v té uličce. Anebo to byla jen součást jeho cesty, aby přišel až sem. Znovu zvedne důvěřivá očka a podívá se na Taijiho s otázkou v nich.
"Může přijít trest, když se modlíš, ale neděláš to správně?" Zeptá se dřív, než by si svá slova řádně promyslel a mne si prsty o sebe. Pořád si není vůbec jistý, co si kde může dovolit.
"Omlouvám se, neměl bych se tolik ptát." Začne se zlehka zvedat s plánem opustit svatyni, jistě tu nemá co dělat a ještě tím Diemu zavaří. Společně s tím, jak se zvedá látka kopíruje jeho štíhlé boky a dává pořádně vyniknou barvě, které  dopomáhají odlesky světla. Elegantně se mu ukloní a setrvá v předklonu, čekajíc na pobídku, aby svatyni opustil.

Taiji

"Jistě, oběť." Zopakuje Taiji jako by se nechumelilo a dál pokuřuje, zatímco ho sleduje. Shinya vypadá jako by po něm chtěl minimálně podříznout novorozeně.
"Jídlo a pití, přece. Nějaké dobré sake?" +Které bych nejradši vypil sám, ale tohle si nedovolím ani já.+ Pomyslí si a pousměje se. Copak on neví? Podle těch očí a vlasů by nemusel být odsud. Je vůbec Japonec? Třeba má nějaké jiné zvyklosti? Nakloní hlavu mírně k rameni, když Shin očividně nepochopí jeho kompliment, odlepí se od sloupu a udělá ty dva kroky k němu, aby se sehnul, opřel dlaně o kolena a jedním ukazováčkem ho píchnul do hrudi.
"Myslím tebe." Řekne mu, když mírně vytáhne obočí a zase se narovná. Pak se však pousměje, když mu Shin prozradí, že se mu tu tolik líbí.
"Vážně? Škoda, že asi nemůžeš, co?" Však on moc dobře ví, jak to v harému chodí a pokud tu byl nový, bylo vysoce pravděpodobné, že nebude mít takové postavení, aby si mohl chodit, kam chtěl. I když podle toho kimona? Tohle obyčejní kluci nenosili… Dumá nad tím, jak to může být, pak se odlepí z místa a přejde ke vchodu do svatyně, odkud se podívá ven na jeho možný doprovod. Jediný, koho vidí, je Die. Ten nikdy nestál o mentorování. Mohl by být jeho? +Většího syčáka už sis vybrat nemohl?+ Zeptá se Shinyi v duchu jako by tu volbu snad mohl ovlivnit, dokouří, vyhodí tam zbytek listí a zase se začne pomalu vracet. Zahraje opravdové zamyšlení, ale pak se pousměje.
"Ne… nemůže. Dokud to myslíš vážně a upřímně, tak nemůže. Ale princ bude asi koukat, až tu modlitbu pokazíš." Trochu ho pozlobí.
"Mě se klidně ptát můžeš, od toho tu přece jsem. Jsem tady pro vás, pro koho jiného?" Pokrčí rameny a sveze se podél sloupu do sedu s jednou nohou pokrčenou a druhou nataženou před sebou. Opře si ruku o koleno a znovu se na něj podívá. Jasně, ještě je tu pro tu palácovou vrchnost, ale ti sem na náhodu nechodí. Jen na předem hlášené obřady, které se pečlivě připravují. A on se daleko radši stará o ty chudáky kluky. +Staral bych se i jinak...+ Pomyslí si pobaveně, ale pak se zatváří zaskočeně, když se Shinya začne zvedat a utíkat. Rty mu mírně klesnou od sebe, když se mu ukloní jako by sám byl nějaký pán a navíc snad čeká na jeho dovolení. Zvedne se z podlahy, přejde k němu a dvěma prsty se dotkne jeho brady, aby mu zvedl tvář a přiměl ho na sebe podívat.
"Mě se klanět nemusíš. To já mám sloužit tobě, víš?" Broukne tiše a na několik okamžiků mu zcela vážně hledí do tváře, polapený těmi neskutečnými rysy. Pak mu to však dojde a raději ho pustí. Jestli patří zrovna Die a ten se ho zeptá, co tu dělal, dostane se s ním do sporu a to nechce. Kdo ví, co by vrchnosti nakecal, i když Taiji se tu těšil velké důvěře. Taky službička za službičku, že ano?

Shinya

Jeho očka se trochu rozšíří, když mu Taiji prozradí, že myslí jeho. V ten okamžik se opravdu začne stydět a hrozí, že si to kimono užmoulá skrz. Občas si všiml, že na něj koukají ostatní kluci z harému obdivně, tedy myslí si, že to byl ten pohled. Nikdy je předtím nevídal a tady si na ně spíš zvyká. A teď mu někdo říká, že je krásný? Svět se úplně zbláznil a začalo to, když poprvé vkročil do harému. Stará se o něj někdo jako je Die a líp, než by si kdy dokázal představit a teď ještě kompliment? Vůbec neví, jak na něj má reagovat. Trochu sebou trhne při tom píchnutí do hrudi a uvědomí si, že na něj pořád vyjeveně kouká.
"Nechci ji kazit ale zatím mě to nikdo neučil." Pokrčí krátce rameny a v jeho očích je vidět upřímná lítost nad tím, že to neumí. Už teď přemýšlí nad tím, kolik věcí zkazil za tu dobu, co je tady. Mlčí až do chvíle, než se Taijiho jemným dotekem na bradě přinucen se narovnat. V první chvíli se nedokáže ani pohnout, jen vydechne trochu vzduchu z plic a očka se mu samovolně přivřou. On se toho požitku s každého doteku snad nikdy nezbaví. Je to jako prokletí ale moc příjemně. Koutky mu opadnou, jakmile Taijiho prsty opustí jeho kůži.+Ještě chvíli.+ Proběhne mu hlavou posmutně a vzápětí jí sklopí, jak zahanbeně se cítí, když na podobné věci myslí. Sepne ruce před tělem,  jak kdyby se chtěl bránit a zatím se na něj nepodívá. Co kdyby mu náhodou viděl na očích, co si myslí.  Zamračí se trochu, jak moc nad jeho slovy přemýšlí.
"A nemělo by to být obráceně? Ty jsi přeci ten, který naslouchá tomu, čemu my ostatní nerozumíme? Proč bys měl sloužit třeba někomu jako jsem já?" Prostě to nechápe, nedává mu to smysl. Ale to bude tím, dokud pochází. Jemu nikdy nikdo nesloužil. I tady má problém komukoliv, cokoliv nařídit a Die tím většinou dost vytáčí.
"Bez kněží by to přece nešlo, proč je to tedy obráceně?" Zeptá se zvědavě a už mu zase kouká do tváře. Krátce se nadechne a vypadne z něj něco, co by si před pěti sekundami ani nepomyslel.
"Mohl bys mě všechno naučit?" Zamrká jako panenka a upírá na něj důvěřivé oči plné očekávání. Je jen těžko říct, jak často se sem dostane ale...i za chvilku se dá přece stihnout všechno.
"Prosím, slibuju, že se budu poctivě učit." Přemlouvá ho a dokonce udělá půl krok směrem k němu s mírně pootevřenými rty v očekávání kladné odpovědi.
"Nebudu na obtíž, opravdu ne. Jistě najdu způsob, jak se sem dostat častěji." Několikrát přikývne a ani si neuvědomí, že už stojí v jeho těsně blízkosti a dlaň má položenou na jeho předloktí a jemně jej svírá. Každá nová věc, nové zkušenosti a informace pro něj mají neskutečné kouzlo a teď se to jen potvrzuje. Sám si ani neuvědomuje, jak moc je ochotný dát a udělat.
"Přinesl bych ti něco na oplátku ale.." Nevědomky sevře prsty látku na Taijiho hrudi a zase vypadá smutný.
"Nemám nic, jen to, co mi dal Die-san a své staré kimono. Jistě by se zlobil." Povzdechne si.
"Nechtěl bych, aby se zlobil, je na mě moc hodný, víš." Pokývá hlavou nadšeně, aby potvrdil svá vlastní slova a zarazí se, protože mu oči padnout na jeho vlastní dlaň.
"Ah, je mi líto." Pomalu ji stáhne a trochu se ošívá na místě, jak neví, co by dál měl říct. Možná toho řekl až příliš.

Taiji

Pobaveně se zasměje.
"Divil bych se, kdyby tě někdo jako Die učil zrovna modlení." Neodpustí si tu poznámku a podle reakce se nejspíš dozví, jestli k němu opravdu patří nebo ne. V duchu už se probírá tím, co měla tahle Shinyova reakce a spadlé koutky znamenat. Poslal ho sem Die schválně, aby si z něj dělal dobrý den? Vůbec by se nedivil tomu, kdyby si nudu zaháněl podobným způsobem. Pokrčí rameny a krátce rozhodí rukama jako by opravdu uvažoval nad možnou odpovědí. Ano, skrze něj by měli duchové mluvit, ale jestli je to pravda nebo ne, to Taiji netušil. Jemu to připadalo nemožné. Do duchovní vyzrálosti svých rodičů měl opravdu daleko, i když si tu povinnosti plnil svědomitě.
"To je asi pravda, ale proto jsem tady. Abych vám to zprostředkoval a umožnil vnímat na tomto světě." Řekne to, co ho učili. Vůbec si takhle výjimečně nepřipadá, ale co už.
"A tudíž vám sloužím. Mnich musí být pokorný, víš?" Nakrčí rty, když si ho už zase dlouze prohlíží.
"Proč tobě? Protože teď už nejsi nikdo, ať už jsi přišel odkudkoliv. Podle toho, jak mluvíš, to žádná velevážená rodina nebude. Proč si Die vybral zrovna tebe? Aby si z tebe mohl dělat dobrý den a trápit tě?" Stáhne mírně obočí. Ta konkubína tu neměla nejlepší reputaci, ale za to jí měla hodně dobrou v paláci a to se bohužel počítalo jako jediné.
"Máš na sobě dost drahé kimono na to, aby bylo každému jasné, že s tebou musí mluvit s úctou. Tady se společenský žebříček řídí úplně jinými pravidly, víš?" A mnich má být chudý a skromný. Taiji nepotřebuje drahá, vyšívaná kimona ani šperky, ale peněz na zábavu není nikdy dost. Pak se ale zatváří hodně překvapeně. On ho má učit? Jako co? Modlení? Ohledně náboženství je toho opravdu hodně. Nepřeberné množství vědomostí, ale proč to chce znát, z něho mnich nikdy nebude. Shinya se dotkne jeho předloktí a Taijim projede zamrazení. Částečně proto, jak krásný je a taky proto, že kdyby je někdo viděl, bylo by hodně zle. Rychle těkne očima ke dveřím jako by tam mohl stát přímo Die, ale nikdo tam není. Na tyhle kluky můžou sahat jenom povolaní a to on rozhodně není. Shinya ho ale naléhavě přemlouvá. Což o to, času on má plno, ale…
"Die ti to nikdy nedovolí." Řekne mu na rovinu jak se věci mají. Ne, vážně není dobrý nápad, aby mu nosil cokoliv z toho, co mu Die dal, to by byl teprve kravál. Obočí se mu ocitne doslova až ve vlasech, když se dozví, že je na něj Die hodný. Cože??? Proč? V tom je něco dalšího a vypadá to, že o tom tenhle holoubek nemá ani ponětí. +K něčemu tě využívá.+ Pomyslí si, ale nemá to srdce mu to říct, protože s tím stejně ani jeden nemohou nic udělat. Na to tu má Die příliš velkou moc. V tu chvíli už je Shinyova dlaň na jeho výstřihu, on těká pohledem od ní k jeho očím a zase zpět a vážně čeká, kdy na něj někdo vybafne, že to je nějaká zkouška.
"To nic." Řekne honem, když Shinya dlaň stáhne.
"Jak ti říkají?" Zeptá se ho nakonec.
"Já jsem Taiji. Jestli se budeš chodit modlit, nejspíš se budeme potkávat. A taky při velkých obřadech v paláci a harému." Představí se mu nakonec.

Shinya

"Pořád si připadám jako nikdo. Nikdy na mě nekoukali jako tady." Pokrčí krátce drobnými rameny a proplete prsty svých dlaní, když si je prohlíží.
"Jsem jen obyčejný kluk, který donedávna nevěděl, jak vypadá postel." Dodá ještě ale není to stěžování. Jen, aby Taiji věděl, jak moc je pro něj přirozené vážit si každého kousku navíc. Vypadá nesouhlasně a trochu se zamračí, když se ho Taiji ptá, jestli ho Die trápí.
"Netrápí." Ohradí se rychle.
"Tohle už neříkej." Brání svého mentora, co mu jeho nicotné síly stačí, spíš jen slova a nesouhlasně zavrtí hlavou, až mu prameny napadají do tváře.
"Stará se o mě moc hezky. Nebýt jeho, tak mě tady zkopou hned první den." Stojí si za svýma  je vidět, že říct proti Diemu křivé slovo, přestane se bát a strachovat o sebe samého.
"Navíc..." +Dovolil mi spát u něj a tulit se. Ne, to mu neříkej.+ Zarazí se včas, aby prozradil něco, co by nikdo jiný vědět neměl. Tváře mu zahoří, když si to uvědomí a odvrátí od něj oči.
"Skončil bych..."+Jak to jen říct slušně?+
"Jistě bych skončil mnohem hůř, kdybych se nedostal sem, tady se mnou zachází slušně." Nepodívá se na něj. Už ví, kam by přišel, kdyby si ho Die nevybral a taky ví, že nesmí  prozradit, kde k němu harém přišel.
"Unesli mě a chtěli prodat a pak jsem byl vybrán sem." Pokrčí znovu rameny, on je vděčný za to, že je tady. Mnohem lepší varianta, než jakou měl vytrpět. To už ví.
"Ať to dělá z jakéhokoliv důvodu, jsem rád, že se to děje."  Konečně si uvědomí, že zase moc mluví a tak semkne pevně rty a nakonec si krátce povzdechne.
"To asi nedovolí, je to škoda." Očka mu zase těkají po všech detailech svatyně, než se dozví konečně Taijiho jméno.
"Jsem Shinya." Představí se mu a očka spokojeně zazáří. Bude ho potkávat, možná se opravdu může chodit modlit. Naučí se to a později...dostane povolenku sem jít. S doprovodem samozřejmě. Už zase je přehnaně naivní, ale to on byl vždycky.
"Třeba mi tu dají nějakou práci." Zase si staví zámky v hlavě a napadají ho všelijaké možnosti, jak se sem dostat. Jedna mně pravděpodobnější, než druhá.
"Je jich tu hodně?" Zeptá se ho zvědavě.
"Těch obřadů. Žádný jsem ještě pořádně neviděl. Určitě to bude nádhera." Rozplývá se, v očích nadšené hvězdy, čímž snad září na kilometry. Podobně jak nad motýlem v zahradě, tohle uměl vždycky skvěle.
"Můžu?" Zeptá se zničehonic na svolení, aby se rozhlédl po svatyni.
"Ještě před chvíli jsem myslel, že motýl je nádherný." Zasměje se tiše a trochu poodejde, aby se znovu pokochal pohledem na zdobené detaily.
"Pořád krásný je, ale tohle je mnohem krásnější. Asi jako to kimono, co jsem dostal." Už zase moc mluví, ale za to může atmosféra kolem. Je tu klid a on se cítí v bezpečí. Ani ho nenapadne, že mu nevadí, když tu není sám. Poslední dobou se tak cítil je v přítomnosti Die. Jako v bavlnce, i když naučit se všechno byla dřina.
"Je sněhově bílé, nic tak čistého jsme neviděl. Jeden má strach na něj sáhnout." Kousne se do rtu a krátce se ohlédne přes rameno, aby si ho koutkem oka prohlédl. Něco ho nutí na něj očka pořád upírat a on vůbec netuší proč. Možná za to může zvědavost a Taijho vystupování. Neví, jak se chová kněz ale přijde mu, že takto to není úplně obvyklé.
"Je tu tolik míst, které bych chtěl vidět. Třeba se tam jednou dostanu. Prý je tu i velké jezírko." Zasní se trochu, jak on by si k němu rád na chvíli sedl.