Mana x Tora - Svázat a pak useknout? - část 4.

(Torův byt)

Mana

"Vůbec si neumím představit, co by se stalo, kdyby ti někdo odepřel jídlo." Reaguje na tu cedulku. Tora se jeho počínání nelekne, ale už se otáčí čelem k němu a Mana si nemůže nevšimnout toho zvláštního lesku v jeho očích. Jedna Torova dlaň se posune na břicho a jednoznačně míří rovnou ke klínu, až se z toho Manovi zatají dech. Je to neviditelný pohyb jeho palce, když si přepne z focení na natáčení a prstík se mírně zachvěje, když stiskne On. On to snad udělá a do toho nehne ani brvou? Ježe pak ten pohyb zastaví a Mana protočí očima. Už ho samotného brnělo až v konečcích prstů u nohou.
"Potřebuješ k tomu tmu?" Broukne rozverně, ale dál vyčkává, co se bude dít teď. Tora je opravdu moc sexy, když si začne zapalovat a u toho se nenuceně dívá kolem sebe jako by natáčel reklamu na cigarety pro velkou komerční televizi. Následuje ho s foťákem k pohovce, kde se rozvalí jako ten líný tygr a ano, i všechny tyto pohyby jsou neskutečné. Mana se pro sebe usmívá, protože ještě pořád natáčí. Nepatrně oddálí oko od fotoaparátu, aby na něj ostřil vlastníma očima a ne skrze čočku, když tu Tora mluví o vlhnutí.
"Je voděodolný." Nenechá se vykolejit, ale nemá to mít dlouhého trvání. On chce, aby šel do sprchy s ním? +Ani omylem, co makeup a vlasy?+ Tolik se neznají, aby byl ochotný vylézt před něho bez těchto nezbytností a nemá sebou nic, čím by to opravil. Jenže jakmile mu Tora oplatí narážku, jeho tváře nepatrně zčervenají. Vůbec netušil, že by si v jeho případě mohl zahrávat s ohněm.
"Kde je pan na rozpacích, co přišel ke mně na konkurz a pan slušňák od taxíku? Když ptáčka lapají?" Honem přepne zpět na focení, když se Tora začne zvedat. Ruce mu mírně klesnou, když se k němu blíží a bez odporu si nechá foťák odklonit stranou a pak i sebrat z ruky. Čočka už míří na ně na oba a jemu reálně hrozí, že někdo zachytí jeho rozpaky. Tohle se mu nestalo dvě dekády, co vystupuje.
"Zničím si úplně všechno." Trochu mu pohrozí tónem svého hlasu a už se v duchu vidí, jak si ho háže přes rameno a on piští a nakonec skončí v plné vaně… Pitomá představa… nahradí ji sexy svlékání ve sprchovém koutě. Ano, už pod puštěnou vodou. Torovy rty se blíží, když se k němu sklání a on neuhýbá, jen nechá řasy trochu klesnout. Atmosféra je neskutečně hutná, za chvíli se ani nenadechne. K polibku nedojde, jen ho dál sleduje, jak si prohlíží, co pořídil.
"Jsme. To, co máš na mysli ty, jen tak někdo neuvidí." Řekne, když hoTora obchází, postaví se mu za záda a on se celý zachvěje. Podívá se na displej, kde vypadají jako těsně před propadnutím vášni a spokojeně se usměje.
"Sluší nám to." Ohlédne se po něm a nosem tak trochu nabourá do toho jeho. Je to tak akorát, aby se to samo zlomilo, on se půlkrokem otočil čelem k němu, položil mu ruce kolem krku a přitiskl k němu tělo, zatímco se natáhne pro jeho rty.

Tora

"Chtěl jsi přece vidět všechny mé stránky." Odtuší jako první tichým hlasem, když se mírně pootočí tváří k jeho oušku. Teď už se přemlouvat nebude. Mana je sexy, vždycky pro něj byl a to, že jsou tady a oplácí si všechny tyto provokace, mu dává jasné znamení, že už se krotit nemusí. Kdyby to bylo příliš, už v jeho bytě nejsou spolu, to prostě ví. Nezačnou ani na konkurzu, kde měl pomalu strach vůbec cokoliv říct. Jenže u něj se podobná hranice překračovala příliš snadno. Stačilo jen škrtnout a Mana držel na uzdě jeho oheň dost dlouho.  Očima klesá po jeho tváři, prohlíží si celý jeho profil a neujde mu ani zachvění těla před ním. To je asi ta poslední kapka, kterou potřebuje k tomu, aby se přestal ovládat úplně.
"Neuvidí?" Ozve se jeho hlas znovu po krátké odmlce a nepatrně nad tím pozvedne obočí. Soukromé album? Tak to, aby mu společně dali pořádnou cedulku jen pro dospělé. Nic menšího už si představit nedokáže. Vnímá tlak ve svém klíně, který už nedokáže ovládnout, všechno v něm hraje tu správnou skladbu, aby to podobným dobíráním neskončilo.
"Tak to, můžeme být klidně odvážnější." Řekne jako poslední, když ani nepočká na jeho reakci, protáhne volnou paži kolem jeho pasu. Vezme ho za vzdálený bok a ve stejné chvíli, kdy se Mana otáčí čelem k němu, mu s trochu prudším trhnutím pomůže a přitiskne ho roztouženě ke svému tělu. Stačí jen první dotek jeho rtů a přestává přemýšlet nad tím, co by měl a neměl. Mana to chce, on ho neskutečně chce a není nic, co by ho dokázalo zastavit. Jeho polibky začínají být čím dál hladovější po dalších a dalších prolnutích.  Nechce se mu přestávat ani na chvilku. Tiskne jej k sobě, teď už oběma pažemi, ze kterých se snad ani nemá šanci dostat, i kdyby chtěl. Ale naštěstí nechce. Snad. Trochu zmučeně si zasténá jako raněná šelma, když to na něj začíná být příliš. Neručí za sebe, v tyto chvíle rozhodně ne. Ten foťák mu začíná překážet. Taky ale ví, že ho pouštět jen tak nechce. Mohl by se hodit. +Chtěl to první ten stativ.+ Píše si ve své hlavě poznámku, kterou rozhodně uskuteční...Příště...Další kolo, radši. Kdo ví, jestli se tohle bude kdy opakovat. Mírně poklesne v kolenou a povolí na vteřinu své sevření, aby si ho líp pravou paží podržel, trochu víc pod zadek a bez  větších obtíží si ho pozvedne do své náruče dost vysoko, aby ty dokonalé nožky ucítil kolem svých boků. Síly má dost, ale ani on ho nevydrží jistit jednou rukou dlouho, i když si pomáhá tou druhou. Stačí mu jen trochu se pootočit a udělat několik rychlých kroků, aby si ho přitiskl k velkému oknu. Ani na vteřinu jej nepřestává líbat. Paži přesune víc pod zadek a druhou pozvedne, a odloží foťák do květináče, který je na stolku vedle nich. Trochu ho opřel o stonek už celkem dobře rostené palmičky.  Ozve se tiché cvakání samospouště s několika minutovým odstupem. Neměl to v plánu, je jen těžko říct, co z těch fotek bude, ale to je mu teď upřímně jedno. Konečně ho pevně chytí za obě stehna, která mačká a hladí v závislosti na tom, jak moc se zrovna propadá do polibků.
"Mana-sama, zní pořád líp." Podaří se mu dostat ze rtů, když se na vteřinu oddálí a pohne se boky proti jeho. Klidně mu tak bude říkat, teď se mu to obzvlášť líbí, i když je to on, kdo ho má v náruči. Dráždí tím oba dva a samotnému to začíná připadat hrozně málo. Dlaněmi vyjíždí na jeho boky, kde má překážku v podobě korzetu.
"Tohle bude na týden." Postěžuje si naprosto spontánně.
"Drž se." Blýskne se mu v očích, když ho přitiskne víc ke svému tělu, podepře ho levou paží a pravou se začne potýkat s tou prokletou šňůrkou, která ho jen tak nepustí dál. U toho si už zase náruživě nárokuje jeho rty.

Mana

Tora ho k sobě přirazí snad v tu samou vteřinu a už cítí na svém útlém pase jeho ruce. Je to neskutečný pocit, má dojem, že by ho obejmul kolem dokola jenom těmi dlaněmi. Polibky se rychle stanou velmi hladovými a divokými jako by oba dva nic podobného nedělali už celé roky a Mana na sobě zřetelně cítí Torův vzrušený klín. Jeho sten mu způsobí husí kůži a sevře ho kolem krku o to pevněji. Torova ruka mu sklouzne přes obliny poloviček a vzápětí už se jeho nohy nedotýkají země. Ještě, že má ta sukně ten neskutečný rozparek vepředu, jinak by bylo po ní. Teď je to on, kdo si vzdychne, jenom o dost měkčeji a tišeji. Víčka má pevně zavřená, zvláštně tvarované rty přitisknuté k těm jeho a ani jeho klín už není v klidu. Pevně svírá jeho boky svými stehny, když se pohnou a brzy za zády ucítí chladný dotek skleněné tabule. Teď je vážně rád, že si drží tak štíhlou postavu, jinak by se sebou nemohl žít, kdyby měl Tora tahat nějaká zbytečná kila. Všechnu svou váhu drží svými stehny, protože dlaněmi už ho drží za tváře co nejblíž svým rtům a polibkům a snaží se konečky prstů s dlouhými nehty vjet do jeho vlasů na spáncích. To, že Tora odkládá foťák, a ten tiše cvaká, vůbec nevnímá. Jeho mozek nastartují až Torova slova nebo spíš oslovení. Na chvilku se oddálí, aby se mu mohl zblízka podívat do očí a pousměje se. I jemu se to neskutečně líbí. Připadá si v jeho rukách jako něco velmi cenného, co se mu zároveň rozhodlo oddat. Cítí jeho ruce snad všude. Už nejsou pod zadkem, teď tisknou jeho pevná stehna a za chvíli se posouvají výš ke korzetu, který brání košili ve svléknutí. Tiše se zasměje do jeho rtů tomu povzdechnutí, ale splní jeho přání, když ho sevře ještě pevněji.
"Máš krásný parfém." Dráždí ho při rozvazování svými slovy a za chvíli i rty, když se ho snaží okusovat na oušku i na krku pod ním. Rozhodně mu to neusnadňuje a teď vypadá hladovější, než ten tygr. On žádnou práci nemá, Tora se o triko připravil sám. Brzy už se zase líbají a on cítí, jak korzet povolí své sevření a pak padne k zemi někam pod jejich nohy. Víc zatne nehty do svalů nad jeho lopatkami a roztouženě si povzdechne.

Tora

"Kdybych věděl, že stačí jen oslovení a přirazit tě k oknu." Odtuší s nádechem vzrušeného pobavení, když vidí Manův úsměv. Je neskutečný. Každičký milimetr na něm jej vzrušuje. Už mu plně dochází, jak moc je to s ním špatné. Stačí jen ruce ve vlasech a už spokojeně vrní. Má ho sice v náruči, Mana moc dělat nemůže, ale dělá víc, než by si vůbec pomyslel. Neubrání se dlouhému povzdechu, jakmile mu začne kazit jeho snahu jej svléct.
"Jeden by řekl, že nechceš, abych ti to sundal." Vydoluje ze sebe s námahou ale je to tím, že je tolik nedočkavý. Kdyby neměl úctu k tomu, co si Mana sám jistě navrhl, asi mu to roztrhá, aby už ty hadry byly dole. Ale ne, to by si neodvolil. Prostě se obrní trpělivostí a za chvíli se mu dostane odměny.  Korzet je dole a už mu netrvá moc dlouho a je popere se i s košilí, kterou mu nechá viset na ramenou. Musí se trochu odtáhnout a prohlédnout si ho celého. Dívá se dlouho, skoro to vypadá, že se na jeho hrudníku očima doslova zasekl.
"Co je proti tomu můj parfém." Opáčí mu na jeho kompliment, než nechá hlavu klesnout a dotkne se rty odhalené pokožky kousek do klíční kosti. Zatím ji jen líbá, ale jeho rty jsou čím dál nenasytnější. Tak moc ji nechce porušit žádnou značkou, z druhé strany má chuť po sobě něco zanechat. Vymezit si..svoje teritorium, které si dnes tak poctivě vybojoval.
"Tohle chce zvěčnit." Přinutí se silou vůle odlepit a dlaň, která doteď přejížděla po jeho nožce, jež nekryje žádná látka, sáhne po foťáku. Necvakne ale hned, obejme zase Manu kolem pasu a odlepí se společně s ním od okna, míříc rovnou do ložnice. Nevydrží ani ten kousíček, aby si zase hladově nevzal jeho rty. Jak kdyby mu každý polibek stačil méně a méně. Jakmile se probojují skrze posuvné dveře, už mu chybí jen pár kroků, aby se zapřel koleny o postel a pomalu jej do ní položil. Na tom tmavém povlečení a celkově v jeho ložnici mu to hrozně sluší. Jak kdyby tam vyloženě patřil. +Třeba patřit bude.+ Proběhne mu hlavou. Nepřilehne však k němu. Narovná se a tentokrát je to on, kdo na něj namíří foťák.
"Měl bys mi pořádně ukázat, jak by takové fotky měli vypadat." Provokuje ho znovu. Je to trochu obrana, podobným tempem a v jeho přítomnosti, by asi skončili hodně rychle a to nechce. Cvakne poprvé, než vyhlédne zpoza objektivu a natáhne se dlaní po jeho nožce, kde hrne látku sukně, co nejvýš mu to dovolí. Pak sáhne na vnitřní stranu jeho stehna a mírně mu nožku vytočí do strany.
"Lepší, mnohem lepší, sexy." Hraje si na profesionála.
"Kdo to má vydržet?" Složí mu další kompliment, než se demonstrativně pohladí v klíně, který pořád kryjí kalhoty.
"Ukážeš mi ještě něco?" Pobídne jej a sám si rozepne knoflík kalhot, ale nechá je viset na bocích.

Mana

Oči se mu třpytí jako hvězdy, když si ho Tora tak dlouho a důkladně prohlíží a hruď se mu udýchaně zvedá nahoru a dolů. Za chvíli přijde i kompliment. On sám využívá té chviličky, aby konečky prstů sklouzl po jeho tetování na břiše v motýlím pohlazení a sám si důkladně prohlíží jeho linie. Musí se ho ale znovu chytit rukama i nohama, když se Tora rozhodne, že tady to nebude. Tiskne se pevně k němu, rozptyluje ho svými rty i při chůzi, ale Tora jde neochvějně jako skála, pevně, nedá nijak znát, že by pro něj byl Mana těžký ani do ničeho nenabourá. Dokonce i když ho pokládá do postele, jsou jeho pohyby pevné a koordinované. Mana tam klesne jako do bavlnky na místo aby tam spadl jako pytel brambor. Jeho černé vlasy se okamžitě rozprostřou po polštáři černé barvy a on nemá příliš času rozhlížet se jak to tady vypadá, ale i z toho mála ví, že tahle ložnice je také podle jeho představ. Dokonalý chlap v dokonalé ložnici a ten sex bude taky dokonalý, to si umanul právě teď. Sleduje ho ze své zranitelné polohy, když se nad ním Tora narovná a je na tom něco neskutečně přitažlivého. Je jako dobyvatel a Mana se mu dívá upřeně do očí, než si Tora zvedne foťák před tvář. Tak on si to chce prohodit? +Přeskočil jsi tu sprchu...+ Pomyslí si pobaveně v duchu. Několikrát překvapeně zamrká, když už foťák cvakne, ale vzápětí ucítí jeho dlaň na rozpáleném stehnu a zalapá po dechu. Nechá ho, aby si s ním udělal, co chce, už jen z jeho chování, kterému ani nedokáže vzdorovat má pocit, že snad dojde na vrchol. Mana však dokáže nasadit svůj velmi profesionální pohled, když skloní tvář trochu stranou k dlani, kterou k ní přiloží. Tak křehký a zranitelný se umí udělat a při tom má tu nohu tak hanbatě vytočenou. Dodá svým očím nádech smutku a smyslnosti, než se hlavou zase narovná a usměje se na něj. +Bylo to tak dobře?+ Nejspíš bylo, protože Tora vzápětí promluví a k tomu pohyb jeho dlaně v klíně. Mana se jemně kousne do spodního rtu, když mu tu předvádí tohle neskutečně horké divadlo a sám si povzdechne. Asi by se chvíli vydržel dívat jenom na to, jak nad ním dominantně postává a dělá tohle. Nemusel by se ho ani dotknout a nejspíš by ho stejně udělal. Tora už si na něj rozepíná kalhoty, ale když dostane pobídku, aby mu ještě něco ukázal, jako kočka se zvedne do sedu a vzápětí do kleku před ním. Opírá se o dlaně před sebou a chvíli se na něj odspodu dívá.
"Ten foťák si nech, budeš ho potřebovat." Řekne mu, když sám položí dlaně na zapínání jeho kalhot a sjede zipem dolů. Bez okolků mu je stáhne i s prádlem pod boky a vezme jej do dlaně. Tohle vůbec není málo na to, co chce udělat. Ještě jednou se na něj ze svého místa podívá a pak se ho opravdu dotkne rty rovnou u kořene. Když předehra, tak pořádná. Z pusinek už vyrostl. Ještě chvíli z něj nespouští oči, než ho rty několikrát pohladí po celé délce tam a zpět, pak ho oběma rukama vezme za boky, zasekne do nich nehty a nechá si ho vklouznout do úst.

Tora

Přistihne se, že občas zapomíná mačkat spoušť. Nedokáže od něj odtrhnout pohled. Každé gesto, každý pohled, který mu Mana věnuje, ho skoro nutí sáhnout si do klína znovu. Líbilo se mu to, mohl by to udělat ještě párkrát, ale to už by pravděpodobně nevydržel. Rozptyluje se focením, doslova si užívá být tím, kdo stojí nad ním a může se na tu nádheru koukat. Teď už ví, že tyhle fotky jsou nejlepší, když je Mana tím objektem a ne naopak. Hrozně by mu to kazil, kdyby tam byl taky. Nepatrně pozvedne koutky, když si uvědomí, nad čím přemýšlí. Zatváří se trochu překvapeně, když Mana začne vstávat a v první chvíli nechápe, co se děje. Třeba už to vážně přehnal, i když to tak ani na vteřinu nevypadalo. Už jen to jak se přesouvá po posteli, ho nutí nenasytně zírat, se rty mírně od sebe a ani mu nedojde, že jeho dlaň, ve které má foťák pomalu klesá podél jeho boků. Kdyby mu to Mana nepřipomněl, asi by ji tam nechal a bylo by po focení.
"Asi mi to budeš muset někam napsat." Prozradí mu svůj vlastní stav a jak blízko má k tomu, aby zamával svému mozku a nechal v hlavě jen a jen jeho. Teď by měl vymyslet nějakou skvělou poznámku ale kruci...Nedá dohromady ani jediné slovo.
"Vlastní krví nebo možná...něčím úplně jiným." Povzdechne si, když kalhoty opustí boky a dostane se mu volnosti, kterou už si jeho klín přál. Pořád není schopný zvednout tu ruku, ale nakonec se k tomu přece jen přemluví a udělá několik snímků i tentokrát.  Cvaká radši několikrát po sobě, není si vůbec jistý, že byl schopný udělat nějaký použitelný záběr, jak očekává to nejlepší, co by se mohlo stát. Samozřejmě, že má v hlavě jen jedinou představu, když tu před ním Mana takto sedí.
"Mana-sama." Zmůže se jen na tiché zasténání, když ucítí jeho prsty kolem své chlouby a neubrání se tomu, aby zaklonil hlavu a povzdechl si podruhé.
"Jsem příšerný fotograf." Napomene sám sebe, protože foťák už zase míří úplně někam jinam. Skloní hlavu zpátky, aby se mu podíval do očí, a v duchu počítá asi tak do milionu. Musí, jinak se prostě udělá hned a to by byl dost velký trapas.
"Kdo má tohle vydržet?" Napomene ho skoro zoufale, ale už zase fotí. Volnou dlaní sáhne do tmavých pramenů, aby je odhrnul stranou a bylo vidět úplně všechno. Nepustí je ale hned, jen jemně sevře. Stisk zesílí, jakmile se ocitne v hřejivých ústech celý a teď už se ložnicí ozývají tiché steny, které nedokáže ovládnout. Mučí sám sebe, když se na něj kouká a vnímá každá pohyb, jak očima, tak těmi nejcitlivějšími partiemi. Zvládne mu odolávat ještě nějakou chvíli, než protočí sám nad sebou očima a jemně je za bradu odtáhne. Ještě dvě vteřiny a měl by Mana o večeři postaráno. Stupňuje své vlastní vzrušení na maximum ale tak to chce, tak to má nejradši.
"Tohle už neustojím, gomen." Uchechtne se krátce, než se skloní k jeho rtům a políbí se vší touhou, která se v něm nakupila. Vysvobodí se z kalhot úplně a nechá je válet se na zemi. Nenásilně ho tlačí dál do postele a přesouvá se k němu.
"Tu sukni ti nechám, můžu?" Zeptá se ho provokativně a udělá poslední snímek, než odloží foťák a zbaví Manu nedočkavě všech zbývajících kousků, kromě té sukně, jak mu slíbil. Okázale pomalu hrne látku výš po jeho nožce, aby si užil každý milimetr, který tím odhalí, ale tentokrát se nezastaví a konečně si prohlédni to, co Mana schovává v klíně.
"Hm, bez fotky to nepůjde." Zavrní spokojeně, když sáhne po přístroji, skloní se k jeho klínu a přitiskne rty pod podbřiškem u kořene a cvakne. Pozvedne se, aby nastavil focení s prodlevou na sto snímků, než ho zase doloží a nasměruje, aby na něm byli vidět oba.
"Jsem chlap, neumí dělat víc věcí na jednou." Pokrčí rameny a pomalu se napasuje mezi jeho stehna a trochu na  něj nalehne, vězníc ho pod svým tělem.
"Už se nechci ničím rozptylovat." Oznámí mu, než se přitiskne na jeho dokonalé rty a dráždivě rozpohybuje boky proti těm jeho.

Mana

Však on mu to napíše něčím úplně jiným. Už za chvíli… Je to hrozně zvláštní pocit, takto se k němu blížit, když Tora drží v ruce ten fotoaparát a zachycuje u toho každý jejich krok a výraz obličeje, ale připadá mu to nějakým zvláštním způsobem mnohem lepší, než video. Dá mu práci držet si ústy to dokonalé O, když si Tora stěžuje, že se to nedá vydržet a že takto se fotit taky nevydrží. Nepotřebuje si ho přidržovat, jeho pevnost způsobuje, že to všechno drží samo, takže ho volnými dlaněmi může hladit po bocích, zajíždět jimi dozadu na pevný zadek, který u toho tiskne a mne a občas ruku provlékne i spodem dozadu a pohraje si se zbytkem jeho předností. Brzy ucítí ve vlasech i Torovu dlaň, přeje si jenom, aby byl něžný a naštěstí takový opravdu je. Vnímá, jak mu Tora dává vlasy stranou, aby viděl úplně na všechno, stejně jako cvakání foťáku, ale nenechá se tím rušit. Je to dekadentní a celkem jasně to vystihuje Manovu povahu. Jenže on si podobné věci odpírat prostě nechce a líbí se mu, že si našel protějšek, který se toho nebojí a dovede ihned vyzkoušet originální věci. Možná by si ho mohl nechat na dýl, než na jednu noc, pokud to bude dobré…? Jeho uši plní tiché a pravidelné Torovy steny, které ho směrují na ta nelepší místa a on si dává skutečně záležet, aby byl jeho vrchol tím nejlepším, jaký kdy měl. Jinak by jeho reputace dost utrpěla. Jenže Tora ho to nenechá dokončit. Ucítí dotek na své bradě, je přinucen toho nechat a propustit ho ze zajetí svých rtů a pomalu z něj stáhne i ruce, když se na něj podívá nahoru s otázkou v očích. To on přece chce, aby to nevydržel, Tora ne? Jenže pak už ho pozoruje, jak se svléká, dojde k tomu neskutečně vášnivému polibku a on si vydechne. Začne pod tlakem jeho těla couvat a pokládat se na záda a pak se na něj usměje.
"Líbím se ti v ní?" Broukne měkce. Říká se, že malý kousek oblečení udělá tělo mnohem dráždivějším, než celá nahota, to proto ženy nosily krajky a podvazky. Tora mu dokazuje že má jednoduše vkus a styl. Drží se na předloktích, aby ho mohl sledovat, jak ho svléká ze zbytků oblečení, pomůže mu dostat ze sebe i prádlo a ani tak se Tora ještě pořád nepodíval. Dovede být trpělivý a vydráždit se tak ještě víc. Sukně se po jeho stehnu začne hrnout výš, až z toho sám zatají dech a mírně zakloní hlavu dozadu mezi ramena, ale oči z něj nespouští. Brní ho celá pokožka všude tam, kde se ho Tora dotkl a nakonec před ním zůstane zcela odhalený. Musí se potěšeně usmát, když při jeho polibku dole a fotce na chvíli pohlédne na strop a pak oči zavře. Přenese váhu na pravou ruku a zajede mu levou dlaní do vlasů. Spíš je jen tak hladí a rovná. Později, až budou oba příjemně unavení, se vážně těší na to, až si je společně prohlédnou. A kupodivu nemá ani strach, že by kdy mohly být nějak zneužity. Tiše se zasměje, když si Tora nastaví foťák na samospoušť, teď už přece nepřijdou o nic z toho, co by mohl zachytit dál, to by byla škoda. Pak už Toru nic nezdržuje od toho, aby se začal přesouvat nad Manovo tělo a brnění v podbřišku je zpět. Je v tom něco neskutečného, takový nepopsatelný pocit, když musí dát stehna hodně od sebe, aby ho na sebe mohl přijmout a hned dlaněmi pohladí jeho paže. Dívá se mu u toho do očí dokud jenom může, než se znovu políbí a on se pod jeho rukama skoro ztratí. Při jeho pohybech několikrát tiše zavzdychá a konečně si i on nechá plést hlavu.