Mana x Tora - Svázat a pak useknout? - část 3.

Moi-même-Moitié

Tora

Tak a teď se prostě ukáže, jestli si to celé vyložil úplně jinak nebo existuje nějaká naděje, že by Mana mohl skutečně chtít strávit chvíli s ním. Přijde první věta a s ní se mu dostane naprosto nečekaného komplimentu. Vypadá asi stejně překvapeně, jako když ho poslal domů, ale hned na to se jeho výraz změní v pousmání a ano, musí na moment sklonit hlavu, než si promne rty o sebe a možná i trochu cítí, jak mu rudnou tváře. Dokonale ho odzbrojil a stačilo tak málo. Jenže tohle byl prostě Mana, od něj by takový kompliment nikdy nečekal.
"Pokusím se na ně být hodný." Podaří se mu říct, když konečně tvář zase pozvedne.
"Bez toho líčení by to nebylo ono." Dodá ještě s nenuceným pokrčením rameny, ale nepopírá, že by mohl mít opravdu takový vliv. Jen by tím musel pochválit sám sebe a to mu zatím úplně nejde. Nadechne se prudce, jakmile ho Mana chce odeslat k někomu úplně jinému a zavrtí hned hlavou. Ač si není úplně jistý, zase si dokáže říct o to, co chce. Navíc, smlouva už je podepsaná, tak snad ho jen tak nevykopne.
"Jestli mám být nejlepší, potřebuju toho nejlepšího." Teď je to on, kdo ho propaluje pohledem a má sto chutí mu ten diář vzít a prohodit s hezkým rozmachem oknem.  S jeho sílou by možná letěl na druhý konec města a už by ho nikdy nenašel. Pořídil by mu nový, kde by mu napsal klidně přesný rozvrh. Možná by ho spíš předtiskl, jak by tam bylo pořád to samé.  Snaží se stát bez hnutí, když ho propaluje pohledem a prohlíží si ho. Opravdu moc se mu snaží konkurovat, ale jde to špatně. Tak trochu neví, co s rukama a tak se vrátí zpátky do kapes. Připadá si, jak kdyby mu bylo šestnáct a neměl nic za sebou.
"Klidně obojí, já zas tolik spát nepotřebuju." Nepřijde ani o jedinou sekundu, a když se ho ptal...Byl by blázen, kdyby přišel s čímkoliv jiným, pokud by to nebyla odpověď, klidně rok a on mu ukáže s radostí úplně všechny stránky.
"Dva bloky odtud je skvělá restaurace." Jistě, kam jinam než na jídlo. Když on má tyhle věci prošlápnuté úplně nejvíc.
"Nebo můžu uvařit." Zazubí se bez váhání. Třeba by to Mana ocenil? Můžou vařit klidně společně. Viděl toho hodně, aby věděl, že by ho na to mohl klidně nalákat a využije vážně všechny možnosti.
"Vím, kam se zašít  a nemusí to být kuchyně ani... a kruci." Neuhlídá svůj jazyk, když vidí na displeji sám sebe. Fakt už na ně skoro zapomněl. Tehdy to byla vážně legrace. Teď si připadá trochu odhaleně a doslova. Opatrně se poškrábá na zadní straně šíje, aby si nezničil účes.
"Arigato. Mám ho rád." To tetování samozřejmě.
"Umím se dost odborně válet v posteli. To by mi vážně šlo." Přikývne nakonec. No co, už ty fotky nafotil a teď je pozdě se stydět, možná by toho mohl spíš využít.
"V reálu má mnohem lepší barvy." Sdělí mu úplně jednoduše a v očích se mu objeví náznak provokace, když sáhne po lemu svého svršku a mírně ho povyhrne, aby byl vidět kousek toho barevného, které se táhne dost vysoko.
"Tohle je celkem stará fotka, mám i nějaké nové." Vážně se ho tu snaží lákat na tetování?
"A určitě by se našlo něco, co na pózování můžu vylepšit. I v té posteli." Pokračuje dál a odvážně udělá půl krok dopředu. Kolem nich nikdo, když ho Mana pošle do háje, nebude to takový trapas. Pomalu shlédne do jeho očí a pak těkne k diáři v jeho ruce, který mu zlehka ukradne a nalistuje dnešní den. Aniž by se přestal dívat do jeho tváře sáhne do kapsy pro svazek svých klíčů, na kterých se spínací špendlík a jím si propíchne prst, aby do jeho programu na dnešní večer napsal svou vlastní krví velké T. A pak mu vtiskne diář zpátky do dlaně a s pohlazením mu kolem něj sevře prsty, i když nespěchá s tím, aby ho pustil. Krátce se skloní ale nic víc se nestane, jen se mu opravdu zblízka podívá do očí a teď fakt sází na to, že Manův kompliment byl pravda.
"Jak je to v diáři, jen těžko s tím půjde něco udělat hm." Pozvedne pravý kousek a přestává přemýšlet, s kým se to vlastně na té chodbě nachází. Vnímá jen to, jak vypadá a že se mu opravdu líbí.
"Takžeee." Protáhne trochu, než se pomalu narovná, zatím však neustoupí.
"Co první, jídlo nebo poste...uhm....pózování?"

Mana

Sleduje jeho roztomilé rozpaky a náznak červenání a u někoho s jeho konstitucí mu to přijde o to hezčí.
"Nepodceňuj se pořád." Řekne mu měkčeji, než je pro něj obvyklé. Tora k tomu nemá jediný důvod, i když ví, jak je japonské dospívání těžké, když jeden jenom trošku vybočuje z řady. Korejští míšenci toho byli příkladem… Líbí se mu i to jeho spontánní vyděšení, když mu začne navrhovat jiného školitele a dle očekávání to Tora okecá po svém. Zná ho asi dvě hodiny, ale určité povahové rysy už zachytává. Zbystří, když padne nabídka vaření. On umí vařit? Mohli by mít podobný koníček? Mana se v kuchyni pohyboval opravdu hodně a moc rád, měl o tom na svém kanálu hodně videí a docela rád by se podíval, jak pro změnu vaří někdo jiný. Nakloní hlavu k rameni, když mu Tora řekne, že ví, kam se zašít.
"Tak nejen, že vůbec nechceš pracovat, jak jsi před chvílí tvrdil. Dokonce se se mnou chceš zašívat na neznámých místech. To nezní zrovna jako tvůj domov." Dobírá si ho s vážnou tváří a uvažuje, kdy ho naposledy někdo tak otevře balil, protože u přeřeknutí o kuchyni se to už ani jinak nazvat nedalo. Možná, když byl mladý a neměl ještě takové jméno. Teď už jeho sláva dost ovlivňovala mínění lidí kolem něj. Neuhlídá svůj úsměv, když ho pozoruje, jak hledí na displej telefonu.
"Odvážné, že ano?" Pronese jako by to snad ani nebyl Tora osobně a nevěděl, co fotil.
"Tady tohle není moc ostré, je to vlastně dost nekvalitní. Je to stín tvojí ruky nebo ses vykašlal na holící strojek?" Pokračuje s dokonale neměnnou tváří, když špičkou dlouhého nehtu ťuká na místo na displeji, kde je Torův rozkrok. Moderní doba říkala, že mají všichni všechny chlupy shodit, ale… když se to udržovalo…? Možná to bude ročníkem jeho narození, ale jemu to přišlo u některých typů celkem mužné. Málem by vyprskl smíchy. Jasně, on HO má taky rád. Který kluk ne, že ano?
"Ahá, mě to připadalo spíš jako nedělní ráno, takhle zválené povlečení jsem dlouho neviděl." Dál analyzuje všechno, co je na snímku k vidění.
"Vážně?" Několikrát mávne řasami.
"Oh, ty myslíš HO. To tetování..." Vrací mu všechny údery, ale oči mu klesnou k jeho odhalenému břichu. Neví, jestli si víc prohlíží obrázek nebo svaly pod ním.
"Vždycky je co vylepšovat." Odtuší a celá ta kombinace před ním se mu začíná líbit čím dál tím víc. Tora se pohne směrem k němu, Manu cosi zabrní v podbřišku a najednou má co dělat, aby zůstal vrostlý do země a nehnul se ani o kousek. V duchu děkuje svému letitému tréninku potlačování emocí, když mu zespodu hledí do očí. Neochotně pustí diář a klesne pohledem na to, co dělá. Tohle je neskutečně sexy. Přesně z té kategorie věcí, které miluje a na které si nikdo netroufá. Tora nepoužil znak, ale písmeno a on zauvažuje jestli je to kvůli jeho kořenům.
"No vidíš… už mám svůj autogram a ani jsem si o něj nemusel moc říkat." Okomentuje počmáraný diář. Tora si zafixuje jeho ruku v dlouhém doteku a mírně se sehne. To už na Manu začíná být vážně moc. +Já snad ztratím nervy.+ Pomyslí si, ale pořád si drží profesionální výraz. Mírně vydechne, když se Tora zase narovná a pak povytáhne obočí.
"Postel. Po ní mám vždycky hlad." Řekne s drtivě odzbrojující přímočarostí, než se otočí na podpatku.
"Čekej." Mávne dlaní ve vzduchu, když už je zády a na okamžik zmizí za rohem a ve své kanceláři. Nepřevléká se, takhle chodí běžně. Jen si oblékne kabát, šálu a brýle a natáhne rukavičky. Posbírá své věci do tašky a ze skříně vezme druhou, ve které je velmi drahý foťák. Kancelář pečlivě zamkne a vrátí se k němu.
"Jdeme přece pózovat. Některé fotky potřebují doostřit."

Tora

Pozoruje každý mimický sval, když je  u něj tak blízko a jednotlivé rysy tváře. Je vážně krásný. Myslel si to už dávno předtím, než ho skutečně potkal, ale teď to dostává úplně jiný rozměr. Poslední vteřiny v jeho blízkosti trochu přemýšlí, jak se vlastně dýchá, ale čím je blíž, tím přestává být opatrný a začíná mít pocit, že by si opravdu mohl dovolit víc. Chce to rozhodně vyzkoušet.
"Vzdávám se. Radši bych vařil, než pracoval." Prohodí s nádechem pobavení a pak konečně o kousek ustoupí. Musí, jinak  hrozí, že udělá něco, co už nepůjde vrátit zpátky a pořád má na paměti, že jsou na veřejnosti. V podstatě. Nikdo tu sice není, ale může kdykoliv jít kolem. Co on ví, co by se pak dělo dál.
"Vlastně můžu myslet obojí." Dodá ještě na debatu ohledně fotek, které Mana tak obratně vydoloval. Jeden by řekl, že už zapadly časem ale neee tohle si fanoušci asi nenechají jen tak od cesty. No nevadí, asi se Manovi líbí, tak to nebude na škodu.
"Ale s tím vylepšováním máte pravdu. Dotáhnout to k dokonalosti...se vším všudy." Ohledně toho, jestli je to stín nebo ne. No, jen ať zůstane zvědavý.+Třeba se k té pravdě dobereme.+ Proběhne mu hlavou a měl by začít hlídat i myšlenky, protože od nich není daleko ke slovům. Zase si trochu vzpomene na ty předchozí ohledně prádla. To bylo vlastně ještě takové nevinné, oproti tomu, kam se točí teď.
"Hm, tak to máme rozhodně něco společného." Dojde i na tu postel.
"Takže první rozhodně uvařit, kdo ví, co se bude dít dál." Decentně si odkašle ale nepřestává se usmívat, do chvíle, kdy mu Mana řekne, aby čekal. No výborně a už ho neuvidí. Vážně má trochu černé myšlenky. Ale kdyby se neměl vrátit, tak mu přece neříká, aby čekal no ne? Srovná si to v hlavě během vteřiny a taky se tam rodí úplně jiný plán. Tedy vlastně trochu to, o čem si povídalo. Jen přemýšlí, jak tam Manu dostane. Kouše se u toho do rtu a mne ruce, dokud se nevrátí i s  foťákem. Teď mu fakt trochu zatrne. Moc nepočítal s tím, že by se toho chytil. Ale..už s tím začal, musí udržet tvář. Aspoň trochu.
"Fajn, tak to abychom vyrazili, ať chytneme dobré světlo." Odkývá mu to neohroženě ale upřímně, je v něm malá dušička. S tím úplně nepočítal a něco mu říká, že Mana s foťákem je nebezpečná kombinace.
"Odvoz zařizuju já." Určí si sebevědomě svá vlastní pravidla. A úplně nečeká na souhlas. Však on se ho taky neptal, jestli si ten foťák může vzít. Jednu podmínku si třeba dovolit může. Druhá je, že mu neřekne, kam jedou. Před budovou chytne bez problémů taxi, i když  k němu musí Manovi trochu prorazit cestu. Je tu spousta lidí, všichni se snaží rychle dostat domů ale kruci, ještě mu uteče a co potom. Navíc on tohle taxi viděl první. Všem se i tak omluví ale stejně už mu otvírá dveře a pak nasedne z druhé strany. Nadiktuje řidiči pro Manu určitě neznámou adresu. Není to daleko i tak se budou chvíli motat v provozu.
"No asi si na mě budete muset posvítit. Slunce už zapadá." Rýpne si ještě trochu, aby bylo jasné, že touhle provokaci hodlá dotáhnout k dokonalosti.
"Možná někde najdu baterku, aby na to tetování bylo dobře vidět." Loktem se opírá o rám okýnka a teď se na něj dlouze podívá s mírně pozvednutými koutky.
"Za chvíli tam budeme." Sdělí mu jednoduše ale víc neřekne ani teď. Vystoupí před jednou z výškových budov, ke které neochvějně zamíří a vyjedou společně do poloviny. Teprve, když vytáhne kartu od svého vlastního apartmánu, je jasné, kde jsou.
"Stejně nejradši vařím doma." Odtuší s naprostým klidem, když otevře dveře a před nimi se rozprostře velký prostor. Apartmán není velký, jeho hlavní část je ovšem dost prostorná. Asi jako jediná z celého bytu. Hlavně protože jí dominuje velká kuchyň, která není oddělená a vchod na terasu. Odtud už jsou jen jedny dveře, kde je ložnice a druhé do koupelny. Všechno je dost tmavé a jen díky velkým oknům to není ponuré.
"Ještě tu není úplně všechno hotové ale pracuju na tom." Oznámí mu klidně. Sem tam se něco válí na křesle nebo na pohovce. Trochu to vypadá, že Tora to úplně nevidí. No co, jedna mikina tam, druhá sem. Hlavně, že se mu tu neválí třeba ponožky. Vedle pohovky je opřená kytara u pracovního stolu další.
"Tady rozhodně hlad mít nebudeme." Pohodí hlavou k velké lednici, kde je jídla dost a dost. Asi by umřel na podvýživu, kdyby neměl zásoby. Pak jej obejde a položí mu ruce na ramena, než se k němu trochu nakloní.
"Třeba se vám tu bude líbit, Mana-sama." Prohodí tiše hlubokým hlasem ale víc se nekoná, jen mu chce přece pomoct z kabátu. To je jen vychovanost a nic jiného.
"Zatím si vezmu jen ten kabát."

Mana

Udělá rukama gesto, že ať je tedy po jeho a v jeho doprovodu vyjde ven před budovu. Je to zvláštně příjemný pocit, nechat se doprovázet někým tak vysokým v davu ostatních lidí. Gackt taky býval vysoký, jenže v těch dobách i dost hubený. Pohybuje se tu dokonce i několik fanoušků, většinou tu nějací jsou. Stihne asi čtyři podpisy, než jim zamává, nechá si otevřít dveře od taxíku a posune se na sedačce ke vzdálenějšímu okýnku. Jsou mezi nimi obě jeho tašky, ale Tora nemá žádné zvláštní ambice dělat v autě nepřístojnosti. Je upřímně zvědavý, kam ho může chtít vzít, ale taky je zvyklý mlčet a trpělivě čeká. Líbilo se mu, jak byl před autem slušný k těm ostatním lidem. Stočí k němu tvář a stáhne brýle z nosu, když složí dlaně do klína.
"Dávám přednost svícnům. Jen je u nich nebezpečí tekutého vosku. A požáru..." Pokračuje v provokacích, ale cesta není dlouhá. Brzy už stojí před konkrétními dveřmi a jakmile Tora prohodí, že jsou vlastně u něj doma, zatváří se konečně pořádně překvapeně Mana. Nečekal to. Myslel si, že má nějaké jiné neutrální setkávací místo, než rovnou svůj osobní prostor. Byl odvážný, hned ho sem vzít.
"Máš to kousek do práce..." Splyne mu ze rtů, když projde dveřmi a udiveně se rozhlédne kolem. Tohle je… hodně blízko tomu, jak bydlí on sám a v mžiku si vzpomene na Torova slova na konkurzu. Nebylo to lichocení, nic nepředstíral. Existuje někdo, kdo tím opravdu trošku žije, tak jako on sám? Není to vysloveně goth, ale opravdu se mu to moc líbí.
"Je to kouzelné..." Vydechne hned, jakmile odkládá svou tašku a foťák na blízkou komodu a štíhlé prsty se rozeběhnou po zapínání knoflíčků na kabátu. Na ramenou se ho dotknou Torovy dlaně a on za nimi pootočí tvář, ale nechá ho, aby mu kabát sám svlékl. Pro sebe se pousměje nad tím jeho Zatím. Očima klouže po všech odložených věcech a skončí jimi u kytar. Samozřejmě, že je to pro něj největší lákadlo a hned by se vydal na podrobnější průzkum, ale Tora mu ukáže především na ledničku. Byla to ta dvoukřídlá americká. Většina Japonců takovou neměla, ale s jeho konstitucí toho asi dost snědl. Ohlédne se po něm a pousměje se. Sehne se, chvíli se potýká se zavazováním svých bot a pak se z nich vyzuje. Vyloví svůj telefon, kdyby náhodou něco, vezme foťák a popojde do místnosti. Všechno odloží na pohovku a k Torově mikině přidá i vlastní svetřík, pod kterým je ta bílá košile a korzet. Pořád se rozhlíží na všechny strany, ale šli sem přece hlavně vařit. Stáhne si pomaličku rukavičky z prstů, přesně jeden po druhém, zatímco očima znovu zakotví v těch jeho, pak se přesune k jeho lince a opře se o ni krátce dlaněmi. Spatří stojan s noži, sáhne po tom největším a špičkou si ho opře o bříško ukazováčku druhé ruky.
"Začneme porcovat?" Odtuší se schválně eroticky podbarveným podtónem.

Tora

"Tak já vezmu v potaz radši ten vosk, než požár. Dost jsme se tu nadřel." Kývne hlavou směrem ke kuchyni, která je zatím opravdu hotová. Nemohl by žít někde, kde by zrovna tahle část nebyla podle jeho představ. Zbytek...No, ještě ložnice už finišuje. Tu by mu mohl taky ukázat, podle toho jak se tvářil na tohle, se mu bude možná taky líbit.+Neber ho hned do ložnice.+ Napomene se v duchu, když odkládá kabát na věšák na zdi.
"Arigato, bylo to taky trochu proto, abys mi věřil, že to nebyla jen slova." Prohodí, když se krátce ohlédne přes rameno a vůbec mu nedochází, že přešel k tykání. Doma to z něj nějak všechno spadlo, celá nervozita z konkurzu a i fakt, že ho přece jen vyhrál. To uvědomění ho skoro dostane do kolen. Má to v kapse a teď už má i Manu doma.
"Jo, tenhle den je vážně skvělej." Prohodí si pro sebe, než se vydá do nitra bytu a rovnou ke kuchyni. Ten hrnek od kafe si fakt mohl ráno umýt. No, to snad Mana přežije. Naštěstí tu není takových chaos, poslední dny se doma moc nezdržoval.
"Ještě ložnice je skoro hotová." Prohodí naprosto nezúčastněně, když se opře z druhé strany ostrůvku a kouká na něj, po čem sáhne jako první. Ten nůž měl asi čekat. Vlastně ho tím moc nepřekvapil. Ta otázka je trochu horší. Spíš ale proto, jakým tónem to řekl, než co je jejím obsahem. Mozek začne nabírat obrátky, aby vymyslel tu nejlepší odpověď jakou jen může. Krátce vydechne, než se dlaněmi odlepí od linky.
"Čekal jsem, kdy to přijde." Narovná se do plné výšky s pobaveným úsměvem a nespouští z něj oči. ještě, že si ten make-up nechal, třeba ho tím dostane do kolen ještě víc. Pravý koutek se mu pozvedne v náznaku toho, že teď může čekat naprosto všechno a  bez dalšího váhání nebo slov si přetáhne triko přes hlavu a plynulým pohybem ho odhodí na jídelní židli.
"Tak fajn, já už jsem připravený vážně na všechno." Rozpřáhne ruce a nepatrně pozvedne obočí.
"Čím začneme?" Zeptá se ho jako první a shlédne krátce na svou odhalenou hruď.
"První místa, kde nemám tetování prosím." Nakloní hlavu mírně na stranu a o ten ostrůvek se znovu opře.
"Gomen, asi jsem se spletl. Myslel jsem, že první práce a potom zábava." Neodpustí si menší rýpnutí a narazí zase na ty fotky.
"Jen nevím, jestli nebude škoda, když se budeme opakovat, možná by to chtělo vylepšit." Teď už svůj jazyk nehlídá vůbec.
"Možná tu objevím nějaký slušný stativ..." Ne on se prostě jen tak nevzdá a jestli si Mana myslí, že se lekne, tak to jej ještě pořádně nezná. Právě naopak, čím víc provokací bude, tím víc se do toho obuje on sám.

Mana

"Vůbec jsem nevěděl, že jsi na něco podobného." Prohodí udiveně. Sice nemůže znát osobnostní profil každého hudebníka v Japonsku, ale stejně si myslel, že v rámci užší komunity ví o kde kom. Ani on si příliš neuvědomí, že mu Tora tyká a znovu k němu obrátí podrobující pohled, když si pochválí den. Mírně točí nožem sem a tam tak, aby se jeho špičkou neporanil, když se Tora ocitne před ním a zmíní ložnici. Rychle kmitne obočím.
"Ta prohlídka je na vlastní nebezpečí, že? Nemáš na dveřích cedulku Nekrmit?" Lézt s ním do ložnice bude jako lézt tygrovi do klece, doslova. Zvedá oči nahoru zároveň s tím, jak se Tora narovnává a vzápětí už je svědkem svlékání jeho trička. Viděl už hodně, dělal ledacos, ale tohle ho přinutí zatajit dech. Přímočarost s jakou to udělal i ta široká ramena pod tím. A všechna ta tetování jsou nebezpečně sexy. Všechno dohromady to opravdu přitahuje pohled i ruce a to ani nepočítá jeho vyšperkovanou tvář. Byl by krásný i bez toho. Nevšedně krásný a to se Manovi vždycky líbilo. Klouže očima po jeho ramenou a pažích, když se Tora už zase opírá.
"Ne ne, máš pravdu. První práce." Hned se toho chytne, odloží nůž a obejde ostrůvek, aby si došel pro ten foťák. Pokyvuje hlavou na slova o stativu.
"Na ten taky dojde." Slíbí mu, když si přehodí šňůru od foťáku přes hlavu a začne si ladit nastavení. Jakmile to alespoň trochu má, ohlédne se po něm a v očích mu ďábelsky zajiskří.
"Takže ty chceš naučit pózovat pro moji značku..." Odtuší a zvolna vykročí směrem k němu.
"Musíš se za každou cenu tvářit uvolněně a tak jako bys o mě nevěděl. Jsi tady doma, sám… takže...co tu běžně děláš, když se nikdo nedívá?" Pomalu klesá tónem svého hlasu, až znovu dostane to erotické podbarvení a zvedá si aparát před oko.
"Začínáme..." Zašeptá a cvakne. To jeho překvapení má zvěčněné rovnou a k tomu fakt, že se tam pořád opíral a ohlížel po něm, takže to Mana stihl i s tím perfektním zadkem.
"Přijdeš…zahodíš tričko, které jsi měl v práci… a?" Opravdu nechce slyšet, že obléká čisté na doma. Přeostří si, zoom na pozadí a další cvak. Je opravdu zvědavý jak moc odvážný teď Tora bude.
"Je to trochu paradox, protože jsme měli představovat kolekci, kde budeš dočista oblečený. Od palců u nohou až po krk. Ale možná se tím spíš obrníš a nebudeš stydět, když tě rovnou celého svléknu. Profesionálně… samozřejmě..." Ta jeho profesionalita teď může znamenat opravdu cokoliv. A tahle hra se mu neskutečně líbí.

Tora

"Zatím nemám. Možná je na čase ji tam dát." Odtuší tichým hlasem na cedulku na dveřích. Upřímně, má sto chutí se teď zakousnout a ne, nebylo by to do jídla. Dostal ho, vidí mu to na očích a nemohl by být spokojenější. I kdyby to bylo jen na chvilku, může se spokojeně poplácat po rameni, že se mu to povedlo, i když by sám před  několika hodinami ani nedoufal, že se to může stát. Koutky se mu mírně pozvednou, jakmile mu odsouhlasí tu práci a nakonec i stativ. Je hlava dokáže vymyslel tisíc a jeden způsob, co všechno by se mohlo dít dál a je mu to nejspíš i vidět na očích, když se ohlédne přes rameno ve chvíli, kdy jej Mana vyfotí. Nezvykle zbarvené oči mu svítí náznakem touhy, kterou v něm Mana probudil jejich špičkováním. Už to prostě nedokáže ovládnout. Otočí se čelem k němu a opře se o hranu ostrůvku. Založí si ruce na hrudi, čímž dá vyniknout svým pažím i širokým ramenům, které se díky tomu mírně pozvednou.
"Tak uvolněně." Prohodí tiše, když se na chvíli podívá kamsi ke svým nohám a přemýšlí, co by mohl udělat. Chce, opravdu moc chce jej zase dostat. A pak to prostě udělá. S rozverným výrazem pomalu zvedne pohled k němu, tedy spíš k foťáku, rozplete paže a velkou dlaň si položí na břicho, aby s ní pomalu sjížděl níž až k lemu svých kalhot. U toho se ani nezačervená. Zastaví se na látce skoro v místech, kde začíná pociťovat příjemné pnutí ale tne pohyb nedokončí.
"Trochu kecám, tohle si nechávám na večer." Dodá vzápětí, jakmile svou dlaň stáhne a rozhlédne se po bytě. Co udělá jako první, když přijde domů. Jde k ledničce. Hm, tohle moc sexy nebude. Asi. Moc přemýšlí, měl by to nechal vyplynout. Nakonec vyloví z kapsy krabičku cigaret. To udělá vždycky první když přijde domů. Vloží si ho do koutku a pak se ozve cvaknutí kovového benzínového zapalovače, když ho otevře a připálí si. Automatickým trhnutím dlaně ho s dalším tichým klapnutím zavře a skrze první obláček kouře, které vypustí ze svých rtů, se podívá přímo na Manu.
"Vždycky první zlozvyky. A radosti." Dodá ještě, než se odlepí od hrany ostrůvku a zamíří ke kytaře, kterou vezme za krk do ruky a pak se usadí, spíš rozvalí na pohovku. Velmi opatrně a s láskou v očích si usadí kytaru na klín, opře o hrudník a  začne si brnkat.
"A pak sprcha. Nevím, jestli ti ten foťák nakonec..." Odmlčí se krátce, když si znovu potáhne a odklepne do popelníku na stole, než se znovu podívá přes kraj pohovky na Manu.
"Nezvlhne." Dodá nakonec s naprostým klidem, jen svůj hlas zase o trochu ztlumí. Zase brkne pár tónů, aniž by se musel dívat na své prsty, než se znovu nadechne.
"Říkal jsi přeci, že budeme fotit společně. To znamená, že tě můžu svléknout i já? Profesionálně...samozřejmě." Zopakuje bez ostychu jeho slova, pak odloží kytaru, típne cigaretu a vstane, aby mohl neohroženě zamířit jeho směrem. Sáhne po foťáku, stáhne ho stranou a dolů a vlastně mu ho tak trochu sebere. Skloní se mírně k jeho tváře, stejně jako před tím a v ruce už přetáčí foťák, aby líp dosáhl na spoušť. Mírně paži pozvedne, aby je zabíral ze strany a trochu odspodu.
"Čím mám začít? Zničíš si oblečení, když bude mokré." Zašeptá mu skoro do rtů a pak se ozve další tiché cvaknutí. Mohl by pokračovat, dál provokovat ale místo toho se oddálí, nasadí ten nejlepší nezaujatý výraz a prohlédne si, co vyfotil. Jedině oči prozrazují, že to rozhodně jen kvůli fotce nebylo.
"Jsme si jistí, že chce fotit pro ...módní značku?" Neodpustí si menší rýpnutí, obejde ho, aby se přiblížil k jeho zádům a kolem boku protáhne paži s foťákem, aby mu fotku ukázal. Sám už hledí na jeho profil přes rameno a rozhodně ne na displej.