Moi-même-Moitié
Mana
On má lidské postavy dobře v oku
a tím oblečením to rozhodně není, ale jen po něm stočí koutek oka a nijak nedá
najevo, co si myslí. Nemá nejmenší ponětí, co se mu honilo hlavou, jen jasně
cítil, že je z něj nervózní. Přisuzuje to ale spíš své slávě, něž čemukoliv
jinému. Když ho měřil na kalhoty, samozřejmě si všiml těch dlaní na prsou a
pohledů okolo, to nebylo úplně nejpřirozenější chování, ale on chtěl z míry
vyvést schválně. +Proč by to měla dělat asistentka?+ Zeptá se ho v duchu, když
na něj po té otázce pouze upře oči."Připravil by ses na měření?" Zeptá se ho nenuceně s hranou naivitou a několikrát mávne dlouhými řasami. No dobře, tak s ním nejspíš trochu flirtuje, jenže se to děje tak nějak samo od sebe. Prostě ho baví vyvádět lidi z míry a s Torou to jde celkem snadno. Na jeho Takže jemně pokrčí rameny v bílé košili a v ten okamžik se vrátí asistentka s tenkou hromádkou papírů. Mana udělá gesto dlaní, aby je položila na stolek. Hlavička ozdobným písmem hlásá jméno značky a Mana sáhne po svém peru, které mu elegantně podá.
"Je to běžná smlouva, tak trochu vzor. Nepotřebuju v ní nic zvláštního a pokud ty ano, asistentka to tam doplní." Sdělí mu výsledek tohoto konkurzu a pero několik dlouhých okamžiků visí mezi nimi ve vzduchu, než si pro něj Tora sáhne. Pak se k němu Mana otočí zády a nechá ho se smlouvou jen tak, aby si ji mohl přečíst bez jeho drobnohledu. Chvíli se věnuje švadlenám a tomu, co zrovna dělají a pak je tichoučkým hlasem začne úkolovat ohledně přešívání toho zkušebního outfitu. Potřebuje to nutně do zítra a když se po Torovi po očku podívá přes rameno, jen se tajuplně pousměje a zase se vrátí k rozhovoru. Nepochybuje o tom, že podepíše, kvůli tomu sem přece přišel. Ve smlouvě opravdu není nic speciálního, žádný chyták ani podivní podmínky. Jde jen o focení a předvedení jedné kolekce, je tam kontrakt a délka trvání a pak popis toho, jak se nakládá s fotografiemi, komu patří, jak je to s přehlídkou a možnou cestou do Paříže. Nic víc. Pak se k němu vrátí a aby povzbudil jeho odhodlání, pero mu zase sebere a kudrlinkovým krasopisem se podepíše na vlastní řádky.
"Tak co, jsi můj?" Znovu to nevinné zamrkání, když se několikrát pootočí v pase sem a tam. Samozřejmě se ho ptá jako zaměstnavatel podřízeného.
"Kdy můžeš začít? Mám celou noc." Tenhle dvousmysl nebyl plánovaný, ale asistentka za jeho zády už se nepokrytě culí do papírů. On sám upírá zcela vážný pohled do Torových očí.
Tora
Hlavou mu létá otázka, jestli by
se připravil.+Tak na takové měření leda při pornu, kruci.+ Dělá si v duchu
legraci sám ze sebe ale ne, tohle mu říct nemůže. To by dopadlo. Pokusí se
tváři nezaujatě a naprosto nevyvedený z míry."Samozřejmě, vzal bych si lepší oblečení." +Možná i lepší trenky, stahovací.+ Teď už se nepokrytě uculí nad tím, co mu běží hlavou a může být jen rád, že mu do ní nikdo nevidí. Letěl by už dávno, o tom nepochybuje. Podívá se dolů, když na něj má ne řasami a málem by zvedl ruku a zamával mu zpátky. Teď už je mu opravdu horko a přemýšlí, jestli si neodběhne do sprchy a pak se vrátí...A ano, pak může jít znova. Hodně si zavařil, když sem přišel, ale nelituje toho ani na chvilku.
"Možná bych se připravoval dlouho." Vyjde z jeho rtů, aniž by si to uvědomil a využije chvilky, kdy se nedívá, aby sám nad sebou protočil očima. No jo, on nikdy na pohlaví moc nekoukal a teď má před sebou Manu osobně. Kdo by neměl podobné myšlenky? Z transu, kterému právě propadl, ho vytrhnou až další slova a pero, které mezi ni visí ve vzduchu. Teď už upřímný a naprosto spokojený úsměv neovládne. Má to? Jako vážně? A za co? Ne, na to se taky ptát nebude, vypadal by jako idiot. Hmátne po něm možná rychleji, než by se dalo čekat, na vteřinu se jejich prsty setkají. Zabrní ho až v jejich konečcích.
"To je jak to měření." Prohodí poznámku, když ruku radši zase rychle stáhne a věnuje se chvíli smlouvě. Ano, i on si to přečte, co kdyby náhodou. Jenže Manovi by klidně upsal i duši, čte to stejně jen z principu. Už se sklání, aby to podepsal, když se ještě na Manu podívá.
"Neměl bych krví?" Tak a teď se kousne do jazyka a radši už toho nechá. Raději zase skloní oči a rychle se podepíše, kdyby si to náhodou chtěl rozmyslet. On prostě neumí moc dlouho držet jazyk za zuby. Začít si přát, aby se ta Paříž opravdu konala. Tam by se fakt rád podíval. +Počkej, až se pořádně projdu. Se mnou budeš mít ještě práce.+ Dobírá si Manu v duchu a sleduje, jak se podepisuje kousek vedle. Tak a je to. Fakt tu práci dostal. Potlačí nutkání zatnout dlaň v pěst a prudce přitáhnout k tělu ve vítězoslavném gestu. Radši je vrazí do kapes kalhot. Kdyby se náhodou neuhlídal. Rozhlíží se zase kolem a pak se prudce ohlédne na Manu, když padne první otázka. Mohl by mu dopovědět různě, ale něco v jeho nitru je nutí říct něco, co možná ani čekat nebude.
"Déle, než si myslíte." Vypálí jako první, aniž by se přestal dívat do jeho očí a pak další otázka. On je připravený pořád a stále, ale to mu taky říkat nebude nebo...
"Klidně hned, lepší program bych si nevymyslel." Snaží se mu trochu konkurovat nebýt z něj tak na větvi ale jde to sakra těžko.
"Jen si nejsem jistý, jestli bude co, když nemám nic na sebe." +A jsme zase u toho prádla, to bych možná natáhl.+ Baví se dál se svou hlavou.
"Nebo budeme ještě něco...uhm, měřit?" Pozvedne obočí a asistentku trochu ignoruje ale určitě ne schválně, jen to prostě nejde jinak.
"Trénovat výrazy." Předvede nejlepší úsměv.
"Nebo snad chůzi?" To radši předvádět nebude, Mana by se asi složil smíchy.
Mana
Tak on by se připravoval dlouho…
Je to v podstatě lichotka a Mana je poslouchá opravdu rád. Vždycky měl dost
velké ego, i když to uměl obratněji schovávat, než někteří jeho kolegové. Každé
jeho polechtání a vyhnání ještě výš bylo velmi ceněno a vítáno. Nepodaří se mu
pochopit, co Tora myslel tou poznámkou s měřením, ale nezeptá se. Místo toho se
opravdu usměje, když zmíní podpis krví."Škoda, že to jde právníkům, ale možná tě požádám o autogram." Odtuší napůl nezúčastněně, a napůl v čemsi, co je kříženec flirtu a připomínky toho, že i Tora je slavný. A pak se stane něco, co nečekal pro změnu Mana. Co mělo tohle znamenat? Co to bylo to jeho Déle, než si myslíte? Teď je to on, kdo se po něm prudce ohlédne a zadívá se mu dlouze do tváře. Může si myslet, že se mu nějaký čas líbí? To proto sem doopravdy přišel? Nesmysl… Dokonce mu nabízí svůj čas okamžitě, ani nechce jet tam, kam měl namířeno, kdyby odsud odcházel s nepořízenou. Nadechne se k odpovědi, ale Tora mu vezme slova z úst. Tak on chce ještě něco měřit… Přivře na něj oči, ve kterých se jednoznačně blýskne a pak jimi demonstrativně klesne k jeho poklopci. Jen krátce.
"Ano, to všechno budeme dělat." Řekne mu tónem hlasu, který jako by mluvil o něčem úplně jiném. Tora na něj chce vytahovat svoje tygří drápky? Tak to neví, s kým má tu čest. Stud je to poslední, co Manu trápí, na pódiu si zařádil jako málokterý Japonec. Ah, to byly časy… no nic. Udělá elegantní gesto dlaní, když mu pokyne před zrcadlo, kývne očima na asistentku, aby si vzala smlouvy, kromě té jedné Torovy a zároveň došla pro maskérku.
"Můžeme se například podívat, jaký odstín bude slušet tvojí pleti. Tohle je něco jiného, než skákání po stagi, na jaké jsi zvyklý..." Nechá dámy, aby si Toru odvedly před velké zrcadlo a sám se pomalu vydá v jejich stopách. Jedna z nich chystá šminky, zatímco druhá mu zapíná ochranný pláštík okolo krku, kdyby snad náhodou něco upadlo na jeho oděv. Mana se zastaví těsně za Torovými zády, pozvedne dlaně a zlehka podebere jeho vlasy na zátylku. Jakoby mimochodem se ho dotkne konečky prstů na citlivé šíji a nechá si prameny protéct mezi prsty.
"Žádné stříhání, zkusíme jen účes." Kývne vážně na tu z dam, která je tu odbornicí na vlasy a pak klesne pohledem na svoje dlaně, které si stále pohrávají s Torovou kšticí.
"Tyhle oči musí na světlo, žádné čočky..." Nařídí znovu, když se pohledem posune k Torově odrazu a upře dlouhý pohled do toho jeho.
"Rozhodně je zvýrazníme. Hodně..." Chce, aby tím pohledem přímo vraždil davy, až se bude dívat z fotek a plakátu Moitié. Dámy si sem přiběhnou pro šatičky už jenom kvůli němu. Každá by přece chtěla takového doma nebo ne? Tora má pravdu. Bude fotit s ním a svou postavou zvýrazní tu jeho. Manova křehkost a Torova síla. Udělají z toho plus. Japonci se občas svou konzervativností okrádají o neskutečné věci…
Tora
Autogram? Neměl by ho chtít spíš
on po něm? Teď Tora vypadá trochu vyvedený z míry. Samozřejmě, že ví, jaký
úspěch kapela má ale proti Manovi...To není vůbec nic. Kluci by se na to asi
dívali jinak."Kam to bude?" Vyletí z něj otázka mnohem dřív, než se stačí zarazit. Proč se kruci nemůže ovládnout? On si tu pustu snad do příště zalepí a bude klid. Pořád čeká na okamžik, kdy to bude příliš a Mana prostě vezme jeho smlouvu a roztrhá ji. A že přijde a brzo. Pod Manovým pohledem s přivřenýma očima vroste několik čísel do podlahy, ale stejně se nepřestává trochu usmívat. Ještě to nepřestřelil? Zdá se, že ne. A k tomu se mu dostává odpovědí, které by u kohokoliv jiného možná označil za...ale jo, nejspíš by to byl flirt. Ale co to má znamenat teď? Ne, prostě si to nedokáže úplně přebrat.
"Úplně všechno?" Tak a teď je v pytli. Tohle bylo už opravdu moc a začíná mít pocit, že jestli si nenarve roubík asi toho jen tak nenechá.
"Mně sluší všechno." Pokusí se o trochu egoistickou poznámku, ale to by u toho nesměl žmoulat kapsy z vnitřní strany. Přesto se poslušně pohne a usadí se před zrcadlo. Jakmile je Mana za jeho zády, už kouká na něj a znatelně vydechne, když odmítne stříhání. No ještě, že tak. To už by se možná začal bránit. On má svoje vlasy rád tak, jak jsou. +Zvykni si, že s tebou budou dělat, co chtějí.+ Napomene se v duchu a trochu uvolní svůj posed. Nepřestává přes odraz v zrcadle pozorovat Manu a čeká, s čím přijde. Stačí ale první dotek a jemu naskočí husí kůže a projede příjemné mrazení podél páteře. No, tohle by si nechal líbit dvacet čtyři hodin denně sedm dní v týdnu. Jestli s tím přestane, asi mu opravdu vynadá. Neubrání se spokojeně natáčet hlavu, aby dostal víc doteků. No co, taky si to může užít, když s ním budou dělat psí kusy. Z čeho má ale opravdovou radost je fakt, že odmítne jakékoliv čočky. Je to snad poprvé, kdy se barvu jeho očí někdo nesnaží měnit. Tak máš vypadat, tyhle si vezmi. Tak to bylo vždycky ale ne dnes.
"Arigato." Ozve se vděčně z jeho rtů a věnuje Manovi naprosto upřímný a rozhodně ne přehnaný úsměv. Teď už trochu zkrotl a žádná poznámka. No, možná další dvě minuty, déle to rozhodně nevydrží.
"Takže sázíme na oči, s postavou asi nepohnu." Ne, nevydrželo to ani dvě minuty.
"Mám se nějak..." Chtěl říct natočit, ale když se pohne a jen náznakem přijde o Manovy prsty, znovu se zarazí do křesla a víc se opře.
"Ne, takhle je to úplně ideální." Odpoví si sám a pak to teprve začne. Má pocit, že se na něm vystřídaly snad všechny šminky, které kdy viděl a přitom v odraze vidí, že to není příliš. Vlastně se mu to víc, než líbí. Je to prostě akorát, i kdy výrazné. Úplně jiné, než na co je zvyklý.
"Kdo jsi a kde jsi nechal Toru?" Zeptá se sám svého vlastního odrazu, když si sám sebe může konečně pořádně prohlédnout. Odměna přijde vzápětí, když se dámy uculují. No co? Taky se musí trochu pochválit ale kruci...On sám sebe vážně nepoznává. Zvedne oči nahoru a podívá se na Manu s výrazem značícím, že vůbec neví, co by no jiného řekl a zároveň..Jo, vážně chce slyšet jeho názor.
Mana
Samozřejmě vidí husí kůži, která
Torovi naskočila na krku a stejně tak dobře vnímal všechny jeho odpovědi.. . o
tom, zda budou dělat úplně všechno i tom, kam by Mana chtěl ten autogram. Ten
flirt mu oplácí a vypadá to, že tu nepůjde jenom o fanservis. Zvedne oči od
jeho vlasů k odrazu Torovy tváře v zrcadle, když mu z ničeho nic zcela vážně
poděkuje a naprosto upřímně se na něj usměje zpět, když sotva patrně kývne
hlavou. Není si zcela jistý, čemu to patřilo, snad téhle příležitosti nebo
tomu, že mu nechce krátit délku vlasů? To bylo jedno, hlavní byl ten vřelý tón
a výraz jeho očí."Sázíme úplně na všechno, Tora-chan. I na tvou postavu. Mám úplně jasnou představu, jak by to mohlo vypadat." Řekne mu měkce, když z něj svoje dlaně stáhne, aby mohl dámy pustit k práci. Schválně použil ten nejdůvěrnější sufix, zatímco mu Tora stále říká Mana-sama. Líbí se mu ten kontrast. Loupne po něm očkem, když od nich odchází, Torovi se líbilo, když se ho dotýkal? On měl taky rád, když mu upravovali vlasy, bylo to příjemné. Celou tu dobu se věnuje figuríně a oblečení na ní, připíná špendlíčky, kam je potřeba, přikládá látky a vrátí se teprve ve chvíli, kdy je dílo dokonáno. Dámy zkrotily Torovy divoké kadeře, daly jim lesk a řád a při tom ten účes zase tolik nezměnily, ale mnohem víc udělal ten makeup. Hnědozelená barva jeho očí doslova vystoupila z líčení, které mu dodalo temnější a trochu nebezpečný výraz a zároveň ho to zkrásnělo. Ne, že by to potřeboval. Byl sexy. Nebezpečně sexy. Mana se na něj dívá o něco déle, než by musel a natáčí při tom hlavu, jak modrýma očima přeskakuje po každém detailu. Pak rozhodí rukama.
"No?" Zeptá se dam a všechny se rozplynou najednou a kývají, že to je ono.
"Najednou se to všem líbí. Co teprve kdyby si představily, jak pevné tvoje ruce jsou, když je sevřeš v objetí." Prohodí smyslně a jedna z nich si povzdechne.
"Vidíš? Představivost už pracuje. To chci." Pokrčí nenuceně rameny. Tahle kampaň bude skvělá.
"Evropanky mají rády pořádné chlapy." Pronese a ženské se zasmějí. Pokyne své asistentce a ta se po chvilce vrátí se dvěma plnými sklenkami červeného vína. Jednu si vezme Mana a jednu sám předá Torovi.
"Úspěch se musí zapít." Řekne mu.
"Dej pozor, je to portské. Ta sklenička bohatě stačí, aby slabší kusy nedošly domů." Broukne, než sklo zacinká o sklo a on ve sklenici smočí rty.
"Do zítra bude k dispozici jiný model, který by ti mohl být. Všechno ostatní se bude muset dát pro focení šít na míru tobě, ale to nevadí. Oblečení ti pak věnujeme na památku. Jinak je to pro dnešek všechno. Mám všechno, co jsem chtěl a jsem nadšený." Sdělí mu popravdě, i když původně mluvil o celé noci. Tora si to volno zaslouží za to, že se dnes nelekl ani jeho, ani všech jeho narážek a požadavků.
"Venku je hezky, pozdravuj přátele." Řekne mu jako učitel, který pouští děti domů o hodinu dřív v přesvědčení, že půjdou na hřiště a ne hrát hry na počítači. Pak kývne na rozloučenou i dámám a se sklenicí v ruce vykročí ke dveřím a do chodby. Nejspíš bude ve své kanceláři črtat možné pozice pro focení. Má hlavu plnou nápadů a je to díky Torovi.
Tora
"Upřímně, já si to ještě před
chvíli představit nedokázal." Odtuší Tora jako první, když sleduje své
nové já. Kruci, jemu se to vážně hodně líbí. Nikdy by si nepředstavil, že by
mohl vůbec vypadat podobně. Nikdy se o to ani nesnažil a teď? To vidí na
vlastní oči.+Tohle by mi snad nevěřil nikdo.+ Ujistí sám sebe, že to není jenom
jeho výmysl a v první chvíli mu to oslovení vůbec nedojde. Probere se vzápětí,
aby se na Manu podíval, a mírně nad tím pozvedne obočí. On sám by si to nedovolil, ale pořád má z jeho vzezření pocit, že by se to hodilo spíš obráceně. Přepadne
ho touha to vyzkoušet ale...První den, to není dobrý nápad. Zareaguje až mnohem
později."Teď si jako chan zrovna nepřipadám." Uchechtne se krátce a mírně se předkloní, aby prozkoumal každý detail své tváře. Přemáhá nutkání vytáhnout telefon a udělat si fotku. Skoro má strach, že se mu to fakt jen zdá. Pak se mírně ohlédne zrovna, když přijde řeč ohledně Evorpanek.
"Jenom Evropanky...Škoda." Prohodí pobaveně a těkne očima i k asistentkám. No očividně to funguje. Jenom na ně? V očích mu zasvítí, když své oči stočí zase na Manu v zrcadle a převezme si od něj sklenku.
"Vypadám snad jako slabší kus? Jestli ano, je něco hodně špatně." Prohodí sebejistě, ale může za to taky ten make-up, že se tak cítí. Pomalu vstane ze židle a převýší jej, aby mu mohl celkem drze shlédnout do tváře, než si s ním přiťukne a oči z něj ni na vteřinu nespustí. Začíná mu připadat, že je to kdo z koho a baví ho to. Jen...Opravdu nechce prohrát. Napije se, aniž by uhnul očima a pak se trochu zarazí, když to začne znít, že se mají pro dnešek rozloučit. Těkne očima k asistentkám, které už všechno balí a on rozhodně nechce jít domů nebo kamkoliv jinam.+Tak rychle?+ Proběhne mu hlavou vyděšeně, ale nemá vůbec žádný nápad, jak by toto sezení mohl prodloužit.
"Přátele? Cože?" Pozvedne konsternovaně obočí, ale to už je Mana pryč, ani se s ním nestihl rozloučit. Asistentky taky odchází a za pár okamžiků ho nejspíš vyzvedne někdo, kdo mu ukáže cestu ven. Jenže on má sto chutí se tu někde přivázat a domů jít tak za sto let minimálně. Neví, co ho to popadne, ale dopije sklenici na jeden lok. Víno je skvělé, měl by ho vychutnat, na to však nemá vůbec čas. Odloží sklenku a rozejde se ke dveřím, za kterými zmizel Mana, aniž by se staral o překvapené pohledy za sebou.
"Mana-sama." Houkne, když ho vidí mizet za roh. Bez váhání popoběhne a za chvíli už je u něj. A teď mu dojde, co udělal a že vůbec neví, na co by to měl svést. Zůstane stát před ním a kouká na něj, když až teď vymýšlí, proč ho vlastně zastavil. Když mu řekne, že tu noc vzal vážně, bude to znít asi hodně divně ne?
"No vlastně jsem ani nestihl pořádně poděkovat za příležitost." Začne trochu neutrálně, aby sám sobě dal víc času, než rozhodí rukama.
"Fakt mám dneska volný den a večer. Radši bych se pořádně připravil. Vůbec netuším, co to obnáší a na co si dát pozor." Dobře, tohle je tak trochu výmluva, proč s ním být delší dobu ale taky pravda. Copak on je nějaká modelka? Směje se své poznámce v duchu. Modelka rozhodně ne.
"Jsem zvyklý makat, když mi o něco jde a pokud na sobě můžu zapracovat, chci s tím začít nejlíp hned. Určitě je toho hodně..." Začíná se do toho trochu plést ale jeho hlava a hlavně jazyk si začíná dělat, co chce.
"Co mě můžete naučit?" Dodá nakonec s nádechem provokace v hlase. Ostatně Mana si s tím flirtováním začal.
"Klidně seženu ještě nějakou růži." Teď už se zazubí a trochu okázale rozhlédne kolem, jak kdyby ji opravdu hledal. Klidně ji nějaké dámě stáhne i podvazkem a ani se u toho nezačervená. No dobře, u toho by se asi vážně červenal.
"Já vím, umím být otravný." Pokrčí ještě rameny, když klidně a bez váhání obviní sám sebe a rozhodí rukama s gestem, jsem fakt tvůj úplně celý.
"A mohlo by to být ještě horší."
Mana
Ještě na chodbě se pro sebe
usmívá, když má před očima jeho vykolejený výraz, když ho poslal za přáteli.
Trvá to přesně deset vteřin, než za sebou uslyší jeho zavolání. Zastaví se a
zpola se ohlédne přes rameno do jeho tváře. Byl zvědavý, jestli prostě odejde
nebo spolu budou ještě mluvit a teď Tora běží směrem k němu. Po jeho poděkování
se mu ukloní hlavou a chce se zase otočit k odchodu, ale to není zdá se
všechno. Torovi se domů moc nechce a může se jen dohadovat sám se sebou jestli
je opravdu tak pracovitý nebo za to může jejich malý flirt. Mana docela zavařil
sám sobě se vším tím líčením, protože teď, když jsou na chodbě sami a on stojí
v jeho těsné blízkosti, jasně vnímá jeho statnost a mužnou sílu. Kromě toho ho
udělal vysloveně krásným, dravčím a s neskutečným pohledem. Sklouzne očima z
jeho rtů na tetování na hrdle a zase jimi vystoupá nahoru k jeho očím a
potlačuje nutkání dojít si pro vějíř a použít ho."Na co si dát pozor? Abys je těma očima chudáky rovnou všechny nezavraždil..." Vyjde z jeho rtů neplánovaný kompliment a zároveň chce, aby přesně to udělal.
"Moc ti to sluší." Pokývá hlavou po pravdě a nevyzpytatelně se pousměje.
"Když chceš tolik pracovat, to abych tě svěřil mým profesionálům, co tě naučí chodit a pózovat." Pronese něco, co možná Tora slyšet nechtěl a důkladně u toho zkoumá jeho reakci. Ne, jemu jde o to, aby ho to učil Mana sám, určitě se neplete. V podpaží drží několik papírů a svůj diář v černé kůži s rytinou růží. Otevře ho, zalistuje a chvíli si prohlíží dnešní rozvrh. Ty zbylé schůzky jsou odvolány, konkurz byl nečekaně rychlý a tím pádem taky ještě nemá náhradu programu. A večer… Býval by asi skládal… Prostě nic závazného, kde by musel být. Prudce zvedne řasy k jeho očím, když padne otázka, co ho může naučit s tím nepřeslechnutelným tónem. Dlouze se na něj dívá, skenuje ho až do morku kostí a pak si znovu okatě prohlédne jeho ramena a hrudník. K tomu ty růže… ne už není pochyb. Usměje se, když Tora zmíní, že umí být otravný a trochu pohodí vlasy, aby ho nelechtaly v očích.
"Ještě horší, vážně? Takže mi nezbude, než s tebou strávit celý den a večer a nebo mohu poznat tvou horší stránku. Nebo oboje najednou?" Nakonec však hlavu skloní v gestu, teď už vážně.
"Tak kam mě pozveš?" Rozhodne se během chvíle.
"Pózovat už přece umíš." Pro změnu sáhne po svém telefonu, chvíli v něm něco hledá a pak mu na displeji ukáže Torovy celkem odvážné fotografie.
"Pěkné… tetování..." Prohodí nenuceně a uměl by si představit, že se na něj podívá osobně a víc zblízka. Možná vypadal jako panenka, ale jinak byl ďábel osobně, což tomuhle hudebnímu průmyslu nejednou ukázal.
Žádné komentáře:
Okomentovat