Mana x Tora - Svázat a pak useknout? - část 1.

(Moi-même-Moitié)

Tora

Jsou věci, které prostě nemůže ovlivnit a jednou z nich je počasí, které panuje venku. Je právě uprostřed zimy, když se Tora vydá do jedné ze společností, kde by mohl získat angažmá. Přitáhne si mourovatou, šedo-černo-bílou šálu blíž ke krku a pozvedne límec černého kabátu. Čeká ho ještě cesta přes celé město, ale to mu v nejmenším nevadí. Jde právě ze zkoušky kapely, která se trochu protáhla. Bude mít co dělat, aby to celé stihl. Naštěstí mu za pět minut jede metro, tak to snad vyjde. Nerad by udělal špatný první dojem, to se nikdy příliš nevyplácí. Stejně má srdce až v krku. Vždycky uměl být nervózní, když šel do neznáma a teď to tak trochu taky je. Jenže odměna mohla být královská, a co si bude nalhávat, peníze potřebuje. Kdo taky ne, když se snaží nějakým způsobem žít. Mírně se pousměje, když si uvědomí, kam se zatím dostal. Tahle příležitost měla být jeho vstupenkou, aby poskočil na další stupínek. No kdo by se o to aspoň nepokusil?
"To dáš." Zamumlá si pro sebe a dodává si tím sebejistotu. Protlačí se skrze davy v metru a je rád, že se vůbec dostal dovnitř. Stejně je nalepený na dveřích a začíná mu být opravdu horko. Kdyby teď příliš vydechl, už se asi nenadechne. Aneb když cestujete ve špičce. Nevybral si nejlepší dobu, ale co mohl dělat? Jakmile se dveře otevřou, metro jej v podstatě vyplivne a on se snaží rychle prodrat davem. Stojí ho to několik omluv, když do někoho vrazí a málem ho povalí. S tím, jak vypadá, občas stačí jen ťuknout. Už si zvykl, i když ve škole to nebylo jednoduché. Vždycky prostě vyčníval. Teď se to snad bude hodit. Snad ho vybral na konkurz z nějakého důvodu. Moc se toho nedozvěděl, jen kdy a kam má přijít. Ale kruci, dělat pro tuhle značku...Bude fotit klidně prádlo, když na to přijde, i když se asi v první chvíli propadne hanbou. Jeho výraz je trochu nejistý, když si to v hlavě přebírá znovu a znovu. Má to ještě kousek a už mu příliš času nezbývá. Proto neváhá ani vteřinu a rozběhne se, aby tam byl opravdu včas, možná trochu s předstihem. Doslova proběhne hlavním vchodem obří budovy a tam se zasekne s úžasem. Prohlíží si úplně všechno a málem by i zapomněl, proč tu je. Moi-même-Moitié. Hlásá modrý nápis před jeho očima a zatváří se radostně. Je tady, stihl to a teď se může jen snažit, aby to dopadlo vážně skvěle. Pochybuje, že by se setkal s Manou osobně, ale třeba ho aspoň zahlédne. Na chviličku. To by mu ke štěstí mohlo stačit, no ne? Zamíří k recepci, kde by měl oznámit, že je tady a nastane problém číslo jedna. Za ním je sakra sexy holka a on se musí na chvíli zarazit. Tak tohle bude zkouška první. Podaří se mu ze sebe vydolovat pozdrav, když přijde blíž a snaží se tvářit děsně nad věcí, ale není ani trochu. Naštěstí se mu dostane milé přivítání a slečna ho dovede až do jedné z místnosti s křesílky, kde má počkat. Všechno je tu v tom správném stylu pro něj. Někdo by to možná  neocenil ale on určitě. Málem i při pozorování přeslechne otázku, zda si dá kávu nebo čaj. Vydoluje ze sebe další omluvu a poručí si kafe. Možná mu to trochu uklidní nervy, pokud to nevylije. Je připraven o šálu i kabát a nezvykle zbarvené oči pro tuto zemi sledují, kam ho věší, aby ho později našel. Určitě bude tak mimo, že nakonec odejde bez něho a pak se bude jak blbec vracet. Tak a teď už jen počkat, kdo přijde a co po něm budou chtít.

Mana

Budova Manovy módní značky vypadala jako většina ostatních výškových budov v Tokyu. Nestála úplně v centru kvůli neskutečným nájmům a také proto, že nenesla zase tolik peněz, tohle rozhodně nebyl mainstream. Na první pohled se nijak nelišila od ostatních, ale jakmile člověk vstoupil dovnitř, všechno bylo jinak. Recepce i celá spodní hala se nesla v nádechu černé a modré barvy, Manových nejoblíbenějších. Nad recepčním pultem byl proti stěně vysvícený název firmy místo klasického nápisu. Všechno působilo moderně, ale už tady nosili všichni zaměstnanci černou a spousta z nich dokonce denně nosila přímo gotický a lolita styl. O patro výš, kde už byly vystavené celé kolekce a taky tu byl přímo kamenný obchod, bylo všechno stylizováno do gothického stylu, okna byla zatemněná nebo dekorovaná mřížemi, pavučinami, růžemi a podél normálních stěn byly postaveny ještě makety těch kamenných. Všechno vypadalo jako by byli ve sklepě, bylo to temné, dekadentní a přesto jaksi roztomilé a příjemné. A především elegantní. Byl to zcela jiný svět, ve kterém Mana sám rád žil a který si odmítal nechat vzít. Měl pronajatých několik spodních pater, protože ke svým účelům výhledy z oken nepotřeboval a nad nimi byly různé kanceláře maličkých firem, které používaly druhý vchod. V jeho nejvyšším měl své zázemí a kanceláře i on, pod ním byly návrhářské stoly, dílny a švadleny, které všechno šily ručně a v malých nákladech. Dovedli si toho vyrobit hodně přímo na místě a zbytek, jako například doplňky putoval do nasmlouvaných továren a k jednotlivým umělcům. Po letních výprodejích bylo na čase navrhnout zcela novou kolekci, nad čímž se činil celý podzim a když byla konečně hotová, musel ji taky dokonale prodat. Bohužel všeobecný zájem o tento styl spíš pohasínal a neznámé tváře krásných Japonek už mu nestačily. Chtělo to někoho slavnějšího, výrazného, někoho, kdo nesvítil ze všech plakátů a zároveň ho lidé znali. U dívky ještě neměl jasno, možná bude nakonec fotit on sám, ale konkurz na modela pro pánskou kolekci už začal a svůj tip si pozval na dnešní schůzku. Pokud by měl nakonec fotit opravdu s ním, chce u toho být osobně. Samozřejmě je tváří své značky, takže je tu v plné polní od vlasů po precizní makeup a patřičný oděv. Jediný rozdíl je, že mluví. Když musí… Bílou košili s dlouhým rukávem kryje černý korzet pod hrudník a přes nohy má splývavou dlouhou černou sukni s rozparkem v předu, který odhaluje vysoké šněrovací boty na podpatku. Držení těla je dokonale nacvičené a výraz ve tváři jasně říká, kdo je tu šéf. Není zrovna malý, ale proti němu bude stejně působit drobně, to už ví. Pár minut po tom, co je Tora usazen a je mu podána káva, se ve dveřích objeví i on sám, aby ho přivítal a podal mu ruku.
"Konnichiwa, Tora-san." Řekne celkem tiše a poměrně hlubokým hlasem, který se trochu tluče s jeho vzhledem. Jakmile se Tora zvedne ze sedačky, převýší ho víc jak o hlavu a zapůsobí jeho široká ramena, ostrý profil a zvláštní oči. A to na sobě nemá ani zrnko líčení. Mana pro sebe pokývá hlavou a celkem nepokrytě si prohlíží celou jeho postavu. O jeho zálibě v gotice prozatím nic neví.
"Vás bych tu nečekal..." Chce samozřejmě znát tajemství jeho příchodu.

Tora

Ani na vteřinu se nedokáže ovládnout, aby se pořád nerozhlížel kolem sebe. Všechno tady na něj dýchá úplně skvělou atmosférou. Jak kdyby se doma nesnažil o něco podobného. Zatím je to ale jen slabý odvar toho, co kolem sebe teď vidí. Jeden by řekl, že je v sedmém nebi. Ale to přirovnání se k tomu úplně nehodí. Nervózně poklepává konečky prstů do područky, kterou má po levé ruce a je si jistý, že si ještě nějakou dobu počká. Jistě tu měli všichni kolem spoustu práce. Než se k němu někdo dostane...Sám má aspoň čas popřemýšlet, jak by se měl tvářit a jak se pokusit zapůsobit, aby tuhle práci, vlastně spíš zábavu dostal on a ne nikdo jiný. Když se ale znovu rozhlédne, trochu mu přijde, že tu nemá co dělat. Nevypadal jako typický Japonec, hlavně konstitucí se rozhodně lišil. A to radši pomlčí o očích. I když ostatní to řešili čočkami, on má doma jen hnědé. +Tolik k normálnosti.+ Proběhne mu hlavou s nádechem pobavení, dokonce i koutky se mu mírně pozvednou, dokud mu není přinesena káva. Poděkuje ve vší slušnosti a snaží se v klidu napít, aniž by se mu třepaly ruce. Jde to vážně pitomě.+No tak, klid. Nějaké konkurzy už máš za sebou, tohle tě nerozhází.+ Snaží se přesvědčit sám sebe, že je to jako kdykoliv jindy. Prostě se normálně uchází o práci a ano, už se otvírají dveře. +Pozdravíš, ukloníš se, podáš ruku a budeš se tvářit, že tohle je úplně normální a že jsi schopný to zvládnout. Hlavně se moc nenarovnávej, abys nebyl o tolik vyšší jak...+ Pomalu vystoupá očima k příchozímu muži a zůstane na několik sekund konsternovaně zírat. Poslední, koho by čekal, je sám Mana. Několikrát zamrká, jestli se mu to náhodou nezdá a v druhou chvíli už je na nohou a podává mu ruku s hlubokou úklonou. No, teď možná budou stejně vysocí. Po chvíli se narovná a otevře ústa, aby ze sebe dostal alespoň pozdrav. Jenže Mana ho pozdravil...To je na dalších pět minut zírání. +Tím ho opravdu pošleš do kolen.+ Počastuje se v duchu a konečně se donutí trochu uklidnit.
"Konnichiwa, Mana-sama." Vydoluje ze sebe a věnuje mu ještě jednu úklonu, než se konečně narovná do plné výšky a shlédne na něj. Je tak maličký. Jeden by ho schoval v náruči a k tomu to oblečení. Ano, tohle se mu rozhodně líbí. Pokusí se pousmát a snaží se v duchu srovnat myšlenky, aby ze sebe vydoloval souvislou a trochu duchaplnou větu. Zavařil si, s Manou v jedné místnosti to půjde těžko.
"Hledal jsem dlouho nějakou příležitost k tomu, abych si trochu rozšířil obzory, ale nic mě tolik nezaujalo jako váš konkurz." Odmlčí se na chvilku. Nechce mu úplně lichotit, ale je to pravda. Nic mu nepřišlo dost zajímavé, aby se o to pokusil.
"A jestli můžu být upřímný a možná mi to nebudete věřit ale tenhle styl, to všechno kolem, je naprosto úžasné." Rozhlédne se ještě jednou kolem sebe.
"Je to pár let, kdy jsem gotickému stylu propadl úplně a nemyslím si, že mě to někdy pustí." Konečně se trochu uvolněněji pousměje.
"Být součást něčeho takového...Vlastně by to mohlo být trochu jako sen." Nechá se možná až příliš unést, ale jeho tvář nese opravdové známky nadšení.
"Před pěti minutami by mě ale nenapadlo, že se setkám přímo s vámi osobně. Tohle bych nevěřil ani sám sobě." Neubrání se vtipu a hned si všechny ostatní ve své hlavě zakáže. Mohl by nakonec říct, že ho vždycky zajímalo, jak vypadá takové prádlo ale kruci, to ho vyrazí rovnou.

Mana

Samozřejmě nepřehlédne Torovu první reakci na sebe samotného a lhal by, kdyby se s podobnou setkal poprvé. Naštěstí se dokáže dokonale ovládat a nehne při tom brvou, takže nedá nijak najevo, jestli je na to zvyklý a je mu to příjemné nebo je to naopak zdvořilostní brnění. Stiskne jeho dlaň nazpět, když shlíží na čupřinu jeho vlasů, zatímco je Tora v předklonu a když se narovná, musí očima zase vystoupat nahoru. Koutky se mu mírně zvednou, když i on dodrží zažité Mana-sama. Sám ukloní hlavou, když se Tora skloní ještě jednou, je to milé. Ta první věta je jednou z těch, které čeká od každého, kdo sem přijde, ale víc ho zaujme Torovo pokračování. Vážně se mu to tolik líbí? Jsou v tom peníze, je v tom spolupráce s ním, pokud Tora sleduje jeho práci, to by jednomu stačilo na to, aby Manovi řekl cokoliv, aby tu práci dostal, ale on se rozhodne prozatím věřit každému jeho slovu. Jakmile se dozví, že gothika je Torovou vášní, zatváří se překvapeně a ještě jednou si ho prohlédne. Samá černá, ale jinak klasika. Nebo spíš taková rockerská klasika. Samozřejmě má přehled jenom o tom, co nosí na stagi, jenže tam musí Tora držet basu se stylem kapely a s tím, co říkají manažeři. Pořád ho podrobuje svému hlubokému, rentgenovému pohledu, který je mu vlastní, jako by si chtěl přečíst v jeho mozku, jestli je to všechno pravda a pak ho z ničeho nic napadne, kolik že mu to vlastně může být? On sám byl na scéně už dlouho, málokdo by mu hádal těch dokonalých čtyřicet, které má. Znovu se pousměje, když mu Tora tak upřímně prozradí, že je z něj trochu paf, asi jako každý jiný fanoušek, při tom je sám zvyklý na vlastní slávu.
"Netušil jsem, že mám tak zapáleného obdivovatele. Kde jsou růže?" Teď si ho dobírá, ale nezasloužil by si tak krásný dárek na uvítanou? Asi by hodně koukal, kdyby tušil, co se Torovi prohání hlavou, ale pak mu pokyne, aby šel s ním a zvolna vykročí do chodby, lemované vystavenými modely, které už ušili. Jsou to nádherné šaty.
"Potřebuju někoho, kdo představí mou kolekci Elegant Aristokrat a vážně uvažuju o tom, že Lolitu nafotím sám. Okouzli mě. Proč by měly moje fotky vypadat nejlépe zrovna s tebou?" Nedá mu zrovna lehký úkol a mezi řečí ho provází svou prací.
"Musí to mít chemii, fungovat..." Udělá gesto dlaní s dlouhými, temně modře nalakovanými nehty. Tora není zrovna klasický prototyp japonské krásy, ale to on nejspíš sám ví. Ohlédne se po něm koutkem oka a na krátko zakotví na jeho hrudníku. Není moc poznat, co si myslí, než zase pokračují.
"Byli bychom pozvaní i na několik akcí a já bych tam svou tvář vzal rád s sebou. Nebylo by to příliš komplikované pro tvůj program s kapelou? Vlastně… bych chtěl poprvé v životě uspořádat i malou přehlídku, nic náročného..." Nemá tak velké ambice jako například Yoshikimono, tohle byl malý svět, ale určitě by to bylo v Paříži…
"Zahrnovalo by to i trochu cestování..." Prozrazuje mu dál svoje plány. Vejde s ním do prostorné maskérny a šatny, kde je hodně zrcadel, stejně hodně personálu a taky plac pro focení. Je tu nachystaný jeden outfit na zkoušku, protože to prostě potřebuje vidět na vlastní oči. Ale tohle na sebe Tora se svou postavou nedostane…
"To se asi dneska nepodaří..." Dojde mu, když několikrát skočí pohledem mezi jím a oděvem na figuríně.

Tora

Necítí se úplně ve své kůži pod pohledem Many, ale je mu jasné, že si ho pořádně prohlédnout musí. Asi hodnotí a on se může jen modlit, aby dopadl, co nejlíp. Ale co si bude nalhávat. Už jenom to oblečení, které viděl, není rozhodně jeho velikost. Do toho se prostě nenacpe.+No nic, tak si uřežu nohy a ještě pár částí těla a pak to snad bude ne?+ Vymýšlí vše možné plány k ničení svého vlastního těla, aby ten konkurz vyhrál. Netuší, jestli byla jeho odpověď správná, ale stejně by lepší ani nevymyslel, tak proč lhát? Je to pravda, už to několikrát přiznal a není to nic, za co by se měl stydět. Hlavně je to pro něj velká motivace. Kdo by se víc snažil, než ten koho to opravdu zajímá, no ne?
"Růže uvadly ve chvíli, kdy zjistili, že se potkají s vámi." Neuhlídá nakonec svou pusu, ale to Mana si začal! A on se nechal trochu vyprovokovat a kruci...Tohle asi říkat neměl. Možná by se měl omluvit, ale nakonec zvládne jen mírné pousmání, že za to prostě nemůže a lepší už asi nebude. Však on ho má v úctě, to viděl hned po příchodu, tak snad si nebude myslet nic jiného. Navíc to byl kompliment a ty snad zakázané nejsou. Bez váhání vykročí za ním a snaží se dávat pozor. Oči mu však stále utíkají po vystavených modelech, tomu nedokáže odolat. Přistihne se dokonce, že chvíli i kouká na Manu samotného a zaujatě si ho prohlíží. Taky ho může takto zblízka vidět naposledy, tak kdo by se nekoukl. Jenže kvůli tomu málem přeslechne otázku a chvíli to vypadá, že vůbec netuší, na co se ho ptal. Naštěstí jí pak vydoluje ze své hlavy.
"Zrovna se mnou?" Snaží se získat nějaký čas, ale pak jen krátce pokrčí rameny.
"Možná proto, že vypadám úplně jinak." Vymění svou nevýhodu za plus.
"Kdyby vám tolik vadilo to, jak vypadám, vůbec bych tu nebyl. Takže to je nejspíš v pořádku a možná opravdu hledáte trochu něco jiného, než je běžné. Pokud to tak není, už vás neohromí ani mé chování, i když..." Ještě jednou se rozhlédne a spatří přesně to, co hledal. Když chce, tak ze sebe dokáže vydolovat něco úplně jiného, než na co je většina zvyklá a to se vzápětí potvrdí. S omluvou a zdvořilým pozdravením zastaví dívku, která právě prochází kolem a oči mu těknou k jejímu korzetu, kde ta růže opravdu je a ne běžná. Je temně modrá, skoro až černá. S nejlepším úsměvem, který svede, i když se necítí úplně ve své kůži, jí sprostě ukradne a pak s teatrální úklonou hodnou středověku ji podá Manovi.
"Ty kradené mají prý větší kouzlo." Prohodí k tomu, ale dál nic neříká. Prostě to měl chuť udělat a tak se to stalo. Občas má tyhle spontánní chvilky. Jestli se to Manovi nebude líbit, bude to průšvih. Ale to už musí věnovat pozornost i tomu, co mu před chvíli ukázal a hlavně říkal.
"Máme menší pauzu. Sice zkoušky jedou, ale přes zimu se věnujeme spíš přípravě. Obzvlášť po tom, co jsme se vrátili z tour a já nerad sedím doma." Odtuší ještě, aby bylo jasné, že teď má času dost a nebude takový problém to skloubit. Problém bude ale s tím oblečení. Sotva ho uvidí, už se mu obočí zvedá nahoru a neubrání se úšklebku, když shlédne na svou postavu dost kriticky.
"Ne, to určitě nepůjde. Do toho dám tak možná jednu nohu." Ozve se jeho povaha podruhé s trochu ironickým vtipem. Tohle by na sebe nasoukal tak možná po kolena dál ani náhodou.
"Teď je na řadě to sekání nohou a ostatních nadbytečných proporcí." Ani si neuvědomí, že své myšlenky vyslovil nahlas. Ale kruci, on by to klidně udělal, kdyby ho o to Mana požádal.
"Normální velikosti asi nebudou skladem, hádám." Tentokrát se nahoru vyhoupne jen pravé obočí a krátce se uchechtne ale spíš sám nad sebou. Tohle měl vlastně čekat.
"Možná...totiž...mám něco doma, šité na míru, jen pro moji potřebu..." Zkusí odvážně a možná už to opravdu přehnal.
"Jen pro představu." Pokrčí rameny a přešlápne z jedné nohy na druhou.+Sayonara, Tora-san a možná připojí ještě, těšilo mě. + Loučí se s touto šancí rovnou.

Mana

Byl to sladký kompliment s těmi růžemi, i když bylo jasné, že Tora nikdy neměl v úmyslu nějaké přinést. Mnohem víc ho ale překvapilo, když o jednu okradl jednu z jeho zaměstnankyň. Ani nepípla, protože ho doprovázel on sám a byl tou růží obdarován. Nakonec se tomu dokonce decentně zasmála, uklonila se jim a odešla, zatímco si Mana točil stonkem růže mezi prsty. Tak co, bylo tohle podlézání nebo spontánní a upřímná reakce? Jeho odpověď se mu však líbila, stejně jako úklona. Bylo to příjemně hravé. Tora měl pravdu, byl hodně nevšední, spíš evropský typ a on si samozřejmě zjistil, že je to nejaponskou krví v jeho rodokmenu, ale lidem by se to mohlo líbit, obzvlášť těm za hranicemi. Musí si to ještě dobře rozmyslet, ale jemu samotnému ta široká ramena přitahují oči. Kývá hlavou na souhlas ohledně zimní přestávky kapely. Do začátku léta by mohla být kampaň u konce a pak se může Tora zase plně věnovat svojí skupině. S tou jednou nohou v kalhotách má Tora asi pravdu. Bohužel se od všeho šila pouze jedna běžná konfekční velikost, tedy běžná pro Asiaty a v jednom kuse se řešilo, že si to evropský a americký trh není schopný obléknout. Už měl kvůli tomu v řešení ještě jeden náklad, ale nešlo to úplně u všeho, jen u vybraných kusů. Pozvedne obočí kousek výš, když Tora začne mluvit o sekání končetin.
"Hmm, sexy představa..." Odtuší a kostymérka skloní oči, když se pro sebe pousměje.
"Normální velikosti samozřejmě skladem jsou." Nenuceně pokrčí rameny a při jeho návrhu několik chvil nedá najevo, co si o tom myslí. Nakonec nespokojeně mlaskne rty o sebe a vykročí rovnou ke kostymérce, která se ho skoro lekne. Sáhne jí na stůl pro krejčovský metr a křídu na oblečení, vezme s sebou i bloček a pero a odloží ho poblíž místa, kde stojí Tora. Pak ten metr roztáhne v rukou a napne jako bič, když se mu podívá do očí a jednoduše mu začne brát míry. Rovnou a osobně. Skoro přísně k němu zvedne oči, když si zjistí rozpětí ramen, pak mu ty ruce zvedne do rozpřažení a získá celou délku. Teď už je zaujatě po očku pozorují skoro všichni, kdo jsou v místnosti a asistentka se otočí na patě a odejde. Když chce Mana změřit obvod hrudníku, má co dělat, aby ho tím metrem a svýma rukama vůbec objal. Další káravý pohled, ale míru získá a všechno si zapíše. Podobným způsobem následuje i pas, kde je to mnohem snazší a pak míra od pasu dolů k zemi kvůli kalhotám. Pro sebe se trochu ďábelsky pousměje, když si přidřepne, vrazí mu dlaň málem mezi nohy, aby musel rozkročit a ano, je potřeba ho změřit i zvnitřní strany. Zvedne k němu oči ze své pozice odspodu, což může vidět jenom on a pak se s povzdechem postaví a odvrátí k dalšímu zápisu, zatímco si rovná za ucho uvolněné prameny vlasů.

Tora

Trochu se zarazí, když to vypadá, že s tím sekáním končetin to nebude jen vtip. Ne, že by nad tím před chvíli nepřemýšlel ale kruci, ten výraz s jakým to Mana řekl...Neubrání se trochu hlasitějšímu polknutí.+Já to vážně myslel jako vtip.+ Proběhne mu hlavou, ale naštěstí hned ovládne výraz tváře. Ještě by si mohl myslet, že se třeba vážně bojí a to by asi nesnesl. Přemýšlí, jestli mu má něco říct o těch velikostech. On by to klidně nakonec zkusil ale s největší pravděpodobností by to bylo na cáry. A to už by nejspíš opravdu nepřežil.
"Ty růže byly sexy, sekání končetin bych tam nedal." Broukne si tiše pro sebe a prudce se ohlédne, když se mu za zády objeví ženská. Tak a teď bude mít problém. K jeho překvapení na to nic neřekne a jen se jí pohnout ramena, jak se chce uchechtnout. No výborně, aspoň někoho pobavil, když Manu ne. Dalších slov se ale nedočká, jen nejistě sleduje, jak sbírá nějaké věci, ve kterých později pozná metr a blok. Vypadá to, že možná tu příležitost bude mít.
"Svázat a pak useknout?" Neodpustí si další poznámku a v duchu si zakáže všechny další, když se podívá trochu omluvně na Manu, který ho začíná měřit. A z těch omluvných výrazů asi jen tak nevyjde. Už jen to, jak se tváří, když mu měří ramena a ruce. +Prostě moc velký, nooo...+ Málem by nad tím protočil očima. Jak kdyby si Mana myslel, že tím, že ho změří se asi scvrkne. +Zkus mě vyprat.+ Napovídá mu v duchu ale zatím si nahlas nic nedovolí, už tak toho řekl hodně a nepochybuje, že se zase neudrží.
"To je tím oblečením." Snaží se to svést na vrstvy, které mu po svléknutí kabátu zůstaly a má problém se neculit. A úsměv se mu rozšíří ještě víc, když ho Mana objímá kolem celého hrudníku.
"Chce to delší metr, možná ruce." Mumlá si pro sebe a už vytáčí oči do stropu. Tohle taky neměl říkat. Má plný nos jeho parfému, je mu horko z toho, jak byl blízko a ne, vůbec mu nevadí, že se na něj díval tak, jak kdyby za to, komu se narodil opravdu mohl. Nakonec jen zoufale pokrčí rameny.
"To ne já, to výrobci." Krčí obočí a pak musí nutně zalapat po dechu. To už má Manovu ruku mezi nohama a ne, není kus šutru, aby to s ním nezacloumalo. Teď by potřeboval něco, čeho by se mohl chytit. Jediné, co mu ale zbývá, je založit si ruce na hrudi a okázale se rozhlížet. A hlavně!  Myslet na něco úplně jiného, než to že před ním klečí a sahá mu rovnou tam. On zrovna není z těch, kdo by potřeboval k přípravě hodiny. Poslední kapkou je Manův pohled, když před ním takto klečí. Neměl se tam dívat, ani na vteřinu, ale udělal to a už se nedokáže podívat jinam.
"Já vážně nejsem profík, nemůže to udělat..." Chce ukázat na asistentku ale ta už je v trapu. Od ní by to zvládl levou zadní, vůbec se mu nelíbila, což se o Manovi říct nedá.
"Nemůže." Vydechne zmučeně a promne si dlaní tvář.
"Kdybych tohle tušil, líp bych se připravil." Snaží se zachránit, co jde. Naštěstí tyhle kalhoty skryjí opravdu hodně a jeho ovládání není pokoušeno dlouho. To by byl vážně trapas. +Připravit, na všechno.+ Píše si poznámku v hlavě  a konečně vydechne, když se Mana zvedne a jemu víčka na několik vteřin klesnou, jak se snaží soustředit. Je to skvělé, o tomhle se mu bude minimálně zdát.
"Takžeee..." Protáhne trochu, když se uklidní a podívá se na Manu s otázkou, jestli už má jít a přijít v jiný den nebo ho bude chtít vyzkoušet ještě jinak.+Hlavně žádné měření proboha, tohle podruhé nezvládnu, ale bylo to sexy.+ Neuhlídá koutky nad svými myšlenkami.