Hromadné - Mě se klanět nemusíš. - část 6.

(Taijiho domek)

Die, Taiji

Svírá ho v náručí v pevném objetí a líbá ho něžně, ale hladově. Není si schopný pomoci, není si schopný říct dost. Má v rukou nejkrásnější bytost jakou kdy viděl, na těle cítí její nahotu a vzrušený klín a k tomu ten povzdech jeho nezaměnitelnou barvou hlasu. Shinya začne jeho rtům odpovídat, je znát, že Taijiho polibky vůbec nestíhá, ale to mu nevadí. Nedovede přibrzdit ani teď a pohled na jeho tělo bude mít před očima pokaždé, když bude usínat. Nejhorší na tom bude, až se bude chtít dívat na někoho jiného. Po tomhle už mu bude všechno připadat moc málo. Je to Shinya, kdo jejich polibek přeruší. Musí být, protože jeden z nich musí dostat rozum. Udýchaně se od něj odtrhne, ale jen natolik, aby si mohl poslechnout, co mu chce říct. Má rty jen několik milimetrů od Shinyových a na nich jeho prstíky. Nechápe, proč si na tohle Shinya vybral zrovna jeho, vždyť tady chodilo hodně fešáků a mezi ně se nikdy neřadil. Tohle mu přece mohl darovat kdokoliv nebo ne? Trvá to jen pár okamžiků a Shinyovy rty se vrátí na jeho. Znovu ho k sobě přitiskne, ale to dravé tempo už jim nevnutí. Teď se nechá unášet jeho rytmem, dokud se nechce znovu odtáhnout. Jestli jinde musí Shinya plnit to, co po něm druzí chtějí, tady poslušně hopká Taiji podle potřeb Shinyi. Nedovede to jinak a i kdyby chtěl, nemůže si dovolit víc, než co mu dovolí Shinya sám. Shlíží do jeho překrásné tváře, která se odvrací stranou s rukama na jeho bocích a najednou cítí upřímnou lítost.
"Možná trochu dovedu." Řekne tiše. Stačí se zamyslet nad tím, jak by bylo jemu, kdyby ho někdo nutil k podobným věcem a co teprve s někým, kdo by se mu nelíbil? Byl by třeba starý, ošklivý… Taková krása a takové utrpení… Doteď byl nad věcí, když se na ty kluky díval, ale s příchodem Shinyi se jeho postoj hodně změnil.
"Musím ti pomoct obléct." Řekne a snaží se přemluvit, aby se na něj nedíval s tím smutným nádechem v očích. Nedovede si vysvětlit, proč ho to tolik vzalo. Přesune ruce na lemy kimona, ale jen mu ho upravuje na prsou, nic víc. Dívá se mu někam na krk a nemá se k tomu, aby ho začal zavazovat. Pak zvedne oči k jeho a pousměje se.
"Tvůj čaj… udělám ti nový..." A ano… už zase tiskne rty na jeho.

"Tady přece nejde o to, jestli mi na něm záleží..." Vzteká se Die mezi povzdechy a nejvíc právě proto, že je to pravda.
"Je závislý na dotecích..." Snaží se mu to vysvětlit, aniž by si v tuto chvíli uvědomil, jak to zní. Ne jeho, proboha!!!
"Potřebuju, aby tady nenaháněl..." Nedořekne to, protože se mu hlas zlomí ve sten a pak už na sobě ucítí váhu Toshiyova těla. Totchi si dál vede svou, když si myslí, že je potřeba dostávat Shinyu Diemu z hlavy. Uchechtne se nad tím, co chtěl říct, ale kdyby jen věděl, že Die se stará spíš jako mamička… To by se smál. Už teď si ho dobírá, že jeho studené srdce dostalo nádech života. Následuje Toshiyovy pohyby boky a protočí u toho očima.
"To už mi k ničemu nebude, až ho ošuká, přijdou o hlavu oba." Připomene mu.
"Ale já budu mít po plánech a tys jel se mnou na tržiště zbytečně a pojedeš zas!" Hrozí mu jako by mu bylo jedno, co se Shinyou bude, ale není. +Neudělej nějakou hloupost!+ Prosí Andílka v duchu. Jen ho má chvíli z očí, už je nervózní. Jak by se na Toshiyu mohl vykašlat? I s hrozbou tohohle všeho za zády a se vší starostí, ho není schopný odstrčit a pro jednou si upřít ze svého. Teď chce být s ním, chce to ze všeho na světě nejvíc. A k tomu ta jeho prupovídka.
"Cože?" V jedinou chvíli zapomene na všechno, když se mu podívá do očí a pobaveně mu vystřelí koutky nahoru.
"Ty máš smysl pro humor?" Stačí si ještě rýpnout, než zasténá na celý altán a nechá hlavu klesnout dozadu mezi lopatky. Toshiya ho dobývá už podruhé a celé jeho tělo je ještě příliš citlivé. Drží se ho kolem krku, tiskne ho k sobě svými pažemi i stehny a čím výš nohy dává, tím hlouběji ho pouští. Už skoro neprší a i tak si není schopný dávat pozor na hlasivky. Tohle je rychlejší, než poprvé, prostě se neovládne a vyhoupne se na druhý vrchol. U toho se slastně usmívá a víčka má pevně zavřená, zatímco se vůbec nenamáhá dávat pozor, jestli ho uvnitř sebe nesvírá příliš silně. Jak jemu se od něj nechce!

Shinya, Toshiya

Shin by si nikdy nepředstavil, že by Taiji po prvním polibku přešel na jeho notu. Sám ještě pořádně neví, jak by měl správně pohybovat rty. Je to spíš zkoumavé a je znát, že se hrozně stydí. Přesto všechno tiskne víčka pevně k sobě a jeho tělem začne proplouvat úplně nový pocit. Mnohem hlubší, než který měl s Diem, jak se k němu v posteli přitulil. Bylo to příjemné, cítil a cítí se, se svým mentorem v bezpečí ale teď...Je to úplně jiné a hlavně mnohem návykovější. Ty polibky jsou vším, na co si právě troufá, ale málem se od něj nedokázal odtrhnout. V první chvíli vůbec ne. Až mu trochu došel dech a uvědomil se, že ho prostě a jednoduše zadržoval. Nechtěl se ani nadechnout, aby tu chvíli nepokazil. Nakonec přece jen pomalu vrátí pohled do Taijho tváře a to co uvidí v jeho očích jej zasáhne dokonale nepřipraveného. S tím nepočítal a dává si to za vinu.
"Ne, prosím, netvař se tak." Koutky se mu zhoupnou dolů a teď propadá lítosti i on. Ne kvůli sobě, ale kvůli němu. Zkazil to tím, co mu řekl, určitě. Překvapeně zamrká, když mu začne upravovat kimono a pak znovu vystřelí k jeho tváři, tentokrát se nepatrně pousměje.
"Budu v pořádku, to přece zvládnu." Snaží se ho přinutit, aby nebyl smutný kvůli němu.+A opravdu to je kvůli tobě?+ Dohánějí ho pochybnosti ve vlastní hlavě, ale ty zatlačí někam hodně hluboko. Teď prostě ne. Nadechne se, aby ho ještě jednou ujistil, že vlastně nic neděje a dít nebude, prostě zatne zuby a zvládne to jako všichni kluci tady. Možná probrečí několik nocí ale ne, to mu říkat nebude. Jenže Taiji ho opět připraví o slova díky své starosti a ta v něm rozehřívá mnohem víc.
"Já nechci..."+Čaj.+ Dokončí si jen v hlavě, protože už zase je v zajetí jeho rtů. Teď už sám sobě nestačí zabránit, aby protáhl paže přes Taijho ramena a nechá víčka opět klesnout. Všechno je to tak krásné a on by si přál, aby něco podobného zažíval denně, ale to se dít nebude. Kdo ví, kdy ho sem zase pustí a i kdyby...už jen tohle je hrozně riskantní a Taijimu by se kvůli němu mohlo něco stát. Bez varování se jeho nitro sevře a skrze zavřená víčka se dostanou ven dvě osamělé slzy. Odtrhne se od jeho rtů a zaboří tvář do ramene, aby ho neviděl.
"Neměl bych tu být, neměl bych sem chodit." Mumlá sotva zřetelně a snaží se, aby se celé jeho tělo nechvělo. Dostal dosud nepoznané a musí se toho vzdát.
"Nesmí ti ublížit." Vydoluje ze sebe jako poslední a už se souká z jeho sevření, aby odsud rychle zmizel. Najde Die a...Nejspíš prosedí každou volnou chvilku s očima upřenýma ke svatyni, i kdyby před ním byla jen zeď. Tohle je karma. Za to, že nepřišel dřív, že se nemodlil.

"Pro Kami, já se snad budu ohlížet, jestli na něj někdo nesáhne, jen abych měl klid." Vrčí po něm ale u toho si střídavě bere jeho rty a v mezičase se stíhá ještě nadechovat, aby dostal do plic vůbec nějaký vzduch. I jeho si bere slast s každým pohybem ale k tomu ho děsí vidina toho, že by musel absolvovat celý maratón s tržištěm znovu. On tomu pískleti snad pořídí vlastní ochranku nebo ho někam přiváže, aby si nechtěl užít někde jinde.
"Nemám." Odtuší jako první, když přenese váhu na pravou ruku, aby si jeho stehno pozvedl výš a přitiskl k boku.
"Já nikdy nemám smysl pro humor." Maskuje svou slabou chvilku.
"To bylo jen proto, abys to neprotahoval." Protočí sám nad sebou očima v sloup a radši mu tu pusu zavře svými rty. Užívá si jeho hlas ale teď reálně hrozí, že by je tu někdo načapal, když už neprší. Užije si jen chvíli a dožene Dieho k druhému vrcholu, při kterém mu dá pocítit, co umí, i když možná ani nechce. Poklesne v lokti, jak moc se mu zatmí před očima, když se i on dostane ke svému výbuchu slasti a je to on, kdo se nedokáže utlumit, aby si nahlas nezasténal. Zkoncentruje poslední síly, aby se na něj vyloženě nesvalil, jen nechává viset hlavu mezi rameny a ano už se zapírá oběma dlaněmi, aby vůbec vydržel.
"Jeden by se mu nemohl divit, kdyby si chtěl užít." Vydoluje ze sebe s nádechem ironického pobavení, protože nedokáže myslet na nic jiného, než jak skvělé to zase bylo. A pak má vstát a odejít? Blbost. Pozvedne hlavu a podívá se na Dieho výraz, který je snad ještě okouzlující, než kdykoliv jindy.  Koutky mu neplánovaně vystoupají nahoru a chvíli mu trvá, než si to uvědomí a  stáhne zase obočí k sobě.
"Taky bys jednoho úplně zblbnul." Vyčte mu vzápětí ale navzdory tomu se  k němu skloní, znovu a dlouze jej políbí. Trvá to několik dlouhých minut, než se začne soukat na nohy a pomůže mu vstát, aby jej mohl začít s mírně zamračeným výrazem oblékat.
"Radši bych to zase svlékal a pak už tě neoblékal." Nadává si u toho tiše a je na něm vidět, jak moc ho štve, že si ho nemůže odvést s sebou.+Tohle přece zvládneš vymyslet, jsi nelepší.+ Žene své sebevědomí zpátky a u toho se začíná mračit čím dál víc.

Die, Taiji

On ví, že by se na něj tak dívat neměl. Měl by mu dodat odvahu a svůj osobitý nadhled, ale tak nějak prostě ví, že Shinya tohle neponese lehce a že si to tam někde vytrpí víc, než někteří jiní. Konečně se pousměje.
"Samozřejmě, že budeš." Ujistí ho, než se střetnou v tom novém polibku a on má opět jeho ruce kolem krku. Jenže pak se Shinya odtáhne a schová si obličej u něj na prsou. Nepoznal by, že pláče, kdyby ho skrz látku nezastudily ty dvě drobné kapičky. Konejšivě ho hladí dlaní po zádech. Neměl… Taiji to ví taky. Jenže s vyslovením jeho poslední starosti si uvědomí, že stačilo tak maličko, aby si Shin vzal do hlavy strach o něho, že dál zajít prostě nemůže. Nikdy by si nemyslel, že ho z té náruživosti někdo vyléčí a on přestane být splašený, zabrzdí a pro jednou se taky trochu ovládne. Vezme ho za chvějící se ramena a jemně ho od sebe oddálí, aby se mu podíval do obličeje. Přesune dlaně na jeho tváře a setře mu slzy bříšky palců, než se znovu usměje.
"Mě se nic nestane, jsem dítě štěstěny, no vážně. Víš, co jsem se navyváděl nesmyslů? A pořád mám všechny vlasy na hlavě." Shinya mu chce utéct, ale on ho nepustí. Za lemy kimona si ho přitáhne zase zpátky a prostě mu ho stáhne z ramen.
"Je mokré… něco si vymyslíme… stejně bych to neuměl zavázat." Vysvětlí, když látka klesne k zemi a sáhne po svém vlastním, které mu před tím chtěl dát. To už oblékat umí velmi dobře a taky to udělá.
"To je úplně poprvé, co někoho oblékám místo svlékám." Prozradí mu, aby trochu odlehčil oběma, upravuje každý cípeček a nakonec mu srovná i vlasy.
"Teď ten čaj… počkáš tady, až si pro tebe Die přijde. Vrátíš se počestně s ním a celým doprovodem. On něco vymyslí, kdyby správci prskali…" Die z toho udělá hroznou scénu, je mu to úplně jasné. Bude tomu muset čelit, ale nevěří, že by Shinyu utopil, teď už ne. Spíš si vychutná Taijiho, ale on si bude v duchu říkat bla bla bla… sám toho teď na něj ví dost a dost, než aby mu vyhrožoval nějak víc. Ani ve snu by ho nenapadlo, že si s Toshiyou někde v altánu povídají o jeho možném odstranění. Pomůže Shinyovi zase zpět dolů, usadí ho na polštáře a brzy je před ním kouřící konvička s kalíškem a dokonce domácí sušenky od Taijiho prababičky. Ano, pořád žije a je jedna ruka s Gacktovou babičkou…

"Ale to bys mohl!" Souhlasí Die s tím, že by byl Shin po očku hlídán. Toshiya vidí za brány harému, tam kam Die ne a kdyby bylo nejhůř, určitě by se o tom dozvěděl nebo záškodníka jinak odstranil. Přes oba se přelije nový společný vrchol a Die si pomalu začne uvědomovat, že se tu válí polonahý v prachu a špíně starého altánu. Společně s tím se začíná mračit a jeho oči stydnou. +Do pr… kruci přesně tam...+ Pomyslí si a nadzvedne se na předloktí, aby Toshiyu donutil k pohledu na sebe. Jeho upřímný úsměv a následné maskování situace jsou naprosto okouzlující. Hned mu z toho zamilovaně poskočí srdce.
"To máš sice pravdu, jenže se ještě neprošel princovou ložnicí. Pak mu můžeš klidně vymýšlet krytí, taťko!" Přisadí si, když on je ta mamička. Ha, ha, tohle Toshiyu položí. Pobaveně mu zajiskří v očích, když čeká jeho reakci. Nechá si pomoct na nohy a shlédne na sebe aby viděl, jak moc velká to je pohroma. Velká… tohle Toshiya sám nespraví a kromě toho je kimono celé uvalené a špinavé. Jeho vlasy taky… Nicméně jestli měl Totchi povolenku sem jít, každému může být někde za kým, měl na to právo, no ne?
"Co jim řekneme? Vypadám jako vandrák!" Vyčte pro změnu on jemu a plácne ho dlaní po prsou.
"Ten kněz se pomine smíchy, až mě uvidí. A co ostatní, hn?" Plácne ho znovu a v očích mu divoce jiskří. Jenže pak si prohlédne Toshiyovu hruď a je zase v koncích. Oběma dlaněmi ho po ní pohladí, nakloní hlavu k rameni a pousměje se.
"Pojďme pro něj..." Řekne radši nebo neodejdou nikdy.

Shinya, Toshiya

Trochu nešťastně nakrčí obočí, když ho Tai nehodlá pustit. Shinova očka se na něj upřou jako na poslední záchytný bod na zemi. První jen odmítavě vrtí hlavou. Určitě mu přinese smůlu, to ví. Nikdy mu nebylo jedno, když někdo z jeho okolí trpěl, ale jen tahle představa, je mnohem horší. Potlačuje slzy ale přesto všechno se usměje, nad jeho starostí.
"Abys ho nepokoušel příliš." Pípne sotva slyšitelně, štěstí přece nevydrží věčně. Nepatrně se zachvěje a pootevře rty, aby mu řekl, že to nevadí. Svede to na svoji nešikovnost ale nebrání se, když mu látku svlékne. Pořád z něj nespouští oči a přistihne se, že ani nedýchá. Po Taijiho poznámce o svlékání se jemně uculí a tiše zasměje.
"Nakonec se ti to bude líbit víc." Vyplyne z jeho rtů neplánovaně a tváře už má zase rudé. On byl vždycky radši, když ho někdo rychle oblékl a ne naopak. Jenže teď na to začíná mít úplně jiný názor a týká se jen jediné osoby.
"Od tebe se mi líbilo to svlékání." Přizná se nakonec. Měl to být kompliment ale vyzněl úplně jinak, než měl původně v plánu. Kousne se do rtu a radši jen přikývne na ten čaj, aby už neřekl nic, co by Taijimu jeho rozhodnutí ztížilo. Následuje ho dolů a ještě než se Tai on vzdálí vezme jej za rukáv a podívá se mu naléhavě do očí.
"Dávej na sebe pozor." Nakrčí naposledy obočí ale pak se trochu stydlivě přece jen pustí do toho čaje a sušenek. Je to další věc, která mu zase o kousíček zvedne náladu, obojí je vynikající.
"Kéž bych uměl něco tak dobrého taky připravit." Postěžuje si a už přemýšlí, kdo by ho to mohl naučit. Jak mu někdo ukáže něco nového, už by se toho hned chytal. Je hrozný.
Toshiya jen protočí očima v sloup. Mělo mu být úplně jasné, že se toho Die chytí.
"Jistě, nechceš mu rovnou vybudovat vlastní armádu?" Zeptá se jej s pozvednutým obočím, když si kriticky prohlíží jeho oblečení.
"Ne, to nezařídím." Upozorní ho hned, jakmile mu dojde, že by i to po něm mohl chtít. Jenže v duchu si už ukládá do hlavy, že na něj dohlédne. A bude to teda velká dřina.+Oba dva jsou tvoji.+ Počastuje se v duchu s nádechem ironie a dlouhým povzdechem, který mu unikne, když pomáhá Diemu dát kimono alespoň trochu dohromady. Marná práce.
"Vypadáš, že sis užil náročnou chvilku." Decentně si odkašle ale ano, trochu se mu směje.
"Aspoň na tebe nebudou koukat víc, než je nutné." Vezme to nakonec jako plus, kdo ví, jestli by se udržel, kdyby to viděl na vlastní oči, když po něm někdo slintá. Pak jen pokrčí rameny.
"Že mě tak zanedbáváš a já už to nemohl vydržet." Rýpne si do něj a začne upravovat taky sám sebe. Teprve v tuhle chvíli mu doteče, co že to řekl a začne se vztekat.
"To ani omylem. Jestli to ještě jednou vyslovíš, tak tě ani tvůj zadek nezachrání a ..." A je po prskání. Ten Dieho pohled mu neunikne, stejně jako ruce na hrudníku.
"A musíme?" Ušklíbne se sám nad sebou. Zas bude zbytek dne mrzutý a rozhodně to někdo odnese. Ještě na chvíli jej za bok přitiskne k sobě, než společně vyrazí ke svatyni. Jen nahlédnout dovnitř, dojde mu, že tam nikdo není.
"To nemyslí vážně." Začne vrčet už opravdu a jako buldozer vyrazí kolem ní do Taijiho domku. Tolik k tomu, že je mu to jedno. Vpadne tam, jak kdyby mu to celé patřilo a přejede vražedným pohledem od jednoho k druhému. Stačí jen zabrat andílkovo kimono, které rozhodně není jeho a vykročí k Taijimu, aniž by se přestal mračit.
"Co si sakra myslíš, že...." A ano, hodlá mu minimálně jednu vrazit, jak se nehlídá. Co na něj má co sahat. Je Dieho a ten je jeho a vůbec on kvůli tomu nebude absolvovat další procesy, jako když sháněl Shinyu. Ne, vůbec mu nezáleží na tom, kdyby se na něm vystřídalo těch chlapů dvacet. Ani trochu! Málem andílka zbourá, když se, se sklopenou hlavou a dlaněmi sepnutými před tělem postaví mezi ně.
"Je to moje vina, je mi líto." Promluví, i když není tázán.
"Hrozně se rozpršelo, když jsem se chtěl podívat kolem svatyně a pak málem upadl na blátě. To mé je mokré." Má strach, chvěje se, protože čeká trest ale ani tak si nemohl odpustit do toho vstoupit. Toshiya se sice zastaví ale pořád vrhá nebezpečné pohledy na oba dva a pak se vyčítavě ohlédne na Dieho s gestem dlaně. Já ti to říkal, že to nemá smysl. Přesto trochu vychladne, aniž by se pozastavil nad tím, jak zrovna oni dva vypadají.
"Lepší výmluvu nemáte?" Sekne po nich ostře hlasem.
"Jestli zjistím, že na něj jakkoliv sáhl, zničím tě, rozumíš?" +Jsi taťka. K čertu!+

Die, Taiji

Taiji se pro sebe nezvykle a pobaveně usmívá. Shinya ho nabádal, aby dával pozor a on bude. Podobné myšlenky jsou mu cizí, jenže si to teď ani neuvědomuje.
"V přípravě čaje nejsem žádný odborník, ale to ti ukázat můžu. Slyšel jsem ale, že v harému jednou za čas vyberou dva jedince a naučí je provádět čajový obřad. Trvá to roky, než se to někdo naučí, ale je to velká výhoda v žádanosti. Můžeš to udělat jenom teď ve tvém věku, pak už je zbytečně pozdě. Zeptej se na to Die, jestli tě to zajímá, ať ti zařídí přihlášení." +Když je to takový bourák.+ Doplní si v duchu kysele, ale nahlas s tím Shinyu netrápí. Zase by si poslechl jaký je Die dobrák od kosti.
"Ty sušenky pekla moje prababička. Několik kilometrů od paláce je vesnice, bydlí v ní. Čas od času sem přijede nebo se tam stavím…" +Moc se mi nechce, celé odpoledne mi dělá kázání o chování...+
"Já si sem tam uvařím, ale péct neumím." Usměje se na něj. Vždyť by mu ten dřevěný domek vyhořel i se svatyní. To už by před princem vážně neokecal. Jenže pak oba dva nadskočí a v podstatě vyletí na nohy, když se dveře domku rozlétnou a v nich stojí správce pokladny.
"Fuy, to jsem se lekl." Snaží se Taiji potlačit odplivnutí na zem a hned se zamračí.
"Host do domu, hůl do ruky." Jenže Toshiya se k němu vrhne jako rozzuřený býk, v první chvíli Taijimu ani nedojde proč, jen zvedne dlaně v obranném gestu a zacouvá. Shinya je nakonec odvážnější, než on sám, když se postaví mezi ně a vysype první výmluvu, která mu padla na jazyk.
"Počkej, neubliž mu!" Ozve se za nimi Dieho hlas, ale rozhodně to nepatří Taijimu, má starost o Shinyu, když se tam Totchi tak hrne. Tai by jim nejraději připomněl, že si vrzli jen díky němu, ale ze správce má upřímně taky strach. Ví, že má tu moc a tyhle výhrůžky nejsou plané. Dívá se mu pevně do očí, ale netroufne si ho provokovat. +Pozdě.+ Pomyslí si v duchu na to o sahání na Shinyu a měří si je pohledem. Vypadají jako by se vyváleli v trní. Die se mračí jako noc, skenuje pohledem každý milimetr domku a hledá známky nepřístojností, to je Taijimu jasné.
"Je suchý, zdravý, najedený..." Promluví konečně Taiji a Die po něm vrhne vražedný pohled.
"Proč ti nevěřím..." Odpoví mu a Taiji na to nemůže ani nic říct, přece Shinyu líbal a býval by chtěl mnohem víc. Die se nedovolí, když se rozejde ke schodišti a rovnou nahoru do patra. Ani teď nemůže Taiji protestovat, ne před Toshiyou. Kdyby se bránil, že je dům jeho, správce by mohl zařídit, aby se to změnilo. Die pročesá pohledem i patro, ale všechno je naklizené. Válí se tu jenom to Shinyovo kimono. Sebere ho a důkladně prohlédne. Je od bláta. Zničené… Sevře ho v dlaních a pro sebe zavrčí. Pak nahlédne i do skříně, futon je úhledně srovnaný. Ne, tohle by nestihli, ne s nezkušeným Shinyou. Zase se vrátí dolů i s kimonem a ukáže ho dotčeně Toshiyovi. Taiji protočí očima.
"Podívej, já vám ten váček zase vrátím, vy mu za to pořídíte nové a všechno bude v pohodě, jo?" Navrhne jim a Die přikývne. Rovnou nastaví dlaň, Taiji zaloví v kapse pro váček a plácne mu ho do dlaně. Die ho podá Toshiyovi. On se pro nové kimono nedostane, dokud jim nepovolí nákup látek…
"Jestli na jeho těle cokoliv najdu… a já se podívám." Řekne Die a ta provokace je cílená. Chce vidět reakci v Taijiho tváři a dostane ji. Cosi v knězových očích okamžitě ztvrdne, když dojde na to, že by měl Die Shinyu prohlížet. Die skoro pohrdavě ohrne ret.
"Nech si zajít chuť, zrovna pro tebe je ho opravdu škoda. Jdeme, Shin-chan!" Rozkáže, pohodí hrdě hlavou a otočí se na patě.

Shinya, Toshiya

Shin se trochu nevěřícně a hlavně nenápadně ohlédne po Taijim, když padne věta o té holi. Ale vypadá to, že si ani Tai nedovolí před Toshiyou nic říct a to je dobře. Shinyu popravdě jeho pohled vyloženě děsí, proto očka ani na vteřinu nezvedne. Ono je to dobře, tím by správce asi ještě víc vytočil.
"Jemu?" Sekne Totchi nevěřícně hlasem.
"Vždyť se sesype, jenom se na mě podívá." Odtuší s protočením očí v sloup ale pak už si zase měří Taijiho a nevěří mu stejně jako Die.
"Tak to jsme dva. Už jenom, co slyším všude kolem." Rýpne si do kněze. A s nádechem chladného pobavení sleduje, jak Die míří do patra a jde si to osobně zkontrolovat. Taijiho propálí pohledem a je jasné, že kdyby cekl, vážně v těch zubech vynese. Teď si zase nepokrytě užívá svou moc. Rozhodně se toho nebojí. Za to Shin se doslova klepe, i když ví, že Die nic nahoře nenajde. Stejně má pořád strach, jak o Taijiho, tak o to, že se na něj Die bude zlobit. Ne kvůli trestu ale proto, že ho má rád. Ticho se natahuje a všichni jako na povel stočí hlavu, jakmile se Die objeví zase u nich. Jen Shin hned zase upře očka do země. Nese jeho kimono a je vážně špinavé.
"Chm. Budu utrácet peníze proto, že jeden kněz neumí uhlídat andílka." Protočí očima a chňapne po váčku. Samozřejmě, že mu nové kimono obstará. Nesnese myšlenku na to, že by Shin chodil v něčem podobném, co má teď na sebe. Prostě ne, on ho přivedl a byla by to ostuda. Plynulým pohybem schová váček a pak se zlověstně usměje, jakmile uvidí Taijiho výraz. Nečeká ani vteřinu, aby se rozhodl taky trochu potrápit. To by si nemohl nechat ujít. Už jen za to, že si dovolil vůbec mrknout. Přistoupí k němu znova.
"Do týdne půjde k princi. O to se postarám a pak zařídím, aby byl tou nejžádanější loutkou, jen pro pocit, jak moc tě to žere." Mluví tiše, aby ho slyšel jen on. K tomu princi by ho opravdu dostat mohl, určitě tam brzy půjde tak i tak ale to druhé je čistá lež. Nejradši by si dvě své holubičky zamkl k sobě a k nikomu je nepustil.+Kdy jsem tak vyměkl?+ Zeptá se sám sebe, než se od Taijiho oddálí a otočí na patě, aby vykročil ke dveřím. Netrpělivým gestem popožene Shina, který se loudá za Diem, jen Toshiyu nechá samozřejmě projít jako prvního. Přes rameno se naposledy ohlédne na Taijiho, jak kdyby si chtěl zapamatovat a vtlouct do hlavy, jak vypadá. On si je totiž jistý, že ho už neuvidí. Možná tak z kilometru a s doprovodem.
"Sayonara, Tai-chan." Broukne si pro sebe a pak odvrátí oči a vycupitá ven, aby se nezlobili ještě víc. Toshiya v harému samozřejmě všechno urovná, i když ho to stojí ještě nějaký obnos a vyzvídá, kdy se budou objednávat látky, aby Shinya dostal to nejlepší a ano, další váček se jen mihne. Zaplatil tolik a užil si tak málo. Kruci! Dost nabručeně se odporoučí do svých komnat, kde vyhodí za flígr všechny sloužící a otevře si lahev. Tohle musí nutně zapít. Vyjde i s lahví na terasu a stočí pohled směrem k harému.
"Už brzo." Ujistí sám sebe, že to dokáže a pak zapluje zpátky ke své práci. A není jediný, kdo v noci nebude spát. Shin to prostě ví. V Dieho komnatách ho okamžitě převléknou a on má chvíli volno, než bude střídat v prádelně. Skáče kolem svého mentora, jak jen to jde, aby odčinil svůj prohřešek a ani ho nenapadne odpočívat.+Budeš večer sedět, koukat do zdi a brečet nad tím, co bys rád a nikdy mít nebudeš. Už dospěj, Shin-chan.+ Napomene se v duchu ale ví, že to přesně bude dělat  a upíra očka směrem kde tuší svatyni. Na tváři mu celou dobu hraje mírný, nesmělý úsměv ale oči jsou smutné. Až dnes si poprvé nasadil masku a nejspíš se jí jen tak nezbaví.