Hromadné - Mě se klanět nemusíš. - část 5.

(Taijiho domek)

Die, Taiji

Přes déšť, který tluče do střechy domu vůbec neslyší Shinyovo uchechtnutí ani jeho kroky, ale ohlédne se po něm, když ho začne za rameno tahat zpět do pokoje. Povzdechne si a zastrčí hlavu dovnitř. Pak i jediným pohybem zavře okno a šumění deště se malinko ztlumí. Podívá se na něj jak se na něho roztomile zlobí a povzdechne si znovu.
"Na tohle si zvykni, to bude dělat většina chlapů, až tě uvidí a nebudou si moct ani sáhnout." Povytáhne koutky do obvyklého drzého úsměvu a sleduje jeho pochod pro látku a zpět. Jeho oči změknou, když beze slova shlíží do Shinyovy tváře, zatímco si nechá sušit tu svou. Je neskutečně starostlivý a je to moc hezké.
"Provedu." Řekne tiše, ale zatváří se překvapeně, když mu Shinya řekne, že by o něho měl starost.
"Máš starost o všechny lidi?" Spontánně zapátrá, jestli je to jeho přirozený povahový rys nebo jestli je v tomhle ohledu pro něj on sám nějak zvláštní. To proto, že je kněz?
"Možná se to nesluší v harému, ale mezi běžnými lidmi je to moc milé gesto." Usměje se o něco vlídněji a přikývne.
"Je to mnohem lepší." Shin mu zkazil účel, vychladnutí se nekoná, spíš to začíná být zase horší. Jak má učit někoho jako je on? Dlouze pozoruje rysy jeho tváře, zatímco na spánku cítí dotek jeho ručky a znovu zabojuje sám se sebou, aby ho nechtěl zase líbat. Venku pořád hrozně lije, takže se tu Die snad ještě chviličku neobjeví. Vrátí ruce na šněrování Shinyova kimona a začne rozvazovat zbytek pentliček, zatímco mu po tvářích stékají kapičky vody. Není schopný odtrhnout oči od těch jeho a přísahal by, že atmosféra neskutečně zhoustla a změnila se z obyčejné na… ne to ani není romantika, to je přímo erotika. Takhle to začíná, když se dva chystají na něco mnohem většího a srdce se mu mimoděk rozeběhne rychleji. Celé jeho tělo okamžitě reaguje, i když hlava ví, že nebude nic. Jakmile kimono povolí a látka se rozestoupí, raději zvedne oči nahoru ke stropu. Musí, protože jestli o něj zavadí jenom koutkem oka, tak je po něm. Pak se ze všech sil přinutí otočit zády a promne si tvář dlaněmi. Tohle je prostě mučírna. A co víc, to stvoření za ním bude jistojistě nedotčené. Co asi všechno ví a neví?
"Radši si pospěš, než tady vykrvácím z nosu. Hrozně ti to sluší." Řekne mu, aby bylo jasno, že s ním doopravdy cloumá a že ho to celé stojí dost úsilí. +Co když to udělám a pak prostě umřu? Tak mladý? No ale stálo by to za to...+ Šklíbí se v duchu sám na sebe.

Die se pro sebe pobaveně zasměje.
"Ano, budu. Nikdo jiný to nedokáže a mě se to líbí, číst v tvojí mysli." Naplétá si u toho rozverně pramen vlasů na prst, než se mu v očích promítne něco pobaveně zhýralého.
"Budou ti tvoji sloužící stát v průvodu kolem postele a dívat se u toho na nás, abychom nečekali ani vteřinu, až dostaneme na něco chuť?" Jemu by to asi bylo jedno. Je schopný splést si je s nábytkem… Ne, on prostě nikdy nebude miláček. Spokojeně přivírá víčka pod Toshiovými doteky a libuje si v jeho utvrzování, že těch komplimentů bude víc a budou z jeho úst jen a jen pro něho. Dokázal zaujmout někoho tak krásného a speciálního, asi věnuje cenu sám sobě. Musí se zasmát, když mu Totchi prozradí, jak rád ho krotí. Však on ví a klidně pro něj bude ještě drzejší a nezvladatelnější. Pak ho může Toshiya dobývat celé noci jako před chvílí. Nikdy by si nemyslel, že se někomu takhle podvolí a při tom si to užije. Sám se podívá ke dveřím do altánu. Je za nimi vidět

proudy vody. Jestli se ho nějaký správce zeptá, kde byli, když šli jenom do zahrady, rovnou ho zdupe, že je nikdo nehledal v takovém počasí. Jednoduše to otočí proti nim. Kde by byli… modlili se, přece. Oba dva! A ani nelže. A pak ho Toshiya překvapí, když pokračuje se svým vyznáním. Vrátí oči k jeho tváři, jemně pootevře rty a pak ho pohladí kloubky dlaně po líci.
"I kdyby to nebylo kvůli mně, nikdo talentovanější není." Však on se na něho vyptával a byl překvapený jeho schopnostmi. Zachvěje se, když ho Totchi pohladí po stehně, na kterém ještě nezaschla všechna touha a sám se k těm místům podívá.
"Hmm..." Broukne si na jeho další provokace a sloužící ho z míry vůbec nevyvedou. Ne, dokud nejsou tady.
"Rád riskuješ… a já taky." Nemyslí jen sloužící, je to částečně odpověď i na jeho předchozí slova. Všichni ostatní se z něho klepou strachy, on ho klidně poškrábe, když to bude přehánět a pak… pro sebe se usměje nad tím, co by bylo pak. U srdce ho upřímně hřejí Toshiyovy sliby, že spolu budou zase brzy. Před ním dělá silného, počká a vydrží, ale v noci to bylo jiné… opravdu se mu po něm stýskalo. Vyprskne smíchy, když mu Toshiya nařídí nový outfit, ale výraz v jeho očích, když se na něj dívá, je už dávno zamilovaný.
"Budu se co nejvíc schovávat..." Slíbí mu, aby moc nepoutal pozornost dalších očí.
"Musím pro Shinyu..." Povzdechne si. Déšť začíná zvolna ustávat.

Shinya, Toshiya

Chvilku na něj opravdu nechápavě koukal, když mu Tai řekl, že to bude dělat většina chlapů. On si prostě to, jak na ostatní působí, vůbec neuvědomuje a je mu to vidět na očích, jak moc ho jeho věta překvapila.
"To mi děláš schválně, že jo?" Zeptá se ho a už zase je rudý až za ušima. Přesto je rád, když mi Tai řekne, že je to lepší. Aspoň trochu mu může pomoct, když už mu způsobuje takové komplikace. Hrozně se za sebe stydí, tohle přece nechtěl.
"Jsem až moc milý." Sklopí očka a hledí na kousek látky, kterou svírá v dlani. Die mu taky říkal, že by neměl být tolik, že se to nevyplácí. Jenže on si prostě nedokáže pomoct.
"To je dobře." Utrousí nakonec sotva slyšitelně a pak sebou sotva postřehnutelně trhne, když mu Tai začne opravdu rozvazovat tkaničku po tkaničce. Pomalu vystoupá očima do jeho tváře s mírně pootevřenými rty  a nechápe, co se to sním děje. Jeho tělo doslova volá po tom, aby se znovu přitiskl do jeho náruče a hlava ví, že se to nesluší a neměl by to chtít. Je zmatený sám ze sebe a přesto nedokáže o krok ustoupit. Jen si tiše povzdechne a skousne spodní ret. Cítí na své kůži, jak látka povoluje a taky cítí nové, nepoznané pocity úplně v jiných partiích a je mu z toho horko. Tohle by se nemělo dít, měl by tomu nějak zabránit ale...Jak to má asi udělat? Na tohle mu návod ještě nikdo nedal.+Za chvíli to budeš potřebovat.+ Připomene si kdo je a kým je. Už, už by natáhl ruku a setřel mu neposednou kapku, která mu právě ruší výhled na Taijiho tvář, ale to už se k němu otáčí zády. Přes tvář mu přeběhne posmutnělý stín, protože doteky, které mu věnuje, mu působí radost a příjemné pocity. A je mu líto, že nesmí.+Shin-chan, co to děláš?+ Napomene se v duchu, ale rychle ze sebe stáhne kimono a odloží jej stranou. Nebude to trvat dlouho a někdo ho bude cíleně svlékat. Nebude chtít, aby to dělali ale udělají to a ptát se ho nebudou. Die se ho na to snaží připravit ale on sám ví, že na to nikdy připravený nebude. Prostě si ho vezmou a on jim bude muset patřit a podvědomě se tomu brání. A pak ho přepadne touha, aby ho viděl první někdo úplně jiný. Někdo na kom...ale ano, na kom mu záleží a má o něj starost. Někdo, kdo se k němu choval od první chvíle hrozně hezky a postaral se o všechno, ať o jeho duši, díky papírku a i o to, aby neměl špinavé kimono a nakonec ještě nenastydl, i když ho to stojí přemáhání. A pro Kami, vždyť kvůli němu vystrčil hlavu z okna! Neví, jestli to spíš pro Taijiho nebude trest, ale prostě se rozhodl, i když už se zase hrozně stydí. Přesto všechno nechá jeho kimono ležet a obejme jej s dlaní zlehka položenou na jeho boku.
"Tai-san, prosím podívej se na mě." Pípne sotva slyšitelně.
"Chci hrozně moc já vím. Ale taky chci, aby mě poprvé viděl někdo, když to chci já, než..." Odmlčí se a odvrátí hlavu stranou. Ani to není schopný doříct.
"Moc rád bych viděl v tvých očích to, co jsem viděl před chvílí. Aspoň jednou v životě."

"Hm, klidně můžou. A budou se kochat tvým výstavním pozadím a hrozně trpět, že si nemůžou sáhnout." Odpoví Toshiya jako první klidným hlasem. Je vidět, jak moc si užívá jeho dokonalé tělo ve své náruči a nebýt to on, tak asi spokojeně vrní blahem. Ale to mu možná taky někdy ukáže. A pak mu zacpe pusu, aby to nemohl komentovat.+Možná i zavážu jiné věci. Zápěstí...+ Nechává se unášet svým představami, než mu dojde co před chvíli řekl. Jestli je byť jen nepatrná naděje, aby mu někdo Die okoukal, rozhodně ji utne hned z kraje.
"A pak jim vydloubnu oči." Dodá ještě, aby bylo jasno a sám si nadává, jak moc se nechá ukonejšit jeho přítomností. Die ale pokračuje a přijde i kompliment. Samozřejmě, že ví, že je nejlepší ale kruci, od něj to zní vážně skvěle a jeho ego, které už je tak dost vysoko ještě stoupne.
"Myslím, že tě budu muset zřídit zase. Pochybuju, že něco podobného ještě jinak uslyším." Dobírá si ho v typickém duchu ale skoro...ano, něžně se probírá jeho prameny.
"Budu riskovat pořád, pro tebe." Koutky se mu skoro ďábelsky pozvednou. Kdyby byla jediná příležitost jak s ním být, ohnout ho princovi za trůnem, klidně to udělá. A pak spokojeně přijde o hlavu ale ten pocit, že si na to troufne a Dieho ho přítomnost by mu nejspíš stačila.
"Vůbec netuším, cos to se mnou provedl, ale nenechávej toho." Zamračí se na něj, když se krátce ohlédne z altánku.
"A ten déšť mi taky pije krev." Zanadává si i na něj, protože to, že přestává pršet znamená jen jediné, budou muset za chvíli vstát.
"Ještě chvíli to snad vydrží. Kněz se o něj postará, co by se mu ve svatyni mohlo stát?" Zavrčí na Die a je jasné, jak moc proti srsti mu je, ho pouštět.
"Ještě nechoď." Jeho hlas se utiší a trochu změkne, když ho v podstatě prosí. Jistě, slíbil mu, že se brzo uvidí ale taky se může stát, že se k němu nedostane.
"Já pořád ještě neskončil." Pokusí se mu vymazat myšlenky na odchod svou dlaní v jeho klíně. Nejprve jen zlehka ale nakonec sevře prsty kolem jeho chlouby.
"Můžu si o tebe říct ale nejdřív zítra. Musím tě pořádně zničit, abys neměl možnost myslet na kohokoliv jiného." Mručí mu do vlasů a pomalu se skloní k jeho tváři, které věnuje několik polibků.
"Stejně se ti nikam nechce, tak se nebraň." Už to skoro začíná znít jako přemlouvání a později z toho bude dost mrzutý ale teď...Je spokojený a zařídí, aby na tom byl Die stejně a k tomu řádně uspokojený.

Die, Taiji

Taiji při tom jeho nechápavém pohledu trochu bezradně rozhodí rukama. Bože, jeho snad klepne jenom z té Shinyovy nevinnosti.
"To jste si jako kluci nikdy nehráli na… no na nic? Nezkoušel ses líbat s kamarádem, než s tím vlítneš na nejhezčí holku ve vesnici?" To snad ani není možné, jakmile Taiji zjistil, že ta věc v klíně s ním dělá neskutečné věci, okamžitě začal řádit po nejbližším okolí a bylo to sakra brzy. To ale bylo před tím, než se k němu pro dobro jich obou musel otočit zády. Teď za sebou zřetelně slyší šustění kimona, které musí neskutečně hladit a hýčkat Shinyovu pokožku a ze všech sil se snaží nemít to před očima. Má celkem jasnou představu, jak by pod tím mohl Shinya vypadat a zároveň ví, že vlastně není schopný si nic podobného představit. Jak to jen vyjádřit? Vteřiny utíkají a on nějak neslyší žádný další pohyb a to, že by se zase oblékal. Pak ucítí jeho dlaň na svém boku, zbystří všechny smysly, když ho k sobě Shinya začne otáčet a k tomu uslyší z jeho úst něco, co ho přinutí skoro zemřít na místě. Jak by se na něj mohl podívat a zároveň zůstat klidný a uvědomělý? Vždyť ho tím nepokrytě svede a on má tak slaboučkou vůli… Na okamžik pevně sevře víčka, pokusí se zkoncentrovat svou mysl a pak se opravdu velmi pomalu otočí. Shinyova slova by dokonce i jemu málem urvala srdce. On tu být nechce, jako většina těch kluků. Možná má obrovský strach z toho, co ho čeká a k tomu nejspíš neví vůbec nic. Rád by se ho zeptal, co přesně viděl v jeho očích, ale slova by se nejspíš nedokázala vydrat z jeho krku, takže to vzdá předem a zcela opatrně ukotví oči v těch jeho. Tam je ještě celkem bezpečná zóna, i když ty dva důvěřivé talíře mu dávají co proto samy o sobě. A co víc, opravdu mu tu řekl, že to teď chce on sám? Přišel do svatyně, potkal jednoho ztřeštěného kněze a chce mu ukázat ten svůj poklad pod kimonem? Jeho oči sklouznou níž na jeho hrdlo, ještě níž na bledou pokožku na hrudi, pak na ploché bříško. Je hrozně hubený a při tom hezky stavěný. Znovu se nadechne, kyslík mu hoří v plicích, ale nejde ven a pak si prohlédne i ten zbytek. V podstatě vzrušený zbytek. Neskutečně vřele se usměje, ale pak se otočí na patě a znovu míří k tomu oknu. Trhne za okenici a vystrčí z něj hlavu ven. Nepomáhá to.
"Jestli mě chceš nutit to okno zase zavírat, tak mi skoč ještě pro led, ale žádný tu nemám. Nebo víš co? Nechoď nikam, takhle ne…" Prudce se otočí zase zpět, dvěma kroky je u něho, popadne ho v pase a vytáhne na špičky, když si ho přitahuje do náruče a k polibku, který zrcadlí výbuch vášně uvnitř jeho nitra.

Hmm, Die nevadí, když ho bude někdo okukovat a trápit se tím, že může jen to. A podle něj by to nevadilo ani Toshiyovi, i když je jinak majetnický. Jsou oba hrozní trapiči svého okolí. Když chce ale Totchi ostatním vypichovat oči, musí se upřímně usmát a skloní na chvíli oči ve vzácném, skoro cudném gestu. Hned na to se uchechtne a zase se na něho podívá.
"Byl jsi výjimečně hodný, tak jsem ti to oplatil." Už zase si pohrává se svými vlasy, než si povzdechne, natáhne dlaň a teď si hraje pro změnu s těmi jeho.
"Je to hrozně sexy, když si tě představím, jak riskuješ a vzdoruješ všem… jen… buď opatrný. Nedělej to bezhlavě." Varuje ho najednou docela vážně. Co kdyby to Totchi přehnal a už by se neměli nikdy vidět? To by nepřežil. Po jeho slovech, aby nepřestával, položí svoje dlaně kolem jeho krku a víc se k němu přitiskne. Ano, on ví… přestává pršet… Jakmile ale dojde na Taijiho, Diemu se rozšíří oči v němém napomenutí a ukloní hlavu nevěřícně k rameni.
"Co? Ty jsi neslyšel jaký je to kurevník? Myslíš si, že je tam Shinya v bezpečí? Všechno není jenom o zasunutí. Nechci, aby na to přišel, ještě ne." Už to skoro cedí mezi zuby. Shin je na doteky a to poslední, co potřebuje je, aby ho jim Taiji naučil. Jenže Totchi ho prosí dál a to takovým tónem hlasu, že je z něho úplně v koncích. Jeho plány mohou přijít vniveč a zároveň ho jeho srdce nutí zůstat tady a s ním. Povzdechne si nerozhodností, ale jakmile ucítí jeho dlaň v klíně, změní se ten povzdech v zasténání, Die zakloní hlavu, zavře oči a ve tváři mu vykrystalizuje požitkářský výraz. Prý myslet na kohokoliv jiného… vždyť se mu všichni ostatní hnusí, ale neřekne to nahlas, dneska ne. Chce ho udržet v tom mírném napětí, aby mu byl stále vzácný. Totchi začne olíbávat jeho tvář, říkat mu, aby se nebránil, že nikam nechce a má kruci pravdu. Znovu ho pevně obejme kolem krku a stáhne ho na sebe, když se položí na ten polštář. V tu chvíli je kimono v pytli…

Shinya, Toshiya

Shin vůbec netuší, o co se tu pokouší ale jedno ví. Už nebude mít možnost se takto rozhodnout. Ne tady, na tomto místě. Od té doby, co překročil brány paláce a přišel do harému nemůže říct ne, nechci. Přijde mu, že to je jediná příležitost udělat to po svém, rozhodnut se sám za sebe.+Die by ti vynadal.+ Napomene se v duchu ale stejně je v jeho očkách nepatrný nádech rozhodnosti.
"Nezkoušel, s nikým." Prozradí mu po dlouhé chvilce ticha, když sleduje, jak Tai tiskne víčka k sobě. Trápí ho, teď už to vidí ale zároveň se stal jediným, komu to kdy dovolí. Ostatní se ho ptát nebudou. Tváře mu hoří, když Tai konečně oči otevře a on mu věnuje nesmělé pousmání.
"Gomen." Omluví se upřímně. Začíná pořádně vidět, co ho stojí sil. Jemně se zachvěje a zadrží dech, když oči naproti němu opustí ty jeho a začnou sjíždět níž. Hrozně se stydí, hlavně za to, jak reaguje jeho tělo. Neměl by to cítit, má na paměti slova Die, který ho nabádal, aby tohle rozhodně nezkoušel.+Jsi špatný, shoříš, hned jak vyjdeš ze svatyně.+ Vyhrožuje si, než sebou trhne, když se Tai otočí a už je od něj zase daleko. Teprve teď se prudce nadechne, sklopí hlavu k zemi a nedokáže se přinutí dýchat pomalu. Ten okamžik by neskutečný, jeho tělo a nejspíš i srdce mu říkalo, že chce, aby se na něj díval dál. Vlastně je trochu zklamaný. Asi se mu...Pak očka zvedne a tiše se uchechtne, když vidí, že je zase u okna. Tak, že by se mu přece jen líbil. Začíná si malinko připouštět, že by na Tai opravdu tak působil. Byl jediný nebo jich bylo víc, které už viděl? Nechá se na moment ovládnout pochybnosti už jen proto, co slyšel od svého mentora. Možná si vybral špatnou osobu. Stejně ho to nepřinutí přemýšlet jinak. Po jeho slovech už chtěl sahat po kimonu, aby se do něj zahalil a pak propadl někam hluboko pod zem. Poslušně se však zarazí a už se ani nepohne. Jen se mírně a trochu zmateně pootočí čelem k němu a prudce zalapá po dechu, jakmile ucítí Taijiho tělo na tom svém. Tak teď už se jeho klín rozhodně neuklidní. Projede jím neskutečně elektrizující pocit, rozechvěje se až po konečky vlasů a neubrání se roztouženému vydechnutí. Tohle nikdy nezažil. Tak přímočaré chování ale...Líbí se mu to, rozhodně víc, než by mělo.
"Tai-san." Splyne mu jeho jméno ze rtů, než začne prožívat svůj první polibek v životě. Smete ho dokonale, nic lepšího snad v životě nezažil. Ani si neuvědomí, že protáhne paže kolem jeho krku a nechá je jen tak bezvládně viset přes Taijho ramena, stejně jako trochu bezvládně visí v jeho náruči. V prvních prolnutích mu rozhodně nestačí, i když se hodně snaží. Musí na něm poznat, jak moc neví, co si počít. Je ale dost vnímavý na to, aby chvíli odhadl, co s tím vším vlastně má dělat a jak pohnout rty, aby to bylo ještě o něco lepší. Hrudník se mu zvedá prudčeji a zároveň se vždycky na chvilku zastaví, jak kdyby zapomněl dýchat. Neví, jestli se spolu líbají měsíc nebo pět minut ale nakonec je to on, kdo se zlehka odtáhne a už zase klopí očka kamsi do jeho hrudníku s bříšky prstů na jeho rtech.
"Arigato, Tai-san. Udělal jsi pro mě toho tolik." Ozve se tiše a pak celkem odvážně vystoupá očima k těm jeho. A ano, už je zase v pasti. Kolik toho od něj může chtít? Ještě jeden polibek? Poslední ale opravdu...Kousne se do rtu, než se vytáhne na špičky tentokrát on a vymění své prsty za rty. Tentokrát jeho jen něžné políbení.
"Ani si nedokážeš představit, co to pro mě znamená." Broukne podruhé, když se zase mírně odtáhne a už zase stydlivě odvrací tvář.
"Výjimečně hodný?" Pozvedne obočí Totchi, když se na Die pochybovačně podívá.
"Tak teď jsem si zkazil reputaci." Prohodí s náznakem chladného pobavení a dokonce se mu skrze rty vydoluje tiché uchechtnutí.
"Abych to zase uvedl do pořádku." Trochu víc stiskne Dieho chloubu, aby bylo jasno, že on hodný určitě nebude. Nikdy. A pak nakrčí obočí, když ho začne nabádat k opatrnosti. Ale ano uvědomuje si, že má pravdu a on dokáže vybouchnout v ty nejhorší možné chvíle. I když zatím se zvládá obstojně krotit. Taky už mohl Aki schytat několik nadávek, když ho v podstatě vyhodil z ošetřovny.
"Hm, dobře..." Odtuší ale je vidět, jak moc mu není po chuti, ho poslouchat. Být to kdokoliv jiný, tak ho pošle tam, kde slunce nesvítí a to je v téhle zemi se svým jménem dost daleko.
"Budu opatrný." Slíbí mu nakonec s úšklebkem a pak se málem rozesměje, když dojde na kněze, než se zarazí a prohlédne si výraz v Dieho tváři.
"Ale ne...Tobě na něm záleží..." Odtuší první s protočením očí v sloup ale naštěstí ho ani nenapadne na něj žárlit. Jistě, je to holubička ale kruci, nikdy by mu nedal to, co on. No ne? Naštěstí má sebevědomí dost vysoko na to, aby si připustil ohrožení zrovna jím. A hned na to začne zvyšovat tempo v Dieho klíně, aby mu vymazal všechny myšlenky. Ještě by mu vážně chtěl utíkat a to by nepřežil. Bez váhání poslechne jeho pobídku a  přesune se na sexy tělo a trochu na něj nalehne.
"Však já ti ho vy...vyženu z hlavy." Koutky se mu ďábelsky pozvednou, když se pohne boky proti těm jeho poprvé.
"On to bez tebe chvilku vydrží. A jestli budeš mít klid, klidně Taijimu zařídím nějakou nehodu." Provokuje ho dál svými slovy. Jiný by možná utekl ale on pochybuje, že zrovna na Die to bude mít stejný efekt. Pohne se boky podruhé a už se pasuje líp mezi jeho štíhlá, heboučká...Pro Kami, udělá se jen z toho, jak si jedno z nich mne mezi prsty a přizvedává podél boků.
"A ta přijde brzo pokud se na mě teď vykašleš a já mu to budu mít za zlé dlouho." Sykne ještě s patrným nádechem vzrušení, které se u něj a v Dieho blízkosti probouzí snad okamžitě.
"Die-chan. Pustím mě k sobě, když tak hezky ťukám?" Nadhodí a otře se svou chloubou o místa, kde ještě před chvílí řádil a pak se proti němu zlehka opře, aby mu dal pocítit sám sebe.