Hromadné - Mě se klanět nemusíš. - část 2.

(Svatyně)

Taiji

Zdá se, že Shinya zatím vůbec nepřišel na to, jak velkou moc tady může mít. Zdálo by se, že jsou to jenom konkubíny, ale to ony kolikrát našeptávaly císařům, co by mohly udělat, byly velmi vzdělané a mazané. Když byly dost šikovné, žily v nekonečném blahobytu. Až na to, že těm klučičím tenhle život vydržel většinou jenom do třiceti. Žádné děti, žádné pravomoci… I tak by si ale mohl stačit najít mecenáše nebo nastřádat jmění na jiný začátek. Pokud se jich nezbavovali jinak. Tohle tajemství neznal ani Taiji.
"Neměli jste ani postel?" To nebylo nic divného. Obyčejní lidé spali na rohožích tatami, málokdo měl futon a někteří ani to ne. Takže si dovede dát dohromady z jaké vrstvy Shinya je a jaké to pro něj musí všechno být.
"A kdy jsi přijel? Kolik ti je?" Střádá si dál informace. Reakci ohledně Die by vůbec nečekal.
"To je od něj hezké." Ušklíbne se Taiji a pobaveně si Shinyu měří.
"Jestli ho naučíš mít rád i někoho jiného, než sám sebe, tak ti taky koupím něco hezkého." Slíbí mu.
"Dokonce si můžeš říct co." Je přesvědčený o tom, že tohle se nikdy nestane a Shinya to jednou zjistí nějakým nepěkným způsobem. +Zachází s tebou slušně, protože z něj mají strach. Proč asi… a až zjistíš, na co tady jsi… a jaké umí být konkubíny svi… mrchy...+
"Máš pravdu." Řekne mu místo toho. Ovšem slova o únosu mu vykouzlí vrásky na čele. Najednou se na něj dívá docela vážně.
"Pamatuješ si jak se jmenoval? Neřekl svoje jméno?" Kdyby ano, poslal by někoho, ať toho parchanta najde. Ví, kam jel prodat ten zbytek. V hampejzu by se Shinyovi vedlo hodně špatně, obzvlášť s těma jeho naivníma očima. Jenže on ví proč si ho Die vybral. Má přece oči. Krásnější kluk tu nechodí, ani Kamijo ne.
"Budeš mít neobyčejný osud. To je jasné." Poklepe si dvěma prsty na bradu. Tyhle zvláštní neobvyklé náhody nikdy nebyly jen tak.
"Když je na tebe Die tak hodný, třeba bys ho mohl pěkně poprosit." Pokrčí rameny. Málokdo mu tu chtěl dělat trvalejší společnost, v poslední době jenom Ricko.
"Sem vás na práci neumisťují. Podlahu si drhnu sám." Už zase se tváří pobaveně nad věcí. Pak pokrčí rameny.
"Je jich hodně. Hodně svátků, speciálních dní, svateb a pohřbů a kde čeho… všechny modlitby všech vysoko postavených a taky prince…" Vyjmenovává.
"Ty velké jsou opravdu krásné. Velká výzdoba, většinou vám pořádají nějakou zábavu nebo dovolí obchodníkům, aby přijeli." Namaluje mu vidinu taky něčeho pěkného, na co by se tu mohl těšit. Přikývne mu, ať se klidně rozhlédne a zvolna jej následuje.
"Motýl je nádherný. Zase jinak. Je to křehká krása, asi jako tvoje." Prostě si nemůže odpustit trochu ho pozlobit.
"Tak si ho vezmi příště, až sem půjdeš. Taky se podívám." Pokračuje. No co? Jsou to jen nevinné poznámky, co on si může dovolit víc?
"Když si na něj netroufneš sáhnout ty, zkusím to já." No dobře, tohle už možná bylo trochu víc. Moc dobře vidí ten jeho kradmý pohled, protože z něj ještě nespustil oči, ale jen se nevinně usměje.
"Jezírko tu je. Nespadni do něj. Ty vaše oděvy by tě stáhly na dno." Pokračuje vesele dál. +Taková víla jako ty by klidně mohla tančit nahá. Ať mi nikdo neříká, že by se to princi nelíbilo.+

Shinya

"Neměli." Zavrtí zlehka hlavou, aniž by si uvědomil, že vypráví o sobě. Cítí se uvolněně a slova z něj padají úplně bez obtíží.
"Ze začátku jsem měl jen deku, abych nespal vyloženě na zemi a pak mi dali rohož, až jsem si ji odpracoval." Pokrčí krátce rameny a podle toho, jak se tváří, byl vděčný i za ni. Někdo neměl ani to. Moc dobře viděl kluky, kteří spali na zemi, protože nepracovali tak rychle jako on. Bylo mu jich líto a sám jim občas podstrčit trochu své porce k jídlu nebo kousek oblečení, který už nepotřeboval. Prostě pomáhal komu jen šlo, i když sám nic neměl.
"Měl jsem se o trochu líp, než ostatní." Usměje se zamyšleně, když zkoumá jeden zdobený sloupek. Konečky prstů zaujatě přejíždí po rytinách, jak kdyby si chtěl zapamatovat každý jednotlivý detail. Málem i přeslechne Taijiho další otázku a zareaguje až o hodně později.
"Jsem tu jen pár dní a je mi šestnáct a nebuď takový." Prozradí mu bez váhání svůj věk, i když se přistihl, že si v zrcadle připadá trochu starší. K tomu ho ještě trochu napomene, protože i on dokázal rozpoznat ten podtón. Pak se trochu zarazí a obejme své drobné tělo pažemi, když se ho Tai zeptá na jméno toho, kdo ho odvezl z rodného kraje. Odvrátí od něj prudce tvář a najednou už nevidí svatyni ale povoz, kde trávil dost času a mačkal se s ostatními kluky. Nechce si ani pomyslet, jak skončili oni. Je mu jich líto.
"Nevím." Pípne sotva slyšitelně a už zase vypadá křehčeji, jestli je to vůbec možné. Někde v hlavě to jméno nejspíš má ale příliš se bojí. Jak kdyby ho tady mohl najít a ublížit mu. To není možné, jenže jeho mysl mu nedovoluje jinak. Je vděčný, že přijdou na řadu slavnosti. Na ně se moc těší, i když z nich jistě neuvidí mnoho.
"Musí to být nádhera. Všechny ty barvy a radost. Až na ty pohřby." Ošije se a naskočí mu husí kůže. Děkuje za dlouhé rukávy a že to není vidět, aspoň je může žmoulat. Takhle mu ty kimona moc dlouho nevydrží.
"Nemyslím si, že by mi prosení pomohlo. Navíc, to neumím." Upře na něj vyplašená očka, jak kdyby měl strach to vůbec zkoušet. Co když se mu to nepodaří a dostane vynadáno? Z druhé strany by se sem opravdu chtěl povídat častěji a zatím si vůbec nepřipouští, že je to proto, jak se v jeho společnosti cítí. Jenže to už mu Taiji skládá další kompliment a on znovu zrudne a pohrává si rozpačitě s pramínkem světlých vlasů. Ustoupí o pár kroků a schová se za jeden sloupek, za chvíli zpoza něj vykoukne jen kousek tváře a hlavně oči.
"Nemyslím si, že jsem krásný." Odtuší sotva slyšitelně.
"Vždycky mi říkali, že jsem divný. Nikdo nemá takové oči ani vlasy." Dívá se na něj, jak kdyby přemýšlel, jestli to myslel vážně nebo ne.
"Nesmíš na mě sáhnout." Vytřeští na něj očka, jak kdyby se ho před pár minutami nedotýkal. A pak se zase schová za sloupek. Skoro se za ním ztratí, jak je drobný. Nejde o to, že je to zakázané ale ještě by poznal, jak moc se mu doteky líbí a jak se na nich postupně stává závislým. To přece nemůže dovolit, Die by se zlobil.
"Určitě by to někdo poznal." Snaží se bránit. Jenže to není kvůli okolí ale kvůli jemu samotnému. Ne, už vidí v jeho tváři tu provokaci, jistě by toho využil a zpoza toho sloupku už nevyleze. Ne dokud hrozí, že by to Tai mohl třeba zkusit. Přes to všechno se pro sebe trochu uculí tak, aby ho neviděl.
"Můžu ti ho donést složené a ukázat. Tak si na něj můžeš sáhnout." Prohodí a hned si přikryje dlaní ústa. Vážně to řekl a skoro to znělo jako rýpnutí. Kde k tomu přišel proboha?

Taiji, Die

Až si ji odpracoval… Taiji byl vlastně z dobré rodiny. Oni měli v domě všechno, i když to nebylo kdo ví jak luxusní a dům byl malý. Shinya vypadal, že žil někde, kde i pracoval, rozhodně ne doma. Na to ale vypadal opravdu době a nezničeně. K jeho velkému štěstí. Znal kluky, co ve dvaceti vypadali jako stařečci. Všechno, co tady vidí, mu musí připadat neskutečné. Precizní umělecká práce, barvy a zlaté obklady… Šestnáct, takový kolibřík. Usměje se a pak protočí očima v sloup.
"Nejsem nijaký, Die si to dělá sám." Stojí si na svém, ale stále se usmívá. Vybral si dobře, když ho Shinya odmítá potopit. Celý Shinyův výraz se změní, když dojde na jeho únosce. Musel se hrozně bát a kdo ví, jak se k němu choval. To uhnutí očima mohlo značit, že mu lže.
"Kdyby ho stráže chytili, hodně kluků by zůstalo ve svých postelích, na místo, aby je prodávali jako tebe. Třeba si později vzpomeneš a pošeptáš to bohům. Tam na ty cedulky se píše všechno špatné a váže se to támhle na ty tyče. Tak zůstane špatná karma tady a opustí tebe. Transformuje se a všechno bude dobré." Říká mu a kupodivu ani nekecá. On by si to samozřejmě neměl číst, měl by to jen spálit, ale… kdo to pozná?
"Pohřby nejsou zlé. Je to důstojné rozloučení a pocty. Ten člověk pouze odchází žít svůj další život, do kterého byl povolán. Má jiný úkol někde jinde." Pokrčí rameny. Doopravdy tomu věří. Život je pak o hodně jednodušší.
"Co ti, co žádný mít nemohli nebo nemají nikoho, kdo by ho zařídil?" Pokouší se mu ukázat svět i jinýma očima. Je tak mladý, musí se trochu rozkoukat.
"Na tom není nic složitého. Prostě přijdeš a řekneš Die-chan… no dobře… řekneš Die-san, chci se umět modlit. Prosím dovol mi to." Copak mu může zakázat víru? Těžko… a protože se sám nemodlí, Shinya přijde bez něho. Jednoduché!
"Hlavně neříkej chtěl bych, řekni chci! To platí líp." Než dokončí svoje kázání, už je Shinya za sloupem a vykukuje na něho jako by se schovával.
"Eh..." Zajede si Taiji dlaní do vlasů, ale vlastně mu to přijde podivně roztomilé. +Od kdy??? Chceš sebevědomé jedince, co vědí, co chtějí a nedělají drahoty...+ Připomene si.
"Ty si to myslet nemusíš, stačí, že to víme my ostatní. Uvidíš, princ ti to taky řekne." Zasune ruce do rukávů kimona.
"Lidem se často líbí, co je jedinečné. Těm chytřejším. Ti hloupí se bojí všeho, co je jiné. I barvy vlasů. Ve všem vidí špatná znamení." Řekne svou zkušenost. Zase se ušklíbne.
"Bohužel." Přisadí si k tomu sahání, ale on ví. Nechce přijít o hlavu ani o ruce. Ani o něco jiného. To poslední co by chtěl bylo, aby odsud Shinya utíkal s tím, že tu na něj něco zkoušel. Nejdřív si myslí, že to řekl proto, že se těch jeho narážek bojí, ale když dodá, že by to někdo poznal, co to mělo znamenat? Chce mu tím říct, že kdyby se to dobře zařídilo, sahat na něj může? +Chytáš se pitomostí.+ Řekne si v duchu. Ale jak by ne, když se na něm může oči nechat?
"Nepoznal. Leda bys chtěl skládat i tohle kimono. Hned teď." Dosadí si, aby mu to zase vrátil a schválně udělá krok blíž. Rozesměje se jeho schovávání se a pak málem umře na místě, když se za nimi ozve ten vypočítavý hlas. Ještě, že mu v tu chvíli nebylo vidět do tváře. Teď se ale zase ušklíbne a otočí čelem do vchodu.
"Kde jsi tak dlouho?" Zavrní Die a oba si dlouze prohlíží. Shin je dost daleko a vypadá jako by před Taijim couval.
"Ruce pryč ty jeden drzoune. Nemysli si, že nevím o děvečkách z kuchyně a klukovi od brány." Přivře na kněze oči. Taiji zvedne ruce v obranném gestu a rozesměje se.
"Jak bych mohl, já mám nikdy nekončící orgasmickou nirvánu skrze kosmos. Něco, co nikdy nezažiješ." Vrátí mu to oprskle a Die pohodí vlasy. Dvěma prsty udělá na Shinyu gesto Pojď sem, ale nedovolí si kněze nazvat chlípníkem. Co on může vědět o nirvánách? Samozřejmě myslí na Toshiyu.

Shinya, Toshiya

Shinova očka padnou na ty papírky a pak zpátky na Taijho, aniž by ze svého úkrytu vylezl. Mohl by to jméno napsat tam? Opravdu by Kami zařídili, aby byli ostatní kluci v bezpečí? Pořád tomu úplně nechce uvěřit ale nakonec vypadá celkem odhodlaně. Mohl by jim pomoct, stačí jen jeho jméno napsat. +Udělám to.+ Slíbí ve své hlavě  a v jeho naivitě jej nenapadne, že by si to Taiji mohl přečíst. V tomto ohledu už asi jiný nebude.
"Hai, udělám to." Přikývne tak, aby ho Taiji viděl a věnuje mu nesmělé pousmání. V očích se mu zračí vděčnost za to, jak mu poradil. Kdyby pomohl jedinému z nich, mohl by zase o něco klidněji usínat. I ta slova o pohřbech, ho donutí nad celou věcí přemýšlet úplně z jiného pohledu. Taiji mu tu otvírá oči a ukazuje, jak svět funguje. Trochu jinak, než si myslel do teď. Je tolik nového, co poslední dny zažívá a nestačí to ani pořádně vstřebávat.
"Arigato, Tai-san." Ozve se jeho tichý hlásek a upřímně se na něj pousměje. Už, už by chtěl zpoza sloupu vystoupit a neschovávat se za něj. Pořád si svou krásou není ani v nejmenším jistý. Proč ho tak ostatní vidí a on sám sebe nedokáže? Jeho hlava je stále plná pochybností a to se asi  jen tak nezmění. To už by prostě nebyl on. Zarazí se v půli pohybu, když Tai začne být zase drzý a vrací mu jeho poznámku o kimonu. V první chvíli neovládne sám sebe probudí se v něm ten kluk, kterým byl, když se nikdo nedíval. Prostě na něj vyplázne špičku jazyka a znovu se schová.
"Nemůžu zašpinil bych si ho." Opáčí mu. Měl říct něco jako nemůže, to se nesmí. Nebo něco ve stylu, že to někomu poví, jak ho tady ponouká ale to neudělá. Vlastně se mu jeho dobírání líbí, je to osvěžující a nikdy nic podobného nezažil. Zatrne mu opravdu, když se ozve Dieho hlas ve svatyni. Stiskne víčka k sobě a doufá, že Die jeho slova neslyšel. Poslušně vstoupí zpoza sloupu s hlavou skloněnou a vydá se bez váhání k němu, ani by to gesto prsty nepotřeboval.
"Je mi líto, hrozně  se mi tu líbí a moc jsem se vyptával." Kouká pokorně do země a opravdu se přemáhá, aby se neculil nad tím, co mu Taiji řekl. To ho přejde ve chvíli, kdy Die zmíní děvečky a kluka od brány. Jak kdyby ho to vnitřně mrzelo. Byla Taijho slova upřímná nebo to říkal, kde komu.
"Nikdy jsem se nemodlil, ani nevím jak se chovat ve svatyni ale hrozně se to chci naučit." Vyjde z jeho rtů i přes to, co si před chvíli pomyslel. Vypadá jen trochu posmutněle. A pak se jim za zády ozve hlas, který už slyšel.
Toshiya byl poslední dny čím dál mrzutější. Ale dnes to mělo být jinak. Zase měl nějaké to eso v rukávu, se kterým vyrukoval  u prince a podařilo se mu dosáhnout další odměny. Už mu snad ani říkat nemusel, co by si přál. Jen kdyby se to pískle na něj tak nedívalo, skoro to vypadalo, že se dobře baví.+Tobě spadne úsměv, až hranice padnou.+ Gackt se snažil, co to dalo ale...Ano, on to zvládne. No dobře, už je na čase si přiznat, že velitel je jedním z mála, kterého ve své blízkosti snese a dokonce by si možná i přiznal, že se dobře baví při jeho poznámkách. No, rozhodně si na něj občas vzpomene, když čelí ostatním tupcům u večeře. A Inoran se radši nebaví, asi se ho bojí nebo co? Protočí nad tím faktem očima, když míří ke svatyni, aby odchytl kněze. Poslední věc, kterou musí zařídit ohledně narozenin Akiho matky. A už to konečně bude mít z krku.
"Ještě jednou na mě někdo vytáhne rozdíl v barvách látky, tak je asi osobně uškrtím." Mumlá si vztekle pro sebe, když se blíží ke svatyni. První mu oči padnou na piknik rozložený opodál a obočí mu vystoupá nahoru.
"Výborně, ještě nějaké dobré zprávy?" Odtuší ironicky, než se ohlédne a uvidí Die, jak míří dovnitř. Koutky se mu zvednou, stejně jako jeho nálada a...Ne, to ještě ne. Bez váhání zrychlí svůj krok a za chvíli už stojí na prahu a prohlíží si ledovým pohledem sešlost.
"No výborně, je tu narváno." Zavrčí na všechny přítomné a utkví pohledem na Taijim, kterému se přece jen trochu ukloní. Ano, už slyšel, co jejich kněze zajímá ze všeho nejvíc a on teď nutně potřebuje chvilku s Diem.
"Myslím, že počkám, až tu bude k hnutí." Podívá se upřeně na Die s touhou vepsanou v očích a plynulým pohybem vysvobodí naditý váčkem zpoza svého kimona černé barva a hodí ho Taijimu.
"Ber to jako úplatek za tichou modlitbu." Zavrčí na něj, než se otočí na patě a vykročí kolem svatyně do míst, kam je špatně vidět. Kruci, prostě s ním chce být chvíli sám. No a co? Za to Shin málem vzroste do země, když se objeví i Toshiya a věnuje mu hlubokou úklonu. Ano, to je další osoba, které vděčí za to, kde je. Ale má z něj prostě strach.

Taiji, Die

Je upřímně rád, že se Shinya nakonec rozhodl toho překupníka napráskat. O jednoho méně je sice chabý boj proti zlu, ale je! Taiji mohl být ledajaký, ale tohle bezpráví vážně nesnášel. Ani ve snu by ho nenapadlo, že s někým takovým spolupracuje zrovna správce jejich pokladny. Tedy jeho ne, svatyně fungovala sama na sebe z peněz, které se jí lidé rozhodli dát. Drobné mince při modlení i jiné dary… Vzhledem k tomu, že stála při paláci, nouzí rozhodně netrpěla a byla soběstačná. Taiji byl za to rád, nikdo ho pak nemohl vydírat tím, že mu seškrtá příjmy. Prý Tai-san, to bylo hezké. Teď sleduje Die, jak bere o hlavu menšího Shinyu kolem ramen a tiskne si ho k boku. Moc hezká komedie… Naštěstí to nevypadá, že by Die cokoliv z jejich rozhovoru slyšel. Na slova o tom, že se tu Shinyovi moc líbí se Die udiveně rozhlédne kolem sebe a je na něm vidět, že to upřímně nechápe. Staré místo, zapadané prachem. Je tu ticho jako v hrobě, pálí se tu příliš mnoho tyčinek a od té doby, co je tady, na pomoc bohů nevěří. Za všechno může poděkovat jenom sám sobě. Jenže modlení byla ctnost a pokud je mu známo, princ obřady dodržoval.
"Hmm..." Protáhne a je vidět, že přemýšlí. Taijimu nevěří. Byl by schopný si Shinyu omotat kolem prstu? Prozradil by mu Shinya něco? Nebo se dokonce nechal obrátit proti němu? Na druhou stranu je to kněz a ani on nemůže Shinyovi zakázat sem chodit. Bylo to jedno z jeho mála práv, i když o něm nevěděl. Jenže než si stačí přeskládat v hlavě odpověď, ozve se jim za zády Toshiyův hlas a on se zatváří opravdu překvapeně. Okamžitě v něm všechno zavibruje a musí se hodně snažit, aby na něm nebylo poznat, co s ním jeho přítomnost dělá. Stočí pohled na Taijiho, který zrovna oplácí Toshiyovi úklonu a dívá se na ně nějak podezřele. A aby ho Toshiya vykolejil ještě víc, hodí po Taijim váček s penězi za mlčení a jasně mu tak sdělí, proč sem přišel a pro koho. Nechce tady Shinyu nechat, nechce, aby o nich Taiji věděl a už vůbec nechce skákat, jak Toshiya píská. A je v situaci, kdy nemůže říct ani udělat vůbec nic. Toshiya je pán, on konkubína, má povolení a jsou tu svědci. +Jen počkej.+ Slíbí Toshiyovi v duchu pomstu, ale pohne se z místa za ním, vyjde ze svatyně a v jeho stopách zamíří na to očím skryté místo. Buď jak buď už se ho nemůže dočkat a tím spíš, jak se teď zachoval. Je to k pláči, odpustí mu všechno. Taiji obratně chytí měšec a tváří se jak profesionální zpovědník přesně do chvíle, než je Die dost daleko. Hned na to se hlasitě rozesměje, ale schová měšec do rukávu a pak se stejně pobaveně podívá na Shinyu. Vypadá to, že ti dva spolu nejsou poprvé. Buď si správce pokladny našel oblíbence a Die to štve nebo to spolu táhnou. Nemusí mít obavu. I když ho nemá rád, nikdy by je neprozradil. Na to je tady dost jiných. A ještě z toho má užitek.
"Vypadá to, že máš minimálně půlhodinku volnosti, možná mnohem víc. Pro tvoje blaho bych tě odsud asi neměl pustit samotného, když tě Die tolik hlídá a už jsi měl problémy, takže tu se mnou budeš muset počkat." +Die si to hlídání taky doplatí...+ Pomyslí si.
"Teď máš možnost dělat a říkat co chceš. Tohle je místo… splněných přání." Vymyslí si místo slova Bezpečí.

Shinya, Toshiya

Shin pořád tak trochu čeká odpověď na své budoucí návštěvy svatyně. Sám neví, jestli to náhodou nebylo přes čáru. Pořád si není jistý, co všechno může a co nesmí. Ale stejně věří tomu, že by mu Die neublížil, ať si říká kdo chce, co chce. Už toho slyšel hodně a vlastně i viděl, co Die umí a jak se u toho tváří. Nic z toho ho ale nepřimělo si o něm myslet cokoliv špatného. Většinou to bylo proto, že mu někdo chtěl ublížit. Vlastně za to může Shin sám, protože se stává terčem, měl by být obratnější a nepřidělávat mu problémy. Po očku pozoruje výměnu pohledů mezi Diem a Toshiyou a nepatrně se uculí, když sklopí hlavu k zemi. On ty pohledy viděl už v kočáře, když ho sem vezli. Tvářil se, že je nevidí ale...Tohle nešlo jen tak přehlédnout. Dokonce už to pozná i na svém mentorovi, že se chová trochu jinak, než jindy. Sice úplně nechápe, proč se mu zrovna tento správce líbí, ale to mu stejně nepřísluší. Ještě se ohlédne přes rameno, když Die odchází a tiše se uchechtne, což se ztratí v Taijiho smíchu. A pak sám sebe napomene v duchu, neměl by se smát, i když je to hrozně hezké, jak se snaží, aby to nikdo nepoznal. Vlastně jsou celkem roztomilí.
"Já nikam ani jít nechci." Vypadne z něj jako první a pak mu dojde, co vlastně řekl. Sepne ruce před svým tělem a s rudými tvářemi zavrtí hlavou na znamení, že vlastně nic neřekl. Upře na něj překvapený pohled, když mu Taiji dá volnost udělat cokoliv. Pak stáhne trochu obočí k sobě, prohlíží si ho, jak kdyby odhadoval, co tím myslel.
"To kimono si svlékat nebudu." Vrátí se k předchozí debatě, aby bylo jasno, že něco takového by dobrovolně nikdy neudělal. Udělá několik krůčků a míří kolem Taijiho. Chvíli to vypadá, že si jde prohlížet i zbytek svatyně, kam se ještě nedostal. Když je však dostatečně blízko dloubne jej ukazováčkem do hrudi.
"Můžeš mi povídat o sobě." Vybídne jej se zvědavostí vepsanou v očích a pak je zase rychle sklopí, aby neviděl nepatrný náznak hravosti, který se mu v nich objevil. Popojde ještě kousek a prohlíží si další detaily, pak opravdu sáhne po papírku a napíše na něj jméno toho chlápka, který ho unesl a pak opravdu pověsí. Uleví se mu snad o sto procent, jak kdyby to prostě muselo jít ven. Bez přemýšlení se otočí k Taijimu, vřele se na něj usměje a překoná vzdálenost mezi nimi, aby ho objal.
"Arigato." Vydechne kamsi do jeho hrudi, aniž by si uvědomil, co tady provádí. Zase jedna z jeho naprosto spontánních reakcí. Je to příjemně, stejně jako když se přitulí k Diemu. Připadá si o něj v bezpečí. Je to vůbec možné po pár minutách? U Shinyi je v tomto ohledu asi možné všechno.
Toshiya se ani neohlédne. Diemu stejně nic jiného nezbývá, než za ním jít a vůbec nepochybuje o tom, že se dočká nějakého moc hezkého komentáře. Ale on mu to zarazí hned ze začátku. A to si dokáže živě představit, jak se teď tváří Taiji. Už o něm slyšel hodně, polovině z toho moc nevěřil ale ta druhá půlka...No, pěkné kvítko, které se tváří jako kněz.+Jak kdyby si princátko potřebovalo vykompenzovat svoje mládí.+ Protočí nad tou myšlenkou očima v sloup, i když ví, že tohle Aki moc ovlivnit nemohl. Ale obvinit ho klidně může, to mu nikdo nezakázal, pokud to neřekne nahlas. Zastaví se na místě, kde budou opravdu z očí a ve chvíli, kdy se u něj objeví Die, otočí se prudce čelem k němu. Vezme ho bez váhání za pas a přitiskne na své tělo.
"Ani slovo." Napomene ho ostrým hlasem ale věnuje mu skoro něžné pohlazení po tváři, což ani netušil, že umí a pak se vrhne na jeho rty, jak kdyby se neviděl půl století a ještě spolu ani nebyli. Příšerné, jak s ním mává, to mu bude muset ještě vyčíst. Později, až si dosyta užije jeho rty. Dlaní sklouzne na zadní stranu Dieho šíje a tiskne jej k sobě, aby ho ani nenapadlo mu utíkat. Udýchaně se odtáhne po několika dlouhých minutách.
"Tak já ti dám takový dárek a ty mě necháš, abych spal sám." Vyčte mu pro změnu tohle a je mu úplně jedno, že za to nemůže. Podívá se mu upřeně do očí, vydrží mu vzdálenost mezi jejich tvářemi asi dvě vteřiny, než si jeho rty najde podruhé a tlačí ho pozpátku ještě kousek dál, kde si všiml malého altánku, o který očividně nikdo moc nepečuje, jak je zarostlý. Je už příliš daleko od paláce a mimo oči ostatních, aby se o něj někdo příliš staral. Natlačí ho až dovnitř, to už má svou dlaň na Dieho pozadí, které nenasytně mne mezi prsty.
"Kdo ti dovolil být tak sexy?" Následuje další výtka, kterou mu dává jasně najevo, jak moc ho chce a ideálně pořád.
"Zase jsi úplně pitomě oblečený." Nadává si tiše, když se snaží dostat alespoň ke kousíčku jeho kůže.