(Mihrunisa)
Takeshi, Uruha, Toshiya, Shinya, Reita, Ju-ken, Kamijo
"Vydělává víc, než dost." Prskne tentokrát Reita a snad se
mu i naježí vlasy, jak těžce nese Takeshiho zájem o Aoiho. A to se asi jen tak
nezmění. Nikdy by ho nikomu nedal a má nutkání si začít vyhrnovat rukávy košile
i za cenu toho, že ho vyvedou. Za to by mu to rozhodně stálo.
"Zvykneme?" Ohlédne se nevěřícně po Kaiovi, aby si byl jistý, že se nepřeslechl a rozhodí rukama ve stylu, to nemyslíš vážně. On si na něco podobného rozhodně zvykat nebude.
"Co si sakra myslí, že dělá?" Zdá se, že se začíná pěkně vztekat.
"Hraje si s námi a zkouší nás." Upře Kamijo svůj pohled na Reitu a koutky se mu nepatrně pozvednou. Ta výbušnost se mu prostě vždycky líbila. Byl tolik odlišný od Boogieho a přesto.
"Já si taky něco brzo vyzkouším." Teď už si Rei ty rukávy opravdu hrne nahoru ale zastaví ho Ju-kenova dlaň na rameni.
"Taky z toho nejsem nadšený ale vydrž. Všechno má svůj důvod." Pokusí se ho uklidnit. Nejspíš by byl první, kdo by se postavil mezi něj a Takeshiho. Udělal pro něj víc, než dost, aby se do toho vložil. On sám ho znal dlouho a věděl, že je jen trápí schválně. Něco chystá a nebude to rozhodně levná záležitost.
Toshiya drtí rukama opěrku židle, za kterou stojí a ještě víc, když o něm Taiji vrhá podobné pohledy. Mělo mu být jasné, že si to náramně užije a v něm to vře. Drží ho na místě jen fakt, že by ho nakonec opravdu vyvedli. Ne, že by se nebránil, ale když vidí tu ochranku. Přes ně by se nedostal ani on. I když Reita i Hide vypadají, že by mu s radostí pomohli. Už se narovnává, když přijde Hideho rozloučení a několikrát pokývá hlavou v souhlasu a už by si šel s ním pro Taijiho a odtáhl ho domů. Tohle nemá zapotřebí. Tam mu hezky ukáže, co přijde, když dělá něco podobného.
Uru se nepokrytě culí ale trochu se zarazí, jakmile uvidí Hideho a je mu jasné, co přijde. Trhne sebou, když Sena zmíní odkud pochází a protočí očima v sloup.
"Jeden se snaží a ty mu to zkazíš během pěti vteřin." Dodá ještě a okázale si poupravuje náramek, hodně drahý náramek na své ruce za tichého chichotání Shinyi. Ten se zase usadí na područku a věnuje nesmělé pousmání Takeshimu, který se očividně královsky baví. A pak vyprskne smíchy po Hideho poznámce, koho bije a nebije. Stejně jako Reita.
"Tak tohle sedlo." Odkašle si a cítí se o něco líp, když to Senovi Hide trochu vrátil. Za to teď se naježí Kamijo.
"Cos tím myslel?" Je to on, kdo vstává a propaluje Hideho ledovým pohledem. Jak se nikdy nepral…Tak by asi vytáhl rukavičku a pěkně po anglicku by mu nafackoval. A pak vrazil pěstí, možná…Pokud by nehrozilo, že si ublíží. I když kvůli Senovi a jeho cti by si asi i zlomil ruku.
"Kecni si zpátky na zadek, tebe se nikdo na nic neptal." Vyjede po něm Toshiya, který zas má trochu potřebu bránit Hideho. Pak si za to vynadá ale teď nad tím vůbec nepřemýšlí a jedná impulsivně jako vždycky. Navíc na Kamija má pifku už dlouho a teď by mu tu ránu s radostí dal.
"Nestačí ti jedna podmínka, Totchi-chan." Nedrží se Kami rozhodně zpátky a za chvíli se tu strhne něco úplně jiného, než by se dalo očekávat. -
"Zvykneme?" Ohlédne se nevěřícně po Kaiovi, aby si byl jistý, že se nepřeslechl a rozhodí rukama ve stylu, to nemyslíš vážně. On si na něco podobného rozhodně zvykat nebude.
"Co si sakra myslí, že dělá?" Zdá se, že se začíná pěkně vztekat.
"Hraje si s námi a zkouší nás." Upře Kamijo svůj pohled na Reitu a koutky se mu nepatrně pozvednou. Ta výbušnost se mu prostě vždycky líbila. Byl tolik odlišný od Boogieho a přesto.
"Já si taky něco brzo vyzkouším." Teď už si Rei ty rukávy opravdu hrne nahoru ale zastaví ho Ju-kenova dlaň na rameni.
"Taky z toho nejsem nadšený ale vydrž. Všechno má svůj důvod." Pokusí se ho uklidnit. Nejspíš by byl první, kdo by se postavil mezi něj a Takeshiho. Udělal pro něj víc, než dost, aby se do toho vložil. On sám ho znal dlouho a věděl, že je jen trápí schválně. Něco chystá a nebude to rozhodně levná záležitost.
Toshiya drtí rukama opěrku židle, za kterou stojí a ještě víc, když o něm Taiji vrhá podobné pohledy. Mělo mu být jasné, že si to náramně užije a v něm to vře. Drží ho na místě jen fakt, že by ho nakonec opravdu vyvedli. Ne, že by se nebránil, ale když vidí tu ochranku. Přes ně by se nedostal ani on. I když Reita i Hide vypadají, že by mu s radostí pomohli. Už se narovnává, když přijde Hideho rozloučení a několikrát pokývá hlavou v souhlasu a už by si šel s ním pro Taijiho a odtáhl ho domů. Tohle nemá zapotřebí. Tam mu hezky ukáže, co přijde, když dělá něco podobného.
Uru se nepokrytě culí ale trochu se zarazí, jakmile uvidí Hideho a je mu jasné, co přijde. Trhne sebou, když Sena zmíní odkud pochází a protočí očima v sloup.
"Jeden se snaží a ty mu to zkazíš během pěti vteřin." Dodá ještě a okázale si poupravuje náramek, hodně drahý náramek na své ruce za tichého chichotání Shinyi. Ten se zase usadí na područku a věnuje nesmělé pousmání Takeshimu, který se očividně královsky baví. A pak vyprskne smíchy po Hideho poznámce, koho bije a nebije. Stejně jako Reita.
"Tak tohle sedlo." Odkašle si a cítí se o něco líp, když to Senovi Hide trochu vrátil. Za to teď se naježí Kamijo.
"Cos tím myslel?" Je to on, kdo vstává a propaluje Hideho ledovým pohledem. Jak se nikdy nepral…Tak by asi vytáhl rukavičku a pěkně po anglicku by mu nafackoval. A pak vrazil pěstí, možná…Pokud by nehrozilo, že si ublíží. I když kvůli Senovi a jeho cti by si asi i zlomil ruku.
"Kecni si zpátky na zadek, tebe se nikdo na nic neptal." Vyjede po něm Toshiya, který zas má trochu potřebu bránit Hideho. Pak si za to vynadá ale teď nad tím vůbec nepřemýšlí a jedná impulsivně jako vždycky. Navíc na Kamija má pifku už dlouho a teď by mu tu ránu s radostí dal.
"Nestačí ti jedna podmínka, Totchi-chan." Nedrží se Kami rozhodně zpátky a za chvíli se tu strhne něco úplně jiného, než by se dalo očekávat. -
Teď je to Ju-ken, kdo trochu koordinuje situace a snaží se
nevnímat vyděšené očka Shinyi, který se už třese, aby si vážně cokoliv
nerozbili. Na to by se nemohl ani dívat. To, že jeho samotného do nedávna
řezali hlava nehlava, teda někteří, to je teď mimo jeho hlavičku.
"Udělej něco." Zatahá Takeshiho za rukáv a upře na něj prosebná očka.
"Já na to koukat nechci." Prosí ho tichým hláskem a dočká se soucitného pohledu Uruhy.
"Zničí ti novou výzdobu." Nakloní se k Takeshimu důvěrněji Uru, šeptajíc mu do ouška pár drobností, po kterých se Takeshi usměje a kývne hlavou. Uru se radši na Hideho ani nepodívá, jindy by mu to nevadilo ale od té doby, co ho zná se cítí trochu provinile.
"Máš pravdu, Uru-chan. je na čase pány trochu zkrotit ale tentokrát to udělám já." Mrkne na něj, stejně jako stočí pohled na každého z nich a pak začne pomalu vstávat. Čímž některé z nich musí zase přesadit. Jako první Uruhu, které bezostyšně posadí přímo na trůn a věnuje mu krátké, letmé políbení na rty. Pak jemně chytne Senu za zápěstí, rty zformuje neslyšné arigato a klidně ho kocourkovi posadí na klín, než se skloní a políbí Senu na tvář. Shinyovi věnuje letmé pohlazení po vláscích, než začne obcházet trůn, aby dosáhl i na Taijiho a toho klidně plácne po zadku s trochu škodolibým pousmáním. Jakmile dojde na úroveň Aoiho a Boogieho, krátce a mírně se jim poukloní a oba políbí na hřbet dlaně, než je dovede ke Klenotům na čestné místo. Před pódiem to začíná vřít, co si to vlastně dovolil ale klid z tváře mu to nevyžene.
"Ticho." Zpraží všechny do jednoho pohledem, sáhne do kapsy saka a vytáhne tabatěrku, z které pomalu vyloví cigaretu a připálí si.
"Všichni do jednoho jste tu jenom díky nim. Bylo by skvělé, kdyby to tak zůstalo." Odtuší klidně, když vyfoukne dlouze obláček dýmu.
"A kvůli tvým idiotským nápadům." Zavrčí si potichu Toshiya, aby ho slyšeli jen ti kolem a dostane se mu drcnutí od Ju-kena, po kterém se málem ožene.
"Tak to by opravdu stačilo." Mávne rukou směrem k ochrance ale to už Toshiya zvedá dlaně nad hlavu s rezignací. Bude se chovat slušně. Vydrží mu to přesně dvě minuty, to ví. Rozhodně tu však Taijiho nechce nechat samotného.
"Výborně, jeden by řekl, že v podobném clubu by se slušelo vášně spíš podporovat ale to si můžete klidně dopřát za chvíli." Mávne rukou kamsi, kde se nacházejí pokoje všech.
"Je na čase se pomalu rozloučit a popřát vám hodně štěstí do dalšího života." Začne podruhé a ohlédne se krátce za svá záda.
"Ale, že vám to tam společně sluší." Popíchne pány ještě s výrazem klidně je zaměstnám všechny do jednoho.
"Tohle všechno je tak trochu večírek na rozloučenou, před mým odchodem do aktivní penze." Dodá na vysvětlenou, aby to bylo všem úplně jasné.
"Dědek jeden." Zamumlá si pro sebe Rei, který to jen těžko kouše a už si zakládá ruce na hrudi a nespokojeně si mlaskne.
"To víš, kdo pak má vzdorovat genům." Okomentuje chování svého otce Kamijo, který už zase klidně sedí na židli a po očku sleduje, jak se Uruha probírá Senovými prameny a stahuje si Shinyu k sobě na klín taky.
"Po tomhle si všichni užijeme noc plnou vášní." Šeptá jim Uru oběma a krátce se ohlédne i po Taijim, kterého zlehka zatahá za vlasy a tiše se rozesměje.
"Shin-chan, jak je na tom tvé pozadí?" Zeptá se ho pobaveně a Shin zčervená, než se k nim trochu nakloní.
"Na tohle není potřeba jenom pozadí. Mám i jiné partie." Uculí se a už si zase žmoulá prsty v klíně.
"Zadek je momentálně mimo hru, měl jsem náročnou cestu." Uru nad ním protočí očima a pak se rozesměje znovu. Jak jinak.
"Dokážete si představit, jak by se všichni do jednoho tvářili, kdybychom se zamkli do Takeshiho ložnice a zahráli jim dokonalé, zvukové divadélko?" Hodí očkem rozverně po všech, stejně jako po Boogeim a Aoim, aby bylo jasno, že on mezi nimi rozdíly nedělá. Co jsme si, to jsem si a ten vtípek by byl rozhodně dokonalý.
"Jak umíte vzdychat Perličky?" Mrkne na ně se smyslným pousmáním a už se zase culí společně se Shinyou. Jen po očku se Andílek koukne na Kaie a mne si rty o sebe. Tohle by bylo na dokonalý trest ale už zas mu raší růžky. Však on by si ho pak krásně užil. Takeshi moc dobře slyší, co si tam povídají a dokonce se na chvíli zaposlouchal.
"No nevím, kdo koho bude trápit." Neodpustí si přidat se k debatnímu kroužku.
"Ale vraťme se k důvodu proč tu jsme. Klenoty za sebou mají dlouhou cestu a ušli ji sami, svou vlastní silou a já na ně dlouhá léta dohlížel." Pozvedne mírně bradu, je na ně právem hrdý.
"Je pro mě čest a potěšení sledovat, že každý z nich našel svůj cíl a jen doufat, že je to ten správný." Zpraží pohledem pány pod pódiem, aby bylo jasné, že ochranou ruku u něj budou mít vždycky a pak se ohlédne i po perlách, aby věděly, že k nim mluví taky. Jemu se oba líbí a zamlouvají. Rozhodně by si s nimi rád víc popovídal. Slabost pro lidské osudy, nejspíš. Nebo něco jiného?
"Bude mi ctí je slavnostně předat a dát všem jistý dárek." Poodejde kousek stranou, aby sáhl po ozdobně pleteném provazu, který se táhne od stropu a ovládá oponu, která tu nikdy před tím nebyla. Ještě chvíli všechny napíná. Uru a Shin už malém přepadají z trůnu, jak chtějí všechno vidět.
"Připraveni?" Dobírá si je Takeshi ještě trochu, než se upřímně rozesměje a pak opravdu zatáhne. Před nimi se objeví šest fotek velkých měst všude po světě každá z nich má snad dva metry.
"Šest Klenotů." Pojme je všechny za své.
"Šest velkých měst, které se rozzáří vaší přítomností." Prohodí zatím jen část.
"Londýn, Paříž. New York, Buenos Aires, Jakarta,
Bankok." Prozradí jim jména všech a pak mávnutím ruky nechá projekci změnit a
na každém místě je zobrazena budova, společně s pokojem na královské
úrovni.
"Čtrnáct dní v každém městě. Nejlepší hotel, nejlepší jídlo a možnost vidět všechno, na co si jen vzpomenete." Odmlčí se na moment.+Ještě si to musíte hezky rozdělit.+
"To máte ode mě třeba jako svatební cestu." Zatváří se nadmíru spokojeně, protože tuší, co tím nejspíš způsobí. Tedy, až na Kamija. Ten už se rozhodl a oznámil to doma hned na druhý den.
"Luxus, pohodlí, to bych svým Miláčkům odepřít rozhodně nemohl. Ale mám tu něco i pro jejich drahé polovičky." Pobídne rukou obsluhující chlapce, kterých je taky šest a každý z nich předá jednu obálku. Uvnitř je poukaz na zaplacení výloh ohledně svatby v neomezené sumě platný jeden rok. Samozřejmě lze použít výhradně na tyto účely. Trochu jim tím zavaří a možná trochu nakopne ale upřímně se rozesměje, když jako první zaskočí panák Toshiyovi, který ho při otevírání posílal do krku. Samozřejmě po tom, co nalil všem a ano i Kamijovi. Teď mu řádně zatrnulo, a když vidí Reitu není očividně sám. Ten taky v první chvíli zbledne a ještě pořád si nějak nedokáže představit, že by se měl vůbec dostat do nějakého z měst a svatba? Ne, že by nad tím nepřemýšlel ale rok? Poškrábe se vykolejeně v blonďatých pramenech.
"Uhm." Vypadne z něj nakonec jenom. Za to Kamijo se pomalu a elegantně postaví. Pozvedne sklenici na zdraví svého otce a pak upře oči na Senu.
"Rozhodně Paříž." Věnuje mu jeden ze svých nejlepších úsměvů, než se napije.
"Teď je myslím na čase, abyste se pomalu ale jistě vrátili ke svým hm, princům a pořádně to oslavili." Mrkne na svůj milovaný hlouček, který si tak trochu přivlastňuje a rozpřáhne náruč, když vidí Shinyu, jak se zvedá a přecupitá k němu.
"Ale nebudeš daleko, že ne?" Zamumlá mu do hrudi, když k němu zvedne ustaraná očka.
"Neměj strach, Andílku. Budu na vás vždycky potají dohlížet. Nesnesl bych pomyšlení, že nevím, jak se máte." Líbne ho do vlasů a propustí ze svého sevření. Hned za ním se vydá Uru elegantním krokem a sám ho pevně obejme.
"Bude se mi stýskat." Nakrčí nešťastně obočí. Pro něj byl Takeshi vždycky oporou a často i něčím víc. Je to pro něj i tak těžké bez ohledu na to, že je teď dokonale zamilovaný.
"To mě taky. Ale nikdo neříká, že už se neudivíme. Vždyť Sena bude brzo patřit do rodiny." Pokusí se ho uklidnit, aby bylo jasné, že se opravdu kontaktu s nimi nehodlá vzdát. Oddálí se od Uruhy a potěšeně sleduje, jak Shin září na všechny strany a už pomalu cupitá ke Kaiovi, aby s ním začal nadšeně rozebírat, kam pojedu. Dokonce mu hopne na klín, než mu dojde, jak se jeho Kai tváří a hned sklopí očka.
"Zlobíš se?" Pípne tiše, než na něj koutkem oka pohlédne s patrným jiskřením.
"A hodně?" Provokuje ho a už zase rudne jako rajčátko.
Za to Uru se pomalu a se svou typickou elegancí a trochu provokací v každém kroku přesouvá ke kraji pódia a klidně si počká, až k němu Hide přijde a že přijde. Kdyby náhodu chtěl trucovat pomůže si gestem ukazováčku a nasadí výraz, čekám tu jen a jen na tebe. Jakmile je u něj dostatečně blízko koutky mu jemně zacukají, přidřepne si, než mu pozvedne bradu dvěma prsty a zlehka a smyslně jej líbne na rty.
"Nechceš mi snad říct, že to do roka nestihneme?" Má v tom samozřejmě úplně jasno a když Takeshi zacinkal prasátkem, přece mu ho neomlátí o hlavu a navíc... Rozhodně bude nejspokojenější, když bude opravdu jen Hideho, se vším všudy.
"Ale kdybys náhodou nechtěl…." Nechá větu nedopovězenou.
Rei to už nevydrží ani vteřinu. Jakmile se začnou Klenoty rozprchat, už se hrne k pódiu a jedním plynulým pohybem se na něj vyšvihne a zamíří rovnou k Aoimu. Prohlédne ho od hlavy až k patě, řádně zkontroluje každý milimetr, aby se ujistil, že mu jen dotekem třeba neublížil.
"Co má na tebe, co sahat." Mumlá si pro sebe. Jakmile má ale Aoiho u sebe, už se trochu uklidní a podívá se na Takeshiho, který se tím dobře baví.
"Proč my taky?" Zeptá se jej narovinu. Prostě tuší všude nějaký podraz.
"Patříte k Min, zapsali jste se do její historie všichni, co tu jste. I když třeba jen krátce." Nevysvětlí mu úplně své počínání ale to není třeba.
"Arigato." Vyjde nakonec z Reity upřímně.
"Navíc pokud vím, byli jste ti, kteří chtěli pomoct." Kývne hlavou Takeshi k Andílkovi.
"A to musí být odměněno." Věnuje jim oběma úklonu a věnuje se ostatním.
Rei se stočí na Aoiho a mírně pozvedne obálku. A je to tady. Pán dominantní a asi ze sebe nedostane souvislou větu.
"Ty bys chtěl...No, totiž…Už teď?" Snaží se neslyšet smích Ju-kena, který mu byl v patách a nechce nechat Boogieho dlouho samotného. Navíc, i on si chce s Takeshim minimálně podat ruku a poděkovat mu. Ne, že by mu nezatrnulo z té obálky. Není to tak dlouho, co se rozvedl a Boo je tak mladinký. Určitě by nechtěl, ne tak brzy. Však uvidí, co se do roka stane.
"Pěkný tah, jak nás hezky nahnat všechny do chomoutu." Podá si s Takeshim ruku a ušklíbne se na něj.
"Když to bude do toho správného." Ozve se chraplavý hlas a krátce ho poplácá po rameni.
"Je na čase vykročit správně, nemyslíš?" Pozvedne obočí.
"Někdo se musí postarat." Dodá ještě, než se clubem rozezní hudba a mladíci začínají se svou prací. Servírují další pochoutky, jsou připraveni sklízet prázdné lahve.
"Udělej něco." Zatahá Takeshiho za rukáv a upře na něj prosebná očka.
"Já na to koukat nechci." Prosí ho tichým hláskem a dočká se soucitného pohledu Uruhy.
"Zničí ti novou výzdobu." Nakloní se k Takeshimu důvěrněji Uru, šeptajíc mu do ouška pár drobností, po kterých se Takeshi usměje a kývne hlavou. Uru se radši na Hideho ani nepodívá, jindy by mu to nevadilo ale od té doby, co ho zná se cítí trochu provinile.
"Máš pravdu, Uru-chan. je na čase pány trochu zkrotit ale tentokrát to udělám já." Mrkne na něj, stejně jako stočí pohled na každého z nich a pak začne pomalu vstávat. Čímž některé z nich musí zase přesadit. Jako první Uruhu, které bezostyšně posadí přímo na trůn a věnuje mu krátké, letmé políbení na rty. Pak jemně chytne Senu za zápěstí, rty zformuje neslyšné arigato a klidně ho kocourkovi posadí na klín, než se skloní a políbí Senu na tvář. Shinyovi věnuje letmé pohlazení po vláscích, než začne obcházet trůn, aby dosáhl i na Taijiho a toho klidně plácne po zadku s trochu škodolibým pousmáním. Jakmile dojde na úroveň Aoiho a Boogieho, krátce a mírně se jim poukloní a oba políbí na hřbet dlaně, než je dovede ke Klenotům na čestné místo. Před pódiem to začíná vřít, co si to vlastně dovolil ale klid z tváře mu to nevyžene.
"Ticho." Zpraží všechny do jednoho pohledem, sáhne do kapsy saka a vytáhne tabatěrku, z které pomalu vyloví cigaretu a připálí si.
"Všichni do jednoho jste tu jenom díky nim. Bylo by skvělé, kdyby to tak zůstalo." Odtuší klidně, když vyfoukne dlouze obláček dýmu.
"A kvůli tvým idiotským nápadům." Zavrčí si potichu Toshiya, aby ho slyšeli jen ti kolem a dostane se mu drcnutí od Ju-kena, po kterém se málem ožene.
"Tak to by opravdu stačilo." Mávne rukou směrem k ochrance ale to už Toshiya zvedá dlaně nad hlavu s rezignací. Bude se chovat slušně. Vydrží mu to přesně dvě minuty, to ví. Rozhodně tu však Taijiho nechce nechat samotného.
"Výborně, jeden by řekl, že v podobném clubu by se slušelo vášně spíš podporovat ale to si můžete klidně dopřát za chvíli." Mávne rukou kamsi, kde se nacházejí pokoje všech.
"Je na čase se pomalu rozloučit a popřát vám hodně štěstí do dalšího života." Začne podruhé a ohlédne se krátce za svá záda.
"Ale, že vám to tam společně sluší." Popíchne pány ještě s výrazem klidně je zaměstnám všechny do jednoho.
"Tohle všechno je tak trochu večírek na rozloučenou, před mým odchodem do aktivní penze." Dodá na vysvětlenou, aby to bylo všem úplně jasné.
"Dědek jeden." Zamumlá si pro sebe Rei, který to jen těžko kouše a už si zakládá ruce na hrudi a nespokojeně si mlaskne.
"To víš, kdo pak má vzdorovat genům." Okomentuje chování svého otce Kamijo, který už zase klidně sedí na židli a po očku sleduje, jak se Uruha probírá Senovými prameny a stahuje si Shinyu k sobě na klín taky.
"Po tomhle si všichni užijeme noc plnou vášní." Šeptá jim Uru oběma a krátce se ohlédne i po Taijim, kterého zlehka zatahá za vlasy a tiše se rozesměje.
"Shin-chan, jak je na tom tvé pozadí?" Zeptá se ho pobaveně a Shin zčervená, než se k nim trochu nakloní.
"Na tohle není potřeba jenom pozadí. Mám i jiné partie." Uculí se a už si zase žmoulá prsty v klíně.
"Zadek je momentálně mimo hru, měl jsem náročnou cestu." Uru nad ním protočí očima a pak se rozesměje znovu. Jak jinak.
"Dokážete si představit, jak by se všichni do jednoho tvářili, kdybychom se zamkli do Takeshiho ložnice a zahráli jim dokonalé, zvukové divadélko?" Hodí očkem rozverně po všech, stejně jako po Boogeim a Aoim, aby bylo jasno, že on mezi nimi rozdíly nedělá. Co jsme si, to jsem si a ten vtípek by byl rozhodně dokonalý.
"Jak umíte vzdychat Perličky?" Mrkne na ně se smyslným pousmáním a už se zase culí společně se Shinyou. Jen po očku se Andílek koukne na Kaie a mne si rty o sebe. Tohle by bylo na dokonalý trest ale už zas mu raší růžky. Však on by si ho pak krásně užil. Takeshi moc dobře slyší, co si tam povídají a dokonce se na chvíli zaposlouchal.
"No nevím, kdo koho bude trápit." Neodpustí si přidat se k debatnímu kroužku.
"Ale vraťme se k důvodu proč tu jsme. Klenoty za sebou mají dlouhou cestu a ušli ji sami, svou vlastní silou a já na ně dlouhá léta dohlížel." Pozvedne mírně bradu, je na ně právem hrdý.
"Je pro mě čest a potěšení sledovat, že každý z nich našel svůj cíl a jen doufat, že je to ten správný." Zpraží pohledem pány pod pódiem, aby bylo jasné, že ochranou ruku u něj budou mít vždycky a pak se ohlédne i po perlách, aby věděly, že k nim mluví taky. Jemu se oba líbí a zamlouvají. Rozhodně by si s nimi rád víc popovídal. Slabost pro lidské osudy, nejspíš. Nebo něco jiného?
"Bude mi ctí je slavnostně předat a dát všem jistý dárek." Poodejde kousek stranou, aby sáhl po ozdobně pleteném provazu, který se táhne od stropu a ovládá oponu, která tu nikdy před tím nebyla. Ještě chvíli všechny napíná. Uru a Shin už malém přepadají z trůnu, jak chtějí všechno vidět.
"Připraveni?" Dobírá si je Takeshi ještě trochu, než se upřímně rozesměje a pak opravdu zatáhne. Před nimi se objeví šest fotek velkých měst všude po světě každá z nich má snad dva metry.
"Šest Klenotů." Pojme je všechny za své.
"Šest velkých měst, které se rozzáří vaší přítomností." Prohodí zatím jen část.
"Čtrnáct dní v každém městě. Nejlepší hotel, nejlepší jídlo a možnost vidět všechno, na co si jen vzpomenete." Odmlčí se na moment.+Ještě si to musíte hezky rozdělit.+
"To máte ode mě třeba jako svatební cestu." Zatváří se nadmíru spokojeně, protože tuší, co tím nejspíš způsobí. Tedy, až na Kamija. Ten už se rozhodl a oznámil to doma hned na druhý den.
"Luxus, pohodlí, to bych svým Miláčkům odepřít rozhodně nemohl. Ale mám tu něco i pro jejich drahé polovičky." Pobídne rukou obsluhující chlapce, kterých je taky šest a každý z nich předá jednu obálku. Uvnitř je poukaz na zaplacení výloh ohledně svatby v neomezené sumě platný jeden rok. Samozřejmě lze použít výhradně na tyto účely. Trochu jim tím zavaří a možná trochu nakopne ale upřímně se rozesměje, když jako první zaskočí panák Toshiyovi, který ho při otevírání posílal do krku. Samozřejmě po tom, co nalil všem a ano i Kamijovi. Teď mu řádně zatrnulo, a když vidí Reitu není očividně sám. Ten taky v první chvíli zbledne a ještě pořád si nějak nedokáže představit, že by se měl vůbec dostat do nějakého z měst a svatba? Ne, že by nad tím nepřemýšlel ale rok? Poškrábe se vykolejeně v blonďatých pramenech.
"Uhm." Vypadne z něj nakonec jenom. Za to Kamijo se pomalu a elegantně postaví. Pozvedne sklenici na zdraví svého otce a pak upře oči na Senu.
"Rozhodně Paříž." Věnuje mu jeden ze svých nejlepších úsměvů, než se napije.
"Teď je myslím na čase, abyste se pomalu ale jistě vrátili ke svým hm, princům a pořádně to oslavili." Mrkne na svůj milovaný hlouček, který si tak trochu přivlastňuje a rozpřáhne náruč, když vidí Shinyu, jak se zvedá a přecupitá k němu.
"Ale nebudeš daleko, že ne?" Zamumlá mu do hrudi, když k němu zvedne ustaraná očka.
"Neměj strach, Andílku. Budu na vás vždycky potají dohlížet. Nesnesl bych pomyšlení, že nevím, jak se máte." Líbne ho do vlasů a propustí ze svého sevření. Hned za ním se vydá Uru elegantním krokem a sám ho pevně obejme.
"Bude se mi stýskat." Nakrčí nešťastně obočí. Pro něj byl Takeshi vždycky oporou a často i něčím víc. Je to pro něj i tak těžké bez ohledu na to, že je teď dokonale zamilovaný.
"To mě taky. Ale nikdo neříká, že už se neudivíme. Vždyť Sena bude brzo patřit do rodiny." Pokusí se ho uklidnit, aby bylo jasné, že se opravdu kontaktu s nimi nehodlá vzdát. Oddálí se od Uruhy a potěšeně sleduje, jak Shin září na všechny strany a už pomalu cupitá ke Kaiovi, aby s ním začal nadšeně rozebírat, kam pojedu. Dokonce mu hopne na klín, než mu dojde, jak se jeho Kai tváří a hned sklopí očka.
"Zlobíš se?" Pípne tiše, než na něj koutkem oka pohlédne s patrným jiskřením.
"A hodně?" Provokuje ho a už zase rudne jako rajčátko.
Za to Uru se pomalu a se svou typickou elegancí a trochu provokací v každém kroku přesouvá ke kraji pódia a klidně si počká, až k němu Hide přijde a že přijde. Kdyby náhodu chtěl trucovat pomůže si gestem ukazováčku a nasadí výraz, čekám tu jen a jen na tebe. Jakmile je u něj dostatečně blízko koutky mu jemně zacukají, přidřepne si, než mu pozvedne bradu dvěma prsty a zlehka a smyslně jej líbne na rty.
"Nechceš mi snad říct, že to do roka nestihneme?" Má v tom samozřejmě úplně jasno a když Takeshi zacinkal prasátkem, přece mu ho neomlátí o hlavu a navíc... Rozhodně bude nejspokojenější, když bude opravdu jen Hideho, se vším všudy.
"Ale kdybys náhodou nechtěl…." Nechá větu nedopovězenou.
Rei to už nevydrží ani vteřinu. Jakmile se začnou Klenoty rozprchat, už se hrne k pódiu a jedním plynulým pohybem se na něj vyšvihne a zamíří rovnou k Aoimu. Prohlédne ho od hlavy až k patě, řádně zkontroluje každý milimetr, aby se ujistil, že mu jen dotekem třeba neublížil.
"Co má na tebe, co sahat." Mumlá si pro sebe. Jakmile má ale Aoiho u sebe, už se trochu uklidní a podívá se na Takeshiho, který se tím dobře baví.
"Proč my taky?" Zeptá se jej narovinu. Prostě tuší všude nějaký podraz.
"Patříte k Min, zapsali jste se do její historie všichni, co tu jste. I když třeba jen krátce." Nevysvětlí mu úplně své počínání ale to není třeba.
"Arigato." Vyjde nakonec z Reity upřímně.
"Navíc pokud vím, byli jste ti, kteří chtěli pomoct." Kývne hlavou Takeshi k Andílkovi.
"A to musí být odměněno." Věnuje jim oběma úklonu a věnuje se ostatním.
Rei se stočí na Aoiho a mírně pozvedne obálku. A je to tady. Pán dominantní a asi ze sebe nedostane souvislou větu.
"Ty bys chtěl...No, totiž…Už teď?" Snaží se neslyšet smích Ju-kena, který mu byl v patách a nechce nechat Boogieho dlouho samotného. Navíc, i on si chce s Takeshim minimálně podat ruku a poděkovat mu. Ne, že by mu nezatrnulo z té obálky. Není to tak dlouho, co se rozvedl a Boo je tak mladinký. Určitě by nechtěl, ne tak brzy. Však uvidí, co se do roka stane.
"Pěkný tah, jak nás hezky nahnat všechny do chomoutu." Podá si s Takeshim ruku a ušklíbne se na něj.
"Když to bude do toho správného." Ozve se chraplavý hlas a krátce ho poplácá po rameni.
"Je na čase vykročit správně, nemyslíš?" Pozvedne obočí.
"Někdo se musí postarat." Dodá ještě, než se clubem rozezní hudba a mladíci začínají se svou prací. Servírují další pochoutky, jsou připraveni sklízet prázdné lahve.
Aoi, Sena, Hide, Taiji, Boogie, Kai
Aoiho černé oči se celou tu dobu upírají na Reitu, když se u
stolu zlobí a vzteká a dává mu tím jasně najevo, jak moc se mu nelíbí, že stojí
tak daleko a má všechnu tuhle nežádoucí pozornost. Imponuje mu to a nedovede od
něj odtrhnout zrak. Je to sexy. A zároveň ho chce zlobit ještě o trochu déle,
takže se ze svého místa nepohne. Nesmí přece… Kai je v klidu jenom do okamžiku,
než uvidí ten Shinyův plachý úsměv, co nepatřil jemu!!! Hned do něj vlítne
podobný vztek jako do pánů vedle, natáhne se po skleničce a proti všem svým
pravidlům ji do sebe obrátí. Co když sváže i Takeshiho, nejlépe do kozelce a
nechá ho, aby se na ně díval, než budou hotoví? U toho mu popraskají klouby a
on mu tím pošle vzkaz, že tohle měl a už nikdy mít nebude! Radši svoje
představy potlačí a pousměje se, když Hide rozhazuje rukama směrem ke své
polovičce. No dobře, tak se podobné věci asi neříkají, ale stejně ho tady
všichni znali, no ne? A on sám někdy dřív mluvil, než myslel. Skoro u toho
zapomene na Senu před sebou, kdyby se mu razantně nepřipomněl Kamijo."Ale prosím tě, zlomíš si nehet, tak si radši sedni." Dává mu jasně najevo, že si pro ránu pěstí daleko nepůjde a už se mu ježí ty jeho růžové vlasy na hlavě. Sena podmračeně nafukuje tváře. Jestli si Hide myslí, že Kamijo nic neudělá, tak by si měl dát bacha na něho. Nevyškrábe mu ty jeho oči jenom proto, že za ním sedí Takeshi a on by mu tím všechno pokazil. Jeho oči ale mluví za všechno a jsou jako dva kousky ledu.
"Počkej venku." Špitne mu neohroženě a Hide ze všech sil potlačuje erupci smíchu.
"Sedni si do ledu, ty horká hlavičko, děláš s mým pokladem a opovaž se mu to nějak otrávit." Vrčí Hide zpátky a Sena rozhodí rukama.
"Uruha mě má rád abys věděl."
"Ne tak jako mě." Vrací mu to hned Hide. Taiji se ze svého místa dál pobaveně šklebí, obzvlášť když se ozve ten jeho ďábel a pohrává si u toho s límcem Takeshiho košile. Kluci začnou do Takeshiho hustit, aby zakročil blížící se katastrofě.
"Já bych je nechal, mohli bychom uzavírat sázky." Rýpne si po svém, aniž by z Toshiyi odtrhl oči.
"Rozhodně nezakročuj, chci vidět ty jeho svaly..." Vydechne mlsně a Boo opodál se začervená a vymění si pobavený pohled s Aoim, který se taky očividně velmi dobře baví. Hideho z bojovné nálady proti Senovi vytrhne až pohyb Takeshiho a pak mu málem vypadnou oči. On ho… on Uruhu políbil?! Přímo před jeho očima? Jako tank se začne hrnout dopředu, Sena se proti němu zapře oběma dlaněmi a snaží se ho udržet na místě a jsou to oni dva, kdo se málem poperou jako první.
"Zavolám ochranku!" Hrozí mu Sena a Hide je rudý vzteky. Oči má jenom na Uruhovi a jeho rtech. Sena ucítí dotek na svém zápěstí, ohlédne se a následuje Takeshiho k trůnu, kde je usazen Uruhovi na klín. Omotá mu paži kolem krku a vyzívavě se dívá na toho divocha, co Uruhovi patří. Zkrotne až při doteku Takeshiho rtů. Kai se zrovna akutně shání po cigaretách, už má vážně dost a Taiji se hlasitě rozesměje po tom plácnutí. Boo i Aoi svorně červenají a následují Takeshi k trůnu a následně je celá kompanie okřiknuta. Kluci jen neochotně přenesou pozornost na pana krále, ale Hide se málem udusí potlačovaným smíchem po té Toshiyově poznámce. Vypadá to, že Ju-ken vůbec nekope za jejich tým. No prosím, ať si svého kluka klidně nechá ojet tím dědkem, ale Hide to prostě nesnese. Kaiovi kmitl koutek, viděl to! Sena si vymění s Uruhou pohled, když Takeshi začne svou řeč o odchodu. A je to tady… tohle nedá. Příliš mnoho vzpomínek a emocí… Kousne se trochu do rtu a najednou vypadá křehce a zranitelně, jako někdo úplně jiný. Tai dokonce skloní oči, i když se pořád usmívá. Sena se nechá konejšit Uruhovou dlaní, Shin už je u nich taky a sem tam ucítí i Taijiho dotek, když je obírá všechny tři. Boo a Aoi pořád vypadají dost nejistě a nehýbají se z místa.
"Aktivní penze, jak jinak." Prská Hide. Sena se tiše zasměje Uruhově poznámce o noci plné vášní.
"A budeme ji trávit společně nebo dovolíme těm dole, aby se na chvíli připojili k nám vyvoleným?" Špitá mu v odpověď.
"Dovolíme jim, aby se dívali." Baví se i Taiji. Svorně se Senou znovu vyprsknou smíchy, když Shinya pronese to o náročné cestě. Kai nervózně poposedne a nakloní se blíž k Reitovi, protože ze Shinyi ani na chvíli nespustil oči a viděl, že tam něco říká.
"Co si to tam špitají?" Ptá se ho, jako by to snad mohl vědět. Sena se vážně dobře baví.
"Nech toho, Uru-chan, nebo to budu chtít zrealizovat. A nemusí to být nutně jen divadélko." Řekne jim se všemi čertíky v očích, když přenese pozornost na Boogieho a najednou je to úplně jiný pohled. Plný vášně a svodů. Boo sebou trhne jakmile si toho všimne, oči se mu zaskočeně rozšíří a honem mu zašrotuje hlavou, co má tohle znamenat. Po tom všem by s ním měl…??? Sena vypadá, že každou chvíli vstane. On opravdu chce. Silně uvažuje, že ho vezme za ruku, dovede k nim a alespoň ho Ju-kenovi na očích políbí, jenže k tomu nedostane prostor. Aoi je pořád silně nad věcí. Nevěří, že by tohle kdokoliv myslel vážně, takže se k nim klidně připojí v tom špičkování.
"Já to umím celkem obstojně, alespoň on to říká." Kývne nepatrně bradou směrem k Reitovi, když dojde na vzdychání. Pak už musí všichni utichnout, když Takeshi započne svůj proslov. Kai se na něj vážně dívá, skoro ani nemrká a konečně se vnitřně uklidní, když dojde na oficiální předávání Shinyi do jeho rukou. Však už měl možnost s Takeshim mluvit na podobné téma, ale ten dnešek ho vážně rozhodil. Hide po starém pánovi pořád pokukuje trochu nedůvěřivě a při slovech o dárku povytáhne obočí. A není sám, protože na tohle slyší Sena jako pejsek na kost. Otáčí se na Uruhově klíně tak, aby na Takeshiho viděl, v očích mu září zabalené dárky a nedočkavě čeká, co to bude. Očividně není sám, protože kluci jsou na tom podobně bídně a Taiji sice dělá, že ho to zas tolik nezajímá, ale už ho přece jen zná. A pak tajemná opona konečně padne, Sena se prudce nadechne a….
"Obrazy?" Vypadne z něj nechápavě a Taiji se hlasitě rozesměje, než ho poplácá po čupřině. Takeshi uvede na pravou míru, co mají představovat a Taijimu už se honí hlavou, po kterém půjde, zatímco Aoimu ani Boogiemu pořád nedochází, že jsou do tohohle všeho také zahrnuti. Boogie se přistihne při myšlence, že klenotům snad i trochu závidí. Pak se ale začnou promítat obrázky hotelových pokojů, Senovi klesá brada níž, oči má jako talíře a v hrudi se mu kumuluje neskutečné nadšení.
"Svatební cestu?" Ozve se Taiji skepticky a loupne pohledem po Toshiyovi.
"Kdo řekl, že ho chci..." Prohodí a konečně pookřeje i Hide, když se tomu zasměje. Pořád si s pány dole pod pódiem vyměňuje zpola nechápavé pohledy a čeká, kde je háček. Za to Kai má v tomhle jasno. Klekne nejspíš tady a teď. Pořád je vážný a tichý, když dojde i na ně, přenese pozornost na obálku, co mu podává milý klouček a vůbec ne na něho, otevře ji a pro sebe pokývá hlavou. Je to tady… Takeshi je pěkný uličník. Chce si svoje ozdobičky pojistit a kdo couvne, není jich hoden. Jemu to nevadí, ale co třeba Hide? Nebo Boogie? Oba tak mladičcí… Překvapí ho, že nezaskočí zrovna Hidemu, ale Toshiyovi. Obrátí k němu oči a pak i k Reitovi, který je jako stěna. Obočí mu vyleze hodně vysoko.
"Copak, na to ho znáš moc málo?" Konečně mu může vrátit nějaký rýpanec. Stačí se podívat na kabonícího se Aoiho a konečně se taky usměje.
"Teď máš problém, nezačal jsi okamžitě jásat." Rýpe do Reity.
Hide mezitím těká od poukazu k Uruhově tváři a zase nazpět. Nechtěl se ženit, rozhodně ne teď, na druhou stranu už ví, jaké to bylo bez něho… Sena vypadá dost spokojeně, nejspíš s něčím podobným už chvíli počítá a Boo? Ten tam stojí jako kdyby mu stále nedocházelo, že Ju-ken taky třímá jednu z těch obálek. Na všechny se mile usmívá s dlaněmi spojenými před sebou, vrtí se v bocích sem a tam a dumá nad tím, jaké město by se mu bývalo líbilo nejvíc. Sena se hlasitě rozesměje, když si Kamijo pohotově přivlastní to, co oba chtějí nejvíc, než jim to někdo vyfoukne, ale hned na to si dá ruce v bok a otočí se na Takeshiho.
"Co? Každý jenom do jednoho z nich? Já myslel, že strávím dva týdny v každém!" Ozve se jeho rozhodně netroškařící povaha, ale pak se znovu rozesměje, pošle mu vzdušný polibek, protože už je ověšený Shinyou a Uruhou a rozeběhne se vstříc Kamijově náruči, div, že si na těch podpatcích nezvrtne kotník. Pevně ho obejme kolem krku a věnuje mu ten nejhříšnější polibek, jakého je schopen. Jakmile se ozve Takeshiho hlas, že bude brzy patřit do rodiny, nadšeně se po něm ohlédne. Nikdy by si nepomyslel, že by byl doopravdy jejich součástí, ale ta pohádka se děje. Kai ještě pořád sedí, když se Shinya konečně vydá k němu a hned ho sevře rukama kolem pasu, když se mu posadí na klín. Už se nadechuje, aby mu řekl, že už se nezlobí, ale po té malé provokaci…
"Myslím, že mě to jen tak nepřejde..." Přislíbí mu tím věci nevídané, tedy co se jejich soukromí týká.
"Mám chuť na nějaké dobrodružství, co Bankok?" Navrhne mu, i když si není jistý, jestli je to vhodná volba. Pro jeho přízemní povahu.
Hide to celé pozoruje najednou celý zaražený. Uru je
neskutečný už jenom tím, jak se hýbe a on se pořád nemůže rozhodnout, jestli se
ještě pořád zlobí, chce Takeshiho zabít nebo políbit… Pohne se až ve chvíli,
kdy ho Uru začne vábit k sobě. Tomu by nikdy nedokázal vzdorovat. Jde za ním
jako zhypnotizovaný a stejně tak se na něj dívá, když jde Uru do dřepu. Připadá
si jako ten úplně první den, kdy se viděli. Tehdy v něm narůstalo vzrušení a
zároveň z něj měl strach, když působil tak zkušeně. Najednou je zase ten malý
kluk v ložnici jednoho dokonalého kocoura. I kdyby se před tím cukal jak chtěl,
slyší najednou říkat sám sebe.
"Stihneme, Uru-chan. Zítra ti přivezu katalogy, jo?"
"Jednou v životě je taky poslušný, co?" Ozve se za nimi pobaveně Taiji. Hide ani nezvládá nafukovat tváře, jen oplácí Uruhovi jeho polibek.
Aoi by se rád dál díval na jednotlivé dvojice a jejich specifické vystupování, ale Rei k němu dravě proráží vody jako krokodýl na lovu a on se dovede dívat jenom na něj. Rozechvěje se očekáváním, když se zastaví kousek od něho a tolik si ho prohlíží a pak to nevydrží a zatočí se na místě kolem dokola, aby se mu ukázal ze všech stran.
"Neporušený..." I on si rád poslechne Takeshiho důvod a pak na Reitu udělá němé gesto Vidíš?
"A on mi chtěl za tu pomoc nařezat!" Hned to na něj Takeshimu práskne, ale u srdce ho velmi hřeje pohled na Shinyu a Kaie a vědomí, že by je nenechali být od sebe. I on poděkuje a ukloní se, než vrátí svou pozornost k Reitovi. Svatba v jejich případě znamená trochu problém pro Aoiho práci. A do toho to úmrtí… Reita tím vypadá zaskočený úplně stejně jako on, jenže kolem je tolik štěstí a on s ním chce tak moc být.
"Přes překážky ke hvězdám, znáš to přísloví? Nenecháme si ho vytetovat na zadek?" Broukne měkce a jemně přikývne. Pak k němu zvedne levou dlaň pro pomyslný prstýnek a hrdě u toho zvedne bradu. Boo pozoruje dění kolem sebe a především Ju-kena, který mluví s Takeshim. Už mu to celé pomalu dochází. On si ho do roka vzít nemůže, ještě ne, můžou se ale zasnoubit. Už vidí rodiče, jak přijede do té malé tradiční vesničky a oznámí jim, že si bere jeho a ne ji a k tomu ten věkový rozdíl… Překvapí sám sebe tím, že nad tím uvažuje, jako kdyby řekl ano. Pro sebe se pousměje, ale neudělá zatím vůbec nic. Jen se připojí k Ju-kenovi, hluboce se Takeshimu ukloní s poděkováním a pak si chvíli mimoděk pohrává s pramenem vlasů s očima upřenýma úplně někam jinam.
"Není v Jakartě nebezpečno? Neměl bych tam potřebovat bodyguarda?" Ozve se trochu v hádance, ale tím, že tam chce jet dává i cosi najevo… Konečně k němu zvedne modré oči a hledí na něj úplně stejně, jako když po něm tenkrát chtěl zaučování. Toshiya je úplně poslední, kdo zůstal bez jakékoliv reakce, kromě toho zakuckání. Taiji si trpělivě počká, až se všichni rozprchnou, pořád konečky prstů obírá Takeshiho trůn, ale pichlavým pohledem už se dívá Toshiyovi do očí. Pak pokrčí rameny.
"Pořád tě nechci, tak buď v klidu." Pohodí provokativně vlasy.
"Nemáš rád moje motorky, jsi nesnesitelný, jezdíš v nejnudnějším autě v Tokyu a k tomu ten trestní rejstřík. Co by řekla maminka?" Pronáší a Sena vyprskne smíchy, když se po něm ohlédne.
"Za každou cenu originál. My se tu roztékáme a Taiji nechce." Okomentuje to vesele a lije do sebe asi čtvrtou skleničku šampaňského.
"Bože, je výborné." Dodá.
"Vypadá to, že Senu ponese Kamijo domů na zádech." Odváží se víc zapojit do dění Aoi a uvažuje, jak si na chvíli ulovit Shinyu pro sebe.
"Stihneme, Uru-chan. Zítra ti přivezu katalogy, jo?"
"Jednou v životě je taky poslušný, co?" Ozve se za nimi pobaveně Taiji. Hide ani nezvládá nafukovat tváře, jen oplácí Uruhovi jeho polibek.
Aoi by se rád dál díval na jednotlivé dvojice a jejich specifické vystupování, ale Rei k němu dravě proráží vody jako krokodýl na lovu a on se dovede dívat jenom na něj. Rozechvěje se očekáváním, když se zastaví kousek od něho a tolik si ho prohlíží a pak to nevydrží a zatočí se na místě kolem dokola, aby se mu ukázal ze všech stran.
"Neporušený..." I on si rád poslechne Takeshiho důvod a pak na Reitu udělá němé gesto Vidíš?
"A on mi chtěl za tu pomoc nařezat!" Hned to na něj Takeshimu práskne, ale u srdce ho velmi hřeje pohled na Shinyu a Kaie a vědomí, že by je nenechali být od sebe. I on poděkuje a ukloní se, než vrátí svou pozornost k Reitovi. Svatba v jejich případě znamená trochu problém pro Aoiho práci. A do toho to úmrtí… Reita tím vypadá zaskočený úplně stejně jako on, jenže kolem je tolik štěstí a on s ním chce tak moc být.
"Přes překážky ke hvězdám, znáš to přísloví? Nenecháme si ho vytetovat na zadek?" Broukne měkce a jemně přikývne. Pak k němu zvedne levou dlaň pro pomyslný prstýnek a hrdě u toho zvedne bradu. Boo pozoruje dění kolem sebe a především Ju-kena, který mluví s Takeshim. Už mu to celé pomalu dochází. On si ho do roka vzít nemůže, ještě ne, můžou se ale zasnoubit. Už vidí rodiče, jak přijede do té malé tradiční vesničky a oznámí jim, že si bere jeho a ne ji a k tomu ten věkový rozdíl… Překvapí sám sebe tím, že nad tím uvažuje, jako kdyby řekl ano. Pro sebe se pousměje, ale neudělá zatím vůbec nic. Jen se připojí k Ju-kenovi, hluboce se Takeshimu ukloní s poděkováním a pak si chvíli mimoděk pohrává s pramenem vlasů s očima upřenýma úplně někam jinam.
"Není v Jakartě nebezpečno? Neměl bych tam potřebovat bodyguarda?" Ozve se trochu v hádance, ale tím, že tam chce jet dává i cosi najevo… Konečně k němu zvedne modré oči a hledí na něj úplně stejně, jako když po něm tenkrát chtěl zaučování. Toshiya je úplně poslední, kdo zůstal bez jakékoliv reakce, kromě toho zakuckání. Taiji si trpělivě počká, až se všichni rozprchnou, pořád konečky prstů obírá Takeshiho trůn, ale pichlavým pohledem už se dívá Toshiyovi do očí. Pak pokrčí rameny.
"Pořád tě nechci, tak buď v klidu." Pohodí provokativně vlasy.
"Nemáš rád moje motorky, jsi nesnesitelný, jezdíš v nejnudnějším autě v Tokyu a k tomu ten trestní rejstřík. Co by řekla maminka?" Pronáší a Sena vyprskne smíchy, když se po něm ohlédne.
"Za každou cenu originál. My se tu roztékáme a Taiji nechce." Okomentuje to vesele a lije do sebe asi čtvrtou skleničku šampaňského.
"Bože, je výborné." Dodá.
"Vypadá to, že Senu ponese Kamijo domů na zádech." Odváží se víc zapojit do dění Aoi a uvažuje, jak si na chvíli ulovit Shinyu pro sebe.
Takeshi, Uruha, Toshiya, Shinya, Reita, Ju-ken, Kamijo
Shin už se spokojeně tetelí na klíně Kaie, který mu dopoví
přesně tak, jak chtěl. Má momentálně modrá očka jen a jen pro něj. Najednou
kolem nich nikdo neexistuje a nemůže se vynadívat na jeho výraz, i když u toho
občasně klopí očka se spokojeným culením."Doufám, že tě to nepřejde. Hm..Kai-sama." Neodpustí si oslovení, které mu skoro zašeptá do rtů, když na vteřinu pozvedne oči a koutky s emu pozvednou.
"Jel bych s tebou kamkoliv ale to ty víš." Kývne krátce, než jej začne konečky prstů hladit po hrudníku s jasnou otázkou v očích, jestli smí. Měl se sice první zeptat ale…pořád je tu ještě dost místností a Shin nepochybuje, že se pro jednou objedou bez hraček.+Třeba nám Rei něco půjčí.+ Komíhá u toho nožkami, jak to nejnevinnější stvoření na světě. Teprve teď se mu podaří trochu rozhlédnout kolem sebe.
"Aoi-san se ale nezdá." Prohodí ještě a trochu povytahuje krk, aby si ho pořádně prohlédl.
"Takhle okatě provokovat." Zašeptá si ještě spíš pro sebe, u toho se už zase culí. +Dostaneš pěkně na zadek.+ Směje se mu v duchu, protože on moc dobře ví, co tady Reita prováděl.
Rei si něco trochu brblá pod nos a hlavně dopřeje Kaiovi ještě několik uražených pohledů. On si to přece zvládne vyžehlit levou zadní. To mu taky ještě řekne, až bude mít příležitost. Přece se nenechá jen tak zahanbit. To už si ale jeho pozornost krade Aoi. Nenápadně protočí očima, protože to jeho vidíš by přehlédl jen slepý.
"Udělal bych klidně znovu a s radostí. A podle toho, co jsem v tu chvíli od tebe slyšel se ti to líbilo taky." Připomene mu rovnou, aby mezi nimi bylo jasno. U toho se tváří naprosto vážně ale už si ho za pas přitahuje k sobě. Nakloní se mírně do strany, jak kdyby hodnotil Aoiho pozadí.
"A na kterou polovičku, osobně mám radši tu levou, v pravé ruce mám větší cit. Ale pokud jde o mě, můžeš se klidně otočit." Tak trochu zamlouvá téma svatba. Ne proto, že by nechtěl, jen nad tím doteď vůbec nepřemýšlel. Jeho život byl vázaný k místu, kde pracoval. Nikdy ho nenapadlo, že by se kdy usadil. Od té doby co však zná Aoiho, mění se jeho priority nadzvukovou rychlostí.
"Neznám. Já ho žiju už od té doby, kdy jsem tě tady potkal." Prohodí nakonec pevným hlasem a vezme Aoiho tvář do dlaní. Ohlédne se na jednoho z kluků, kteří obsluhují a poklepe si na tvář, aniž by zatím cokoliv vysvětlil.
"S tebou nechávám minulost daleko za sebou a konečně vidím o hodně lepší budoucnost. Jsi polovina mě. Všechno, co jsem kdy hledal. Oba dva jste, i když bych si nikdy nepomyslel, že bych něco takového tolik postrádal." Mluví tiše a u toho pořád svírá jeho tvář, aby ho nutil dívat se mu do očí. Pak ale stáhne levou ruku, když se za ním ozve odkašlání a něco sevře v dlani.
"Nemám prstýnek ale i ten ti pořídím. Nemám vlastně vůbec nic, jen slib, že se o vás vždycky postarám a budu se klidně rvát s celým světem, abyste se měli dobře." Krátce shlédne mezi ně, než Aoimu vloží do ruky svou starou masku.
"Víš o mě úplně všechno a hlavně tu nejpodstatnější část. Slíbil jsem ti, že si masku sundám, až i opravdu propadneš. Stalo se ale úplně něco jiného. Já jsem propadl tobě, Aoi-koi. Prostě si mě budeš muset vzít. Anebo tě k tomu donutím." Dokončí svým typickým způsobem a pak se ohlédne na tabuli a města.
"Co takhle New York? Až malý povyroste." Zeptá se ho s pozvednutým obočím, než si ho prudce přitáhne k sobě a políbí.
Uru počítá sekundy, kdy se ozve to, co chce slyšet. Hrozně se mu líbilo, jak se o něj ti dva prali. Klidně by je ještě chvíli pozoroval a jeho sebevědomí je v tuhle chvíli na nejvyšší možné příčce. O to větší potěšení mu působí, když si ho Hide chce vzít. I když je teď trochu oblouzněný ale on toho v podobném stavu zvládne držet klidně i ten rok a pak se bude nevinně usmívat, že on za to samozřejmě vůbec nemůže. Jemu se prostě neříká ne. Po těch katalozích mu doslova zasvítí v očích a je jasné, že tímhle si od něj získal milion plusových bodů.
"To víš, Tai-chan, kdo by mě neposlouchal." Hodí po něm očkem přes rameno.
"Musíš umět kouzlit." Mrkne ještě a pak se zapře o Hideho ramena a lehce seskočí k němu na podlahu. Ruce mu automaticky obtočí kolem krku a přitiskne se na jeho rty podruhé. Teď už zlehka přejíždí lýtkem pravé nožky o to Hideho.
"Hm doufám, že máš na mysli úplně to samé město jako já." Broukne mu do ouška a je jasné, že tohle bude tak nějak taky vybírat on.
"Můžeš klidně přijet za námi. Hide-chan bude mít ohromnou radost." Usměje se přes rameno na Senu. Trochu si ještě užít jejich popichování kvůli němu, proč ne?
"Určitě se nebudeš zlobit, když budeme mít občas nějakou malou návštěvu. Víš svědky ze svatby a tak." Dává jasně najevo, kdo to bude a že nikoho jiného nechce. Vzít si Takeshiho, to už by bylo na Hideho asi silné kafe. Na to ho má moc rád. A koho taky jiného, než jednoho z nejlepších přátel.
"Nikdy bych si nepomyslel, že budu část něčeho podobného." Prohodí Ju, když se krátce rozhlíží kolem. Oči mu ale nakonec padnou na
Boogieho, který vypadá, že to v první chvíli ani nebere na vědomí. On už si to
moc dobře uvědomil. Stejně nikoho jiného nechce. Čeká je ještě nějaká doba, kdy
mu Boo bude moct říct ne díky, najdu si někoho jiného a on to asi neunese ale
mají tolik času, aby se víc poznali. Ale po tom, co zažili v clubu…Co by tohle
jejich soužití mohlo narušit?
"Mohl bych ti nabídnout sebe ale nevím, jestli bys o to stál." Dobírá si ho trochu.
"Už bývám občas mrzutý, hlavně když jsem hladový ale ránu mám pořad dobrou." Usměje se na něj vřele, když si ho přitáhne k sobě.
"A ty už na něj tak nekoukej." Upozorní ještě Senu, že by to taky mohl vzít osobně a už by ho žádné dveře nezastavily. Přesto všechno, co se mezi nimi stalo se na něj ušklíbne svým typickým způsobem a kývne hlavou. Asi tak nějak, že všechno dobrý. Znají se tolik let, člověk musí umět odpouštět a pokud to dokáže Boogie, on tomu bránit nebude.
"Mohl bych ti nabídnout sebe ale nevím, jestli bys o to stál." Dobírá si ho trochu.
"Už bývám občas mrzutý, hlavně když jsem hladový ale ránu mám pořad dobrou." Usměje se na něj vřele, když si ho přitáhne k sobě.
"A ty už na něj tak nekoukej." Upozorní ještě Senu, že by to taky mohl vzít osobně a už by ho žádné dveře nezastavily. Přesto všechno, co se mezi nimi stalo se na něj ušklíbne svým typickým způsobem a kývne hlavou. Asi tak nějak, že všechno dobrý. Znají se tolik let, člověk musí umět odpouštět a pokud to dokáže Boogie, on tomu bránit nebude.
"Bude se nám tam líbit a pořádně si to užijeme." Odkývá
Boogiemu bez váhání volbu místa a naplánuje si v hlavě, že najde i speciální
místo, aby tu žádost opravdu uskutečnil se vším, co k tomu patří.
"Nekoukej se na mě tak nebo neručím za to, jak se budu chovat. Všem na očích." Pošeptá mu, když se k němu skloní a líbne ho do vlasů.
Kamijo doslova září, když se k němu Sena rozběhne a on si konečně může pořádně užít. Sám byl dost trpělivý, protože věděl, že mezi ním a jeho otcem nikdy nic víc nebylo. Sena jej jeho drahokamem, jeho vlastním klenotem té nejvyšší hodnoty a ví, že by ho bez váhání vyměnil za cokoliv, co vlastní. No možná i za co nevlastní. Oplácí mu polibek se stejnou vášní a u toho jej jemně zakloní, aby to mělo grácii, bez které by se neobešel. Pak se společně s ním pomalu narovná podívá se na Toshiyu, který propaluje Taijiho pohledem od první věty.
"Tak už si pro něj běž a zaraz mu ty jeho řečičky." Pobídne ho s úsměvem, který je pořád trochu povýšený ale vlastně to myslí dobře. A to je co říct.
"Nekoukej se na mě tak nebo neručím za to, jak se budu chovat. Všem na očích." Pošeptá mu, když se k němu skloní a líbne ho do vlasů.
Kamijo doslova září, když se k němu Sena rozběhne a on si konečně může pořádně užít. Sám byl dost trpělivý, protože věděl, že mezi ním a jeho otcem nikdy nic víc nebylo. Sena jej jeho drahokamem, jeho vlastním klenotem té nejvyšší hodnoty a ví, že by ho bez váhání vyměnil za cokoliv, co vlastní. No možná i za co nevlastní. Oplácí mu polibek se stejnou vášní a u toho jej jemně zakloní, aby to mělo grácii, bez které by se neobešel. Pak se společně s ním pomalu narovná podívá se na Toshiyu, který propaluje Taijiho pohledem od první věty.
"Tak už si pro něj běž a zaraz mu ty jeho řečičky." Pobídne ho s úsměvem, který je pořád trochu povýšený ale vlastně to myslí dobře. A to je co říct.
"Tak ty mě nechceš?" Zvedá se tmavé obočí s každým slovem o
kousek výš. Jak kdyby se teď trochu probral z toho šoku a přebral si všechny
Taijiho drzosti. Jako první si založí ruce na hrudi, když ho další několik
sekund propaluje pohledem, než se i on konečně pořádně pohne. Ne, na nikoho
jiného se nepodívá. Jen koutek se mu zvráceně pozvedne, když ho napadne tisíc
způsobů, jak mu ty jeho větičky vrátit. Doma, pěkně za zavřenými dveřmi, kde ho
nikdo neuslyší jen on sám. Kráčí sebevědomě ale rychle, jak kdyby mu každý
další metr, jak je od něj daleko přišel nesnesitelný. Dojde až před pomyslný
trůn, který si tu Takeshi vystavil. Chytne ho za područky a prostě s hlasitým zaskřípěním
přesune stranou. Prostě ho nehodlá obcházet. Pak popadne Taijiho za svršek a
přitáhne si ho prudce na své tělo.
"Nesnáším tvou motorku." Začne jako první tiše chladným hlasem.
"Jsem nesnesitelný celý den." Vrčí na něj klidně dál a může si ho zkusit kdokoliv zastavit, bude se ohánět pěstmi.
"A tvoje maminka je mu upřímně u zadku." Dodá ještě, aby mezi nimi bylo jasno a to auto a trestní rejstřík ani nekomentuje.
"Prostě si mě vezmeš, i kdyby to mělo být to poslední, co v životě udělám." Sykne na něj už trochu vztekle ale s touhou vepsanou v očích, než ho nevybíravě vezme za bradu a prudce políbí. Bez toho, aby nad tím vůbec přemýšlel, ho začne svým tělem tlačit kamsi dozadu.
"Tak to nepřehluší ani hudba." Ozve se Uru pobaveně a hlavně tak, aby ho všichni slyšeli.
"Tvoje šatna dostane pěkně zabrat, Sena-chan." Dodá ještě, protože je mu úplně jasné, kam přesně míří.
"Tak to už máme v chomoutu v podstatě všechny." Ozve se náhle hlas Takeshiho, který to všechno trochu z povzdálí pozoruje.
"A co nadělíš sobě?" Zeptá se ho Kamijo, který tiskne Senu k sobě za bok a klidně mu poroučí další sklenky šampaňského.
"Hm, to si ještě chvíli nechám pro sebe. Takové mé malé tajemství." Okomentuje to a je jasné, že s plány ještě úplně neskončil. Sám si nechá přinést další sklenku z masivního skla se zlatavou tekutinou a vydá se ke svému synovi a Senovi.
"Myslím, že to nakonec dopadlo mnohem lépe, než se dalo ještě před chvílí očekávat." Prohodí konverzačním tónem hlasu a několikrát pokývá hlavou na potvrzení vlastních slov. Reita si zatím užívá Aoiho ale nakonec jej přece jen vezme za ruku a vede ke Kaiovi se Shinyou.
"S tebou má taky ještě jednání." Ozve se Reitův hlav a je jasné, že půjde o ten soud.
"To se dělá hrabat se kamarádům v papírech?" Sekne po něm ale koutky mu cukají. Teď prostě vážnou tvář udržet nedokáže. Shin sebou trhne, když se ozve Reitův hlas tak blízko a ano, ten první podtón s ním hýbe. Tak to bylo vždycky. Říct něco podobného Kai, tak ho asi vážně někam za roh zatáhne. Přesto všechno využije chvilky, kdy má trochu prostoru. Víc drze, než je u něj obvyklé líbne Kaie na tvář a pak vyskočí, aby popadl Aoiho za ruku a už ho vede sebou.
"Kam si myslíš, že..." Snaží se Rei hrábnou po Aoim ale už jsou příliš daleko.
"Nesnáším tvou motorku." Začne jako první tiše chladným hlasem.
"Jsem nesnesitelný celý den." Vrčí na něj klidně dál a může si ho zkusit kdokoliv zastavit, bude se ohánět pěstmi.
"A tvoje maminka je mu upřímně u zadku." Dodá ještě, aby mezi nimi bylo jasno a to auto a trestní rejstřík ani nekomentuje.
"Prostě si mě vezmeš, i kdyby to mělo být to poslední, co v životě udělám." Sykne na něj už trochu vztekle ale s touhou vepsanou v očích, než ho nevybíravě vezme za bradu a prudce políbí. Bez toho, aby nad tím vůbec přemýšlel, ho začne svým tělem tlačit kamsi dozadu.
"Tak to nepřehluší ani hudba." Ozve se Uru pobaveně a hlavně tak, aby ho všichni slyšeli.
"Tvoje šatna dostane pěkně zabrat, Sena-chan." Dodá ještě, protože je mu úplně jasné, kam přesně míří.
"Tak to už máme v chomoutu v podstatě všechny." Ozve se náhle hlas Takeshiho, který to všechno trochu z povzdálí pozoruje.
"A co nadělíš sobě?" Zeptá se ho Kamijo, který tiskne Senu k sobě za bok a klidně mu poroučí další sklenky šampaňského.
"Hm, to si ještě chvíli nechám pro sebe. Takové mé malé tajemství." Okomentuje to a je jasné, že s plány ještě úplně neskončil. Sám si nechá přinést další sklenku z masivního skla se zlatavou tekutinou a vydá se ke svému synovi a Senovi.
"Myslím, že to nakonec dopadlo mnohem lépe, než se dalo ještě před chvílí očekávat." Prohodí konverzačním tónem hlasu a několikrát pokývá hlavou na potvrzení vlastních slov. Reita si zatím užívá Aoiho ale nakonec jej přece jen vezme za ruku a vede ke Kaiovi se Shinyou.
"S tebou má taky ještě jednání." Ozve se Reitův hlav a je jasné, že půjde o ten soud.
"To se dělá hrabat se kamarádům v papírech?" Sekne po něm ale koutky mu cukají. Teď prostě vážnou tvář udržet nedokáže. Shin sebou trhne, když se ozve Reitův hlas tak blízko a ano, ten první podtón s ním hýbe. Tak to bylo vždycky. Říct něco podobného Kai, tak ho asi vážně někam za roh zatáhne. Přesto všechno využije chvilky, kdy má trochu prostoru. Víc drze, než je u něj obvyklé líbne Kaie na tvář a pak vyskočí, aby popadl Aoiho za ruku a už ho vede sebou.
"Kam si myslíš, že..." Snaží se Rei hrábnou po Aoim ale už jsou příliš daleko.
"Nebo vrátím ti ho v celku. Jen se na mě podívej." Upře na
něj svá modrá očka.
"Nikdy jsem neviděl pár jako vy." Uculí se na Aoiho a očividně nemá v plánu ho hned pouštět.
"Tak povídej, jsem hrozně zvědavý. Kai říkal, že Reitu ještě v takovém rozpoložení neviděl." Z tváře je mu snadné vyčíst jak moc ho to zajímá.
Takeshi se ještě chvíli rozhlíží po celém sále, když kývne na jednoho kloučka, který k němu přicupitá. Bez váhání si ho přitiskne ke svému boku a pohladí zlehka po tváři, než si převezme papíry v ozdobné složce, která se leskne na všechny strany.
"Ještě tu mám takovou maličkost." Podívá se upřeně na Senu.
"Záleží ovšem nejvíc na tom, jestli o to budeš stát. Poměry v clubu by se pak trochu změnily." Vezme jej za dlaň a za spíš pobaveného mlasknutí Kamija jej políbí na hřbet dlaně.
"Myslím, že tohle jsem měl udělat už dávno." Narazí na své vlastní pochybení, než mu složku konečně předá. Je to nová smlouva, která jasně říká, že Sena by se stal, tím nejvyšším v clubu. Majitelem zůstává stále Takeshi ale Sena by byl vlastně něco jako ředitel celého podniku.
"Vždycky jsi pro club dýchal, to já moc dobře vím. Byl by v těch nejlepších rukou. Samozřejmě pochopím, když to po tom všem odmítneš." Ujistí ho, že jej do ničeho netlačí.
Uru se na chvíli vymaní z Hideho sevření, když ho zase krmil kde čím a sváděl na místě. Přesto jeho ruku nepustí, aniž když se natiskne na Senova záda a nakoukne mu přes rameno.
"No tak to jsme ztraceni." Popíchne jej trochu s úsměvem ale ve výrazu je vidět, jak moc by mu to přál a byl rád, kdyby to tak opravdu bylo.
"Mám se začít připravovat na konkurz na tvé místo?" Zeptá se ho ještě, než mu vtiskne polibek na tvář.
"Nebo budu mít jistou protekci?" Svádí ho nepokrytě svým úsměvem a ohlédne se na Hideho.
"Možná zaučovat mladé masíčko." Neodpustí si menší rýpnutí, protože ho úplně vidí, jak ho pro jistotu chodí vyzvedávat v práci a dělá mu dozor. Asi by se hodně bavil, když by ho při zácviku sledoval.
"Vidím, že už jsem tu úplně zbytečně." Prohodí Takeshi pobaveně a setká se s káravým pohledem Uruhy.
"Víš jak nesnáším, když to říkáš." Pohodí vzdorovitě a hrdě dlouhými prameny, protože za tohle by mu nejradši něco provedl.
"Hm, zdá se, že si budu muset dávat pozor na to co říkám. Co by to tak mohlo zpravit, Uru-chan?" Nahodí Takeshi a snaží se si svůj klenot udobřit.
"Co kdybych vám objednal stůl v nějaké pěkné restauraci." Prohodí první myšlenku, která ho napadla a Uru se začíná znovu usmívat. Však on ví, jak na toho kocoura.
"A novou šatnu pro Senu, já vím." Ohlédne se přes rameno do míst, kde couvají Toshiba s Taijim.
"Ještě, že má Min bytelné základy. Ale výkon repreáků bohužel nebude dostatečný." Pozvedne sklenku a poodejde od nich. Sám se usadí v povzdálí od nich a pozoruje všechny se zvláštní nostalgii v očích. Stihl toho za život opravdu hodně ale tohle...Bylo to nejlepší, co se mu povedlo. Možná to bude znít přehnaně ale dal jim život a teď je na čase je nechat, ho žít. Pozvedne koutky v mírném pousmání. Sáhne do krabičky doutníků na stole a jeden z nich si dopřeje. Tahle situace si to vyloženě žádá. Za pár okamžiků má vedle sebe Kamija, který mu položí ruku na rameno.
"Co doktor?" Zeptá se ho se starostí v očích.
"Byl neodbytný jako vždycky. Všechno je na můj věk v pořádku." Ujistí svého syna, i když neříká tak úplně pravdu.
"Jsem přece v nejlepší kondici. Pochybuješ o tom?" Podívá se na něj přes rameno.
"O tobě…hm." Zatváří se Kamijo, jak kdyby nad tím opravdu přemýšlel.
"Už ne." Snad poprvé v životě se na svého otce opravdu a upřímně usměje.
"Nikdy jsem neviděl pár jako vy." Uculí se na Aoiho a očividně nemá v plánu ho hned pouštět.
"Tak povídej, jsem hrozně zvědavý. Kai říkal, že Reitu ještě v takovém rozpoložení neviděl." Z tváře je mu snadné vyčíst jak moc ho to zajímá.
Takeshi se ještě chvíli rozhlíží po celém sále, když kývne na jednoho kloučka, který k němu přicupitá. Bez váhání si ho přitiskne ke svému boku a pohladí zlehka po tváři, než si převezme papíry v ozdobné složce, která se leskne na všechny strany.
"Ještě tu mám takovou maličkost." Podívá se upřeně na Senu.
"Záleží ovšem nejvíc na tom, jestli o to budeš stát. Poměry v clubu by se pak trochu změnily." Vezme jej za dlaň a za spíš pobaveného mlasknutí Kamija jej políbí na hřbet dlaně.
"Myslím, že tohle jsem měl udělat už dávno." Narazí na své vlastní pochybení, než mu složku konečně předá. Je to nová smlouva, která jasně říká, že Sena by se stal, tím nejvyšším v clubu. Majitelem zůstává stále Takeshi ale Sena by byl vlastně něco jako ředitel celého podniku.
"Vždycky jsi pro club dýchal, to já moc dobře vím. Byl by v těch nejlepších rukou. Samozřejmě pochopím, když to po tom všem odmítneš." Ujistí ho, že jej do ničeho netlačí.
Uru se na chvíli vymaní z Hideho sevření, když ho zase krmil kde čím a sváděl na místě. Přesto jeho ruku nepustí, aniž když se natiskne na Senova záda a nakoukne mu přes rameno.
"No tak to jsme ztraceni." Popíchne jej trochu s úsměvem ale ve výrazu je vidět, jak moc by mu to přál a byl rád, kdyby to tak opravdu bylo.
"Mám se začít připravovat na konkurz na tvé místo?" Zeptá se ho ještě, než mu vtiskne polibek na tvář.
"Nebo budu mít jistou protekci?" Svádí ho nepokrytě svým úsměvem a ohlédne se na Hideho.
"Možná zaučovat mladé masíčko." Neodpustí si menší rýpnutí, protože ho úplně vidí, jak ho pro jistotu chodí vyzvedávat v práci a dělá mu dozor. Asi by se hodně bavil, když by ho při zácviku sledoval.
"Vidím, že už jsem tu úplně zbytečně." Prohodí Takeshi pobaveně a setká se s káravým pohledem Uruhy.
"Víš jak nesnáším, když to říkáš." Pohodí vzdorovitě a hrdě dlouhými prameny, protože za tohle by mu nejradši něco provedl.
"Hm, zdá se, že si budu muset dávat pozor na to co říkám. Co by to tak mohlo zpravit, Uru-chan?" Nahodí Takeshi a snaží se si svůj klenot udobřit.
"Co kdybych vám objednal stůl v nějaké pěkné restauraci." Prohodí první myšlenku, která ho napadla a Uru se začíná znovu usmívat. Však on ví, jak na toho kocoura.
"A novou šatnu pro Senu, já vím." Ohlédne se přes rameno do míst, kde couvají Toshiba s Taijim.
"Ještě, že má Min bytelné základy. Ale výkon repreáků bohužel nebude dostatečný." Pozvedne sklenku a poodejde od nich. Sám se usadí v povzdálí od nich a pozoruje všechny se zvláštní nostalgii v očích. Stihl toho za život opravdu hodně ale tohle...Bylo to nejlepší, co se mu povedlo. Možná to bude znít přehnaně ale dal jim život a teď je na čase je nechat, ho žít. Pozvedne koutky v mírném pousmání. Sáhne do krabičky doutníků na stole a jeden z nich si dopřeje. Tahle situace si to vyloženě žádá. Za pár okamžiků má vedle sebe Kamija, který mu položí ruku na rameno.
"Co doktor?" Zeptá se ho se starostí v očích.
"Byl neodbytný jako vždycky. Všechno je na můj věk v pořádku." Ujistí svého syna, i když neříká tak úplně pravdu.
"Jsem přece v nejlepší kondici. Pochybuješ o tom?" Podívá se na něj přes rameno.
"O tobě…hm." Zatváří se Kamijo, jak kdyby nad tím opravdu přemýšlel.
"Už ne." Snad poprvé v životě se na svého otce opravdu a upřímně usměje.
Žádné komentáře:
Okomentovat