Hromadné - Jeden by snad začal truchlit. - část 1.

(Mihrunisa)

Takeshi, Kamijo, Uruha, Toshiya, Shinya, Ju-ken

Jak je to dlouho, kdy Min zase začala vzkvétat a Takeshi přivedl Senu zpátky. Měl tolik práce, aby dal všechna svá pochybení do pořádku, že se mu dny trochu slévaly. Možná celé tři týdny? Nebyl si úplně jistý. Od toho dne a po tom, co se vztahy všech urovnaly, jak si přál, začal plánovat velkolepý večer. Nic menšího by svým klenotům nemohl dopřát. Den za dnem se cítil trochu unaveněji, ale rozhodně to nebyl důvod, aby ve svém snažení ustal. Plánovat přece uměl skvěle a tajit všechno přede všemi taky. Jediné, kdo něco tušil, byl Kamijo. Ke svému plánu ho potřeboval, i když mu přesně neřekl, co chystá. Tedy mlžil něco o menší rekonstrukci a slavnostním otevření. Překvapení pro všechny a rozhodně to oslaví společně. Onen víkend nechal Min, která už zase zářila do nočního Tokya zavřenou. Domluvené klienty přesunul do jiných podniků, společně s jejich večerní společností. Ani jednoho neodřekl, to by mu pověst nedovolila. Pozvánky pro všechny zúčastněné zamaskoval na soukromou kolaudaci a Senu nechal v přesvědčení, že to má být překvapení i pro něj. Tudíž žádné vybírání doplňků! Ten obličej mu skoro trhal srdce, ale poslouží to k vyššímu cíli. Hodinu před slavnostním otevřením pro ně samotné, ještě procházel hlavní sál clubu, aby se ujistil, že je vše připraveno. Samozřejmě nesměla chybět cigareta, kterou si vyloženě užívá. V hlavě si přeskládává události posledních dní. Ulevilo se mu, jakmile se ukázalo, že i Uruha nakonec neodolal a vrátil se, kde podle Takeshiho má být. Sice si pořád není jistý, jestli pochopil přesné důvody, proč si vybral zrovna Hideho ale…Tohle mu nepřísluší soudit. Hlavně, že bude jeho klenot spokojený. Skoro by si až povzdechl nad tím, kolik s nimi strávil času a některé vzpomínky mu vyženou koutky nahoru.
"Jeden by snad začal truchlit." Povzdechne si pro sebe. Ano, všechno se urovnalo a posledním krokem k uzavření vlády Kamija bylo ujištění Toshiyi, že mu po tom všem zůstane jen podmínka. Díky Takeshiho penězům a právníkům, ještě o pár měsíců kratší. Jeden by toho mrzouta klidně nechal trápit, možná ještě chvilku. Na svůj věk se možná až příliš rozverně ušklíbne. To ta atmosféra clubu, tolik na něj vždycky působila. Cítí se tu mnohem lépe, i když jeho zdraví trochu pokulhává ale nic, co by dle jeho názoru nezvládl. Oči mu padnou na vyvýšený stupínek, kde se do výšky tyčí něco jako trůn. Trochu vtipu nikomu neuškodilo. Jen ať se pánové trochu zapotí, než jim svoje miláčky slavnostně předá. Stoly se posunuly trochu stranou, zůstal jen jeden dlouhý těsně před pódiem. Za trůnem je opona, která kryje překvapení. Neodpustil by si, kdyby to celé nemělo styl. Naposledy zkontroluje hodinky, tleskne dlaněmi o sebe, aby se kolem něj začali hemžit obsluhující, samozřejmě pečlivě oděni. Je to sexy a ne, že ne. Neubrání se naklonit hlavu na stranu a prohlédnout si nejedno pozadí s dlouhým povzdechem.+Kdybych byl tak o pět let mladší.+ Proběhne mu hlavou, asi by si zvládl ukrátit chvilku. Sám zamíří ještě na chvíli do kanceláře, aby dodělal poslední úpravy jednoho dokumentu. Jednou se bude hodit. Ještě telefon, aby bylo jasné, že vrtulník pro Kaie a Shina dorazil včas. Nechtěl ho nechat prožít dlouhou cestu. Už se sice dost dobře zotavil, ale pořád byl dle jeho názoru příliš slabý. Přece se nebude trmácet v autě. Ještě trochu popíchnout Kaie svou vlastní starostí…Uchechtne se krátce. Bonus bude, když si Andílek let užije.  
Mezitím se v jedné vilové čtvrti koukají kočičí oči do zrcadla a už asi dvě hodiny odmítá Uruha pustit Hideho dovnitř. Však on pak bude rychle hotový. +A třeba nejen s oblékáním.+ On sám musí vypadat naprosto skvěle, nic menšího by nesnesl. Dny zde, byly ty nejlepší, co kdy zažil. S Hidem si užíval každou chvilku od dovádění v posteli až po snahy ho vyhnat do školy. Už jenom kvůli jeho mamce prostě musel. A ano, s ní pak většinou vyrážel na nákupy. No měl se někdo líp? Rozhodně ne. Hideho otec by větší oříšek. Když se poprvé seznámili, viděl mu na očích, že mu to není po chuti. Ale on při svých zkušenostech dokázal odhadnout, co na něj platí. Stačilo zkontaktovat staré známosti a sehnat mu lístky na celou sezónu na baseball. Však on ví, kam brknout, když je vyprodáno. Kdo by mu taky mohl něco odmítnout. Jakmile vyjde z koupelny, má na sobě černý top s hlubokým výstřihem a v něm se houpe řetízek, který se spíná v polovině odhalené části hrudi a pokračuje dlouhým koncem, kde se skoro až u bříška blýská diamant. Dlouhá náušnice v pravém uchu a samozřejmě nesmí chybět náramek v tom samém stylu. Je to už pár let, kdy tyto šperky dostal od Takeshiho. Bylo to na dvacáté páté narozeniny. Uhladí si látku černých kalhoty k tělu a už sahá po lehkém kabátu, který má na klopách třpytivé ozdoby, skoro to vypadá, že zrovna tahle část svlékla oblohu s hvězdami a objevují se i na lemech kousek od kolen.
"Máš volno, Hide-chan. Ale pospěš si, za chvíli tam máme být." Sdělí mu se smyslným pousmáním, jak kdyby to vůbec nebyla jeho vina a nebyl tam zavřený tak dlouho. Sám se ještě zasekne v šatně, která je jen jeho, aby popřemýšlel, jestli se ještě nepřevléknout. Asi ho odtud bude muset někdo odtáhnout, jinak tam vážně nedojedou nikdy. S krátkým povzdechem vytáhne mobil, pořídí fotku sebe samotného a pošle ji Senovi, co on na to. Čím víc spolu pracují, tím víc se podobné zprávy objevují.
Za to Toshiya se tváří ještě víc mrzutě, než kdykoliv jindy, že někam vůbec musí. Sedí zarytě v křesle, v rukách knihu a tváří se, že on rozhodně nikam nejde. Co by tam taky dělal? Musel by Kamijovi rozbít hubu, i když ze svých výhrůžek nakonec nic nesplnil. Ale chtěl! To mu přece nemůže jen tak odpustit. Zmetek jeden. Ušklíbne se nad tím faktem a odmítavě zavrtí hlavou. Ne, prostě nikam nejde. Ale asi bude muset. Ve slabé chvilce to Taijimu slíbil. Samozřejmě to byla chvilka, kdy ničil jeho tělo ale kruci, kdo by v takovou chvíli nesliboval hory doly? A vůbec, proč tam nejde Taiji sám? Pozvedne obočí, když se před ním objeví jeho drahá polovička a v rukou svírá kravatu, kterou si chtěl vzít. Odvrátí od něj uražené tvář, aby dostál své povaze.
"Vážně musím?" Zkusí ještě naposledy po vzoru chlapa, kterého tahá manželka na operu, stejně tak znechuceně se tváří. Sám vytáhne telefon a najde Hideho číslo.

Připrav se, tohle střízlivý nedám. T.




Napíše mu zprávu. Kdyby nad tím začal v tomhle ohledu přemýšlet, Hide se opravdu stal někým, koho zvládne vzít na milost, ale rýpat do něj nepřestane. Nikdy. A to tam bude i Takeshi. Jasně, dal mu dost dobrých rad, ale taky mu sahal na Taijho a to je taky věc, která se neodpouští.
"No dobře, už jdu." Zavrčí otráveně a ještě si dopřeje panáka, aby uklidnil nervy a že o ně dneska rozhodně přijde.

Kamijo nevypadá, že by mu otevření nějak vadilo. Od té doby, kdy opustil klub, už žádné intriky nebyly potřeba a jemu se znatelně ulevilo. Prostě toho na něj bylo příliš. Touha být nejlepším se však na jeho nové pozici hodila skvěle. Jenže nešlo o lidi ale o čísla. Vlastně to bylo mnohem lepší. Měl jeden z vysokých postů v jedné z otcových firem. Ano i s tím se smířil. Nepřišel o svou vilu, ani o auto a už vůbec ne o konto, které narůstalo. A hlavně, nepřišel o Senu. Naštěstí mají každý svou vlastní koupelnu a jednu společnou, jinak by se asi zase pohádali, stejně jako včera, o tom komu se víc hodí jaké auto. Jenže tohle nebyly hádky, podobné té, kterou si prožili, a kdy mu Sena utekl. Tohle bylo něco, po čem následovalo skvělé usmíření. Trochu Itálie ale kruci, ty konce vždycky stály za to. Stejně jako byl skvělý jejich vztah a kvetl, zlepšoval se i jeho s otcem. Dokonce už společně občas sedávali u sklenky v clubu, když měli zrovna chvilku volna. Bylo toho tolik, co si museli říct, i když to šlo pomalu. Ale Kamijo začínal konečně trochu vidět do věcí, kterým dřív tolik nerozuměl.
"Sena-chan, mám tě jít z té koupelny vylovit nebo už opravdu půjdeš." Ťuká už asi po páté na jeho dveře. Sám je připravený a oděný ve svém typickém stylu. Okázale a draze.
"Jestli budu muset dovnitř, přísahám, že se zatáhnu do vany nebo pod sprchu." Vyhrožuje mu měkce a smyslně. Ale upřímně, nesnáší, když jdou pozdě.
A pak tu byl poslední pár ale o tom Takeshi netušil, jestli bude vůbec chtít přijet. Stejně jim pozvánku odeslal. Ju-ken s nimi byl také velmi dlouho a pro něj byl blízkým přítelem, kterého si kdysi vybral a splnil jeho očekávání. Ale samozřejmě pochopí, pokud Boogie nebude chtít mít s tímto klubem cokoliv společného. Jako omluvu za události mu sehnal místo v jednom z nejlepších barů a k tomu jim nabídl jeden ze svých větších bytů za polovinu obvyklého nájmu. Vlastně tak trochu apartmán. I on si uvědomoval, že by to Ju-ken zadarmo nepřijal ale za nižší cenu, o tom už by mohl uvažovat. A Boo. Ten si zasloužil své stipendium. I když musel projít testy, jen ať se snaží holubička. Zadarmo nic není ale Takeshi je přesvědčený, že z toho bude mít větší radost, pokud vše zvládne. Ostatně to bral jakou svou vlastní chybu, co se mu přihodilo.

Mezitím bylo na ranči kousek od Nagana živo. Mohlo za to tiché broukání Shina, který se chystal, aby mohli vyrazit. Hodně dlouho byl smutný z toho, že Shiro bude muset zůstat doma. Od té doby, co byl na klinice, ji opouštěl jen nerad ale v tom vrtulníku by mu asi vyškrábala oči. Poslední dny byly rozhodně plné emocí. Z jedné strany štěstí, že je zpátky, ze strany druhé…Katsu se rozhodl odejít a Shin to nesl špatně. Pořád si to dával za vinu a ještě dlouho nejspíš nepřestane. Ale je pravdou, že takto by tu společně být nemohli. Pro Kaie to byla nejspíš další obtíž, protože si musel sehnat někoho nového. Naštěstí se dohodli, že jeho odchod proběhne až po tom, co se vrátí z Tokya. Sám je zatím v ložnici a chystá si na postel pečlivě svoje oblečení, které si hodlá vzít. Začne se převlékat a zarazí se ve chvíli, kdy si před hlavu přetáhne dlouhý, skoro bílý top. Na jedné straně prodloužený až ke kolenům a na té druhé sahá jen do půli stehen. Podívá se na kalhoty na posteli, na dveře a pak zase zpátky na svůj obraz v zrcadle. Obojek na jeho hrdle září, jeho největší pýcha a radost. V modrých očkách zasvítí jistá hravost, když sáhne do jednoho ze šuplíků a vytáhne pouta se světle šedivým plyšem. Koutek se mu nepatrně pozvedne, když vykročí ke dveřím, aniž by se víc oblékal, kde zůstane stát mezi nimi a opře se bokem o rám. Ruce má před tělem a klopí oči k zemi. Kai zrovna sedí u stolu a zase je zahrabaný v papírech. Tolik toho kvůli němu nestihl, neměl by ho zdržovat od práce ale...
"Kai-sama." Ozve se tiše Shinyův hluboký hlas, aniž by očka zvedl a po pár sekundách se ozve i tiché cvaknutí, když zapadne první zub kolem pravého zápěstí na své místo. Musel se šetřit a za chvíli tu bude jejich odvoz ale…Zase trochu zlobí.

Jakmile před Min začne parkovat první auto a sházet se první hosté, obsluha je přivítá a usadí na jejich místa. Takeshi zatím zůstává v zákulisí a ze stínů pozoruje každého z nich. Vážně ho to skoro dohnalo k slzám. To přece nejde...Takový stařík.

Sena, Hide, Taiji, Kai, Boogie, Aoi

Sena nechápal, proč by Mihrunisa potřebovala rekonstrukci a zrovna teď. Měl prolezlý každý koutek a podle něho bylo všechno dokonale v pořádku. Ani design nebyl starý, všechno bylo na zakázku a pokoje klenotů se překopávaly pořád. Jediné co ho napadalo, bylo že jim chce Takeshi všem dopřát nový začátek a to se vším všudy. K jeho povaze se podobné přemýšlení dokonale hodilo. Už pochopil, že se chystá na naprostý odpočinek a možná je to jeho poslední investice, než všechno předá do dalších rukou. V posledních dobách se vídali mnohem méně často, než dřív, ale stejně ho vnitřně děsilo, že by mohl přijít den, kdy už ho neuvidí vůbec. Byl úplně vyřízený z faktu, že se tam za celou dobu nesmí jít podívat a nic vybrat, do ničeho mluvit. Prý překvapení… to ho dřív sežere zvědavost a pak už nebude žádný Sena, kterého by mohlo něco ohromit, prostě z toho umře. V ten velký den, kdy konečně došlo na očekávaný večírek, strávil v šatně snad celé odpoledne. Za sebou měl všechny procedury od manikúry po vlasy a lázně, některé z nich si užil s Kamijem a to velmi důkladně a v tuto chvíli zkouší u zrcadla nové líčení. Přišlo mu symbolické, aby na sebe pověsil diamanty, které mu Takeshi věnoval a k nim vybral poměrně jednoduchý černý, elegantní overal se zavinováním na hrudi. Látka byla tak lehoučká, že kopírovala všechny jeho křivky a všechno oživilo právě blyštění těch diamantů. Zvlněné vlasy nechal rozpuštěné, oči a rty hodně zvýrazněné a do ruky si vtiskl malé psaníčko. Telefon, položený na toaletním stolku, se rozezní a on se na něj podívá. Uru-chan… Pousměje se a honem si zprávu prohlédne. V poslední době si k sobě našli cestu a měli bližší vztah, než kdy dřív. Mohl by mu říkat nejlepší přítel? Vypadal neskutečně. Hide měl obrovské štěstí.

Jsi krásnější, než všechny šperky, co mám na sobě. A je jich hodně. Ale poprvé v životě nemám chuť tě trumfnout.


Nakonec to nevydrží a na oplátku mu pošle zase sám sebe. Jsou vážně hrozní. Pracovat s ním ve vedení clubu bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké mohl udělat. Ozve se nové klepání na dveře, on se spěšně ohlédne a honem telefon schová. Už ho chudáka nechává čekat asi po páté. Zvedne koutky nahoru, když mu Kami začne vyhrožovat. Ten jeho neskutečný hlas by mohl poslouchat celé dny.
"Když mě vykoupeš, půjdu nahý, přísahám." Řekne mu, když otevírá dveře a v očekávání se ani nenadechne jak moc chce vidět výraz v jeho očích, až ho teď uvidí. No? Co on na to? Skoro nervózně sevře rám dveří jako by spolu před tím nikdy nic neměli.

Když Uruha zalezl do koupelny, bylo mu hned jasné, že by mohl odjet na nákupy a stejně by se nevrátil pozdě. Horší bylo, že barák byl dneska plný lidí a potřeboval použít zrovna tu jejich koupelnu u nich v pokoji. Když chtěl, taky se v ní uměl zaseknout na dlouho, jenže Uruhovi to bylo zdá se úplně jedno. Ještě že před tím stihl alespoň sprchu. Teď se jenom v prádle válí na pohovce v pokoji, sleduje v televizi fotbal a popíjí… sodovku. Jo, už je to tak. Od té doby, co se kvůli Uruhovi tak zřídil a tak moc se pohádali, se snažil svoje popíjení omezit na nutné minimum – rozuměj nezřízené chlastačky s kumpány. Ale nic přes den a už vůbec ne, když měl sedat do auta. A to byl pokrok. Co chvíli se na lahev ve své ruce kysele podívá a tím spíš, čím déle je Uru v koupelně.
"Si tam to oblečení teprve šije..." Brblá pro sebe, než zařve gól, vyskočí na nohy s rukama nad hlavou a  zase padne na záda do pohovky. Táta byl nejdřív dost zklamaný, když zjistil, že jeho dědic přivedl domů kluka místo nevěsty, ale už to bylo pomalu za nimi a v poslední době už si s Uruhou povídal docela normálně. Za to máma jeho miláčka zbožňovala. Málem víc jak jeho samotného. Trávili spolu hodně času, takže se Uru nenudil, když šel někam s Toshiyou. On zase často chodil ven se Senou. Taiji chodil ven se všemi. Hideho parta mu padla do noty a v tom pití byl občas horší, než Hide. Začínala se z nich stávat příjemná partička a posledně se sázeli, kdy se jim podaří opít Kamija, aby z něj spadla ta snobská schránka. Pro byl i Totchi a plán se měl uskutečnit brzy. Box šel Hidemu skvěle, Uru hrozně nadával a vůbec se měli náramně. Dveře se konečně otevřou a on odlepí oči od televize. A pak už se nenadechne. Obočí mu vystoupá nahoru a honem si v hlavě převrací, kolik vteřin potřebuje na navléknutí čehokoliv a prohrábnutí vlasů. Zbytek je podřadný.
"Pojď sem..." Začne se po něm natahovat a ještě že mu Uru utekl do koupelny, jinak by to z něj zase strhal. Jen díky řízení v autě ho neosahává celou dobu, když míří ke clubu. Z toho jejich mafiánského kmotra mu není nejlíp, ale přece zvládne jednoho dědu…

Střízlivé nás nikdy nedostanou. H.





Odepíše ještě Toshiyovi, který je z celé akce děsně na větvi, jak mu říkal už na boxu. Měl pro to všechny důvody a Hide se tomu nedivil, ale slíbili si, že jim tu rekonstrukci zase zbourají.

Taiji si mohl vymyslet hodně outfitů. Mohl na všechny útočit svou ženskou stránkou jako tenkrát na večírku po boku Kamija, mohl si vybrat drahé šperky a třpytivé topy a nakonec má zase rozervané džíny, vršek mu sotva drží na rameni a kolem uší povlávají barevná pera. Je to večer jejich mecenáše a tohle měl na něm vždycky nejradši. Nemusí přece Totchimu říkat, že Takeshi rád obdivuje jeho zadek… pšššš! Makeup je však precizní a oči zvýrazněné tak, aby zaujaly na první pohled. Vyjde z koupelny s dokonalou náladu, že se se všemi uvidí, hlavně se Shinyou, ale ustrne, když vidí to Totchiho vrčení.
"Když si tu kravatu zavážeš, můžeš mě s ní později svázat v mém bývalém pokoji… tam jsme se poznali a…" Obtáhne rty jazykem, když nechá vzpomínky pracovat v jeho hlavě, aby měl hned větší chuť tam s Taijim jezdit. Od té doby, co s ním žil, mu šla univerzita levou zadní a máma byla nadšená. Musel se učit jako divý, protože mu Toshiya nedal ani na chvíli pokoj a lákal ho na možné zajímavé pozice. Tai už neměl tolik času na výmysly. Pokud si chtěl udržet svoje peníze, bylo na čase začít se nějak živit a to dost jinak, než jak byl dosud zvyklý. Ruku v ruce se s Toyhiou dostane až k jeho autu a po cestě do clubu se rozhodne, že mu poděkuje velmi speciálním způsobem.
"Říká se, že dělat tohle za jízdy je filmový nesmysl. Tak dávej pozor na cestu a řazení, jo?" Prohodí z ničeho nic, než mu rozepne poklopec a vážně se tam skloní svými rty. Než dojedou na místo, je s tím dávno hotový a rtěnka opravená a neskutečně si užívá Toshiyův výraz. Několikrát málem nabrali hydrant tím jeho luxusním Lexusem. Hide a Uru už jsou tady a oni k nim hned vykročí a potřesou si rukama.

Boogie vůbec nechápal, proč za nimi tehdy Takeshi přišel a už vůbec ne, proč mu nabízí práci a větší byt. Cítil se nějak provinile za to, co všechno se tam stalo? Netušil, jestli si kdy dovede najít cestu zrovna k Senovi po tom všem, co se mezi nimi stalo a bylo mu to líto, protože Kamijo byl právě Seny a pokud ho chtěl někdy vídat, nejspíš by ho potkával. Už mu dávno odpustil, že ten románek mezi nimi nakonec nebyla taková pravda jako to vypadalo. Nedovedl na něj zapomenout úplně, pořád byl pro něj jistým způsobem speciální. Sena se mu ale nikdy omluvit nepřišel a podle toho, co slyšel, to ani neměl v plánu. Z jeho maličkého bytu se mu vůbec nechtělo. Už si tam zvykli i s Ju-kenovou velikostí a brát si něco od clubu, ve kterém chtěli oba skončit? Nakonec to ale udělali. Ju měl pravdu, club jim to dlužil. Ten byt byl nádherný a velmi návykový a brzy už si na ten starý ani nevzpomněl. Oba měli novou a velmi dobře placenou práci a uvažovali o cestě k Boogiemu domů, aby představil Ju-kena rodičům. Při rozhodování, zda na tu párty jít nebo ne nakonec otrhal pugét kopretin a řekli si, že to zkusí. Oblékne košili z černé krajky, černé kalhoty a vlasy nechá volně rozčesané a perfektně hladké. Uvnitř něj to doslova hraje, protože je od té doby neviděl. Senu, Kamija… ostatní… jediný, koho by tam vidět chtěl, byl Reita, ale neměl ani ponětí, zda on pozvaný byl. Pro jistotu s ním o tom nemluvil, aby mu to třeba nebylo líto, kdyby ne. Rei v clubu ještě pracoval, ale slyšel, že smlouvu už neprodlouží. Chodili s ním i Aoim na pivo a věděli o všem, co se kolem nich událo. Boogie byl hrozně rád, že skončili spolu v Aoiho domě. Dokonce už s Ju-kenem i hlídali malého Akia. Drží se své lásky jako klíště, když konečně vystoupí z auta před clubem a podle zvuků zevnitř je jasné, že už je tam živo. Zhluboka se nadechne, usměje se na něj a pak společně vejdou, aby našli Takeshiho a pozdravili se s ním.

Kai byl zoufale nespolečenský typ. Na jednu stranu se těšil, až uvidí Takeshiho, který jim tolik pomohl a pak také všechny Shinyovy přátele a na druhou stranu se vůbec necítil ve své kůži z toho množství lidí kolem a faktu, že by se měl bavit a smát. Samozřejmě, že se svým postavením musel pravidelně účastnit mnoha událostí, ale většinou se tam i pracovalo nebo se prioritně věnoval pouze Shinyovi tak jako na slavnosti ve vesnici. A tady by se měl věnovat všem. Kromě jeho lásky ho tam lákala ještě jedna osoba a na rozdíl od Boogieho Kai věděl, že Reita přijde. Kvůli němu, kvůli tomu, že už věděl, že se přátelí s Boogiem a ten jde, kvůli Aoimu, který prozradil Kaiovi, že by chtěl z mnoha důvodů mluvit se Shinyou. Pro sebe nad tím faktem pobaveně zvedne koutky, ale oči má pořád pro papíry na pracovním stole. Už je nachystaný. Delší vlasy má zvlněné podél tváře, na sobě černý oblek a bílou košili rozhalenou u krku. Na nahé hrudi se mu houpe řetízek s přívěškem a na čele sedí všudypřítomná vráska. Kai-sama… Zvolna vystoupá očima vzhůru proti dveřím a spatří Shinyu, kterému to už neskutečně sluší jen… nemá kalhoty… odhalené stehno okamžitě přibije jeho pohled na sebe a papíry zvolna a vyrovnaně klesnou na desku stolu. Se zacvaknutím pout poskočí jeho oči k zápěstím.
"Už zase..." Pronese jenom, v duchu se blaženě pousměje a vráska na čele ještě zesílí. Za rančem na louce přistál vrtulník, za chvíli by měli být u něho. Je to Takeshiho vrtulník a Takeshiho pilot… Určitě je zvyklý na ledacos. Když se k němu o několik desítek minut později dostanou, má v plánu nechat Shinyu koukat z okýnka úplně jiným způsobem. Udělá to pilotovi za zády v té malé kabince s Shinyovýma rukama připoutanýma k liště pod střechou vrtulníku. Má ho čelem k oknu, zády k sobě a je mu úplně ukradené, co na to jejich doprovod.

Přemluvit Reitu, aby šel na párty do Mihrunisy bylo vážně umění. Neměl k tomu místu zas takový vztah a vlastně ani nepatřil k Takeshiho klenotům, ale býval to Kamijův klenot a Aoi tam chtěl moc. Byl hrozně zvědavý, jak taková párty v bordelu může vypadat, jak vypadá jeho skoro bývalý šéf a měli tam být Boo a Ju-ken i Kai a Shinya. Nutně potřeboval být se Shinyou chvíli sám a vyptat se na co nejvíc bude moci. Na rozdíl od pánů dominantů on byl společenský hodně a tady by se dalo navázat dost kontaktů. Taky znal případ Toshiya a chtěl mluvit i s ním. Prostě to bylo jedno velké lákadlo a dráždivé tajemství. Rei nakonec povolil, ale musel být hodně vynalézavý, několikrát ho svést a ztropit scénu, že mu asi dlouho nebude dobře na jisté hrátky. Trocha vydírání… však si ji později odnese, tím si je jistý. Pro tu noc chtěl být stejně okouzlující jako všechny ty drahé coury, co tam pracovaly. Na kouřovém líčení si dá extrémně záležet, zvolí i výrazné třpytivé náušnice, takové dlouhé tenké provázky, jeden skoro k rameni a oblékne si bílé kalhoty a košili s leopardím vzorem.
"Zkroť si svou šelmu…." Zapřede, když se objeví v obýváku. Rei je zrovna zády a Aoi se břichem přitiskne na rám dveří, dlaní s roztaženými prsty pohladí zeď a zároveň ji objímá zvednutou levou nohou. Lísá se tam k té stěně jako kočka a jakmile spatří kýženou jiskru v jeho očích, poklepe si dvěma prsty na drahé hodinky.
"Jdeme pozdě!" Zašvitoří a honem doslova zdrhne do chodby a směrem k autu.