Hromadné - Počkej na mě, ještě chvilku... - část 4.

(Hydeho kancelář, Reitův kabinet)

Miyavi, Hyde, Reita

Konečně se začíná Miyavi usmívat, aspoň v duchu. Bude kazit Akiho. Jen malinko, takové ty nevinné věci jako je kouření. Nezdravé samozřejmě. Myslí na to a ne na fakt, že by se nemusel vrátit. Dostane se z toho a za pár dní bude zpátky ve škole. S ním. Pokud ho taky nevyhodí. Může to taky hezky rychle prasknout. Nakonec se plně ponoří do polibku, který mu dává jistou naději a doufá, že i Hidemu. Tady to bez něj prostě bude peklo.

"Ten nejhezčí, jaký jsem viděl, nejen ve škole." Upřesní mu svůj kompliment, aby bylo jasno, že pro něj je to nejen zadek číslo jedna.

"Protože tě znám a na některé věci se mnou se nezapomíná." Pokusí se zase trochu ovládnout sám sebe a odlehčit to celé, i když to jde hodně špatně. Po Hideho vyznání se konečně upřímně a radostně usměje.

"Jak dva kluci z pakárny zešíleli." Odtuší tiše a i on se ohlédne na Hyda. Čas se krátí, už nemají ani vteřinku.

"Vidím, že bych nevymyslel lepší lék." Prohodí Hyde, když si vytáhne sluchátka z uší a začne se pomalu zvedat. Odloží laptop na stůl a přejde pomalu k nim.

"Je mi líto, ale budete muset oba na samotku. Teď už nemůžeme udělat žádný přestupek, pokud to chceme urovnat." Vysvětlí jim narovinu, hlavně jim chce dát najevo, že není ještě dobojováno. Neměl by jim to říkat, ale bere to jako další krůček k jejich uklidnění. Taková malá naděje, že ještě není nic ztraceno. Odejde první ke skříni, kde si něco nacpe do kapes a pak jim pokyne ke dveřím. U dvou pokojů k tomu určeným se zastaví a otevře dveře tam, kde je Ruki.

"Ruki, musíš se probudit. Půjdeš zpátky do pokoje." Promluví na něj a počká si, až se vyhrabe z postele.

"Počkej na mě na chodbě, odvedu tě tam. Anebo..." Zahlédne v dálce Tetsuyu, na kterého mávne. Ten bez váhání vyrazí k nim.

"Vem prosím Rukiho do pokoje. Musí uvolnit samotku." Pak se otočí na vlastně malého výtržníka.

"Ber to jako zkrácení trestu za dobré chování." Usměje se na něj a počká, až oba dva odejdou. Otočí se na oba dva a položí oběma dlaň na rameno.

"Něco pro vás mám. Frekvence je pevně zakódovaná a k ničemu vám nebudou, kromě toho, že si můžete povídat. Kluci, ani jeden z nás, kdo u toho byl, vás nemá v plánu potopit, myslete na to, až vás cokoliv napadne. Navíc, já vás vidím a budu hlídat celou noc." Ujistí je, že rozhodně budou pod dohledem a pak každému vtiskne malou vysílačku. 

"Ráno přijdu jako první a vezmu si je. A teď spát." Vyžene je s trochu unaveným výrazem. Není to fyzická únava, jen se toho stalo příliš. Zavře první Hideho, než se vydá k druhým dveřím a už se chytá zavírat, když přijde něco, co nečekal.

"Děkuji a..." Ozve se Miyavi.

"Pokud se něco dozvím o Akim, řeknu ti to." Slíbí mu Hyde, než dveře zavře a oba čipovkou zamkne.  

"Hm, díky. Asi bych z toho neměl být nadšený, ale těší mě to." Usměje se na něj Rei upřímně, když jim společně složí kompliment. No, kdo by to neslyšel rád? Trochu se zasní, ale hned toho nechá, když vidí, jak se Aoi tváří. On je občas utěšitel na baterky. Ale snaží se! Poslouchá slovo od slova a pak musí hlasitě polknout. Tohle asi říkat neměl, ale jak by se jinak dobrali důvodu. Možná to měl nechat na ráno. Ne, on psycholog nikdy nebude.

"Hej, hej, počkej." V podstatě zahodí sklenku na stůl a hrne se za ním, aby ho zastavil. Popadne ho za obě ruce a přitáhne k sobě.

"Aoi-kun, musíš se uklidnit. Teď vážně nikam nemůžeš, byl by z toho ještě větší průšvih. Aki stejně bude v noci spát." Snaží se ho udržet na místě.

"Poslouchej mě, prosím. Musíš se nejdřív dát dohromady, když budeš uzlíček nervů, moc mu nepomůžeš." Ano, on je přesvědčený, že to Aki zvládne. Prostě musí.

"Zajdeme za Hydem, on určitě vymyslí způsob, jak tě tam dostat. Poslouchej mě, zachránil si ho tím, že jsi ho ošetřil. Určitě si přišel včas. Dostaneš příležitost mu to všechno vysvětlit. Ale k čemu bude, když tě vyhodí a on se vrátí, kdo na něj bude dohlížet, hm?" Opravdu se snaží, aby ho Aoi poslouchal. 

Hyde mezitím kráčí chodbou a zrovna volá do nemocnice. Má tam opravdu pár známých a jeden z doktorů si na něj najde čas.

"Hai, samozřejmě to chápu." Odsouhlasí mu, že volá opravdu pozdě. Pozorně si vyslechne, jaký je jeho stav a už směřuje své kroky k Reitovi. Položí telefon s rozloučením, schová do kapsy a zaťuká.

"Jste tam?" Zeptá se a ozve se divné zafunění, že jo a že má jít dovnitř. Uvidí celou scénu a hned se dlaněmi opře o Aoiho hruď.

"Rei má pravdu, teď bys tam byl k ničemu." Dojde mu, o co tady kráčí během chvíle.

"Aki ještě není mimo ohrožení, ale postupně se jeho stav zlepšuje. Ztratil spoustu krve, ale přišel jsi ještě včas." Dívá se Aoimu do očí. 

"Je u něj jeho otec, Aoi-kun." Dodá ještě, aby bylo jasné, že by se setkal rovnou s ním.

"Posaď se prosím, promluvíme si. Ano?"

Hide, Ruki, Aoi

Hide se pobaveně usměje, když Miy pronese to o tom, že se zbláznili, ale to už k nim mluví Hyde a rovnou o léku. Zašklebí se pro sebe, ale musí si v duchu připomenout, že si před chvílí slíbil, že se pokusí vzít učitele na milost. Chápavě přikývne na tu samotku a nejradši by se ho zeptal, jestli tam musí být každý zvlášť, ale moc nechápe, co chce Hyde ještě zkoušet urovnávat. Ředitel byl na parkovišti, nic už se neutají a co on slyšel, byl to docela přísný chlap. Oba se s Miyavim zvednou a když už o nich Hyde stejně ví, vede se s ním za ruku dokud to jde. U samotky se opře o stěnu a nahlíží dovnitř, kde si Ruki rochní v peřinách jako by to bylo to nejlepší na světě. Ten se zmateně posadí a zamrká do světla z chodby. Reita říkal, že bude muset počkat do rána a on úplně vytuhnul. Zařídil to dřív? Jenže mu pohled padne na kluky a dojde mu, že nekonečno pokojů tady není. Tak to jsou ti útěkáři? A nepovedlo se jim to? Nechce se té peřiny, vonící po Reitovi, vůbec vzdávat a ještě chvíli ji mačká vzdorovitě v rukou, než to vzdá a dovleče se k nim. Když míjí kluky, docela tiše řekne slůvko Škoda. To aby věděli, že jim vážně fandil. Celkem mile se usměje na Hyda a přikývne na jeho slova, ale jakmile dojde na Tetsuyu – jeho nemesis – vrhne po něm pohledem jestli to musí být vážně on. Určitě se po cestě stihnou pohádat a Ruki pomaže zase zpátky. Nicméně mlčky odejde společně s ním a díky tomu, jak moc ho užírá zvědavost a bojuje s tím, aby se ho nezeptal na detaily noci, zůstane vlastně ticho. 

Hide se za ním chvíli dívá s lehkým úsměvem, než se s povzdechem vydá na jeho místo, ale Hyde je ještě zastaví. Udiveně si prohlíží vysílačku, která se objevila v jeho dlani, vymění si pohled nejdřív s Miyavim a potom i s Hydem, mlčky kývne hlavou na znamení díku a vejde dovnitř. Už to nechce protahovat, je to dost složité samo o sobě. Bude mít celou noc, aby Miyavimu mohl fňukat do ouška. Za celou noc opravdu nezamhouří oko i přes obrovskou únavu a působení prášků. Chce s ním mluvit, dokud to jde a nakonec si toho řeknou tolik, jako by spolu stihli několik rande. Už ví odkud Miy je, za co tady je, jaké to bylo na ulici… a plno dalších věcí a s rozhovorem neskončí, dokud ráno nemusí odevzdat vysílačku…

Aoi je donucený zastavit se na místě a otočit zase čelem k Reitovi, ale asi tak na dvě vteřiny. 

"Proč bych nemohl? Máme v podstatě volno, je jedno, že odjedu. Ráno budu zpátky, slibuju." Vyhrkne a snaží se mu vykroutit. I kdyby Aki spal, může čekat na chodbě. Třeba se probudí! A bude ho potřebovat! 

"Je to důležité, ty to nechápeš!" Pere se s ním, i když nenásilně. 

"Jak se dá dohromady, když neví, že za to nemůže?" Odporuje mu a už natahuje ruku po klice, ale z druhé strany do dveří vpadne Hyde. Aoi se na něj zaskočeně podívá jako by ho viděl poprvé v životě. Aki není mimo ohrožení? Jenom tohle mu stačí, aby se znovu silou zapřel i proti Hydovým dlaním na vlastních prsou. 

"Ale já se nechci posadit!" Odporuje jim.

"To nevadí! Alespoň pochopí, že to myslím vážně." Ne, vážně by nebylo nejlepší, kdyby tam vpadl a ke všem Inoranovým starostem přihodil ještě fakt, že je jeho syn nejspíš gay a zapletený s učitelem, jenže tohle teď Aoi není schopný domyslet. Nakonec se jim odevzdaně vytrhne, zajede si dlaněmi do vlasů a odejde se posadit zpět na pohovku. Natáhne se po lahvi i po skleničce a to, co si nalije, rozhodně není panák, spíš tak tři deci, asi jako když se nalévá džus. Hned si tu skleničku nese k ústům, ale nesnese víc, jak několik doušků najednou, takže ji zase odloží a zapře se do opěry s očima upřenýma na zlatavou tekutinu. 

"Je to moje vina." Vypadne z něj nakonec dutě. 

"Kdybych se zachoval profesionálně a dal mu najevo, že neexistuje šance, nikdy by se to nestalo. Je to moje vina." Měl by to jeho otci říct. A řediteli. Ráno to udělá. A napíše do školy, že chce ukončit studium.

Hyde, Reita

"Chápu, moc dobře to chápu, Aoi-kun." Prohodí jako první Rei, aby připomněl, co si před chvílí říkali. Rozhodně se dokáže vžít do jeho situace a nechtěl by být v jeho kůži. Teď jde ale dobro jich obou. Když Aoi odjede teď v noci, bude to třetí obrovský problém po kupě a to už na jedno zařízení příliš. Vrhá po Hydovi prosebné pohledy, aby s tím něco udělal. On sám už poznal Aoiho natolik, aby věděl, kolik by tím mohl ztratit. Aki je v nejlepších rukou, dnes se stejně nevzbudí, a kdyby jeho otec zjistil, co se tu odehrává, je jen těžko říct, co by se mohlo dít dál. Vsadil by boty na to, že Akiho sem vrátit chtít nebude.

"Pochopí akorát to, že za tak krátkou dobu si sáhl na život." Teď už je Hydův hlas nekompromisní, ale potřebuje, aby se uklidnil a mohl si s ním promluvit a to mezi dveřmi vážně nejde. Trochu se oběma uleví, když Aoi svůj boj vzdá a odejde se posadit. Toho alkoholu by nemělo být příliš, aby nakonec nehlídali ještě jeho a ráno nešel k řediteli ještě s hladinkou. To už by byla třešnička na dortu.

"Aoi-kun, podívej se, jak vyvádíš ty. Jak myslíš, že je na tom jeho otec?" Pokusí se mu Hyde přiblížit situaci a sám odejde k pohovce, aby se na ni usadil. 

Reita se přesune  ke svému stolu, kde se zadkem vyhoupne nahoru a sám sáhne po své sklence, ze které trochu vycintal, jak ji zahodil.

"Teď mě chvíli poslouchej, prosím a zkus mít mysl otevřenou, ano?" Nasadí svůj melodický hlas v plné palbě a dá mu uklidňující podtón. Je to šílená situace, ale teď nesmí propadnout špatným pocitům, ještě by je přenesl na Aoiho.

"Je potřeba, aby ses dal dohromady. Pokusím se zařídit, abys mohl za ním. Něco vymyslím. Jen musí být vidět, že ho nerozhodíš ještě víc a to tak rozhodně nevypadá." Mluví mu do duše a Rei jen přikyvuje.

"Ano, už mi došlo, že tohle přešlo v něco mnohem víc. Nebudu tě poučovat, jaké dopady by to do budoucna mohlo mít. To je nejspíš zbytečné. Jen..." Odmlčí se krátce a dlouze vydechne.

"Přemýšlej." Vyzve ho klidně a podívá se na něj s mírným pousmáním.

"Aki se vrátí. Přijde sem na toto místo, kde mu mají pomoct. Vyjde do budovy a bude tě hledat. Těšit se na to, že tu budeš a pomůžeš mu. Věří ti nejvíc ze všech, jinak by tě tehdy nepožádal. Mluvím teď hlavně o důvěře mezi vámi, která je nepřehlédnutelná. Co myslíš, jak mu bude, když zjistí, že tu nejsi? Myslíš, že si to nebude dávat za vinu? Není tvůj prioritní cíl zůstat tady, aby si byl jistý, že nic nezkazil? Co si pomyslí, když tě vyhodí nebo skončíš?" Pozvedne obočí a kabinetem se rozhostí ticho, aby mu dal potřebný čas. Sám poprosí Reitu o něco k pití. On sám alkohol nebude, ne když má hlídat kluky na samotce. 

"Mohl bych si jen domýšlet vztah mezi vámi a radši se o to nebudu ani pokoušet, sám bych něco podobného schvalovat neměl."+Ale schválíš, protože víš, jaké to je.+ Přizná sám sobě a zadívá se na dno sklenice s jemně perlivou vodou.

"Můžeš mu hodně pomoct, stejně jako na té stěně. Mluvil jsem o tom s Akim a byl nadšený a taky hrdý sám na sebe, viděl jsem mu to na očích. Jenže je to celé na tobě. Ty musíš být ten silný za oba. Aki není." Promlouvá k němu jako by byl někdo jako on sám. Profesionálně a zároveň s citem.

"Pokud to myslíš vážně, vybral sis těžký cíl ale ne nemožný. Zachránil si mu život a můžeš zachránit i jeho duši. Dát mu pocit, že je na tomto světě někým potřebným, že někdo moc stojí o to, aby tu pro něj byl. Není to snadný úkol a je hrozně snadné selhat. Je jen na tobě, kterou cestu si vybereš, ale musí to být s klidnou hlavou, Aoi-kun." Podívá se mu do tváře a vezme mu sklenku s alkoholem. Pozvedne obě ruce.

"Nese si toho v sobě tolik. Nesmíš šlápnout vedle. Buď ho zachráníš nebo zničíš. Volba je na tobě." Pozvedne obě ruce, aby mu dal pomyslný výběr.

"Mnozí studujeme spoustu let, abychom podobné věci dokázali zvládnout. Ty to budeš muset dokázat za pochodu. Pomůžu ti, budu ti k dispozici ve dne v noci, stejně jako..." Podívá se na Reitu a ten kývne.

"Stejně jako Rei." Usměje se na něj vřele. Ano, on už tuší, že mají všichni tři podobné starosti, jen o té jeho nikdo neví.

"Nauč se zvládnout sebe samého, obrň se proti podobným věcem a pak mu můžeš pomoct víc, než si kdo myslí. Vrátíš ho k životu, ale začni první u sebe." Dokončí svůj monolog a pohodlněji se opře na pohovku.

"Jeden by řekl, že někdo já bude zvyklý na všechno ale...dneska se vážně nestačím divit a nejen dneska." Odlehčí trochu atmosféru, když se podívá upřeně Reitovi do tváře a ten hlasitě polkne. Nahlas neřekne nic, buď se mu svěří sám nebo ne. To nechá klidně na něm.

"Občas to vypadá jako marný boj pánové a moje vize se dnešní večer poněkud hroutí. Přesto všechno je tu pořád naděje, že budeme pokračovat dál. Pokud někdo jako Miyavi dokáže cítit vinu, třeba jsme opravdu na správné cestě. I Hide vypadal, že má o Akiho strach." Sdělí jim svou vlastní myšlenku a vytáhne cigaretu. Rei protočí očima, ale přesto přejde k oknu, aby ho otevřel. Hyde se zlehka otočí k Aoimu a nabídne mu.

"Doktorská rada, tohle je nejlepší lék na nervy. Chceš na to recept?"

Aoi

"Já nevyvádím!" Ohradí se Aoi naježeně, ale opak je pravdou. Jen si to teď nedovede plně uvědomit. 

"Myslíš, že je moje reakce přehnaná? Co když umřel?" Už zase trochu nabírá do hysterčení, ale jenom si na gauči poposedne, místo aby vstával, a znovu se trochu napije. Hyde má pravdu. Akiho otec si bude myslet přesně tohle a tím spíš už sem Akiho nepošel. Skončili… ale třeba by ho mohl kontaktovat tam venku? Aoi rozmrzele poslouchá Hydův hlas, ale nějakým zvláštním způsobem se mu dostává do hlavy a on se skutečně trochu uklidní. Když mu Hyde začne slibovat, že zařídí, aby za Akim mohl, konečně se trochu pousměje a přikývne. Znovu si poposedne a víc se opře a chvíli pozoruje skleničku ve svých dlaních. Hyde má pravdu. Nesmí tam takhle vletět. Musí z něj vyzařovat klid a sebedůvěra, jen tak je přenese i na Akiho a půjde mu příkladem jako na té stěně. Znovu se začne mračit, když Hyde zmíní, jak je očividné, že k Akimu něco cítí, ale pravda je taková, že kdyby ne, pak by asi byl ze zraněného studenta špatný, ale taky by to zaspal. Prostě by se ho to netýkalo v osobní rovině. Za to, že to Hyde dál nepitvá, mu v duchu poděkuje. To je to poslední, co by teď chtěl řešit. Však si s Reitou před chvílí pověděli, že se s tím stejně nedá bojovat a oba moc dobře věděli, jak v háji kvůli tomu jsou. To, co Hyde říká dál, dává perfektní smysl a Aoi díky tomu začíná přehodnocovat svou touhu se vším tady skončit. Jenže… 

"Co když se už nevrátí? Co když to jeho otec nedovolí?" +Tak sekneš se školou pak. To přece můžeš udělat i o týden později...+ Řekne sám sobě v duchu a v tu chvíli mu to přijde jako přijatelné řešení. Prostě potřebuje mít v hlavě nějaký plán, aby se z toho nezbláznil. Jeho kluk, ano jeho, před chvílí málem umřel a ten pohled už z hlavy nikdy nevymaže. Ano, co by si Aki pomyslel? Že toho zavinil ještě mnohem víc… to Aoi nesmí dovolit. Ošije se, když Hyde prohodí, že by jejich vztah neměl schvalovat. On to ví, ale co má dělat? Cítí se trochu, jako když ho doma napomínali rodiče, je to nepříjemné, jenže tomu stejně neporučí. Raději se u toho na Hyda ani nepodívá a na Reitu už vůbec ne, protože by ho tím ještě mohl nějakým nedopatřením prozradit. U srdce ho zahřeje, když se dozví, jak Aki mluvil o jejich výletu a pro změnu se zase usměje. Musí vypadat, jako když má nějakou bipolární poruchu. Čím víc Hyde mluví, tím víc si Aoi uvědomuje, s kým si to vlastně začal. Z tohohle vztahu nebude moct jednou jen tak odejít se slovy Nějak už to mezi námi vyprchalo. Měl by si to sakra dobře rozmyslet, tím spíš, kolik oběma bylo, ale bylo vůbec co? Kdyby ano, nereagoval by teď úplně jinak? Tohle byla celkem zdařilá prověrka. Hrozně snadné selhat… takhle to zní vážně děsivě. +Jednou mu ráno vynadáš za sůl v kafi a bude se to celé opakovat?+ Pomyslí si trochu sarkasticky, ale možná to Hyde vidí moc černě. Moc profesionálně. On přece ví, jak s Akim mluvit. Ano, budou určitě situace, kdy si nebude vědět rady, protože Aki nebude reagovat zrovna jako všichni ostatní, ale… 

"Přestaň už strašit… on není takový blázen jako to teď vypadá… ani takový cukřík na dešti." Měkce se usměje. Věří v Akiho mnohem víc. Konečně otočí oči k Hydovým a podívá se do nich. Pak se ohlédne i po Reitovi a přikývne. Získal v něm přítele, možná nejlepšího a myslí si, že se jejich cesty životem jen tak nerozdělí. 

"Máš pravdu." Řekne nakonec Hydovi. Ten pohled mezi nimi vůbec nepostřehne, protože má hlavu plnou vlastních problémů, ale tiše se zasměje tomu Hydovu povzdechnutí. 

"Jeden by nevěřil, co se všechno stane, když si někdo zvrtne kotník při zápase…" Efekt motýlích křídel? Nebo to bylo zase něco úplně jiného? 

"Ty si myslíš, že tvůj program budou chtít zrušit?" Zeptá se nakonec a nechá se tak nenápadně odvést od tématu jménem Aki. Tohle ho vůbec nenapadlo. Nechce, aby ho z téhle party převedli do normálnějších tříd. Nad tím Miyavim se musí zasmát. To skoro znělo jako by to byl ďábel osobně. No, jestli kluci nebyli úplně ztracení, asi to byl ošklivý pohled i pro ně. S díky se natáhne po cigaretě, i když Rei nevypadá zrovna nadšeně, ale dneska jim odpustí asi úplně všechno. 

"Jasně, že chci. Až mi máma bude zase vyčítat, že je to všude cítit a já si zničím plíce..." Připálí si a trochu si tím srovná nervy. 

"Nevím, jak to do rána přežiju..." Broukne po chvíli. Až budou chtít jít kluci spát, on se ve svém pokoji umlátí.

 Hyde, Reita

Hyde se tváří, že kouká do vlastní sklenice, ale po očku sleduje Aoiho a jak s každým slovem víc a víc přemýšlí. Nejspíš se v něm nepletl, dokáže si uvědomit, co je důležité a v tuhle chvíli hlavní. Potřeboval jen správně nasměrovat. To by přece mělo jít Hydovi samo. Potřeboval si nutně ověřit, jestli se ve svém názoru na jejich vztah nespletl. Opravdu by mohl Akimu hodně ublížit, kdyby si to za pár týdnů rozmyslel. Prvním znakem bylo Aoiho chování v dnešní večer. Teď je na řadě uvědomění a to přichází rychleji, než čekal. Myslel si, že to bude v hlavě přerovnávat celou noc ale ne. 

Reita už se usmívá pod nos, když vidí, co všechno se stihlo přerovnat a hlavně srovnat. Ještě před chvilkou je Aoi málem zbořil a stačila jen Hydova promluva do duše, aby Aoi přehodnotil svůj ukvapený závěr. +Co by tak asi řekl tobě?+ Zeptá se sám sebe v duchu, ale nejspíš si taky vyslechne svoje. Po pohledu pana psychologa mu začíná být jasné, že je na té samotce viděl. Minimálně do chvíle, než kameru zakryl a to bylo dlouho. V duchu se sám chystá na podobný rozhovor, ale pořád pomalu pocucává svou sklenku a pak se krátce zasměje, když Aoi začne Akiho bránit.

"Tak je rozhodnuto." Neubrání se poznámce a nejradši by si s Aoim plácl. Podobné nápady ale zaplaší, na tohle asi není nejlepší chvíle. Když v jeho očích je to obrovský krok kupředu. 

Hyde se krátce uchechtne, když je napomenut, aby nestrašil.

"Máš pravdu, snažím se tě trochu vyděsit, abys počítal s nejhorším. Jeho hlava je schopná vymyslet opravdu cokoliv. Musíš být vždycky o krok napřed a pokud vám to vydrží, tak ještě spoustu let. Duše se hojí pomalu a on toho na svůj věk zažil hodně. Jeho táta je milý a hodný člověka, ale někdy ani to nestačí, někdy je potřeba mnohem víc. Sám si prošel peklem, asi už mu došly síly." Nastíní mu o trochu víc z jejich situace, aby byl připravený na všechno. Něco by měl ale nechat na Akim.

"Věřím, že u tebe bude v dobrých rukou. A pokud se sem nevrátí, bude pro tebe snazší jít za ním, než kdyby to bylo obráceně." Ujistí ho, že ani tohle není konec světa. Kdyby byl Aki tady a Aoi pryč, bylo by to mnohem horší.

"To je pravda, sem se jen těžko dostane někdo z venčí." Souhlasně pokývá hlavou Reita. Ale oba dva trochu posmutní.

"Ano, je dost možné, že program skončí. Nefunguje tak dlouho, aby měl patřičné výsledky, za to průšvihů na jeden večer bylo až příliš. Vymklo se mi to z rukou, byl jsem si příliš jistý, že to bude procházka růžovou zahradou." Svalí hodně viny Hyde sám na sebe.

"Yoshiki je hodně svolný, ale je jen těžko říct, kolik problémů bude mít tahle škola po dnešní noci." Povzdechne si podruhé a teď je to on, komu se v očích mihne stín smutku. Tohle prostě zkazil, vzal si příliš velké sousto.

"No tak, Hyde-kun." Sklouzne Rei ze stolu a přejde k nim na pohovku, na jejíž područku se usadí.

"Dělali jsme malé krůčky, ale fungovalo to. Pamatuješ na tu matiku, jak se podrželi. Stáli při sobě, i když se sotva znali. A sám jsi před chvílí zmínil Miyaviho. Viděl jsem jeho kartu i tu Hideho. Stejně oba vypadali, že jim Aki přirostl k srdci. To už je přece pokrok, hm?" Hyde se podívá vděčně na Reitu. Je to dobrý kluk a na správném místě. Možná je do toho neměl tahat, když si vyhlížel, kdo by v jeho programu mohl spolupracovat. 

"Možná, že máš pravdu." Odkývá mu to nakonec Hyde a pak vytáhne z kapsy kousek papíru a ten recept Aoimu vážně s tichým, melodickým smíchem napíše.

"Pánové mám takový malý nápad." Zatváří se skoro ďábelsky.

"Co pobrat nějaké deky, možná spacák. Rei tu určitě aspoň jeden má a jít ke mně. Na zemi je místa dost. Pustíme hudbu, sebereme z kuchyně nějaké jídlo a prostě tuhle pekelnou noc nějak přežijeme. Třeba vymyslíme něco, co by ředitele trochu uklidnilo a dalo nám naději." Pozvedne obočí, co oni na to.

"Možná pomůžeme Aoimu vymyslet nějaký pěkný dáreček pro Akiho. Třeba nějakou vyšperkovanou tašku na věci na stěnu." Podívá se na Aoiho s pobaveným výrazem a začne se zvedat z pohovky.

"No co? Nebuďte princezny, jednou se taky nezblázníte. Navíc je to zdravé na záda. Prostě spousta výhod. A když se budeme hodně snažit, třeba najdeme nové možnosti programu a ráno je můžeme přednést."  Nadhodí další myšlenku a zamíří z Reitova kabinetu.

"Tak šup, hezky to poberte. Já budu otvírat dveře." Uculí se na ně a vyrazí jako předvoj, kdyby jim to někdo chtěl kazit. Cestou narazí jen na dozor a Tetsuyu, který si je prohlíží, ale radši to procesí nějak nekomentuje. To bude asi Hydův další, šílený nápad. Jakmile za pány zapadnou dveře, rozbijí tábor. Hyde ještě zkontroluje kluky na samotce a pak se přidá k osazenstvu. Cestou opravdu do té kuchyně zaběhl a rozložil na nízký gauč tácy s drobnostmi na zub. Po nějaké době se z jeho kanceláře ozývá i tichý smích. Hyde jako jediný neusne, ale podařilo se mu uspat oba dva spolunocležníky a to ho těší. Čeká je náročný den s nejistým osudem, ale on se snaží přesvědčit, že všechno dopadne dobře.+Doufám, že aspoň ty máš klidnou noc, Die-chan.+ Proběhne mu hlavou a jeho myšlenky už patří jen jemu. Musí toho tolik zařídit....