(studio)
Hide, Yoshiki
Ano, blázen on je a ne malý. To Uru ještě nejspíš pozná a
zažije toho s ním hodně. Zastavit nehodlá ani omylem."Ale no tak, ty nechceš chodit pěšky ani jezdit pochybným stopem." Trochu se ušklíbne.
"Kluci z Diru říkali, že rád jezdíš rychle a opilý a že tvoji kluci z kapely piští, když je vezeš, tak se nedělej." Mávne nad jeho řečmi rukou a řídí dál, i když teď už v klidu. O těch čtyřech pivech mu říkat nebude.
"Až uvidíš naštvaného Yoshikiho, přehodnotíš, cos právě řekl a budeš litovat, že jsem tomu kamiónu uhnul." Stočí na něj koutek oka a skoro se lekne, když vidí, jak se zase nafukuje.
"Já se nesměju tobě, já se směju celé téhle situaci." Opraví ho a protočí očima.
"Zpátky rozhodně nepojedeme, to ti klidně vysouložím z hlavy." Řekne mu rozhodně a když mu Uru začne říkat, kde ho může vysadit, málem by se nafoukl pro změnu on. Je to jejich společný průšvih a on ho pošle, aby si ho Hide vyžral sám? No tohle! Nic neřekne, ale brzy jede po úplně jiné silnici, než Uru chtěl. Musí se znovu rozesmát.
"Tohle je jediný bod obžaloby, ve kterém máš pravdu, ale moc ses nebránil, když jsi mě prosil, ať to dokončím." Připomene mu spokojeně a jen vzpomínky na to, co se málem stalo, mu způsobují novou těsnost v klíně. Takhle by před Yoshikiho asi vylézt neměl.
"Zapomínáš, že mám nekonečno přání. Bylo to moje druhé přání. Až do smrti mi musíš dělat otroka a poslouchat mě na slovo." Pak už se ale vážně zamračí. I tam ho pošle samotného? No dobře, jeho identita je neznámá, dokud ho sám nenapráší, ale… chmmm…. Zaparkuje před sídlem Extasy Records a zhasne motor. Natočí se k němu čelem a opře loket o opěru sedačky, aby se nadechl a začal ho přemlouvat, aby šel s ním, jenže nic víc už nestihne, protože se dveře na Uruhově straně od chodníku rozlétnout a dovnitř rovnou nakoukne Yoshiki.
"Vystupovat, pánové." Nařídí jim ledovým tónem, až se jeden diví, že to s jeho barvou hlasu jde a Hide se poslušně vyklopí z auta. I teď se stihne jenom nadechnout.
"Kde je ta ženská? A proč je tu on?" Vyhrkne Yoshiki, když přeskakuje rozčileným pohledem z jednoho na druhého, než mu to zvolna doteče. Úplně všechno. I to, na koho se dívá, i to, že on je ta ženská.
"Vy jste se zbláznili? Jak… co..." Chce pokaždé něco říct, ale nemá to smysl.
"Dovnitř!" Zavelí takovým stylem, až se lidé na ulici ohlížejí, nažene je před sebe a míří rovnou za nimi.
"Na tu policii se nesmíte dostat. Ani jeden. Okamžitě by to někde prosáklo. Půjdu tam já a manažer a pokusím se to zahrát na neoprávněné půjčení vozu neznámou osobou. Nebo prostě něco takového. Určitě to nebude levné, takže si připravte peněženky a jestli na tom autě najdu smítko, tak si mě nepřejte!" Rozhazuje rukama po cestě do studia. Rozrazí dveře a pak za nimi zase zabouchne. Dost rázně. V tu chvíli mu padnou oči na Shinyu, kterému vypadne z ruky sušenka zpět na talířek, jak se lekl. Co ti tady teď dělají?
"Shin-chan, zlatíčko, na tebe se vůbec nezlobím." Řekne mu, než se otočí na Hideho jako fúrie.
"Nemůžeš se zase vrátit k prohazování televizí okny???"
Uruha, Shinya
Nafoukne se ještě trochu víc, když mu řekne, že mu to celé
vysouloží z hlavy. No je to hlavně proto, že se přemáhá, aby se neusmíval. Už
si dost dobře dokáže představit, jak by to mohlo vypadat a kruci, jemu se to
prostě líbí. Skoro by mu řekl, aby zahnul na nejbližší odpočívadlo, ale to není
dobrý nápad po tom, co zažili. +Možná nějaký motel.+ A hned by si nejradši
nafackoval. Radši se na něj ani nepodívá, stejně má pocit, že mu určitě vidí do
hlavy. Pak se po něm prudce ohlédne, když přijdou na řadu přání. To měl čekat!
Trochu se zamračí a vyslechne si to celé až do konce. Pohodí hlavou a nakrčí
nesouhlasně obočí."Ty víš, že nebude ani náhodou. To bych dřív dokázal oběhnout Tokio." Protočí nad tím očima v sloup. Hide asi neví, koho má vedle sebe. On ho prostě nebude poslouchat a hotovo. Bude si dělat, co chce. Tedy až na podobné nájezdy, jako před chvíli. To si klidně líbit nechá, ale bude ho trochu provokovat, bez toho to nejde.
"A nemrač se na mě." Dloubne jej prstem do boku, když vidí, jak se tváří.
"Chtěl si mě v tu noc a teď taky. Buď se vším všudy nebo vůbec." Neodpustí si poznámku a trochu se mu vrací popichování a humor.
"Stejně by tě to jinak nebavilo." Dloubne do něj podruhé. Nálada opadne, když se probojují do Tokia a ocitnou se před studiem. Teď už mu vážně začíná být horko a ne, vzrušením to není. Má sto chutí vystřelit z toho auta a zanechat za sebou tak možná otisk v sedačce. Ohlédne se na Hideho a zvedá ukazováček, aby jeho přemlouvání zastavil. Prostě ví, že to dělat bude, když se dveře otevřou. Jeho oblečení málem zůstane viset ve vzduchu, jak se lehne a zůstal by asi přilepený na Hideho okénku, když dovnitř nahlédne Yoshi. A v tu chvíli by si ten kamion klidně dal. Možná i dva. Pomalu se vsákne do sedačky a jak je celkem vysoký, teď má sotva metr padesát a možná tak pět kilo. Ani se nebrání ohledně hledání ženské a neodváží se ani pípnout, když dojde na něj samotného. Ani by se neodvážil cokoliv říct, jen se poslušně vyklopí z auta. A trochu zacouvá za Hideho, aby nebyl tolik na ráně.
"Přežijem to vůbec?" Zeptá se ho šeptem, aby ještě náhodou nezatopil pod kotlem a snaží se nemyslet na to, že má kalhoty od prachu a ty sedačky taky budou vypadat proboha!
"Jsme mrtví." Promne si tvář a pak mu pohled padne na Shinyu. Toho by tu nečekal už vůbec. Chudáček, vypadá víc vyděšeně, než oni. Teda nejspíš.
"Prohazoval jsi televizi oknem?" Otočí se na Hideho s pozvednutým obočím a nechápavým výrazem. Teď se na chvilku přestane i bát.
"Tak na to zapomeň." Zamračí se na chvilku a i když nechce, tak teď se tváří podobně jako Yoshiki. Představa, že mu něco z interiéru prohodí oknem...To, co si tak pečlivě vybíral. No to ani náhodou.
Shin nechá sušenku sušenkou a pokusí se mírně pousmát, v očích má ale děs a hrůzu. Nenápadně se zvedne, přitiskne zády ke stěně a snaží se nepozorovaně zmizet. Tak trochu splývá s bílou stěnou, trochu díky oblečení a trochu díky barvě kůže i vlasů.
"Já bych měl..." Pípne tak, aby ho snad nikdo neslyšel a nenápadně natahuje konečky prstů ke dveřím. Ostatní členové tohle vždycky bez obtíží ustáli a on se za ně schovával, ale teď tu nejsou a být tu sám...Asi brzo strachy vyskočí z okna. Plouží se ale dost pomalu, aby alespoň zaslechl, co se stalo. No co, vždycky byl trochu zvědavý. Za to Uru suž se tváří pokorně a hledí do země s dlaněmi sepnutými za zády.
"Je mi to opravdu líto, všechno samozřejmě zaplatím." Kouše se do rtu a ne na Yoshikiho si rozhodně pusu neotevře. Nejradši by se svezl na kolena a prosil o odpuštění. Vždyť ho může zničit lusknutím prstu! Možná jen mávnutím řasou...
Hide, Yoshiki
Ne, není si vůbec jistý, že to přežijí, ale ne proto, že by
se neuměl postavit Yoshikiho řádění, ale spíš proto, že ty sedačky jsou jako
prase – tedy Yoshikiho pohledem na věc určitě – a pak se z jeho kapelníka stane
minimálně Godzilla. I on skočí krátce očima na Shina a zpět na Yoshikiho, když
mu řekne, že na něho se nezlobí, ale jak dojde na tu televizi, protočí očima."Já nevím, kdo má rekord v ceně za demolici hotelového pokoje." Řekne něco, co určitě neměl, protože teď ta demolice nastane tady. Yoshiki na okamžik zmlkne a ve tváři mu začne krystalizovat takový výraz, že Hide sice dělá, že ho nevidí, ale uvnitř mu začíná být úzko. Jenže to není všechno, protože to už se na něj úplně stejně dívá i Uruha a on jenom rozhodí rukama.
"Je to silnější, než já, to nejde ovládat!" V tu chvíli jako by to ani nebyl on, když se podobné věci děly. Většinou si je dokázal uvědomit až mnohem později.
"Je to jejich vina, že jednomu tak hnou žlučí." Už se mračí na ně na oba.
"Správně!" Vpadne mu do toho Yoshiki.
"Ty jsi teď hnul žlučí mě, tak co vyhodíme z okna, tvojí kytaru?" Otočí se na patě, přejde dlouhým krokem celou místnost a popadne tu červenou. Ihned s ní zamíří k oknu. Hidemu se v očích promítne čirý děs a už běží za ním, protože Yoshiki je blázen, on s ní vážně švihne!
"Uru tak dělej něco, třeba na něj skoč a zalehni ho! Ty víš, že kytara je život!" Musí to být hrozná komedie a Shina u dveří si nikdo z nich nevšímá. Asi se teď dobře baví a bude mít o historku vystaráno. Zdá se, že Uruhu už Yoshiki po té upřímné omluvě vzal na milost, ale Hide se tu přece nebude plazit po zemi! Pověsí se Yoshikimu na předloktí a chvíli se tam u okna přetahují, než ho bubeník spraží tak přísným pohledem, že Hide zplihne, svěsí ramena a s našpulenými rty zůstane stát, propalujíc ho pohledem. Yoshiki zvedne prst varovně nahoru.
"To bylo naposledy, cos mi ničil auto a společně s ním mojí reputaci." +Jasně, to zvládneš sám.+ Bublá Hide v duchu, ale nahlas neřekne nic. Pak Yoshiki mávne rukou k Uruhovi opodál.
"Než si uděláte výlet do myčky, kde všechno ručně vrátíte do pořádku, mi možná vysvětlíte, co má tohle všechno znamenat a co máte za lubem. Možná bych měl nejdřív zavolat Kaiovi, ať se ten šok odbude najednou?" Udělí jim trest jako macecha Popelkám a založí si dlaně na prsou.
"Shin-chan nám udělá svědka vašeho dokonalého prohlášení." Dusí je dál a všechna pozornost se upře na Shinyu u dveří, který tu ještě pořád je.
"Tak snad to hned nemusí vědět celý showbyznys, ne?" Vzteká se už zase Hide.
"Ne, že bych chtěl říct, že jsi drbna!" Hned se brání Shinyovu pohledu a pak si všimne i toho kočičího. Pro Krista…!
"Jo, myslím to vážně už nic neříkám!" Má na mysli jejich vtah a vykročí k baru a hledá další pivo, než pojedou do té myčky. Yoshiki mu ho obratně vyrve z ruky a hodí Shinovi. To už je Hide vážně naštvaný, nicméně Yoshiki se sehne, vytáhne druhé pivo a chladí si čelo. Tak on to myslí vážně… To snad není pravda.
Uruha, Shinya
Uru se nestačí divit, co všechno se dozvídá. Něco podobného
samozřejmě slyšel, ale příliš tomu nevěřil. Média si toho dokázala navymýšlet,
když na to přišlo, ale tohle byla očividně pravda.+No to sis našel bezproblémovou
závislost.+ Proběhne mu hlavou ale místo toho, aby ho to začalo děsit, se
opravdu snaží neculit. Teď v tuhle chvíli mu rozhodně nedochází, jak může být
vztah s někým jako je Hide složitý. Možná by si to měl začít uvědomovat po tom
všem, co viděl. Ale prostě to nejde. Celá jeho osobnost mu přijde zajímavá a on
se přece nebude vzdávat tak snadno. Co když s tím něco dokáže udělat? Hned si
dá za úkol, že se o to pokusí. Pak sebou trhne, když se začne o ničení kytary. Tohle je dost i na něj."Ne, kytaru neee." Zaúpí tichým hlasem, není však pochyb, že ho uslyší oba. Dokonce si nakročí dopředu, jen Yoshikiho výraz ho zarazí, aby se do toho nepletl. Dívat se na to však nedokáže, radši si schová tvář do dlaní a ne, prostě se na to dívat nebude. Jeho kytarové srdíčko trpí a asi by se rozbrečel, kdyby ji opravdu rozbil. Taková škoda! Pak začne obviňování Hideho a v něm se zvedne zvláštní ochranitelská instinkt. Minimálně za to můžou oba dva a přece nenechá vinu jen na něm, i když ho na tu policii chtěl původně poslat samotného. To bylo spíš proto, aby se vyhnul nechtěné pozornosti, než že by to chtěl nechat vyloženě na něm.
"Já ho ničil taky." Pípne tiše. Ne, že by mu chtěl odporovat, ale rád by věci uvedl na pravou míru. Jsou v tom společně. Zatváří se znovu omluvně a nadechne se, aby mu odpověděl. Jenže první jen naprázdno zavře ústa. +Co to všechno vlastně má znamenat?+ Zeptá se sám sebe v duchu a už si zase okusuje spodní ret, jak moc přemýšlí. Jistě, chce Hideho a být s ním ale copak můžou? S tím jak oba žijí a co je jejich práce. Co když se to dostane na veřejnost? Co bude pak? A nepřestane přemýšlet, ani, když se obrátí pozornost na Shinyu.
Ten už je sice skoro u dveří ale očividně se nemá k tomu, aby odcházel. Tohle je až moc zajímavé. Zrudne úplně, když padne slovo drbna ale on se urážet ani zlobit neumí.
"Nikomu nic neřeknu." Ozve se jeho tichý hlásek, skoro ani není slyšet a kdyby byl někým jiným asi by Yoshikimu řekl, že on nikomu svědka dělat nebude, ale copak mu jde něco odmítnout.
"Hai." Přikývne a sklopí pohled k zemi, aby nebylo vidět, jak nervózní je. Ono to přešlapování na místě dost stačí. Neví, jestli může odejít nebo má vážně zůstat. Jakmile si začne Yoshiki chladit čelo, přiskočí k lednici, vytáhne další pivo, aby ho zabalil do kousku oblečení a podává ho Yoshimu.
"Jen kvůli mokrému čelu." Vysvětlí hned, tak nějak tuší, jak by se Yoshi tvářil, kdyby si cokoliv rozmazal. To by taky bylo pěkné peklo a asi stačí to, co se tu právě děje. Chvíli na něj hledí skoro s posvátnou úctou, ale hned očka zase sklopí, aby nebyl vidět. A pak sebou zase trhne, když se ozve Uruhův hlas.
"Myslím, že ani jeden pořádně netušíme, co to má znamenat. Potkali jsem se před nějakou dobou a já od té doby nemyslel na nic jiného. Myslím si, že jsme ani jeden nechtěli provést něco tak šíleného." Podívá se na Hideho a protočí nad sebou očima.
"Možná spíš já." Zažertuje, ale hned toho zase nechá.
"Vím jen jedno..." Odmlčí se na chvilku, mnouc si prsty o sebe a mračí se u toho, jak kdyby nevěděl, jestli to má vůbec říkat. Nakonec se však dlouze nadechne a pokračuje.
"Poprvé jsme se potkali náhodou, ale dvě náhody za sebou už by byly příliš. Mělo se to stát a já bych moc chtěl, aby se to stávalo častěji." Teď už se kočičí očka upřou do Hideho tváře.
"A na to pivo ani nemysli." Zpraží ho hned s mírně pozvednutou bradou. Jestli s ním má sednou do auta, rozhodně mu to pivo nehodlá dovolit.
"Možná jsem se opravdu zbláznil ale..." Ohlédne se na Yoshiho a krátce pokrčí rameny.
"Ale spokojenější, mimo hudbu, už jsem dlouho nebyl. A ano, asi budou jednou litovat, že jsem to řekl." Odkašle si decentně.
"Postarám se o to, aby všechno bylo v pořádku, opravdu." +Příště budeme okopávat jen mé auto.+ Málem by se plácl do čela, nad čím zase přemýšlí.
"To je krásné." Sepne ruce Shinya před tělem a začíná se nad představou jich dvou společně rozplývat, jak kdyby koupil toho největšího a nejhebčího plyšáka, který na světě existuje.
Hide, Yoshiki
Yoshiki zvedne oči od ledničky, když se nad ním objeví
Shinya a podává mu nové pivo, zabalené do látky. S díky si ho převezme a znovu
opře o čelo. Shinya má pravdu, to orosení by mu mohlo poškodit makeup a ještě
toho trochu. Zvedne dlaň a jemně ho pohladí kloubky ruky po tváři. Jenže pak
začne mluvit Uruha, on se zvolna postaví a narovná v ramenou do plné výšky,
když na něj upře zvláštní oči a bez hnutí si poslechne, co mu chce říct. I
uvnitř něj se zvedne nečekaný pocit, takový majetnický. Ne, nemají spolu nic v
tomhle směru, ale ani jednomu vztahy nikdy dlouho nevydržely a měli se tak
nějak navzájem jako nejlepší přátelé. Oba byli neskutečně komplikované povahy a
tak jako Hide rozuměl jemu, měl zas pocit, že jenom on rozumí Hidemu. Všechno z
toho je vepsané v jeho očích, když si dlouze prohlíží toho, kdo mu má Hideho
odvést. I Hide nečekaně zvážní, když Uru začne mluvit a dokonale popíše
všechno, co mezi nimi teď je. Pomalu přenese pohled i na náhle mlčícího
Yoshikiho a najednou je ve studiu úplné ticho, které poruší až Shinyovo
povzdechnutí. Hide zvedne koutky jemně nahoru. Jejich roztomilý Shin-chan.
Yoshiki ještě chvíli mlčky upírá oči na Uruhu a pak se konečně pohne, když
elegantně pohne dlaní ve vzduchu."Běžte… klíčky tady nechte… policii vyřeším sám." To je všechno, co jim poví, než se pohne za skleněnou stěnu, kde je u mikrofonu Toshi a něco tam ladí s technikem. Hide se za ním dívá jenom chvíli, než mrkne na Shina a vykročí zvolna k Uruhovi.
"Pojď." Vezme ho za ruku a vyvede na chodbu.
"Měj se Shin-chan!" Houkne ještě a nepouští Uruhovu dlaň ani když s ním jde ke schodišti a lidé se za nimi otáčejí. Všichni ale vědí jak to dopadá, když se mu někdo pokusí říct, že se něco nehodí nebo to má dělat jinak. Pak lítají vyhazovy a někdy taky facky. V tomhle baráku vládne jednoznačně on a Yoshiki.
"Já jsem vždycky chtěl provést něco šíleného." Začne konečně mluvit k tomu, co všechno Uru ve studiu řekl a stočí k němu vřelý pohled, než mu venku podrží dveře.
"Myslím, že ta věc bude fakt, že tě nechci příliš tajit." Dodá už na chodníku, kde se zastaví a zasune dlaně do kapes kalhot.
"Tvoje auto je u útesů, Yoshiki nám svoje sebral a moje tu není. Taxi?" Pozvedne obočí a bez počkání na odpověď jedno chytá. Auto u nich zastaví, on otevře jeho zadní dveře a nabídne Uruhovi možnost, aby si nastoupil.
"Tak ty budeš litovat, že sis se mnou začal? Koukej zaplout dozadu a začít žehlit." Řekne mu, ale přesto se naprosto šťastně usmívá. Nečekal od něho, že takto upřímně promluví, že je toho uvnitř něj tolik a v ten okamžik si uvědomil, že i když ho zná tak málo, cítí k němu mnohem víc. Chce mu to říct, někde, kde budou sami a kde jim bude dobře. Ne, jejich setkání nebyla náhoda a jeho by moc zajímalo, jaké velké věci od sebe navzájem mohou ještě očekávat, protože vesmír s nimi musí mít nějaké plány. Třeba je potřeba zlomit rekord v dosažení nejlepší extáze?
Uruha, Shinya
To ticho by se dalo krájet. Možná měl opravdu držet pusu a
nic neříkat. Nechat to prostě vyplynout a srovnat samo. Jenže to nešlo. Chtěl
něco říct a udělat, aby bylo jasné, že o Hideho opravdu stojí. Už začíná
podvědomě tušit komplikovanost jeho povahy,
o to víc mu chce být blíž. Těká
očima z jednoho na druhého a koutky se mu nepatrně zvednout, když Yoshi pohladí
Shina. Tohle bylo moc hezké gesto, ač pouštěl hrůzu, k němu se chová hezky. Oni
to pěkně zpackali, prostě si podobný výstup zasloužili a jeho čeká ještě jeden,
až se dostane i k jeho kapele. To bude taky hezký tajfun, vůbec o tom
nepochybuje. Trochu se zamračí, když je Yoshi pošle ven a sám odejde. Viděl ty
pohledy, bylo tam něco víc, co zatím nedokázal pochopit, ale chce tomu přijít na kloub. Později se Hideho jistě
zeptá. Ještě se naposledy podívá na Shina, který už nekouká na něj ale na
odcházejícího Yoshikiho a tiše si
povzdechne, jak kdyby ho něco trápilo."Mějte se." Zamává jim Shin s mírným pousmáním a s hvězdami v očích, když vidí, jak Hide popadne Uruhu za ruku a sám udělá několik váhavých krůčků ke dveřím, než se v poslední vteřině rozhodne a vydá ke skleněné stěně, prostě má pocit, že by tam měl být.
"Proč mě to nepřekvapuje." Odtuší Uru, když už jsou mimo studio a jdou chodbami ruku v ruce. On se nenápadně ohlíží na všechny kolem, jestli někdo kouká nebo ne. Dívají se a všichni! Má z toho mrazení podél páteře a už by nejradši byl pryč. Přitom se v něm rozlévá pocit, že by chtěl, aby to takto bylo. Klidně ať si ho za tu ruku vede, i když je nejspíš ostatní ukamenují. Trochu sebou trhne, jakmile dojde na slova o tajení a vytřeští na něj oči. Vážně by byl schopný ho přiznat veřejně?+Kluci mě zabíjí ale proboha, jen ať si to nerozmyslí.+ Proběhne mu hlavou a vyděsí tím sám sebe. Asi mu opravdu přeskočilo.
"Hromadkou nejedu." Dokáže ze sebe vydolovat jako první v princeznovském stylu. Ne, on od prachu po ulici chodit opravdu nebude! To ani náhodou. Dost na tom, že ho viděli všichni ve studiu, dost lidí na ulici a i sám Yoshiki! Pohne sem hbitě, aby zmizel v taxíku, jakmile u nich zastaví a zarazí se uprostřed pohybu.
"Já nic žehlit nebudu, to ty! Podívej se, jak vypadám." Opáčí mu bez přemýšlení a zapluje na zadní sedačku, kde už se usmívá. Jenže místo toho, aby dostál vlastním slovům, mu položí dlaň na stehno a přejíždí po něm nebezpečně vysoko.
"Žehličku nemám, ale rukou by to taky šlo." Provokuje ho ještě slovně a může být rád, že ho zvládl držet na uzdě až do okamžiku, kdy taxi zastavilo před vysokou budovou, kde je Hideho apartmán. Chtěl ho vzít k sobě ale neměl ani šanci. Celá Hideho starost v něm ovšem vzbuzuje, čím dál větší náklonnost a on prostě nechce domů. Stačí jen, aby se za nimi zabouchly dveře a je to on, kdo jej nenechá nic říct. A pak ještě dlouhých několik hodin, kdy je ruší vyzvánění jeho telefonu a snaha kluků zjistit, co s ním je. Však on jim to zvedne, až bude mít chvilku. Zmůže se jen na smsku, že je v pořádku, ale řídí a musí mazat asi dvacet překlepů, když mu u toho Hide okusuje zadek.
"Já vím, že jsem k sežrání ale..." Broukne měkce, když se k němu otočí čelem a povalí ho do peřin. Je šťastný a spokojený a ano, zamilovaný. Všechno, co přijde, to dobré i to špatné překoná levou zadní. Prostě to ví. Osud si přál, aby byli spolu, teď o tom vůbec nemusí přemýšlet a on se mu protivit nebude. A ne, z tohoto apartmánu ho nikdo nedostane ještě další dva dny, než bude muset na zkoušku. Jestli byl kdy čas vrátit se do puberty, je to právě teď a svítající slunce mu to jen potvrdí, když na něj kouká z Hideho postele, v jeho náruči a s pocitem, že by nikde neusínal raději.
"Dobré ránko a sladké sny, Hide-chan."
Žádné komentáře:
Okomentovat