Aoi x Reita - Zaplatit mi můžeš v ložnici...- část 3.

(Aoiho dům)

Aoi

"Já jsem unavený." Brání se Aoi, ale ne, nepřešlo ho to a nejspíš ho to nepřejde vůbec nikdy. Kdyby ano, hrozilo by mu, že se Reita začne nudit. On chtěl krotit, ne si užívat nekonečnou poslušnost, Aoi mu to viděl na očích od prvního okamžiku. Byl daleko spokojenější, když si ho musel nejprve podvolit, než aby to měl hned. Měkce se na něj usměje a oplatí mu motýlí pohlazení, jenom na hrudi.
"Výprask? Neříkal jsi před chvílí, že jsem tvůj nejhodnější?" Uvaluje na něj dokonale štěněčí pohled černočerných očí a jemně je přivírá, když mu Reita rovná vlasy. Spokojeně se usměje, když Rei konečně povolí a dá mu to svolení.
"Dobře. Budeš mít honě důvodů mi za to vyčinit, hodlám ten spor vyhrát. Na prohry nejsem zvyklý. Uvidíš mě v úplně jiném světle, až ho budu trhat na kusy a myslím, že tomu řádění budeš muset udělat přítrž. Samozřejmě… až bude po všem." Vydechne smyslně, ale neví, o co se tu snaží, protože je úplně vyřízený. Jejich rty se spojí a je to líně podmanivé, přesně tak, jak se teď Aoi cítí. Nakloní hlavu mírně stranou, když Rei začne mluvit o tom, že jim chce dát mnohem víc a pak dojde na jeho syna. Toho myslí. Myslí na něj vlastně neustále a Aoi se usměje ještě víc a ještě vřeleji.
"Potřebujeme chránit." Přikývne.
"Venku je hodně lidí, kteří by ho raději viděli jinde a do toho ta aféra..." Povzdechne si, když mu brnká na ty správné struny. Co kdyby jim chtěl synka někdo vzít? Aoi se cítí mnohem jistěji, když má v Reitovi oporu. Sice mu vztah s druhým mužem do karet moc nehraje v případě, že by jeho bývalá žena chtěla znovu k soudu, ale už na to není sám. Na žádné řešení už nikdy nebude sám. Má se komu svěřit a ke komu se schovat, kdyby bylo nejhůř. Pozvedne obočí nahoru, když po něm chce, aby zůstal ležet.
"Můžu být alespoň s vámi v jedné místnosti? Slibuju, že nezvednu zadek z gauče." Vrátí se ke svému předešlému pohledu. Můžou si dát něco dobrého a on se bude klidně dívat, jak si Rei a Akio hrají. Takový dokonale strávený zbytek dne s… ano s rodinou. Reita ho dokonale překvapí, když začne mluvit o tom, že by s prací v clubu skončil a dokonce tak brzo. Žádná závazná smlouva na měsíce dopředu jako měl Shinya? Oči se mu rozšíří nadšením, okamžitě se pozvedne na předloktí a podívá se mu zblízka do očí.
"Už budeme jenom ty a já? Vážně?" V očích mu tančí vřelé ohýnky. Nebyl naivní, nemyslel si, že se tohohle v dohledné době zbaví, i když z případné konkurence příliš strach neměl, ale tohle byla úžasná zpráva.
"Vrátíš se ke koním?" Vzpomene si na toho vzpínajícího se hřebce a ve tváři se mu odrazí obavy. To byla nebezpečná práce, ale Reita ji miloval. Naplní se tím všechny jeho sny. Samozřejmě, že nebude proti.
"Budu ti ošetřovat modřiny a namožený zadek." Broukne měkce a natáhne se k němu pro další polibek. Je to neskutečné, ale zase po něm touží a Rei nejspíš myslí na to samé, když se ho dotkne v klíně, až Aoi zalapá po dechu a uvědomí si, že budou spát vedle sebe. Už každý den… a ano, Rei se jistě postará o to, aby ho pořádně utahal. Pak se tiše rozesměje nad vlastní nenapravitelností, pevně se ho chytí kolem krku a stáhne ho na sebe zpět do postele.
"Budeš po mě chtít, abych zase jezdil na koni?" Teď v posteli to zní opravdu různě a on se mu podívá směrem ke klínu hned, jak si to uvědomí. Nevinně se uculí.

Reita

Pozoruje každý jednotlivý detail jeho tváře. Je opravdu nádherný a v těch to chvílích snad nejkrásnější. Vypadá spokojeně a Reitu neskutečně dostává fakt, že za to může on sám. Postaral se, vykouzlil mu podobný výraz, nemohl by být spokojenější. Tedy bude, až si opravdu pořádně odpočine a on zařídí všechno ostatní. Nepotřebuje, aby Aoi byl zavřený doma a poslouchal na slovo, v tom je rozdíl mezi ním a Kaiem. On si užívá fakt, že si Aoi staví hlavu a pak...je jen jeho. Nikdy ničí jiný nebude, o to se postará. Stejně jak ho paličatě chtěl, teď si postavil hlavu, že to tak bude. K tomu jeho smyslný hlas, kterým ho pořád a neustále provokuje a ...Ne, hladit v klíně ho rozhodně nepřestane. Trochu se posune, aby ho mohl políbit na čelo, a v očích mu zlověstně zasvítí.
"To abych sehnal chatu. Někde na samotě u lesa." Neodpustí si poznámku. Samozřejmě, že by Aoiho neodvezl od Akia, to by si nikdy nedovolil a je vidět, že si ho jen dobírá.
"Anebo bych mohl trochu vylepšit jeden z pokojů." Následuje další dobře mířená provokace. Však on by si poradil s pořádným odhlučněním, a když půjde chůva na procházku... Jeho výraz se však rychle změní, když dojde na vážnější notu a je na něm vidět, že by byl schopný čehokoliv, kdyby na ně kdokoliv sáhl. Stačil by jen jeden špatný pohled a nejspíš by opravdu vyletěl.
"Ochráním vás oba. Před vším a před kýmkoliv. Teď už se vám nic nestane, to zařídím." Prohlásí tvrdohlavě a myslí to upřímně a vážně. Nakloní se pro další polibek a pak se na něj zkoumavě podívá, jak kdyby přemýšlel, jestli to opravdu svede.
"Žádné lítání kolem jídla." Varuje ho jako první a už to zase zní jako příkaz, jenže tím nekončí.
"Žádné podávání hraček, přebalování, krmení a už vůbec nezkoušej zmizet na nákup." Vypočítá všechno, co by mohl chtít dělat.
"Stačí jen jeden špatný pohyb a k tomu gauči..." Musí se dlouze nadechnout nosem, když si to jen představí.
"Tě přivážu a bude mi úplně jedno, jestli je chůva doma nebo ne." Do očí se mu dostane jemný nádech hravosti, když si ho Aoi přitáhne k sobě a částečně ho zalehne, užívajíc si teplo těla pod ním.
"Hm, už jen ty a já Aoi-koi. Už nikdo jiný. Pro mě nikdo jiný neexistuje od té chvíle, co jsem tě potkal." Šeptne tiše zblízka do jeho rtů a zavrtí nad ním hlavou, když už na něj zase zkouší ty své drzosti.
"Budu, minimálně jednou denně v ložnici a několikrát týdně na jízdárně." Plánuje mu rozvrh, i když ví, jak moc je Aoi zaneprázdněný. To ale neznamená, že si aspoň jednou týdně opravdu nemohli dopřát pro sebe a on by ho na tom čtyřnohém opravdu naučil. V posteli mu žádné rady dávat nepotřebuje, to umí víc, než dobře. Možná sem tam nějaký ten rozkaz...
"Ale ne, já to po tobě chtít nebudu." Vrátí se zase k provokacím a pohne se boky proti těm jeho.
"Zapomínáš, že všechno, co děláme, chceš ty sám a jinak už prostě žít nemůžeš." Zavrní, než dlaní sjede po jeho paži a sevře až kolem zápěstí. Pomalý tahem jej přesune nad jeho hlavu a zlehka uvězní.
"Víš, jak moc bys musel být hodný, abych ti dovolil mě ošetřit?" Slova se mu na jazyk derou sami. Špičkou nosu pohladí jeho kůži na šíji a věnuje jí několik dráždivých polibků. Začíná přemýšlet, jak moc se zdrželi a kolik času pro sebe ještě mají. No, dle jeho názoru vždycky moc málo.
"To je hodně velká odměna na to, jak moc umíš zlobit." Pozvedne si volnou dlaní jeho nožku podél boků a zopakuje svůj pohyb klínem.
"Tolik chceš na koně a vůbec neumíš poslouchat. Ale já tě to naučím. Teď, když budu mít tolik času. Jen nevím, jestli ti dovolím vůbec pracovat." Lehce stiskne mezi zuby hranu jeho čelisti ale jen tak, aby po sobě nezanechal sebemenší stopu. To, že už má něco za sebou, má výhodu hlavně v tom, že ví, co si může dovolit a poslední, co chce je to, aby měl Aoi problémy. Právě naopak, bude ho před nimi chránit.

Aoi

Rei na něj může zkoušet své přísné a zlé pohledy jak chce, ale vždycky docílí jenom toho, že to Aoiho znovu vzruší, stejně jako představa hry na věznění na chatě v lesích.
"Zamkneš mě tam a uděláš si ze mě sexuálního otroka?" Rozverně se na něj culí a potlačuje nutkání namotávat si prameny černých vlasů na prst. Na očích je mu ale vidět, že to odhlučnění by se mu doopravdy líbilo. Oni dva něco takového prostě potřebují, obzvlášť, až bude Akio větší. Na tohle nesmí nikdy přijít. Možná až mu bude tak třeba třicet. To už by snad mohl alespoň trochu chápat zvláštnost jeho otců. Vřele se na něj usměje, když mu Rei znovu slibuje, že se o ně o oba postará. I když ani jeden nemají záruky, že to v tomto světě bude možné, věří mu. Ve všem a napořád. Zatváří se překvapeně, jako by netušil o čem to Rei mluví, když dojde na zakazování vaření, nakupování a všech věcí, které Aoi obvykle dělá, i když slibuje, že bude sedět a odpočívat.
"Já myslel, že ti chutnalo..." Vydechne v pokusu o sebeobranu, ale musí umlknout, protože i s ním zacvičí představa svazování u pohovky. Kdyby byli sami doma, asi by se dělo hodně nevídaných věcí.
"Neblbni, co kdyby se chtěla přidat? S holkama mi to vůbec nejde..." Krčí obočí, když vtipkuje, ale s povzdechem mu slíbí, že se opravdu ani nehne.
"Místo, abys byl rád, že nejsem povaleč…" Nechá se jím povalit zpět na záda a částečně zalehnout a dlaně podvlékne pod jeho rukama a položí na lopatky.
"Hmm, a ty ses tvářil tak chladně a nezúčastněně, když jsme spolu byli tu první noc… nechtěl sis ani sundat masku." Připomene mu a trochu na něj špulí rty. Kdyby tušil, jak se na něj díval už tehdy… Vytáhne obočí nahoru. Takže na koníčka bude jejich nová oblíbená poloha zdá se, ale říkal…
"Několikrát týdně?" Vyhrkne vyděšeně. Proč mu to vůbec připomínal??? Třeba by zapomněl, že ho chce strkat do sedla. Kousne se do rtu. Ten víkend byl krásný, ale stejně k těm zvířatům důvěru ještě nemá. Viditelně si oddechne, když mu Rei řekne, že to po něm chtít nebude, ale jeho předchozí výraz je hned zpátky, když mu Rei připomene, že to přece začne chtít sám. Kruci! V Ten okamžik už mu ale Reita zvedá paži nad hlavu a on si rozechvěle vydechne. Je to příslib něčeho sladkého a on to prostě miluje.
"Ty si moc přeješ, abych tě ošetřoval. Nejradši bys mi nasadil sestřičkovský klobouček, že jo?" Ne, on nikdy nebude úplně poslušný. Nastavuje mu krk, přivírá oči pod jeho rty a začíná se pod ním zase vrtět. Těžko říct, kdy chůva přijde, však jí zezdola uslyší a Akia taky, až bude plakat kvůli hladu. Aoiho noha jde výš podél Reitova boku a v okamžiku je jeho klín připravený na cokoliv. Je to šílené, ale jako by ho po předešlém vyčerpání a vydráždění chtěl ještě víc.
"Já ale vůbec nechci na koně." Šeptá v odpověď.
"Na žádného..." Vydechne horoucně a už vidí sám sebe, jak se mu bude na klíně nestoudně vystavovat, jen aby ho co nejvíc dostal. Zasměje se při té narážce na práci a vrátí mu pohyb boky. "Přepneš mě, přeženeš to a bude to tvoje vina." Provokuje dál Reitovo sebeovládání. On mu dá dominanci. Ukáže mu, že i sub umí týrat. Znovu pohne boky.
"Já vím, že se neovládneš." Začíná se zase rozpustile culit.

Reita

Reitovi řádně zatrne až ve chvíli, kdy padnou slova o chůvě a jejímu...ne, kruci, na to ani nemyslet nemůže, jinak bude úplně nepoužitelný.
"Ale ale copak, někdo tady byl ženatý a už nikdy víc. Však já vím, že ti to s holkama vůbec nejde. Nejlíp ti to totiž jde se mnou a s nikým jiným." Ozve se v něm typická dominance, kdy si ho krásně přivlastní a odmítá komukoliv dát. Stejně tak tomu bylo na ranči, kde si kradl pozornost kde koho a Rei se mohl zbláznit.
"Jeden, aby si pořídil samopal a střílel ty, co se na tebe jen podívají." Zazní jeho hlas tiše ale pevně. Ne, on nepotřebuje zbraň, prostě si vyhrne rukávy a dá do zubů komukoliv, kdo bude moc blízko a nedej bože na Aoiho koukne nějak mlsně.
"Kdybych ji neměl, nebylo by to ono. Já moc dobře vím, že se ti to líbilo. Ani ustát si to nemohl." Rýpne si do něj, když se rty otře o hranu jeho čelisti a znovu jej podráždí pohybem svých boků. Konečky prstů, kterými svírá zápěstí, jej zlehka hladí a pak si opravdu povzdechne, jak se neuhlídá, když Aoi začne s dalším kolem provokací. Neměl by se divit, že to tak dokonale umí a stejně ho to vždycky zastihne nepřipraveného. Pak, že má trénink. S ním ho snad pořádně nebude mít nikdy. A to je přesně ten koktejl, který na něm tolik miluje. Musí se pořád víc a víc držet, aby dostál své povaze, aby ho nenechal jen tak vyhrát. Tyhle souboje snad nikdy nepominou, doufá v to.
"Klobouček ti bude slušet." Vyrazí ze sebe trochu přidušeně a před očima má představy Aoiho na svém klíně. A teď má myslet na něco jiného? Sbírá poslední zbytky vůle. Tiskne jeho stehno, aby se trochu obrnil proti jeho provokacím, ale nakonec musí krátce sklopit hlavu, aby nebylo vidět, jak moc si chce povzdechnout. Má ho úplně v hrsti. Aoi ho dostal přesně tam, kam očividně chtěl a on se tomu snad ani nedokáže  bránit. Možná kdyby byl na druhé straně domu.
"Nepřepnu ani nepřeženu." Ozve se jeho hlas, který se mu podaří ovládnout a už je zase pevný a neoblomný. Pomalu zvedne očí k těm jeho, ve tváři skoro až ledový výraz a koutek se mu nebezpečně pozvedne.
"A víš proč, Aoi-chan?" Zašeptá tiše se stejným podtónem, když se skloní k jeho rtům.
"Protože ty se ani nepohneš." Broukne do ticha a víc na něj nalehne, aby uvěznil jeho boky ale pořád dost opatrně, aby neublížil jeho klínu.
"Ty se totiž ani nechceš pohnout." Pokračuje dál, než pustí jeho stehno a volnou rukou přejede po boku, který silnější stiskne, než mu uvězní i druhé zápěstí nad hlavou.
"Nepřeješ si nic jiného, než abych tě zničil, a ty pohneš tak maximálně řasami." Jeho hlas neutichá ani nezesiluje, než si uzme jeho rty v dravém polibku, aby ho přinutil přestat myslet na cokoliv, co se stane vzápětí. Stačí mu jen několik sekund, kdy opustí jeho rty, aby se přehoupl vedle něj a rychlým pohybem  jej otočil na břicho a znovu zalehl. Teď už mu nic nebrání okusovat jeho lopatky a zatím jen zlehka dráždit svým klínem, kterým pomalu pohybuje. Zápěstí už mu zase vězní a nedává mu možnost se ani pohnout.
"To ty budeš ten, kde se neovládne a možná, když hezky poprosíš, ti dovolím si to užít až do konce. A pokud ne, nechám tě tu přivázaného. Možná s naším novým kamarádem, který tě dožene k nepříčetnosti, a půjdu hezky dolů, abych se postaral o Akia. Řekni, jak by se ti líbilo čekat, až si na tebe přece jen vzpomenu a přijdu ti pomoct? Slyšel bych tě až dolů?" Šeptá mu do ouška.
"Zase zlobíš, víš přece jakou odpověď ..." Odmlčí se na chvíli a jeho hlas ještě víc přitvrdí, mírně se pozvedne v bocích, aby zaplul svým přirozením mezi Aoiho výstavní polovičky v náznaku toho, co by si mohl zasloužit.
"Chci."

Aoi

Je to přesně tak, jak Reita říká. Aoi byl ženatý a už nikdy víc. Sice byl schopný i v posteli maskovat, že je všechno v pořádku, ale to bylo spíš tím, jak byl mladý a že měl velkou fantazii. Ne, nebylo to vůči jeho ženě fér, ale měl svou práci a toužil po dítěti, co mohl dělat? Pousměje se, když mu Rei upřesní, že jen on jediný je ten, se kterým to Aoimu jde a ještě o něco víc, když mu říká, že od něj musí nápadníky odhánět. Přijde si tak doopravdy sexy. Vzpomene si na jejich první noc, kdy toho na něj bylo příliš, ale nedovede se ani nafouknout. Vždyť to bylo dokonalé… klidně bude přicházet o vědomí zas a znova. Hltá očima každou jeho reakci a záchvěv ve tváři, aby mu neuniklo, jak moc se mu daří Reitu provokovat. Nedostane jich moc, protože Rei se v okamžení opanuje a oznámí mu, že se nebude hýbat. Aoi povytáhne obočí, ale v žaludku ho zabrní. Nový úkol a je zcela jasně nesplnitelný. Prudčeji vydechne, když mu Rei řekne, že se hýbat ani nechce a i když by nejradši pohodil vzpurně hlavou, nejhorší na tom je, že on má pravdu, protože jen tak to bude dokonalé. Nechá si nad hlavu vytáhnout i druhé zápěstí a v tu dobu už se mu dívá uchváceně do očí.
"To nejde vydržet..." Hlesne, ale Reita ho umlčí náruživým polibkem, plným vášně a on si dokáže jenom zavzdychat do jeho rtů, když už víčka tiskne pevně k sobě. Nemá nejmenší šanci postřehnout, že ho chce Rei otočit na břicho, takže tam skončí, než bys řekl švec a další zasténání skončí utlumené polštářem. Ruce má pořád nad hlavou, uvězněné v Reitově pevném stisku, na zádech cítí jeho hřející váhu a pokožku lopatek dráždí jeho zuby. Je to dokonalé. Zavírá oči, tře tvář o polštář a po celém těle mu přejíždí mrazení, když pocítí mezi polovičkami i jeho vzpřímenou chloubu. Prý, když hezky poprosí… má chuť prosit ho už teď. Jeho tělo je ještě příliš vydrážděné, citlivě reaguje na každou pozornost a představa, že by ho tu Rei nechal...asi by se tu umlátil i o ty polštáře. Nemůže mu vzdorovat, on ví, že má Rei pravdu.
"To nemůžeš." Šeptne znovu, když si jen představí, že by mu vážně nechal vibrátor zaražený kdo ví kde a odešel. Vůbec si nedovede představit, jestli by to bylo snesitelné a pokud ne, zda by to ještě byla slast. Nejspíš by ho slyšel dolů. Ze začátku určitě. A nejen on, ale taky chůva a celá ulice. Pootočí obličej tak, aby ho schoval celý do pokrývek a utlumil další sten, jakmile se nad ním Rei znovu pohne. Hoří, úplně celý hoří po jeho pozornosti a je to všechno naprosto dokonalé. Reita může chtít asi tisíc odpovědí, ale všechny mu vymaže z hlavy, když do něj zcela nečekaně pronikne. Aoi se propne v zádech, odlepí tvář od polštáře a zalapá po dechu s očima upřenýma před sebe do prázdna. Vůbec není schopný se zase povolit a nejspíš tím dokonale sevřel i jeho uvnitř sebe.