Aoi x Reita - Zaplatit mi můžeš v ložnici...- část 2.

(Aohiho ložnice)

Aoi

Slastné dráždění v klíně jako na povel ustane a Aoi trochu zklamaně vydechne. Samozřejmě, že mohl čekat, že to tak jednoduché nebude, ale přesto… Naštěstí jdou jeho kalhoty níž a jemu sedí ve tváři nedočkavý výraz, který Rei nemůže vidět, protože stojí za ním. Dokonce se povolí i ten opasek, ale jak je Aoi naivní, když si snad myslí, že se ho zbaví a po těch provokacích dostane víc slasti? Ani omylem. Schytá druhou přes půlky, až znovu vyhrkne, krátce se zhoupne na špičky, jak zatne půlky a zvolna povolí. Rychle a krátce vydechuje skrz pootevřené rty. Vzrušení je nesnesitelné přesto, že ho pálí zadek i klín. Reitova dlaň v klíně ho trochu ukonejší, i když slova jeho milence jsou přesně opačného významu. Přitvrdit můžou, ale pevnější už jeho erekce asi být nemůže. Tlak pásku zcela zmizí, když o něj přijde a kůže už svírá jenom jeho zápěstí. Kalhoty sjedou dolů ke kotníkům, on se jich zbaví a zůstává na něm už jenom ta rozepnutá a z ramen sjetá košile. Tah pásku za ruce mu naznačí, že má začít couvat. Dělá opatrné krůčky vzad, i když svou ložnici zná dobře a ví, že tu není nic, o co by mohl zakopnout. Navíc by to Reita nikdy nedovolil. Slyší za sebou, jak otevírá skříň. Moc nechápe proč, když tu nemá skoro žádné věci a ještě společně nic nepořídili. Jediné, co by tam Rei mohl najít, jsou Aoiho kravaty. Dostane šátek na oči, na ten úplně zapomněl a koutek se mu zvedne výš, když ho Rei napomene, že si nic nezaslouží. Vnímat teď bude mnohem intenzivněji a to je svým způsobem odměna. Tohle jejich škádlení by asi jen tak někdo nepochopil. Reita mu nařídí, aby se pohnul, někam ho navádí, ale Aoi stihl hodně rychle ztratit orientaci v prostoru. Za to může to vzrušení a nesnesitelné očekávání. Zastaví se, Rei ho strčí zezadu do kolen, až povolí a opravdu se lekne, že poletí z té výšky až na kolena na zem, ale zhoupne se pod ním matrace jeho postele. Kruci! Tohle leknutí ho málem připravilo o erekci a přinutilo začít mu nadávat, což by ho mohlo stát možnost sedět příští měsíc a to si kvůli práci nemůže dovolit. Na čtyři? Má si kleknout na… prostě na něj vystrčit… ano má. K jeho překvapení mu to nepřipadá dehonestující. Udělá to, najde si pevnou a stabilní polohu pod rukama a s dlouhým výdechem svěsí hlavu mezi lopatky. Asi umře z toho, jak mu zbyl jenom sluch a hmat. Snaží se představit si sám sebe, jak u toho asi vypadá a na co se teď Reita dívá. Dovoluje mu toho opravdu hodně na to, jak umí být hrdý. +Kdyby tě někdo viděl, pane advokáte...+ Pomyslí si sarkasticky na svou vlastní adresu. Reita ho překvapivě pohladí, až se celý zachvěje na napjatých rukou a trochu uvolní celé tělo. To kousnutí mu vyčaruje úsměv na tváři a povzdech.
"Nerozmyslel." Odpoví, díky čemuž přeslechne cvaknutí gelu a pak pod šátkem prudce otevře oči, když se celý napne a v prvním okamžiku semkne půlky k sobě. Tenhle nájezd na jeho tělo ho opravdu zaskočil. Jenže hned na to dostane přílivovou vlnu slasti a zase celý povolí. Reita s ním neskutečně cvičí. Co by! To, co mu řekl! Umanutě mlčí a snaží se vymyslet, co mu na tohle má asi říct.
"Chceš se hádat v posteli?" To asi přepískl, protože Rei pevně sevře jeho bok a uštědří mu třetí ránu, silnější, než ty předchozí. Vyhrkne v bolestné reakci, jenže ten sten se ke konci protáhne do roztouženého. Nestačí se ani vzpamatovat a už má zase jeho prsty uvnitř svého těla. Ruce se mu začínají viditelně chvět.
"Měl jsem ti to říct a nezasahovat do toho..." Odpoví mu najednou poslušný jako beránek, i když si v duchu hned nadává. Jak má asi neskákat, jak Rei píská?
"Nepřestávej..." Zapře se dozadu proti jeho ruce a v klíně mu zaškube.

Reita

"Ne, ty se totiž hádat nechceš a já ti to hned dokážu." Dráždí jeho nitro ještě chvilku, aby si Aoi uvědomil, že pokud bude hodný, dostane svou odměnu. Jemu samotnému ten výhled způsobuje zrychlení dechu a zatmívání před očima. Je dokonalý, řekne mu to, až bude po všem. Až si dopřejí chvilku pro sebe v posteli, ostatně jako vždycky. Ty měl taky moc rád, doznívají pocity jejich netradičního milování a chvilky, které si užívali společně. Aoi je přesně ten, kterého hledal, nedokáže si ani představit, že by s ním být nemohl. Děsí ho myšlenky na to, že by nekontroloval jeho spánek, že by se o něj nemohl starat. Zatím jsou to jen drobnosti. Snídaně do postele, nákup, když jede za nimi, ten víkend a různé drobnosti pro prcka. Udělá všechno proto, aby  se mohl postarat lépe a ušetřit Aoimu alespoň nějaké starosti. Hledá uvnitř Aoiho těla ta správná místečka, aby mu způsobil mnohem větší slast a donutil ho, být hodný. Jen pro tuto chvíli. A pak se mu dostane odměny. Rei by si nepřál slyšet nic jiného, než Aoiho podvolení. Nutně to potřebuje, aby podpořil své vlastní vzrušení. To je ta poslední kapička a už snad odolávat nedokáže.
"Ty jsi ten nejhodnější, jakého bych si mohl přát." Zavrní a konečně popustí do svého hlasu náznak spokojenosti. Teď může. Je si jistý, že mu to pak Aoi všechno hezky vrátí, až skončí. Nechá si ty svoje drzosti na později. A on si je užije dosyta. Na chvíli opustí jeho nitro a pak ho políbí na bedra a pak znovu, jak nedokáže odolat a koutky se mu potěšeně zvednou, jakmile zaslechne pobídku. Přestal ale jen proto, aby Aoi dostal něco mnohem lepšího.
"Ty tu přece nejsi od toho, abys mi něco přikazoval." Zavrní tiše, aniž by se od jeho kůže odtáhl a posune se rty o kousek níž.
"Ty jsi tu od toho, abys propadl slasti." Diktuje mu, co má cítit a co ne. Je to součást toho všeho. Posune se rty ještě o kousíček a věnuje mu polibek těsně na vstup do jeho těla a pak se ho provokativně dotkne jazykem. Nic víc, jen tohle. Počká si na Aoiho zasténání, aby si rozepnul své kalhoty, a klekne si za něj. Mezitím už sahá kousek od jejich těl na postel a sevře v ruce jednu ze svých hraček. +Tohle čekat určitě nebudeš.+ Pomyslí si s nádechem pobavení a jemně se otře špičkou své chlouby mezi jeho polovičkami. Ozve se cvaknutí tuby podruhé.
"Pověz mi, co by sis přál?" Pobídne ho a počká si na první slovo, aby zapnul svého kamaráda, kterého si vzal na pomoc a dostatečně potřísnil gelem. Znovu se sám pohne v bocích, aby Aoiho víc vydráždil a pak přiloží vibrátor, který už je v pohybu a zlehka do něj začne pronikat. Jen na kousíček a pak se ven, aby s ním sjel mezi jeho nohy a podráždil i jeho chloubu a pak zase zpátky. Tohle dlouho nevydrží a prostě si ho vezme...ale kruci, musí ještě chvíli, jinak se bude mlátit do hlavy, že ho nepřivedl k nepříčetnosti.
"Máš mluvit." Napomene ho příkře a neopustí si další plácnutí po Aoiho stehně, v ten samý okamžik už zase proniká vibrátorem do jeho nitra.
"Nebo ti konečně došla slova." Trochu si ho dobírá a znovu zopakuje pohyb, aby se přiblížil hračkou k jeho přirození.
"Pověz mi Aoi-chan, komu patříš?" Dožaduje se svých odpovědí a střídavě jej dráždí vibrátorem a svou vlastní chloubou.

Aoi

Ten nejhodnější… kdyby na to měl energii, protočil by očima sám nad sebou, ale začíná mít v hlavě příliš vymeteno vinou Reitových prstů i všeho, co s ním dělá. Kůže na zadku mu trochu hoří, ale jsou to vášnivé plameny, které plápolají uvnitř něj. Za odměnu dostane několik polibků nad obliny pozadí a napadne ho i ta varianta, že by mohl cítit jeho rty mnohem víc a mnohem dál. +Až tak hodný jsi nebyl...+ Začne trestat navrch ještě sám sebe a odmítavě pohodí hlavou. Nenařizoval mu, byla to žádost, ale vzápětí je moc rád, že to neřekl nahlas, když Rei doplní, že má propadnout slasti. Žaludek ho dokonale zabrní očekáváním. Je si jistý, že kdyby to býval řekl, Rei by si všechno rozmyslel a nedostal by nic. Jenže se s ním vůbec není schopný naučit trpělivosti. Je to právě naopak. Za chvilku doopravdy pocítí první polibek velmi nízko, k tomu i jazyk a pak… nic. Otevře oči pod šátkem, pozvedne hlavu a upře pohled před sebe, i když nic nevidí. Obočí má mírně stažené. Proč nepokračuje? Kouše se do rtu, jak moc se ho chce zeptat a zároveň vymýšlí strategii, jak ho k tomu oklikou přinutit. Nemusí vmýšlet zase tak dlouho, protože zřetelně uslyší zvuk rozepínajícího se poklopce a pak už i pocítí Reitovu touhou vlhkou špičku. Ruce se mu mírně rozechvějí, dlouze hluboce vydechne, připravujíc se na jeho vpád, ale pak se do jeho bubínků opře ještě jiný zvuk. Cože? Samozřejmě, že ví, co to je, jenom to hrozně zmate jeho hlavu. Chce svého Reitu a zároveň ví, že mu tím poskytne nemálo slastné zábavy, jinak by to nedělal. Otázka co by si přál je najednou neřešitelný rébus. Dostane napomenutí i plácnutí, protože mu to kruci moc trvá, jenže Rei mu gumuje mozek a on zapomíná, jak se mluví.
"Z tvých rukou cokoliv..." Odpoví znovu jako ten nejposlušnější kocourek na světě a dlouze si vzdychne. Cítí Reitu a vzápětí už ne jeho, ale tu hračku. To ona začne dobývat jeho nitro. Je to úplně jiné, než živý milenec, ale za to umí vibrace, které člověk ne. Asi mu z toho bouchne hlava. Všechnu pozornost má jen u svého zadního vchodu. Nemusí se ani snažit uvolnit, protože vrstva gelu se postarala o to, aby všechno klouzalo hladce, ať už chce nebo ne. Vibrátor se posune níž, podráždí celý jeho rozkrok, až si Aoi hrdelně a trochu zmučeně zasténá a sám od sebe dá stehna trochu víc od sebe a mírně klesne v rukou, jak se snaží nastavit tak, aby to bylo co nejpříjemnější. Pohne celým tělem dopředu, když si hračka najde novou cestu dovnitř a tentokrát až nadoraz. Ten povzdech je spíš vyhrknutí. Reita ho mučí, i když slastně a on už pod šátkem pevně tiskne víčka k sobě. Trochu se mu točí hlava a to teprve začali.
"To není vtipné..." Začne se na něj zase zlobit. Advokát beze slov, to je asi tragická podívaná a navíc Rei může za to, že jeho hlava nefunguje. Dovnitř a ven… Reita a vibrátor, několikrát dokola včetně pohybů dopředu a Aoi má jen kousíček od vyvrcholení. Vybrat si mezi šikovností hračky a sametovostí přirozeného penisu je v tu chvíli snad nemožné a on dostává oboje najednou. Tohle neunese, ponesou ho odsud rovnou na hřbitov.
"Jen tobě, Rei-koi..." Slibuje mu touhou zastřeným hlasem, spíš přidušeně šeptá a po těle už mu vyskakují kapičky potu.

Reita

Rei se přistihne, že se trochu naklání horní polovinou těla na stranu, aby Aoimu viděl líp do tváře. Chce vidět všechno, každé zachvění, které mu způsobí. Je to jako droga, ta nejlepší. Ví to, i když žádnou ještě nezkusil. Nepotřebuje je, má Aoiho, který mu podobné pocity obstará. Je to trochu nelegální, vzhledem k pohlaví, ale kdo jim co může zakázat? On si do toho kecat rozhodně nenechá. Pokračuje dál ve svém provokování a dráždění jeho nitra. Neustává ani na chvilku, jen se musí dlouze nadechnout, jakmile Aoi poklesne blíž k posteli a vydá mu na odiv víc své pozadí. A to je přesně to, na co čeká. Teď už ví, že se neovládá, že si s ním může udělat doslova cokoliv. A o to jde. Může, ale nikdy by mu neublížil. Ne tak, aby v něj Aoi ztratil důvěru. Teď dosáhl jejího maxima a ví, že je mu naprosto oddaný a vydaný na milost. Musí zaklonit hlavu a nechá víčka na několik vteřin klesnout, jak moc dokonalý pocit to pro něj je. Ne, tomto se prostě nic nevyrovná. Ještě jednou podnikne výlet vibrátorem k Aoiho klínu a pak do něj konečně vstoupí sám a jejich nového kamaráda vypne a odhodí stranou. Už nedokáže dál odolávat a čekat. Patří jen jemu, ale je to spíš naopak. To Rei mu úplně propadl a vlastně dělá všechno jen pro Aoiho spokojenost.
"Není, máš pravdu." Odtuší s dlouhým povzdechnutím, když se v něm ocitne nadoraz. Dopřeje jemu i sám sobě několik krouživých a pomalých pohybů, než se nakloní nad jeho záda a několikrát políbí jeho kůži.
"Se mnou ti přece dojít slova můžou, vlastně spíš musí." Daří se mu formulovat slova ale v jeho hlase je patrné, že už se neovládá. Natáhne se po uzlíku na šátku a jemným trhnutím jej rozváže, aby Aoi konečně uviděl. Pohne se v něm pořádně poprvé a už si ho přidržuje za boky, aby kontroloval jejich tempo. Pořád to musí mít pevně v rukou a to doslova.
"Tak se mi to líbí, nikomu jinému už nikdy patřit nebudeš." Ozve se jeho hlas znova a simuluje tím vyznání, které mu řekl tehdy u vyhlídky. Později mu to jistě zopakuje mnohem víc napřímo ale teď to jinak nejde. Pomalu oddálí Aoiho boky od těch svých, aby do  něj mohl zase pomalu proniknout a podráždit ty nejlepší místa uvnitř těla své lásky. Ještě trochu potřebuje, aby vystupňoval slast obou na maximum. Ještě několik dráždivých pohybů, než opustí Aoiho nitro a s jistou hravostí jej povalí bokem na postel. Neváhání vteřinu, než si přilehne za jeho záda, zlehka mu pozvedne nožku a už si hledá cestičku, aby se s ním znovu spojil. Mezi prosty mne jeho stehno a nechá svůj klín rozpohybovat naplno.
"Jsi ten nejúžasnější, kterého bych kdy mohl mít." Broukne mu vyznání, když podráždí zuby zadní stranu hebké šíje.
"Kdo by mě tak hezky poslouchal?" Vrní spokojeně a už dost zadýchaně, ale podobné rýpnutí si prostě odpustit nemohl. Už i on začíná být dost zpocený a po pár minutách už si střídavě opírá čelo mezi jeho lopatky a okusuje rameno, které má sice kousek dál, ale je taky k nakousnutí.
"Řekni mi, jak moc mě miluješ." Dožaduje se svých vyznání a žene oba k slastnému vrcholu, který se nezadržitelně blíží.

Aoi

Zvuk vibrátoru utichne a hned na to pocítí Reitu v jeho plné délce. Po těle se mu prohání mrazení sem a tam a těžko popsat erupce toho, co se s ním děje uvnitř po fyzické i emocionální stránce. Ruce i kolena už se mu silně chvějí, snaží se oddálit orgasmus co to jde, jen aby si ho užil ještě chvilku, ale čím víc se pod ním kroutí, i když ho Reita pevně drží za boky, tím je to komplikovanější. Šátek už před nějakou chvílí spadl dolů někam mezi jeho ruce, ale on se stejně nedívá. Drží víčka pevně zavřená, kouše se bolestivě do rtu a na plno prožívá všechno, čeho se mu teď od Reity dostává. Není to zrovna vrchol něžnosti, ale to teď ani jeden nechtějí. Na to může dojít později, až si spolu lehnou do postele. Aoi je přesvědčený o tom, že Reita už mu odpustil a i kdyby ne, nehodlal si slevit ze svého. Svůj případ prostě dotáhne do konce. Reita je neskutečný, hraje si s ním, pohyby jeho boků nejsou jen běžné tam a zpět a Aoi z toho upřímně šílí, což je znát i na jeho hlasovém projevu. Co chvíli si pohodí hlavou dozadu, černé prameny se mu lepí na zpocené tělo a když už je jen krůček od svého vyvrcholení a svaly ho skoro nenesou, Reita jako by si přečetl jeho myšlenky, opustí jeho nitro a nechá ho padnout na postel. Nestačí se ani nadechnout, aby si uvědomil, co se stalo a už cítí jeho hřejivou přítomnost za svými zády a uvnitř sebe. Aoiho tvář je dokonale pozměněná slastí, tlačí se pozadím proti němu a v rukou popotahuje prostěradlo. V uších mu zní jeho kompliment, ví, že se na něj Rei zboku dívá a koutky se mu potěšeně zvednou nahoru. Nejraději by se po něm ohnal dlaní a alespoň ho plácl, když si ho Rei začne dobírat, ale není toho schopný. Místo toho si prostě nechává okusovat rameno a snaží se bránit sám sobě, aby si sáhl do klína a pomohl si. Nechce, aby to skončilo a to by se stalo okamžitě. V ten okamžik, kdy pocítí, že už to déle nevydrží mu taky odpoví.
"Moc. Miluju tě opravdu moc, Rei-koi." Řekne mu a propne se v zádech do slastné křeče, když si sáhne na hvězdy. Je neskutečně uřícený. Tohle byla šílená jízda a neměli k tomu zrovna snadnou a běžnou předehru. Okamžitě ho zalije vlna únavy a to si původně myslel, že se vrátí ke své práci a dokončí jí. Teď mu to ale Reita nedovolí. Bude se muset trochu prospat a dokončit to v noci, aby měl do práce všechno připraveno. Dlouhou dobu je ticho, hrudník se mu prudce zvedá a jen si užívá jeho přítomnost.
"Tak moc, že z toho případu necouvnu ani kdybys mě roztrhl na dvě půlky..." Neodpustí si, nasadí si zpět svoje růžky a poškádlí tak zase on jeho. Počká, až z něj Rei vyklouzne, aby se mohl pootočit víc na záda a konečně se na něj podívat. Je neskutečný, jak se mu po tváři rozlévá slastné uvolnění a s těmi začervenalými flíčky na kůži a vším tím potem. Dlouho se mu dívá do očí.
"Je na čase, aby ses ho zbavil. Na dobro..." Broukne měkce a zvedne ruku, aby ho mohl pohladit po tváři, ale nebývale moc se mu třese. A to se za chvíli vrátí Akio z procházky. Musí si něco vymyslet na chůvu nebo si bude myslet, že Aoi padá vyčerpáním z práce a bude ho nutit odpočívat i ona.

Reita

Žene sám sebe, a jak doufá i Aoiho ke hvězdám. Cítí chvění těla ve své blízkosti a nemohl by být spokojenější. Tolik let to trvalo, tak dlouho doufal, že potká někoho přesně pro něj. Aoi tohle splňuje všemi možnými aspekty. Spokojeně si zasténá, když přijde vyznání a nestačí mu ho ani oplatit, když se jeho boky naposledy pohnou pro těm Aoiho a vyvrcholí za několik sekund po něm. Nechává víčka pevně zavřená a rozechvělým hlasem mu šeptá slova, miluju tě zpátky. Dřív měl většinou problém něco takového vyslovit ale ne s ním, jde to úplně samo a plyne to tak přirozeně, že nad tím ani nestačí přemýšlet. Opře si čelo někam mezi Aoiho lopatky a usmívá se, když si užívá poslední dozvuky orgasmu, které jej brní snad až v konečcích zpocených vlasů. A pak Aoi znovu promluví a už zase jsou to ty jeho drzosti. Tiše se uchechtne.
"Jeden by řekl, že budeš aspoň trochu unavený a na pár minut tě to opravdu přejde." Pohladí ho prsty po linii štíhlého těla, ale nechá jej, aby se pootočil čelem k němu, a  podívá se mu do očí.
"Máš štěstí, že jsi mě na pár minut opravdu utahal, jinak bys dostal výprask." Vyhrožuje mu něžným hlasem a pak odhrne pár neposedných černých pramenů v něžném gestu. Teď je na čase dát mu péči, kterou si zaslouží, i když zase zlobí. Ale teď může, jen ať si to užije, on ho zase s radostí usměrní, až budou mít chvilku pro sebe.
"Ty jsi vážně neskutečný." Protočí nad ním očima, když si Aoi nedá říct a nedá.
"Dobře, nechám tě to udělat ale jen proto, abych ti za to pak mohl hezky vyčinit." Koutky se mu hravě zvednou nahoru a natáhne se pro dlouhý polibek. Vidí na něm jeho únavu, sám je úplně vyřízený.
"Ale jenom proto, aby vám mohl dát mnohem víc." Prozradí mu jediný důvod, proč si tohle celé nechá líbit. Aoi má totiž jedno velké něco, co ostatní neměli, tedy vlastně někoho. Akio...Tolik se mu dostal pod kůži a nic mu nezabrání se o ně postarat. Pokud Aoi nad jeho bývalým šéfem opravdu vyhraje, mohl by začít úplně od znova. Pozvedne se na loket, aby na něj koukal trochu z výšky.
"Jste jenom moji, nikomu vás nedám, rozumíš." Popustí uzdu své povaze a ještě přikývne na potvrzení vlastních slov.
"A to znamená, že ty teď budeš hezky odpočívat a já se o Akia postarám." Nařídí mu pevným hlasem, který ale nese jasnou známku všech citů, které k němu chová.
"Za týden všechno skončí a pak už to bude jen na mě. Vlastně..." Odmlčí se na chvíli, než jej znovu líbne.
"Mám nabídku nové práce. Je to tady v Tokyu. Díky Kaiovi a tobě mě vezmou a zaplatí mi i licenci. Jen musím být bez dluhu." Podívá se mu upřeně do očí.
"Trochu se o mě teď perou, víš." Usměje se široce a dlaní pomalu začne sjíždět středem Aoiho těla, až do klína.
"To už nebudeš tolik zlobit, když budu v noci s tebou." Pohladí jej jemně v těch momentálně nejcitlivějších partiích.
"Hm, i když...Ty jsi stejně nenapravitelný." Broukne mu zblízka do rtů, které si opravdu vychutná.