Toshiya x Die x Shinya (Hyde, Sena) - To tys to špatně načasoval. - část 2.

(Tržiště)

Die

Vrací Toshiyovi přes okraj vějíře opravdu dlouhý a důkladný pohled do očí, ani nemrkne, dokud se nosítka nezastaví a nejsou položena na zem. Jen je znát, že se za vějířem pousmál, když mu Totchi šeptá, že ho štve. Nezakopne, když u vystupování ucítí jeho dlaň, ale stejně je znát změna rytmu jeho dechu a ještě, že s ním před chvílí Toshiya udělal, co udělal, jinak by snad měl problém. Projdou společně na tržiště, kde jsou jen prodejci a jejich zboží, ale příchod těch chlapců od toho všeho okamžitě odvrátí Dieho pohled. Má rád šperky i drahé látky, mohl by se v tom hrabat hodiny, ale to není to, proč je tady. Tedy... to hlavní... hm... to by se princi asi taky nelíbilo, no nic... Nikdy nic podobného neviděl. Jeho přivedli do paláce tradiční cestou, ale tohle byl jasný překupník. Těch čtrnáct poputuje rovnou někam do bordelu, tím si je Die zcela jistý. Chlapci byli sice čistí, ale to bylo tak všechno, co se o nich vědělo, bylo to docela riskantní. Vypadali vyděšeně, jako zvířátka, Die se domníval, že nikdo z nich netuší, proč jsou tady a kde se tu vzali a stejně to nedokázalo rozehřát jeho srdce, ani přes vzpomínky na sebe ne. Jeho se taky nikdo neptal. I to jejich oblečení vypadalo jako něco, co se na tělo rozhodně nedává. Die nepochybuje o tom, že až odsud budou odcházet, vystřídají je rovnou majitelé pochybných podniků. Určitě už čekali za branou, až si palác vybere první. Supi... Vymění si s Toshiyou nic neříkající pohled, jen uvažuje nad tím, odkud ví zrovna o tomhle a pak zvolna a velmi elegantně vykročí ke své nabídce. Pořád si drží tvář za vějířem, když se zastaví na několik kroků od nich, ne moc blízko, ale aby dobře viděl. Hlídači chlapců se hluboce ukloní, dělá, že je nevidí. Důkladně si je prohlíží jednoho po druhém, nejsou zase tak obyčejní, jak by se mohlo zdát. Hezcí... A pak si všimne toho blonďáčka vzadu. To se nevidělo... Schválně se u něj pohledem nezastaví na moc dlouho, ale v hlavě už hodně přemýšlí. Nesnáší konkurenci, ale Sena byl obrovské sousto. Vlastně i ten Ruki, i když nechápal proč. A tenhle vypadal docela poslušně, vyjukaně... Die by dokázal zkrotit i horší kousek. Dává si hodně na čas, ví, že ho Toshiya nikam honit nebude, je to pro ně pro oba. Nakonec se zase vrátí k pomyslnému prostředku řady a netrpělivým gestem rozežene chlapce stranou. Nebude se natahovat někam mezi ně! Je to málo, takže sjede doprovod zlým pohledem a ti jim s tím pomůžou, aby si Die sám mohl sáhnout pro toho holoubka. Popadne ho za rameno, až Shinya klopýtne a přitáhne si ho skoro na tělo.
"Ukaž mi ty oči?!" Koncem vějíře mu pozvedne bradu nahoru. Cítí jeho chvějící se tělo pod dlaní, kterou ho drží a dlouze, pyšně a přísně si ho měří. Ty rysy... to je princův styl. Trochu s ním smýkne za sebe směrem ke středu tržiště.
"Projdi se!" Nařídí mu. Vzápětí protočí očima.
"Ukloň se!" To je ještě horší. Takové práce! Jak pozná, jak je chytrý a učenlivý? Má ale rovná záda, žádná viditelná zranění ani jiné vady... Nakonec si ho gestem dlaně zase přivolá k sobě, vrazí vějíř do ruky svého sluhy a sám si dřepne, aby mu ohmatal kotníky, kolena, jde výš... Zase se postaví, několikrát ho prudce otočí, podívá se mu za uši i za krk.
"Otevři pusu." Nic... Ani známka po chorobách. Popadne ho za dlaně, zničené od práce, ale jinak krásné ruce. Nakonec mu obratně rozváže i ten pásek a trhne látkou do stran za jistě pobaveného pohledu Tosyhii. Potřebuje vidět hlavně to jedno místo. Vypadá taky v pořádku.
"Jdi a dojdi pro někoho, kdo potvrdí, že je nedotčený." Nařídí sluhovi tiše a ten hned zmizí. Tím se zkontrolují i ta jeho zadní vrátka a pak se rozhodne. Vyděšené pohledy všech za ním, natož Shinyi, ho v nejmenším nezajímají.

Toshiya, Shinya

Toshiyu zatím nic netáhne, aby se věnoval Diemu a těm kloučkům. Mnohem víc ho zaujal náramek stříbrné barvy. Široký, precizní práce. Za tohle by mohl něco málo utratit. Jen se sem tam ohlédne, ale Die zatím jen obchází kolem jako mlsný sup. +Nejlepší maso, tohle nikde jinde neseženeš.+ Chválí se v duchu, ale tím to pro něj prozatím končí.

Za to Shin se snaží, co nejvíc schovat, aby opravdu nebyl viděn. Už tak dost zariskoval, že se chtěl alespoň podívat a to se mu brzo vymstí. Zatím to ale vypadá, že vyvázne, aniž by tušil, že to, co by ho nejspíš čekalo, bude mnohem horší. A najednou se chlapci kolem něj začnou rozestupovat. Nechápe vůbec co se děje, Dieho gesto neviděl. Sám se snaží ustoupit stranou, i když za ním už nikdo nestojí. Místo toho ale dostane menší ránu do zad a skoro poposkočí pár kroků dopředu. Oči klopí k zemi a jeho drobné tělo se znatelně třese. +Ne, já tu vážně nejsem, vůbec si mě nevšímej.+ Prosí Die v duchu ale je mu to k ničemu. Cítí pevný stisk na rameni a už letí dopředu, ani neví jak. Brání se vějíři, ale nakonec je donucen zvednout bradu a podívat se na muže před sebou. Mírně pootevře plné rty. Je vážně nádherný, nikoho krásnějšího snad neviděl a to ho nutí trochu pitomě zírat a upírat na něj doširoka otevřené, velké, blankytně modré oči. A zase se proletí. Udělá několik rychlých kroků a zůstane vyděšeně stát uprostřed, všem na očích. To už má pozornosti i Toshiyi, který stojí opodál, jednu paži založenou na hrudi, o kterou se opírá loktem té druhé a spokojeně si leští jablko o látku kimona a očividně se dobře baví.
Shin se pokusí udělat několik kroků, ale málem se přerazí znovu, jak je nervózní. Ukloní se na povel, ale..Die vypadá pořád nespokojeně. Vlastně to dělá trochu schválně, třeba ho pak pustí a nechá být. Vůbec se mu nechce jít k němu a dělá jen váhavé drobné krůčky. Jistě by dostal výprask, kdyby neposlechl. Málem poplašeně uskočí, když ho začne osahávat všem na očích. Tváře má ruce a má pocit, že mu snad shoří. V podstatě sebou nechá vláčet ze strany na stranu a i celkem poslušně otevírá pusu, jak kdyby byl zakletý a nedokázal uvažovat jinak. Všechno je pořád v mezích, zažil i horší věci, ale co přijde vzápětí.... Najednou stojí na tržišti a je vidět úplně všechno.
"Co to..." Hlas se mu zlomí, když snad zrudne ještě víc a odvrátí tvář stranou.
To už se k nim blíží Toshiya a ledabyle ukusuje z jablka. I on si prohlédne Shinyu jako nějaký kus látky a nevypadá příliš zaujatě.
"Sesype se, jen co do něj někdo vrazí." Okomentuje jeho vzezření pochybovačně a zůstane stát vedle Die.
"Jsi si jistý, že chceš zrovna toho?" Pozvedne pravé obočí, ale nakonec jen pokrčí rameny. Jemu je to vlastně úplně jedno. Je to Dieho svěřenec. Die možná nevnímá vyděšené pohledy všech okolo, za to Shin až moc dobře.
"Co to děláte?" Ptá se muže, který ho odvleče kousek stranou.
"Hezky si tě prohlédneme, úplně všechno." Sdělí mu muž pobaveně a podívá se na něj takový způsobem, že se málem vsákne do země. A pak přijde hotové peklo. Jeden stůl nechají uvolnit a vyhrnout látku yukaty až nad boky, aby ho příchozí doktor mohl prohlédnout. Byl tu připravený a čekal za průchodem. Shin jen polyká vzlyky a po tvářích se mu kutálejí slzy. Tohle nikdy nezažil, takové ponížení a hrůza, co s ním právě provádějí. První se snaží trochu vzpouzet, ale je mu to k ničemu a nakonec se bezduše podvolí a tiskne víčka pevně k sobě v duchu prosíc, ať už je konec.
"Moc dlouho se nebránil." Protočí nad ním očima Toshiya v sloup a odhodí ohryzek, kamsi za svá záda, vypadá, že se nudí.
Doktor k nim přijde a hluboce se ukloní s prohlášením, že je opravdu nedotčený a v pořádku.
"Nejsou to vyhozené peníze?" Ozve se hlas Toshiyi, když jim přivedou vyklepaného a hroutícího se Shinyu.
"Vypadá, že každou vteřinu omdlí."  Sám natáhne ruku jeho směrem a vezme ho za bradu. Silně ji stiskne a královsky se baví nad cestičkami slz na jeho bledých tvářích.
"Podívej se na mě." Sykne pevným hlasem a sleduje, jak zpoza řad vykouknou modrá očka.
"Hm, možná tak kvůli nim." Prohodí otráveně a odhodí mu tvář, než si otře ruku o kimono sloužícího vedle.
"Nezapomeň, že máš ještě práci. Zaplatím ho, až budeme odcházet, pokud si to nerozmyslíš." Mlaskne si, než se otočí na patě a jde si ještě prohlédnout nějaké zboží.

Die

"Pšš nemluv..." Skočí mu do řeči, když se má Shinya snahu na něco ptát a loupne očkem po Toshiyovi, když vyslovil svou obavu. I Die se mračí a není si vůbec jistý. Nechá ho odvést za doktorem a sám na chvíli skloní hlavu. Mohl to celé udělat mnohem příjemnější, tím spíš, že před několika lety zažil úplně to samé, ale tenhle kluk by nebýt jeho skončil mnohem, mnohem hůř. Ještě dneska by si ho podávaly špinavé pracky nějaké lůzy kdo ví kde. Nedívá se tam, i když slyší jeho tiché vzlyky a čeká. Trpělivě čeká, jak to celé dopadne. Znovu zvedne oči k Toshiyově tváři, když komentuje délku Shinyovy sebeobrany a krátce se ho dotkne konečky prstů na tváři. Tohle mohlo být viděno, ale nemohl si pomoct. Doktor jim sdělí svoje rozhodnutí. No vida.
"Nejsou. Zařídím, aby nebyly." Slíbí, o čem nemůže tušit, jak to dopadne. Kromě Kamija ale nikoho podobného v harému neměli. Kamijo byl jako zlato a slunce, tenhle byl spíš jako měsíční záře nad ránem a tím bude jedinečný. Nutně ho potřebuje k tomu, aby sám nedopadl špatně. Konečně se znovu podívá na chlapce před nimi, nechá Toshiyu, aby si ho sám pořádně prohlédl a přikývne, než se od nich vzdálí. Pak gestem brady přivolá sluhu. Ten mu do pár vteřin přinese čisté, obyčejné, ale drahé kimono. Takhle s ním v kočáře sedět nebude. Ještě jednou to z něj všechno svlékne rovnou tam na tržišti a odhodí to někam k zemi. Pak ho vlastníma rukama zabalí do nové, krásné látky a převáže mu ji v pase.
"Jak se jmenuješ?" Říká mu, zatímco to dělá.
"Budeš mi říkat Die-san, rozumíš? Nebudeš mluvit s nikým jiným. Cokoliv by ti chtěli, přijdeš za mnou. Od teď mi patříš. Mě a princi." Odříkává mu přísně.
"Na toho muže tamhle se taky nedívej, je to někdo moc důležitý. Vždycky k němu budeš slušný a uctivý." Přikazuje mu dál, než si převezme navlhčený hadřík a utře mu z tváří ty slzy.
"No, mnohem hezčí." Pronese v náznaku pousmání. Konečně ho začíná vidět jako svého. Ohlédne se na překupníka a gestem mu naznačí, ať si odvede ten zbytek. O další už nemají zájem.
"Naučíš se být vděčný a poslouchat." Říká mu dál, když k němu vrátí pozornost. +Jednou to celé pochopíš....+
"Pojď." Vede ho za sebou ke všem těm látkám a šperkům, zatímco si bere vějíř do rukou a znovu za něj schová tvář. Po očku ho sleduje, jak se mu to všechno líbí, ale zdá se, že ten zážitek teď plně zaměstnává jeho hlavu. Nechá ho tak a další dvě hodiny stráví nákupy pro paní matku, zatímco kolem nich všichni doslova skáčou. Roztahují látky, předvádějí šperky a doplňky, nádobí, koření, drobný nábytek, na co si jen jeden může vzpomenout. Die ji ještě nezná, neví, co má ráda, ale už si všiml, jaké barvy nosí a podle toho vybírá i květiny a nakonec je čas poslat to všechno do paláce a vrátit se. Znovu se otočí na Shinyu.
"Nikomu neřekneš, že jsem tu byl. Koupil tě on, jako dárek princi. Až dorazíme na místo, poslušně to ještě jednou vydržíš. Pak si pro tebe přijdu. Nezkoušej mě zklamat nebo něco prozradit." Zvedne mu před oči ukazováček. Pak ho ale zcela protichůdně pohladí po tváři a popožene k nosítkům.

Toshiya, Shinya

Ještě teď Toshiya cítí konečky prstů na své tváři. Tohle z hlavy zase jen tak nedostane. Tváří se pořád stejně ale v duchu už přemítá, jak by Die mohl dostat, co nejdříve k sobě. Věří mu, že to nebudou vyhozené peníze, a i kdyby, to on si pokazí dárek, svůj slib dodržel a to je to hlavní. Užije se, až mu Die bude brečet na rameni, že se to nepovedlo. A on mu samozřejmě hned s radostí připomene, že mu to říkal.
Shin pořád úplně neví, kam s očima. Tohle byl příšerný zážitek, ale zatím se nic dalšího neděje, ne nic podobné hrůzného. Vedle něj se objeví sluha s kimonem, které je mnohem hezčí, než na jaké si kdy sáhl a překvapeně zamrká, když se ho Die začne dotýkat a svlékat. A zase přede všemi. Ne, on se nedočervená nikdy. Kouše si ret a nechá se zabalit, aniž by se pohnul. Je to velmi příjemná látka, hezky hladí jeho kůži a on nemůže uvěřit, že má něco takového vůbec na sobě. Kam teď půjde? Co to bude za místo? Ani by ho ve snu nenapadlo, že bude blíž paláci, než kdokoliv, koho kdy potkal.
"Shinya, Die-san." Pípne krátce hlubokým hlasem a přikývne, aby bylo jasné, že jej poslouchá. Vždycky byl poslušný, nikdy se ničemu neprotivil. Nadechne se, aby mu odsouhlasil, že k neznámu uctivý bude, než mu dojde, co že to řekl. +Mě a princi? To znamená...+ Zvedne k němu překvapený pohled a je jasné, že neví, jestli se má radovat nebo se bát. Tolik se to v něm pere.+Uvidím prince? Palác?+ Mírně pootevře rty, když mu Die osuší slzy a konečně se rty zvlní v náznaku nesmělého pousmání. Vlastně se k němu teď chová moc hezky. A on se tím klidně nechá omámit.
"Hai, Arigato, Die-san." Poukloní se mu lehce hlavou a bez váhání ho následuje. Už je zase zvědavý, jak kdyby si vůbec neuvědomoval, že se má bát. Ale kde by jinde viděl tak krásné věci? To si prostě musí prohlédnout, alespoň nenápadně a po očku. Nevychází z údivu ani za dvě hodiny. Všechno je pro něj tak nové, ale taky si prohlíží Die, jak všechno vybírá a zařizuje. To, jak se pohybuje, jak lehká jeho gesta jsou. Všechno ho na něm fascinuje, nikdy nikoho podobného neviděl. Následují další příkazy, které si ukládá do hlavy a jeden z nich ho opravdu vyděsí.
"Ještě jednou?" Dovolí si promluvit a hned zase omluvně sklopí oči.
"Nezklamu vás." Ujistí ho, že udělá všechno proto, aby všechno poslušně splnil, a přivře víčka pod dotekem jeho prstů. Takto se jej nikdo nedotýkal, je to příjemné. Nikdy ho nikdo nepohladit a jemu se to...líbí, no ano.
Toshiya se k nim připojí, aby se mohli společně vrátit do paláce. Cesta ho vůbec nebaví, protože si už nemůže nic dovolit, když je ten klouček s nimi. Co kdyby někde něco vyžvanil? Ale sluhy nechá zase mimo jejich kočár. Popadne Shinyu za rameno, když dorazí na nádvoří a naposledy se podívá na Die.
"Pokud jsi vybral dobře, večer se uvidíme, tak se modli." Sykne po něm ale ještě, než úplně opustí kočár, mu věnuje téměř neznatelný úsměv. Předá Shinyu správcům, kteří ho protáhnou prohlídkou a ukážou princi, jako dárek od Toshiyi. Akiho upřímně  nepotěší, že harém má nového obyvatele. To znamená, že za nějaký čas, bude muset nejspíš absolvovat další první noc. Přesto všechno však Toshiyovi poděkuje a zeptá se jej na odměnu, kterou by si za svůj dárek přál. Jak jinak, harém.
Shinyu znovu odvedou do společné místnosti v harému, kde mu ukážou jeho futon a nechají ho napospas svému osudu. Modrá očka těkají všude možně, ale jakmile se na něj někdo podívá, hned je sklopí  a obejme si kolena, která si přitáhne pod bradu. +Buď statečný, buď statečný.+ Pobízí se v duchu, dokud se k němu nepřiblíží mladík s pichlavým pohledem.
"Tohle je moje místo, vypadni." Sykne po něm.
"Ale..." Zkouší se bránit Shin, dokud si nevyfasuje kopanec do stehna.
"Už jdu." Zamumlá vyděšeně a snaží se, co nejrychleji dostat z jeho dosahu.
"Ten je taky můj." Ozve se podruhé a vypadá to, že jsou asi všechny jeho. Prostě si očividně chce vybít vztek.

Die, Sena

Po cestě zpět nikdo z nich nemluví. Toshiya se dívá zarytě ven, Die se dívá co chvíli na Toshiyu a krčí obočí a Shinya se dívá asi úplně na všechno, hlavně skrz malou škvírku v okně. Nechává ho, ale samotného ho trhají vnitřní pocity, že se jeho a Toshiyovy cesty za chvíli rozejdou a že se zas kdo ví jak dlouho neuvidí. Začíná si uvědomovat, co se s ním děje, i když to dosud nikdy nezažil a bude to pravděpodobně těžší, než všechno, co dosud zažil. S ledasčím se dalo bojovat, ale se steskem po nedosažitelné lásce? Jak bude trávit čas s jinými, jak si bude hlídat tvář a myšlenky? Sedí tady jen maličký kousek od sebe a při tom kilometry daleko a nesmí se ho ani dotknout. Rozmrzele si opře hlavu o stěnu kočáru a snaží se necítit jeho dlaně všude po těle. Lítá v tom a zlobí se na sebe. Před palácem mu Shinyu seberou a Toshiyu vlastně taky, ale dostane nečekaný slib. V očích se mu okamžitě probudí život, mírně se pousměje a pak se nechá vrátit zpět do harému, kde je dneska nebývale živo. Nikdo není u sebe v pokoji.
Sena přechází po balkóně jako leopard, ostřížím zrakem sleduje všechno, co se kde šustne a očividně každý řeší Rukiho noční romanci. Ten je samozřejmě někde pečlivě schovaný. Die má ale jiné starosti. Musí se vykoupat a převléct, dát nějak diskrétně vyčistit své kimono a pak začne úkolovat svoje služebnictvo kvůli přípravám pro Shinyu. Musí se rozmyslet, co mu věnuje a co ne, kde ho nechá spát a vůbec, co si s ním počne. Nemyslí si, že by ho princ vyhodil, proč by to dělal? Byl nádherný, byl to dárek a tady se bude mít lépe. Princ vypadal dost měkce, přece ho nepošle zpět do bláta. Nakonec mu přijdou říct, že Shinya už je tady a on si pro něho hodlá dojít osobně. Ještě, že to udělal, protože už z dálky vidí, co si to ten fracek dovoluje. Ocitne se

mu za zády a rovnou ho popadne za vlasy na temeni. Přitáhne si ho bolestivě k sobě a několik lidí zalapá po dechu. Správci se zatím nehýbají, dělají, že to nevidí.
"Tak řekni, co ti mám udělat za to, že kopeš do toho, co je moje?" Zeptá se měkce a medově, ale jeho oči jiskří zlostí. Přiblíží rty až k chlapcově uchu.
"Klidně ti tu nohu zlomím a až budeš na do smrti kulhat, vyrazí tě odsud a už si nikde neškrtneš ani jako chovatel vepřů." Odhodí ho od sebe a kluk se tváří vyděšeně. Die většinou plnil, co nasliboval, proto se ho tak báli. Rozhlédne se prudce po místnosti, aby to bylo všem jasné, o co tady jde a pak zvedne oči k balkónu. Samozřejmě, že tam jsou. Sena i Hyde. Jen ať se dívají. Drze se podívá Senovi přímo do tváře a ten vypadá, že po něm něco hodí.
"Co to... co to má znamenat?!" Je Sena celý bez sebe, když to šeptá Hydovi. Jako by mu nestačil tenhle Ruki! Už všechno ví! V kolik přišel, že ten titul má, úplně všechno! A Dieho oči byly jako hozený meč. Dieho sloužící zvedají úplně nového kluka z podlahy a jemu je jasné, že ho Die nevidí poprvé. Tady se stalo něco moc divného. Die zamíří rovnou ke svým komnatám v nejvyšším patře, na ochozu už se na ty dva ani nepodívá a zastaví se až za dveřmi.
"Ty nebudeš bydlet dole..." Řekne Shinyovi.
"Není tam bezpečno. Nemůžu tě chránit celé dny a noci, ale v noci nechoď ven. Přes den dělej svou práci, nikoho neprovokuj, ale ani je nepodceňuj. Udělají cokoliv, aby zničili svou konkurenci. Cokoliv." Obrátí se k němu prudce čelem.
"Viděl jsem tvář popálenou kyselinou, otravy a vedle u ženských? Potraty... nehody malých dětí..." Straší ho, ale je to všechno pravda.
"Drž se u mě, dělej, co ti říkám a buď chytrý." Nabádá ho.

Shinya, Hyde

"Tak já půjdu úplně pryč, jen už to mě nekopej, prosím." Pokusí se zachránit aspoň slovně, když to jinak nedokáže. Tohle tu bude mít každý den? Kam se to jen dostal? Snaží se  na něj vůbec nedívat a sune se pryč. Ani zvednout ho nenechá. Připadá si hrozně, ale prohlídky byly mnohem horší. Vidí, jak se ten kluk znovu napřahuje a čeká další ránu, takže se schoulí do klubíčka, ale ono se to nestane. Překvapeně se ohlédne a vidí Die, jak ho drží za vlasy a říká mu věci, ze kterých mu naskakuje husí kůže a zároveň se v jeho očích objeví obdiv. Říkal mu sice, že si pro něj přijde, ale nečekal, že by ho až tolik bránil. Nikdy se za něj nikdo nepostavil, doteď zná jen ty, kdo by ho klidně nechali zkopat a pak ho hnali do práce. Má pořád trochu strach, protože neví, co se bude dít. Třeba ho tu nechá a on si to odnese až později. +Nenechávej mě tu, prosím.+ Modlí se v duchu a hledí na Die, jak na spasitele, který mu jako jediný může pomoct. A pak mu očka zamíří stejným směrem k balkónu, kde stojí dva, kteří vypadají stejně honosně jako Die, až na to, že Die si u něj právě zasloužil jakousi auru, které se jen tak nezbaví. Vždycky velmi rychle přilnul k někomu, kdo se o něj stará a pak udělal všechno, co mu dotyčný řekl.

Hyde jen pozoruje dění dole. Už, už chtěl sejít a zabránit dalšímu násilí, které se tu dělo dnes a denně. Nerad viděl, když se něco podobného dělo a to platí i pro tentokrát. Sena přišel dost rozčarovaný, když nemohl být s princem a byl vyžádán Ruki. Z jedné strany ho chápal a snažil se ho uklidnit. Z té druhé se to bohužel dalo čekat. A pak je tu dohoda s Kamijem a...Zná Senu a jeho povahu, musí mu to celé nějak šetrně vymluvit, aby se ještě nedostal do problémů.
"To znamená, že v tomto harému jsou tři mentoři." Šeptne mu zpátky a krátce si povzdechne.
"Zjistím víc a uvidíme, jak se věci mají." Dodá ještě, když ocelové očka shlížejí, jak odvádí Shinyu kolem nich.
"Zdá se, že tady válka teprve začíná Sena-chan, musím být opatrní." Nabádá ho tiše a obočí se mu mírně stáhne.+Přijeli jsme ve špatnou dobu, zdá se.+

Shin si neodpustí pohled na dvě konkubíny, které míjejí na ochoze. Jen v rychlosti si stihl prohlédnout to, jak vypadají a co mají na sobě. Málem přišel o oči, jak krásné tu všechno je. Jenže už taky tuší, že sám by tu dlouho nepřežil. On rozhodně ne. Málem do Die narazí, když se rozhlíží po jeho pokoji a připadá mu, že se ocitl v úplně jiném světě, než kde žil doteď. Všechno je tu krásné, honosné a jeho přechází oči. Pak mu dojdou jeho doslova. +Mám zůstat tady?+ Třeští na něj překvapené oči a je v nich vidět jistá pokora. Nadechne se, aby mu odpověděl, a pak jen zalapá po dechu, když se dozví, co všechno se tu děje. Má sto chutí se Diemu pověsit kolem pasu a už ho nepustit, jen aby se podobných věcí vyvaroval, dokonce udělá půl krok k němu, ale pak si to rozmyslí.. Sepne dlaně před tělem, klopí pohled k zemi a několikrát přikývne. Už zase se chvěje. Jen děsivé představy mu nedají několik dní spát. Ukládá si do hlavy, že se v noci nikam nehne a přes den bude snad neviditelný.
"Budu dělat všechno, co říkáte. Nepřešlápnu ani jednou vedle." Slibuje mu, protože na tom závisí jeho vlastní život.
"Na jak dlouho tu jsem?" Vypadne z něj naivní otázka, která ho pálí v hlavě už od prvního okamžiku, kdy se dostal sem. Jak kdyby si jeho hlava pořád nepřipouštěla, že tohle není jen na týden, že odsud se už nedostane. Nejistě si pohrává s vlastními prsty a snaží se alespoň narovnat, aby před ním nevypadal jak hromádka neštěstí.