Hromadné - V tomto životě nebo v tom příštím. - část 2.

(Čínské sídlo)

Inoran, Ju-ken, Reita, Uruha, Miyavi

Ino se jen ušklíbne na Reitovu poznámku a na chvíli jeho oči přitáhne Sugizo. Přece jen mu ten výraz připadá zvláštní, když se jedná o někoho z Draků. On sám tohle nedokáže rozluštit a trochu se mračí. Ale není to proto, co se tu děje, spíš ho děsí Aoiho slova, která mu řekl ještě v zahradě. Co se stane, když se ho pokusí zachránit, opravdu by nešel dál bez něj? Pak tedy musí zařídit, aby přežili oba. On sám by umřel na místě, kdyby se Aoimu něco stalo, to už si jednou vyzkoušel v Hideho haciendě. Tehdy málem zešílel. Pro něj byl úkol jednoduchý, podchytit všechny únikové cesty a zařídit všem odvozy. Má v rukávu několik skvělých řidičů, kteří jsou schopní dostat na kolech kohokoliv kamkoliv. Společně s Uruhou se dostali k plánům sídla, kam mají jít a dost je společně probrali, s kým taky jiným. Uru byl schopný odemknout cokoliv, on zas našel cestu odkudkoliv, většinou.

Ju-ken se jen ušklíbne, když Hide okomentuje jeho opatrnou reakci. Už teď ho štve a to a to s ním má jít do akce? No to dopadne. Asi mu způsobí nějakou nehodu, když to tak půjde dál. A pak se krátce podívá se na Reitu a je mu jasné, že to neudělá. Tam už napáchal škod dost, i když by to udělal bez mrknutí oka znovu, kdyby to byl příkaz. Tak to bylo a jinak ani být nemohlo. Protočí očima v sloup a na Páva už se raději ani nepodívá.
"Dávej si bacha, abys nepodpálil vlastní hnízdo." Narazí na jeho šikovnost s tichým zabručením. Zní to už tak dost podrážděně. Jediné, co ho hřeje je fakt, že se to ani Kaiovi nelíbí ale co můžou dělat. Už souhlasili s tím, že se tohle celé stane.
"No konečně." Ozve se potichu, když Král zavelí k odchodu. Potřebuje někde vybít vztek. On bude svými prackami krýt záda a probíjet cestu ven.
"Všichni ne." Okomentuje ještě Aoiho poznámku a vymění si s ním pohled, který jasně značí, kdo by šel první.
Za to Rei se trochu naježí, když je Su usměrňuje. Tohle se mu nelíbí ani trochu.
"Moc nevychází, když jsme, kde jsme. S Číňany mu to moc nevyšlo." Neodpustí si poznámku s úšklebkem a v očích mu zaplane s nádechem vzteku. Kdyby to řek Gackt asi udrží pusu na uzdě ale takto. Ani náhodou!
"Plánu se účastníme všichni." Ozve se Inoranův klidný hlas, aniž by se posunul z ústraní. A pak stočí oči na Miyaviho, který se potěšeně usmívá. Kde kdo by to mohl přiřadit tomu, že si za chvíli zastřílí, ale jen on sám ví, že je to kvůli Sugizovi a jeho výrazu. Tedy je přesvědčený, že to ví jen on.
"V příštím vás rozhodně vidět nechci." Narazí na Démony Miy, když se odlepí zadkem od stolu a vykročí ven, u dveří se ještě krátce ohlédne a na smluveném místě počká na Sugiza. V podstatě se všichni roztrousí do aut. Jen Rei osedlá svou vlastní motorku, která tady byla nachystána.
Ino veze Aoiho a několik dalších mužů. Mají několik míst, kterými se dostanou dovnitř a Ju-ken v autě venku před bránou, aby útočil z venku a pomohl jim prorazit cestu ven. Miyavi už se plíží chodbami za Sugizem, aby mu kryl záda, stejně jako ty Gacktovy.
Rei s Hidem jsou z druhé strany a Uru….Ten si našel svou vlastní cestu, aby kryl případnou únikovou cestu jejich hlavního cíle. Mnohem víc ale má v hlavě to, aby dostal Gackta ven. Podařilo se mu dovnitř dostat jak jinak, než v převleku za dívku. Původní kimono se válí v pokoji, kde už jedna mrtvola je. Nenechal na sebe ani sáhnout samozřejmě. Teď už je zase v černé a odemyká jeden zámek za druhým, dokud nespatří ze stínů prchajícího vůdce. Nečeká na nic a stáhne ho k sobě do stínů se strunou kolem jeho krku, roubíkem v ústech a zacouvá s ním do volného pokoje. Jeho muži mu kryjí ústup, a než se ohlédnout jsou už oba pryč. Zmateně se rozhlížejí a pokračují dál v domnění, že už je jejich šéf někde tam. Jenže tu cestu už kryjí Rei s Hidem, kteří je jistě bez milosti odpraví.
"Budeš trpět, stejně jako ona...Přísahám. Padni na dno pekla." Šeptá mu do ouška Uru pomstychtivým hlasem. V ruce se mu zaleskne nůž a jedním plynulým řezem odspodu nahoru mu rozpárá břicho a pustí ho na zem. Hrdě se pousměje a vytáhne maličký fotoaparát, aby si své dílo vyfotil. Trochu šílenství Draků se probere.
"Spi sladce." Popřeje mu s tichým smíchem a vydá se jinou chodbou, aby jim nadešel a mohl Gackta dostat ven jak slíbil.
Střelba je ohlušující a pak se přidají i Miyaviho zbraně. V každé dlani svírá jednu a střílí všechno čínské, na co mu jen padne pohled. I jeho zatím zdařile míjí kulky, i když se příliš neobtěžuje s krytím. Jen podle potřeby kříží ruce a díky mušce často nemine cíl. Dostane se až k zádům Sugiza, aby byli krytí ze všech úhlů a pomohli Gacktovi dostat se ven.
"Ahoj Brouku. Jak to děláš, že je kolem tebe tak moc živo? Jeden si přišel užít a ty tohle." Zeptá se jej s trochu šíleným smíchem, když se jeho kulka zavrtá jednomu Číňanovi mezi oči.
"Tohle bylo za sto. Trumfneš mě?" Mrkne na něj přes rameno. Bere to vážně, i když se tváří, že to tak není, ale čím víc jich postřílí, tím líp se mu bude spát. Skoro to vypadá, že společně se Sugizem tancují a on ví, že si tohle bude chtít zopakovat, s ním je akce vážně pohádka, i když jim začíná trochu téct do bot, protože nepřátel je jak hub po dešti. Ozve se cvaknutí, když plynulým pohybem přebije zásobníky, které má v pouzdrech u stehen.

Jakmile se ozve střelba zevnitř, vystoupí z auta i Ju-ken a s ním se vynoří další muži, kteří jim mají prostřílet cestu ven. Kai vede další skupinu z trochu jiné strany, aby jim nadešli a zničili je zezadu. Sám má v ruce svou zbraň a se svým typickým zavrčením se rozejde vstříc. Za chvíli už kolem lítají kulky a on sám se vrhá do boje s několika muži, kteří se je snažili obklíčit. Je mnohem spokojenější a jistější, když dojde na boj zblízka. Tam je pro něj dokonalé místo a podle toho to taky vypadá. Netrvá dlouho, kdy se někteří muži válí se zlomeným vazem, rozpáraným hrdlem a přelomenou čelistí společně s kulkou v hrudi. Několik mužů za ním to doneslo taky. Většinu z nich ani nezná a nemá čas se ohlížet. Jediné co chce, je odpravit jich co nejvíce, aby to měl Kai, co nejjednodušší. Pro rodinu vraždí, pro klid v jejich domě, pro celé Tokyo, které je prostě jejich.
"To mám jako předsvatební dárek?" Houkne Reita, který má plné ruce práce. V jedné dlani svírá zbraň, která dělá snad nejvíc hluku kolem. Ani po těch letech není schopný tohle dělo udržet v jedné ruce, aby mu zpětný ráz cokoliv nevykloubil. Trvá to jen několik minut, než ji zasune do pouzdra a vytáhne zbraně své obratnosti bližší. Tišší a hlavně přesnější. Teď je to potřeba, protože hrozí, že by mohl nakonec trefit někoho od nich, jak budou ustupovat.  Sáhne za pas, kde je schovaných několik hvězdic, stejně jako nožů. Další jsou ještě z vnitřní strany kombinézy. Ani jedna nemine cíl. Některé se zabodnou do rukou svírajících zbraně, jiné do obličejů a očí. Prostě kam je zrovna potřeba. Sám se snaží obratně vyhýbat kulkám, ale jedné přece jen neunikne. Trefí jeho bok a donutí vypracované tělo, aby se trochu zakymácelo, ale díky tomu neschytá další přímo do hlavy a odnese to muž za nimi.
"Kruci." Zanadává si pro sebe a další nůž cíl rozhodně nemine, i když se u toho opírá o stěnu a snaží se trochu sebrat.  Koutkem oka zahlédne Inorana, jen vykoukne zpoza rohu. Kudy se tam protáhl, to snad ví jen on a krátce kývne hlavou.
"Na tři si dáme dračí dech." Křikne za sebe. A pak rychle a nahlas odpočítá. V ten okamžik do místnosti hodí Inoran plynovou bombičku a všichni sáhnou na své krky pro jednoduché masky, které je na chvíli ochrání. Aspoň dokud je nepostřílí, zmetky jedny. Ino zase zmizí a protahuje se kde jakou škvírou, aby našel Aoiho. Drakům už pomohl, je na čase vyčistit cesty na ústup.
Uru vlastně dělá to samé. Protahuje se chodbami, snaží se likvidovat přibíhající nepřítele a sem tam po sobě zanechá kapli s dýmem, která ho na chvíli skryje. Dokud nenarazí na zamčené dveře. Naštěstí pro něj nejsou problém, jen kdyby se za ním nerojili další a další. Jednoho prostě zastřelí svou malou zbraní, než dveře konečně povolí a on vpadne dovnitř. Přímo do zad Inoranovi, který se po něm ohlédne a na chvíli nedává pozor. Naštěstí Uru ano a zastřelí muže, který mířil přímo na Lišku.
"Vracím dluhy." Narazí na scénu před dávnými lety. Pokud se odtud nedostane, může umřít s tím, že splatil alespoň část. Ino jen děkovně kývne hlavou a oba dva zmizí v rozdílných dveřích, aby vyčistili víc cest. Jakmile padnou další dveře, zmapuje Uru situaci oči a zahlédne Gackta. Neskutečně se mu uleví, než hmátne po dalších bombičkách. Hodí dvě, každou na jinou stranu, aby všechny částečně skryl. Oni vědí, co dým znamená, ale nepřítele by tím mohl na chvíli zmást.
"Sem všichni." Ozve se jeho hlas a trhne sebou, když se kulka zavrtí těsně vedle jeho hlavy. Vytřeští na oči, ale nechce střílet, dokud jsou tam někde ostatní.
"Dělejte." Sekne nekompromisně hlasem.

Sugizo, Gackt, Kai, Aoi, Hide

Sugizo narazí zády do těch Miyaviho, opře se o něj a snaží se netrhat svou pozornost mezi něho, Gackta a nepřátele, ale není to nic snadného. Přesto se pousměje a křikne přes rameno, aby ho při střelbě vůbec bylo slyšet.
"A chtěl sis užít mě nebo ty Číňany? Máš strach, že ti je všechny postřílím, co?" Gackt je koutkem oka registruje. Ti dva už se ani nesnaží, aby o nich nikdo nevěděl. Několika kroky bokem s pistolí namířenou před sebou se dostane jim na doslech.
"Jestli si myslíte, že o vás nevím, tak jste si měli dát na poradě větší pozor." Řekne jim. Nechce je vyvádět z míry a už vůbec je nechce rozptylovat strachem o to, jak na to bude reagovat, až bude po všem, ale spíš má z náhlého popudu chuť zavtipkovat si stejně. Vždyť je všechny tři smrt líbá na tváře! Může se to stát každou chvíli. Pískne na jednoho ze svých mužů, hodí mu svou zlatou zbraň a na oplátku dostane samopal Uzi. Tady už nic pomalejšího nepomůže. Budou z toho hotová jatka a všechno se děje neskutečně rychle. Přesto má pocit, že už jsou tady snad dvě hodiny. Policie jim moc času dát nemůže, aby sama nebyla obviněna, musí se hned dostat ven, jinak neskončí ve vězení jenom Miyavi. Kde se bere tolik Číňanů? To tady někde vyskakují z děr? Jenže nepadají jenom oni, ale i jeho muži a nakonec kulka zasáhne i Gacktovo levé nadloktí. Látka kabátu se okamžitě nasákne krví. Bolí to jako blázen, nemůže ruku vůbec zvednout, ale tím se nenechá zastavit, zařve si jako tygr na lovu a téměř nechráněn projde chodbou blíž k východu.
"To je magor!" Křikne Sugizo a kývne na Miyaviho, ale než se může rozeběhnout za Gacktem, okolo nosu mu proletí nunchaku. Kdyby ho to trefilo, snad by mu to rozbilo lebku. Musí celým tělem prudce uhnout dozadu a pak už nestačí couvat a uhýbat. Útočník ho žene úplně někam jinam, než kam jde jeho pán, Sugizovi se promítne strach v očích, ale nemůže s tím nic udělat, mrtvý mu nepomůže. Tohle není dobré, cítí, že jestli se rozdělí, stane se něco špatného. Kromě toho je vzduch prosycený dýmem a smradem z výstřelů, až mu z toho slzí oči. Vůbec už netuší, kde je Miyavi a doufá, že pochopí, koho má odsud dostat přednostně. Odněkud z boku uslyší Uruhův hlas, jak je volá k cestě ústupu. Jestli se ostatní podobně činí vzadu, neumí si představit, co by se tu dělo, kdyby tam nebyli. Kai ani netuší jak se to stalo, musel si splést dveře, i když si myslel, že měl plány nastudované perfektně. Jenže v akci je všechno úplně jiné a teď se ocitl sám v části domu, kde byl naprostý klid a nikde nikdo. Opatrně našlapuje skrz průchozí pokoje s dlaní na jílci katany a skoro ani nedýchá. Za papírovými stěnami vidí stíny, i kde nejsou a lhal by, kdyby tvrdil, že nemá ani trochu strach. Jeho levá ruka stále zůstávala trochu nehybná a bolelo to, když se s ní pokoušel něco udělat. Potřebuje se podívat z okna a zorientovat se. Z pater pod ním slyší střelbu a křik, samá čínština. Konečně se proplíží k oknu vyhlédne ven a vidí, že hodně vysoko postavených Číňanů utíká na ulici a do aut. Nepochytají je všechny, ale snad je alespoň na čas vyženou a oslabí. A pak za ním docela tiše zapraská prkno, on se prudce otočí a zůstane tváří v tvář hledět do obličeje staré čínské dámě v dlouhém oděvu a se stejně dlouhými šedými vlasy. Zatváří se zmateně, ale vydrží mu to jen do okamžiku, než na něj sama zaútočí mečem a to tak rychle a obratně, že v první chvíli dokáže jenom couvat a krýt se. Musí to být jedna z jejich pověstných nájemným vražedkyň a ty nikdy neodcházejí poražené. Nesmí dovolit strachu, aby ho přemohl, ale ten souboj je nerovný i v jejím věku.
Aoi už byl skoro venku. Jeho úkol byl splněný, neměl mezi prioritami vyvést ven Krále, ale jen se postarat o cestičku a společně s Inoranem sabotovat co nejvíc aut před domem, aby šly spaliny z výfuku do kabiny. Samozřejmě jeho přičiněním otrávené. Hodně z nich moc daleko nedojede. Snad se ty nehody nestanou někde mezi lidmi. Jenže na poslední chvíli zaslechne hluk ze schodiště nad hlavou. Nikdo by tam být neměl, ale pochybuje, že Číňané bojují sami se sebou. Možná to není nikdo, o koho by se měl starat a možná je. Zandává si a nedá mu to, aby nevyběhl nahoru. Jde po hluku, spěchá, musí pryč, to si dovede na hodinkách spočítat i on. Za chvíli tu bude razie, vlítne sem jednotka rychlého nasazení a budou padat hlavy. Nechce tady skončit svůj život v ráji. Nahlíží do pokojů a pak zůstane několik vteřin překvapeně hledět na Kaie, po kterém jde nějaká ježibaba hlava nehlava a vypadá to, že má navrch. Kai se ohání jako tygr, ale není to nic platné.
"K zemi!" Křikne na něj a vystřelí, ale netrefí ji. Obrátí ji proti sobě a je to on, kdo propadne zády napřed papírovou stěnou, jak se jí snaží dostat z dosahu. Kai je hned u něj, na chvíli ji zabaví, ale copak po ní může střílet? Zabije jeho. Ta žena je zvládá oba dva, nehne u toho svalem v obličeji, prudce švihne Kaiovi asi centimetr před hrdlem, ale  on jí uhne a sám se zamotá mezi převrácený nábytek. Aoimu nezbude, než se jí postavit do cesty, brání se dřevěnou stoličkou, ohání se po ní a pak překvapeně zamrká, když mu ostří projede břichem jako máslem. Vlastně to vůbec nebolí. Hledí na ni s otevřenou pusou, než mu stolička vypadne z rukou. Stařena se na chvíli zastaví s vítězným šklebem na rtech a pak jí hruď zezadu protne Kaiova katana. Klesne mrtvá k zemi, ale Aoi už je na kolenou, chytá se za břicho a nemůže uvěřit tomu, že vlastní vnitřnosti tlačí zpět dovnitř.
"Neumřeš, dostanu tě odsud." Slyší z dálky Kaiův hlas.
"Inoran." Dostane ze sebe Aoi a poslední co ještě ví je, že chce k němu. Chce umřít v jeho rukách.
Kai je bledý, udýchaný, vyčerpaný a s jednou rukou zraněnou se mu Aoi vleče ke schodům jen špatně, ale nevzdá se, i kdyby měl padnout vedle něho. Teď má poslání. Musí Inorana najít co nejrychleji.
Hide s Reitou už prošli polovinou domu jako tornádo a mají se připojit k ústupu vpředu. Vypadá to, že Draka chrání nějaký neviditelný štít, protože je pohlcený osobním šílenstvím, vůbec nedává pozor, směje se a očividně si z celé razie udělal podivnou hru. Rozkopává dveře, rozpočítává živé terče, koho střelí dřív, kolem hlavy mu sviští kulky a neumřel jen díky tomu, že se ho Reita snaží dobíhat a zbavuje se všeho kolem něho. S rytmickou písní na rtech protančí pokojem, rozkopne další dveře na toalety a pronásleduje salvou kulek kluka, co leze po čtyřech mezi kabinami a snaží se schovat. Z vražedného transu ho dokáže dostat až hlas Uruhy, po kterém se ohlédne a málem dostane kusem zdiva. Útočník padne vinou Reitova šurikenu, on na něj udiveně rozhodí rukama a zavelí svým mužům ústup. Na schodišti však spatří Kaie, který už z něj spíš padá a vleče sebou Labuť.
"Do prdele..." Ušklíbne se Hide, když udělá obličej, který říká to nééé a vyběhne schody po dvou, aby Kaiovi s tělem pomohl.
"Rei-chan miláčku, kde je ten tvůj šofér?!" Vřískne na něho. Za Aoim se táhne rudý flek a tak trochu i jeho střeva. Nejspíš už je mrtvý. A pak se stane svědkem něčeho mnohem děsivějšího. Ze schodů totiž dobře vidí na druhou stranu velké haly, jen malý kousek ode dveří ven. Je tam zdroj posledního tuhého odporu a uprostřed něho stojí Gackt jako by si snad myslel, že je nesmrtelný. Motá se kolem něj dost lidí, taky Sugizo a především Miyavi. Má dojem, že zvenčí slyší Ju-kena a Inorana a pak někdo zezadu zaútočí na Páva. Do Hideho jako když střelí, upustí Aoiho tělo, nechávaje to na Reitovi a začne se doslova drát skrz lidi směrem k němu. +Ne, jeho ne!+ Panikaří, ale Gackt si toho všimne taky. Okamžitě přestane dávat pozor a někdo ho zezadu trefí do kolene. Gackt vykřikne a podklesne, ale stejně se hrabe dál, jen aby se Uruhovi nic nestalo. Oba dva se zbláznili kvůli jediné osobě a odevzdali všechno pro co dnes přišli všanc.
"Já pořád říkám, že za všemy problémy stojí ženská!" Křikne Sugizo. To je ten průšvih, co tušil hned od začátku. Pro lásku, ať už mileneckou nebo bratrskou, udělají všechno.
"Jdou ti po šéfovi!" Křikne na Miyaviho, protože Hide má klapky na očích i uších. Uruha se pere jako lev, ale jak dojde na boj zblízka a pěsti nemá moc šanci. Jediné, co Gackt vnímá je krev na jeho tváři. Na tom nádherném obličeji nemá co dělat!!! Není schopný se postavit a stejně toho prevíta srazí k zemi vlastním tělem, jenže ten se otřepe, postaví na nohy a střelí ho z jednoho metru mezi lopatky. Gacktovi vylétne z úst sprška krve a padne Uruhovi rovnou do náruče. Tím ho přikryje vlastním tělem a jediné, co vnímá je fakt, že teď už mu nikdo neublíží.
"Uru-chan, ai shite iru." Řekne mu s úsměvem na rtech svým hlubokým hlasem, ale ty jeho jsou celé od krve a modré oči postrádají obvyklou jiskru. Někdo je vleče ven, ale vnímá jenom nádherné mraky nad hlavou a z posledních sil bojuje o to, aby ho od Uruhy nikdo neoderval.