Hromadné - Nejdřív pod křídly Draka a teď pod těmi démonickými! - část 2.

(Svatyně Izumo-Taisha)

Gackt, Hide, Kai, Aoi, Sugizo

Kai Hidemu rozhodně nezapomněl, jak po něm kdysi střílel v baru, když si ho Labuť brala jako rukojmí. Ten strach nikdy v životě nezažil a rozhodně už ho ani zažít nehodlá. Celkem zdařile ignoruje všechny provokativní poznámky na svou adresu a snaží se tvářit klidně jako vodní hladina až do chvíle, kdy se k tom přidá i Reita. V ten okamžik zvedne oči a zapíchne je do těch jeho. Dlouze, nebezpečně. Hodnotí ho. Nevytáhl? +Myslíš do výšky nebo postavením?+ Projde mu hlavou, když tu svou nakloní mírně k rameni. Pak se Rei i Hide zvednou a věnují se okolí, zatímco Kai se ještě několik dlouhých sekund dívá na Reitova záda. Kdysi by mu neublížil. Kdysi se bál okamžiku, kdy by musel být s Démony proti němu. Ne dneska. Najednou ví, že kdyby to bylo nutné, tu katanu do něj zapíchne, aby ochránil, co je teď jeho. V ten okamžik se nad nimi objeví Sugizo, on zakloní hlavu, aby se s ním pozdravil a usmějí se na sebe. On jediný z nich vypadá naprosto uvolněně a mile a to nikdo nemá ani ponětí, že má všechny důvody bát se o svůj život.

Sugizo si prohlédne Ju-kenovu napjatou tvář i gesta jeho dlaní a po jeho poznámce se znovu usměje.
"Neboj se, mám ho dostatek pro případy, kdy bude opravdu potřeba. Nenech se rozhodit, Tora-sama, to je to, o co mu jde. Je to Drak, známe ho všichni, ale věř mi, že jeho zájem je stejný. Bude vás pokoušet, ale podle mě ho potřebujeme." Pokusí se trochu uklidnit rozčeřenou hladinu a Kaiův pohled se mu moc nelíbí. Hrozně rád by si našel alespoň malou chvilku, kdy se bude moct přiblížit k Miyavimu a prohodit s ním alespoň slovíčko, ale teď to není ani trochu možné. Oba musí střežit svoje rodiny a zatím na sobě nedat nic znát. Ju-ken stále učí Kaie všemu, co zná, vypráví mu o lidech tady a on je hlídá, dokud nepřijde Král. A pak se u nich objeví ten muž. Natsume-san… Kai nemá tušení, kdo to je, ale on ano. On si pamatuje tu dobu a zná tu historii. Podívá se na Ju-kenův profil a jemně se dotkne jeho předloktí.
"Tenhle čas přijde..." Zašeptá a nakrčí ustaraně čelo. V tu chvíli už má Kaiovu plnou pozornost s otazníky v očích. Jenže teď není prostor mluvit o Ju-kenových mrtvých ex…

Aoi stisk dlaně ještě jednou opětuje. Podle něho není důvod, aby se mu Ino omlouval, ale teď už mu to nestačí říct, protože oba stojí před Králem, vzájemně se uklánějí a on na sobě jasně cítí jeho zaskočené oči.
"Já vím, nečekal jsi nás." Řekne Aoi.
"Ale jsme tady. Chceme si to alespoň poslechnout." Řekne, aby dal najevo, že u nich není nic jisté.
Gackt stiskne rty, nelíbí se mu to, není na podobné jednání zvyklý, ale neřekne nic a nakonec jen přikývne.
"Samozřejmě." Aoi už není v jeho moci. Nikdy nebude. Dostal se ze situace, o které si všichni mysleli, že může skončit jen smrtí, žil a byl šťastný. Rozhodně si zasloužil Gacktův obdiv. Pak se znovu objeví Uruha, ten, za kterého ho Gackt vyměnil, ale Aoi mu byl vlastně vděčný. Miloval někoho úplně jiného a díky němu s ním může být. Je to zvláštní, ale vlastně je rád, že ho vidí. Obrazy v dešti má otištěné v paměti a vidí je jako by se to stalo včera.
"Děkujeme." Řekne nečekaně vřele, když jim Uruha sdělí, že je pro ně nachystané místo. Ten zvláštní podtext v jeho vystupování nepostřehne. Tiše se zasměje jeho poznámce o svatyni. Uvnitř je dost třecích ploch na to, aby opravdu za chvíli spadla. Projdou kolem Gackta a Uruhy a vstoupí do sálu.
"Podívej." Zašeptá tiše, když spatří rudé vlasy. Drak je k nim zády. Ino pro něj pracoval a scéna, kdy chtěl, aby Aoi spáchal seppuku a Inoran se na to díval, tu asi nezapomenou nikdy. Cítí se opravdu zvláštně, když na sobě cítí pohledy všech a lidé ho začínají poznávat a šeptat si. Podle některých by neměl žít, podle jiných si zasloužil obdiv. Teď je to on, kdo hrdě zvedne bradu a pohodí vlasy, když kráčí zavěšený do Inoranova rámě k jejich místům. Brzy si jich všimne i Hide.

Otáčí se totiž právě včas, aby spatřil svého bývalého řidiče. I on si to všechno pamatuje jako by to bylo včera. Včetně všeho, co se pro ně snažil udělat Reita a on ho pak za to vyhodil. Vzpomínky se vrší jedna na druhou, osudy se důmyslně proplétají a uzavírají jistý kruh. Cítí to. Vnímá osudovost celého tohohle setkání a najednou tuší, že to všechno zajde už brzy mnohem dál. Jejich životy jsou napsané, stanou se velké věci a některé možná uvidí až v těch dalších. Prudce se nadechne, když mu v očích zajiskří, ale nevydá se k nim. Už to nestihne. Do sálu totiž vstoupí někdo, kdo kdysi roztrhal jeho srdce na kousky a kvůli komu proplakal hodně nocí. Jeho bratříček. Zavěšený do Krále. Neviděli se celých deset let. Vypadá pořád stejně a přece jinak. Démoničtěji. Hide si vůbec neuvědomuje, že tam stojí bez hnutí a dechu, mluví na něj lidé, míjejí ho jako plynutí času a on pořád hledí do Uruhovy tváře a do očí se mu tlačí slzy. Radosti, že žije, vzteku, že ho opustil. Na tohle nebyl připravený, vlastně si to vůbec nepřipouštěl a teď neví, co si s tou situací počít. Když se konečně přinutí pootočit hlavu, najde očima Miyaviho. I jeho reakce by mohla být silně nepředvídatelná, až Uruhu uvidí.
"Rei-chan..." Zamumlá a jako by se ho snažil nahmatat někde poblíž. Cítí se jako v nějakém oparu a potřebuje se ujistit, že mu zrovna teď nepřeskočí. A to jde jenom s ním.
"Nenech na sobě znát slabost." Uslyší vedle sebe znenadání Aoiho hlas. Trhne sebou. Je to nečekané. Podívá se na něj jako na ducha. Proč mu zrovna on radí? Aoiho oči jsou přísné a celkem bezcitné.
"Na to oni čekají, copak to nevíš?" Aoi sotva patrně kývne bradou ke Králi.
"Už je jeho. Dávno je jeho. Nenech se jím zmýlit." Řekne ještě Labuť, než odejde. Uruhovi by Aoi ještě věřil. Gacktovi ne. Na to s ním žil moc dlouho.

Gackt sám zrovna usedá do čela velkého shromáždění a všechno kolem postupně utichá. Muži zaujímají svá místa, Uruhu má po svém boku a je na čase pronést řeč o tom, proč sem vlastně všechny svolal, jaký by měl být jejich společný cíl a jak to zařídit, aby si rodiny vyšly vstříc a nikdo nebyl ukřivděn. Brzy se ukáže, že jednání se potáhne dlouhé hodiny. Jednotlivé hlavy na sebe tahají sto let staré křivdy, oprašují spory, které měly být vyřešeny nebo zapomenuty a zaplétají se do klubíček krevních mstí a dluhů. Dojde na mnohé rituální obětování prstů a dokonce na několik vražd rovnou na místě. V sále to hučí jako v úle a vypadá to, že tenhle boj se snad nedá vyhrát. Nakonec je jednání odloženo o několik hodin, pokračovat se bude v noci a čím déle to potrvá, tím spíš si koledují o pozornost policejních složek. A taky nikdo nehlídá město… Teď je ale prostor na odpočinek, spánek a řešení drobných osobních problémů, než budou všichni zase svoláni do sálu. Místa je tu v zahradách, lázních i spacích prostorách dost. Drak většinu času mlčel a poslouchal a Gacktovi nutně vrtá hlavou proč to tak je. Čekal od něj nejvíc vzdoru a komplikací a to se nesplnilo, ale za ty roky už věděl, že Hide se většinou projeví přesně tak, jak nikdo nečeká. Ten chlap byl psychopat, který neměl žádný konkrétní vzorec chování. Jen čert věděl, na co myslí a kdy to přijde. A ono to přijde, tím si byl Gackt jistý.

Uruha, Inoran, Ju-ken, Reita, Miyavi

Ju-ken se trochu šklíbí nad Sugizovým uklidňováním, ale bere ho vážně. Nikdy jeho slova nebral na lehkou váhu, pojilo je příliš mnoho společných let. Je však rád, že má po boku Kaie, když dojde na staré rány, o kterých moc dobře ví. Nikdy před ním nic netajil a byly večery, kdy odkrývali svou vlastní minulost. Teď je to jen dobře, protože tím Kaie nezaskočil a mohl pro něj být oporou. Jeho pěsti v prvním okamžiku nepovolí, to se stane až ve chvíli, kdy ucítí Kaiův dotek. Jak kdyby jím projelo něco hřejivého. Haiko je pryč, teď je tu Kai a Kaoru, ti jsou jeho rodina a je nesmí ohrozit. Nechá tygra zase klidně odpočívat a dlouze se nadechne.
"Hai, přijde a já si to užiju. Tohle je to pravé klubko pro mě." Zamručí s ještě trochou nespokojenosti v hlase, ale vrátí se na své místo. Už má toho vykecávání plné zuby. Nejradši by se sbalil a odjel, jenže nemůže. Nemůže nic, kromě vyslechnutí všeho, co má Král na srdci.
"Nemáte za co děkovat, zatím jste ještě nebyli uvnitř." Neodpustí si poznámku Uru, ale není v tom nic útočného. Jemu ke zklidnění nitra bohatě stačí Aoiho dlaň svírající tu Inoranovu a je spokojený. Pro něj není nepřítel, mnohem víc se děsí chvíle, kdy vstoupí do sálu. Nechce ani zkoušet předvídat, co všechno se může stát. Nesmí hnout ani brvou, když Hideho uvidí. To se na jeho postavení nesluší. Musí se dostatečně obrnit, aby na něj mohl být Gackt hrdý.
Ino si nese podobné pocity ale ani jeho neovládá zatím nic z těch negativních, kromě jemného mrazení podél páteře, když kráčí po Aoiho boku do svatyně. Zatím nic neřekl, ale poděkoval oběma gestem a snaží se už teď vymýšlet možný plán útěku. Hledá skrytá místa, před svatyní zmapoval všechny stroje, aby věděl, ke kterému to bude nejblíže, a kde se příliš nebude muset snažit se startováním. Je tichý, ale o to víc pracuje jeho hlava, aby vymyslela hned několik únikových cest. Samozřejmě jsou protkané neskutečným množstvím rizik ale lepší, než žádné.
"Je tady." Broukne tiše, když zahlédne Hideho záda a společně s ním i Reitu a Miyaviho. Jediný s kým si vymění vřelejší pohled je Rei. Vděčí mu opravdu za hodně. Mohl být kvůli nim mrtvý, ale žije a…skutečně se stal fénixem. Ten, který dává život, stejně jako ho klidně může vzít svým plamenem, který si půjčí od Draka. Vražedná kombinace, ale ani tato myšlenka v něm neprobudí nic zlého. Bez váhání pozvedne Aoiho dlaň ke svým rtům a věnuje jí polibek, ještě než se rozejdou ke svým místům.
"Jeden by řekl, že jsi vstal z mrtvých." Neodpustí si poznamenat tiše směrem Aoimu a v očích mu láskyplně zasvítí.
"A stejně jsi neskutečně nádherný." Šeptne ještě, aby ho slyšel jen on.
Rei se ještě chvíli kouká s jistým překvapením na příchozí dvojici, ale když si ho nikdo nevšímá, spokojeně se usměje. Zprávy sice říkaly, že jsou naživu a on byl za to neskutečně rád ale teď, když je uvidí, jim skutečně uvěří. Nic se nestalo nadarmo a jejich společný osud byl prostě napsaný, i když jim musel trochu pomoci. Teď by to udělal jinak ale tehdy…Neměl příliš na výběr, i když tím ohrozil všechno. Stejně je přesvědčený, že by jim pomohl znovu, jinak ale ano, udělal by to.
"Museli mít pořádný důvod, aby se vraceli." Zamumlá si pro sebe a nejspíš ho uslyší jen Hide. Jak kdyby tím říkal, že tohle setkání má jistou naději na úspěch a možná se to přece jen podaří.
A pak se ve dveřích objeví Uruha s Gacketem po boku. Prsten na jeho ruce září a ti, kteří pochybovali o pravdivosti zpráv, jsou nyní přesvědčeni. Uruha skoro nedýchá, když udělá první kroky do jednacího sálu a podívá se přímo do Hideho tváře. Nechtěl se na něj podívat, chtěl se obrnit a pokusit se ignorovat jeho přítomnost, aby ho tolik nezasáhla, ale není to možné. Jeho podvědomí jej automaticky vyhledalo. Ve tváří se mu nepohne jediný sval, jen dlaň svírající Gackotovo předloktí se znatelně rozechvěje. V očích má vepsaný smutek jakousi omluvu, i když by nejednal jinak. Jeho osudem bylo stanout Gacktovi po boku a tady je. Skoro jakoby mu posílala pohledem zprávu, že ho to mrzí. Jen jediný záchvěv lítosti, než jeho oči naberou typickou hloubku a pak padnou i na Miyaviho. Ten pohled s ním nezahýbe o nic méně. Jeho bratři…Byli jimi dlouhé roky. Tohle z hlavy člověk jen tak nevymaže. Hrdě pozvedne bradu, aby ochránil svou mysl, a vydá se na své místo. Nechce vědět, co svým příchodem způsobí.
Rei se v první chvíli pohne k Hidemu, aby zabránil čemukoliv, co by mohlo přijít a jen zaslechne zbytek Aoiho slov. V duchu mu poděkuje, i když se nemůže být jistý, jestli zaberou. Periferně však zahlédne i pohyb Miyaviho, který je očividně úplně mimo.
Ať byl jakýkoliv, zahýbal s ním příchod Uruhy neskutečným způsobem. Stejně jako s ním pohnul před lety fakt, že se rozhodl odejít. Podvědomě dělá kroky směrem k nim a ani neví, co chce udělat, nejspíš ho obejme a pak uškrtí a vykuchá. Ano, to je skvělý plán. Jenže mu v pohybu zabrání první jedny ruce a hned i další pár.
"Nepouštěj si ho do hlavy, mysli na kluky." Šeptne tiše Ino konejšivým hlasem a vyslouží si naštvaný pohled, po kterém by kde komu zatrnulo.
"Jen se podívej." Kývne hlavou k Hideho synům.
"Tohle je tvá rodina." Pronese ještě tiše a setká se krátce s děkovným pohledem Reity.
"Co ty o tom víš." Sekne po něm tiše ale vztekle Miyavi a v duchu si plánuje, co mu za rohem provede.
"To jsem mu pošeptal já, víš." Ozve se hlas Reity a mrkne na něj.
"Já tě znám, ty si tu všechny užiješ a na nás pak nezbude nic." Pokusí se obrátit všechno na úplně jinou notu a poposunou se blíž Hidemu, aby druhá Reitova dlaň sevřela jeho předloktí ve znamení, že je tady, tak jako vždycky.
Po pár hodinách je vidět, že jsou kluci už unavení a mají toho dost. A nejsou jediní, jen ti nejodolnější poslouchají každé slovo a sledují všechny události. Rei by upřímně nejradši v některých chvílích vzal kluky pryč a očima vyhledá Kaie a Ju-kena společně s jejich svěřencem. Jim to snad nevadí? No jemu hrozně. Nejradši by je držel dál od toho všeho.+Vážně je ze mě máma.+ Pomyslí si skoro vyděšeně a přikládá to na vrub únavě. Všichni se jako na povel zvednou. Nejspíš potřebují všechno probrat mezi svými.
Ju-ken sám se na chvíli zastaví u Gackta a jen kývnutím hlavou mu sdělí jaký má celou věc názor. Znali se příliš dlouho na to, aby musel cokoliv vysvětlovat. Sám si potřebuje pročistit hlavu.
"Kaoru by se měl chvíli prospat." Sdělí Kaiovi svou první starost a jeho tvrdý výraz tvář neopouští. Sám by potřeboval horkou vodu, nabrat nové síly ale stejně do lázní nezamíří, nenechá tu Kaie a svého syna samotné. Ne v této společnosti. I když nepochybuje o tom, že ho tam bude posílat a jak zná jeho přesvědčovací metody…Stejně nakonec poslechne. Aneb jak malý tygr přerostl toho velkého.
Inoran se drží pořád v blízkosti Aoiho, i když by on sám rád prohodil několik vět s Reitou. Neviděli se tak dlouho a on byl snad jediný, kdo mu opravdu chyběl. Očkem zahlédne mizejícího Miyaviho, který se krátce podívá na Hideho a podle všeho si jde obhlédnout terén.
Stalo se toho tu už dost. Možná taky potřebuje trochu svého klidu, aby vstřebal Uruhův příchod. Co ale ostatní neví je fakt, že cestou za sebou zanechal na každé křižovatce v zahradě orlí pírko ve směru, kterým se vydal. Jen pro jistotu, i kdy ví, že to Sugizo nepotřebuje. Riskuje hodně tím, že s ním chce mluvit ale…Potřebuje alespoň jedno slovíčko. Nakonec dojde až k jednomu stromu, vyhoupne se na první silnější větev a vytáhne krabičku cigaret, aby uklidnil nervy, stejně jako jednu ze svých lásek, a kontroluje úplně zbytečně, že je zbraň v pořádku.
"Hide-chan…Vezmu kluky do jednoho z pokojů. Nechám je hlídat. Jdeš s námi?" Zeptá se Rei, když mu krátce položí dlaň na rameno a kývne hlavou ke dveřím ze sálu. Možná by jim všem prospělo, kdyby byli chvíli společně a v klidu. Je to snad poprvé, když nedokáže tak dobře odhadnout, co se Hidemu prohání hlavou a upřímně…Děsí ho to. Jeho pozornost si na chvíli ukradne Ino, který mu poklepe na rameno.
"Rei-kun." Neovládne úplně své nadšení.
"Ty vážně nikdy neshoříš." Složí mu osobitý kompliment a setká se s pobavením.
"Takovou radost ti neudělám. Ale bacha, jeden šílený nápad mi stačil." Ujistí ho vážně, když ho plácne přátelsky po rameni.
"Myslel jsem…" Začne se Ino vracet do minulosti opatrně.
"Já? Ostatní by se nudili, kdybych si pořádně nerýpl." Zarazí ho Rei mnohem dřív, než to stihne doříct
"Fénixe jen tak nezničíš. Lišky jsou na tom mnohem hůř a Labutě taky." Sdělí mu nenápadně, aby na sebe dávali pozor, a nechá ho vrátit se k Aoimu.
"Některé vzpomínky nejsou na škodu." Broukne si Ino spíš pro sebe a usměje se nad tím.
Uruhovi moc do smíchu není. Stále zůstává na svém místě, jak kdyby byl v jakémsi transu. A pak se dlouze nadechne a krátce stočí oči na Gackta.
"Odpusť mi mou slabost. Už se to nestane." Ne, ani on neměl ve zvyku se příliš omlouvat, ale teď by opravdu měl. Pohled na Hideho v něm rozdmýchal mnohé a pochybil. To se prostě stát nemělo.
"Měl jsem se víc obrnit." Položí mu krátce dlaň na předloktí a začne se zvedat ze svého místa s jemnou vráskou na čele.
"Půjdu zkontrolovat, jestli je všechno v pořádku." Snaží se najít zpátky své místo a potřebný klid. Nejspíš na chvíli zmizí ve stínu zahrad. Tam, kde se vždycky cítil nejlépe. Jakmile bude vše připraveno k pohodlí jejich..ale ano vlastně hostů, může se chvíli věnovat sám sobě. Srovnat své nitro a znovu stanout po boku Gackta tentokrát se svou vyrovnaností, jak se od něj očekává.

Gackt, Hide, Kai, Aoi, Sugizo

Kaie pálí na patře hodně otázek, ale porada právě začíná a on je musí všechny spolknout. Co Sugizo ví a on ne? I po těch deseti letech toho bude pořád ještě asi dost. Věci, co jsou uložené dávno v minulosti. Samozřejmě ví o tom, co se Ju-kenovi stalo před ním, ale nemá ani ponětí, že tohle byl ten muž a vlastně se nikdy nevyptával na velké detaily, aby na to Ju nemusel vzpomínat. Když se začnou sekat prsty, mnoho mužů u toho nehne ani brvou, i přes to že krvácí na bílou podušku, zatímco je jejich prst nesen tomu, kdo to požadoval. Kaoru při tom trochu zbledne, ale pohled neodvrátí, to až, když se začne se zapichováním wakizashi do domnělých zrádců, což vyvolává jen další konflikty. Ti Hideho kluci naproti nim na to zírají s očima jako talíře. Neměli by tu být… Když se po první části Ju-ken vydá za Gacktem, sám počká s Kaoru stranou. Jako by ho od Gackta chtěl podvědomě držet co nejdál. Pak se k Ju-kenovi oba připojí, aby probrali, čeho byli svědky a jaké stanovisko k tomu zaujmou dál.
"Tak si pojďme najít nějakou tichou ložnici." Řekne Kai. Podle něho teď příliš mnoho lidí futony neobsadí. Bylo moc brzy. Takže by tam mohli mít celkem soukromí.
"Vedeš si dobře, Kaoru-chan." Povzbudí Kai syna, jakmile jsou za posuvnými dveřmi.
"Dívej se, uč se a nemysli na to, co bylo." Mluví o smrti jeho biologického otce. Ty vraždy mu to musely připomenout.

I Aoiho oči jsou velmi vřelé, když se podívá na Ina, který mu zrovna líbá ruku. Cítí v něm neskutečnou oporu. Jsou tu spolu proti všem a na ničem jiném nezáleží. Usměje se, když mu řekne, že vstal z mrtvých.
"Možná ano, ale naše místo už je někde jinde." Řekne mu a myslí na jejich domov. Japonsko si je zavolalo, ale je přesvědčený, že je to jenom na krátký čas, pak se zase vrátí ke svému životu a budou dál šťastní a daleko odsud.
"Ti Hideho kluci ale vyrostli..." Vydechne Aoi. Sami si děti nepořídili, nechtěli… Proč, aby se dívaly na tohle? Znovu se usměje, trochu zapomínajíc na svět okolo.
"Krásnější než Páv?" Broukne mu kacířskou větičku, i když s Uruhou rozhodně nijak soupeřit nechce. Nemusí.
"Myslíš si, že bude důvod odsud utíkat?" Brouká mu během porady, když ho vidí, jak si pořád všechno prohlíží a hodnotí. Už ho zná, ví, co mu běží hlavou. Po poradě se společně vydají za Hidem a Reitou, ale Drak nevypadá v rozpoložení, kdy by je příliš vnímal. Aoi mu pošeptá svou radu, zatímco Ino mluví s Reiem a pak je čas vyplnit mezeru mezi jednáními.
"Pojďme zjistit víc o těch čínských rodinách. Určitě tu někoho mají nastrčeného. Měli bychom vědět, koho trávit." Zašeptá Aoi do Inoranova ouška a kývne bradou do sálu.

Za normálních okolností by Hide Aoiho s Inoranem hodně řešil, jenže teď sice slyší Reitův hlas, mluvící o jejich důvodu k návratu, ale pořád má v závitech obřími písmeny napsáno pouze slovo Uruha, na kterého stále zírá. Brzy k němu dolehne i hlas Aoiho. Mimoděk se pohne, jako by chtěl vykročit přímo k Uruhovi. Vnímá jeho dlouhý pohled, tuší, že mu tím chce něco říct, ale nedovede tak docela rozklíčovat, co. Má dojem, že v jeho očích vidí smutek. Chtěl by ho obejmout a vyprávět mu všechno, co se stalo za těch deset let, kdy se neviděli a zároveň vidí, jak pevně svírá Gacktovo předloktí a tiskne se k němu a to ho nutí odmítavě krčit obočí a tvářit se ještě nešťastněji. Najde si ho Reitova dlaň, on ji pevně stiskne a pak se k nim stočí i Gacktovy modré oči. Teprve v tu chvíli Hide procitne, otočí se na patě a vrátí se k synům a ke stolu. Jakmile skončí první kolo jednání a Rei mu sdělí, že vezme kluky odpočívat, nechá ho.
"Jen běžte, já si vás za chvíli najdu. Je tady hodně záležitostí, které musím vyřídit." Poplácá ho jemně po rameni, políbí kluky na čelo a nechá je odejít. Jakmile má pocit, že jsou pryč, vykročí rovnou za mizejícím Uruhou. Dobře si všiml, jak se od Gackta odpojil a jde někam úplně sám. Zná ho dobře na to, aby věděl, jak ho sledovat. Jako vždycky ho najde hluboko v zahradě, nadběhne mu kolem keřů s růžemi a pak mu zastoupí cestu. Prostě s ním chce mluvit.
"Uru-chan..." Osloví ho, dvěma kroky je u něj a vezme ho za předloktí. Páv je schopný nastříkat mu do očí slzný plyn a utéct.

Sugizo si dobře všimne všech pohledů, které Miyavi věnuje Uruhovi, i když ten se na něj nedívá a má oči jenom pro Hideho. A pro Gackta. Však mu na něj dává pozor celé ty roky a samozřejmě mu vypráví, jak se má a jak se mu daří. Teď to ale chvíli vypadá, že se mu Miy snad rozeběhne v ústrety a po cestě ho rovnou někdo zastřelí. Pak se ale opanuje a opustí sál a Sugizo si dlouze vydechne. Po poradě ještě sám chvíli setrvává, ujišťuje se, že jim nikdo nevěnuje pozornost a že se naopak on sám všem pověnoval dostatečně tak, jak by měl a pak místo opustí taky. Nemá ani ponětí, kam mohl Miyavi jít, ale teď je možná jediná chvíle, kdy by s ním mohl mluvit. Chvíli se prochází před vchodem sem a tam, než si na zemi povšimne zatíženého pírka, aby neodlétlo. Koutky se mu vyhoupnou nahoru, sehne se a sebere ho. Chvíli ho převrací v dlani a další desítky minut mu trvá, než mu dojde směr. Šlo o to, jak leželo. Vydá se tedy touto cestou a skutečně po chvíli najde další pírko. Následuje je až k místu, kde ho uvidí sedět na stromě.
"Ne, že by se hadi neuměli plazit po stromech, aby mohli alespoň částečně následovat ptáky, ale nechtěj po mě, abych tam hledal toho tvého." Řekne mu s úsměvem a hlavou zakloněnou.
"Když jsem byl kluk, věřil jsem, že tam vidět nebudu, ale teď už si tak jistý nejsem." Kývnutím hlavy mu naznačí, že ví o místečku, kde by je nikdo chvíli hledat nemusel.

Gackt si samozřejmě všiml už před poradou, jak se Uruha rozechvěl a když se podíval kolem sebe po důvodu, byl jím Drak. Samozřejmě… Byly to celé roky, co žil s ním a odešel od Hideho, myslel si, že tahle část je dávno někde pohřbená, ale opak byl zjevně pravdou. Neměl mu to za zlé a nebál se, že by o něj mohl přijít, to by se stalo už dávno, ale stejně se mu nelíbilo jak oba dva vypadali a kdo ví, co by mohli pod vlivem emocí udělat. Vlastně by to nemělo tolik vadit, když byl Gacktův cíl, aby spojili své síly. Vztah Uruhy a Hideho by mu k tomu mohl hodně pomoci, jenže v sobě měl příliš silně zakořeněnou rivalitu s Drakem. Jakmile je po poradě, Uruha se začne omlouvat. Věnuje mu shovívavý úsměv a nechá ho, aby si našel malou chvilku pro sebe a trochu si popřemýšlel. On sám stejně neví, kam dřív skočit a s kým mluvit dřív. On dnes rozhodně odpočívat ani spát nebude. Ju-ken a Kai někam odcházejí, vidí Aoiho brousit po sále jako by něco hledal a na chvíli ho to zaujme a pak si všimne i odcházejícího Sugiza. Hide mluví s Reitou a Gackt nechce opouštět výhodnou pozici, odkud vidí všechno, ale Uruhova slova o hlídání Sugiza mu nedávají spát. Nakonec se sám zvedne, vyjde ven před svatyni, odmítne doprovod a spatří Sugizova záda v černém kimonu, když kráčí někam, kam nikdo jiný nejde. A vydá se tam taky.