Aoi x Zyean - Podívej, Uru už umí lehni. - část 4.

(Zyeanův byt)

Zyean

Zyean sám už vymýšlí, jak se z té situace nějak obratně dostat. Máma mu to neulehčuje ani v nejmenším. S domovnicí by si nějak poradil, nebylo by to poprvé a nejspíš ani naposledy ale s mámou na chodbě? Tak tohle je oříšek. A pak, že přijde o slova jenom při tom. Tohle je ta druhá možnost. Poškrábe se rozpačitě na temeni v rozcuchaných vlasech a pak se zarazí poprvé a nadechne se k protestům.+MY to zaplatíme? To ne.+ Proběhne mu hlavou jako první. Tohle je jeho problém, měl by si ho vyřešit sám, i když s tím, co utratil za veterináře....A pak přijde druhé vykolejení, po kterém na Aoiho zírá s mírně pootevřenými rty, jak kdyby ho viděl poprvé. To, že štěňata zmizí do tří dnů, ho moc nepotěší, ale to další si ukradne jeho pozornost mnohem víc. +Pronajmout komu chcete? Kam půjdu...uhm.+ Najednou se mu očka rozzáří a málem odplachtí zavřeným oknem někam do neznáma. Tohle znělo jako...Možná Aoi později zalituje, že něco podobného řekl a Zyean si to moc dobře uvědomuje, ale v první chvíli je to nejšťastnější štěně pod sluncem ale ne, vrtět čímkoliv asi opravdu nebude. +Kdy  mám balit?+ Zeptá se Aoiho v duchu a pak mu dojde, že stojí nechráněný a jen v prádle. Ani není schopný mu s těmi pejsky pomoct. Zacouvá do bytu a snaží se odhadnout, jak se máma tváří. Ano, už si ho prohlédla od hlavy až k patě a zatím se tváří nesouhlasně. Očividně se jí nelíbí ani pohlaví ani věk jeho společnosti. Ne, že by to na Aoim bylo vidět, ale už jeho sebejisté vystupování jí asi ledasco napovědělo.
"Mami já, totiž..." Snaží se nějak začít, když se Aoi odporoučí nahoru.
"Jestli mi to chceš vysvětlit, jsem opravdu zvědavá." Přeruší ho ženský hlas a už si zakládá ruce na hrudi a to nikdy není dobré znamení.
"Věděla jsem, že není dobrý nápad, abys s tím vším začal." Očividně to dává za vinu celé kapele a společnosti, ve které se pohybuje.A ano, to je ten důvod, proč se Zyean domů příliš nevracel.
"To není o tom, to jsem prostě já."+A bez Aoiho to už nejsem ani já.+ Dodá si v duchu, ale nahlas to neřekne. Jen se vděčně ohlédne, jakmile uslyší kroky na schodech. Tohle dopadne katastrofálně, to už ví teď. Jakmile se Aoi představí, podá mu ne příliš ochotně dlaň a představí se.
"Yoshiyuki Mayumi." Nepřestává si ho prohlížet a odhadovat, co je zač.
"Jak jste myslel, že ho může pronajmout, komu chce?" Vypálí na něj možná trochu nezdvořile a to už Zyean otvírá okno a podává Aoimu cigaretu a sobě taky. Nikdy si nelámal hlavu, že by se měl ve svém zlozvyku krotit a to je očividně to nejmenší, co jeho matce právě vadí.
"Kávu si dám později..." Odtuší Mayumi přísnějším hlasem.
"Arigato." Nezapomene nakonec ani na zdvořilost a očividně se rozhlíží, kde by se usadila. Zyean s doutnající cigaretou v koutku přiskočí k pohovce. Ne, tam ji usadit nemůže. Radši odejde k malému jídelnímu stolku, kde jednu židli odsune.
"Posaď se, prosím." Prohodí s jistou dávkou pokory v hlase ale je vidět, že se mu moc nelíbí, jak s Aoim mluví, teda jakým tónem. Není to poprvé, kdy ho slyší. Tehdy to bylo stejné, když viděla kluky z kapely.
"Nedělám tu nic špatného vážně." Pokusí se hájit svůj vlastní život.
"Chodím do práce, ve volnu hraju a snažím se nebýt nikomu na obtíž." Pokrčí rameny.
"To koho mám v bytě a s kým se vídám, záleží jen na mně a já to chci přesně takto." +Až na ty štěňata, ty jsem úplně nechtěl. Ten bordel taky ale Aoiho chci až moc.+ Ohlédne se na něj, jak kdyby si to, co se mu honí hlavou, mohl přečíst v očích.
"Nezáleží, vrhá to špatný stín na naši rodinu, kdyby to viděl otec." Zpraží ho pohledem máma a Zyeanovi zatrne, tohle bude taky pěkné tornádo, jakmile se to dozví.
"Tak nebude nadšený, já vím ale...Já na tom nic měnit nechci, promiň." Rezignuje nakonec a řekne jí to na plnou pusu.

Aoi

Samozřejmě zaslechl útržky rozhovoru, když šel po schodech dolů a Zyeanova mamka není jediný rodič, kterému se nelíbí nejistá kariéra muzikanta ve městě, kde je podobných kapel jako hub po dešti. On měl ale dost kritické oko na to, aby o někom dovedl prohlásit, že hrát prostě neumí a není to případ Jiluky. Neví, jestli může Zyean něco tušit o jeho mládí a o tom, jak začínal on. Že se prostě sbalil a odjel do Tokya, aniž by měl na pronájem pokoje nebo na něco k jídlu. Jeho začátek bylo jedno velké štěstí. Moc se v tu chvíli na rodiče neohlížel a podle toho, jak s mamkou mluví štěně, přijde mu ještě dost ohleduplné. On by se s ní mazal asi ještě o něco méně. Teď by se ale měl pokusit udělat spíš dojem a přesvědčit ji o tom, že je u něj její syn v dobrých rukou, pokud nechce, aby spolu ti dva třeba přestali mluvit. Bohatě mu stačí dívat se na to, co to dělá s Rukim, nemusí to mít ještě u někoho, koho… hm, miluje ho? Pro sebe pozvedne koutky rtů nahoru. Až doteď vlastně netušil, jak se jeho přítel jmenuje druhým jménem. Nepodíval se mu ani na cedulku na dveřích. Hrdinně odolává tomu hodnotícímu pohledu a nehne u toho ani brvou, i když mu zase tak lehko není. Potkal už ale za život tolik lidí, že jednu mámu prostě musí zvládnout. +Reita nebo Uruha by nahodili svoje charisma a omotali si ji kolem prstu během pěti vteřin...+ Ne, jemu to tak snadno nejde. Kai by ji nejspíš odzbrojil svým humorem a kouzelným úsměvem a Ruki by se pravděpodobně chytil při nějaké konverzaci, ale ze všech pěti členů The Gazette je on ten nejmíň vhodný na to, aby si ho někdo zamiloval. Jeho hluboké oči ji asi na kolena nedostanou. Mayumi na něj vypálí tu otázku, zatímco si sám přebírá cigaretu a zůstane stát u otevřeného okna. Není si jistý, zda si tím kouřením v bytě vylepší skóre, ale potřebuje to. Ona se zatím posadí u stolku. Přeskočí očima na Zyeana, který se snaží vysvětlit, co se dá a pak se nadechne k odpovědi.
"Myslím to tak, že už ho nebude potřebovat. Můj apartmán je přizpůsobený k tomu, aby se v něm dalo hrát, sám jsem členem kapely. Nikoho tam rušit nebude. Kromě mě..." Ušklíbne se na Zyeana, ale je to pitomý pokus o vtip. +Nedělej je… prostě to nedělej.+ Napomene se v duchu. Mohl by pokračovat v tom, že ušetří za nájem, že bude mít po ruce kontakty a kdesi cosi, ale on nechce, aby to vypadalo, že si ho snad vydržuje. Chce, aby pochopila, že to myslí vážně. Pořád se jeden druhému dívají do očí a pořád je to takové odměřené a trochu testovací. Jako by oba čekali, kdo jako první šlápne na minu. Je si jistý, že to bude štěně, protože ta nejsou opatrná. Lítají okolo jako splašená. Je div, že Mayumi zatím celá chlupatá pětice míjí a nevrhá se jí na lodičky. Konečně dojde na slova o rodinné cti a Aoi skloní oči. Tohle už má za sebou. Jeho rodiče už dávno pochopili, že si nevěstu nepřivede a s kapelou neskončí, ale dřív to tak snadné nebylo, obzvlášť, než kapela dokázala, že za něco stojí.

Zyean si prozatím stojí na svém a on si není jistý, jestli by do toho měl zasahovat. Nakonec típne cigaretu, přejde k lince a uvaří jim všem kávu. Uctivě ji položí před ní na stůl a pak se posadí na druhou židli proti ní, aby neměla pocit, že nad ní tak dominantně postává. Prostě musí přijít na to, jak si s ní poradit.

Zyean

Mayumi si Aoiho nepřestává prohlížet a vypadá to, že čeká, jaká odpověď se jí dostane. Ne, příliš jí jeho postoj nepřesvědčil, že by se o svého syna neměla bát. Aoi pro ni není nesympatický, ale dost mu uškodilo v jakém...stavu je našla a taky podnájem, který byl před její návštěvou vždy uklizený. Možná se opravdu měla ohlásit dopředu. A pak se zamračí na Zyeana, který si stojí za svým dosavadním směrem.
"Takže jste potkal mého syna a chcete si ho nastěhovat k sobě, protože...? " Pozvedne obočí a nutí ho k dalším odpovědím, jak kdyby se chtěla dobrat konce. A zatím doufá, že to není přesně tak, jak si myslí. Zyean stojí kousek opodál a tahá cigaretu, jak kdyby ji chtěl zvládnout na jeden zátah. Ani si s Aoim neřekli, co mezi nimi vlastně je. Ne na plnou pusu, i když on se mu v podstatě vyznal. Jenže co teď? Řekl by to mámě hodně brzy o tom nepochybuje, nikdy jí nelhal a ani to příliš neuměl ale teď si opravdu není jistý, jestli říct pravdu šetrně nebo to uhrát na společný zájem.
"Mami, já..." Začne pomalu a automaticky se sehne pro štěně, které se snaží útočit na nohu stolu za tichého, trochu směšného vrčení.
"Proč ho nenecháš, aby mi odpověděl?" Stočí na něj pomalu oči jeho máma a nepatrně nad tím pozvedne obočí. Přesto však s díky přijme kávu a téměř neznatelně se pousměje.
"Protože tohle by mělo být v první řadě mezi námi. To, že jsme se tu takto potkali, je dost náhoda." Pokusí se obrátit pozornost na sebe, ale očividně nemá moc úspěch, když je zastavený letmým gestem dlaně.
"Ale stalo se a já si chci poslechnout, co se to tady děje." Je vidět, že doma ho moc mluvit nenechávali, je až k podivu, že je jeho pusa k nezastavení, asi proto, že ji doma moc nepoužíval. Největším překvapením bylo, když se sbalil a odešel. A ne, neplánoval nic, prostě chtěl hrát a přizpůsobil tomu všechno.
"Protože potřebuje, aby mu někdo hrál na nervy. A to já a moje bicí dost obratně umíme. Navíc toho moc nenamluví a mě to jde mnohem líp. Máme se od sebe, co učit." Odpoví mámě nakonec s širokým úsměvem, jak kdyby chtěl Aoiho v jeho vtipkování podpořit a upře na něj děkovný pohled. Taky mohl odejít a nechat ho v tom koupat. S každou vteřinou, kdy tu zůstává s ním, ho snad miluje čím dál víc.+A pak už z té postele nevylezeme.+
"Zyeane!" Napomene ho matka přísně, když si z ní dělá legraci.
"Začni se chovat slušně." Napomene ho znovu a pak se konečně napije i kávy.
"Chovám se slušně, celý život se chovám slušně, ale chci konečně dělat, co chci já a ne co ty a táta, je mi líto." Odmlčí se na chvíli a je jasné, že toho má tak akorát...Jak byl jindy klidný a nic ho nemohlo rozházet, zdá se, že s kontaktem s rodinou je to jiné.
"Aoi mi nabídl bydlení."+Právě teď vlastně.+
"A já s ním chci žít." Použije schválně tohle slovo, aby bylo jasné, že v tomhle ohledu jen o bydlení nejde. Jakmile máma odejde, klidně mu řekne, že se nic neděje, kdyby si to rozmyslel. Má pocit, že bude mnohem lepší, když to na ní vybalí celé, než jí lhát, i kdyby to nakonec dopadlo jinak.
"Chci hrát, později jen hrát, chci k vám jezdit na návštěvu se svým přítelem." Sype to na ni trochu z rukávu.
"Tohle jsem já, ne ten bordel, ale myslím bicí a můj život. Musím jednou pořádně dospět." Zarazí se a podívá na Aoiho s pobaveným výrazem v očích.
"Teda, jak kdy a jak kde." Tohle byla cílená provokace a jeho mámě to naštěstí úplně nedojde, teda snad.
"To nemyslíš..."
"Myslím, mami. Dost vážně, vlastně víc, než by mě kdy napadlo." Odpoví jí okamžitě a dívá se Aoimu do očí. Teď začne to pravé peklo, ale vlastně je mu to trochu jedno. Je na čase ukázat, že se své rodiny nebojí.

Aoi

Protože? Aoi skloní černé oči na hrnek s kávou, vezme do dvou prstů lžičku a začne ji míchat. Zyean se do toho chce vložit dřív, než si stačí v hlavě přerovnat, jestli říct nahlas, co si nejspíš před chvílí uvědomil nebo ne a jeho matce se to samozřejmě nelíbí. Je hodně pohotová, hned si domyslí, že si to mezi sebou ještě neřekli. Hmm… Nenechá se okecat jen tak. +Co je tvoje máma zač, někdo s doktorátem?+ Projde mu hlavou a stočí na chvíli oči do strany na Uruhu, spícího na gauči. Zyean s matkou absolvují další malou přestřelku a je až s podivem, jak pan upovídaný najednou nemá snahu mámu překecat. Imponuje mu to. Je takový nezkažený a ani se nesnaží být jiný. To se dneska u mladých kluků zase tolik nevidělo, každý chtěl být rebel. Jeho vtipu o mluvení se usměje, ale skloní při tom tvář, kterou na okamžik zacloní dlaní a pak se honem napije. Začni se chovat slušně? Aoi si v duchu povzdechne a představí si některé opravdu neslušné známé z branže. Pozvedne hlavu od hrníčku zase až ve chvíli, kdy Zyean začne mluvit o bydlení a souhlasí. Jeden druhému se celou dobu dívají do očí. +Jezdit na návštěvu se svým přítelem...+ Promne rty a vtáhne je do sebe, když Zyean zavtipkuje na téma dospívání. Smát se je stejně nevhodné jako blbé vtipy, co mu jdou hlavou.
"Zyean to všechno vlastně řekl za mě." Odpoví konečně a podívá se Mayumi do očí.
"Potkali jsme se, zamilovali jsme se a nemá smysl platit dva byty, když se v tom mém ztrácím." Říká pečlivě jedno po druhém, zatímco pomalu sklouzne očima ze Zyeana na jeho matku. Zároveň tím naznačí, že není tak docela chudák. No co, někdo slyší i na tohle. Když už jejího syna obrátil na jinou orientaci, alespoň mu může v životě něco dopřát, no ne? Ještě, že jeho máma nejspíš netuší, kdo je, protože jejich hudbu někdo jako ona určitě neposlouchá.
"Po pravdě nevím, co víc říct, abych vás trochu ukonejšil. Na slova jsem nikdy dobrý nebyl." Řekne a promne si čelo. Doma mu říkávali, že s upřímností vždycky nejdál dojde.
"Můžu vám jen slíbit, že letmé známosti nejsou můj styl a tohle celé myslím víc, než vážně. Vlastně vám někdy váš syn může vyprávět, jak mě naháněl po celém Tokyu, aby mi vůbec došlo, že se mu líbím." Konečně zvedne koutky v upřímném úsměvu a v jeho očích se odrazí něco vřelého. Pak vstane, sebere ze země Reitu, který tahá Rukiho za ocas, až Ruki kňučí a odnese ho k Uruhovi na pohovku.
"Zůstaň." Nařídí mu. Reitovi chvíli potrvá, než najde odvahu, aby skočil dolů. Rukiho zavře do koupelny a pak sebere i Kaie, který už zase okusuje nohy od židle. Za chvíli se s nimi všechny židle převrhnou. Nechá si ho v náručí. Aoi se koupe v misce s vodou a už zdá se obešel misky všech. Je rozpačitý. Neví, co si se Zyeanovou matkou počít teď. Mohl by jí říct, že ji rádi viděli a musí balit, ale… +Ne, to jí neříkej, to zní hrozně...+

Zyean

Zyean neví, kam koukat dřív. V jednu chvíli si chce stát za svým, koukat se mámě do očí aby věděla, jak moc vážně to myslí. Vlastně...doteď si žádným vztahem nebyl tak jistý. Má jich za sebou sice jen pár, které přežily víc, jak pár týdnů ale...Nikdy se necítil jako s Aoim, pro nikoho nechtěl dělat tolik a zároveň uměl trochu přestat blbnout. Tohle máma přece musí pochopit. Opravdu se cítí úplně jinak, když je s ním a vlastně sám sebou. +Fajn, tak tohle nevysvětlíš.+ Proběhne mu hlavou ironicky a zasměje se nahlas.
"Gomen." Pokrčí krátce rameny a teď si jeho máma očividně myslí, že se úplně pomátl. Nadechuje se, aby ještě něco dodal, když ho Aoi přeruší a ukradne si pozornost jich obou. Oči se Zyeanovi rozšiřují, když skládá jedno slovo za druhým a pomalu se k němu dostává to hlavní. Totiž zamilovali se. V ten okamžik už nevidí ani neslyší nic jiného, jen zvládne konsternovaně stát a zírat. Jeho oči se rozzáří a neodradí ho od toho ani přísný hlas jeho matky.
"Takže vám mám věřit, že mého syna milujete. To je přece nepřípustné." Vrtí nad nimi hlavou a očividně s tím vůbec nesouhlasí.
"Myslím, že Zyeanovi bude zase nejlíp doma, kde mu dáme ten správný směr pro život. Nikdy jsem mu neměla dovolit odejít, dokud si opravdu nesrovná věci v hlavě." Říká Mayumi zarytě a zdá se, že ani to její syn vůbec nevnímá.
"Zamilovali...?" Vypadne z něj tiše a trochu konsternovaně. On ví, že se do něj dokonale zbláznil, ale pořád si nebyl jistý jestli je to vzájemné. Nechápe, jak se to stalo a je mu úplně jedno, že tu sedí jeho máma, které se to nejspíš ani trochu nelíbí a co teprve táta? Jenže, jak si něco vzal do hlavy, prostě se toho nepustil. Stejné to bylo se stěhováním a hraním a teď...Ne, je to mnohem horší. Koutky mu nepatrně povyskočí a pořád kouká na místo, kde Aoi před chvílí seděl, i když už tam není a obstarává pejsky. A pak se na něj podívá, jak svírá Kaie. Přejde pomalu k němu, vezme mu štěně z náruče, postaví ho na zem, ať ty židle klidně sežere a na vteřinu se mu pověsí kolem krku.
"Budeš mě mít hrozně plné zuby, ale to přežiješ." Sdělí mu šťastně a pak se odtáhne.
"Polezu ti hrozně na nervy, budeš mě prostě muset umlčet, jinak se dozvíš tolik komplimentů, že ti z toho půjde hlava kolem." Podívá se mu zamilovaně do očí a pak to prostě nevydrží a přitiskne své rty na jeho. Asi úplně zapomněl, kdo sedí kousek od nich u stolu. Probere ho trochu až hlasité odkašlání. To, už jeho máma stojí a svírá v náručí právě Kaie. Tváří se pořád stejně nepřístupně, ale něco v jejích očích se změnilo. Stejné to bylo, když Zyean poprvé usedl za své vlastní bicí. Nakonec mu nedokázala říct ne.
"Na slova očividně ne." Neodpustí si poznámku Aoiho směrem a pak se opravdu téměř neznatelně pousměje.
"Ale na pletení hlavy jednomu mladému klukovi asi ano." Povzdechne si nakonec a zavrtí nad nimi hlavou.
"Když si Zyean něco vezme do hlavy." Okomentuje jeho nahánění po celém Tokyu.
"Myslím, že to poznáte brzo sám, Aoi-san." Teď si ho trochu dobírá.
"Doufám, že máte dost rozumu za oba, abyste věděl, co děláte." Upře na něj přísný a hodnotící pohled, jak kdyby se snažila odhadnout, jestli opravdu ví nebo ne a pak Kaie, který se jí snažil vysoukat až k obličeji odloží na zem.
"Přenocovat tady nebude ten nejlepší nápad, myslím. A návštěvy doma na chvíli odložíme, dokud tvůj otec nepřijme to, co mu povím. Bude to trvat, Zlatíčko." Povzdechne si znovu a Zyean posmutní.
"Děkuji." Řekne jako první.
"Já vím, že pro něj to bude nepřípustné. Je mi to opravdu líto." Povzdechne si i on.
"Ale nemůžu jinak, já..." Už vůbec neví, co by na to mohl říct.
"Už ses rozhodl, vidím to. A vím, že s tím stejně nic nenadělám. Jen doufám, že se o tebe postará." A v ten okamžik Zyean zrudne a s pohledem -Mami, já se o sebe přece umím postarat.-"Ano, to vidím." Okomentuje to Mayumi, když se okázale rozhlédne kolem.
"Je na čase nechat vás, dát věci do pořádku." Začne se s nimi loučit.

Aoi

"Nepřípustné to nejspíš je, ale přesto se to stalo." Řekne Aoi velmi vážně a už zase si drží ten nečitelný výraz. Je to jakási podvědomá sebeobrana. Pro Zyeana v rovině jeho rodiny a pro něj zase zejména kvůli kariéře, ale Uruha se rozhodl jít do toho otevřeně a on dnes taky. Vlastně se docela těší, až se s ním uvidí a budou si o tom moct promluvit. Možná by mu u toho mohl darovat to jeho budoucí štěně. Mayumi ale začne mluvit o tom, že chce Zyeana odvést s sebou domů a nejspíš mu tím zatrhnout nejen tenhle vztah, ale kdo ví jestli ne i hudbu. Ještě, že mu v tu chvíli Zyeanovo počínání zarazí jakoukoliv reakci, protože by se býval stihnul zamračit a začít si s ní vyříkávat svůj pohled na celou tuhle věc. Takhle musí obrátit černé oči na svého miláčka, nechat si vzít Kaie z náručí a za chvíli už v ní má Zyeana. Trochu zaskočeně, ale pevně ho obejme oběma rukama v pase a přitiskne k sobě. Snaží se mu přes rameno nedívat na vykolejenou mamku, radši kmitá očima někde po stropě a namlouvá sám sobě, že se vůbec pitomě neusmívá. Prý To přežiješ?
"Ty se umlčet nedáš..." Řekne mu, skloní trochu tvář a nadechne se vůně jeho vlasů.
"Pěkný šampón, kde nakupuješ?" Vrátí mu jeden slovní obrat, který mu Zyean řekl, když tady spal poprvé a nechá se jím vtáhnout do polibku. Pak si odkašle i on a vrátí se do reality jménem Máma. Zvolna ho pustí a při její poznámce se na chvíli zatváří trochu provinile jako by i on byl mladý kluk. A pak už je najednou Aoi-san, oslovovaný uctivě a smířlivě, Zyeanova máma najednou vypadá plná pochopení a možná i malinkatého úsměvu a co víc, mluví tak jako by jí ještě před chvílí nic nevadilo. Aoi maličko pozvedne obočí v tom překvapení, ale nejradši by došel obejmout i ji. Místo toho se jí uctivě ukloní.
"Jsem pevně přesvědčený, že mám." Vždycky se tak viděl. Z celé kapely si kolikrát připadal nejrozumnější a hlavně nejrealističtější. Však si dal dobrý pozor, než těmto citům dovolil, aby se naplno projevily, ne jako Uru, který do toho skočil po hlavě po první noci… +Ty jsi teď taky absolvoval první noc...+ Připomene si, ale je to ta chvíle, kdy by nejradši okřikl sám sebe. Je mu líto, že Zyean teď bude mít nějaký čas potíže se svým otcem, ale je nutné, aby si tím prošel, pokud tohle doopravdy chce. Nabídl by Mayumi, aby tu klidně přenocovala, není si totiž jistý, jestli narážela na nepořádek nebo na to, co by chtěli dělat oni dva, ale má pravdu. Bude lepší, když to tak nebude. Nakonec přikývne a pomalu ji se Zyeanem vyprovodí ke dveřím. Počká, až se se synem náležitě rozloučí, udělá to i on a zvolna za ní dovře dveře. Pak si dlouze vydechne a obrátí se čelem k Zyeanovi. To by měli… tuhle návštěvu nečekal, ale najednou je za ni rád. Tyhle věci je lepší absolvovat formou šokové terapie, jinak by mu hrozilo, že ho za jeho mámou nikdo nedostane.
"Vůbec na mě neskákej!" Napřáhne před sebe ukazováček.
"Musíme to uklidit a zabalit ti věci. Sehnat stěhováky bez objednávky je v Tokyu nemožné, takže máš štěstí, že mám přátelé s dodávkou." +Reitova rodina...+ Ano, bude mu muset přiznat, že k sobě někoho stěhuje…
"Moje ložnice je přece jenom trochu větší, ale štěňata spí v kleci, jasné?" Svěsí ruku s tím prstem, pak se po něm natáhne a za lem spodního prádla si ho přitáhne k sobě. No tak ono to ještě chvíli počká…