Aoi x Zyean - Podívej, Uru už umí lehni. - část 3.

(Zyeanův byt)

Zyean

"Hrozně bych ti chybělo, kdybych zavřel pusu na moc dlouho. Anebo ti bude chybět moje mlčení, protože to bude mít jisté...velmi konkrétní důvody?" Ne, jeho jen tak nepřinutí být potichu a má jediné štěstí, že to Aoimu nevadí. Je jediný, u koho mu to nevadí? Tak to, aby si to prohlášení nechal zarámovat. Možná spíš potisk na triko a pak můžou jít klidně na večeři i se psy. Roztouženě se uculí vzhledem k tomu, co se mu prohání hlavou a otevře oči přesně ve chvíli, kdy může zahlédnout Aoiho výraz. Tolik ho dostal tím, co říká? Koutky se mu po jejich vášnivém polibku zvednou a znovu upře své oči do těch jeho. Na nezvykle dlouhou dobu je skutečně ticho. Má to dva důvody. Jeden z nich je fakt, že Aoi právě svléká kalhoty a to mu obstojně zvládá vzít slova z jazyka a ten druhý, některá překvapení si chce nechat na později. Mírně se pozvedne na předloktí, mlsně jej sjede pohledem od hlavy a zastaví se až v klíně. Koutek se mu rozverně pozvedne vzhůru, než očima těkne zpátky k jeho tváři.
"Příště ti je strhnu sám, teď když už vím, co je pod nimi." Zazubí se, ale je jasné, že mu chybí jen kousíček, aby se na něj vrhl. Naštěstí mu Aoi nedá příliš prostoru a položí se vedle něj. Přitáhne se blíž k jeho tělu, ovine se kolem něj, jak nejlépe svede a ponoří se do nového polibku se svou typickou chtivostí a rukou zabloudí do jeho klína, kde jemně sevře jeho chloubu. Nedočkavě ji promne mezi prsty.
"V čem bys tak mohl být první?" Zamyslí se na oko, když se odtáhne od jeho rtů a přiblíží se k jeho oušku, aby do něj slyšitelně vydechl.
"První kluk, pro kterého jsem kdy dělal snídani?" A už zase mluví o sto šest, ale teď se to taky ještě může. Musí přece využít chvilky, kdy se mu daří skládat slova k sobě a nebude jen vzdychat.
"První, kterého chci brát do své ložnice." Systematicky ožužlává jeho ouško a nechává se unášet tím, co by mu mohl ještě říct a doufá, že to bude působit stejně tak, jako na něj celou tu dobu.
"První, kterého mám rád a beru ho na ryby." Tuhle kombinaci, taky ještě nemá za sebou, na ryby bral většinou jen své kamarády, ne nikoho, na kom mu záleží. Tu největší perlu si však nechává nakonec, vezme jej zlehka za zápěstí a nasměruje si Aoiho dlaň na své pozadí a ještě o kousek dál, aby bylo úplně jasné, kam tím míří.
"První, kterého pustím tak blízko, jak to jen jde. Možná spíš hluboko." Odtáhne se při posledním slovu a podívá se mu s roztouženým pousmáním do očí.
"První a poslední, co ty na to?" Neříká to kvůli nějakým závazkům ale kvůli tomu, jak na něj Aoi působí. Je asi jediný, u koho si dokáže představit, že by to bylo obráceně,  než jak je zvyklý. Jemu se s radostí oddá, něco v jeho osobě ho nutí krotnout, mazlit se, tulit se...Takové ty věci, které nikdy nedělal, čistě proto, že si myslet, že to neumí. Ale s ním se toho mění spousta. Zlehka se na něj převalí, aby mu mohl přehodit nožku přes boky a stehnem se téměř neznatelně otře o jeho klín. Pořád má tendenci jej provokovat a pokoušet, probudit co nejvíc ze zimního spánku.
"Musíš už konečně pochopit, jak moc jedinečný jsi. A když to nedokážu já, pak už nikdo." Popustí uzdu svému sebevědomí, ale jeho oči jsou pořád stejně něžné a hravé.

Aoi

Aoi si v duchu musí přiznat, že mu bude chybět oboje. Nepochybuje o tom, že ty jisté konkrétní důvody náležitě ocení a Zyeanovo mluvení… bylo zvláštní. Bylo ho moc, pro někoho až příliš a stejně ho zrovna on nepovažoval za otravné. Přišlo mu strašně roztomilé, asi proto, že Zyean prostě uměl mluvit. Asi jako teď, když mu velmi osobitě pochválil všechno, co nosí Aoi pod kalhotami. Během toho polibku cítí, jak se k němu Zyean pevně tiskne. Je to zvláštní, cítit na sobě pánský hrudník a přes to ho to neskutečně vzrušuje. Zyeanova pokožka je mladinká, pevná, jeho tělo taky a ano, ne jen to. Trhaně se nadechne v novém povzdechu, když ucítí přímočarý dotek ve svém klíně. Takhle bez oblečení je to stokrát intenzivnější. Nedá se říct, že by ho Zyean bral útokem, spíš z něj sálá ta nedočkavost a netrpělivost, aby už se konečně stalo něco víc. Na oušku ucítí jeho dech, když k němu Zyean začne promlouvat a střídavě mu ho olíbávat. Vypadá to, že by mohl být jeho první pánskou zkušeností? Z toho snad bude mít Aoi trému… co kdyby to zkazil? A dá se něco takového zkazit, když to jeden myslí upřímně a s láskou? To přece musí být cítit a poznat. S láskou… Zyean mu řekne, že ho má rád. Krotil schválně ta slova? Nechává ho vést vlastní dlaň, dotkne se sametových oblin poloviček a nakonec i rýhy mezi nimi, jednoznačně míříc k tomu místu, kam by měl vstoupit on sám. Chce mu to dovolit? Ano, teď už to slyší přímo od něho. Přinutí se rozlepit víčka a trochu omámeně se mu podívá do očí. Mohlo by to být i naopak, ale jeho štěně to tak nechce. Zatají se mu dech, když mu Zyean jasně řekne… co že mu to vlastně říká? Že po něm by neexistoval nikdo takový, komu by to také dovolil? Nebo že by s ním chtěl být už napořád? Pohladil by ho po tváři, kdyby tu ruku neměl uvězněnou pod jeho bokem, takže ho konečky prstů hladí alespoň po něm, zatímco tou druhou jemně svírá jeho pozadí.
"Já vlastně nevím, co říct." Zašeptá s jemným, skoro plachým úsměvem.
"Stihneš toho říct tolik a mě samotného o slova připravuješ. Neslibuj nic, čeho bys ve svém věku mohl litovat..." Řekne, ale nestačí pokračovat v dalších pochybnostech o tom, že by mu mohl imponovat až do smrti. Zyean ho napůl skolí na záda, když si přes něj přehodí nohu a otře se o něho, takže si Aoi zavzdychá a sevře ho pevněji.
"Tak… já zkusím myslet na to, že pro tebe jsem." Usměje se ještě jednou, když je to on, kdo k němu zvedne psí oči s nakrčeným obočím a pak ho znovu políbí. Pevněji ho přitiskne na své tělo a tou rukou na pozadí sjede níž a pohladí ho přímo po jeho vchodu. Je to tak nezvyklé a přes to si dovede užít tento nový průzkum. Přejíždí prsty nahoru a dolů, jemně jimi to místo obkružuje a sem tam polovičky jemně oddálí, zatímco něžně zápolí s jeho rty. Oči má pevně zavřené a celou svou bytostí už se soustředí jenom na něho, doteky mezi nimi a neskutečné brnění pokožky které z toho má. Cítí narůstající touhu, chce ho mít. Čím dál tím víc to chce a aniž by nad tím musel přemýšlet, vklouzne prstem do nitra jeho těla, kde si hraje stejně dlouze jako prve na povrchu. Mají tolik času a on nemíní spěchat, protože má hodně co objevovat na těle, které k sobě tiskne.

Zyean

"Myslím, že časem pochopíš, že nemám ve zvyku nic slibovat, právě naopak." Šeptne do jeho rtů, když mu oplácí polibky a zhluboka oddechuje pod každým jeho dotekem. A je to tady, začíná přicházet o slova i on sám. Najednou nedokáže být tolik uspěchaný jako ve všem, co dělá. Aoiho doteky ho nutí přibrzdit a udělat tuto chvíli ještě mnohem intenzivnější. Prohne se proti jeho bokům, když konečně ucítí dotek v místech, kde opravdu ještě nikdo jiný nebyl. Několik sekund se uvnitř sebe pere s pocitem, že by to dovolit neměl. Tohle byla přesně jeho hranice a on chce nechat Aoiho ji pokořit. Jako prvního a posledního, to ví. Stačí však jediný pohled do očí pod sebou a pochybnosti zmizí. Jak mu jen vysvětlit, co v sobě má a co cítí? Jak mu dokázat, kolik se musel přemáhat, aby se v této posteli nestalo víc hned první večer. Samozřejmě, pokazil by tím úplně všechno ale jeho hlava většinou tak nepřemýšlela. Jindy by to zkusil, kdyby to nevyšlo, tak by se otřepal a šel dál. Nic z toho by mu nedělalo vrásky, s Aoim je všechno jiné. Bude mu to muset ukázat, možná bude stačit, když si promluví s někým z kluků, aby konečně pochopil. Pak mu možná uvěří. Nadechne se, aby mu ještě něco řekl, ale ozve se jen zalapání po dechu a tiché zasténání, když povolí v jeho náruči a přitiskne se na hřející tělo. Zatím ho dráždí jen zlehka a on už se teď může zbláznit, jak chce mnohem víc. Tohle, že zažívá někdo normálně? Pochybuje, určitě to jde jen u nich dvou. Jeho polibky se s každou chvilkou stávají mnohem naléhavějšími a popotáhne si jeho spodní ret s dalším zasténáním, jakmile ucítí vpád do svého nitra. Mělo by mu to přijít zvláštní na poprvé, mělo by to být nezvyklé a měl by se prát s pocity, že by měl utéct a vydobýt si místo nahoře. Nic z toho ho ani vzdáleně nenapadne, právě naopak. Čím dál víc se povoluje Aoiho hýčkání a už si opravdu připadá jako to štěně, které se nechá opečovávat. Jen, ať to dělá dál a hlavně nepřestává, jinak se mu zblázní na místě. Kluci by se asi hodně divili, kdyby ho teď viděli a nejspíš se budou hodně divit, až je někde potkají společně. Protože on se nechává klidně pod Aoiho rukama tvarovat.
"Aoi-chan." Vydechne, když mu uhne tváří do strany a opře si čelo do jeho kůže kousek od ramene. Už teď je to k nesnesení, co bude dělat za chvíli proboha? Pokusí se trochu vzpamatovat, aspoň částečně se zapřít a užít si prsty v temných hebkých pramenech ale sotva se k nim dostane, nezvládne o moc víc. Jak to dělá kruci?
"Dokázal si to, došel mi dech." Zaúpí skoro zmučeně ale je to slastí, kterou mu způsobuje a je jí najednou málo na to, kolik potřebuje. Dokonce i tváře se mu jemně barví do ruda, jak jeho tělo roztápí na nejvyšší možnou teplotu. Boky se mu samovolně pohybují, i když jim toho nedovolí moc. Potřebuje aspoň trošičku, aby si užil mnohem víc.
"Trochu jsem kecal." Vydoluje ze sebe stěží.
"Nemám tě rád, je v tom mnohem, mnohem víc." Vyzná se mu v podstatě a upře na něj touhou zamlžený pohled. Je vidět, že už se dokonale přestává ovládat.

Aoi

I přesto jak pohlcený začíná být tímto okamžikem, pořád vnímavě naslouchá reakcím Zyeanova těla. Teď, když ví, že tohle bude nové pro ně pro oba, mohl by na jeho ruku v těch místech reagovat jakkoliv, ale jakmile ucítí, jak se pohne proti němu a pak mu v rukou odevzdaně povolí, ví, že nedělá nic špatně a jemu je to příjemné. Nepřestává ho líbat ani dráždit, až dokud se od něj Zyean mírně neoddálí, aby mohl vyslovit Aoiho jméno. Pořád ho volnou dlaní pevně tiskne k sobě.
"Ještě ne..." Zareaguje na jeho slova o dechu, přidá druhý prst a jakmile jeho tělo znovu povolí, plynule se s ním přetočí tak, aby Zyean skončil dole pod ním. Už zase v něm všechno zbystří a natáhne uši od dobývání jeho krku, když mu Zyean řekne, že trochu kecal. Jenže se mu vzápětí vyzná, Aoi na několik okamžiků pozvedne tvář, podívá se do prázdna a pak se usměje. Ta jednoduchá slůvka ho podivně zasáhnou a rozehřejí v něm něco mnohem intenzivnějšího. Je to moc krásné, když mu tohle říká a byl tak trpělivý… Samozřejmě, že má hlavu plnou svých ale, třeba jako že ho ještě nezná a až ho pozná, může změnit názor, ale konečně zůstane potichu, pohladí ho po tváři dvěma prsty a pak ruku, co měl pod ním vyprostí, aby s ní sjel po jeho boku na stehno, obejme ho zespodu a přizvedne podél svého těla výš. Velmi opatrně se přesune celým tělem mezi jeho boky a podívá se mu do očí. Je to hřejivý pohled a jeho hlava dokonale zapomněla i štěňata, co čas od času vyjí a kňučí dole. Několikrát ho líbne na rty, sklouzne těmi svými na jeho tvář a po ní na hranu čelisti. Mohl by to protahovat a hrát si, jedna jeho část chce, ale ta druhá už je jeho protějškem příliš rozvášněná a touží mu ten dech sebrat úplně. Plynule krouživé pohyby boky proti Zyeanovým jsou už zcela pravidelné a dráždí tak jeho vchod, aniž by do něj vstupoval, zatímco má rty na průzkumné výpravě po jeho krku a čím víc slyší a vnímá odezvy pod sebou, tím víc se pro sebe usmívá. Pak se přece jen opře špičkou proti němu a začne do něj opatrně vstupovat. Chce to trpělivost, není to tak samozřejmé jako je zvyklý, ale on toho má rty ještě hodně na práci, čím jim oběma vyplní tu chvilku, než se v něm ocitne zcela.
"To je dobře..." Odpoví mu konečně.
"Nutně potřebuju, aby v tom byla celá duše." Říká mu jako samozvaný ďábel, ale pravdou je, že pokud se to stane, bude se o něj starat andělsky. Pak už se jeho slova rozplynou do tichých, ale pravidelných povzdechů. Nedokáže už líbat jeho pokožku, jen se o ni otírá nosem a rty a ztrácí se v jejich spojení, kterému nechce sebrat to podivné neuspěchané a hluboké kouzlo. Těsnost jeho těla je neskutečná a jen díky svým zkušenostem se dovede držet, aby ty momenty udělal co nejsladší. Brzy se mu čelo začne rosit potem a jakmile na sobě pocítí přicházející extázi, pozvedne tvář od jeho krku, aby se mu u toho mohl zblízka dívat do očí.

Zyean

Ještě ne? Vždyť už teď není schopný popadnout dech a z jeho rtů už se dere jen občasné zasténání. S každým dalším pohybem ve svém nitru začíná být čím dál víc mimo sebe. V očích dokonale pohlcené hvězdy a to, že ho kdy dobýval, na to si vůbec nevzpomene. Jestli kdy měl někomu podlehnout, rozhodně to měl být Aoi. Nepochyboval o tom, a po tom všem už ani nezačne. Nikdy s ním tolik nezacloumal, jako právě on. Ze začátku si pořád říkal, kdyby to byl jen jeden dotek, jen jeden polibek...S každou další hranicí, kterou překročí ví, že nechce jen jednou. Chce opravdu mnohem víc. Ložnicí se rozezní jeho smích, který se promění v další zasténání, jakmile se ocitne zase v peřinách a na sobě ucítí teplo Aoiho těla. Upře na něj touhou podbarvené oči a koutky se mu pozvednou zlehka nahoru. Nadechne se ke slovům ale Aoiho rty, jak kdyby to tušily a umlčí ho vzápětí, stejně jako polibky na čelist a krk. Odvrací hlavu, i přes to, že se na něj chce dívat, zároveň by se rád nechal hýčkat. Neví, co si se sebou počít a doteky mezi jeho polovičkami, které značí, co se za chvíli stane, ho dráždí k nepříčetnosti. Dlaněmi se rozběhne přes Aoiho boky na záda a pak i na pozadí, které zlehka stiskne a jemně s ním trhne proti sobě, aniž by si uvědomil, že by si v první chvíli  mohl ublížit, tolik je nedočkavý.
"Ta už je v tom dávno." Zakloní zlehka hlavu, aby se mohl propnout v bocích.
"A přijdu o ni, jestli budeš ještě chvíli pokračovat." Pobídne jej sotva slyšitelně a zadýchaně, trochu trhne, jak se jeho tělo chvěje. Nechce ho tisknout příliš k sobě, aby mu dopřál volnost, zároveň nechce víc, než ho mít, co nejblíže. Je to šílené a on se opravdu brzo zblázní. Jeho hlas se opět rozezní do okolí, když se Aoi začne dobývat do jeho nitra. Nepříjemné pocity přebíjí city, které k němu chová, a kterých je plný a teď už je plný i něčeho úplně jiného.
"Aoi-koi." Snaží se jen zlehka pohybovat boky, aby mu vycházel vstříc, zároveň se nechává konejšit jeho rty. Je to mazlivé, je to hravé a přitom dokonale zamilované. Něco podobného nikdy nezažil, ale ví, že bez podobných chvilek bude prázdný. Tohle nutně potřeboval, aby přestal blbnout. A teď to má a je krotký a tichý, jako snad ještě nikdy. Konečky prstů jej hladí po hebké kůži na zádech. Dech se prohlubuje a opravdu se snaží, aby nebyl dřív, než on. Tomu se však nedá vzdorovat. Stačí mu poslední pohled do Aoiho očí, pootevře rty a několikrát zamrká, než se naposledy propne proti němu a vyvrcholí kamsi mezi ně. Jediné, co dokáže vnímat je tma před očima a tlukot srdce, který přehluší všechno kolem. Dokonce i domovní zvonek, který řinčí, jak na lesy a štěňata jsou z něj nepříčetná. Tenhle ohňostroj nemá konce. Připadá mu to jako věčnost, kdy jen leží v pokrývkách a pitomě, rozněžněle se usmívá. Jak kdyby právě prožil ten nejlepší seskok a bez padáku a stejně to ustál. Trochu mu připadá, že se vznáší společně s postelí. Ani mu nedochází, že si pohrává s Aoiho prameny, který se udržely na zádech a z náruče jej nepouští ani na vteřinu. Asi tady tak bude ležet roky a pak se prostě vypaří.
"Pak, že nejsi výjimečný. Už vím, že lžeš." Vrátí se mu konečně trochu řeč.

Aoi

"To já ale přece chci." Vydechne mu na rty v odpověď na ztrátu duše a pak už si ho vezme vrchol, který je nečekaně intenzivní. Propne boky proti němu, když naposledy přirazí a chvíli tak setrvá na doraz, než je schopný alespoň se nadechnout. Nějak jim oběma došel hlas a Aoi to musí hodně rozmrkávat, aby si připomněl, jak se vůbec dýchá. Zyeanovo nitro se ve vlastním orgasmu stahuje pevně kolem jeho penisu a nepouští ho ze sevření vrcholu, až dokud se Aoiho tělo silně neroztřese a ruce mu nezačnou vypovídat službu. Musí se na něj opatrně položit a na několik nádechů opřít čelo o to jeho, aby se trošku vzpamatoval, než začne vnímat třes i pod sebou. Přinutí se zatnout svaly na rukou a znovu se pozvednout, aby se přesvědčil, že Zyeanův výraz je čistě slastný a že je v pořádku. Ublížit mu, to je to poslední, co by chtěl. Doteky ve vlasech jsou hrozně příjemné a Zyeanovy ruce konejší Aoiho rozpálenou pokožku, když ho nepřítomně hladí po zádech. Znovu se usměje po jeho slovech a několikrát ho líbne na rty, které jsou od všech těch polibků trochu oteklé.
"Někdo hrozně vytrvale zvoní." Řekne mu, protože to vypadá, že to Zyean ještě nezaznamenal. To, že se psi mohou zbláznit a vyjí dole jako smečka vlků na měsíc, to už nějak přestává vnímat. Hodně rychle… Zvonek řinčí dál a vypadá to, že někdo moc dobře ví, že jsou doma a rozhodně nerespektuje, že pokud neotevírají, nejspíš ani nechtějí. Pak se k tomu přidá i Zyeanův telefon. Stočí unavené oči směrem na hromádku oblečení vedle postele a je štěstí, že je aparátek hned navrchu. Je tam něčí jméno… Ignoruje to a opatrně z něho vystoupí. Převalí se na záda a zajede si dlaní do vlasů. Uměl by si představit příjemnější konec, než je zvonek, co se jim snaží vyrazit mozek z hlavy. Telefon se rozezní nanovo, Aoi si sprostě zanadává a zvedne se na předloktí, aby se podíval, kdo je to teď. Na displeji svítí Domovnice. Uhm… to vypadá, že je za dveřmi ona a vadí jí ten bengál tady.
"Nech mě ji vykolejit..." Řekne, když se sehne z postele, sebere telefon a podá mu ho. Pak rozlámaně vstane, natáhne si kalhoty a s vlasy do všech stran vykročí ke schodišti a dolů. Tam se mu na kotníky okamžitě vrhnou všichni psi. Sebere ze země Aoiho, podrbe ho za ušima a s ním v náručí dojde až ke dveřím, které otevře. Celkem překvapeně zůstane hledět na dámu ve středních letech za nimi s přísným výrazem a pak ještě na jednu podobného věku, ale mnohem víc vykolejenou a s očima někoho, koho už docela dobře zná. Domovnice se nadechne, aby spustila a v ten okamžik mu kolem nohou proběhnou zbylá čtyři štěňata.
"Tohle je poslední kapka! Kde je? Jako by nestačilo, že si sousedé stěžují na ty bubny, teď ještě smečka psů!" Zlobí se jedna.
"Sousedé se na něj zlobí?" Ptá se starostlivě druhá a Aoiho napadne, že by měl asi mlčet a nevypakovat domovnici neurvale ze dveří.

Zyean

Dokud mu Aoi neřekne, že někdo zvoní, jakoby to neslyšel. Je dokonale v zajetí jeho kouzla a hlavně blízkosti, když se na něj tak hezky přitiskne. Zvládá se jenom usmívat a pak očima uhne do strany, snažíc se vymyslet, kdo by to mohl být.
"Že nejsme doma nám asi neprojde." Zkonstatuje holý fakt, protože minimálně ty štěňat asi brzo svým štěkotem zbourají barák. Protočí očima, když se rozezní i jeho telefon.
"Jestli je to Sena, tak by si měl vyřizovat místo na hřbitově, takhle nás rušit." Ignoruje fakt, že pejsci se je snaží rušit od první chvíle. V jeho očích ale není nic zlého, usmívá se i jimi.
"Kam jdeš?" Zeptá se ho skoro lítostivě, když se odvalí vedle něj a sám se pomalu přetočí na bok, aby na něj dobře viděl. Možná by měl mít aspoň snahu telefon zvednout ale ono to chvíli počká. Je o tom přesvědčený.
"Stačí vypnout zvuk a bude pokoj." Pokusí se zachránit situaci, dokud Aoi nesahá po telefonu.
"To je určitě nějaké pojišťovna nebo tak. Ti nevědí, kdy si dát pokoj." Už, už po něm natahuje ruce a pak protáhne obličej, když vidí, kdo mu volá.
"Neee, teď nee." Promne si tvář a pak se rozesměje, když se Aoi ujme jeho záchrany před naštvanou domovnicí. Už od začátku s ní má trochu problém. Taky se sousedy, oni prostě nemají pochopení. A to netrénuje tak často, jen celé dny, občas i noci. Teď byl pár dní celkem hodný, když tu měl Aoiho a pak štěňata, prostě nebyl čas.
"A můžu se koukat?" Zeptá se ho, když se pozvedne na předloktí a pozoruje Aoiho pozadí, jak se souká do kalhot.
"Možná by mohla ještě chvíli počkat." Už mu pusa zase jeden, protože on...No jo, mohl by už zase. Kruci, jak jen opustí postel? Nemá sebemenší šanci. A pak mu to dojde. Ale to už je Aoi nejspíš dole. Kde sežene takový podnájem a ještě za takové peníze? Nesmí ho nechat s ní mluvit a ještě jí něco říct nebo je bez střechy nad hlavou. V ten samý okamžik už se pomalu po hlavě vykulí z postele. Hrábne po kousku oblečení na zemi, což je zrovna jeho prádlo a málem sletí po hlavě ze schodů, jak se snaží obléct a zároveň seběhnout dolů. Když klopýtne na posledním schodu, ozve se tiché nadávání a rozběhne se ke dveřím. Pozdě. Aoi už otevřel. Trochu narazí do Aoiho zad, když neubrzdí svůj rozběh a v podstatě ho obejme zezadu kolem pasu.
"Jsou tu jen na hlídání, za pár dní budou pryč." Snaží se Zyean trochu neobratně uklidnit situaci, než se konečně opravdu podívá, kdo za dveřmi stojí. A v tu ránu je v něm malá dušička a...Ano, je rudý jak rajče.
"Au." Vypískne, když ho Kai kousne do kotníku. Ty jejich zuby jsou jako jehličky. Zůstane tak na půl viset Aoimu na zádech a je za to celkem vděčný, protože kromě prádla na sobě nemá nic.
"Ahoj, mami." Vyžblebtne sotva slyšitelně  a dojde mu v plné síle, jak oba vypadají a jak vypadá byt za nimi. Pánové ho stačili dokonale obrátit vzhůru nohama a Aoi menší převrhnout misku s vodou, kterou hezky rozťapali všude.
"Zlobí je slabé slovo. Tolik stížností jsem v životě neměla." Pokračuje domovnice a očividně jí nezáleží, jak si to Zyean pak odskáče.
"Ten neustálý kravál, jak tomu říká? Hudba?" Pokračuje dál a Zyean se za Aoiho ramenem ušklíbne.
"Pořiď si naslouchátko." Šeptne tak, aby ho slyšel jen Aoi a protočí nenápadně očima.
"Všem  jsem se to snažil vysvětlit a hraji jen v domluvené hodiny, opravdu." No, většinou se snaží trefit, pokud nemá zrovna záchvat šílenství a nesedne za ně ve dvě v noci. Jeho máma teď vypadá, že se sesune k zemi.
"Uhm, pojď dál, udělám ti něco k jídlu, k pití? Proč jsi nezavolala, že přijedeš?" Nejradši by ji zatáhl dovnitř a před domovnicí zabouchl dveře, ale to by dostal minimálně záhlavek.
"Myslím, že bych si měla paní poslechnout až do konce." Je vidět, že se máma začíná zlobit a Zye vůbec netuší, jak z toho vybruslit.
"To nebude potřeba, já všechno urovnám a taky ti to povím. Teď to vypadá hůř, než to ve skutečnosti je." Snaží se podruhé Zyean a domovnice se ironicky zasměje.
"Máš pravdu, chlapče, je to mnohem horší. A ještě tady pořádají orgie." Poukáže na jejich, no spíš neoblečenost.

Aoi

Podprahově vnímá Zyeana, utíkajícího po schodech dolů, ale oči má ještě pořád přilepené na obě dámy a snaží se přebrat o čem to mluví. Pár vteřin na to mu Zyean narazí do zad, až to s Aoim mírně kývne dopředu, ale jinak stojí jako skála, svírá štěně a poslouchá jeho obhajobu. Bojí se o byt? On mu to s těmi psy říkal! Trochu se lekne, když mu za zády bolestivě vyjekne a taky se podívá dolů, kde je obtěžuje zlomyslný Kai. +Už, abys byl u páníčka.+ Pomyslí si a zase vrátí pohled k ženám u dveří. Ahoj MAMI??? Stojí tady před jeho matkou jenom v rozepnutých kalhotách, u kterých je při bližším průzkumu jasně patrné, že pod nimi nemá prádlo? Trochu polkne, přehodí štěně do jedné ruky a nenápadně se snaží dopnout knoflíček. Několikrát zamrká, když domovnice začne Zyeanovi spílat a ještě před jeho matkou a ovládá nutkání pobaveně se ušklíbnout. Ony jsou ty bubny k hudbě dost potřeba, ale to ona asi neví. Mírně za ním stočí tvář, když prohodí to o sluchátku a ještě tu tvrdí, jak hraje jenom někdy. Profesionální bubeník se studiem na druhé straně města? To sotva… Zase se podívá na dámy, když zve Zyean maminku dovnitř. Někdy v tu dobu už se dostává i do jeho hlavy, jak vypadá byt, jak oni dva, co je nahoře v ložnici… totiž postel s několika usvědčujícími mokrými fleky… tam snad nepůjde. A jak dojde na orgie, začne ho nebetyčně štvát, že mu tady dělá kázání ženská, která je možná skoro stejně stará jako on sám. Nejradši by jí to řekl, ale to taky nebude před matkou nejlepší nápad. Dost na tom, že je muž, ještě ten věkový rozdíl… Stejně bude vypadat jako zhýralý umělec, to už nezachrání.
"My tu škodu zaplatíme." Řekne najednou nepříjemným a pevným tónem hlasu, až domovnice zmlkne a upře na něj pohled.
"Psi zmizí do tří dnů, už to zařizujeme. Pak bude všechno jako dřív a můžete to tady pronajmout komu chcete. Vy i sousedi budete mít od bubnů pokoj." Ne, tohle si zrovna dvakrát

nerozmyslel, ale kruci na jeho štěně nikdo štěkat nebude. Odlepí se z místa, aby po chodbě pochytal a nahnal zpět do dveří batolící se pejsky a pak domovnici kývne na rozloučenou.
"Když dovolíte, máme rodinnou návštěvu." Řekne výmluvně a se stejně nerudným pohledem naznačí paní matce, aby naklusala do bytu. K jeho překvapení to konsternovaně udělá a Aoi bouchne dveřmi. Zbytek mu bude pozvolna docházet následující minuty. Psi se pokoušejí získat pozornost nového člověka, on postaví Aoiho na zem a zajede si dlaní do vlasů.
"Dejte mi pět minut, ať se vám můžu představit trochu…" Ne, na úroveň už je pozdě.
"Slušněji..." Dodá Aoi a vyběhne po schodech zase nahoru. Nechá tam chudáka Zyeana stát v těch spoďárách, ale ty už jeho máma určitě viděla. Nemá čas řešit sprchu, nechal by ho v tom máchat samotného moc dlouho a tohle je kolektivní vina, ale alespoň se pořádně oblékne, trochu srovná vlasy a do chvilky je opravdu zase dole.
"Shiroyama Aoi." Představí se jí, když jí podá ruku a ukloní se. +Chodím s vaším o hodně mladším synem, před chvílí jsme spolu souložili a chystám se ho přestěhovat na druhou stranu města… krucinál...+
"Kávu?" Vypadne z něj místo toho a vážně moc, ale opravdu moc chce kouřit!